Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sraz skončil a já zas byla volná a mohla se potulovat po všech čertech. Ušklíbla jsem se a pohlédla na Dalliuse, se kterým jsem tu byla. Byl fajn a nebylo od věci s ním nějaký čas strávit, přeci jen členy Chaosu moc neznám a tohle bylo vhodná příležitost někoho poznat. Mávla jsem spokojeně ocasem a rozhlédla se kolem. Několik vlků se již vydalo na cestu škodit a vyvolávat chaos.
"Můjt otec je Angle aka Letec a matka byla Samantha... její chaoské jméno neznám," pokrčila jsem rameny a při jejím jménu jsem si div neodplivla. Ač jsem neměla ráda ani jednoho rodiče, tak matku jsem snad i nesnášela. "Buď za ty svoje rodiče rád," pronesla jsem mírně otráveně. Měl oba rodiče, kteří se o něj zajímali a tohle já v podstatě nezažila. Smůla.
O změně indentity jeho sestry vlastně nic nevěděl. Taky jsem tomu tolik nerozuměla, ale mohlo to být jistě zajímavé. O tom žádná. Ovšem jeho sestra se ozvala. Změřila jsem si ji pohledem a škaredě se zamračila. Jakmile promluvila, rozhodně mi nebyla sympatická. "Věnuj se sobě," odsekla jsem na její poznámku. Chvíli na to odešla. "Řeknu ti, že tvoje ségra není nic moc... Je otravná a to nic moc neřekla," postěžovala jsem si. "Ty jsi rozhodně lepší společnost," mrkla jsem na něj škádlivě.

Faus&Noir
Faust, který se nejprve přidal k nám, se začal vybavovat s mým bratrem. Nevšímala jsem si jich do té doby, než se do sebe pustili. Obrátila jsem k nim hlavu a chvíli je pozorovala. Docela mě překvapilo, že si Faust na Noira dovolil. Mlaskla jsem a ještě chvíli je tiše pozorovala. "Máte dost oba?" hejkla jsem nim. "Aréna bude později, hošani, ale je hezké, že trénujete," mrkla jsem na oba dva a mávla ocasem.

Na Zeiranovu odpověď jsem jen zamručela a protočila očima. Hodně sdílnej jseš! Nechápala jsem, co mu je, že se nebavil a chvíli na to zmizel pryč. Mávla jsem ocasem a víc svého bratra neřešila. Třeba se setkáme později, abychom si mohli popovídat víc.
Otočila jsem se tedy na Dalliuse a zastříhala ušima. Aspoň on vypadal, že si chce povídat. Což jsem samozřejmě byla ráda, mohla jsem konečně poznat víc Chaoských členů a ještě Dalliuse, jež byl synam alfy. To se hodilo ještě víc. A konec konců vypadal i pěkně. "Mhm, jo, narodila. Dokonce za těma vodopádama," řekla jsem, ukazujíc na závoj vody, který za námi dopadal. Od té doby jsem tam snad ani nebyla? Ne, nepamatuji si, kdy jsem naposledy byla v úkrytu, kde jsem přišla na svět. Dle jeho slov jsem soudila, že i on se narodil na ostrovech. Nasvědčoval tomu taky ten fakt, že tu má oba rodiče. Většinou se sem dostávají vlci sami a bez rodiny. Musel by mít velké štěstí, aby se sem dostal s celou rodinou.
Přikývla jsem. "To máš pravdu, taky mi přijde, že některé informace jdou mimo mě. Ale s mojí rodinou jsem ztratila kontakt dávno, tedy s rodiči. Bratry tu mám oba," odvětila jsem. "Změnila identitu? Proč?" nadzdvihla jsem nechápavě obočí. Částečně jsem se s tím ztotožňovala, ale jen s mou přezdívkou Corinne, jinak jsem to byla zcela já a žádné přetvářky.
K nám se přidal Faust. "Jdeš se seznámit s betou Chaosu?" houkla jsem ke světlému vlkovi a na Dalliuse mrkla.

Jméno vlka: Thia
Počet postů: 6&1
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: utužování vztahů - Faust a účast na srazu
Krátké shrnutí: Mluvila s Faustem, pak šla na sraz a u Fausta cestou ztratila. Došla na sraz, kde se ostatním představila. Případně je pozdravila.
Smečková minihra: /

Dalliuse jsem si pořádně prohlédla. Musela jsem uznat, že nebyl rozhodně k zahození. Spokojeně jsem mlaskla a mávla ocasem. Zdálo se, že by překvapený z toho, že znám jeho jméno. "Co Scar, ale tvůj otec se o tobě zmínil, když jsme se potkali," vysvětlila jsem, jak to že znám jeho jméno. "Prý se s tebou mám seznámit," mrkla jsem na něj. "Ale aby sis nemyslel, nepromluvila jsem na tebe jenom proto, že to Šaman řekl. Pff, nenechám si do mých rozhodnutí kecat... Sama jsem že chtěla poznat, přeci jen jsi mi věkově bližší," uchechtla jsem se a pohledla na vlky okolo, mimo mě bratry, kteří byli stejně staří jako já, pochopitelně a mimo Artume, které jsem si letmo všimla, když se představila.
Zdálo se, že se dění moc nikam nepohnulo, jen Šaman s Usměvavou se vydali pryč, zmínili se o přírustcích. Nebylo to rozhodně na škodu, někteří by se měli nahradit mladou krví. "Nejspíš budeš mít pár nových sourozenců," nadhodila jsem. U mě nehrozilo, že bych měla další vzhledem k mým proradným rodičům.

Mávla jsem otráveně ocasem. Myslela jsem, že tu bude větší vzrůšo, ale nic moc se nedělo. Loupla jsem jen očima po přítomných a zamračila se. Tohle že je Chaos? Nudná cháska jenom! Čekala jsem drby, zajímavé informace, seznamování... Ne že tu budeme sedět jak pitomci a nic neříkat.
Aspoň kdo se snažil o nějakou interakci, byl můj bratr Zeiran. "No dovol! Ti dám jak vadnoucí kytky," zamračila jsem se na něj a strčila do něj tlapou. Možná bych i tuhle uštěpačnou poznámku brala jinak, ale neměla jsem náladu. "Kde jste ty křídla vzali? Tedy... U Šamana jsem to viděla, jak je získal, ale kdes je sebral ty?" zjišťovala jsem a jeho křídla si pořádně prohlédla. "Když nic jinýho, máš křídla s peřím, on má netopýří," pokrčila jsem rameny, když jsme jejich křídla porovnala.
Scar nás podněcoval k seznamování se a sdělení zajímavých věcí. Bohužel jsem žádné neměla, a to mě štvalo. Mohla jsem se před ním vytáhnout. "Zdejší vlci jsou poslední dobou nudní," poznamenala jsem pro všechny. Následně Scar mluvil o něčem, co si pro nás s Usměvavou připravili. Měření sil? Znělo to zajímavě, ale asi nic moc pro mě. Ne rozhodně teď. Musím se sebou něco udělat.
Také mě předtím zaujal Šamanův syn, o kterém se mi zmínil. Já nečekala moc dlouho a promluvila na něj. Chvíli na to mi i pozitivně zareagoval. "Corrine," představila jsem se a vypnula hruď a zároveň elegantně mávla oháňkou. "Dallius, že?" mrkla jsem na něj lišácky.

Tania a Dallius
Chvíli potom, co jsem došla já, s přidala i vlčice, kterou jsem neznala. Šedou jsem si prohlédla a mírně na ni jen kývla.Nejspíše někdo nový v Chaosu? Těžko říct, moc často jsme se nescházeli. Šedou následoval i hnědý vlk, kterého bych bývala taky nepoznala, ale jeho pach byl příliš podobný Šamanovu. Že by ten jeho syn, jak mi o něm povídal? Blýsklo se mi v očích a prohlédla si ho. Vypadal dobře o tom žádná. "Zdravím," promluvila jsem k němu a lišácky na něj mrkla.

Noir a Zeiran
Brzy se také přidal můj bratr Noir. Žili jsem tedy všichni. Ještě aby ne, styděla bych se, kdyby někdo z mých sourozenců nebyl naživu. Ohlédla jsem se i na Zeirana, který prozatím mlčel. "Zdravím, bráško," hlesla jsem k němu a hlavu stočila k okřídlenému Zeiranovi. "Tyy... Slyšels mě?" zamručela jsem, jelikož mi ještě neodpověděl.

Mírná reakce na Scara
Chvíli na to se rozmluvil Scar, který šedou vlčici oslovil Tania. Hm. Nic mi to neříká. Proběhlo mi hlavou. Na jeho slova jsem jen mlčky kývla. Byla jsem ráda, že jsem přišla včas, snad to vezme v potaz, že uvidí, že mi na Chaosu zaleží a povýší mě. Ano ano. Scar aka Milost nám sdělil novinky ohledně povýšení mého bratra a toho hnědého - Dalliuse. A teď byla řada na mě. Přeci jen jsem se snažila Chaos reprezentovat co nejlépe!

Sraz
Mezitím dorazili i další. Opět pro mě neznámé duše. Jen jsem je rychle prohlédla a více se jim momentálně nevěnovala. A že těch neznámých bylo docela dost. Ovšem všichni vypadali hodni Chaosu, alespoň na oko. Také se brzy přidal Alduin s Allavanté. Na Alduina jsem jen pohlédla a s úšklebkem se pousmála. Wissfeoh se jal představování a Alduin ho následoval. Já jsem na nic nečekala a také se rozhodla představit, ať mě všichni znají! "Já jsem Corinne, dcera Letce," pronesla jsem hrdě a na všechny pohlédla vyzývavým pohledem.

Faust
Netrvalo moc dlouho a dorazil i Faust, který se někde za mnou zdržel. Asi nestačil mému tempu, kdo ví. Zastavil se vedle mé maličkosti. Mávla jsem oháňkou. "Hmm, tak tady jsi. Jsem myslela, že ses stihl ztratit," prohodila jsem k němu jízlivě a mlaskla. Čekala jsem, co se bude dál dít.

« Les u Mostu přes Luka

Ladně jsem klusala z lesa přímo přes louku k jezeru, kde bylo naše místo. Místo, které jsem viděla poprvé, co jsem vylezla z pod závoje vody. Ušklíbla jsem se až skoro spokojeně. Sem tam jsem se ohlédla, zda mě Faust nenásleduje, ale nebyl nikde za mnou. Nechápala jsem, jak se tak mohl ztratit. To to tu jako nezná nebo co? Odfrkla jsem si a zpomalila ve chvíli, kdy jsem v dálce spatřila černé šmouhy. Zastříhala jsem ušima , upravila svůj kožíšek a rozešla se ještě více jako dáma k nim.
Brzy jsem poznala Scara, Wissfeoha a Zeirana, se kterým jsem se taky už dlouho neviděla a měl křídla? To se všichni v Chaosu rozhodli, že budou mít křídla. Co to bylo za trend? "Zdravím, pánové," pronesla jsem medovým hláskem a všechny jsem si postupně prohlédla. "Koukám, že jdu asi včas?" nikoho dalšího jsem tu neviděla. Leda že by sraz už skončil, ale to mi nějak nesedělo. "Šla jsem s Faustem, ale vytratil se. Možná ještě dorazí," oznámila jsem především k Alfě.
"Bráško, zdravím," mrkla jsem na něj. "Koukám, že jsi hezčí a hezčí," poznamenala jsem především kvůli jeho novým křídlům. "Bety Chaosu mají křídla? Byla jsem se Šamanem lovit a taky se mu objevila křídla na zádech," pronesla jsem tentokrát ke všem.

« Temný les přes Most

Propletla jsem se mezi polomrtvými stromy. Aspoň tak teda vypadaly a věřím, že spoustu ubožáků tohle místo děsilo. Jen jsem nad touhle myšlenkou pobaveně usmála a klusala dál směrem k jezeru. Doufala jsem, že potkám Scara, který by mě mohl povýšit, přeci jen jsem v Chaosu od narození, jsem Angelova dcera a ještě využívám všechny, kteří se mi dostanou pod tlapky. To je dost, ne?
Zavrtěla jsem hlavou a zastavila se pod rozviklaným mostem. Čekala jsem, kdy se případně, ale záhadné držel. Opatrně, ale stále sebevědomě jsem na něj vkročila a rozešla se. Kýval se a sem tam se něco odlomilo a spadlo přímo do moře. Kolik vlků tu už propadlo? Škoda, že jsem u něčeho takového nebyla.
Most jsem úspěšně přešla a vyrazila rovnou do lesa. Byla jsem skoro doma. Pokud se tomu dá říkat domov no.

» Křišťálové jezero přes Luka

«Tajga přes Hraniční

Šla jsem dál a předpokládala, že Faust jde za mnou, když se chtěl dozvědět spoustu věcí o Chaosu, ač já sama těch informací neměla zas tak moc, jak by asi čekal. Ale vymyslet si něco, jsem mohla kdykoli, no ne? Samozřejmě tak, abych Chaos nepošpinila, to bych si nedovolila.
Otočila jsem se a jeho světlou srst jsem neviděla. ”Kde jsi?” houkla jsem, ale nic se neozývalo. Nejspíš se někde zdržel a nešel za mnou. Ovšem nehodlala jsem ho hledat, mohl být v blízké době ten sraz, o kterém Alduin mluvil a já na něm chtěla být, mohlo se mě to týkat.
Rozešla jsem se tedy směrem k horám, které jsem prošla vyšlapanými cestičkami a zahučela rovnou do lesa, kde byla ustavičně tma a šero. Les byl hustý a jak byl temný, moc vlků se tu nezdržovalo. Olizla jsem si bílé tesáky a klusem pokračovala dál.

» Les u Mostu přes Most

« Začarovaný les

V tom podivném lese začalo být dost pachů, ale ani jeden mi nebyl známý a já se teď neměla chuť vybavovat s někým dalším. Rozešla jsem se tedy směrem pryč a Faust, jak se později představil, mě následoval. Netušila jsem, co s ním mám v plánu. Ještě to budu muset rozmyslet. "Mhm, Faust... Nic mi to neříká," prohodila jsem a zamyšleně se na něj podívala. Nic.
Zdálo se, že mladý vlk o Chaosu nic moc nevěděl. Ne že bych já měla veškeré informace, ale určitě jsem měla větší přehled než on a i kdyby ne, dělala bych, že mám. "Chyba," odfrkla jsem si. Něco snad vědět musel ne, když byl jeho členem? Nebo? Mávla jsem dlouhou oháňkou a fialový les se začal měnit v jehličnany a chladnější podnebí. Ovšem tohle místo mi nebylo neznámé.
Zastříhala jsem ušima. "Myslíš Scara? Tak jestli to říkal... A Ryt je kdo?" vyzvídala jsem. Tohle mi taky nic neříkalo. "Řeknu, až mi ukážeš ohnivý šíp," pobaveně jsem na něj mrkla, jelikož jsem pochybovala o tom, že by ho zvládl.
Tiše jsem kráčela vpřed a nechala ho napjatého, zda mu začnu vyprávět o Chaosu nebo mi opravdu bude muset ten šíp ukázat. "Mhm... Pochybuju, že ho umíš..." odfrkla jsem pobaveně. "Každopádně Chaos je takové společenství vlků, kteří rádi škodí ostatním... představ si pod tím cokoliv. Scar je vůdce a nějaká Allavanté, nevím, kdo to ale je." Možná na srazu ji potkám, o kterém mluvil Alduin.

» Temný les přes Hraniční

Významně jsem na něj hleděla a vyčkávala, co z něj zas chytrého vyleze. Místo toho zopakoval má slova a zadíval se na mě. Nedivila jsem se, byla jsem krásná, jen ať se dívá! Já zavlnila svým tělem a zběžně si prohlédla i jeho. Zbarvení měl zajímavé, o tom žádný, ač hlava vypadala, že je z někoho jiného a ne od něj. "A ty se jmenuješ jak?" zeptala jsem se, abych věděla, s kým mám tu čest.
Já jsem se představila opět velmi honosně, jak jsem to měla ráda. Ač už se nedám považovat jako dcera Alfy, ale nemyslela jsem, že zrovna on by něco takového věděl. A také jsem ve skrytu své duše doufala, že se otec někdy vrátí, ač byla dost malá šance. Kdo ví, kam ten parchant zmizel. Nechal mě tu napospas světu.
Hrdě jsem přikývla. "Ano," odpověděla jsem a skoro až namyšleně jsem se pousmála. Ovšem jeho další slova mě zaujala. Zastříhala jsem ušima a natáhla hlavu blíž k němu. "Ty a Chaosan?" zeptala jsem se bez jakýchkoliv emocí. Moc mi na Chaos teda neseděl a nikdy jsem ho neviděla. Tedy ne že já sama bych se v blízkosti jezera pohybovala. "Oprvadu? Tak mi do dokaž," vybídla jsem ho. Nezdál se mi, že by zrovna on uměl vyvolávat takové ohnivé šípy.
Údajně Chaosan, ale ptal se mě na informace. "Opravdu jsi Chaosan?" pozvedla jsem "obočí". "Pojďme odtud a třeba ti něco povím," lišácky jsem se na něj pousmála a vyrazila pryč z lesa.

» Tajga

Thia & Faust - 5, 13, 21

Mladý vlk, který přede mnou stál, byl drzý a neměl absolutně tušení, s kým mluvil. Otráveně jsem protočila očima a zamračila se na něj. "Jsi hlupák, strakatý," procedila jsem skrz sevřené zuby. "Samozřejmě, že to byla chyba. Jsi zřejmě nevzdělaný," prskla jsem. Jeho rádoby nevinný pohled se mnou ani nehnul. Možná by ano, kdyby začátek našeho setkání probíhal jinak. V tomhle případě jsem ho rychle přešla.
Započal větu o Alduinovi, kterou ale nedokončil. Povytáhla jsem "obočí" a významně se na něj podívala. Nezdálo se však, že by se větu odvažoval dokončit. Tohle říci Alduinovi, myslím, že by se s tímhle strakáčem nemazal a neskončil by moc dobře. "Ano. Neviděl jsi snad ten ohnivý šíp, hm?" Klidně nemám problém mu ho ukázat... "Kdo jsem já? Jsem Corinne, dcera Angela, Alfy Chaosu," představila jsem se a pyšně vypjala hruď. Sice se můj otec již nedal považovat za Alfu Chaosu, ale koho to zajímalo?

Upřeně jsem koukala do míst, kde měl cizinec být. Po mém vyzvání vystrčil hlavu z křoví. Nevypadal nijak zajímavě a ani povědomě. Máchla jsem ocasem a čekala, až vyleze celý. "Slyšel si mě, ne?" zamračila jsem se a přimhouřila oči. Z nijak nezajímavé hlavy, vylezlo více zajímavé tělo. Zvláštně flekatý byl. Ovšem nic mi stejně neříkal. "Mhm. Pozdě, už se stalo," odsekla jsem a mávla dlouhou oháňkou. Za každé situace jsem se snažila vypadat co nejlépe, včetně této. Srst jsem měla hezky upravenou a tvářila jsem se jako princezna. Ostatně jako vždy.
Drzoun. "Co prosím? Víš ty vůbec, kdo já jsem?!" zahalekala jsem na něj. "A narušit nám lov, okřídlený tě asi sežere," mrkla jsem na něj výhružně. Aby neskončil jak ten zajíc.
Zamrkala jsem na něj a udělala k němu krok blíže. "Ty, neměl by sis zahrávat, jinak dopadneš velmi špatně, to mi věř," pohrozila jsem mu a ostře se na něj podívala. Urážet Chaos? Zkusí jednou.

Lov jsem měla úspěšně za sebou, ač se mi do něj dvakrát nechtělo, byla jsem zvyklá, že to za mě dělali jiní. Jenže pokud jsem chtěla být Betou, musela jsem proto něco udělat a ukázat se, že dokážu mnohem víc. A aspoň jsem měla co jíst. Hrdě jsem si vzala zajíce do tlamy a přišla blíž k Alduinovi a rovnou se do něj pustila, měla jsem vážně hlad a tohle mi bodlo, ještě když byl na ohni opečený.
Při jedení jsem poslouchala i vlka, který ke mně mluvil. "Děkuji," řekla jsem a vypnula hruď. Ráda jsem slýchala pochvaly a komplimenty. "Neboj se ničeho, Chaos budu šířit dál jako doteď," usmála jsem se ďábelsky a vzala si do tlamy další sousto zajíce. Také se rozpovídal o srazu, který by měl brzy být. "Budu tam," odpověděla jsem prostě. Musela jsem tam přijít a možná bych se konečně dočkala toho povýšení. Jak já se těšila.
Okřídlený si vzal svůj úlovek a vydal se pryč. Já za ním jen ještě koukla a dojedla svého vydřeného zajíce. Chutnal takhle mnohem lépe, než když je syrový a nemusím se namáhat během, stačí ho zapálit. Výtečné.
Zastříhala jsem ušima a ohlédla se za hlasem. Nikoho jsem neviděla, ale když jsem začenichala, cítila jsem přítomnost vlka, který musel být blízko. "Hej, vylez, slyším tě," řekla jsem dost panovačně. Spolkla jsem poslední sousto a otočila se tím směrem. "Vím, že tam jsi a radím ti, abys koukal vylézt!" zamračila jsem se.