Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Zamiř do bezpečí 1

Po liškách se slehla zem. Naštěstí. Já se spokojeně najedla a následně navštívila obchodníčka, abych byla zas o něco lepší, co se magií týkalo. Spokojeně jsem se ušklíbla a vrátila se ke dvěma společnicím, které souhlasily s odchodem do bezpečnějších míst. Tady vody přibývalo a začínala jsem se obávat, že brzy to tu bude pod vodou celé, a to já tu určitě u toho být nechci.
Vydala jsem se kupředu i s vlčicemi. Vody bylo kolem docela dost. "Jo. Hory zní bezpečně, tam by se voda dostat neměla," přikývla jsem a máchla promočeným ocasem. Kráčela jsem, vody tu bylo dost a Mea sklouzla. Otočila jsem se a jak jsem udělala prudší pohyb, spadla jsem do vody také. Hned jsme instinktivně začala mávat tlapama a pokusila se plavat. Jenže šedá vlčice se spíše začala topit, načež Linnea skočila do vody a snažila se Mee pomoci. Připlavala jsem k nim a snažila se Mee pomoci z boku. Normálně bych to nedělala, ale musela jsem být nenápadná, ne? Pokud se nám podařilo Meu dostat z vody, pomalu jsem se vydala k horám.

» jižní hory

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3
× Zlepši své dovednosti

Naše úlovky přilákaly lišku, která byla hladová. Snažily jsme se ji odehnat, ale zdálo se, že marně. Chtěla se nažrat, což jsem zcela chápala, ale svoje žrádlo jí určitě nedám. Brzy se ale z křoví vynořila posila. Zamračila jsem se a brzy vyslala ohnivou kouli po jedné z lišek, což jí sežehlo jen část ocasu, možná jen srst. Mea také využila svou magii vzduchu a snažila se lišky odsunout. Linnea měla dobrý nápad a využila větru pro oheň, který šel proti liškám a nejspíše sežehl alespoň srst na obličejích. Mlaskla jsem.
Lišky ale ne a ne odejít. To už mě vážně namíchly a já vyšla blíže proti nim, zavrčela a po obou seslala plameny, které vzaly je obě. Nejspíše se popálily a vydaly se raději s kňučením pryč. "Dobře jim tak," uchechtla jsem se. Oheň jsem měla vážně ráda, byl to skutečný pomocník.
Vrátila jsem se zpět k mé opečené lasici, do které jsem se hned pustila a zažehnala alespoň z části hladový žaludek. Olízla jsem si tlamu a pohlédla na mé společnice. "Tak to by bylo," prohodila jsem. V dálce jsem zahlédla pohyb, změřila jsem si siluetu a poznala toho obchodníčka! Zajiskřilo mi v očkách. "Jdu si nakoupit," ohlásila jsem a ještě pajdavou chůzí jsem se vydala za starším vlkem s vozíčkem. Nejspíše tady Mea byla předtím.

Stav před nákupem
491|| 14|| 5

Směnárna
5 mince = 200 kšm
4 rubíny = 40 kšm

Stav po převodu
731|| 10|| 0

Kupuji
• 6. a 7. level do ohně = 190 kšm
• chameleoní plášť = 130 kšm + 3 rubíny
• 4. slot = 100 kšm
• iluze = 220 kšm + 5 rubínů
• 2. level do iluze = 50 kšm
• Tajemný lektvar = 40 kšm
---------------------------------------------------------
Celkem
730 kšm + 8 rubínů

Stav po nákupu
1|| 2|| 0

Schváleno

Po nákupu jsem se vrátila k oběma vlčicím. "Nepůjdeme raději někam, kde bude bezpečněji?" navrhla jsem. Jednak se tu mohl objevit nějaký další predátor a za druhé voda pomalu a jistě stoupala a lesík sousedil s mořem.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

Přikývla jsem. "Těší mě Meo, Linneo," řekla jsem a na obě se nevinně pousmála. Mé zachránkyně, které byly ochotné mi pomoci. Ještě aby ne, když narazily na drobnou, hubenější, zraněnou a vyděšenou vlčici, že? Hrála jsem to dobře, taky jsem měla praxi, to se muselo nechat. Tedy... zranění jsem nehrála, to jsem vážně měla a některé rány stále ještě trochu bolely, ale rozhodně to nebylo takové jako po samotném souboji.
Lasice, které jsme lovily, se nám nakonec podařilo úspěšně ulovit. Nebo já si tedy poradila po svém a lasici sežehla ohněm. Mea i Linnea si své lasice také ulovily. Olízla jsem si tlamu. Mezitím Mea zmizela někde, avšak brzy se vrátila. Bylo mi docela jedno, kde vlastně byla.
Ovšem na náš lasičí sedánek dorazila zrzavá liška, která měla hlad a nebála se jít ke třem vlkům. Jak hloupá! Neměly by být lišky chytré? I když to počasí jednoho dožene do kouta. Linnea po ní chňapla, ale nezdálo se, že by to lišku odradilo. Naopak mi přišla, že je agresivnější. Opět jsme zavrčela. V tom se z křoví vynořila další zrzavá potvora. Dvě lišky? Přišlo mi to zvláštní, ale přeci jen jsme byli na magických ostrovech v době potop.
Stoupla jsem si a opět na lišky zavrčela. Ty zatím nevypadaly, že by se chtěly vzdát. Vyslala jsem ohnivou kouli proti jedné z nich. Koule sežehla kus její krásné oháňky, která teď tak krásná vlastně nebyla.

« les u mostu

× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3?

Následovala jsem obě vlčice a stále blbě došlapovala na tlapu. Bolela mě, to ne že ne, ale trošičku jsem si to přibarvila. To bych přeci nebyla já. Déšť mě vážně sr... štval. Byla jsem z toho tak akorát otrávená, měla jsem promočený kožíšek, takže vypadal fakt příšerně! Zamručela jsem si potichu a švihla ocasem. Ať už to přejde! Zakřičela jsem si v hlavě.
Pohlédla jsem na šedou vlčici. "Jsem Corinne, jak se jmenujete vy dvě, moje zachránkyně?" pousmála jsem se a na obě zamrkala rudýma očima. Rozhodně nebylo od věci znát jména těch vlčic, třeba zjistím, že je vlastně znám.
Lov jídla. Přesně to, co jsem potřebovala a proč jsem se vlčic držela. Nikdy jsem moc nelovila a využívala spíše ostatní okolo, ač čas od času mi nic jiného nezbylo a musela jsem se postarat sama o sebe. Mlaskla jsem. Vlčice měly vážně chytrý nápad. Lov lasic, o které se postarají a já tu můžu sedět a nějakou chytit, kdyby náhodou. Ovšem byla jsem si vědoma, že z lasice se všechny tři rozhodně nenajíme. Sedla jsem si a čekala, zda ke mně tedy nějakou naženou. Zbystřila jsem, když jsem si všimla pohybu přede mnou. A vážně to lasice byla! Rozhodně jsem se nehodlala nějak namáhat, takže jsem po lasici vyslala ohnivý plamen a v tu ránu byla nejen mrtvá, ale i pečená. Pousmála jsem se a do lasice se pustila. Žádná námaha, vidíte?
Začenichala jsem a znovu zbystřila. "Liška má asi taky hlad," pronesla jsem docela klidně, když jsem v křoví zahlédla její zrzavý kožich. Byly jsme ve značné přesile, ale když jeden má vážně hlad a ještě v tomhle počasí, nepřekvapilo mě, že se začala přibližovat. Zavrčela jsem na ni a švihla ocasem.

× Vydej se hledat bezpečné místo (1/5)

Přikývla jsem a ještě se ostražitě rozhlédla, zda tu vážně ještě někdo není. Věděla jsem, že tu nikdo není, ale musela jsem to hrát pořád, ne? "Jo, to máš asi pravdu," přikývla jsem a mile se pousmála. Otočila jsem se na druhou vlčici. "Mhm, bylo to taak rychlé. Ale byl to čistě černý vlk s jizvou na břiše a šedočerná vlčice," pokusila jsem se vymyšlené útočníky popsat. "Neznám je," dodala jsem a zastříhala ušima.
Šedá vlčice mě se zajícem docela odbyla, ovšem dozrz vlčice přišla s nápadem. "To je dobrý nápad," přikývla jsem. Pomalu jsem se rozešla s mýma dvěma zachránkyněmi. "Snad se najíme, dlouho jsem nejedla a ta bitka... Ráda bych se najedla a kdo ví, jak dlouho bude ještě pršet, že," řekla jsem. "Jo, myslím, že to zvládnu," přikývla jsem. Chodit jsem mohla docela dobře, ovšem přidala jsem trochu pajdání, abych mé pomalu hojící se jizvy podpořila.
Vlčice měly dobré nápady, ještě že jsem narazila zrovna na ně. "Jo, úkryt bude určitě super nápad. A jedny hory znám, kde bychom mohly něco najít," prohodila jsem, abych vypadala alespoň trochu užitečně.

» Ovocný lesík

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Byla jsem ukrytá v keři a vyčkávala na vlky, které jsem cítila v okolí. Musela jsem se o sebe postarat. Jamile jsem zahlédla dvě blížící se vlčice, zničeně jsem vylezla, kulhala na zraněnou nohu a měla v obličeji vyděšený výraz. Obě se hned začaly vyptávat. Uspěla jsem.
"Já...Já zdravím," vysoukala jsem ze sebe. "Napadli mě tu dva vlci... vůbec nevím, kdo to byl," řekla jsem a vyplašeně se dívala kolem sebe, abych dala najevo svůj strach z toho, zda ještě nejsou v okolí. "Bylo to tak rychlé, že jsem se sotva ubránila a skončila s těmito ránami po těle," dodala jsem ještě a podívala se na nohu, na kterou jsem kulhala, rána byla ještě čerstvá, ale ne zcela nová. "Chtěla jsem si něco ulovit a v tom mě napadli a teď? Teď... obávám se, že nezvládnu ulovit nic. Myslíte, že byste mi pomohly s tímhle?" prosebně jsem se na ně podívala.
Vzhlédla jsem k nebi, ze kterého nepřestávalo pršet a mě mokla víc a víc srst. Nelíbilo se mi to. "Do toho tohle neutichající počasí. Prší pořád, do toho mě napadli a ještě jsem chtěla ulovit zajíce. Jenže v mém stavu a v tom dešti se to nedá. Za chvíli nás zaplaví moře," povzdechla jsem si. Vnitřně jsem ale byla u vytržení.

« Vyhlídka

Svižně jsem kráčela z vyhlídky dolů, přímo do lesa. Doufala jsem, že ten mi poskytne lepší úkryt před deštěm než být u útesu. Do doupěte jsem nechtěla, měla jsem hlad, a to bylo třeba zařídit. Cítila jsem ještě nějaké ty rány ze souboje s Taniou. Zamručela jsem tiše a brzy vplula mezi stromy.
Rozhlédla jsem se kolem. V mé blízkosti jsem nikoho neviděla, ovšem cítila jsem několik pachů. Zamávala jsem oháňkou a ušklíbla se. To byla moje šance, ale chtělo to udělat fikaně. Procházela jsem lesem a hledala nějaké křoví, do kterého bych se mohla na chvíli úkryt. Naštěstí tady ten déšť nebyl tak hrozný jako na útesu.
Vklouzla jsem do jednoho většího křoví a čekala na vhodnou příležitost. Mlaskla jsem a oči jsem měla na stopkách. Zatím jsem neslyšela v mé blízkosti žádné hlasy ani kroky, ač v dálce jsem pachy cítila, ale nebyly tak silné s ohledem na neustupující déšť. Ovšem pokud se v mé blízkosti objevili nějací vlci, vyšla jsem s pajdavou chůzí a vyděšeným výrazem v obličeji.

Zeiran zpětně
Zcela jsem souhlasila. Byla to blbá náhoda a ještě jim ukážeme, kdo byl vítězem! Zaujal mě Callid. Střihla jsem uchem. Byl zjizvený, měl jistě zkušenosti, ovšem bratr mě vyvedl z omylu. "Mhm, máš pravdu. Tak či onak, to zjistím a uvidíme," ušklíbla jsem se. Mezitím ale Callid zmizel s Kurážnou. Protočila jsem očima. No nevadí, najdu si ho a uvidíme, s kým bude radši trávit čas. Mávla jsem pyšně oháňkou a podívala se na Zeirana, který se šel ujmout Yrsi.

Scar
Dostalo se konečně i na mě. Zaslouženě. Mávla jsem ocasem a pyšně se pousmála. Konečně si všiml, že já na betu opravdu mám a zasloužím si ji. Hned jsem začala vymýšlet přezdívky, kterými bych byla známá. Několik jsem jich řekla nahlas, ale nebyla jsem si moc jistá, která na mě sedí nejvíc. Nemusela jsem s tím ale nikam chvátat. "Jistě. Pak se ozvu," ušklíbla jsem se na Milost a zavlnila se. Nebylo to jednoduché rozhodnutí.

Dění kolem Ávy
Usměvavá se vytratila, čeho jsem si pořádně nevšimla, ale jejího slavnostního příchodu jsem si všimla. Vrátila se dobitá a pak upadla do bezvědomí. Kolem ní se sešel chumel vlků, kteří jí pomáhali. Já bych tam neměla co dělat a ještě bych si umazala tlapy. Nepotřebovala jsem to, ještě když se to ode mě teď ani nevyžadovalo. Ale odvedla dobrou práci, když zabila jakéhosi Excelsiora. Uznaně jsem kývla hlavou, ač jsem věděla, že si toho nikdo nejspíše nevšimnul.

Začínala jsem se nudit. Byl tedy čas jít pryč a obhlédnout okolí. Cítila jsem se o něco lépe. Upravila jsem si srst, na kterou tedy moklo a nevypadala v dobré kondici. Protočila jsem očima a stoupla si na všechny čtyři. Chtělo to jít mezi stromy. Rozhlédla jsem se kolem a věděla jsem, kam přesně mám jít.

» Les u Mostu

Zeiran, poslední odstavce Scar a Zeiran

Vůbec jsem se nedivila, že Zeiran byl nabroušený. Však koukněte na Wissfeoha! Dědek a ještě vyhraje. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. Pochybovala jsem, že by bratr byl slaboch. "Jo. Taky bych řekla, že to byla čirá náhoda. Mohl si užít poslední vítězství svého života," zamručela jsem. Wiss mi nevadilo, naopak, ale zastat bratra jsem se v tomhle případě chtěla.
S Taniou to bylo to samé. "Ta šedá fúrie taky vyhrála se štěstím, jsem jí měla na lopatě! Sice mi taky uštědřila několik nepříjemných ran, ale měla jsem vyhrát já," zaprskala jsem a protočila očima. "Hm. Zajímaví. Minimálně ten Callid mě zaujal. Zdá se, že ví, jak to v životě chodí... V horším případě je to póvl," pokrčila jsem rameny. "Určitě bych ho ale chtěla poznat víc. Co si o nich myslíš ty?" optala jsem se ho.
Mezitím na mě promluvil Scar. Zastříhala jsem ušima. Jeho pochvaly jsem si samozřejmě vážila. Ovšem jeho další slova příjemně polechtala moje ego. Já a beta! Konečně to bylo tady. Neměla jsem nejmenší pochybnost o tom, že bych si tenhle post nezasloužila. Mlaskla jsem a důležitě se rozhlédla kolem. Musela jsem si vybrat přezdívku, která by pro mě byla. Všichni mě znali jako Corinne, ale to nebylo to správné ořechové pro tuhle roli. "Hm... Corinne ala Liška? Corinne ala Elegantní? Corinne ala Ohnivá? Corinne ala Princezna?" nadhodila jsem zamyšleně a hodila pohled na bratra, co si o tom myslí.

Uraženě, ale stále elegantně jsem seděla opodál a jen si něco mrmlala pod vousy. Stále jsem byla naštvaná ohledné mé prohry s Taniou. Užíralo mě to a bude mi chvíli trvat, než se s tím smířím. Nikoho jsem si nevšímala, ale byla jsem stále sebevědomá a elegantní, kdyby se někdo náhodou díval. Jí ukážu jednoho dnem kdo byl vítězem! Zanadávala jsem si. Dívala jsem se před sebe a rozjímala ani nevím nad čím.
Došel ke mně Zeiran. Loupla jsem po něm podrážděným pohledem. Jestli do mě bude rejt... "Ta pod- Tania mě porazila. Nechápu to, byla jsem výborná a ode mě schytala dost dobrejch ran," zavrčela jsem a pohlédla na bratra, který byl také dost zrasovaný. "Co ty? Nandal jsi alespoň ty jemu?" zeptala jsem se. Přeci Wissfeoh nebyl nejmladší, toho jistě porazil. "Určitě jsi nadějí nás tří, Noir také prohrál," dodala jsem nevrle a švihla ocasem. "Určitě za to mohou bohové," zabreptala jsem otráveně.

// Můžete se Thii někdo klidně ujmout na hru :)

« Křišťálko

Sice čistá a srst po boji upravená, ale všechno mě bolelo, každý pohyb. Schytala jsem rány do nohou, krku a nevím kde všude možně. Na přední nohy, kde jsem schytala poslední rány, mě bolely asi nejvíc a na mé chůzi to bylo poznat. Krk mě také bolel a všechny ostatní rány také. Dobelhala jsem se nahoru ač stále s jistou dávkou pyšnosti a elegance, na to jsem nezapomínala ani v těchto chvílích.
Motalo se tu několik vlků, ale já momentálně neměla náladu se s někým vybavovat. Jen jsem došla, po očku si všechny prohlédla. "Mhm, čau," kvákla jsem a usadila se opodál. Obtočila si tlapy kolem nohou a přivřela oči. Byla jsem unavená, zároveň i spokojená s mým výkonem, ještě když jsem nikdy víc nebojovala. Přeci jen ve mně něco bylo, a to mi pošimralo moje ego. Mlaskla jsem a jen relaxovala.

Vlčice proti mně vyslala další plameny, kterým jsem se opět stihla uhnout. Už mi docházely síly a zdálo se, že i mé protivnici. Přeci jen to byl poměrně dlouhý boj a obě jsme si uštědřily několik ran a ne všechny byly příjemné. Vlčice se mě pokusila shodit, přičemž jsem zas a znova uhnula, aby se jí to nepodařilo. Čemu jsem se ale již nevyhnula, byly poslední dva útoky. Jeden do mých tlap a druhý do krku. Nestihla jsem zareagovat včas a kousance schytala. Odfrkla jsem si. Připravovala jsem se na svůj tah, ale to nás už Yefrei přerušil. Zastavila jsem se a přikývla na něj.
Otočila jsem se na Taniu. Zamračila jsem se na ni, ale přikývla jsem. Slabá jsem očividně nebyla, ale naštvaná ano. Moc jsem si přála vyhrát, ale to se mi o chlup nepodařilo. Musela jsem se s tím nějak vyrovnat. Doufala jsem, že aspoň Zeiran ukázal, za co stojíme. To nejspíše zjistím až nahoře. Vydala jsem se pomalu opět na vyhlídku, ač bych nejraději šla někam jinam. Možná později.
U jezera jsem se ještě opláchla, abych ze sebe dostala zaschlou krev. Rány jsem cítila, ale aspoň jsem mohla trošku vypadat k světu. Zbytek krve jsem si dočistila jazykem a opatrně jsem se oklepala, abych ze sebe dostala přebytečný bordel. Když moje srst vypadala zas k světu, pokračovala jsem v cestě.

» Vyhlídka

Aréna 7 - 20 hp

Plameny se do vlčici nestrefily. Opět jsem se zamračila. Už jsem jí chtěla dodělat! Jenže dokázala se dobře uhýbat a přeci jen mě i několikrát úspěšně napadla. Teda já taky samozřejmě! Tania do mě vrazila a tentokrát jsem už nestihla zaregistrovat včas a padla k zemi. Po mém kousnutí vlčice zamířila do mých zadních tlap. Nestihla jsem se sebrat že země a už jsem cítila v noze bolest (-10 HP). Svižně jsem se zvedla a mě vražení do Tanii bylo vniveč. Byla jsem ostražitější, což hrálo v můj prospěch. Jejímu dalšímu útoku na krk jsem uskočila, a tedy ona minula. Následně vyslala proti mému obličeji plameny, kterým jsem se také vyhnula.
Přiskočila jsem k ní a pokusila se jí zakousnout do tváře (útok 1). Doufala jsem, že to brzy skončí, a to mou výhrou. Musela jsem se tedy ještě snažit. V další chvíli jsem přistoupila k jejímu hřbetu a zakousla se tam (útok 2). Tyto dva útoky, pokud se mi povedly, by vlčici mohly vyvézt z míry. Obratně jsem se otočila a do zad jí vyslala plameny (útok 3). Ja si nakonec vytvořila štít. (Štít)

10 hp

Arena 6 - 28 hp

Můj první útok se povedl. Ušklíbla jsem se. Oko za oko, tak se to říká, ne? Ovšem to byl první a poslední útok, co se mi povedl. Zbytek byl k ničemu, což se mi samozřejmě nelíbilo, ale musela jsem uznat, že to byla dobrá soupeřka. Ač teda nerada. Tania se mě pokusila kousnout do čumáku, stihla jsem rychle uhnout, aby se tak nestalo. Brzy proti mně vyslala ohnivý bič. Dlouhým skokem jsem uhnula a rychle se otočila. Můj pokus se jí zakousnout do krku nevyšel, ale jí se podařilo mě udeřit do čelisti (- 8 hp). Zavrtěla jsem hlavou a snažila se z nárazu oklepat. Mezitím si připravila svůj štít. Zafuněla jsem.
Musela jsem být opatrná, tak jsem začala magickým útokem a seslala k ní plameny (útok 1). Jakmile jsem měla prostor, pokusila jsem se vlčici zakousnout do plece (útok 2). Neměla jsem tušení, kdy náš boj skončí, ale začínala jsem být mírně unavená, ovšem stále jsem věděla, že dokážu vydržet. Nejspíše adrenalin. Přikrčila jsem se k zemi a ve správný moment do ní celou mou vahou narazila a doufala, že spadne a já budu mít výhodu (akce). Následně jsem se rozhodla opět zaútočit na její přední packy (útok 3).

20 hp

Arena 5 - 49 hp

Můj první pokus s magií se mi moc nepovedl. Zamračila jsem se a máchla ocasem. Naštěstí druhý pokus se mi povedl, načež jsem se zas pousmála. Měla jsem radost, když se mi to povedlo, ještě aby ne. Ovšem Tania se mi obratem zakousla do zátylku (-11hp). Nestihla jsem uhnout. Prskla jsem. Šedá se mě pokusila svalit k zemi, ale ucukla jsem a tedy stála stále na svých nohách. Vlčice proti mně vyslala plamen, který mi šel k uším. Přikrčila jsem se k zemi. Mně se podařilo se Tanie zakousnout do břicha, přičemž se snažila bránit, a to se jí povedlo. Drápy mi přejela po obličeji (-10 hp). Sykla jsem a uskočila stranou.
Oklepala jsem se. Teď přišla řada na mě. Cítila jsem v obličeji krev, a to se mi nelíbilo. Vyskočila jsem jejím směrem a její útok opakovala. Drápy jsem se pokusila ji seknout taktéž do obličeje (útok 1). "Takhle teda ne!" zasyčela jsem k její maličkosti. Ucouvla jsem, přikrčila jsem se k zemi a vystartovala. Pokusila jsem se Taniu svalit na záda, a tím získat převahu a případně se postavit nad ní (akce). Následně jsem zahájila útok na její krk (útok2). Poodešla jsem a přivřela oči. Nemohla jsem ji nechat vyhrát. Rozhodně ne. Opět jsem po ní vymrštila ohnivé koule (útok 3).

28 hp