Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Aréna 4 - 59 hp

Pokusila jsem se Taniu svalit k zemi, ale to se mi nepovedlo. Zamručela jsem. To se po mně šedá vlčice již ohnala a já nestihla uhnout. Zakousla se mi do boku (-10 hp). Bolestí jsem zaskučela a snažila se nějakým jemným manévrem dostat z jejího zubatého sevření. Nakonec jsem sebou cukla a její tlama povolila. Zasyčela jsem a pohlédla na ránu v boku, ze které mi začala téct krev. Už jsem měla několik krvavých ran a doufala jsem, že z toho nebudu mít viditelné jizvy. Šedá se mi pokusila zakousnout do tlap, ovšem uskočila jsem a jejím zubům jsem se úspěšně vyhnula a zároveň se jí lehce vysmála do tváře. Můj pokus s ohněm mi vyšel. Slavnostně jsem se pousmála, ale to už ona po mně hodila ohnivé koule. Přikrčila jsem se k zemi a přeletěly mi nad hřbetem. Nakonec si vlčice vytvořila štít. Ucouvla jsem.
Udělala jsem několik kroků vzad a vyslala po vlčici opět ohnivé koule (útok 1). Doufala jsem, že se trefím. Obešla jsem kolečko a přemýšlela, jak zaútočit tentokrát. Jistě by někdo měl plnou hubu nápadů, jenže já prostě rváč nebyla a moc manévrů jsem neznala. Nakonec jsem tedy do jejích zad vyslala další ohnivý plamen (útok 2). Oklepala jsem se, rány mě bolely a stále z některých tekla krev. Zamračila jsem se. Takhle ne! Rozeběhla jsem se proti ní a pokusila se jí zakousnout do břicha (útok 3). Rychle jsem odběhla a taktéž využila ohnivého štítu (štít).

49 hp

Aréna 3 - 70 hp

Pokusila jsem se ji seknout do obličeje, ale uhnula a tím si ušetřila ránu. Zamračila jsem se. Nelíbilo se mi, že se jí dařilo uhybat. Tania se mě pokusila kousnout do krku, ovšem stihla jsem zareagovat včas a trhla jsem sebou do strany. Na to jsem se lišácky zasmála a máchla oháňkou. Přeci jen jsem nebyla tak špatná na to, že jsem se nervala nikdy. Nepočítaje trénink se Zeiranem. Na nic jsem nečekala a zakousla jsem se jí do stehna. Trefila jsem se. Musela jsem počítat s tím, že ona bude útok oplácet. Zakousla se mi do ocasu (- 11 hp). Zavrčela jsem a ocas jsem vymanila z jejích tesáků. Hned jsem po ní začala pálit ohnivé koule, ovšem opět se jim vyhnula a stihla mi podrazit nohy. Já spadla k zemi. Než jsem stihla zareagovat, vyšlehla mým směrem plameny. Naštěstí jsem se překulila na druhý bok a jen tak tak jsem se plamenům vyhnula. Možná mi popálily srst, ale rozhodně ne kůži.
Zvedla jsem se na nohy a vší silou jsem se rozeběhla a pokusila se jí svalit k zemi (akce). Zabrzdila jsem následně a ohnala se po jejím břichu drápy (útok 1). Zavrčela jsem, udělala kolem ní kolečko a přímo do obličeje jí vyšlehla tentokrát plamen (útok 2). Oheň jsem měla ráda už od mala, co jsem vypálila lesík. Ovšem neuměla jsem ho ještě tak dobře ovládat. Hrdelně jsem zavrčela, přiskočila opět blíže k Tanie, pokusila jsem se zuby zakousnout hlouběji do jejího krku (útok 3). Cítila jsem všude po našich tělech krev, která začínala pomalu a jistě zasychat na srsti. Pff. Odfrkla jsem si. Kdo to bude pak mýt?!

59 hp

Aréna 2 - 80 hp

Můj první útok se zadařil a tím jsem ji oslabila. Měla poraněné nohy a to hrálo v můj prospěch. Spokojeně jsem se ušklíbla. Ovšem Tania škubla tlapou takovou silou, že mě kopla do čelisti a trefila se až moc dobře (-7 hp). Zavrčela jsem a šlehla po ni nevrlý pohled. Otevřela jsem párkrát tlamu, abych zjistila, zda mi funguje tak, jak má. Nehodlala jsem na nic čekat a do Tanii jsem se pokusila vrazit, ovšem to se mi nepovedlo tak, jak jsem předpokládala. Naštěstí se mi podařilo se jí zakousnout do krku. Tania do mě vrazila bokem a vyškubla se mi a já spadla k zemi. Pokusila se mě seknout do obličeje, ale já jen tak tak uhnula. Vyskočila jsem na tlapy a zaútočila pomocí magie, čemuž se vlčice také úspěšně vyhnula. A sama po mě vyslala ohnivý bič, kterým mě šlehla (-3 hp). Zavrčela jsem a oklepala se.
Přišla řada na mě. Hrdelně jsem zavrčela a vyběhla proti šedivé. Natáhla jsem tlapu a pokusila se Tanie oplatit seknutí do obličeje (útok 1). Skončila jsem u jejího boku tak, že jsem měla hlavu u jejího ocasu. Opět jsem na nic nečekala a pokusila jsem se jí zakousnout do stehna (útok 2). Rychle jsem odskočila, aby můj krok neopakovala a otočila se hlavou k ní. Změřila jsem si ji pohledem a opět na ni vyslala mé oblíbené ohnivé koule (útok 3). Věděla jsem, že se bude horlivě bránit, tak jsem pomocí magie vytvořila ohnivý zátaras mezi mnou a ní (štít).

70 hp

« Vyhlídka

Sešla jsem dolů, kde stál Yefrei, který nás měl na starosti. Přikývla jsem mu na pozdrav a našla si své místo a čekala na svou soupeřku, která dorazila brzy. Jakmile Yefrei zavyl, mohly jsme se pustit do toho.

Aréna 1 - 80 hp
Nehodlala jsem na nic čekat a rovnou se pustila do souboje. Moje první kroky vedly k jejím tlapám, do kterých jsem se pokusila zakousnout (útok 1). Následně jsem vší silou do Tanku vrazila (akce), abych ji dostala na zem a měla lepší pozici na další útoky. Věřila jsem, že ač nejsem vlk, který by se dennodenně někde rval, tak má dobré geny na to, abych ji porazila. Já se o něco vzdálila a přemýšlela, kam dál zaútočit. Své zuby jsem se pokusila zarýt do jejího krku (útok 2). Samozřejmě tak, aby tu nevykrvácela. Musela jsem sebe bránit. Pomocí magie jsem vytvořila ohnivou kouli, kterou jsem po ní mrštila (útok 3).

Jedno z vlčat opravdu zareagovalo tak, jak jsem si myslela a ušklíbla se na něj. "Vyrosteš, neboj se," mrkla jsem na hnědého vlčka.
My o vlku a vlk tady. Jakmile se zmínila Kurážná, chvíli na to dorazila. Kývla jsem hlavou a sledovala, jak jde za Faustem, který byl jejím synem. Mírně jsem se zamračila a dál si dvojice nevšímala. Ani na jeho slova jsem nijak víc nereagovala.

Noir
Zajímalo mě, jaké to je, ta aréna. A koho jiného bych se na to mohla zeptat než bratra, který se před chviličkou vrátil. "Hmm... dobrá, jsem na to zvědavá," řekla jsem nakonec. Nikdy jsem nebyla bojový typ a do žádné opravdové bitky jsem se nedostala."Tak či tak... Očividně ho odpustila a je jedno, zda je nebo není na ostrovech," odfrkla jsem si.

Brzy na to dorazila Tania, se kterou jsem byla ve dvojici. Prohlédla jsem si ji. "Jseš připravená?" zeptala jsem se neutrálně a shlédla dolů, kde se to chýlilo ke konci.

Dorazila i Artume, ale té jsem si rozhodně nevšímala. Spíše jsem hlavu otočila na Usměvavou. "To ano. Dallius to má v sobě. Taky má po kom," ušklíbla jsem se. Nepochybovala jsme k tom, že jeho rodiče mu předali skvělé geny.
Několik vlků i zmizelo nebo vytvořili skupinky opodál. Nevšímala jsem si jich a vyčkávala, až na nás přijde řada. V ruce chvíli dorazil Scar, který nás vyzval, že můžeme jít dolů. "Dobrá." Pronesla jsem jen a zvedla se ze země. Pomalým a jistým krokem jsem šla k jezeru, kde jsem se měla poprat s Taniou. Ani jsem nemohla sledovat svého bratra a Wissfeoha.

» Křišťálové jezero

Sedla jsem si vedle Usměvavé a zapředla rozhovor. Přeci jen se trochu poznat s bylo jen ku prospěchu. Na její slova jsem přikývla. Byla jsem ráda, že Dallius vede. "No... Taky jsem myslela, že vyhraje bratr, ale i tak odvedl skvělou práci. A strakatého znám. Je to Faust, ale jeho původ neznám," pokrčila jsem rameny. Nováčci. Rozhodně další zajímavý souboj. "Jo, aspoň uvidíme y co v nich je," mlaskla jsem a oba nové si prohlédla.
Po boji Noira a Fausta Noir došel a sedl si vedle mě. Prohlédla jsem si ho. Bylo vidět, že několik ran schytal, ale zdál se být spokojeným. "Krásná práce," pochválila jsem ho a jemně do něj žďuchla čenichem. "Jaké to bylo?" zeptala jsem se. Taky mě to čekalo, tak jsem chtěla vědět, na co se vlastně připravit.
Chvíli po Noirovi dorazil i Faust, kterému chybělo ucho a byl taky celý zrasovaný. Nakonec na mě vlastně udělal dojem. Zdál se být jako nějaký ňouma s hubou keců, ale přeci jen v něm něco bylo. Se zájmem jsem si ho prohlédla.
Otočila jsem se k Šamanovi, který k nám dorazil i s mrňaty. Ty jsem si prohlédla. Zatím to byli mini vlci, ale věřila jsem, že to bude posila pro Chaos. "Zdravím," pronesla jsme k Alduinovi."Zdravím i vás, maličcí," houkla jsem k mláďatům. Nepochybovala jsem, že by se alespoň jeden neozval s tím, že je to vlastně velký vlk.
Otočila jsem hlavu směrem k aréně a dál zbytek neposlouchala do té doby, dokud se nezačal řešit původ Fausta. Dle všeho jeho matka byla ta Kurážná. To mě docela překvapilo. Zajímavé. S tím Usměvavá s Faustem odešli dolů, ale brzy se zas vrátili.
"Nevěda jsem, že tvoje matka je Kurážná," prohodila jsem k Faustovi. Zajímavé zjištění. "Ale je stejná jak naši rodiče, že Noire?" uchechtla jsem se.

« Křišťálko

Vydala jsem se od jezera nahoru a dumala nad tím, jaký ten souboj vlastně bude. Nikdy jsem se neprala, neměla jsem to zapotřebí... a konce konců tohle nebylo nic pro mě. Ovšem chtěla jsem to povýšení, proto jsem se do toho chtěla přidat a ukázat, že si ho zasloužím. Ačkoliv bych si nejraději našla někoho, kdo bude bojovat za mě. Jenže to by rozhodně neprošlo.
Byl tu Wissfeoh, Zeiran, Usměvavá a další vlci, které jsem neznala. "Jsem na tu arénu velice zvědavá," prohodila jsem k Allavanté a přisedla si k ní. Očima jsem sledovala souboje, které se pod námi konaly a rozhodně byly zajímavé, to jsem musela uznat. Noir i Faust byli od krve a já se nad tím pobaveně pousmála, když jsem si vzpomněla na předešlou konverzaci s bratrem. V dálce jsem také viděla Dalliuse se sestrou, pevně jsem doufala, že to vyhraje Dallius, jelikož jeho sestra mi byla vážně nesympatická.

Jakmile jsem se dostavila, hned jsem se dala do řeči... spíše jsem projevila zájem o nováčka. Byl zajímavý. Ovšem já jsem byla zajímavá pro Usměvavou, která ke mně promluvila. "Mhm, ano, to jsem já," odvětila jsem a elegantně pohodila hlavou. Těšilo mě, že se o mně Šaman zmínil. Spokojeně jsem mlaskla.
Na místo setkání dorazil i můj bratr, který mi kývl na podzrav a já mu toto gesto oplatila. Také si přišel poměřit své síly. Nepřekvapilo mě to. Otočila jsem se zpět na nového, který mě pozdravil nazpět. "Zlákal tě Chaos, jo?" zeptala jsem se. Ovšem to na mě z nenadání promluvil Faust, který se hned šel vytahovat. "No, to jsem na tebe zvědavé, Fauste," nadzvedla jsem obočí a pořádně si jej prohlédla.
Postupně sem přicházeli další vlci a já si je tiše prohlížela a sem tam na někoho pokývala hlavou. Nakonec se po nějaké chvíli ujal slova Milost. Nastražila jsem uši a poslechla si ho, co nám chce vlastně sdělit. Znělo to zajímavě a vlastně jsem se těšila, ač jsem žádný bojovník určitě nebyla. A... moc mě potěšilo, že Milost naznačoval, že bych se konečně mohla dočkat povýšení. Zavlnila jsem sebou a spokojeně jsem se na něj pousmála. Usměvavá se do toho vložila a rozřadily se dvojice. Já měla bojovat s Taniou. Mávla jsem ocasem a očima po ní pátrala. Byla jsem zvědavá, jak náš souboj vlastně dopadne, jelikož jsem ji vlastně neznala. No než na mě přijde řada, rozhodla jsem se jít za ostatníma na vyhlídku.

» Vyhlídka

« Mlžná džungle přes Luka

Z džungle jsme se vymotali a brzy se vynořili zpátky u jezera. A jako kdyby Scar věděl, že jsme tu, nás opět svolával. "Asi jo," přitakala jsem Noirovi a šla za Milostí. Brzy jsme ho mohli zahlédnout, jak se vyvaluje na kameni. "Zdravím, Milosti," houkla jsem k němu a rozhlédla se. Ostatní tu ještě nebyli. Mohl by tedy ocenit moje chození včas!
Brzy se přidala Usměvavá. Na pozdrav jsem jí jen kývla a prohlédla si ji. Nevypadala zas tak zle, že před nedávnem porodila. Že bych taky si pořídila moje malé kopie? Neznělo to jako špatný nápad. Já, ale víckrát. Alfa také dovedla někoho nového. Vlčici (Yrsi) jsem si prohlédla a kývla na pozdrav. Také se zjevil Wissfeoh, kterému jsem věnovala úsměv. Svým způsobem jsem ho měla ráda. Jako takového strýčka samozřejmě.
Usměvavá zmizela za někým vlkem, který se nedaleko od nás objevil a místo toho přišel Faust. Zamračeně jsem na něj pohlédla a mrskla ocasem. Opět si mě nevšímal. Ten to má spočítaný! Pomalu jsme se scházeli. Dorazila i ta Tania, té jsem také kývla na pozdrav a prohlédla si nově příchozího. "No ale zdravím!" hejkla jsem na něj, když jsem si prohlédla jeho hnědé zjizvené tělo.

« Svatyně

Vynořila jsem se ze Svatyně a rozešla se rovnou k bratrovi. Na tváři jsem měla otrávený výraz, byla jsem unavená, ale zároveň jsem se cítila silnější. Na jeho první slova jsem jen přikývla a víc neříkala. Ještě jsem se z toho zážitku vzpamatovávala.
"Mhm. Asi máš pravdu no. Někteří nestojí za nic," prohodila jsem zpátky k němu. Dallius vypadal schopně, v tom měl Noir pravdu. "Jo, poznej a pak mi něco řekni," mrkla jsem na něj. Pravda. Byl betou, takže to nemohl být ledajaký vobejda od vedle, no ne? Sama jsem měla v plánu ho víc poznat než si udělám nějaký obrázek.
Pokrčila jsem rameny. "Jo, to určitě," odvětila jsem. Noir taky vlastně neměl moc ne výběr, když o vlčicích z Chaosu mluvil. Děsná doba. "Tak budeš muset mrknout ještě za hranice Chaosu a nějakou nevěstu si přivést," zasmála jsem se.

» Křišťálové jezero přes Luka

24 mincí= 192 %

Síla 22 %/45 % » + 23 % » full
Vytrvalost 25 %/75 % » + 50 % » full
Rychlost 23 %/60 % » + 37 % » full
Obratnost 22 %/70 % » + 48 % » full
Schopnost lovu 22 %/50 % » + 28 % » full

Zbyde 6 %... admin kasička c:

Schváleno

« Mlžná džungle

Propletla jsem se všemi liánami a vkročila do Svatyně. Se zájmem jsem si ji prohlížela. Na oči se mi dostal starý vlk, který vypadal, že to má za pár. Bývala bych měla i nějakou poznámku, ovšem uvnitř mě byl divný pocit. Respekt... Něco, co jsem v podstatě neznala. Přirozeně jsem se uklonila. Nechápala jsem, proč jsem to udělala, ale nějak mě to tu donutilo.
Síla
Starý vlk jako kdyby věděl, co chci a proč tu jsem. Změřila jsem si ho pohledem a následovala ho. Neodporovala jsem. Zjevili jsme se v jakémsi ringu. Měla jsem bojovat? Já? No, měla jsem pocit, že to jinak nepůjde. Pustila jsem se do starce, co byl až překvapivě mrštný a bojovat uměl. Já oproti němu byla nula. Ne že bych si to přiznávala, nedej bože to řekla nahlas. Snažila jsem se útočit, jak jenž to šlo. Uhýbala jsem se, ale sem tam jsem nějakou ránu schytala. Nakonec to dopadlo mou prohrou. Ovšem Vlk se zdál být pyšný na mě. Mávla jsem ocasem.
Vytrvalost
Než jsem se nadála, stála přede mnou hora. "To jako mám lézt nahoru?" zeptala jsem se otráveně. Starcův výraz mluvil za vše. S nechutí jsem se vydala nahoru. Že začátku to bylo docela dobré. Ovšem potom jsem začínala být unavená, tlapy mi podkluzovaly. Nejhorší ale byly šutry, co se na mě valily. Měla jsem štěstí, že mě žádný nesrazil. Lezla jsem tam podle mě několik hodin, ale byla jsem tam. Rozplácla jsem se na zemi a vydechovala.
Rychlost
Neměla jsem chvíli klid! Vlk byl vedle mě připravený. Měla jsem s ním běžet? No to mě snad vomejou! Nechtěla jsem, ale nejspíš jsem neměla na výběr. Líně jsem se zvedla a jakmile vyběhl, rozeběhla jsem se taky. Na to, že měl před smrtí, tak byl až moc rychlý. Běžela jsem, vybírala zatáčky. V jedné jsem spadla na zem a odmítala běžet dál. Cosi mě ale donutilo a já se opět rozeběhla. Samozřejmě byl už v cíli, když jsem doběhla já.
Obratnost
Zavrčela jsem pro sebe. "Dost už!" hejkla jsem, ale to Mistr se na mě nepodíval zrovna pěkně a už jsem zas cítila ten divný pocit. Přede mnou se objevila jakási dráha a mělo bylo hned jasný, co budu muset dělat. Protocila jsme očima a na povel vyběhla. Vyhýbala jsem se liánám, přeskakovala spadlé kmeny, případně je podlezla. V jednu chvíli jsem přeskakovala kus stromu a dopadla jsem tlamou k zemi. Naštvaně jsem se zvedla a zbytek doběhla bez úhony.
Schopnost lovu
Dostal se ke mě lahodný pach. Zavlnila jsem se. Nebylo třeba mi říkat, co mám dělat. Ač jsem lov neměla ráda a nikdy moc nelovila. Přišpendlila jsem se k zemi a plížila se k němu. Jakmile jsem byla dost blízko, vyběhla jsem z úkrytu a hnala se rovnou za ním. Byl rychlý a já začínala být unavená. No nakonec jsem se dostala dost blízko, abych po něm skočila a zakousla se mu do krku. Asi málo. Vymanil se z mého sevření a s menší ránou na krku pelášil pryč. Zaklela jsem a běžela za ním. Tentokrát mi neunikl a já si dala oběd.

Trénink byl u konce. Stala jsem před vlkem a zničene na něj hleděla. Přikývla jsem a beze slova zmizela pryč. Tady už mě nikdo neuvidí.

» Mlžná džungle

« Křišťálové jezero přes Luka

Přikývla jsem. Asi by neměl? Těžko říct. Na rvačky jsem nikdy nebyla. "Ale tak dalo by se to vysvětlit," odvětila jsem nakonec. Faust mi přišel fajn, ale pak mě odignoroval a to se mi rozhodně nelíbilo. To si ještě vyjasníme. Projelo mi hlavou a trpce jsem se zašklebila.
Vylepšit krev? Naznačuje mi snad, abych se rozmnožila? Mrskla jsem ocasem. "Naše krev je dost dobrá... Ale co se týče Dalliuse. Mhm. Nebyl rozhodně špatný," přiznala jsem nakonec. "Snad mi nechceš vybírat partnera?" zkoumavě jsem na Noira pohlédla. Co když chci partnerku? Nad tím jsem zavrtěla hlavou. "Jo. To by každopádně chtělo," souhlasila jsem. A pak bych si mohla najít konečně věrného sluhu. Ano ano.
"Přesně tak. Jen tak někdo mě není hoden. To si pamatuj," houkla jsem k němu. Nerada bych, aby se mi snažil dohodit lecktereho povla. "Neboj bráško, někoho ti najdeme," mrkla jsem na něj.
To už jsme stáli před Svatyní. "Hned budu zpátky," řekla jsem a to už jsme vklouzla dovnitř.

» Svatyně

"Until the very end."

Faust po boji s Noirem si mě ani nevšímal. Zamračila jsem se na něj. "Se se mnou nebavíš?" prohodila jsem k němu otráveně a švihla ocasem. Aspoň bráška byl vychovaný a neodignoroval mě. "Měl's mu nandat víc," sykla jsem na něj, ale nebyla jsem nepříjemná na něj úmyslně.
Usadila jsem se před bráchu a mávala napruzeně ocasem jako kdybych byla kočka. "Ne. Všichni stojí za starou bačkoru," zamrmlala jsem. Dallius byl fajn, ale zas tak dlouho jsem s ním nepobyla, abych o něm mohla takhle uvažovat. "Jo, nějak takhle se jmenoval," pokrčila jsem rameny. "Od té doby jsem ho stejně neviděla a nebyl pro mě dost dobrej." Chtěla jsem někoho, kdo je sebevědomí a ví, jakou má cenu. "A co ty a nějaké půvabné vlčice, hm?" mrkla jsem na něj.
"Když už byla řeč o aréně... potřebovala bych zesílit. Nepůjdeš se mnou?" nadhodila jsem a rozešla se směrem k džungli. Věděla jsem, že teď bych byla akorát pro smích. Tomu jsem rozhodně chtěla zabránit.

» Mlžná džungle přes Luka

Na jeho slova jsem jen přikývla. Ostatně mě asi nepřekvapovalo, že je neznal. Nikdo je dlouho neviděl a nikdo je asi ani neuvidí. Táhněte k čertu. Proletělo mi nabručeně hlavou.
Z toho mě ale vytrhla Dalliusova sestra, která byla otravná od prvního nádechu. Samozřejmě jsem se jejím poznámkám bránila. Artume ale ovšem brzy zmizela pryč. Ještě že tak. Neměla jsem na ni sebemenší náladu. "Ať si dělá rozruch jinde," odvětila jsem nabroušeně a máchla ocasem.
Ohlédla jsem se na bratra a Fausta, kteří měli mezi sebou šarvátku. Tohle upoutalo i pozornost Dalliuse, ale nevyjadřoval se k tomu. Proč taky? Nepředpokládala jsem, že by to byli velcí kamarádi, ať už s Noirem či Faustem.
"Mhm, rozumím. Taky jsem tě ráda potkala," mrkla jsem na něj a chvíli hleděla za rezavým zadkem, jak mi mizí z dohledu. Šaman měl pravdu, rozhodně byl fajn. Určitě jsem jej chtěla ještě někdy potkat a třeba způsobit někde chaos. Ano, ano, to by se mi líbilo.
Otočila jsem se k dvojičce, která si poměřovala síly. "Jo, jistě. Někdy si to taky zkusím," prohodila jsem k Noirovi. Musím ale nabrat síly nejprve. Zvedla jsem se a šla k těm dvěma. Ani mě ta jejich bitka nevyváděla z míry. Noir měl očividně převahu a já je jen v tichosti sledovala. Ovšem to mě po chvíli přestalo bavit. "Zklidněte hormon. Má být přeci aréna, nechcete se snad vyčerpat takhle brzy, ne?" rýpla jsem si do nich.