Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 15

Enzou vyslovil to, k čemu se plavý zprvu neodvážil sám, nejistý tím co by to mohlo způsobit. A to jako by konečně strhlo lavinu, která předtím jen visela na okraji zborcení. Požírač vydal jakýsi skřek, než se vrhnul na jeho společníka. Teď už Vidar nedokázal jen stát. Možná by se teď dokázal prosmýknout ke své duši, dostat se odsud pryč, ale nemohl vědět, jestli by mu pak mohl ještě pomoci. Nechtěl ho tady nechat, napospas osudu. Ne, pokud nechtěl aby ho sžírala ještě další výčitka.
A tak se místo k duším rozběhl k černému vlkovi, s cílem ho strhnout. I teď to však byl jen úder tělem, žádné čelisti, ani drápy. Nehledě na škody, které by mu to mohlo způsobit. Těžko říct jak silný vůbec byl oproti té entitě, stále to však byla chvilka, kdy by se Enzou mohl postavit a nějak ho zpacifikovat. Příležitost. A nebo by mohl utéct, nechat ho tady. Ale pokud by ho tady nechal, napospas té entitě, měl by mu to vůbec za zlé. Pokud měl být tohle konec, tak už budiž. Nechával to na žíhaném ať se rozhodne, když teď měl možnost.

<< Ostříž (př. Rokli)

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 14

Takže to tady nejspíše byl opravdu ostrov. Ne že by zrovna v tuto chvíli, na tom zrovna záleželo. Jestli se odsud dostanou, chtěl by to prozkoumat o něco víc, možná najít místo, odkud by měl na vše výhled. Ale to byla až nejistá budoucnost. Čím dále následoval tah, tím více ho svírala úzkost ze střetu s Požíračem. Možnost otočit se, nebo přijít na jiné řešení, však neexistovala a nezbývalo než pokračovat dál, za tím podivným tažením. Dolů, roklí, až ke křovinám za kterými se skrývala další temná a zatuchlá chodba. Věnoval krátký pohled hnědému než rozhrnul křoviny, aby vstoupil dovnitř. Necítil potřebu to ještě nějak komentovat.
Postupoval dolů, dál, teď už šlo vidět že se lehce chvěje, nejistý z toho co bude, když už cítil, že ten, kterého hledají je blízko. A pak to i uviděl, oči zářící jako hvězdy na noční obloze, třeba že ani náhodou, ne tak uklidňující. A za ním, v chodbě, kterou blokoval svou postavou, další drobné body světla. Znovu se obrátil k hnědému, "To bude ono," byla to spekulace, ale teď o tom mohly být sotva pochyby. Byli tak blízko cíli. Ale plavý se nedokázal dostat k prvnímu kroku, prvnímu útoku, i když tahle entita se zdála téměř jako zlo samo. Ale nic ve světě nemohlo být jen černé či bílé, ne? Stále se obával toho nést na tlapách něčí krev. Znovu.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 13

Oči upíral k postavě temného vlka, třeba že pohledu do těch jeho, zářících, se vyhýbal. Už tak ho z něj mrazilo v kostech. Pravděpodobně přirozená reakce o podivně vypadající entity, o které dobře věděl pouze to, že krade duše. Když ani nevěděl proč, vyvolávalo to v něm respekt či spíše... strach. Ten se však snažil na sobě nedat znát, nevzdat se, když už byli tak blízko. Ale nestihl se rozhoupat k žádné akci, než se mu svět zatočil, zrak se potopil do temnoty a podlomily se mu nohy. Pak už jen ztratil vědomí.
Když ho zase nabyl, nebyl si jistý jestli je tohle stále sen, nebo už realita. Jestli by i předtím vůbec poznal rozdíl. Navíc, byli tam kde předtím, na louce, ne v tunelech, kde měli upadnout do spánku. Požírač však byl pryč. Pohledem vyhledal hnědého, aby zjistil jak na tom je on. Co se to vlastně právě stalo, byla docela neznámá. Ale za chvíli mu došlo, že cítí i něco jiného. Tah, lákání, směrem, kde ani nevěděl co je. Tedy, nevěděl čím kam je to dovede, ale tušil k čemu. "Taky to cítiš?" optal se svého společníka na ujištěnou, "Půjdeme?" Tahle otázka už byla spíše ponechána jen tak, protože nečekaje na odpověď, už neustál ten tah a vyrazil do neznáma, za svou duší.

>> Katakomby (př. Rokli)

<< Furijské

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 12

Za chůze bylo dost času přemýšlet nad tím co nás čeká. Jméno Požírač mu prostě přišlo jako něco, čím by rozhodně nenazval milou bytost. Nechtěl o svou duši bojovat, ať to bylo co to bylo. Ale byla v něm jistá pochybnost že to bude chtít vyřešit nějak diplomaticky. Když ho ještě neviděl, nemohl však ještě pořádně posoudit, vše byla jen spekulace, třeba že vlivem podmínek, ne zrovna optimistická.
Ke světlu se nakonec dostali, i přes ty nepříjemné tunely. Nevěděl co čekal, možná něco skutečně hrůzostrašné? Hnilobu, kosti a mrtvoly? Tohle zatím vypadalo jen jako louka, třeba že ve stavu jaký byl evidentně typický pro tuto říši. Rozsáhlá, ale i ponurá, jestli tady někdo je, alespoň ho bude vidět, "Doufám," sice se onoho setkání obával, ale stále by to radši už měl za sebou a byl zpět mezi živými, kdy ho nemusela dohánět paranoia z nečekaného setkání.
Pohledem se snažil pátrat po okolí, když Enzou pronesl pro béžového poměrně zajímavý fakt. "Hm? Tohle je ostrov, souostroví?" ptal se spíše jen na ujištěnou. S tím na jakém pobřeží se poprvé ocitnul a že pláž kde byl s Ane byly na opačných stranách si myslel že tohle bude možná nějaká úžina nebo výběžek, ne ale ostrov. Jak daleko mě to jen odneslo? Vzhledem k tomu co se teď dělo to oproti tomu nebyl žádný šok. Prostě po něm tak nějak sjelo. Alespoň s takovou byla menší šance, že mohl narazit na někoho z minulosti.
Stejně jako hnědý si po chvíli hledání prvně všimnul pachu a pak i temné skvrnky v dáli. Nechtěl si dělat naděje, ale věřil tomu že by je ta bylinkářka poslala správně. Přikývnul žíhanému než pokračoval dále, blíže k vlčí postavě. Naprosto černý, jen oči zářily, jako měsíc na noční obloze. Ne, nevypadal zrovna přátelsky, ale doufal že zdání jen klame. "Mám takový nepříjemný pocit, že ano," odpověděl, taky šeptem, než i on zase stočil zrak k černé postavě.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 11

Svět se mu zatměl před očima sotva chvíli poté co do sebe dostal ty bylinky. Usnul jak by ho někdo klepnul po hlavě. Když se probudil měl pocit že je zase v těch proklatých tunelech. Když se ale pomalu rozkoukával a stavěl na nohy, viděl pouze žíhaného vlka, jejich průvodkyně i bylinkářka vědma, byly prostě pryč. Jak tenhle svět a ty byliny fungovaly, mu bylo záhadou. Ale teď už byli tady a byla to šance dostat zpět svou duši. Vrátit se na povrch, mezi živé, kam patří a ne očekávat nejistou budoucnost tady.
Jo, zase hledali někoho zvláštního, ale teď z toho měl vlastně ještě horší pocit, už jen z toho, že jméno hledaného neznělo inu... zrovna přátelsky. "Požírač, to nezní na to, že by nám ty duše vrátil, jen když poprosíme," povzdychnul si k hnědému. Byla to sice jeho vlastní duše a pravděpodobně mrtvá bytost v cestě, stejně se ale o to nechtěl rvát. A úzkostným pocitům dodával i zužující se prostor, možná byl o něco málo menší, ale žádný velký rozdíl to nebyl, taky se tady necítil příjemně. Ale teď se jednoduše nešlo obrátit a vzdát to.

>> Ostříž

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 10

Následoval jen kousek za hnědým, do chodby odkud se linula ona sladká vůně. Po všem tom rozkladu, hnilobě a smrti, to bylo i teď jako pohlazení pro čenich. Tunely sice působily podobně ponuře a úzkostně jako ty předchozí, ale teď byla Siria jako jejich malý kousek světla, které tohle místo dělal alespoň trochu méně děsivým, třeba že díky němu se vykreslovaly stíny na stěnách. A třeba že nepříjemné pocity se stupňovaly s postupem do hlubin, teď tady byla alespoň ta naděje bylinkářky a úniku.
Snažil se o klid, než konečně narazili na tu kterou hledali. Vyšel z něj výdech úlevy, když mu oči spočinuly na postavě vlčice, podobné těm ostatním postavám tady, ale i tak šlo vidět že tahle vlčí dáma má nějaká ta léta za sebou. Chtěl pozdravit, ale vlčice sama ho zarazila, ještě než se o to mohl pokusit. To že znala jejich jména... podivné? Ano. Ale v téhle chvíli to bylo na žebříčku podivností až někde úplně dole. Stejně se však jeho pohled střetnul s tím hnědého, v podobné reakci, než ho rychle stočil zase k bylinkářce. Stále jí chtěl projevit alespoň trochu respektu a pořádně vyslechnout to co říkala. Jeho otázka po tom byla v podstatě stejná jakou položil Enzou, ale odpovědi se nedočkaly, když jim byly přistrčeny byliny a tak nějak měl pocit že by z ní ani nic víc nevyloudil. Než však svou dávku spořádal, otočil se ještě k oběma vlčicím, "Děkujeme." Pak už ale i on upadnul do sna.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 9

Naděje nebyly vysoké a jeho nejistota rostla, jen podtržena atmosférou tohoto místa. Jestli by si někdy měl představit svět mrtvých, působil by podobně. Rozklad, temnota a kvílení větru, jako by se jim vysmíval. Jediným světlem byla Siria, jako byla ona bylinkářka, nebo něco tomu podobného, drobnou nadějí k návratu. A i když mu šeřík byl neznámou, jahody by nejspíše ještě poznal. Ale ty necítil. Enzou to měl stejně, taky tady nechtěl zůstat, ale tohle pátrání béžovému začínalo připadat marné. I když své nejistoty na sobě nenechával znát a snažil se udržet si klidnou tvář.
Ale zeptat se mrtvé, to neznělo jako špatný nápad, ona tu musela být déle, trochu si na to tady zvyknout, třeba by něco dokázala rozlišit. Zatímco jemu hniloba do čenichu prostě mlátila. Vlastně se jinak všechno zdálo v klidu, téměř příliš. Ovšem to vydrželo jen do chvíle, kdy se hnědý prostě propadl. "Enzou?" během chvílky plavý přiskočil k díře, a z tlamy mu nevyšla otázka na jeho stav, jen protože ho Siria předstihla. Nevěděl jestli jde v zemi mrtvých umřít, jestli je prostě smrt na druhou, ale nechtěl to zjistit. Chvilka než odpověděl se mu zdála až bolestivě dlouhá. S jeho odpovědí však vydechl úlevou.
Nezaostával však za mrtvou a taky pokračoval dolů. Zase nějaké tunely... Neměl zase tak problém se stísněným prostorem, ale po předchozím zážitku mu to nebylo zrovna po chuti. "Musí to být," řekl, spíše jako prosbu. Ale skutečně tady krom smrti cítil i něco jiného, takže se vydal do chodeb za hnědým.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 8

<< Rest

Následoval za Enzouem, kousek za ním, kousek do strany. Teď už nebyli v tunelech a tak nebyl důvod se držet nalepený přímo vedle. Stačilo to aby se slyšeli. Ale hlavně nechtěl aby nějak viděl nejistotu v jeho chůzi, kterou snažil udržet pevnou ani letmé pohledy po okolí, úzkostně očekávající záblesk zrzavé srsti.
Ale když se k němu hnědý obrátil, donutil se zase trochu sebrat, i když na jeho dotaz nenacházel optimistické odpovědi, "Doufám, ale žádná jistota není." Mohla být pryč, mohli je poslat špatným směrem, nebo by on nich zjistila a prostě by se jim vyhnula, že s nimi bavit nebude. Příliš možností a nic od čeho odvodit jako to dopadne. A jak dopadnou i oni sami, "Zůstat tady, po tom netoužím ani v nejmenším." Nepatřili tady, to už šlo vidět na tom jak tlapa vlčice skrze něj prošla, jako by tam ani nebyla. Tady byli prostě jiní, anomálie. Mohli tady takhle vůbec vydržet? Těla bez duší, potřebovali by jídlo a vodu? Příliš mnoho otázek, žádné odpovědi. Stejně tak tady nechtěl omylem narazit na ty, které znal. I když tím jen v konečném výsledku oddalovat nevyhnutelné. Jednou na to prostě už dojít bude muset. Ale... ne teď. Jen prosil ať ne teď.
Když se ho Enzou zeptal zkusmo začichal víc a skutečně se snažil zaměřit, na to co cítí. Ale vzhledem že po cestě tunelem dopadly jeho čichové buňky naprosto mizerně, sotva cítil něco více než rozklad a smrt. Žádné jahody. "Ne, neřekl bych. I když jak voní šeřík, to nevím." Ale o kytkách páchnoucích jako smrt sama, to ještě neslyšel... ovšem to ani o šeříku.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 7

S tím jak Enzou mluvil o tom, zda by se šlo setkat s mrtvými známými, mu plavý vlastně i trochu záviděl. Musel na tom s nimi být lépe, když to vůbec nevypadalo, že by z něčeho takového měl strach. On sám by se jim nedokázal ani podívat do očí, bez toho aby ho zevnitř neužíralo svědomí. Natož aby k nim vůbec dokázal promluvit. Hlavně k Einarovi, co by mu vůbec mohl říct? Omlouvám se, že jsem tě zabil? Jak otřesně to znělo, už i jen v představách. A ti, se kterými snad byl stále alespoň trochu zadobře, u těch doufal, že ještě žijí. A že se mají lépe bez něj. Kdo ví jak teď vlastně daleko.
Jeho nedávný příchod i tahle osamělost, ho stále více utvrzovala v tom, že zloděje duší nepotkal. Byl za to sice rád, že nemusel nikoho podezírat, ale stejně tak zatím neměli žádnou stopu pro jeho nalezení. Jen stejně malou nápavědu k tomu, kdo by mohl vědět, ale s nimi naprosto stejně málo platnou. Skutečně se to zdálo v háji.
Od páru vlků u jezera, toho nečekal mnoho. Ale informace, které získali byly... no víc než to málo, které očekával. Vlastně teď více než dost. Už věděli kam jít. "I tak, děkujeme," dal jim i své díky, než je zase opustil a nechal vlastní konverzaci. Co vůbec bylo zadarmo? Za šanci se vrátit byl ochotný zaplatit. Přikývnul hnědému a následoval k horám. Možná lehce úzkostlivý z toho, na koho by mohli narazit, ale štěstí z tohohle, to vyvažovalo.

>> Furijské hory

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 6

Lehce se otřásl když, Siria řekla že to skutečně bylo možné. Otázku možná položil Enzou, a světlému nebyl odpověď adresovaná, ale jak mohl u něčeho takového zůstat v klidu? Byla to pravděpodobně ta nejmenší možná šance, ale tady byla. Ani nevěděl co by dělal, kdyby tady Einara skutečně potkal. Možná že se ho vlci tady evidentně nemohli dotknout, ale slova mohla bolet stejně jako tesáky. Tohle místo bylo rázem ještě víc plné úzkosti. Kdyby to bylo fyzicky možné, pak by byl nejspíše bledý jako padlý sníh.
Museli se odsud dostat co nejdřív. Ale s tím co říkala vlčice a kolik toho sama věděla... ty naděje opravdu nemohly být vysoké. Šeřík a jahody. Co to byl ten šeřík vlastně zač? I kdyby ho tady viděl, pak by ho nepoznal. Jahody už sice znal, ale ty zase nikde neviděl. Byl podzim, zase tolik toho už nikde nebylo. "Nevím, naneštěstí. Sotva jsem se sem..." musel se na chvíli odmlčet, sem byla teď říše mrtvých a on nechtěl mát hnědého zmatečnými slovy, "jednoduše mě to tu teprve nedávno vyplavilo." Byla to teď v podstatě odpověď na všechno. Nevěděl jakou bytost by tady za tu chvíli mohl potkat a naštvat, a Ane se rozhodně zdála živá víc než dost, stejně tak jako nemohl znát zdejší podmínky.
Zeptat se na cestu teď opravdu byl asi ten nejlepší nápad. "Promiňte, nechceme vás rušit," začal poté co Enzou zavolal na pár vlků, "jen, nevíte kde by tady šlo nalézt nějakého bylinkáře, jahody, nebo... šeřík?" poslední zmíněné bylo vyřčeno značně nejistě. To bylo něco hledat něco, co nevěděl kde je, nevěděl kdo to vzal a nevěděl ani to, kde hledat někoho, kdo by věděl.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 5

Když viděl že nechce dále hovořit o své rodině, tak to prostě nechal být. Zvědavost ho nijak neužírala, respektoval jeho rozhodnutí a stejně se vlastně sotva potkali. Vše jen důvod k tomu aby se prostě soustředil na momentální situaci.
A že bylo nad čím se zamýšlet. Enzou potvrdil to co říkal. Ještě chvilku se pak snažil něco vydolovat z paměti, ale už mu nic zas tak nedocházelo. I to málo však stačilo k tomu aby to získalo Siriinu pozornost. Visel na každém slovu vyřkla a v očích se mu zračila naděje, že snad bude moci nějak pomoci. Vše co vyřkla, bylo svým způsobem zajímavé, vlastně až za hranici neuvěřitelna. Ale tohle... bylo to na to příliš reálné. A tak akceptoval fakt že jejich průvodkyně byla duch, jakkoliv bláznivě to zkrátka mohlo znít. I kdyby nad tím chtěl dumat jak chtěl, k jinému závěru by ho to nedoneslo. Ale nenacházel v tom nic, co by nějak tohle vyřešit.
Hnědý řekl co k tomuhle bylo potřeba, "Jak jde taková duše vůbec najít, nebo její zloděj?" dodal k tomu jen. Ale pak Enzou i vyřknul otázku, která plavého zamrazila až do morku kostí. Úzkost znovu sevřela jeho srdce, když mu došlo co by se mohlo stát, kdyby to byla pravda. Jestli by tady skutečně mohl narazit na vlastního bratra. Jestli se mohla jeho nejhorší noční můra stát skutečností. Tázavým pohledem k vlčici jen podtrhl dotaz žíhaného a s knedlíkem v krku jen vyčkával toho jestli to byla pravda a nebo tak tenhle svět nefungoval.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 4

Jedna věc byl zjistit že Ane byla jeho dcerou, něco co by asi upřímně neodhadnul, rodinné podrobnosti mezi nimi zrovna nenacházel, ale to že o ní ani nevěděl, to bylo podstatně zvláštnější zjištění. Nevědět o potomcích vlastní krve, se zdálo téměř nepředstavitelné. Muselo v tom být něco více. Možná ztráta paměti, nebo něco podobného. Ale vzhledem k tomu jak se Enzou otřásl, se světlý zdržel otázek. Pokud o tom nechtěl mluvit, pak nemusel, jestli chtěl aby ho někdo vyslechnul, pak tomu byl otevřený. Sám se nerad bavil o vlastní minulosti a tak tenhle respekt poskytoval alespoň ostatním. Ať už tomu mělo být, jak jen chtělo. Stále by mu pomohl vlče najít. Ztratil jí a tak to musel nějak odčinit. Jen jestli bude moci.
Mrtvá, jak jasně podotkla, průvodkyně totiž nevypadala na to že by jim dokázala jednoduše ukázat východ a popřát šťastnou cestu. Obecně na to že by vůbec byl způsob. Znělo to naprosto beznadějně, třešničkou na dortu bylo jen to že Siriina tlapa prošla skrze jeho čenich jako nic. Nevěděl co se bude dít, takže naprosto zapomněl ucuknout a ještě chvíli si jen šilhal po špicce čenichu, než se jí pokusil sám otlapat. To že jím prostě prošla, v něm jen zvedlo pocit nepatřičnosti v tomhle světě. Nemohli tady jen tak zůstat, ne?
Až když se jich zeptala na to co se dělo, se zase trochu sebral, alespoň částečně srovnaný s tím jak v háji teď jsou. "Ještě ten smích," dodal k výčtu hnědého, "a ten hlas, co že říkal... duše?" obrátil se k němu, hledaje potvrzení nebo vyvrácení. Teď si snažil vybavit každý detail, cokoliv co by průvodkyni mohlo jen trochu pomoci je dostat na nějakou stopu, toho co se stalo. Pak už jen úzkostlivě čekal, jestli je nějaká naděje.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 3

Pravděpodobně by ten pach byl snesitelnější, kdyby nepřemýšlel nad jeho možným původem, který se mohl skrývat ve stínech. Taková myšlenka byla mrazivá a nepříjemná, ale teď ji již nedokázal dostat z hlavy. A i když se mu to příčilo stále se k temným koutům po očku obracel a marně zíral do tmy, hledal těla, ve snaze zjistit zda je to pravda. Jestli opravdu kráčí mezi mrtvolami. Dále však v téhle diskuzi radši nepokračoval, aby si to nepřipomínal i slovy, krom myšlenek.
To že vlk Ane znal byl alespoň jeden malý detail, který ho na chvíli dokázal svést z myšlení o svém okolí. Ale i když byl zprvu i skrze tu všechnu úzkost, trochu rád, i to vyhaslo, když se dozvěděl, že to byl její otec. Jaká to byla šance? Čekal možná známého, ne však přímou rodinu. Nevěděl jestli se mu chce víc křičet na sebe a nebo zahrabat hlavu do hlíny a dělat mrtvého brouka. Podařilo se mu ztratit jeho dceru. A i když předtím cítil nějaké ty negativní emoce k jejím rodičům, že se jim prostě ztratila, teď se za ně těžce styděl. Třeba že to Enzou nemohl tušit, co mu proběhlo hlavou dávno předtím než se setkali. Atmosféra tohoto místa jen zveličovala jeho vnitřní pochyby. I tak ale dokázal udržet nějakou tvář a sám promluvit, "Naposledy jsem s ní byl na pláži, jen kousek odsud." Doufal že ta informace alespoň trochu pomůže, "Když tak vám pomůžu jí hledat... jestli se odsud dostaneme," nechtěl znít tak pesimisticky, ale tohle místo z něj vysávalo jakoukoliv pozitivitu, která v něm zůstávala po setkání s vlčetem.
Jenže pak jsme se dostali ven. Byla to úleva, vyjít z tunelů, nadechnout se vzduchu, který nepáchnul jako smrt sama. "Jsme venku," zopakoval po hnědém. Ale brzy mu došlo, že tomu nebylo tak jak se zdálo. Jako by vše co na louce, kde byli, zářilo životem, zahynulo. Zůstával v tichém překvapení a pozoroval něco se snad nemohlo stát za běžných podmínek. Stejně jako zář jezera, to nebylo normální. Ježily se mu z toho chlupy. Postavy vlků byly alespoň malou nadějí, stejně tak vlčice, která je vyvedla z tunelu. Ale ani ti se při lepším pohledu, nezdáli odlišní od tohoto místa.
Pohled hnědého mu znovu napověděl, že ani tohle není přelud, i když tedy výraz, kterým se na něj podíval prostě říkal. Způsoby, nemůžeš vlkům jen tak říkat že nemají ocas... Než o však běžné vychování, šlo teď i o strach. Nechtěl riskovat, že se urazí a kdo ví jak to s nimi dopadne. "Mrtvých?" zašeptal téměř nepřítomně. Přišel snad už čas aby pykal za své hříchy? Cítil se jako by ho někdo polil studenou vodou, i tak ale vnímal to co říkala vlčice, snažil se přijít na to co myslela. Prázdnota a úzkost, kterou cítil se skutečně nějak lišila od normálu a pak to co říkal ten chechtavý hlas v tunelech, mohlo to být? Ale mělo to vůbec cenu, když řekla že odsud není úniku?

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 2

Smrad ho stále nutil k občasnému pokuckávání a i kdyby rád řekl že si na něj zvyká, byla by to pořádná lež. Po tom co ještě před chvíli dýchal čerstvý mořský vzduch, bylo tohle doslova týrání jeho čenichu. Nedýchat však bylo něco, často neslučitelného s životem, takže se to snažil nějak překousnout a vydržet. Kromě toho však i cítil i rostoucí úzkost, která ho nutila táhnout vpřed. Podobných pocitů si zažil dost i sám, spíše víc než dost, znal je a přesto tohle bylo v něčem jiné. Tady nenacházel žádný přesný důvod, když tma a tunely ho nikdy neděsily, i když tohle teda byl pořádně nepříjemný kus tunelu.
Nedivil by se kdyby měl hnědý pravdu a skutečně tady někdo umřel, i když podle té intenzity to rozhodně bylo víc než jen jeden někdo. "Hm, co je vůbec tohle 'tady' zač?" zeptal se spíše jen řečnicky, nepočítal s tím že by byl Enzou v tomhle nějak moudřejší. Nemluvě o tom že ani nevěděl jak se tu dostali. Obecně jeho mysl byl nad touhle situací plná otázek, ale bez odpovědí. Nejlépe se odsud co nejdříve dostat a tak jen přikývl na souhlas a zrychlil za vzdalujícím se světýlkem.
Cestou se snažil hlavně nevnímat všechny ty nepříjemné pocity, spíše jen pozorovat světýlko před sebou a případně se rozhlížet po tom co viděl z tunelu, jestli něco nezahlédne. Otázka od hnědého přišla nečekaně, zvláště teď a tady, stejně mu však odpověděl, "Ano, volal. Znáte ji?" Třeba se mu mohlo poštěstit a zjistit kde hledat její rodinu, jestli teda znovu najde i ji.
Zatímco však druhý vlk po postavě vlka zavolal, on se jen nervózně stáhnul. Tohle místo v něm nevyvolávalo jediný dobrý pocit a tak se na to snažil pohlížet skepticky. I když tedy, když se mu na vlčici naskytnul lepší pohled, ctil že jeho nejista byla oprávněná. Vypadala divně... mrtvě. Na chvíli se mu zadrhl dech a když se podíval po Enzouvi, viděl jen to že se i on obrátil k němu. Takže viděl to samé. Než mu však z tlamy stačila vyjít jen hláska, se do toho všeho přidal uširvoucí smích a jedno slovo. Duše, proč duše? Nejprve jsen zkoprněl, ale když se okolo něj prohnal i hnědý, směrem k něčemu co mohlo být východ, donutil svaly k pohybu a rozběhl se za ním. Už jen proto aby tady nezůstal sám.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
1

S každou plynoucí chvilkou úzkost v jeho hrudi opět rostla. Z míst odkud přišel se nikdo neozýval, nikdo nepřicházel. Kdyby tam někde byla určitě by ho slyšela a neviděl Ane na někoho kdo by se mu schválně schovával, když jí téměř zoufale volal. Takže ji skutečně ztratil. Než se však stačil mentálně rozhoupat k tomu vyrazit zpět, hledat jí, zaslechl za sebou kroky. Na moment doufal že to byla právě Anemon, ale ihned jak se podíval za sebe, došlo mu že to se k němu jen vydal ten vlk, kterého předtím neoslovil.
Když vyslechnul to co říkal, nevěděl jestli by se v takovéhle situaci hodilo spíše smát nebo brečet, výraz na jeho tváři však zůstával neutrální. Zjevně měli naprosto stejný problém. "Vidar," sám se představil, než odpověděl, "Naneštěstí ne, sám taky něk-" Popis který podal se rozhodně neshodoval s jediným vlčetem, které tady viděl, ale než se stačil zeptat i na to, obloha potemněla. A pak výkřik, nestačil se ani obrátit a hledat jeho zdroj, prostě se najednou skácel k zemi.
První věc které si všimnul když zase přišel k sobě, byl puch. Odporný, drásavý zápach, na který reagoval kašlem, ne že by to ale pomohlo. Za chvíli si všimnul i toho, že tady krom něj byl i ten, který se představil jako Enzou. A pak i šepotu, byl vlastně i příjemný, ale i tak se spár úzkosti jen svíral a teď už to nemohlo být jen ztrátou vlčete. Stále však neměl ani ponětí o tom co se vůbec mohlo stát a nejistě se rozhlížel okolo. "Vidím," mohl jen potvrdit hnědému, když světýlko bylo skutečně to jediné čeho si všimnul. Nevěděl jestli bylo rozumné jít za ním, chvíli zaváhal, než vykročil za hnědým. Stále to bylo lepší než temnota.