Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<--- Most

Pozvedla obočí. Sice měl pravdu, že to nebylo zrovna dvakrát bezpečné, ale nemění to nic na věci, že si to mladá vlčice moc užívala. Líbilo se já mít takovou moc, kterou měla. "No jo, ale náhodou to bylo super, tím bys zahnal spoustu nebezpečných vlků nebo jiných zvířat, hm," hned protiargumentovala, přeci jen si dost stála za svým a musela ukázat i tu světlou stránku věci. "A stejně to zmizelo, každopádně se chci naučit svou magii, ale nevím, jakou mám," posmutněla, ale hned zavrtěla hlavou, aby pochmurné myšlenky zahnala. A možná by se hodil nějaký učitel, i když by se jí líbilo, kdyby se to naučila všechno sama a pak se mohla vychloubat.
Magie země? Zajímavé. Vlastně ani nevěděla, co všechno za magie je. "Aha, tak to nechci, to je k ničemu," odfrkla si. "A co je všechno za magie, víš?" optala se zvědavě.
Úspěšně se dostali na druhou stranu mostu, aniž by se stala nějaká nehoda. ""Vidíš, jak krásně jsme to zvládli!" zamávala vesele ocasem a ohlédla se ještě za mostem. "Protože jsme dobří," pochválila je oba a rozhlédla se po lese, který také neznala. Vypadalo to tu dost obyčejně, nijak zvláštně. "No to zjistíme, já je poznám," poznamenala a ťapkala dál za vlkem.

---> Luka

Dle vlkových slov svou rodinu nepotřeboval. Chvíli se nad tím zamyslela. Byl ji skoro rok a za tu dobu se uměla o sebe postarat nebo si cokoliv nějak zařídit. "Hm, já vlastně taky ne," zazubila se na černého. Sice ji pomáhali ostatní vlci místo rodičů, ale pořád si dokázala obstarat potravu, ačkoli žádala ostatní. Vlastně si nebyla ani jistá, zda chce svou rodinu potkat a poznat víc. Za tu dobu bez rodiny po tom ani na chvíli nezatoužila a vlastně ji to ani nechybělo, když to ani nemohla zažít. Na Wissfeohova slova přikývla. "No věřím ti," poznamenala a lehce rozhoupala svou oháňku.
Thia se hned pochlubila se svou historkou, na kterou si vzpomněla a tím tak dala za pravdu černému, že v tom lese teda asi straší, když se dějou takové podivnosti. "Hm asi jo. Nevím, prostě se to stalo a pak to prostě skončilo. Nerozuměla jsem tomu ani já, ani vlčice co tam byla se mnou. Ale byla to sranda, jsem podpálila celej lesík a pak ho ještě zaplavila vodou," blýsklo se jí v očkách, když se mohla o tuhle událost s někým podělit."A ty máš nějakou magii?" optala se zvědavě a vlka si řádně prohlédla. Ona sama nějak tušila, že nějakou má, ale vzhledem k tomu, že jí to nikdo nevysvětlil, nebyla si tím jistá a musela jen vyčkávat, zda se někdy neprojeví.
Čučela dolů z mostu, aniž by pocítila jediný záchvěv strachu. Strach vlčici nic moc neříkal, jelikož žádný nezažila a zřejmě měla i v povaze se nebát každé prkotiny. "Dobře, dobře," odpověděla otráveně a poté opatrně pokládala tlapky na prkna, skoro ve stopách vlka, tudíž jak by udělal on chybu, pravděpodobně by následovala Thiina chyba a ti dva mohli hezky spadnout dolů, do roušky mlhy.

---> Les u Mostu

<< Temný les

Thia souhlasně přikyvovala. Co říkal Wissfeoh dávalo docela smysl. Její rodiče ji nehledali a pokud ano, tak dávno přestali, přeci jen je to už několik měsíců, co se potuluje po světě a žádná zmínka o tom, že by byla hledaná. "No to asi jo,
je to strašný. Nerozumím tomu," zavrtěla nechápavě hlavou a odfrkla si. Kdyby byla starší, možná by si řekla, že až bude mít svá vlčata, tak jim to neudělá, ale vzhledem k tomu, že téhle vlčí slečně nebyl ani rok, na své potomky neměla ani myšlenky. "Tak to je od nich pěkně hnusný. A vůbec, každej je v něčem dobrej. Aspoň myslím. Já jo třeba a ty? Ty taky, ten lov byl dobrej a ještě mi pomáháš najít ty vodopády," zalichotila vlkovi, doufajíc, že si jej alespoň trošku omotá kolem drápků. Třeba by ho mohla i přemluvit, aby s ní u vodopádů zůstal, ale na to ještě byl chvíli čas. "Třeba mi je taky bez nich líp, ale těžko říct, nepoznala jsem o být s nima," mlaskla a následovala dál černého.
Jak se tak zamyslela nad jeho historkou s tím, že tu straší, vzpomněla si na to, jak ona byla o moc větší než Ásleif a podpálila skoro celý ten lesík s ovocem a stalo se to z ničeho nic a měla moc pálit a topit. "A víš ty co? Docela bych ti to mohla věřit. Jsem si tak vzpomněla, že se mi stalo ještě s jednou vlčicí v jednom lesíku, že jsem byla obří, vyšší než stromy a měla schopnosti a já podpálila a zaplavila celej ten lesík a pak se náhle zase zmenšila," podělila se o svůj divný zážitek a pohlédla mu do očí. Docela začínala přiznávat, že by tu strašit i mohlo. "Hm, já vím," zazubila se na poznámku o tom, že je hrdinka, neměla o sobě moc pochyb.
Brzy se dostali k mostu, kde se zastavili. Thia si tu věc dřevěnou prohlédla a mlaskla. Byla pod nimi dost velká hloubka. "Ne nešla," odpověděla stručně a zkoumavě pohlédla na prkna, která byla přes celý most, až na druhou stranu. "Nic si rozmýšlet nechci, zvládnu to a ty taky, ne?" ujistila vlka a čekala za ním, až se rozhoupe na most pořádně vkročit.

>> Pityas

Ještě chvíli dumala, zda si nevzpomene na něco užitečného ani ne tak pro něj, ale spíše pro sebe. Avšak na nic dalšího si její hlavička nevzpomněla a musela žít s tím, že má někde -kdo ví kde - matku a i nějaký ten sourozenec se tady toulá, pokud nepošel hlady. "No asi jo. Moc tomu stejně nerozumím, proč mě třeba rodiče nehledali nebo tak," zakroutila nechápavě hlavou a odfrkla si. Brala si to dost osobně a ani neměla dojem, že by jim něco udělala, přeci jen to bylo tříměsíční vlče, když upustilo doupě. "A ty máš taky trable s rodinou jak já?" otázala se, potřebovala mít jistotu, že v tomhle není sama a může ji Wissfeoh chápat.
"Straší? Proč bys řekl?" optala se pobaveně a rozhlédla se po lese. Musela uznat, že tenhle les byl o dost temnější a pochmurnější než ten, kde lovili bažanta. "A vůbec... já v tomhle lese už byla a nepřišlo mi, že by byl děsně strašidelnej," vypnula hrdě hruď a šibalsky se pousmála. Sice tady nestrávila mnoho času, ale i tak ji tady nevyděsilo nic, než padající větev ze stromu. Vlk a takovej posera. Zakroutila si pro sebe nechápavě hlavou a dál následovala černého.

>> Most

<< Common forest

Jedna tlapka střídala druhou a i okolní krajina se měnila z lesní na horskou. Tady to Thia jakž takž znala, takže dokázala odhadnout, kde že se to vůbec nachází. Oblízla si tlamu a rozhlédla se. Hned usoudila, že tady to není pěkný a že se tady zdržovat rozhodně nechce a vůbec, už by chtěla být u vodopádů, které jí utkvěly v hlavě. Odkud se k těm vodopádům dostala tušila, ale je to dost dávno na to, aby si to jako vlče pamatovala. Vždyť by teď ani nepoznala své rodiče, ačkoli pach by jí mohl být povědomí, ale to bylo tak všechno.
Zamračila se na černého. "No jo, no jo!" odsekla mu a zakroutila hlavou a následně nasadila sladký úsměv. "Samozřejmě že jsem moc ráda, že jsi té dobroty a pomáháš mi dostat se k těm vodopádům, fakt," pověděla ke svému společníkovi a se svými roztomilými kukadly se na něj podívala. Sic se chovala, jako kdyby ji to bylo jedno a nebo to brala jako samozřejmost, ale v hloubi duše vlkovi byla opravdu vděčná. Mladá vlčici ťapkala tiše za vlkem a snažila se si zapamatovat co nejvíce věcí, kdyby se zas zatoulala a vůbec, musela přeci vědět spoustu věcí, kdyby se jí někdo ptal. Musela postě znít chytře a znale.
Zastříhala ušima a zamyslela se nad vlkovou otázkou. Chvíli ji to trvalo, musela opravdu dumat nad tím, zda tam s ní v té jeskyni někdo byl kromě matky. "Hm. Myslím, že jo. Ale zatoulala jsem se dost brzo a nějak si to už moc nepamatuji, ale tuším, že mi tam někdo místo zabíral. Ale to je vše, co ti k tomu můžu říct. Třeba takovou mámu nebo tátu bych asi nepoznala," vysvětlila a zamyslela se. Otce si vůbec nepamatovala a ani nevěděla, jak se ohledně toho cítit. Přeci jen otcovskou lásku nikdy nepoznala, nepoznala ani jeho takže nebylo ani co by vlčici chybělo.

>> Temný les

Thia si krásně pochutnala na bažantím mase a nějakých těch vnitřnostech, kterých se vůbec neštítila, byla hladová už poměrně dlouho, což se na ní už i odráželo. Byla vidět žebra a celkově byla dost chudá. Matčina výživa byla dost krátká, takže nestihla ani nabrat sílu a ani živiny na správný vývoj jejího nebohého tělíčka a pak taky dost dlouho nejedla, ale konečně měla naplněný její žaludek, který si to užíval, dokud mohl. Kdo ví, kdy zas bude jíst, ale to ji momentálně netrápilo a až bude, zas si někoho najde, kdo by mladou vlčici nasytil.
Olízla si tlamu a čekala, kudy se vydají dál. Už chtěla být doma, pokud se tomu domov dalo říkat. Byla tam opravdu krátkou chvíli a nikoho pořádně neznala a neměla nikoho, na koho by se mohla obrátit a mohla mu důvěřovat. "Jak jako na špatné straně hor?" přimhouřila oči. "Proč jsme sem tedy lezli? Jsme mohli jít na správnou stranu hor a dál a určitě by tam bylo taky místo, kde bychom něco mohli ulovit," zakroutila nechápavě hlavou. "Hm, co se dá dělat, ale aspoň víš kudy a jsi užitečný," pohodila ocasem a otočila se čelem k horám. "Tak jdem," zavelela a rozešla se směrem, kudy Wissfeoh říkal.

>> Pityas

Když Thie konečně došlo, co se po ní chce. Vrhla se do toho, sice asi ne tak, jak si černý představoval, ale pořád se mu vydala na pomoc a to se počítá, ne? Tak si tam stáli, jeden držel jedno křídlo a druhý druhé. Kdyby je někdo momentálně viděl, asi by se popadali za břicho. Thia v tu chvíli nevěděla, co dál, bohužel lov nebude asi její silnou stránkou. Nic pořádně neuměla, vždyť ani neměla nad sebou pevnou tlapku, který by ji nějak vychovával. Rodiče zřejmě o své potomky neměli zájem a takhle to dopadlo. Věšela se cizincům na krky a chtěla po nich jídlo. Aspoň nebyl hloupá a uměla si to nějak zařídit.
Černý zase něco zamumlal, sice mu moc nerozuměla, ale křídlo držela dost pevně na to, aby o bažanta nepřišli. Vlk pustil křídlo a chňapl ptáka za krk. Přišpendlil jej k zemi, načež Thia sebou škubla a div nespadla na zem, nečekala takovou rychlost a i sílu. Posadila se opodál a koukala již na mrtvého bažanta. Hladově se olízla. "Uhm," pousmála se, když ji vlk pochválil, samozřejmě ji to pohladilo její sebevědomí, které už tak měla poměrně vysoko. "Jo, dobře," odkývala mu a řekla, co asi chtěl slyšet. Sic to vypadalo, že jí to nezajímá, ale rozhodně si tipy a rady brala k srdci. Musela se nějak naučit lovit i sama, ačkoli ji dost vyhovovalo, že jí někdo pomáhal. Jistě by bylo ale nejlepší, kdyby si nemusela tlapy zamazat vůbec. Na výzvu se pustila do druhé části bažanta. Hltala, měla opravdu veliký hlad a brzy bylo po bažantovi. Spokojeně zamlaskala a pohleděla rudýma očima na Wissfeoha. "A teď kudy?" zeptala se a rozhlédla se kolem sebe, už chtěla být u vodopádů.

Thia byla na sebe hrdá, že svou práci odvedla na jedničku a to jí její černý společník dost podceňoval. Spokojeně se ušklíbla a vylezla ze křoví. Oklepala se, aby ze sebe dostala bordel a kecla si na zadek s tím, že se podíva na Wissfeoha, jak udolá bažanta. Bylo to komické, vlk držel křídlo ptáka v tlamě, který sebou škubal a mlátil sebou o zem, do toho drápy jistě škrábl predátora, který se opravdu snažil, pro Thiu to byla zábavná podívaná, v očkách ji jiskřilo. Nadšeně mlaskla a z těch dvou nespouštěla oči. Vlk se pokoušel něco říci, mladá vlčice jen zastříhala ušima, jelikož vlkovi vůbec nerozuměla. Dál se pokoušel něco říci, ale strakatá se ani nehla a jen dumala nad tím, co vlastně chce. Nic jiného, než pomoc je nenapadla.
Zvedla svůj princeznovský zadek a rozklusala se k souboji na život a na smrt. Chňapla druhé křídlo bažanta, který díky tomu měla křídla roztažená. Jedno držel Wiss a druhé Thia a bažant jen kroutil zbytkem těla, Thia nic jiného už ani nedělala, v tu chvíli ji ani nic lepšího nenapadlo, přeci jen je lovecky nezkušená.

Přikyvovala na vlkova slova. "Jojo, on kamarád není, fakt nesympatickej," řekla důležitě na Wissfeoha slova a pohodila ocasem."Jo já vím no, ale dík za radu. Je dobrý si dávat bacha na cizí,vlk nikdy neví, co zkusí," pronesla a zazubila se. Byla ráda, že jí někdo rozuměl, ačkoli mu stejně nevěřila, přeci jen ho znala krátce, přesto musela uznat, že byl docela fajn, i přesto že nesouhlasil se vším, co Thia navrhla nebo řekla.
Žaludek se jí hlasitě ozval a mladá vlčka se jen nespokojeně zašklebila. Už aby ten bažant byl mrtvý! Nic jiného si snad teď tak moc nepřála. Hladověla už nějakou dobu a konečně to vypadalo, že se dočká, avšak nejdůležitější část teprve přicházela a to toho opeřence ulovit. "Hmm, dobře," mlaskla a poté upřela zrak na křoví, kde jejich jídlo právě bylo schované. "Noo dobře, a stejně, jsi lepší jak ten zrzek,"pověděla a věnovala černému nevinný úsměv. To moc dobře uměla. "Tak jo," odsouhlasila a vzpomněla si na Raashi, který Thiu učil se plížit. Přilepila svoje drobné tělo k zemi a opatrně obešla křoví, dokonce i bez povšimnutí. Byla opravdu moc soustředěná. Nakonec když byla v cílové pozici se jen ďábelsky usmála. Kdo ví jak by se soustředila, kdyby ji nepoháněl hlad, ale teď věděla, že mají jen jednu jedinou šanci. Hop a byla v křoví, bažant vyletěl ven, přičemž černobílou několikrát poplácal křídly. Au. Vystrčila hlavu z křoví,na čenichu měla bažantí pero, zamávala hlavou a jen koukala, co její společník udělá.

<< Pityas

Nad jeho poznámkou si jen uraženě odfrkla. Vůbec nechápala, proč jí to nedovolil, když se toho náramku chtěl zbavit sám, ale víc se k tomu už nevracela,vlastně už o něj neměla takový zájem jako předtím.
Avšak konverzace o Khanovi se jí líbila stejně jako Wissfeohovi, který o vlkovi taky neměl zrovna dvakrát pozitivní mínění. Pro Thiu to byl nejnesympatičtější vlk z té hrstky, co potkala. Nejlepší byla Ásleif, asi. Těžko říct, Raashi byl fajn a Wiss taky není zas tak špatný. "Važně. Koukám, že takhle chce využívat ostatní, zmetek jeden," zakroutila důležitě hlavou. "Ale věřím, že mu na to nějaký trouba už skočil, ale na nás si nepřijde!" zazubila se na černého a houpla ze strany na stranu ocasem. Pobaveně se zasmála. "Jablka? Tak to se ti povedlo," už si představovala, jak se nad tím zrzek
šklebil.
Brzy se úspěšně dostali z hor do lesa, kde bylo mnohem lépe než v těch hloupých horách. "Bažant? Ne," odpověděla popravdě a vůbec, nevěděla co je takový bažant, ještě se s ním nesetkala, ale o tom pomlčela. "Počkej, počkej, takhle to na mě zkoušel i Khan," podezřívavě se na Wissfeoha podívala. "Hezky společně," nakrčila nosík a začenichala, aby měla přehled, kde by ten bažant měl být. Nehodlala se využívat, nenene.

Nespokojeně mlaskla. "Hele jo, já vím, co dělám a je mi jasný, že nohy potřebuješ, byla by to precizní práce, ani jediného chloupku bych se nedotkla, opravdu," přesvědčovala vlka, moc ten náramek chtěla, i kdyby snad měl vlk přijít o část nohy, ale zatím se nezdálo, že by její nápad s ohněm podpořil.
Našpulila tlamičku a chvíli na něj jen tiše zírala. "Hm, Wissfeoh, zajímavý jméno, si budu pamatovat," pověděla a vlka si ještě jednou sjela pohledem. Líbil se jí a rozhodně měla v plánu získat z něj co nejvíce, minimálně měla v plánu se o to pokusit. Nejdůležitější věc bylo jídlo a pak aby se dostala bez šrámů někam, kde by měl být asi její domov a případně jej přinutit, aby zůstal s ní, mohl by se Thie hodit i jako bodyguard.
"Hm asi jo, znala jsem jej chvíli, ale to mi stačilo... chtěl mě oblafnout na to, abych pro něj lovila... bez úspěchu," vypnula hrdě hruď a mrkla na Wissfeoha. "Pravda, na výběr nemáš," uchechtla se a zamávala ocáskem. Rozcupitala se za vlkem, který se dal do pohybu a doufala, že dojdou k těm stejným vodopádům, kde poprvé potkala Ásleif. "No,uvidíme, nech se překvapit," pronesla tajemně a více už mlčela.

>>> Common forest

Se zájmem mladá vlčka sledovala modrý svítivý kroužek, který měl černý kolem tlapy. "Opravdu?" po těchto slovech se Thie rozzářila očka, doufala, že když vlk náramek nechce, že by ho mohl dát černobílé, která by se tomu rozhodně nebránila. Sice by se jí líbil mnohem více v červené, aby k ní ladil, ale určitě by se spokojila i s modrým. "Ou," zamračila se na svítící kroužek, který dle slov vlka nešel sundat. "To určitě musí jít... nějak," přemýšlela. "Hele a když bych použila oheň? Víš, že by třeba povolil?" navrhla a zamávala ocasem, byla na svůj nápad hrdá. "A vůbec... neodpověděl si mi na otázku. Jak se jmenuješ?" položila otázku a černého sjela pohledem, který říkal" "vyklop to". Hned na to se ale usmála jak nejnevinnější andílek pod sluncem.
Corinne se docela líbilo, že mají společné známé, to se jí ještě před tím nikdy nestalo. "Uhm, byl fajn, chtěl mi i vyprávět jak přišel o to oko, ale k tomu jsme se nedostali, jak vidíš, no," zamručela si tiše. "Ale budu ho někdy chtít najít," pověděla sebevědomě. "Ten druhý ale nebyl tak fajnový jako Raashi," poznamenal jen tak do větru a olízla si tlamu.
"Opravdu? Já nevím, kudy bych se tam odtud dostala a ty mi pomůžeš, viď, vypadáš tak," věnovala mu úsměv a rozhlédla se kolem. Neměla představu, kudy by se k těm vodopádům vůbec dostala. Orientaci zatím dost postrádala. "Tak jo, to se mi líbí a víš ty co? Cestou něco ulovíme ne? Mám docela hlad," koukla tázavě na vlka. "Ne a nikdo jiný není," odpověděla, nikdo nebyl, kdo by se o ní postaral. Ásleif byla fajn, ale nebyla to chůva ani rodina a už byla určitě někde v čudu.

Sic byla k vlkovi nedůvěřivá - má to prostě v sobě, avšak nedala to vůbec znát a jistým způsobem jí hned padl do oka, proto věděla, že se musí snažit, aby dostala něco k snědku, když s těmi vlky předtím to nedopadlo tak, jak si představovala. Olízla si tlamu a zkoumavě na vlka koukala. "Heleď... co to máš na té noze? Já chci taky něco takového," broukla k černému a sledovala cosi modrého, co měl onen vlk na noze. Vypadalo to dost zajímavě a hned by se toho ta malá vlčka zmocnila. "Nechceš mi to půjčit?" zamrkala na něj svými kukadly.
"Vážně a ne neboj, nic si rozmýšlet nepotřebuji," zazubila se na něj sebevědomě a zamávala ocáskem. "A ty určitě taky ne," vyplázla na něj jazyk. Thie se rozzářily očka, když její společník věděl, o kom drobátko mluví. "Jo, přesně ten. Ty ho znáš, jo?" vyzvídala. "No žije, živ a zdráv, teda bez oka... Alejo žije," odpověděla a cítila se přitom dobře, že může odpovídat někomu a ještě když o tom něco ví. Krásný to pocit. "Jo. tak nějak jo. A vlastně ani nevím, kde teď jsem a můj domov... um, ten byl u vodopádů s jezerem, jestli víš, kde to je," vysvětlila. "Ale nevím, jestli tam máma je a stejně si jí vlastně pořádně nepamatuji," posadila se a vydechla.

Spokojeně se na vlka podívala. "Viď? Lepší dneska už nenajdeš, abys věděl," usmála se na něj. Vlk ji připadal docela sympatický, ačkoli vlčata zřejmě moc nemusel, ale Thia měla v plánu mu ukázat opak. Vlčata jsou skvělá společnost. a vůbec, pořád měla prázdný žaludek a on byl velký, takže by ji mohl něco ulovit. "Zeiran,jo? Tak to si budu pamatovat a pak si to s ním vyřídím, jak takhle hnusně zdrhnul," zakroutila důležitě hlavou. "Neboj se, já ti takhle nevychovaně neodejdu," povzbudila vlka. Proč by se taky zbavovala dospěláka, že? Má to spoustu výhod se někoho dospělého držet a to Thia měla rozhodně v plánu.
"Aha...No ale věděl, co je dobré," zazubila se na vlka. "Jak že se to vůbec jmenuješ?" optala se nesměle. Zavrtěla ocáskem,když ji vlk pobídl k vyprávění. Spokojeně se položila kousek od vlka. "Chm... jako prťavá jsem vylezla z jeskyně od mámy, kterou si moc už nepamatuji a objevila se u vodopádů, kde jsem narazila na vlčici... Ásleif se jmenovala a s tou jsme prozkoumávaly okolí a bylo to moc fajn a pak jsem byla se dvěma vlky, Khan a Raashi, se kterýma jsem lovila, ale záhadně jsme se rozdělili a teď jsem tady. No... rodiče jsem od té doby neviděla a je to už dlouho... to tu byla ještě taková ta divná a studená věc... sníh! Tátu si nepamatuji vůbec vlastně a mámu už moc taky ne," povyprávěla mu a položila hlavu na tlapky. "Ale je mi to jedno, já se jich doprošovat nebudu," uraženě řekla k vlkovi.

První si jí všiml černý velký vlk, který doteď spal, aspoň to tak vypadalo. Kouzelně se na něj zazubila. "Já? Já jsem Corinne a přišla jsem vám dělat tu nejlepší společnost, kterou můžete mít," řekla pyšně a podtrhla to vypnutím hrudi.
Poté se otočila na mladého vlčka, na kterém ji zaujaly znaky, které měl na sobě. Musela uznat, že byly pěkné. "S očima? Nic. Takhle je mám normálně, aspoň se liším od ostatních," zavrtěla ocáskem. Nikdy nad tím nepřemýšlela proč je má jinak červené. Prostě to tak bylo a ona na to byla náležitě hrdá. Nepřišlo Thie, že by to bylo něco, za co by se musela stydět. "Wu? Kdo je to?" optala se zvědavě a koukla na oba vlky.
Mladý vlk najednou odešel a to zcela beze slova. "Nezdvořák," zavrtěla nechápavě hlavou. "Ten je tvůj?" optala se zvědavě. Docela jí to zajímalo, ona sama svoje rodiče v podstatě neznala... Respektive otce snad ani pořádně neviděla a matku jen chvíli a už je to dávno, takže si je spíše nepamatuje.