Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podařilo se mu cizince odkopnout a jen co ucítil, že tlak na jeho hlavě zmizel, rychle se vynořil ven a několikrát se hluboce nadechl. Sladký kyslíku, kdo by řekl, že mi budeš tak chybět, pomyslel si, no moc dlouho mu to nevydrželo. Ani se nestačil pořádně zotavit a mladý vlček už na něj opět chystal útok. Vino byl sice rád, že se po něm vrhl právě ten, jehož magie nebyla forma útoku sama o sobě, ale pouze vylepšovala jeho dosavadní útoky, avšak i tak to pro něj bylo vyčerpávající.
Jak mu mám sakra sundat ten náramek, když má takovouhle magii, zamračil se, když uslyšel Azraelovu teorii. Vždyť jen co by se k němu přiblížil, mohl se teleportovat - nebo tedy použít jeho zesílenou rychlost, to však Vino nevěděl - pryč. Bohužel po něm mlaďoch znovu skočil a tmavý vlk tak neměl čas na promyšlení nějakého pořádného plánu. Copa plán, v téhle situaci se nemohl ani podívat, jak se daří ostatním, neb by toho jeho soupeř ihned využil. V momentě, kdy Lissandra způsobila lehké zemětřesení, se cizák zrovna odrážel. Podklouzlo mu to a skončil na zemi, což Vino bral jako jeho šanci obrátit hru a vrhl se po něm.

Jeho já ti neuškodím, ty neuškodíš mě přístup zjevně na cizáky nezapůsobil, neboť jen co ho spatřili, připravili se k útoku. Přesto byli pouze připraveni, nezaútočili na něj. Tedy až dokud si mladý vlček neuvědomil, že se opodál skrýval Azrael s Lissandrou a neupozornil na ně ostatní členy hlídky. Poté se to v mžiku sekundy změnilo v chaos.
Když vzduchem proletěla ohnivá koule, uvědomil si Vino, že bez magie zde nemá žádnou šanci. Skvělý. Fakt skvělý. Úžasný. Panebože, viděl, jak se na něj mladší vlček otočil a rozběhl se směrem k němu. V ten moment se před ním vytvořila Lissandry hliněná stěna a on tak získal nějaký ten čas na to, aby se otočil a uprchl na místo, kde by mohl promyslet, co dál. Nebo si to alespoň myslel. Mladý vlček, natěšený z nějakého toho vzrůša, se nenechal zastavit ubohou hliněnou stěnou. Ne když měl svůj náramek, který mu umožňoval dosáhnout takové rychlosti, že v oku normálního vlka vypadal, jako kdyby se teleportoval. Jedno mrknutí bylo vše, co Vino stihl udělat, než se vlk objevil před ním. I přes bahno, které mu tížilo srst, se naježil a na cizáka zavrčel. To mu ale nebylo k ničemu platné. Mlaďoch po něm skočil a srazil vyzáblého nováčka na zem. Párkrát se protočili a přestože se Vino snažil zastavit kutálení v momentě, kdy se tyčil nad cizákem, nepodařilo se mu to. Byl uvězněn pod mladým vlčkem, který mu následně tlapou vrazil hlavu do bahna. Černý vlk se snažil vykroutit, ale to mu pouze ubíralo na limitovaném množství kyslíku. Vzhledem k věku jeho soupeře se zdálo, že nebyl až tak zkušený. Podařilo se mu tedy vsunout zadní nohy pod břicho mladého vlčka a následně silně koupnout ve snaze ho ze sebe shodit.

Azrael a Lissandra vedli konverzaci o jakýchsi vlcích, kteří cucali magii z jiných. To tmavého vlka alespoň částečně probralo z jeho rezignovaného stavu a zvědavě zastřihal ušima. Zvedl se a poté se opatrně snažil přesunout k nim, aby si z jejich konverzace něco odnesl. Sice jeho pomalé kroky mohly připomínat vlče, které se poprvé ocitlo na ledě a snažilo se projít, aniž by uklouzlo, ale ve výsledku se za nimi přeci jen dostal.
Předstíral, že u nich stál celou dobu. Vůbec se neválel někde támhle v bahně, ne. Co tedy dělají s těmi, kteří žádnou magii nemají? zamrmlal, aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas. Popravdě se o sebe strachoval - přeci jen do tohoto magického světa přišel nedávno, byl tu jen chvilinku! Nemůžou mu jeho magii, kterou se ani pořádně nestihl nenaučit, hned ukrást! Ale když o tom tak přemýšlel, vlastně by to ani nedávalo smysl. Proč by kradli od něj, když je obklopen silnějšími vlky, kteří magie ovládají mnohem lépe? Protože neví, že nic neumím, odpověděl sám sobě s povzdechem.
Z jeho myšlenek ho vytrhlo až šťouchnutí. Zmateně se zahleděl na Liss, ale jakmile uslyšel blížící se hlasy, pochopil, co tím myslela. Ukryl se spolu s ostatními za kmenem stromu a tiše sledoval skupinu vlků, která se krok po kroku přibližovala. A vlk…, zašeptal další část známého přísloví, očekávajíc, že Azrael jej dokončí. Mezitím si prohlédl cizince od čumáku až po ocas. Samozřejmě ho nejvíce zaujaly serepetičky - přívěšky, náramky, vše co se na nich hezky třpytilo. Vzhledem k tomu, že to bylo jeho první setkání s těmito vlky, tak nevěděl, že se k nim váže magie, prostě se mu líbily.
Překvapeně se otočil na Lissandru. Já mám být návnada? zopakoval, aby se ujistil, že slyšel správně. Ta myšlenka ho znervozňovala, no nakonec přikývl. Odplížil se dál od Azraela a Lissandry, aby na ně neupoutal pozornost, až se rozhodne vylézt z jejich rádoby úkrytu. Zhluboka se nadechl a poté se začal belhat do cesty skupince vlků, snažíc se vypadat jak nejzuboženěji mohl. Což s jeho kožichem od bahna nebylo těžké. Konečně jsem narazil na vlky… Zdravím…, zamrkal na cizáky ve snaze zapůsobit neškodně.

Když uviděl, že se Azrael i Lissandra stihli vyklidit z cesty, oddychl si. Nerad by, kdyby se kvůli němu jeho alfa zranila. Alespoň to bral jako jeho vinu. Kdyby s ní nešel, nemusela by strom držet, neb by stačilo pouze uhnout. A k hnědáči sice necítil velké sympatie, ale stejně by preferoval, kdyby se s ním mohl i nadále hašteřit, než aby jej rozmáčkl kmen.
Strom konečně dopadl do bahna, které se rozprsklo do okolí. Dokonce doletělo i k tmavému vlčkovi, který bezhybně stál se zavřenýma očima. Až když si byl jistý, že bahnitý déšť skončil, tak je s otráveným výrazem otevřel. Když se díval na Azraela, byla jeho bahnitá fasáda vtipná, ale když nyní stékalo bahno i z něj samého, už mu to tak legrační nepřipadalo. Odfrkl si, aby se bahna náhodou nenadechl a pomalu se začal přesouvat zpět ke dvojici vlků. Když už byl jen kousíček od nich, špatně šlápl, což díky kluzkému povrchu znamenalo, že mu tlapa zcela ujela a velmi elegantně spadl do bahna. Jediný zvuk, který z jeho směru mohli slyšet bylo šplouchnutí. Vino zůstal rezignovaně ležet v bahně. Můžu se prosím propadnout do země? povzdychl si. Uslyšel své jméno, což ho donutilo zvednout hlavu a zadívat se na ně, ale neměl nejmenší tušení, co zrovna řešili.

Z hrdla se mu dralo tiché vrčení. Téměř se mu zdálo, že ho Azrael schválně provokoval. Přestože vítr přehlušoval jeho hlas, naznačil svou náladu nakrčením nosu a ukázáním svých bílých zoubků. Nejraději by po něm chrstl bahno, ale nemělo by to žádný efekt. Už tak byl hnědák obalený v páchnoucí tekuté hmotě. Pokud chceš někomu rozkatovat, měl bys jít příkladem, nepřímo mu tak řekl, že by měl sklapnout jako první. Doufal, že byl dostatečně inteligentní, aby to pochopil, ale nebyl si zcela jist počtem mozkových buněk, které Azrael měl. Nebo neměl.
Až zvuk praskajícího dřeva sloužil jako pohlavek od reality. Na sekundu zůstal zaražený, nehybně hledíc na padající strom, který Lissandra zastavila kořeny. Samozřejmě si hned neuvědomil, že to byla práce jeho alfy. To přišlo teprve když na ně začala syčet. Nejprve pomalu couval, ale poté se zcela otočil a odběhl - nebo alespoň se snažil, vítr si stále užíval schopnosti částečně kontrolovat jeho tělo a značně ho zpomaloval - o kus dál, aby se stromu vyhl. Ve svém momentálním stavu neměl šanci ani jednomu z vlků pomoci. A tak mohl pouze doufat, že se dostanou do bezpečí i oni. Ano, i Azrael.

Pocit viny, který mu ještě před chviličkou tížil srdce, rychle vymizel, když uslyšel podrážděné vrčení linoucí se od bahnitého monstra. Tak by ti zajisté bylo milejší, kdybych se vrátil zpět do své předešlé polohy? zeptal se, aniž by se snažil skrýt nemilý výraz jeho tváře. Možná by bylo lepší ho trochu přidusit, aby se naučil nějakého toho respektu. Azrael, poznamenal si další jméno do kategorie neslušných vlků a nespokojeně zašvihal ocasem. Měl snad smůlu na první setkání? Proč jediným vlkem, se kterým se zatím dokázal nějak bavit, byla Lissandra? Mois Gris se mu přestával líbit. Žiju. Co ty? ohlédl se po vlčici. Vzhledem k tomu, že přistála na bahňáčkovi, nemyslel si, že by si nijak ublížila, ale stejně bylo lepší se zeptat. Zmínka Chaosu ho překvapila, neboť nečekal, že se s jedním z nich setká tak brzy. Možná proto mu připadal nesympatický, byl členem toho podivného kultu, jenž zaútočil na smečku, o které mu Liss říkala. Netěší mě, řekl narovinu. Na to, jak časté měl za normálních okolností emocionální výkyvy, po příchodu na Mois měl až příliš dlouho dobrou náladu. Ale zdálo se, že Azrael se tento fakt rozhodl změnit, byť o tom sám nevěděl.

Při střetu těl zavřel tmavý vlček oči. Ale přestože ho neviděl, věděl, že náraz nevypadal vůbec hezky. Vino dokonce začal přemýšlet nad tím, jestli by ze své nové smečky přeci jen neměl raději utéct, když ho teď jeho alfa viděla v těch nejtrapnějších situacích, které se mu mohli přihodit. Nejprve ho zradil žaludek, nyní jeho nohy... Co bude další na řadě? Oči? Čenich? Tímhle tempem skončím leda tak na omeze, pomyslel si a opatrně otevřel očka, aby se mohl podívat na situaci, kterou takhle nešťastně způsobil. Nejen že se mu podařilo vrazit do Lissandry, ale jako bonus skončili oba na neznámém hnědáči, který se momentálně topil v bažině.
Zaraženě hleděl na bublinky. Velmi rychle si však uvědomil, od čeho jsou, obzvlášť v souvislosti s komentářem od Lissandry. Snažil se dát se co nejrychleji dohromady, aby mohl odebrat svou váhu z vlčí hromádky a jakmile se mu to podařilo, opět se zakolísal. Zatracené počasí. Tentokrát se však udržel na nohou a lehce se přikčl ve snaze zmenšit plochu, do které vítr narážel. Um, pardón, nechtěl jsem…, podíval se na Lissandru s lehce sklopenýma ušima a čekal, až se vynoří hnědáč, aby se mu také mohl omluvit. Je tohle opravdu vlče? s přivřenýma očima se snažil z bahnitého vlka rozpoznat nějaké rysy, ale viděl jen bahno.

//Zlaťák

Vino musel opravdu nastražit uši, aby vůbec slyšel, co mu Lissandra odpovídala. Vítr postupně zesiloval a bylo čím dál tím hůře slyšet. Příště se ho na jeho dodavatele můžeme zeptat, snažil se zazubit, ale v tomto počasí to nebylo dvakrát příjemné, takže rychle přestal. I když pochybuji, že by nám to řekl, poté by přeci chodili za jeho dodavatelem místo za ním, ten by to měl určitě levnější! Nebo by se mohli stát jeho konkurencí! Zkrátka to mělo spoustu negativních možných výsledků, ale žádný pozitivní. Za zkoušku však vlk nic nedá, třeba si to Wu neuvědomí.
Poté už slyšel jen úryvky. Dokázal si však alespoň částečně pospojovat souvislosti a nějak z toho vyvodit, co se mu vlčice snažila sdělit. Tak snad také nebudu muset procházet jednou nelogickou situací za druhou, povzdechl si a přivřel oči. Vůbec netušil, kam se vlastně dostali. Snažil se držet poblíž své alfy, aby se mu náhodou nevytratila ze zorného pole a on neuvízl uprostřed neznámého území, nehledě na silné větry, zcela sám. Nedaleko spatřil siluetu hnědého vlka. Zdálo se, že ho Lissandra znala, neboť se začala postupně posouvat jeho směrem.
Udělal jeden ubohý krok za ní, ale tím jím řízený pohyb skončil. Poté už jej řídil pouze vítr. Ten se do něj nejprve opřel zepředu, což mu bránilo následovat Lissandru. Místo toho byl donucen o pár kroků couvnout. Chtěl po ní křiknout, aby věděla, že má potíže, ale stejně by jej nebylo slyšet. Jako kdyby ho počasí vyslyšelo, změnilo svůj směr a místo toho do něj nyní fičelo zezadu. Ale zdání klamalo - vůbec mu to nepomohlo. Nemotorně se mu pletly tlapy jedna přes druhou a čím vítr sílil, tím se zvyšovala Vinova rychlost. Jeho vyzáblé tělo bylo perfektní loutkou. S vyvalenýma očima zíral na Lissandru a hnědáče, ke kterým se momentálně nedobrovolně hnal. Pozor! křikl ve snaze je varovat, no marně. Kolize byla nevyhnutelná.

//Bašta

Sice nečekal, že mu Lissandra odpoví, ale když slyšel, co mu vlastně řekla, něco mu na tom nesedělo. Takže za dostatečnou sumu drahých kamínků si můžu vymyslet… Cokoliv? A on to sežene? Pokud bych za ním přišel a řekl, že chci stejný přívěšek jako ty, donesl by mi ho? to mu přišlo až příliš dobré. Určitě to musel špatně pochopit.
Zahleděl se na jezero. Na zlatou barvu se sice hezky koukalo, ale zrovna ho nelákala k tomu, aby se z něj napil. Hodil po Liss váhavý pohled a poté se sklonil, aby si k vodě přičichl. Příliš dlouho ticho? zopakoval, vybízejíc tím k detailnějšímu vysvětlení. Děje se tu snad neustále něco? Neříkala, že nedávno skončila válka? Vždyť se teprve teď přesunuli se smečkou na nové území, lehce se zamračil a poté konečně otevřel tlamu, aby se napil. Dával si při tom pozor, neboť nechtěl rozbahnit dno. Ze špinavé vody by se totiž nedokázal napít.
Když dopil, opět se narovnal a zahleděl se na místo, které Lissandra propalovala pohledem. V ten moment mu však vítr zavál přímo do obličeje a musel přivřít oči. Ano, rád bych je prozkoumal, odpověděl opatrně. Ale nemám z toho zrovna nejlepší pocit, když jsi ještě před chviličkou řekla, že se něco chystá, dodal ve svých myšlenkách a rozešel se za vlčicí.

//Bažiny přes Baštu

//Sněžné tesáky

Občas mu opravdu připadalo, že blbě šlápne a nastane konec jeho cesty. Obzvlášť se silným větrem, který si s jeho momentálně vyzáblejším tělem zahrával až tak, že se Vino místy zakolísal. Ten Wu má asi fakt všechno, co? neočekával odpověď, neb to byla spíše řečnická otázka. Na chvilku zavzpomínal na serepetičky, které viděl, když do Wua narazili. Vlastnil mnoho věcí, které by se tmavému vlkovi líbily, ale nevybavoval si nic, co by mu mohlo ulehčit život. Snad až na něj v budoucnosti narazím, tak už budu mít drahé kameny, aby mi vůbec něco chtěl dát, pousmál se. A snad se mi nebude snažit vecpat portál, dodal ještě a s kyselým výrazem se ohlédl za sebe.
Jakmile se ocitli na baště, pocítil Vino pravou sílu větru. Už se zde nenacházela skaliska, která ho občas chránila. Zdá se mi to, nebo se počasí zhoršuje? dal si pozor, aby mluvil hlasitěji a Lissandra ho byla schopná i přes vítr slyšet. Fakt, že jezírko nebylo úplně obyčejné ho stále trochu mátlo, ale tolik ho to nepřekvapilo. Bylo zde vůbec něco obyčejného?

//Zlaťák

S částečně sklopenýma ušima koukl po Liss. Původně na se na ni vůbec nechtěl obracet, ale došlo mu, že se přeci nemůže do konce svého života vyhýbat pohledu na svou alfu. Lepší, uznal a tázavě naklonil hlavu do strany. Proč ne z téhle zátoky? otázku však nevyslovil nahlas. Chtěl se co nejrychleji dostat pryč, takže zbytečně rozebírat důvod jejího rozhodnutí mu přišlo nesmyslné. To by se hodilo, pronesl tedy pouze reakci na menší jezírko a případného zajíce.
Když si všiml, že se červený ptáček usídlil na krku Liss, zamračil se na něj. To není fér, mě taky nikdo nenese, postěžoval si, ale bylo mu to k ničemu. Silně pochyboval o tom, že by se našel tvor, jenž by byl dostatečně velký na to, aby ho takto nesl. I když… Na Mois Gris se zdálo být možné všechno. Snad ano, pokud by si na to nezvykl, nejspíše by těchto portálů nevyužíval. Nebo si to alespoň myslel. Nevěděl totiž, kolik území by musel procestovat, kdyby neprošel portálem. Kde jsi ho získala? jakýkoliv náznak zamračení vyprchal a byl nahrazen zvědavostí. Povídání o něčem jiném mu pomohlo zapomenout jak na svou zahanbenost, tak na svou nevolnost.

//Bašta

//portál

Kdyby šel přímo za Lissandrou, zajisté by do ní vrazil. Nečekal totiž, že se náhle zastaví. Naštěstí šel po jejím boku, tudíž k žádné nehodě nedošlo, pouze se na ni zmateně zahleděl. Tak to je dobře, prohodil a poté přivřel oči kvůli silnému větru, který jim rozčechral srst. Neříkala procházku do hor? Snad to tam nebude ještě horší, nerad by, aby důvodem jeho smrti byl pád z hor způsobený větrem. Slova vlčice ho nijak neuklidnila, avšak zároveň ho ani nevystrašila. Tak hrozné to být nemůže, ne? nepříjemné sice ano, ale z nějakého důvodu si myslel, že Lissandra nafukovala situaci, aby ho připravila na nejhorší možnost.
S pootevřenou tlamou hleděl na zářivou energii. Obdiv v očích mu nevyhasl ani když do něj vlčice vstoupila a on se poklusem vydal za ní. Portál ho vyplivl o několik metrů před Lissandrou. Jako kdyby nestačil nepříjemný pocit z magického cestování, jako třešničku na dortě udělal Vino při dopadu nemotorný kotrmelec vpřed, díky kterému téměř přistál vlčici u tlapek. Už chápal, proč ho jeho alfa varovala. Kvůli pocitu nevolnosti, jenž jej sužoval, se nejprve nechtěl postavit, avšak nezbývalo mu nic jiného, než se pomaličku vysoukat na nohy. Žaludek však stále protestoval. Poté, co ho po měsících živení se menší potravou a hladu konečně naplnil, se nyní ocitl v situaci, kde se vše opět dralo ven. Se staženým ocasem pohlédl na Lissandru a aniž by vlčici odpověděl, poodešel o kus dál, aby nestál v blízkosti portálu. Preferoval místo, kam by se vlci za normálních okolností nedívali. Jakmile se jeho žaludek opět vyprázdnil, zahanbeně se vrátil. Odmítal se o tomto incidentu bavit.

//úkryt přes les Alf

Nakažen zívací nemocí, kterou mu právě předala Lissandra, i Vino si, byť nedobrovolně, zívl. Snažil se však otřást ospalost, aby mu nic neuniklo. Přeci jen tento ostrov ještě neznal a nyní se mu naskytla jedinečná příležitost objevovat s někým zkušeným - který blázen by se chtěl v polospánku plahočit za vlčicí, když se může něco přiučit? Využívají těchto jeskyní tuláci často? Nerad bych se vydal na výzkumnou výpravu a hned při nalezení první ukryté jeskyně vstoupil někomu do úkrytu, taková představa ho rozhodně nelákala. Ještě by se s ním někdo chtěl porvat.
Se zaujetím se zahleděl dolů. Snažil se spatřit vchod, o kterém mu Lissandra právě řekla, avšak kvůli výšce se to zdálo být téměř nemožné. Rychle to tedy zase vzdal a pokračoval v cestě dál. Zní to jako dobrá alternativní cesta, pokud se mi nebude chtít lézt přes hory, a s touto myšlenkou se podzemní chodbičky připsaly na seznam míst, které chtěl vidět. S pozvedlým obočím se zahleděl na vlčici. Ne, s ničím takovým jsem se ještě nesetkal, pokud tedy nepočítal jeho nevysvětlitelné objevení se na území Mois Grisu. Ale v ten moment ničím neprošel! Když se o něčem takovém z ničeho nic zmínila, začal věřit tomu, že mu něco takové brzy ukáže. S kapkou nejistoty tedy vstoupil na louku, rozhlíčejíc se ve snaze spatřit zmiňovanou věc.

//Sněžné tesáky přes portál na Červené louce

Přeci jen byla jeho původní myšlenka pravdivá. Opravdu se tak jmenoval dredáč, který se k nim předtím přihnal. Zdálo se, že si byl s Lissandrou celkem blízký, soudě dle způsobu komunikace, kterého si Vino všiml. Ale zároveň to mezi nimi momentálně nevypadalo nejrůžověji. Sar. Toho si také musím zapamatovat, abych ho mohl příště oslovit, podotkl Vino sám pro sebe s menším úšklebkem.
Asi máš pravdu, přestože to nebylo tak dávno od chvíle, kdy se vzbudil, lov jej unavil. Nejprve mu přišlo, že bude stačit, když si jen lehne, ale začínal si myslet, že by bylo lepší, kdyby opravdu usnul. Totiž čím déle byl v úkrytu, jehož měkký mech tmavého vlčka lákal ku spánku, tím unaveněji se cítil. Spánek navíc mi neuškodí, ulehl kousek od Lissandry. Dostatečně daleko na to, aby respektoval osobní prostor, ale zároveň dostatečně blízko na to, aby nevypadal, že se od ní drží příliš daleko.
Probudil se jen o chlup dřív než Lissandra. Zůstal ležet a pouze se kochal jeho novým domovem. Až když na něj vlčice promluvila, tak se rozhodl vyškrábat se zpět na nohy a pořádně se protáhnout. Měl jsem to v plánu, ale nakonec jsem spal déle než jsem očekával, odpověděl. Poté rychle otočil hlavu směrem k Liss. Zvědavost se mu opět vkrádala do hlavy. Magické cestování? jen další důkaz toho, že se měl stále co učit. S radostí se přidám, nadšeně zašvihal ocasem a rozešel se za ní.

//Rokle přes les Alf

Vino se (nezávazně) hlásí