Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Znovushledání - A&V&S

I přes ten chaos, který nyní vládl zdejšímu… Jak to měl vůbec nazvat? Vino si nebyl zcela jist. Ale i přes ten chaos se mu zdálo, že slyšel své jméno. Zmateně se ohlédl za sebe. Moc vlků zde neznal a ještě míň jich znalo jeho jméno, tudíž si myslel, že se musel splést, ale nebylo tomu tak. Opravdu se odněkud přihnal jeden z těch mála, Azrael, a s ním i ta černá vlčice, kterou s ním zanechali na mýtince. I když slovo zanechali bylo zavádějící, to oni sami se rozhodli Vina a Lissandru nenásledovat.
Tmavý vlk měl spoustu otázek, na které se chtěl zeptat. Na ty však nebyl čas - dvojice vlků se statečně postavila čelem jeho pronásledovatelům, což dodalo Vinovi naději, že je možné je porazit. Byl si vědom, že by sám proti celé hlídce nic nezmohl, proto se rozhodl utíkat, ale nyní! Nyní, když po jeho boku měl další dva, kteří s největší pravděpodobností byli silnější než on, cítil, že je výhra nad hlídkou přeci jen možná. Po--! dřív než stihl upozornit na neférového cizáka, vrazil do něj silný vítr, který ho odsekl. Jo, osud mu dnes opravdu dopřával dost na hovno den. Ale vzhledem k tomu, že se melírovaný vlk pustil do Azraela i do Vina, byl ve značné nevýhodě. Nemůže se přeci soustředit na dva vlky úplně stejně, ne? pomyslel si tmavý vlček. Vzdoroval větru, ale nedával do toho všechno. Chtěl působit slabší, aby se pozornost melírovaného přenesla především na Azraela. Přeci jen skočil na mladšího vlka a ne na něj, takže Azraela musel vidět jako větší nebezpečí, což Vino hodlal obrátit proti němu. Vyčkával na chvíli, kdy by větrný útok povolil a mohl by se na něj vrhnout. Jakmile by taková situace nastala, využil by jí.

Proč tu sakra nebylo žádné místo, kde by se mohl schovat? Všechno se zdálo příliš viditelné a černému vlkovi začínal velmi rychle docházet čas. S každým krokem, který k němu hlídka udělala, se mu zrychlilo srdce. Žádný úkryt nenašel. Nezbývalo mu nic jiného, než se rozběhnout do náhodného směru. To bylo přeci lepší řešení, než jen stát a nechat se chytit, ne? Alespoň Vinovi to tak v ten moment připadalo, nevěděl totiž, že se zrovna rozhodl řítit se k místu, kde brzy vypukne naprostý chaos.
Celá situace jako by se děla mimo něj. Vytřeštěně hleděl na obrovského motýla, plameny, kterými vzplanul, se mu odrážely v zelených očích. Chtěl se otočit a běžet zase pryč, ale hlídka cizinců mu byla na ocasu. Příliš daleko se však nedostal. Masy utíkajících vlků se brzy dostaly až k nim. Nebo se snad dostali Vino a hlídka k vlkům? Tak či onak, tmavý vlček se opět cítil bezmocně. S jeho vyzáblejším tělem jednali jak s loutkou, pohazujíc ho ze strany na stranu. Přišlo mu, že je nezajímalo nic jiného, než se odtud dostat, nehledě na to, koho v ten moment odhodí nebo pošlapou. Netušil, zdali na tom hlídka byla stejně, neměl čas se otáčet, ale vřele doufal, že ano. Z hrdla se mu ozvalo vrčení vyvolané rostoucím vztekem, který způsobila jeho momentální situace. Kde jsou ti blbci? Ne… Kde je někdo zdejší? rozhlédl se kolem, ale bylo těžké v tom chaosu cokoliv vidět. Chtěl pomoct zbavit Mois Gris této invaze, porazit jednoho nebo dva z těch krutých cizinců, ale zároveň se o to nemohl pokoušet sám.

//Mangrovy

Sólo Vino

Netušil, že svým činem opustí Lissandru. Neměl totiž vůbec tušení, že jen kvůli zavření očí se ocitne někde úplně jinde, natož že se rozdělí. Ale po pevném stisknutí očí zavládlo v jeho mysli ticho. Hlasy byly… Pryč? Jak se to stalo? Co se stalo? Cítil se, jako by se konečně mohl opět volně nadechnout. Ale ne na příliš dlouho, brzy se vrátil původní stres. Věci se takhle snadno nevyřešily nikdy. Nikdy to nebylo takhle jednoduché. Nebo snad…? vzplál v něm plamínek optimismu. Opatrně otevřel oči a aniž by pohnul hlavou, rozhlédl se kolem. A plamínek optimismu opět vyhasl.
Byl přivítán neznámým prostředím. Kdyby ve světě za portálem dával pozor na jezírko, možná by se mu to nezdálo tak neznámé, ale bohužel se kvůli hlasům v jeho hlavě nedokázal na nic soustředit. A tak pouze zíral a snažil se pobrat, co to právě spatřil. Klece, ale kdo v nich byl? Nikoho neznal. Byla tohle základna těch cizáků s náramky a přívěsky? Nebo vlků z Mois Grisu, kterým se podařilo pochytat cizince? Kde vůbec byla Lissandra? Ta by to zajisté věděla. Netrvalo dlouho a jeden z hlídky si všiml jeho přítomnosti. Rozhlédl se kolem ve snaze najít místo, kde by se mohl skrýt. Potřeboval čas na vzpamatování se a promyšlení jeho dalších kroků. Pokud zmizí dostatečně rychle, třeba to ten, který si ho všimnul svede na hru stínů. Přeci jen měl tmavý kožíšek... V případě, že spatřil vhodné místo, rozběhl se tam.

Skupina 5 - Lissandra, Vino

Hlasy mu začínaly lézt na mozek. Bylo jich tolik, že se nemohl soustředit na nic jiného. Sice měl stále otevřené oči, ale pomalu přestával vnímat dění kolem něj, takže si skoro ani nevšiml, že Lissandra na chvilku rozehnala hustou mlhu, která je obklopovala. Když se však vrátila ještě silnější, cítil ji naopak až moc. Nepříjemné a bolestivé štípání, které útočilo na každičký kousíček jeho těla, jenž měl tenčí srst než zbytek. Opravdu to s ním nevypadalo dobře - klepal se zimou, štípala ho mlha a hlasy v jeho hlavě začínaly úpět a podivně se chichotat. Pociťovala Lissandra stejné peklo jako on?
Hlasy, které se ozývaly okolím a ne v jeho hlavě, už slyšel jen matně. Něco o tom, že dochází čas. Ale nebyl schopen se nad tím pořádně zamyslet. Přestaňte…, zašeptal, komolíc i to jedno jediné slovo, které z něj vyšlo. Prosím, přestaňte…, začínala mu docházet síla k vzdorování tlaku, který na něj hlasy vyvíjely. V ten moment začal temnat svět kolem něj. Dělalo se mu černo před očima. Sesunul se k zemi a na pár vteřin se - až na klepání - nehýbal. Poté se však zase tlapkami začal dotýkat své hlavy, přestože to předtím nepomohlo. Co jiného mohl dělat? Nakonec se konečně podvolil. Zavřel oči, přesně tak, jak po něm hlasy před chvilkou vyžadovaly.

Počet herních příspěvků: 37
Co udělal: Pomohl ulovit kořist pro smečku, přidal se do smečky, snaží se zahnat cizáky
Co zažil: Potkal několik členů smečky - Lissandru, Zinka a Sara. Naučil se základní informace o Mois Grisu a poté spolu s Lissandrou ulovil samici muflona. Vlčice mu nabídla místo ve smečce, což Vino přijal. Odtáhli muflonici do smečkového úkrytu a Vino na nějakou dobu usnul. Po probuzení se s Lissandrou vydal na procházku, při které poprvé cestoval portálem. Zvrtlo se to, když vstoupili na území bažin, kde potkali Azraela a společně porazili hlídku cizáků. To však mělo své následky, poražení cizáci způsobili požár a donutili je utéct do mangrov. V mangrovách našli podivnou mýtinu. Pak se oddělili od skupinky a vstoupili do podivného portálu, který je zanesl... Kam vlastně?
Splněné questy: Aktivista, věrný (?), pisatel

Skupina 5 - Lissandra, Vino

Jen co vkročil do podivného světa, přejel mu mráz po zádech. Hned na to se rozklepal zimou, které nezabránil ani jeho hustý kožíšek. Avšak nepřišlo mu, že by to bylo způsobené počasím. Spíš zde působilo… Něco. Nevěděl co, ale rozhodně zde něco cítil. Budilo to v něm pocit, že něco není v pořádku, že je někdo sleduje. Rozhlédl se. A poté se mu někdo - nebo to snad bylo ono něco - vkradl do myšlenek.
Přestaň, zatřásl hlavou ve snaze se hlasů zbavit, ale marně. Dotěrný šepot se mu v hlavě ozýval stále. Přestaň! sklonil hlavu k zemi a začal si tlapou šmatlat po hlavě, podobně jako když se kočka myje za ušima. On se však nemyl, snažil se zbavit se hlasů a tohle bylo jediné, co ho v záchvatu zoufalosti napadlo. Najednou bylo ticho. Vyslyšely ho snad hlasy? Ne, tohle nezpůsobil on. Pomalu zvedl pohled ke dvojici, která stála před nimi. Tiše vydechl a koutkem oka pozoroval Lissandru, jejíž jméno bylo vysloveno jedním z nich. Poslechne je?
To však nečekal, že se vrátí invazivní myšlenky. Zavrčel a dal se do interního boje, který se odehrával v jeho hlavě. Nechtěl je nechat zvítězit. Vypadni. Z. Mé. Hlavy, byl si vědom toho, že v porovnání s Lissandrou byl pouhým slabochem. Věděl, že teď by ho trumfla naprosto ve všem. Ale v budoucnosti se to mohlo změnit. Tak proč by měl poslouchat ony hlasy? Proč by měl zavřít oči? Protože mu to říkají? Pochyboval, že to dělají pro jeho dobro. Křečovitě stiskl čelist a přitiskl uši téměř až ke krku. Nesmím se nechat ovlivnit, opakoval si neustále, přestože své myšlenky sotva slyšel. Měl jich v hlavě tolik...

Skupina 5 - Lissandra, Vino

Upřímně netušil, proč se Lissandra pozvracela. Bylo to nervozitou? I nejsilnější vlk přeci může být nervózní. Nebo jí vadila sladká vůně? Třeba na ní byla moc silná... Jedno však věděl jistě - nehodlal to řešit, nijak to rozmázavat, ani se jí na to ptát. Ona ho také spatřila v podobné situaci poté, co prošli portálem. A pro Vina toto bylo vyrovnání účtů. Teď mohli oba předstírat, že se to nikdy nestalo. Kdyby jen věděl, co se na cestě opravdu skrývalo...
Nedám, odvětil naštvaně. Její další věta ho však zarazila. Čekala je smrt? Ha… Haha. To nemohla být pravda. Proč by se tam v tom případě Lissandra tak hnala? To je celkem blbý vtip, víš o tom? zeptal se hnědé vlčice, ale jeho hlas prozrazoval, že začínal být nervózní. Na konci cesty je čekal další portál. Tento se však lišil od toho, který je přenesl do hor, skrz tento mohli vidět na druhou stranu. Zamžoural a uviděl těla, která mu připomínala podivné siluety, jež spatřil na mýtince. Jsou to oni? zeptal se sám sebe ve snaze si vybavit, jak přesně siluety vypadaly. Dobrodružný a zvědavý? zopakoval po své alfě a zahleděl se na portál tepající podivnou mocí. Počkat. Nechceš mi říct, že do toho chceš jít, ne? možná udělal chybu. Možná se neměl přidávat do její smečky. Začínala působit celkem šíleně. Přidal se do smečky blázna? Sledoval, jak vlčice vkročila do portálu. Jo, rozhodně se přidal do smečky blázna. Černý vlček zvedl zrak k nebi. Jestli tohle přežiju..., nedokončil svou myšlenku a s polknutím udělal krok vpřed. Hahaha, ne, zakroutil hlavou a zase couvl. Ve výsledku však lehce sklopil uši a povzdechl si. Nemohl takhle ztratit alfu. Zatracená vlčice, pomyslel si a následoval ji.

Lissandra, Vino (+ Shine, Azrael?)

Až když se Lissandra zastavila, byl Vino schopen ji dohnat. Vlčice už tak byla rychlejší, ale navíc se na to nabalila únava z boje, která černého vlčka značně zasáhla. V myšlenkách poděkoval čemukoliv, co hnědou vlčici přinutilo se zastavit. A až když přišel blíž, zjistil, že to byla cesta, jež sladce voněla. Sice neměl tušení, co to na ní vlastně vonělo, ale bylo to velmi příjemné, dokonce to v něm budilo chtíč jít dál. Ale Lissandra měla v plánu něco jiného.
Opětoval své alfě zamračení. Zbláznila se? Jít sama, když ani neví, kam vlastně jde? Ještě před chviličkou bojovali proti cizákům a jen tak-tak se jim podařilo zvítězit. A ona se nyní chtěla vydat za siluetami, které ani sama neviděla, bez jakéhokoliv spojence? Nikoho po jejím boku? Nikdo z nich ani nevěděl, co to bylo! Nikdo z nich nevěděl kolik jich tam bylo! Povzdechl si a v tichosti poslouchal instrukce, zatímco v něm začal bublat hněv způsobený její naivitou. Chtěl být dobrým členem smečky. Ale co to v tomhle případě znamenalo? Poslechnout svou alfu a vrátit se? Neuposlechnout a jít s ní, aby dohlédl na to, že se nezraní? Dokázal by ji vůbec ochránit? Vlčice byla na první pohled silnější než on, ale v počtech byla síla…
Nakonec se rozhodl, že se přeci jen vrátí. Nebyl jedním z těch tvrdohlavých vlků, kteří musí jít mermomocí za svým. Přesto ho to však štvalo. Jak neskutečně ho to štvalo! Přikývl a otočil se, připraven vyrazit zpět za Azraelem a černou vlčicí, ale její další slova jako kdyby ho bodla do zad. Rozkaz? zhluboka se nadechl a opět vydechl. Copak bylo normální, aby mu dala rozkaz, že ji má nechat napospas smrti? Zježila se mu srst na krku a otočil se směrem k Liss. Cloumaly s ním emoce. Ne, zašeptal a vydal se za hnědou vlčicí, byť byl o několik kroků pozadu. Proč by se vůbec měl vracet k Azraelovi a černé vlčici? Ani jednoho z nich pořádně neznal. Černá vlčice byla zcela mimo jeho radar, nevěděl ani její jméno, natož jak by se zachovala, kdyby došlo k boji. A Azrael? Ten jim sice pomohl při boji proti cizákům, ale pomohl by mu, kdyby byl v nebezpečí jen Vino? U Lissandry si byl jistější, že by mu pomohla. Vlastně už mu pomohla, alespoň se o to snažila, když mezi ním a cizákem vytvořila stěnu ze země. A pokud opravdu přijde na to nejhorší, vždy se může snažit utéct a najít nějakého toho Enzoua, ne? Jo, následovat ji bylo lepší rozhodnutí… Ne?

Skupina 1 - Azrael, Lissandra, Vino, Shine

Vypadalo to, že černá vlčice se konečně trochu uklidnila. Vino sice nevěděl, co s ní Lissandra udělala, ale byl jí za to vděčný. Mít ve skupině někoho, kdo se nedokáže na nic soustředit a zbytečně plaší se nezdálo být příliš výhodné. Ale nyní se k nim mohla připojit a pomoct ve zjišťování, kde to jsou a co se to vlastně opravdu děje.
Sledoval obě vlčice, jak se odvážně vydaly ke stromu a zvláštnímu mechu. Nacházel se dostatečně daleko, takže když na něj Lissandra položila tlapu a vyšel z něj zvláštní zápach, necítil ho až tak silně jako hnědá vlčice. Stále nad ním však nakrčil nos a natočil hlavu lehce do strany, čímž přesunul svůj pohled jinam… A spatřil tak oči a dvě siluety. Ale jen co je spatřil, zmizely. Chvíli tam zůstal upřeně zírat, očekávajíc, že se vrátí zpět, no nic takového se nestalo. Poté se otočil na Azraela. Viděl jsi to taky? zeptal se ho, neboť byl jediný, kdo se s ním zdržel o kousek dál a nevěnoval všechnu svou pozornost stromu. Ještě jsem se nezbláznil, ne? položil otázku sám sobě, když se ještě jednou podíval na druhou stranu mýtiny. Počkal na Azraelovu případnou odpověď a až poté upozornil vlčice. Uhm… Myslím, že tu nejsme sami. Něco, ne, někoho jsem viděl, ale zdá se, že nechtějí, abychom o nich věděli, naznačil čumákem směr, kde oči viděl. Další detaily mohl dodat Azrael. Vzbuzovalo to ale otázku - chtějí o nich vůbec vědět?
Na odpověď nemusel čekat příliš dlouho. Lissandra se jala vedení a rozešla se směrem, který předtím ukázal. Hodil po černé vlčici a Azraelovi znepokojený pohled. Tohle mu opravdu nepřišlo jako zábava, avšak nezbývalo mu nic jiného, než se rozejít za svou alfou. Přeci jen ji nemůže nechat samotnou, kdyby se ti dva náhodou rozhodli, že ji nebudou následovat.

Skupina 1 - Azrael, Lissandra, Vino, Shine

//Bažiny

Z tmavého vlčka pomalu začal vyprchávat optimismus. Ještě stále se zcela nevzpamatoval z výbuchu - v uších mu doznívalo pískání a neustále se motal, neschopný udržet svou rovnováhu. Tomu nenapomáhal ani terén, do kterého skupinka utekla. Co krok, to nějaká závada, kvůli které zakopával a na některých místech zapadával až po hruď, někdy dokonce i hlouběji. Párkrát mu pod hladinu zahučel i čumák, ale přestože ho to stálo poslední kapičky energie, z těchto momentů topení se ve výsledku nějakým způsobem dostal. To ho značně zpomalilo a oproti zbytku se táhl spíše vzadu, opožděný vůči vlkům, kteří s ním jeho problémy nesdíleli. Ještě kousek, opakoval si neustále ve snaze povzbudit sám sebe. Vlastně ani nevěděl, jestli opravdu musel ještě utíkat, či jestli už byl v bezpečí. Za celou dobu se za sebe ani jednou neohlédl, nevěděl tedy, jestli se oheň šířil jejich směrem.
Vino konečně pocítil pevnou půdu. Oddechl si a když viděl, že se neznámá vlčice a Lissandra zastavily, udělal totéž. Pořádně se rozhlédl a až teď si uvědomil, že neviděl Zinka. Chvíli ještě hleděl za sebe, očekávajíc, že se objeví. Že měl ještě větší problémy než on sám. Ale nic takového se nestalo. Asi se cestou odpojil, rozhodně si tím nedělal těžkou hlavu. Podíval se na zoufale vypadající vlčici, avšak neznal ji natolik, aby se mohl snažit ji utěšit. Zaměřil se tedy na jediné místo, které se od zbytku mýtiny nějak lišilo, čímž byl strom. Odmítal se k němu přiblížit, spokojil se s pozorováním z bezpečné vzdálenosti, neboť mu tato situace přišla zvláštní. A Lissandra si zřejmě myslela to samé. Pouze na její slova přikývl, protože beztak neměl v plánu dělat něco jiného. Usadil se a znepokojeně sledoval svou alfu, která se vydala na průzkum.

Skupina 1 - Azrael, Lissandra, Vino, Shine

Pokývl ke dvojici nově příchozích. Jednoho z nich poznával, přišel předtím v lese mluvit s Lissandrou, zatímco tmavého vlčka ignoroval. Zinek, vzpomněl si na jméno šedého, avšak neoslovil ho. I Vino si uvědomoval, že tohle nebyla vhodná situace. Černou vlčici nepoznával, ale kývla na něj, což mu jako pozdrav stačilo. Než jim mohl na cokoliv odpovědět, ozval se cizák. Lehce sebou škubl, neboť ho náhlý hlasitý výkřik překvapil, ale slova, která cizinec vypustil z tlamy, ho překvapila ještě víc. Vždyť zdejší vlci přeci nebyli žádní vrazi vlčat! Tím si byl jistý, dokonce i u Azraela. Ale opět neměl možnost zareagovat. Poslední, co viděl, bylo ostré světlo. Poté už jen tma.
Zcela upřímně netušil, jak dlouho byl mimo. Když se začal probírat, ucítil lehké šťouchnutí. V uších mu zprvu pískalo a cítil se, jako kdyby byl pod vodou. Své jméno slyšel, no připadalo mu, že na něj někdo mluvil z velké dálky. Ale postupně se mu jeho sluch vracel. Jakmile začal vnímat praskání, pootevřel oči. Celý svět se mu točil, ale rozeznal pach kouře, teplo a plameny. Oheň, věděl, že se musí zvednout a utéct dřív, než jej plameny pohltí, avšak jeho tělo ho neposlouchalo. Zvednout. Musím se zvednout, zamrmlal sám pro sebe a trhavě se vyškrabal na nohy. Mihnul se kolem něj Lissandry ocas, za kterým se neobratně rozběhl. Běžel značně pomaleji. Tlapy se mu motaly, hned několikrát se mu podvrkla noha a téměř skončil opět v bahně.

//Mangrovy

Splněné:

Část první (Vino, Lissandra)
× Lovte, bojujte s narušiteli
-> screen lovu jsem posílala

Část druhá (Vino, Lissandra, Azrael)
× Sejděte se u vstupu do bažin
× Předejte si informace
× Rozdělte se do skupin
× Vymyslete plán útoku/útěku
× Odstraňte hlídky
× Úspěšně infiltrujte tábor
-> screen není třeba, protože v bažinách jsi

Odměna:
Vino: 8%, 20kšm, 1 tlapka

Zapsáno

Zatímco se cizinec vzpamatovával, Vino od něj rychle odskočil. Emoce, které pociťoval kvůli smrti svého, se zkombinovaly s hněvem a všechna jeho pozornost se přesunula na tmavého vlka. Chtěl si to na něm vybít, avšak ani to se ubohému cizákovi nepodařilo. Vino se ježil, vrčel, zkrátka dělal vše pro to, aby se soustředil jen na něj, avšak on sám urychleně pohledem hledal Azraela nebo Lissandru ve snaze vyslat nevyslovený signál o pomoc. Azrael se toho chopil a polapil vlka v pavučinách. Vino hnědáči ještě pomohl sundat onen zlatý náramek, poté se od něj však vzdálil. Sice bojoval po jejich boku a značně si tím u Vina polepšil, no stále se s ním nechtěl příliš kamarádíčkovat.
Černý vlček zavřel oči a zhluboka vydechl. Bez zápalu boje si pomalu začínal uvědomovat bolest, kterou pociťoval snad po celém těle. Měsíce jsem nic nedělal a jen co jsem přišel sem, už jsem ulovil muflonici a popral se s cizinci… Vedu si fakt skvěle, nemohl se divit, že ho všechno bolelo. Když na ně Lissandra začala mluvit, opět oči otevřel. Zajímalo ho, jak nebo jestli vlčici odpoví. Kolik vás je? Kdo všechno je součástí… tohohle? jeho alfa už se zeptala na účel jejich činů, Vino se tedy rozhodl vyzvídat o jejich počtech. Bylo jich desítky? Stovky? Nebo snad tisíce? V tom případě by jejich trojčlenná skupinka proti nim nic nezmohla a museli by upozornit zbytek vlků, kteří obývali tyto ostrovy.

Je vskutku těžké popsat, co Vino zrovna cítil, když se jeho tělo začalo postupně zvedat v jakémsi stavu beztíže. Poprvé se přestal soustředit na mladého vlčka a zmateně se rozhlédl po okolí ve snaze najít katalyzátor. V momentě, kdy spatřil druhého vlka s náramkem, který jako jediný zůstal na zemi, věděl, že to způsobil on. Ve vzduchu však nezůstali příliš dlouho. Se zasyčením dopadl na zpevněnou cestu, jež mu na moment vyrazila dech. Za úporného zavřeštění cizáka, které ho donutilo sklopit uši až ke krku, se pomalu začal vydrápávat zpět na všechny čtyři. Ale místo aby se ocitl tváří tvář svému protivníkovi, spatřil něco mnohem horšího. Vino bohužel nemohl říct, že to bylo poprvé, co viděl, jak někomu z těla s každou kapkou krve mizí život. To však nijak neubíralo na bolestivém bodnutí, které ucítil ve svém srdci při pohledu na odrostlé vlče. Nezasloužil si to. Tmavý vlk o několik kroků zacouval, vzdalujíc se od bahnivé vody, která se pomalu začala měnit v rudou. Odvrátil od něj zrak a polkl. Tohle není čas na to být překvapeným, připomněl si. On jej nezabil, nemohl za to. Neovládal gravitaci a ani pod něj nenastražil ostrý kus dřeva. Ne. Cizáci si to způsobili sami. Vrhl na mladého jeden poslední pohled a rozběhl se za dalším vlkem s náramkem, jediným, o kterého ještě nebylo postaráno a který byl zodpovědný za tuto situaci.
Náramkáč zaraženě stál a hleděl na odrostlé vlče. Ještě před chvílí s nimi žertoval a nyní… Nyní ležel na zemi, srst špinavá od bahna a z tlamy se mu linula krvavá pěna. Právě prožíval poslední chvíle jeho kratičkého života. A mohl za to on. Zabil vlastního. Mlaďoučkého vlka, který měl ještě celý život před sebou. A místo toho teď umíral v cizím světě, obklopen páchnoucím bahnem. Možná proto si nevšiml, že se za ním řítil Vino a vyzáblému vlku se tak podařilo srazit cizáka k zemi. Museli se zbavit jeho náramku, dřív než ho použije znovu.

Vino si myslel, že na mladého vlka vyzrál, ale mýlil se. Zapomněl totiž, že vlk měl magii, díky které mu dokázal zmizet přímo před očima. A to i po uklouznutí. Alespoň už díky Azraelovi odhadl, že jeho síla čiší ze zlatého náramku. Tmavý vlk však kvůli této magii nedokázal provést útok, který původně zamýšlel. Místo toho opět přistál v bahně, jenž se rozprsklo kolem něj a ještě zhoršilo stav jeho kožichu.
Ucítil štípnutí na pravém zadním stehně, do kterého se podařilo cizákovi ho lehce kounout. Nestiskl ho silně, což v něm budilo dojem, že si s ním pouze zahrával a škádlil. Nebo si myslel, že kvůli vyzáblé vizáži Vina stačilo málo na to, aby ho porazil. Tato teorie černého vlka rozzuřila. Podceňuje mě? On? Takové vlče? ohnal se po něm, ale v zubech zachytil pouze jeho ucho, které natrhl.
Vzhledem k tomu, že měl sám co dělat s jedním vlkem, nedokázal si představit, čím si právě procházeli Azrael s Lissandrou. Zároveň však neměl možnost jak jim pomoci. To ho motivovalo k budoucímu tréninku magií. Až s někým budeme soupeřit příště, už budu schopný jim pomoci… Musím…, slíbil sám sobě, aniž by si uvědomil, že vlci s magií týkající se myšlenek ho mohli slyšet také.