Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Pohlédl jsem na šedavou vlčici a následně na mé tržné zranění, které nebylo zas tak strašné. Sice byla o něco málo větší, než jsem si myslel, rozhodně nevykrvácím. "To bude dobré, vážně. Není to zas tak moc hluboké, aby mě to složilo," ujistil jsem vlčici a pousmál se.
Vlčice udělala několik klidných kroků směrem ke mně. Byla opatrná, neměl jsem tedy pocit, že by mě měla ohrozit, přesto jsem zůstával ve střehu. Jeden nikdy neví.
Pobaveně jsem se uchechtl. "Docela i jo, utíkal jsme před kánětem, co mi chtěla ukrást úlovkem, následně bral nohy na ramena před valící se vodou a pak sem přišla puma," řekl jsem až pobaveně. Tohle všechno stihnout během chvíle bylo vážně na hlavu.
Pohlédl jsem k vlčici. "Těší mě Oddie. Já jsem Visser," představil jsem se vlčici na oplátku já. Očima jsem sjel ke vchodu. Zdálo se, že déšť ustává a začíná se krásně rozjasňovat. Konečně. Olízl jsem si ránu. "Venku to konečně vypadá nadějně," konstatoval jsem, aby řeč nestála.

Na návštěvu mi sem přišla vysílená a poraněná puma. Chvíli jsme po sobě šli, dokud to nevzdala a neutekla pryč do hor. Vydechl jsem a pohlédl na drobnou ránu, co jsem měl na noze. Nebylo to nic vážného, ale nebylo to ani nic příjemného. Zavrtěl jsem sebou a ránu si olízl a snažil se ji alespoň očistit.
Vzhlédl jsem je vchodu, kde stála šedohnědá vlčice, která si mé rány také všimla. Nejspíše nebyla tak malá, jak jsem asi myslel. Ovšem krev nešla asi jen tak přehlédnout. "To jsem měl, to máš pravdu," přikývl jsem na slova vlčice a prohlédl jsem si ji. Neměl jsem z ní pocit, že by po mně chtěla skočit, ale přeci jen jsem zůstal ostražitý. "Jen škrábnutí, zdá se," odvětil jsem a na ranku opět pohlédl.

« duny přes temný

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)

Měl jsem to jen tak tak, abych se dostal do bezpečí hor. Běžel jsem, abych se sem dostal co nejrychleji. Vyškrábal jsem se na jeden z kamenů a díval se dolů, jak se vše kolem zaplavilo. Voda byla sice přítel, ale dokázala být i strašlivě nebezpečná. Žil jsme většinu života u jezer, ale takovou katastrofu jsem nezažil, ne v takovém rozsahu. Zavrtěl jsem hlavou. Doufal jsem, že ti dva jsou v pořádku a moc jsem doufal, že i Althyra je někde v bezpečí.
Rozešel jsem se po vyšlapaných cestičkách a hledal nějaké suché místo, kam bych se mohl ukrýt do té doby, než ten déšť a potopa přejde. Očima jsem pátral do všech možných skulin až jsem na několikátý pokus přeci jen nějakou našel. Nebyla největší, ale rozhodně poslouží. Vlezl jsem opatrně dovnitř poté, co jsem zkontroloval bezpečnost a usadil se na zem. Konečně jsem byl v suchu a nechal jsem vodu z mé srsti okapávat.
Jakmile jsem zaslechl kroky, mé tělo bylo hned v pozoru. Netušil jsem, kdo by to mohl být. Až na poslední chvíli jsem zjistil, že se jedná o pumu, která nejspíše také chtěla úkryt. Ovšem jak se zdálo, byla vysílená a zraněná. Přece i troufalá. Chtěla se někde schovat a zrovna narazila na stejnou jeskyni jako já. Ihned zaútočila, já jí útok opětoval. Chvíli jsme se 'kočkovali', ale pak jí došlo, že to nemá moc smysl a jestli nechce přijít o život, musí si najít něco jiného. Odešla a já pohlédl na tlapu, kde jsem měl od ní ránu. Bolelo to, krvácelo to, ale rozhodně to nebylo zas tak moc vážné. Snad.

× Projdi se po zatopeném území
× Zamiř do bezpečí


Přikývl jsem na Naxinova slova. Každý bude za chvíli bojovat o kousek žvance. Překvapilo mě, že se nás tu v jednu chvíli sešlo... tři vlci, ovšem v dunách. Přišlo mi to nezvyklé, ale hnědý vlk měl asi pravdu v tom, že sem chodí vlci s myšlenkou, že tu budou v bezpečí, jenže to tak nebylo a vody přibývalo tolik, že to jeden nestíhal vnímat. Otočil jsem se směrem k vodě, která se sem pomalu a jistě valila.
"Jo, měli bychom vypadnout," souhlasil jsem a než jsem se nadál, proud odnesl Naxina kdoví kam. Normálně bych jej šel hledat, ale musel jsem zachránit i sebe. Voda mě také vzala, ale ne tak strašlivě jako Naxina. Máchal jsem instinktivně tlapama a snažil se z proudu dostat. Přeci jen voda mi byla blízká, a tak jsem s tím neměl naštěstí takový problém.
Dostal jsem se z toho nejhoršího a vydal se po zatopených dunách do vyšších poloh, kde by snad mělo být bezpečno. Minimálně před vodou ano.

» hraniční pohoří přes temný

Poté, co jsem odehnal káně, se ke mně dostal hnědý vlk, pro mě neznámý. Otočil jsem se k němu a prohlédl si ho. Althyra to nebyla. Lehce jsem si povzdechl. "Zdravím, to rozhodně ano. Ovšem hlad je hlad a asi je jen tak nic nezažene," pokrčil jsem rameny. Ty potopy dávali zabrat celým ostrovům. "Jsem Visser," představil jsem se přátelsky hnědému vlkovi.
Do toho jsem zahlédl tmavou siluetu mezi dunami, která si to štrádovala přímo k nám. Byl to černý vlk s šedými znaky. Také jsem jej neznal. Ovšem dle jeho slov a reakce, jsem si byl jistý, že s hnědým se znal. Také jsem tím zjistil jméno hnědého vlka - Naxin. "Zdravím," oplatil jsem mu pozdrav a švihl ocasem. Co teď? Tři samci v dunách, co zahnali predátory. Vlastně to bylo docela vtipné. "Hodně vlků chodí sem do dun?" optal jsem se obou a rozhlédl se kolem sebe. Zrovna bych netipoval, že tohle bude frekventované místo.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 5/5

Probíhal jsem mezi dunami při okraji tohoto místa s lesem a káně se stále drželo nade mnou. Zavrčel jsem a už toho měl tak akorát dost. Káně ale asi také a sneslo se tentokrát tak nízko, že jsem jeho drápy ucítil v okolí zátylku. Škubl jsem sebou, pustil rybu a ohnal se po káněti, přičemž jsem ho škrtl zuby, ale snad dostatečně, aby dalo pokoj a opravdu! Nejspíše toho mělo plný zobák a rozhodlo se najít jednodušší terč než mě. Konečně jsem se ho zbavil.
Otočil jsem se k rybě, kterou jsem měl pod sebou a pustil se do ní, ač byla od písku, bylo mi to jedno, prostě jsem se chtěl konečně najíst. Spolkl jsem poslední sousto a olízl si tlamu. Konečně jsem se mohl kolem sebe porozhlédnout. Byl jsem mezi písečnými kopci a neviděl nakonec tohoto místa. Bylo to tak zvláštní a nové. Sice to pro mě nebylo čistě něco nového, ale pouště jsem reálně viděl poprvé až teď a rozhodně to bylo zajímavé místo, ale nejspíše nic pro mě.

« most přes temný les

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 4/5

Úspěšně jsem přešel most, ale káně bylo stále nad mou hlavou a nezdálo se, že by se jen tak chtělo vzdát. Začínalo být dost drzé, jelikož se začalo častěji snášet k mé osobě a chtělo mi rybu ukrást. Vždycky jsem ale zavrčel a káně jsem tím na chvíli zastrašil, ale vždycky se vrátilo. Běžel jsem dál lesem a cítil únavu. Déšť tomu moc nepomáhal a já se dost divil, že to káně má zapotřebí za mnou letět takovou dálku v tomhle nečasí, ale teď byl život pro všechny krutější.
Dostal jsem se z lesa a dál běžel. Ocitl jsem se na poušti, kterou jsem v životě neviděl, ale slyšel o ní. Ovšem nemohl jsem se zdržovat tím, že se tu budu rozhlížet, musel jsem běžet dál, abych o již mrtvou rybu nepřišel. Docela mě překvapilo, že za mnou letělo až sem, přeci jen tohle rozhodně pro něj nebylo přirozené prostředí. Ač tedy za chvíli od toho nebude blízko, jelikož voda byla i tady a počasí tu taky stálo za houby.

« ovocný lesík přes les u mostu

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/5

Běžel jsem lesem, ale káně mi stále letělo nad hlavou a nehodlalo se jen tak vzdát mé ryby. Zavrčel jsem v domnění, že se třeba zalekne a odletí pryč. Přeci jen káně jen tak nezaútočí na vlka, ne? Nikdy se mi to minimálně nestalo. Rybu jsem v tlamě tedy držel dostatečně pevně, aby mi nevyklouzla, přeci jen mrtvá nebyla a stále sebou škubala. Předpokládal jsem však, že brzy se udusí.
Proběhl jsem lesem a zastavil se před mostem, který zrovna nevypadal moc pěkně. Nebyl jsem si jist, zda se pode mnou nepropadne, ale zdálo se, že to byla jediná možnost. Ovšem čekal jsem, že káně poletí dál, most jej přeci jen nezastaví. Nakonec jsem se odhodlal a vlezl opatrně na most, přičemž káně se snášelo níž ke mně. Opět jsem zavrčel, abych ho alespoň na chvíli zastrašil, což se povedlo a já opatrně, ale stále svižně přecházel most na druhou stranu.

» duny přes temný les

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/5
× Zlepši své dovednosti

« křišťálko přes luka

Běžel jsem s rybou v tlamě a doufal, že káně setřesu, jenže to se jen tak nechtělo vzdát možnosti mi rybu ukrást a nacpat se. Rozhodně jsem ji nechtěl dát a už vůbec ne zadarmo. Pokud by mělo využít drápy, rozhodně bych nechtěl v tomhle počasí být ještě zraněný.
Vběhl jsem do lesíka, kde se zdálo, že je vzduch čistý a já jsem s rybou v tlamě v bezpečí. Zpomalil jsem krok a kráčel dál lesíkem, dokud jsem nezahlédl vlka, který stál uprostřed deště s obchůdkem, kde měl cosi položeného. Neznal jsem ho a ani moc nechápal, o co jde. Přiblížil jsem se k němu a to už mě lákal, abych si něco koupil. Zapřemýšlel jsem a rozhodně nebylo od věci si vylepšit alespoň magii. Domluvili jsme se, já nakoupil a s rybou zas odešel pryč od obchodníčka.
Kráčel jsem dál v lesíku a už už si chtěl rybu vychutnat, jenže se zas přiblížilo káně, které mě nejspíše hledalo až mě zmerčilo. Tak to tedy ne! Zamručel jsem a rozeběhl se zas pryč.

» most přes les u mostu

NÁKUP
Stav před:
100|| 6|| 5
Převádím:
1 rubín = 10 kšm
Stav po převodu:
110|| 5|| 5
Kupuji:
• 2. a 3. level k vodě = 110 kšm
Stav po nákupu:
0|| 5|| 5

Schváleno

× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/5

Sonora se dostala do vody a zdálo se, že se začala topit, načež jsem ji hned pomohl a z vody ji vytáhl. Na její poděkování jsem jí přikývl. Ovšem potřebovala se někam vrátit, možná do jejího domova? Možná. Těžko říct. "V pořádku doražte," pousmál jsem se na ni a sledoval, jak mizí v dešti. Osaměl jsem.
Zakručelo mi v žaludku a ještě aby ne, když jsem dlouho nejedl. Chtělo to si něco ulovit a najíst se. Byl jsem u jezera, ač tedy bylo celé vylité do všech stran, ryby v něm jistě stále byly. Mlaskl jsem a rovnou si šel nějakou tu rybu ulovit a vzhledem k tomu, že jsem byl dobrý lovec ryb, měl jsem ji rychle venku. Usmál jsem se a mávl ocasem. Chtěl jsem se do ní hned pustit, jenže v tom se tu objevilo káně, které bylo nejspíše hladové a když vidělo příležitost mi rybu vzít, využilo ji. Já vzal rybu do tlamy a rozeběhl se k nejbližšímu lesíku, co tu byl, abych se mu mezi stromy ztratil.

» ovocný lesík přes luka

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

Přikývl jsem, sic jsem ji tolik nerozuměl. "Odkud vlastně jste?" zeptal jsem se vlčice. "Tedy jestli se smím zeptat," dodal jsem rychle. Nechtěl jsem, aby to vyznívalo, že vyzvídám. Chápal bych, kdyby o tom nechtěla mluvit. "To nemám tušení popravdě, ale snad to brzy přejde." To by totiž nemuselo dopadnout dobře. Ovšem zvednuté hladiny nebyly pro mě nic neznámého. Žil jsem při jezerech, která se čas od času také přelila, ale asi to nevypadalo takhle, nebo si to již nevybavuji.
Úkryt. Chtělo by to úkryt, to byla rozhodně pravda. Chtěl jsem jít do hor, ale odtud nebyly žádné vidět, byly možná zahalené tím deštěm a šedivým nebem. "Když půjdeme ještě kousek, třeba na nějaké narazíme. Než jsem vás potkal v džungli, v jedněch jsem byl a přes druhé jsem šel," řekl jsem k pískové a pousmál se. V tu chvíli jsme oba zahučeli do vody, já na vodu byl zvyklý a dostal se z toho bez větších obtíží, ale písková nebyla zrovna na to zvyklá a začala se topit. Hned jsem k ní přiskočil a vzal ji za kůži na krku jako vlče a snažil se ji vytáhnout. Naštěstí se mi to podařilo. "Jste v pořádku?" optal jsem se a díval se na promočenou vlčici.

« mlžná džungle přes luka

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

Pohlédl jsem na svůj bok a mou srst. Rozhodně jsem ji měl hustší než měla písková vlčice, ale rozhodně by se o mě nedalo říci, že jsem vybavený na nějakou velkou zimu. "Oproti vám asi ano, ale rozhodně není tak hustá, jak se vám může jevit," odvětil jsem. "Ale vy vypadáte, že pocházíte z teplejších krajin, že?" zeptal jsem se, když jsem si světlou vlčici prohlédl.
Chtěl jsem se vydat hledat úkryt, kde bychom se mohli před nečasím schovat. "To nezní moc lákavě," zasmál jsem se. Nějaká tmavá pustina s jeskyní, nevím nevím. Na druhou stranu v tomhle by vlk zalezl pomalu kamkoliv, jen aby se zahřál a nemokl celou dobu. "Myslel jsem spíše někde v horách? Před několika hodinami jsem v jedné jeskyni byl a zdálo se, že by nás dokázala ochránit," navrhl jsem nakonec.
Zeptal jsem se, zda neviděla Althyru, ale zdálo se, že netuší, co je zač. Nevadí. Snad ji najdeme cestou. "Pachy nejspíše ne. Doufám, že je v pořádku a v bezpečí," pronesl jsem mírně neklidně a kráčel kupředu. Jenže jsem byl v tu chvíli zamyšlený a zahučel přímo do vody. Jezero bylo vylité a já to úplně neodhadl a skončil v něm. Ihned jsem začal instinktivně mávat tlapami a plaval. Moc dobře známý pohyb. Vyškrábal jsem se na břeh a oklepal se. "Takhle to dopadá," zasmál jsem se pobaveně a pohlédl na vlčici.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) 1/5

V té tmě jsem vážně nic pořádně neviděl a kroky jsem žádné rozhodně neslyšel. A tak se stalo, že jsem málem vrazil do pískové vlčice, která se přede mnou z ničeho nic objevila. Naštěstí jsem stihl zastavit včas, a tak do ní nevrazit.
Hned jsem se jí omluvil, načež udělala totéž. "V pořádku. Hádám, že za to můžeš vážně to počasí a ta noc, není vidět na krok," odvětil jsem skoro až pobaveně. Vlčice mluvila dál a musel jsem říci, že to byla mluva, na kterou jsme nebyl zvyklý. "To máte pravdu. Promočenej jsem až na kost, ještě že mi voda nevadí," poznamenal jsem, ale měl jsem pocit, že vlčice na to zvyklá není. "Nejsem tu moc dlouho a zrovna dobře to tu neznám, ale můžeme se porozhlédnout a i najít nějaký ukrýt, co říkáte?" navrhl jsem a usmál se. "Pomoc? No, hledám jednu vlčici. Bílou s černými znaky, Althyra se jmenuje," vysvětlil jsem. "Měl jsem v plánu jít tudy," řekl jsem a čumákem naznačil směr. "Třeba tam nejdeme úkryt," dodal jsem a vydal se tím směrem.

» Křišťálové jezero přes Luka

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

« Jižní hory přes Ovocňák

Posledních pár kroků, které jsem udělal, vedly k tomu, že jsem spadl o několik desítek centimetrů níž a tím opustil hory a zjevil se v lesíku, kde jsem také předtím již byl. Ovšem ovocné stromky moc úkrytu neposkytovaly. Procházel jsem rozmočenou půdou a doufal, že brzy najdu konečně nějaké místo, kde budu moci alespoň přečkat noc a pak se po Thyře jít podívat za denního světla.
Mé kroky mě dovedly do džungle, kam se tolik vody nedostalo oproti tomu ovocnému lesu. Jenže byla tma a vlk tu mohl lehce zakopnout nebo se zamotat do lián. Dával jsem si pozor, abych se právě nikam nezamotal. Naštěstí se to k mému překvapení dařilo až moc dobře. Soustředil jsem se na to tak příliš, že jsem málem vrazil do pískové vlčice. "Oh, pardon," omluvil jsem se vzápětí. "Ten déšť je tak silný, že pořádně není v té tmě vidět ani na krok," dodal jsem.

« Němé údolí přes Irisi ráj

Kráčel jsem dál a snažil se rozeznávat pohyby, pokud před ním nějaké byly. Také mi počasí ztěžovalo slyšet. Na jedno ucho jsem hůře slyšel a v tomhle dešti jsem slyšel ještě hůř. Zamrkal jsem a oklepal ze sebe přebytečnou vodu, ač to moc smyslu nemělo, vzhledem k tomu, že brzy bude zas promočená.
Přešel jsem přes to krásné místo, kde jsem předtím s Althyrou byl. Ovšem teď v tom počasí a tmě to nevypadalo tak kouzelně a též jsem se obával, že se brzy voda dostane na břeh a zatopí celou oblast. Čekat jsem na to nechtěl, tak jsem kráčel dál.
Přede mnou se postupně objevovaly hory, kde sice jsem nečekal potopy, ale vše tu děsně klouzalo a já na to nebyl zvyklý. Hory nebyly mým domovem. Nedivil jsem se tedy, že mi několikrát sklouzla tlapa a já někam spadnul. Naštěstí se to obešlo bez větších zranění.

» Mlžná džungle přes Ovocný lesík