Příspěvky uživatele

Nemyslel jsem si nutně, že se jednalo o bohy. Na druhou stranu mě nenapadalo nic moc jiného, kdo by za tím vším, co vlk říkal, mohlo stát. Osten podotkl, že by to klidně mohla být příroda, což by mohlo dávat v určitých směrech i smysl. Ovšem stál si za tím, že jsou to bohové, kteří ne vždy zpříjemňují vlkům tady život. "Mno, doufám, že to nebude brzy a nebude to něco nepříjemného," zavrtěl jsem hlavou. Byl jsem tu sotva pár hodin a rozhodně jsem o nemilé překvapení nestál.
Černobílý si stál za tím, že rodiče nejsou nutní pro život. Já to tak neviděl. Nedokázal jsem si představit, že bych neměl rodiče a starala se o mě smečka, nebo společenství, které se postaralo o Ostena. Není to to stejné. Ovšem to byl můj názor a já Ostenovi nechtěl brát ten jeho. "No... Na tomhle se neshodneme. Ale to je pochopitelné s ohledem na to, že každý jsme zažili úplně něco jiného. A určitě nespoléhám na ostatní, které neznám nebo mi nejsou tak blízcí, ale mít rodinu, to je něco, co se nedá jen tak lehce nahradit. Sám jsem ze smečky, kde máme pevné vazby a žije tam několik rodin, ale určitě bych se nespoléhal na všechny jen tak," řekl jsem svůj názor. Byli jisté vlci, na které se určitě spolehnout nedalo. Také jsem ale nechtěl být sám a nemít někoho, s kým si mohu krýt záda.
Neměl jsem momentálně zájem do té Svatyně jít. Nejprve bylo nutné zesílit po tom zážitku z moře a pak teprve jít někam sem. Chvíli jsem čekal, tak jsem si sedl na zem a jen odpočíval. Bylo zvláštní být úplně někde jinde, aniž bych věděl, jak jsem se sem dostal. Zajímalo by mě, jestli tu je i někdo jiný z Údolí.
Otevřel jsem oči, když jsem slyšel Ostenovi kroky. Byl zpátky i s ránou na noze. "Jaké to bylo?" zeptal jsem se ho.

Na jeho slova jsem přikyvoval. Bohové tedy byli asi zvláštní. Vlastně jsem nevěděl, zda na ně věřím. O božstvu jsem nikdy nepřemýšlel, vzhledem k tomu, že v rodném údolí nic takového nemáme. Přesto jsem tomu byl otevřený, ale dokud se nestane něco, co by mě přimělo na ně věřit, věřit na ně asi nebudu. "Třeba to je něco jiného než bohové?" nadhodil jsem myšlenku. Sice jsem moc nevěděl co, ale nemuseli to být nutně bohové, no ne?
Bylo zvláštní slyšet, že by se něčí rodiče takhle vypařili. Já své rodiče znal celý život a žil s nimi doteď v údolí. Dokud jsem se nedostal záhadně sem. "To mě mrzí," prohodil jsem. Nedokázal jsem si představit, že by moji rodiče zmizeli do pryč. Jeho osud byl pro mě sci-fi, to jsem musel přiznat. "To si nedokážu představit. Já dosud žil v údolí s celou rodinou," řekl jsem s lítostivým pohledem.
Ono společenství bylo tedy zajímavé tím, že nemělo dané území. Já jsem byl zvyklý na smečku s pevným územím, na druhou stranu jsme měli také volnější hierarchii. "Chápu. V něčem takovém jsem žil, jen tedy jsme měli místo - domov, kde jsme sídlili," vysvětlil jsem.
Z obyčejného lesa jsme se dostali do džungle, kde jsem už musel dávat víc pozor na to, kam vlastně šlapu. Blížili jsme se k místu, které se nazývalo Svatyně, kde jsem mohl zesílit. Byla pravda, že potom, co mě vyplivlo moře, jsem rozhodně slabší než předtím. Brzy na to se přede mnou zjevila stavba, kterou jsem nikdy neviděl, ani nic podobného. Páni! Bylo to velmi zajímavé, ale momentálně jsem se necítil na to, abych tam šel. "Počkám tady," sdělil jsem mu.

« Tajné ostrovy

Celé to bylo zajímavé. Mohl mě tedy opravdu vcucnout nějaký portál, který mě sem přenesl? Možná. "Zvláštní způsob, jak sem dostat vlky, to musím říct. A bohové?" zatvářil jsem se překvapeně. Já na nějaké božstvo nevěřil a ani v mém rodném údolí jsme nic takového neměli, proto mě to překvapilo. Na jeho další slova jsem pokývla jen hlavou. Uvidíme, jaké ostrovy jsou, až to tu prozkoumám víc.
Takže domu se sám nedostanu. Musela by to být náhoda, jak jsem se dostal sem. Nebyl jsem si jist, zda se mi to líbilo, ale obával jsem se, že nejspíš nemám na vybranou. "Přijde mi to celé zvláštní, to ti teda povím. Ale pokud je to tak, jak říkáš, asi si opravdu musím začít zvykat." To znamenalo, že asi ani nepotkám svou rodinu, která se o mě jistě strachuje. Nad tím jsem si povzdechl. Třeba budu právě ten šťastlivec, který se odtud dostane. To by bylo parádní. A taky si zřejmě musím dávat pozor, abych někoho nenaštval, ne že by to bylo pro mě něco nezvyklého.
Zastříhal jsem ušima. "Společenství? Něco jako smečka?" optal jsem se a šel po boku vlka.

» Mlžná džungle

Srst jsem měl stále ještě mokrou, ale naštěstí z ní voda už nekapala. Ne, že by mi to příliš vadilo, s mou magií jsem byl spjatý dostatečně, aby mě něco takového nerozházelo, ač neznámou plavbu mořem jsem tedy nečekal. Ještě jsem popošel dál od černobílého a oklepal se, aby mi srst rychleji uschnula a poté zastříhal ušima, když začal mluvit. Se zájmem jsem si jeho slova vyslechl. Mois Gris? Ostrovy? Zajímavé. Ocitl jsem se na ostrovech. "Nic mi název Mois Gris neříká, musel jsem se tedy dostat hodně daleko," řekl jsem spíše pro sebe než pro cizince, ale ten to mohl zřetelně slyšet. "A na jakém ostrově jsme teď?" zeptal jsem se, abych se mohl alespoň trochu orientovat.
Údajně tu byl ještě jeden ostrov, který se lišil od těch zbylých tří. "Aha. No, ten ostrov jsem neměl šanci zahlédnout, ale budu na to pamatovat," pousmál jsem se na něj. Asi bude hodně míst, která budu muset prozkoumat. "Dá se odtud dostat?" zeptal jsem se. Nevěděl jsem, zda to bylo místo, kde jsem chtěl strávit svůj život.
"Osten. Těší mě," pokynul jsem hlavou. Následně jsem se dozvěděl, že tohle je běžné, že si ostrovy berou vlky z jiných míst. "Zajímavé," zahuhlal jsem si pro sebe a vydal se za Ostnem, který mi chtěl nějaké místo ukázat.

» Les u Mostu

Ještě chvíli jsem se vydýchával. Stále jsem neměl tušení, jak jsem se tady ocitnul a co tu dělám. Nic mi tu nebylo povědomé. Stál jsem na pláži a rozhlížel se, kam bych se na noc mohl uchýlit, jelikož nebylo asi zrovna moudré se tu v noci potulovat, když vůbec netuším, kde to jsem. Udělal jsem několik kroků vpřed, a v tom jsem zaslechl kroky a ucítil neznámý pach. Otočil jsem se tím směrem a zahlédl černobílého vlka se znaky a čímsi na oku. z
Pořádně jsem si ho prohlédl. "Chladno, to ano. Ovšem nebyla to koupačka, kterou bych podstoupil dobrovolně," vysvětlil jsem mu. "Nevíš, kde se vlastně nacházím?" zeptal jsem se vlka, který vypadal, že to tu zná. "Jsem Visser, jak se jmenuješ ty?" zeptal jsem se poté, co jsem se mu představil. "Netuším, jak jsem se do moře dostal, ale vyplivlo mě tady a nevím, kde to jsem. Rozhodně ne v mé rodné domovině." Opravdu mi vrtalo hlavou, co tu vlastně dělám.

« příchod

Nepamatoval jsem si poslední minuty před tím, než jsem se vůbec ocitl ve studené vodě. Cítil jsem slanost v tlamě, v čenichu, oči mě pálely. S vodou jsem byl velký kamarád, ale tohle mě smetlo víc, než bych čekal.
Rozkašlal jsem se a snažil se dostat ze sebe zbytek vody, které jsem měl na plicích. Rozlepil jsem modré oči a rozhlédl jsem se kolem sebe. Nacházel jsem se v neznámém místě, někde na pláži. Zvedl jsem se z písku na tlapy. Cítil jsem, jak jsem byl zesláblý. Oklepala jsem ze sebe vodu a teď se případně rozhled kolem sebe. Neměl jsem absolutně tušení, kde to jsem a už vůbec ne, jak jsem se do moře dostal.
Pomalými kroky jsem se vydal nějakým směrem. Potřeboval bych se najíst a někde zalehnout, ale nevěděl jsem kam. Netušil jsem, zda se nenacházím na území, kde bych být neměl.