Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//les Alf

Nebyl si jistý, jestli by se měl cítit uraženě. Přeci jen ho právě nepřímo přirovnala k ptákovi. Predátora přirovnala k ubohé kořisti! Z jejího úsměvu však odvodil, že to byl zřejmě jen fór. Alespoň doufám, že si jen dělá srandu, dodal si sám pro sebe s přimhouřenýma očima. Vyměnit mě za kameny? To by ses nedoplatila! velmi rychle vymyslel odpověď, která se taktéž nesla v hravém tónu, aby šlo poznat, že se pouze připojil k žertování a nebral si to nijak osobně. A pokud bral, tak to nedával najevo.
Fakt, že už se blížili k úkrytu, Vina namotivoval, což vedlo ke zrychlení tempa. Když se konečně dostali ke vchodu, hodil na něj nejistý pohled, který poté přesunul na Lissandru. Její slova ho také zrovna neutišila, ale rozhodl se věřit jejímu navigování. Nyní byla jeho alfou, takže by bylo logické, aby jí v tomto ohledu důvěřoval. Sem-tam o něco sice štrejchnul, ale ve výsledku se dostali do velké místnosti bez větších problémů. Když muflonice padla na zem, tmavý vlček ji také pustil a místo toho se začal rozhlížet po jeskyni. Modré zářivé květiny ho fascinovali, dokonce se na chviličku vzdálil of muflonice a Lissandry, aby si k jedné z nich mohl přičichnout, ale hned se vrátil zpět.
Během vysvětlování místy přikývl, dávajíc tak najevo, že stále poslouchá. Oddělené místo k odpočinku pro výše postavené jedince se mu velice líbilo. Rozhodně by mu nevadilo, kdyby tam jednoho dne mohl ulehnout. Přivítal by to s otevřenou náručí, ale dnes bylo příliš brzy o tom vůbec přemýšlet. Teprve se ke smečce připojil, nemohl si ihned zabírat místa náležicí výše postaveným vlkům. Určitě se někdo najde, poznamenal, když se rozmluvila o místě, kde by se také mohlo skladovat jídlo či léčivé bylinky.
Na chvíli se zamyslel. Momentálně žádné nemám. Jestli mě něco napadne, tak tě potom vyhledám, odpověděl po krátké odmlce. Deset členů, jedním z nich byl on, dalším Zinek. Nebyl si jistý, jestli Lissandra počítala i sebe. Pokud ano, zbývalo mu se seznámit se sedmi dalšími vlky, což nebylo moc, ale ani málo. Tak akorát. Jedno ze jmen však oživilo jeho zvědavost. Kdo je Sar? jediný vlk, jehož jméno zatím nevěděl, byl dredáč. Ale vlastně to mohl být kdokoliv, nemusel to být někdo, koho již potkal. Chápu… Měla by sis odpočinout, usmál se na vlčici a sám začal zvažovat, zdali by si měl odpočinout nebo se jít představit ostatním.

Vino byl příliš zabraný do tahání. Až tak, že si neuvědomil, že se ho Lissandra snažila zastavit. Zadkem do něčeho narazil, což ho donutilo poodskočit, kdyby ho to náhodou chtělo kousnout. Pustil nohu muflonice, aby se mohl podívat, co vlastně sejmul. Se zaujetím hleděl na vozík s předměty. Pár z nich se po kolizi ocitlo na zemi, ale nevypadalo to, že by se mu podařilo nějaký z nich rozbít. Poté zrak přesunul na šedého vlka, který si něco mrmlal pod vousy. Omlouvám se, neviděl jsem na cestu, promluvil na šedého. Je tohle…? aniž by stihl dokončit myšlenku, Lissandra mu na ní nevědomky odpověděla. Opravdu skvělý první dojem. Teď mi nikdy nebude chtít dát slevu, povzdechl si a připojil se k Liss ve zkoumání předmětů a lektvarů.
V tom momentě si uvědomil něco důležitého. Vždyť nestihl nasbírat žádné drahé kamení! Neměl se ukázat až poté, co jsem něco nasbíral? se sklopenýma ušima hleděl na všechny ty hezké věcičky, které by si nejraději vzal, ale nemohl. Dobře, přikývl a chvilku dumal nad tím, zdali by měl Lissandru opravit, že si nic koupit nemůže, ne že si nic koupit nechce. Nakonec nad tím mávl tlapkou. Vrátil se zpět k muflonici a chytl ji za nohu, čekajíc na to, až se opět zvedne do vzduchu. Ale zdálo se, že jeden z předmětů upoutal pozornost hnědé vlčice. Počkal tedy dokud si nevyřídila nákup.
S pozdvihnutým obočím hleděl na červeného ptáčka, který se k nim připojil. Ty jsi vyměnila drahé kameny za ptáka? zeptal se, slova opět zkomolenější kvůli plné tlamě. Nač si kupovat svačinku na potom, když si ho mohla jít ulovit?

//Úkryt

Při zmínce o hornatějším povrchu mu přišlo, že jej opustila část jeho duše. Tak to pak jo..., v hlavě už mu šrotovalo, jaký způsob tahání by byl nejméně vyčerpávající. Nějak to zvládneme. Třeba na cestě narazíme na člena smečky, který nám to pomůže odtáhnout, povzbudil se. Upřímně, tahání kořisti nebylo tak hrozné, ale po všem, co dnes zažil, to také nebylo nejpříjemnější.
Vino střihl ušima a odvrátil pohled od muflonice směrem k Liss. Opravdu? Jak? zeptal se, zvědavý na řešení, které vlčice vymyslela. Zatím měla samé dobré nápady, takže očekával, že tentokrát to bude také užitečné. Když se znovu rozkašlala, tmavý vlk se zamračil. Tolik k tomu, že je v pořádku. Nevypadá to tak, pomyslel si a lehce zakroutil hlavou, každopádně nahlas se k tomu nijak nevyjadřoval. Ještě jednou pohlédl na svůj škrábanec. Byl na bolest způsobenou škrábanci poměrně zvyklý, pod srstí se mu skrývalo velké množství malých jizviček, které během života získal, takže jedna navíc, byť o něco větší, ho nijak nezajímala. Snad se brzy zahojí. Nelíbilo by se mi, kdyby mě to otravovalo dlouho, podotkl.
To doufám! Kdyby ne, tak pak bych možná fakt litoval, slova byla lehce zkomolená kvůli noze, kterou držel v tlamě, stejně jako i smích, který je následoval. Když muflonice začala levitovat, Vino s sebou lehce cukl, neboť to nečekal. Ze slov vlčice však pochopil, že to způsobila ona. Takže umí ovládat zemi i vzduch, na její slova přikývl. Opravdu se teď tahala lépe. Mnohem lépe! Takhle nám to nezabere skoro vůbec času. Jen nesmím do ničeho narazit, já ani muflonice, s touto myšlenkou se vydal na západ.

Tmavý vlček po Liss hodil nejistý pohled. Sice tvrdila, že je v pořádku, ale to by tvrdil každý vlk s trochou té hrdosti. Každopádně si nebyli dostatečně blízcí na to, aby ji začal zpochybňovávat a zkoumat, zdali je opravdu v pořádku. Kdyby jejich vztah pokračoval v přátelské atmosféře i v následujících měsících, tak by situace byla samozřejmě jiná, ale momentálně ji nepovažoval ani za přítele, jen za známost na kladné straně spektra. A tak pouze přikývl. Je úkryt smečky blízko? zeptal se a očima zabloudil na místo, odkud se přihnali. Předpokládal, že se tamtudy budou i vracet a chtěl vědět, jak daleko budou muset muflonici táhnout. Nad její sebejistotou se zakřenil. Bylo osvěžující vidět někoho, kdo si věřil a nesnažil se všechny komplimenty směřované na jeho nebo její osobu zamítnout. Zdravé ego nikdy nikomu neuškodilo.
Když slyšel její odpověď, nadzvedl obočí. Pokud mi k tomu někdo nedá důvod, tak litovat nebudu, odpověděl hravě. Jen doufal, že až pozná ostatní členy smečky, tak se k němu zachovají s kapkou slušnosti, aby po nich nevyjel a celé si to nezkazil již takhle na začátku. Ukázka úkrytu zní dobře, přitakal zatímco se přesunul k muflonici. Alespoň si budu moct na chvíli lehnout, ne přímo spát, neboť to nebylo zas tak dávno od chvíle, kdy se probudil v lesíku, ale zároveň si potřeboval po takové fyzické námaze trochu odpočinout. Obzvlášť, když ještě budou muset kořist odtáhnout. Chytl ji za nohu a trochu za ni zatáhl, aby vyzkoušel, jak těžká je. To jde, pomyslil si a otočil se na Lissandru. Přikývl na znamení, že je připraven a začal muflonici tahat směrem, který udávala vlčice.

Když samici Lissandra ukončila život a on věděl, že se již nemusí dále snažit zvíře oslabit, zacouval o několik kroků zpět. Hleděl na cukající se tělo s hrdostí, která ho hřála v srdci. Přeci jen v sobě ještě nějakou tu sílu měl, i když ne tolik. S ustupujícím adrenalinem si konečně vzpomněl na obdržená zranění a otočil se, aby mohl škrábanec olíznout. Poté se zahleděl na Lissandru. Jsi v pořádku? Ten kopanec nevypadal hezky, zeptal se a oskenoval ji očima, kdyby náhodou měla nějaké viditelné zranění.
Aniž by si to uvědomil, pochvala ho donutila spokojeně zašvihat ocasem. Děkuji. Myslím, že tvůj talent je samozřejmostí, kterou nemusím vyzdvihovat, zazubil se na ní, tlama lehce zašpinavělá krví mrtvé kořisti. Trochu ho zarazilo, že mu nabídla, aby jedl první. Ale přeci by takovou příležitost neodmítl! Poté bude moct vyprávět, že kdysi jedl dřív než alfa zdejší smečky. A to nemůže říct jen tak každý druhý.
Opět se tedy přiblížil k muflonici. Otevřel tlamu, aby se mohl zakousnout a vyrvat kus masa, který by poté zkomzumoval, ale v tom uslyšel slova Lissandry. Zasekl se a s otevřenou tlamou lehce natočil hlavu do strany, aby se mohl podívat na vlčici. Poté se však rychle otočil zpět a zakousl se. S plnou tlamou nemůže odpovědět. Ha. Takhle si totálně může nahrabat nějaký čas na rozmyšlenou. S odtrženou částí masa odstoupil od muflonice, aby se k ní mohla dostat Lissandra. Ale není to tak, jako kdyby nad vstoupením do zdejší smečky nepřemýšlel… Nevidím žádná negativa, která by se poutala k tomu být součástí zdejší smečky. Jsou zkušenější a měl bych neustálý přístup k vlkům, kteří mi mohou odpovědět na otázky ohledně tohoto světa. Zároveň by bylo bezpečnější žít ve smečce, obzvlášť pokud se zde pohybují magičtí tvorové a příšery. Území smečky také vypadalo dobře a nemusel bych se živit pouze hmyzem a hlodavci. Alfa nepůsobí jako nějaký šílenec, ale rozumná vlčice. Hm, chvíli nad nevyslovenou otázkou polemizoval. Rád bych se přidal, dostal ze sebe nakonec a s očekáváním se zahleděl na Lissandru.

Když Vino periferně spatřil Lissandru, oddechl si. Sice nevěděl, jak špatné její zranění bylo, ale zřejmě ji to nevyřadilo úplně, stále se mohla hýbat, což bylo dobře. Avšak nijak to neovlivnilo hněv, který cítil. Blbá muflonice, má se prostě nechat chytit, na jejím místě by se sice také nenechal chytit, ale momentálně ignoroval selský rozum. Kdyby se nesnažila utéct svému osudu, nic by se jemu ani Lissandře nestalo.
Samice nebyla jediná, kterou hliněná stěna zmátla. Vino zcela zapomněl na magie a jejich užitečnost. Když uviděl vlčici opět skočit a zakousnout se do zvířete, vzpamatoval se. Bez ostálení po mufloní samici skočil také. Snažil se poškodit její zadní končetiny, útočíc na stehna, ať už drápy nebo tesáky. Samice pomalu slábla a tento společný útok byl posledním hřebíčkem do rakve. Její nohy ji zradily, zakolísala se a kombinace vah vlků a zranění ji donutila padnout k zemi. Při pádu Vino sklouzl přímo do její zóny kopání a než stihl odskočit, jeden kopanec do zadní nohy schytal. Byl však značně slabší a neudělal ani poloviční škodu jako ten, kterým se trefila do Lissandry. Opět se do samice zahryzl, tentokrát poblíž slabin. Lissandra byla u přední části samice a bylo tedy na ní prokousnout zvířeti hrdlo.

Když samici za zadkem necvakala Lissandra, nahradil ji Vino. Střídání jim umožnilo, aby se ani jeden z nich příliš neunavil, ale zato muflon přestávku nedostal, což jen napomáhalo k postupnému vyřerpání ubohého zvířete. Vypadalo to, že konečně měli celou situaci pod kontrolou. Až na škrábanec, kterému definitivně nepomáhala honba za kořistí, šlo vše podle plánu. A přestože si to Vino odmítal přiznat, situace se zdála být až příliš dobrá na to, aby to byla pravda. Přesně proto se plán v následujících sekundách pokazil.
Tmavý vlk s obdivou sledoval, jak Lissandra zaútočila na muflona. Obdiv v jeho očích se však brzy změnil na směs vyděšenosti, překvapení a hněvu. V jeho tempu šlo poznat zaváhání, kdy nevěděl, zdali by se měl zastavit a raději se jít postarat o vlčici, která schytala kopanec do hrudi, nebo pokračovat v lovu. Ne, nemůžu teď přestat. To by pak vše bylo zbytečné, opět přidal na rychlosti, uši sklopené téměř až ke krku. Ani se neohlédl zpět, aby se ujistil, že je Lissandra v pořádku. Zkrátka musel věřit, že nebyla křehkou vlčicí. Kousek před nimi spatřil počátky otevřenější části lesa a z hrdla se mu vydralo zavrčení. Už jen kousek, snažil se povzbudit sám sebe.

Tmavý vlk nespokojeně zavrčel. Nenacházel se v nejlepší situaci a jediné co mu zbývalo bylo doufat, že Lissandra je na tom lépe. Panikařící stádo neběželo pouze pryč, ale pobíhalo i okolo něj a Vino měl co dělat, aby se všem dokázal včas vyhnout. Snažil se mezi muflony vyhledat Lissandru a slabou samici, neboť si byl téměř jist, že v tomto okamžiku bude potřebovat pomoct. Přeci jen je těžké odtrhnout člena stáda, když je na to vlk sám, a to i kdyby byl nejlepším lovcem v okolí. Živočichové jsou někdy nepředvídatelní, obzvlášť pokud je takto vyděsíte.
Konečně spatřil Lissandru. Zaměřil se na její lokaci, aby ji znovu neztratil, což však znamenalo, že trochu snížil pozornost, kterou kladl na vyhýbání. To byla chyba - jeden ze samců se dostal příliš blízko. Naštěstí Vina pouze škrábl, no i tak pocítil štiplavou bolest způsobenou toulcem muflona. I přes tuto menší nehodu pokračoval za Lissandrou. Adrenalin sloužil jako tlumič bolesti a vlk se brzy ocitl u samice. Velice rychle hodil omluvný pohled směrem k vlčici a poté opět zacvakal tesáky, aby se mufloní samice nesnažila vzít to skrz něj. Nyní, když zde byli dva, měla velmi zúženou možnost kudy utéct. Jakákoliv snaha proplést se mezi vlky byla zastavena a mufloní samici nezbývalo nic jiného, než utíkat směrem, kterým ji hnali.

Vino také sledoval stádo, snažíc se najít slabého jedince, ale Lissandra byla rychlejší. Asi zkušenější oči, blesklo mu hlavou a přikývl, aby věděla, že ji slyšel. Zrak mu skákal z jednoho muflona na druhého, dokud nenašel zmiňovanou starší samici. Opravdu kulhala. Už ji vidím, oznámil tiše aniž by se na Lissandru podíval. Nechtěl riskovat, že by z muflona spustil oči. Přeci jen se samice mohla kdykoliv přesunout, aniž by věděl kam, což by poté zbytečně komplikovalo situaci.
Byl opravdu vděčný, že Lissandra zdejší území znala dostatečně dobře na to, aby dokázala určit, kterým směrem ji hnát. Pěvně doufal, že budou schopni dostat muflona k zemi, neboť si nebyl jistý, jestli by štvanici dokázal uběhnout. Dobře. Směrem na východ, jen co se zorientoval, přikrčil se k zemi, následujíc Lissandru v plížení vpřed. Cítil, jak mu adrenalin proudí tělem - opravdu mu to chybělo. Téměr zapoměl, jaký pocit v něm pořádný lov vyvolával. Jakmile dala signál, rozběhl se směrem k samici. Nechtěl se ihned vysílit, takže neběžel nejrychleji, jak jen mohl, ale stále to stačilo k tomu, aby udržel krok. Když se dostal dostatečně blízko, vycenil tesáky a začal naprázdno cvakat zuby ve snaze vyděsit zbytek stáda. Vzhledem k tomu, že zde momentálně nelovila celá smečka, nebyl si jistý, jestli v nich vybudí dostatečný strach k tomu, aby silné jedince přešla odvaha a raději zanechali slabé jedince za sebou. Nyní však neměl čas o tom přemýšlet. Mufloni začínali prchat a oni se museli postarat o to, aby jejich vybraná kořist směřovala na východ.

Černý vlček se zasmál. Jo, snažím se to všechno nějak pobrat, ale nezaručuji, že se tě na něco podobného nezeptám později ještě jednou, podotkl s uculením. Paměť mu většinou sloužila dobře, takže se toho příliš nebál, ale šance, že by se to mohlo stát, nebyla nikdy nulová. Vino sice netušil, o čem Lissandra přemýšlela, ale kdyby to věděl, asi by se celkem styděl. Měla totiž pravdu. Pokud mu neukáže, jak drahé kameny vypadají, bude sbírat všechny šutry, které cestou uvidí. Útoky podivných stvoření? To je zde normální? Neříkej mi, že zdejší bohové posílají stvoření jen aby se mohli dívat na váš souboj…, sice se měl soustředit na kupu drahých kamenů, ale místo toho ho zaujal způsob, kterým šla získat. Zní to tady divněji a divněji…, pomyslil si.
Nečekal, že by sem vlci jako je on nechodili. Ale zároveň si nebyl jistý, jestli to pochopil správně. Myslíš tím na Mois Gris obecně nebo jen v okolí smečky? protože jestli bylo na celých ostrovech zvláštností narazit na někoho nového, celkem ho to děsilo. Ale bohužel jsem si všiml, že nemají zrovna nejlepší etiketu. Alespoň ti dva, kteří za tebou přišli. Skoro jsem si myslel, že jsem příchodem sem získal magii neviditelnosti, uchechtl se a poté souhlasně přikývl. Jeho žaludek už mu začínal dávat najevo, že by měli přestat mluvit o lovu a začít místo toho lovit.
Následoval Lissandru s veškerou opatrností světa, neboť stačilo, aby se na chvíli zakoukal někam jinam, skončil na zemi a už by mu mohla zmizet ze zorného pole. Nemůžu si nechat ujít jídlo, motivoval sám sebe. Jakmile spatřil stádo, rozzářil se mu výraz. Začínal opět pociťovat adrenalin, který mu během lovení hlodavců chyběl. Připravený, prohlásil tiše, pohled zafixovaný na jejich budoucí hostině.

Takže tam přeci jen existovala nějaká ta záminka… Jen byla neskutečně dětinská. Nemohla to alfa tamější smečky vyřešit přímo s vlkem, kterého se to týkalo? Musela přimět svou smečku zaútočit na jinou smečku, obě plné vlků a vlčic, kteří za nic nemohli? Nebo snad ani nic nevěděli? Dokonce to vedlo až ke smrti… Vino se cítil znechuceně. Takže i taková havěť zde žije, přikývl. Přesto mu bylo líto vlků, kteří byli a jsou součástí tamější smečky. Jejich mozek musel být naprosto vymytý, aby svou alfu slepě následovali do boje. Pokud to nebylo slepé následování a věděli, proč bojují… To Vinovi připadalo ještě horší. Avšak stále byl rád, že toto téma trochu rozvinul. Jinak by nevěděl, komu se ve světě Mois Gris vyvarovat. Zároveň si uvědomoval, že pro Lissandru muselo být těžké o takové situaci vyprávět. Navíc už nebylo co vyzvídat, takže usoudil, že by se v tom měl přestat rýpat. Za normálních okolností bych nikomu nic špatného nepřál, ale v tomto případě doufám, že je stihne karma, tímto se snažil konverzaci o válce zakončit.
Wu zněl překvapivě normálně. Alespoň co se vzhledu týče. Z předešlé konverzace o magiích a bozích očekával, že to bude nějaký neonově zbarvený vlk, který v noci svítí, aby se zájemci na cestě za ním neztratili. Ale Lissandry popis zněl o dost realističtěji. Takže mám nejprve najít drahé kameny, které ho nějakým způsobem přilákají? Chápu to dobře? se zaujetím se zahleděl na lampičku, která již předtím Vina podivně přitahovala. Serepetičky se mu vždy líbily, ale tato navíc fungovala i jako osvětlení. Na chviličku se ztratil ve své fantazii, představujíc si možné i nemožné předměty, které by Wu mohl vlastnit. Kolik bych toho na sobě mohl mít, aniž bych vypadal vtipně? chvíli nad tím uvažoval - Lissandra toho také měla celkem dost, ale vše to na ní vypadalo dobře, její vzhled nepůsobil přeplácaně. Vypadalo to přirozeně. Možná by od ní měl vyloudit nějaké rady.
Vino zašvihal ocasem. Takže tu byl dokonce i další vlk, který pomáhal s tréninkem. Není to daleko? zopakoval, přemýšlejíc nad tím, jestli ho na své cestě od sladce vonícího lesíku náhodou neminul. Takže nejen že toto území má spoustu kladů, ale zároveň je i strategicky umístěné. Tvá smečka si opravdu umí vybrat! Rozhodně bych ho rád navštívil, až najdu zmiňované předměty, které výměnou za trénink chce, zazubil se na ní. Toto mu dodalo naději, že by se mohl vypracovat na své silnější já rychleji. Přeci jen už to byla nějaká doba od poslední chvíle, kdy se cítil ve své top kondici.
Zníš jako rozumná vlčice. S tvou pomocí se smečka určitě stabilizuje, prohlásil upřímně. Sice Lissandru příliš dlouho neznal, ale z jejich konverzace tušil, že měla srdce i mozek na správném místě. To ještě více potvrdila svým dalším návrhem. Děkuji za nabídku. Uvidím, jak unavený se po lovu budu cítit… Nechci tvou smečku zbytečně znervóznit tím, že jim v úkrytu bude spát cizinec, snažil se vžít se do jejich kůže. Přeci jen si smečka prošla válkou a poté přesunutím na jiné území, vůbec by se nedivil, kdyby jim bylo proti srsti, aby ve smečkovém úkrytu, který pro ně má být bezpečným prostorem, ležel cizinec. Ledaže by zahodil svůj titul cizince… Prospělo by mi stát se součástí smečky, avšak nechtěl dělat zbrklá rozhodnutí. Stejně jako Lissandra i on se konečně zvedl. Pokud mě teď slyšíte, Iris nebo Nero, ukažte, že jste na mé straně a pomocte mi, abych se v tomto terénu totálně nerozflákal a neztrapnil se, sice neočekával, že komunikace se zdejším božstvem fungovalo takto, ale za zkoušku nic nedal. Vrátil vlčici pohled plný očekávání, čekajíc na to, až vyrazí, aby ji mohl následovat.

Vino pootočil hlavu do strany. Válka bez cíle a motivu? Takže se prostě nějaká skupinka vlků chtěla rvát… A rozhodla se zaútočit na nejbližší smečku? snažil se tomu dát alespoň nějaké vysvětlení, neboť mu nešlo do hlavy, že by opravdu někdo začal válku jen tak. Nějaká skupinka sadistů a masochistů, které to přišlo jako zábava? Nebo nějaké nedorozumění? brzy však přestal dumat nad možným důvodem, neboť vyslechnout si něco o zdejším světě se zdálo býti zajímavější. To samozřejmě nemohu odmítnout! usmál se na Lissandru, ouška našpicované, aby mu nic neuniklo.
Mlčky seděl a poslouchat, avšak jeho výraz často prozrazoval, co se mu právě honilo hlavou. Magie, bohové a tajemství… Ve zkratce nebezpečí, potlačil povzdechnutí, ale při zmínce o hraní s životy lehce nakrčnil čenich. Ještě lepší. Takže můj osud už není v mých tlapkách, ale v tlapkách nějaké Iris a Nera. Kam jsem se to jen dostal, čím déle mluvila, tím rezignovaněji se Vino cítil. Ale v momentech jako tento, kdy jeho plamínek optimismu postupně hasl, vrátil se ve formě pořádného ohně. Co se dá dělat. Objevil jsme se tady a vzhledem k tomu, že to jsou ostrovy, těžce jen tak zmizím. Musím se smířit se svou novou realitou, přikývl si, spíše sám pro sebe, ale zároveň aby ujistil Lissandru, že stále dává pozor. Zmiňovala ses o magii. Existuje nějaké místo, kde bych svou magii mohl trénovat či vylepšit? Nebo dokonce získat další? pokud ano, měl by se tam brzy vypravit. Nechtěl působit jako slabý nováček.
Nad její otázkou se na chvíli zamyslel. Ještě zdejší území příliš neznal, avšak v porovnání s těmi, které viděl, zde bylo opravdu nejlépe. Nepřišlo mu, že by Lissandra měla zapotřebí lhát, takže věřil, že se zde nacházelo vše, co vyjmenovala. Pakliže vše zkombinoval, rozhodně souhlasil. Myslím, že se tady bude mít smečka velmi dobře. Vybrali jste správně, jediné negativum, které mohl vytknout byl zdejší terén. Ale to bylo spíše o zvyku. Ideální smečkové území, rozhlédl se po okolí. Když se nyní bavili o smečce, uvědomil si, že mu poměrně chybělo mít domov, do kterého se mohl vrátit...

Vino si při sledování Lissandry a dredáče připadal, že je opět vlčetem, které sleduje hádku svých rodičů. Sice tuto výměnu názorů nemohl přímo označit hádkou, ale rozhodně se nenesla v pozitivní atmosféře. Pomalu, ale jistě, ho začala sžírat zvědavost.
Než však stihl vymyslet nějakou pěkně formulovanou a neškodně působící otázku, díky které by se mohl o této situaci něco naučit a opravdu ji pochopit, přidal se k nim jakýsi šedý vlk. Neobtěžoval se pozdravit a rovnou začal mluvit na Lissandru. Ostatně podobně tomu bylo i když se k nim přihnal dredáč. Zdejší vlci postrádají standard slušnosti? aniž by si to uvědomil, koutky tlamy mu klesly v zamračený výraz. U jednoho vlka to ještě dokázal strpět, ale když se k němu připojil i další… Jen doufal, že se ve stejném duchu neobjeví i třetí. To už by mohlo vést k přeplnění Vinova poháru trpělivosti, který sám o sobě byl velmi malý. Avšak ani v tomto emočním rozpoložení mu neuniklo žvatlání o kytkách a obhlídce území. Území? Jaká obhlídka území? Proč? zmateně přenesl zrak na vlčici. Ta se však vyjádřila pouze k bylinám. Něco mu zde nesedělo. Opět zavětřil ve snaze vycítit značkování smečky, ale marně. Měl by to zatím ignorovat? Mohl by se Lissandry zeptat, až ti dva zmizí... S radostí takovou nabídku přijmu, obzvlášť pokud bude zahrnut lov.
Tmavý vlk opravdu pociťoval svou pozici nově příchozího. Nevěděl, jak všechny nově získané informace zasadit do kontextu. Jediné, co mu konečně docvaklo, byl fakt, že se zde právě tvořila nová smečka. S jistotou si mohl tipnout, že Lissandra byla velice vysoce postavená, ne-li přímo alfou. Přeci jen ji přišel jeden ze členů informovat o tom, co se chystá udělat. Zároveň mu také nabídla, že zde může na nějakou dobu zůstat, což by si pouhá sigma nedovolila. Také získal jméno šedivého - Zinek. Měl bych si Zinka zapamatovat, ať ho příště mohu pozdravit a oslovit jménem, aby věděl, že je to mířeno na něj, pomyslil si.
Vzhledem k tomu, že na něj dredáč celou dobu nepromluvil, Vino se ani nesnažil o rozloučení. Sledoval ho, dokud se jeho tmavý kožich neztratil mezi stromy a opět se otočil na Lissandru. Mám pocit, že ty máš také hromadu příběhů, které můžeš vyprávět. O takové válce smeček se moc často neslýchá, snažil se trochu uvolnit atmosféru, avšak nedokázal skrýt svou zvědavost. Myslím, že mě momentálně nadchne cokoliv, jen doufal, že to pro něj nebude příliš těžké. Nerad by zbytečně zkazil lov kvůli tomu, že je díky cestám vychrtlejší a slabší než býval.

Když uviděl, že se vlčice usmála, trochu se mu ulevilo. I něco tak malého mu stačilo k tomu, aby věřil, že se právě nebavil s nějakou nafrněnou nánou. Sice se mohla přetvářet, ale nepřišlo mu, že by se o to snažila, a tak Vino bez ostychu úsměv opětoval. Při zmínění správného spasitele se mu rozzářily oči zvědavostí. Opravdu? Co tě k takovému názoru přimělo? přeci jen tím naznačila, že ho nějakým způsobem zabaví.
Kdy jsem naposledy jedl? zopakoval otázku, snažíc se vybavit si svou poslední hostinu. Nemálokrát se pokusil něco ukořistit, avšak procento úspěšnosti už bylo o dost nižší. Rozhodně k tomu přispívala jeho vyhublá postava, díky které mu značně ubylo na síle. Na moment zavzpomínal na lahodné maso získané během smečkových lovů, kterých se ve své rodné smečce účastnil. Rychle si však uvědomil, že na to teď není ta správná chvíle. Ještě by začal slintat. Pokud máš na mysli nějakou pořádnou kořist, tak jsem nic nejedl už poměrně dlouho, čímž měl na mysli pár týdnů. Přežívat na hmyzu a občasně nějakém tom menším hlodavci nebylo ideální, avšak svůj účel to splnilo. Byl naživu? Byl. Otevřel tlamu, aby ještě něco řekl, ale nic z něj nevyšlo. Nečekal, že se dozví zdejší název tak rychle, ani se o něj vlastně nemusel snažit, což ho překvapilo. Ano, přicestoval jsem nedávno, kladl důraz na slovo přicestoval, aby se zdálo, že sem přišel z vlastní vůle. Vůbec jsem se tady neobjevil náhodou, téměř se mohlo zdát, že se o tom snaží přesvědčit i sám sebe. Těší mě, Lissandro. Já jsem Vino, svěřil se jí se svým jménem.
Mlčky zíral na interakci Lissandry a dredáče. Snažil se nějak porozumět situaci, ale bylo to těžší, než se zdálo. Obzvlášť když dredáč začal tvrdit něco o pádu z útesu a jiné krajině. Zcela upřímně to znělo nerealisticky, ale to samé se dalo říct opříchodu Vina do této krajiny. Rozhodl se tedy, že jim do toho zatím kecat nebude a nechá situaci, aby se sama vyvinula. Přeci jen bylo záživné je poslouchat.
Kdybych měl vyprávět o všem, co se mi stalo, tak bychom tu strávili několik dní. Zajímavá území, nezajímavá území, přátelští vlci, nepřátelští vlci… Řekl bych, že mě potkalo to, co každého cestovatele, zcela upřímně nechtěl zabrat příliš času svým povídáním, neboť jejich konverzace mu připadala zajímavější. Pokud by se ho zeptala kdykoli jindy, určitě by byl schopný nějaký ten příběh nebo dva převyprávět.

S rozhodnutím čekat na to, až se k němu někdo dostaví, přišly ruku v ruce i myšlenky, které si při cestě neuvědomil. Proč je tu vůbec skupinka vlků? Byla pravda, že cítil hned několik vlků, avšak necítil smečku. Na to, aby tento les mohl považovat za zabrané území, zde chybělo označení smečkových hranic. Snad to není nějaký divný kult… Může to být třeba rodina, co spolu cestuje, ne? Nebo jen náhoda?
Z přemýšlení jej vytrhla nově příchozí vlčice. Zvědavě se na hnědou krásku zahleděl, prohlížejíc si její vizáž. Tělo měla obmotané všemožnými věcmi, nejvíce ho však zaujala lampička, kterou měla kolem krku. Na ní mu také utkvěl zrak nejdéle. Dalo by se tomu tak říct. Čekám na spasitele, který mě osvobodí od neúprosné nudy, odpověděl s tónem hlasu, který jasně napovídal, že se jedná o vtip. Nebyla to úplná pravda, zároveň však nelhal. Ale přeci na ní nemohl jen tak vychrlit, že vlastně netuší, kde je.
Brzy se objevil i někdo další, tentokrát vlk. Také by ho nazval krasavcem, ale při pohledu na jeho zdredatělou srst si to rozmyslel. Tak se tu nachází dokonce jak vlčice, tak i vlk, kteří se chtějí seznámit! Vino zůstal sedět, čímž se snažil nabudid dojem neškodnosti. Přeci jen ze sedu se těžko útočí, obzvlášť když byli oba mimo jeho dosah. Avšak místo toho, aby mu neznámý vlk položil otázku, zeptal se raději vlčice. Mám se ho také na něco zeptat, abych tak dokončil tento tázací trojúhelník? Potlačil chuť protočit oči a místo toho se rozhodl, že bude hrát hloupého a přestože otázka nebyla mířena na něj, odpoví mu. Celkem fajn, poslední dobou hodně cestuji… Tak jsem se vlastně dostal i sem, cestováním. Co ty? Er… Vy? rychle se opravil, směřujíc otázku na oba z nich.