Příspěvky uživatele

< návrat zpět

« most přes temný les

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 4/5

Úspěšně jsem přešel most, ale káně bylo stále nad mou hlavou a nezdálo se, že by se jen tak chtělo vzdát. Začínalo být dost drzé, jelikož se začalo častěji snášet k mé osobě a chtělo mi rybu ukrást. Vždycky jsem ale zavrčel a káně jsem tím na chvíli zastrašil, ale vždycky se vrátilo. Běžel jsem dál lesem a cítil únavu. Déšť tomu moc nepomáhal a já se dost divil, že to káně má zapotřebí za mnou letět takovou dálku v tomhle nečasí, ale teď byl život pro všechny krutější.
Dostal jsem se z lesa a dál běžel. Ocitl jsem se na poušti, kterou jsem v životě neviděl, ale slyšel o ní. Ovšem nemohl jsem se zdržovat tím, že se tu budu rozhlížet, musel jsem běžet dál, abych o již mrtvou rybu nepřišel. Docela mě překvapilo, že za mnou letělo až sem, přeci jen tohle rozhodně pro něj nebylo přirozené prostředí. Ač tedy za chvíli od toho nebude blízko, jelikož voda byla i tady a počasí tu taky stálo za houby.

« ovocný lesík přes les u mostu

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/5

Běžel jsem lesem, ale káně mi stále letělo nad hlavou a nehodlalo se jen tak vzdát mé ryby. Zavrčel jsem v domnění, že se třeba zalekne a odletí pryč. Přeci jen káně jen tak nezaútočí na vlka, ne? Nikdy se mi to minimálně nestalo. Rybu jsem v tlamě tedy držel dostatečně pevně, aby mi nevyklouzla, přeci jen mrtvá nebyla a stále sebou škubala. Předpokládal jsem však, že brzy se udusí.
Proběhl jsem lesem a zastavil se před mostem, který zrovna nevypadal moc pěkně. Nebyl jsem si jist, zda se pode mnou nepropadne, ale zdálo se, že to byla jediná možnost. Ovšem čekal jsem, že káně poletí dál, most jej přeci jen nezastaví. Nakonec jsem se odhodlal a vlezl opatrně na most, přičemž káně se snášelo níž ke mně. Opět jsem zavrčel, abych ho alespoň na chvíli zastrašil, což se povedlo a já opatrně, ale stále svižně přecházel most na druhou stranu.

» duny přes temný les

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/5
× Zlepši své dovednosti

« křišťálko přes luka

Běžel jsem s rybou v tlamě a doufal, že káně setřesu, jenže to se jen tak nechtělo vzdát možnosti mi rybu ukrást a nacpat se. Rozhodně jsem ji nechtěl dát a už vůbec ne zadarmo. Pokud by mělo využít drápy, rozhodně bych nechtěl v tomhle počasí být ještě zraněný.
Vběhl jsem do lesíka, kde se zdálo, že je vzduch čistý a já jsem s rybou v tlamě v bezpečí. Zpomalil jsem krok a kráčel dál lesíkem, dokud jsem nezahlédl vlka, který stál uprostřed deště s obchůdkem, kde měl cosi položeného. Neznal jsem ho a ani moc nechápal, o co jde. Přiblížil jsem se k němu a to už mě lákal, abych si něco koupil. Zapřemýšlel jsem a rozhodně nebylo od věci si vylepšit alespoň magii. Domluvili jsme se, já nakoupil a s rybou zas odešel pryč od obchodníčka.
Kráčel jsem dál v lesíku a už už si chtěl rybu vychutnat, jenže se zas přiblížilo káně, které mě nejspíše hledalo až mě zmerčilo. Tak to tedy ne! Zamručel jsem a rozeběhl se zas pryč.

» most přes les u mostu

NÁKUP
Stav před:
100|| 6|| 5
Převádím:
1 rubín = 10 kšm
Stav po převodu:
110|| 5|| 5
Kupuji:
• 2. a 3. level k vodě = 110 kšm
Stav po nákupu:
0|| 5|| 5

Schváleno

× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/5

Sonora se dostala do vody a zdálo se, že se začala topit, načež jsem ji hned pomohl a z vody ji vytáhl. Na její poděkování jsem jí přikývl. Ovšem potřebovala se někam vrátit, možná do jejího domova? Možná. Těžko říct. "V pořádku doražte," pousmál jsem se na ni a sledoval, jak mizí v dešti. Osaměl jsem.
Zakručelo mi v žaludku a ještě aby ne, když jsem dlouho nejedl. Chtělo to si něco ulovit a najíst se. Byl jsem u jezera, ač tedy bylo celé vylité do všech stran, ryby v něm jistě stále byly. Mlaskl jsem a rovnou si šel nějakou tu rybu ulovit a vzhledem k tomu, že jsem byl dobrý lovec ryb, měl jsem ji rychle venku. Usmál jsem se a mávl ocasem. Chtěl jsem se do ní hned pustit, jenže v tom se tu objevilo káně, které bylo nejspíše hladové a když vidělo příležitost mi rybu vzít, využilo ji. Já vzal rybu do tlamy a rozeběhl se k nejbližšímu lesíku, co tu byl, abych se mu mezi stromy ztratil.

» ovocný lesík přes luka

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

Přikývl jsem, sic jsem ji tolik nerozuměl. "Odkud vlastně jste?" zeptal jsem se vlčice. "Tedy jestli se smím zeptat," dodal jsem rychle. Nechtěl jsem, aby to vyznívalo, že vyzvídám. Chápal bych, kdyby o tom nechtěla mluvit. "To nemám tušení popravdě, ale snad to brzy přejde." To by totiž nemuselo dopadnout dobře. Ovšem zvednuté hladiny nebyly pro mě nic neznámého. Žil jsem při jezerech, která se čas od času také přelila, ale asi to nevypadalo takhle, nebo si to již nevybavuji.
Úkryt. Chtělo by to úkryt, to byla rozhodně pravda. Chtěl jsem jít do hor, ale odtud nebyly žádné vidět, byly možná zahalené tím deštěm a šedivým nebem. "Když půjdeme ještě kousek, třeba na nějaké narazíme. Než jsem vás potkal v džungli, v jedněch jsem byl a přes druhé jsem šel," řekl jsem k pískové a pousmál se. V tu chvíli jsme oba zahučeli do vody, já na vodu byl zvyklý a dostal se z toho bez větších obtíží, ale písková nebyla zrovna na to zvyklá a začala se topit. Hned jsem k ní přiskočil a vzal ji za kůži na krku jako vlče a snažil se ji vytáhnout. Naštěstí se mi to podařilo. "Jste v pořádku?" optal jsem se a díval se na promočenou vlčici.

« mlžná džungle přes luka

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

Pohlédl jsem na svůj bok a mou srst. Rozhodně jsem ji měl hustší než měla písková vlčice, ale rozhodně by se o mě nedalo říci, že jsem vybavený na nějakou velkou zimu. "Oproti vám asi ano, ale rozhodně není tak hustá, jak se vám může jevit," odvětil jsem. "Ale vy vypadáte, že pocházíte z teplejších krajin, že?" zeptal jsem se, když jsem si světlou vlčici prohlédl.
Chtěl jsem se vydat hledat úkryt, kde bychom se mohli před nečasím schovat. "To nezní moc lákavě," zasmál jsem se. Nějaká tmavá pustina s jeskyní, nevím nevím. Na druhou stranu v tomhle by vlk zalezl pomalu kamkoliv, jen aby se zahřál a nemokl celou dobu. "Myslel jsem spíše někde v horách? Před několika hodinami jsem v jedné jeskyni byl a zdálo se, že by nás dokázala ochránit," navrhl jsem nakonec.
Zeptal jsem se, zda neviděla Althyru, ale zdálo se, že netuší, co je zač. Nevadí. Snad ji najdeme cestou. "Pachy nejspíše ne. Doufám, že je v pořádku a v bezpečí," pronesl jsem mírně neklidně a kráčel kupředu. Jenže jsem byl v tu chvíli zamyšlený a zahučel přímo do vody. Jezero bylo vylité a já to úplně neodhadl a skončil v něm. Ihned jsem začal instinktivně mávat tlapami a plaval. Moc dobře známý pohyb. Vyškrábal jsem se na břeh a oklepal se. "Takhle to dopadá," zasmál jsem se pobaveně a pohlédl na vlčici.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) 1/5

V té tmě jsem vážně nic pořádně neviděl a kroky jsem žádné rozhodně neslyšel. A tak se stalo, že jsem málem vrazil do pískové vlčice, která se přede mnou z ničeho nic objevila. Naštěstí jsem stihl zastavit včas, a tak do ní nevrazit.
Hned jsem se jí omluvil, načež udělala totéž. "V pořádku. Hádám, že za to můžeš vážně to počasí a ta noc, není vidět na krok," odvětil jsem skoro až pobaveně. Vlčice mluvila dál a musel jsem říci, že to byla mluva, na kterou jsme nebyl zvyklý. "To máte pravdu. Promočenej jsem až na kost, ještě že mi voda nevadí," poznamenal jsem, ale měl jsem pocit, že vlčice na to zvyklá není. "Nejsem tu moc dlouho a zrovna dobře to tu neznám, ale můžeme se porozhlédnout a i najít nějaký ukrýt, co říkáte?" navrhl jsem a usmál se. "Pomoc? No, hledám jednu vlčici. Bílou s černými znaky, Althyra se jmenuje," vysvětlil jsem. "Měl jsem v plánu jít tudy," řekl jsem a čumákem naznačil směr. "Třeba tam nejdeme úkryt," dodal jsem a vydal se tím směrem.

» Křišťálové jezero přes Luka

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

« Jižní hory přes Ovocňák

Posledních pár kroků, které jsem udělal, vedly k tomu, že jsem spadl o několik desítek centimetrů níž a tím opustil hory a zjevil se v lesíku, kde jsem také předtím již byl. Ovšem ovocné stromky moc úkrytu neposkytovaly. Procházel jsem rozmočenou půdou a doufal, že brzy najdu konečně nějaké místo, kde budu moci alespoň přečkat noc a pak se po Thyře jít podívat za denního světla.
Mé kroky mě dovedly do džungle, kam se tolik vody nedostalo oproti tomu ovocnému lesu. Jenže byla tma a vlk tu mohl lehce zakopnout nebo se zamotat do lián. Dával jsem si pozor, abych se právě nikam nezamotal. Naštěstí se to k mému překvapení dařilo až moc dobře. Soustředil jsem se na to tak příliš, že jsem málem vrazil do pískové vlčice. "Oh, pardon," omluvil jsem se vzápětí. "Ten déšť je tak silný, že pořádně není v té tmě vidět ani na krok," dodal jsem.

« Němé údolí přes Irisi ráj

Kráčel jsem dál a snažil se rozeznávat pohyby, pokud před ním nějaké byly. Také mi počasí ztěžovalo slyšet. Na jedno ucho jsem hůře slyšel a v tomhle dešti jsem slyšel ještě hůř. Zamrkal jsem a oklepal ze sebe přebytečnou vodu, ač to moc smyslu nemělo, vzhledem k tomu, že brzy bude zas promočená.
Přešel jsem přes to krásné místo, kde jsem předtím s Althyrou byl. Ovšem teď v tom počasí a tmě to nevypadalo tak kouzelně a též jsem se obával, že se brzy voda dostane na břeh a zatopí celou oblast. Čekat jsem na to nechtěl, tak jsem kráčel dál.
Přede mnou se postupně objevovaly hory, kde sice jsem nečekal potopy, ale vše tu děsně klouzalo a já na to nebyl zvyklý. Hory nebyly mým domovem. Nedivil jsem se tedy, že mi několikrát sklouzla tlapa a já někam spadnul. Naštěstí se to obešlo bez větších zranění.

» Mlžná džungle přes Ovocný lesík

« Furijské

Kráčel jsem ve tmě a snažil jsem se najít Althyru, která se k nám do jeskyňky nevrátila. "Thyrooo!" křikl jsem do tmy, ve které jsem slyšel jen a pouze silný déšť, který nepřestával. I kdyby tu byla, stopy a pachy byly hned pryč. Nezbývalo mi tak nic jiného, než jít někam a doufat, že na ni narazím.
Zem byla dost nasáklá stejně jako můj kožich. Na vodu jsem byl zvyklý a měl ji rád, takže mi to zas tak příliš nevadilo, jenže nebylo pořádně vidět, silný déšť v kombinaci s tmou nebylo ideální. Netušil jsem tedy, kam vlastně jdu a doufal jsem, že ne nikam z útesu. Snažil jsem se dívat před sebe, abych do někoho nebo něčeho nevrazil, ale šlo to obtížně. "ALTHYRO!" křikl jsem znovu, ale stále bez odpovědi. Otočil jsem se, zda neuvidím Waleana, ale ten nejspíše zůstal v jeskyni. Možná jsem to tak mohl udělat, ale nemohl jsem nechat světlou vlčici ve štychu, pokud jí hrozilo nebezpečí.
Došel jsem až k jezeru, které bylo velice plné a hrozilo, že se v nejbližších hodinách vyleje. Zamručel jsem a šel hledat dál, tady by se nejspíše nezdržovala.

» Jižní hory přes Irisin ráj

Walean měl vážně hlad. Zajíce snědl v podstatě na posezení. Pousmál jsem se. Měl ho zaslouženého. Já bych také něco zakousl, ale dával jsem přednost rybám. Přeci jen na nich jsem vyrůstal a jejich lov mi šel mnohem lépe. Ovšem teď na to počasí zřejmě nebylo, naopak. Sice se zdálo, že bouřka pomalu a jistě ustupuje, o dešti se tohle říci nedalo. Zafuněl jsem a přivřel oči. Alespoň jsem mohl nabrat novou energii.
Thyra se na Waleana zeptala, ale nakonec nám toho moc vlastně o sobě neřekl. Nepřekvapilo mě to. Nečekal jsem, že nám tu začne vyprávět jeho životní příběh a nějaké zážitky, co prožil tady na ostrovech. Přikývl jsem. Nemělo moc cenu ho do něčeho nutit. "Koukám, že jsme na tom všichni stejně. Taky jsem se tu náhle probudil. Kdo ví, jak tohle vlastně funguje," broukl jsem. Kdo se tu nenarodil, tak ho to tu vyplivlo a ani nevěděl pořádně jak. Zajímavé.
Já jsem nic neslyšel přes to krupobití, ale přeci jen také jsem na pravé ucho hůře slyšel, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Přikývl jsem a hleděl na odcházející Thyru. "Ty jsi něco slyšel?" obrátil jsem se na Waleana. Setrvával jsem s ním v jeskyňce, ale delší dobu se Althyra nevracela, a to mě znervóznělo. Nemohl jsem ji nechat na pospas medvědovi nebo tomu, co slyšela. "Jdu se po ní podívat," houkl jsem k zjizvenému vlkovi a vyšel ven.
"Althyrooo!" křikl jsem do tmy, ale odezvy se mi nedostávalo. Zavětřil jsem, ale kromě jejího pachu jsem necítil nikoho jiného. Medvěd tu tedy nebyl. Leda že by stopy zmizely takhle rychle. Očima jsem pátral i po zemi, ale kromě Thyřiných stop tu jiné nebyly. Divné. "Půjdu se po ní podívat, nevidím ji tu," doběhl jsem říci zpět Waleanovi. "Můžeš tu počkat, kdyby se vrátila," navrhl jsem. Sice jsem měl tušení, že tohle nebude nic pro něj, ale kdyby se vrátila, mohla by být v klidu, že se nám nic nestalo.

» Němé údolí

« Ostříží zrak

Klusem jsem následoval bílou vlčici a sem tam se otočil, zda za námi Walean jde. Zdálo se že ano. Nesl si i zajíce, kterého s poklidem může sníst někde v úkrytu. Na pláni nic nebylo, ale dostali jsme se k horám. Tady určitě nějaká jeskyňka bude. Mávl jsem ocasem a rozhlížel se kolem sebe, zda něco vhodného neuvidím. Ovšem Thyra byla rychlejší a našla menší jeskyni kousek dál v horách. Vklouzl jsem dovnitř za ní a mlaskl. Byla menší, ale to nemá třem na tu chvíli stačit bude.
Usadil jsem se vedle vlčice a koukal, zda jde i Walean. Ale držitel jsem se blízko něj, tak nás snad ani nemohl ztratit. Venku dost pršelo, což mi nevadilo, na vodu jsem byl zvyklý, ale odpočinout si v suchu nebylo rozhodně od věci. Hleděl jsem ven a viděl kroupy. "To jsme měli jen tak tak," broukl jsem. Dostat kroupami do hlavy nebylo rozhodně nic příjemného. "Nevypadá to, že by v blízké době mělo přestat. Možná tu budeme déle, než jsme možná čekali," řekl jsem do prostoru a přivřel modrá očka.

Chvíli jsem byl v očekávání, zda zajíc zdrhne nebo ho nakonec Walean usmrtí. Bojoval s ním, jako kdyby to byl největší zajíc na světe, větší než my samotní. No nakonec se do něj zakousl a zajíc to měl za sebou. Pousmál jsem se. Ovšem Walean z toho byl celý vyklepaný. To bylo jeho poprvé? Neměl jsem moc představu o tom, jak se uživil. Snad na myších, lasicích a ještěrkách? Možná. No teď se mohl nadlábnout něčeho chutnějšího. "Dobrá práce, Waleane," pochválil jsem ho a mávl mírně ocasem. "Není zač. Hned máš o něco více zkušeností," řekl jsem mu a oklepal se. Snad si to zapamatuje a půjde mu lov lépe.
Začalo dost foukat, dost ledově. Nebylo by tedy od věci se odebrat někam, kde se ukryjeme a kde si Walean bude moc v klidu sníst svůj úlovek. Zdálo se, že oba vlci s tím souhlasí. Přikývl jsem a rozešel se, Thyra mě předběhla a šla k horám. Tam jistě bude nějaký úkryt, kde se na chvíli ukryjeme a odpočineme si.
"Zajíc ti bude chutnat moc dobře, když sis ho takhle sám ulovil," povzbudil jsem tmavého zjizveného vlka a pousmál se na něj. Jakmile si vlk sám něco získá, váží si toho víc, než když mu to někdo dá přímo pod čumák.

» Furijské hory

S Althyrou se nám podařilo zajíce nahnat správným směrem. Teď ho ještě chytit. Pohlédl jsem na Waleana a vyčkával, jak si s touhle situací vlk poradí. Neměl jsem vůbec ponětí, jak tohle dopadne, když jsem viděl, kolik vlk měl zkušeností s lovem. Tiše jsem zamručel a přivřel oči. Vlk ho naštěstí chytil a zajíce byl momentálně v jeho sevření, které bylo jaksi... obráceně. Přišlo mi, jako kdyby zajíce lovil poprvé v životě, ale Walean vypadal, že přeci jen něco zažil.
Došel jsem k němu a hleděl na něj. Neuměl si s touhle situací úplně poradit. Nadechoval jsem se, abych mu poradil, ale to už se stihla slova ujmout Thyra, která řekla to, co jsem chtěl říct. Tak jsem nakonec jen mlčky přikývl. Jinou radu jsem popravdě moc neměl. Musel se mu dostat ke krku, aby ho zabil. Jiná cesta není, pokud se chce navečeřet. A že bylo na čase. Začal foukat dost silný vítr, a to zrovna tady nebylo nejpříjemnější. Byli jsme na otevřeném prostranství, kde to fučelo ještě víc. "Až dořešíme zajíce, navrhuji se jít někam schovat před větrem," houkl jsem k těm dvěma. "Ten je fakt příšernej, ještě nás to někam odnese!" zanadával jsem si po svém a mávl ocasem. Doufal jsem, že ten zajíc nezmizí, jinak ho v tomhle těžko najde.

Pokusil jsem se mu dát nějaké prospěšné rady, které by mu pomohly s lovem zajíce. Nemyslel jsem si, že byly špatné. Konec konců je využil a nakonec se mu povedlo zajíce najít. Teď ještě zbývalo ho ulovit. Vyčkával jsem, co Walean udělá a jak se k téhle situaci postaví. Otočil se na nás a mně bylo jasné, že mu s tím budeme muset pomoct. Sám si nakonec o pomoc řekl.
Thyra se do toho vložila a rozhodla se mu s lovem pomoct a navrhla i jak to udělat. "Jo. Souhlasím," špitl jsem. Ani já jsem ho nechtěl vyplašit. Vyrazil jsem na své místo a kopíroval pohyby Thyry. Její nápad se vydařil. Zajíc se rozběhl ve chvíli, kdy nás odhalil a pelášil rovnou k tmavému vlku. Věřil jsem, že teď už to zvládne a čekal, jak se mu to vlastně podaří.