Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pohlédl na Ushari. "Říkala jsi mi, že jsi ze smečky v poušti, že? Mám najít místní smečky." Nic víc nic míň mu Einar k této neřekl, tedy pokud šlo o tuhle pouštní. Nebyla to ta na druhém ostrově. Ale jistě by bylo dobré vědět zda má přáteslké úmysly či nikoliv nebo jen žije ve svém prostředí, jako Alatey, uzavřená od všeho dění. Odpověď vlastně dostal, tedy, že ta smečka existuje a že se do ní vrací, to už věděl.
Xander se konec konců necítil až tak ve své kůži. Mohlo se zdát, že je to tím horkem a pouští jako takovou, což by byla logická úvaha a zároveň z půlky i pravdivá. Samozřejmě Xanderovi bylo lépe v horách, o tom se ani hádat nemusel. Ovšem po posledním setkání s rodinou byl poněkud myšlenkami roztrhaný, cítil se tak jinak nekomfortně, že mohl působit jako nějaký plachý daněk. Kdo ví. Cítil sám, že jeho myšlenky neustále utíkají kamsi do všech směrů. Připadal si tak nesoustředěný. Pořád viděl před očima hluchotu své dcery a umíněný postoj svého syna. Pořád viděl jak jeho druhá dcera mizí a partnerka pláče. Jediné, co ho ještě tak nějak drželo byla jeho třetí dcera. Cítil se vyčerpaný a zároveň by neusnul ani kdyby pro to měl dokonalé podmínky. To všechno v jeho pohledu mohlo vypadat jako únava z horka.
"Asi to tak bude, nevím, jak se pachy na poušti pohybují, možná ji cítím tady, ale šla o kus dál?" Zauvažoval nahlas. "Kdybys na ni náhodou narazila, nebo na některé jiné mé děti, které bys, hádám, mohla podle pachů poznat i když jsi je neviděla, vyřídíš jim, prosím, ať zamíří domů? Že je s matkou hledáme?" Děkovně se na ni usmál. Rozhodně na něm mohla poznat, že jeho rozpoložení je celkově jiné, než když se setkali dřív, kdy byl mnohem veselejší a nadšený, že mohl předat pár bylinkářských informací.
"Je vaše smečka také tak uzavřená cizincům, jako ta má?" Zajímal se a doufal, že alespoň jméno oné smečky zjistí, což by mohlo klidně i stačit.
"Váčkovka? Zajímavé," přemýšlel, zda o ni slyšel, ale asi ne. "A už jsi tu Váčkovku viděla?" To trochu jeho zájem oživilo, ale v tomhle teple byl i tak Xander trochu povadlý.
Pohlédl na strýčka Ushari a věnoval mu jemný unavený úsměv. "Dlouho vás zdržovat nebudu, mám před sebou ještě kus cesty skrz ostrovy." Jen chtěl znát těch pár drobných informací, než zase vyrazí rovnou k druhému ostrovu.
Poutník chtěl znát něco víc o démonech světa mrtvých. Sivatág však prozradil, že zdržování mu nevadí, protože se tím něco dozví. S tím Xander souhlasil, tedy pokud nešlo o taktiku zdržování, ale to v tomhle případě, vážně nešlo. "Když jsem se objevil na ostrovech, hned první den mě přivítal propad do světa mrtvých. Tamní démon totiž ukradl duše několika místních vlků, včetně té mé. Museli jsme procházet po ostrovech, ale byli jsme za jakousi oponou, která dělí živé od mrtvých. Nebyli jsme ani živí ani mrtví."

Vyhlížel do dálky po jakémkoliv pohybu, avšak namísto siluety své dcery, kterou Xander cítil tak jasně, jako by tudy prošla prakticky před pár hodinami, se vynořily siluety hned dvě. Vyčkával, dokud mu nebylo jasné, kdo to k němu přichází. Nasadil přátelský úsměv a zašvihal ocasem.
"Ushari, i já rád vidím tebe," nejdříve se s ní pozdravil a přitom si prohlížel vlka vedle ní. "Úkol mé Alfy, mě přivádí sem do pouště, mimo jiné, ale jsem moc rád, že jsem narazil právě na tebe." Skutečně byl rád, že potkal zrovna ji. Připadala mu jako milá vlčice a už se stačili poznat, alespoň tak, že si nemusel připadat hloupě nebo ve střehu. "Hledám své děti, také a cítím, že jedna z mých dcer tudy před pár hodinami prošla. Vittani, má kožíšek zbarvený v mých odstínech, myslím, že bys ji poznala, kdybys na ni náhodou narazila." Odpověděl tak na její otázku, co tady hledá.
"Také rád poznávám tvého strýce," zazubil se na vlka, "Ano, Xander, jméno mé." Zastříhal ušima. Pouštní červi? "Nejsou červi pořád jenom červi?" Zeptal se, ale už věděl, že Mois Gris je místem, kde může jeden zažít i neuvěřitelné, jako se třeba propadnout... "Věřím, že nebudou horší, než démoni ze světa mrtvých." Po pravdě, na žádného takového tvora jako pouštní červ ještě nenarazil, takže by to mohlo být také setkání, které ho obohatí, nebo mu ušetří blízkou budoucnost. Respektive veškerou budoucnost o které by ani raději vědět neměl. Otočil hlavu na Ushari: "Podařilo se ti najít nějaké další léčivé rostliny ostrovů?" zeptal se vlčice. Tehdy musel odejít a tak jí nemohl naučit vše, ale ona byla zapálená, a tak věřil, že nějaké další rostliny získala.

Xander
pisálek 400 + 40 kšm

Alyanna
Tříroček + 2 mince a 2 rubíny(Allyana převzatá 29.6.2021 (6/24=3r))

Bryce
(k 6.8.2024) pisálek 200 + 20 kšm

♥ děkuji

Zapsáno

Palmová pláž >>>

Opustil tedy pláž s palmami, jen aby se znovu vrhl do pouště. Tam jej naváděl plán v jeho hlavě. Jeho vnitřní navigace po Mois Grisu. Pořád ho něco hnalo kupředu, aniž by tušil proč. Tedy přesněji, Xander věděl, proč jde tam kam jde, ale kde bral tu energii? Možná to byly ty měsíce, co prospal. Kdo ví. Cítil však, že ještě nechce usnout. Možná se bál, že by opět upadl do dlouhého spánku a přišel tak o další členy své rodiny. A když už jsme se dostali ke členům jeho rodiny, náhle měl dojem, že cítí přítomnost jednoho z nich.
Zastavil se, jen aby lépe nabral pachy z okolí. Byl si jistý, že se nemýlí a že někde poblíž musí být jeho dcera. Vittani Pokud tudy jenom neprošla. Přes to všechno, zavrtěl ocasem a snažil se zahlédnout siluetu jejího těla.

Pichl přes Duny >>>

Proplétat mezi kaktusy se Xanderovi fakt nechtělo a proto tuto oblast raději opustil. Ovšem to znamenalo, že bude ještě chvíli surfovat po dunách, což ho také dvakrát nepotěšilo, ale bylo to něco, co musel překonat. Stejně jako i jiné složitosti, které se mu připletly do života. Byl zvyklý čelit takovým překážkám a proto prostě šel kupředu i když to znamenalo, že musel stoupat a klesat přes vrcholy písečných dun.
Inu, jak dlouho se plácal v horách tvořených ze zrníček písku, to nevěděl, nicméně, všechno jednou končí a tak i před ním se konečně otevřel pohled na pláž. Došel tedy na kraj ostrova. Viděl před sebou moře a druhý ostrov za ním. Dalo by se přeplavat na něj. Zastříhal ušima a chvíli tuto možnost zvažoval. Dokonce si namočil přední tlapy ve vlnách, ale nakonec se obrátil a rozhodl se uskutečnit nejprve plán najít smečku v poušti.

>>> Poušť

Duny >>>

Jak se blížil víc a víc, přišlo mu to místo, poněkud podivnější a podivnější! Nebylo to místo, které by čekal. Myslel si, že nalezne stromy, ačkoliv z dálky i tak působily neobvykle, ale místo toho našel jakousi zahradu porostlou rovnými, lehce rozvětvenými zelenými pahýly trčícími vzhůru k nebi, jako by křičeli po troše vláhy!
"No, tak tohle nebude místo pro odpočinek." Pronesl nahlas, jako by snad někdo s ním byl a mohl ho slyšet, avšak byl sám. Cítil se sám a byl sám. A tenhle divný les se mu už nezdál jako vhodné místo. Vlastně se mu ani moc nechtělo pokoušet se jím projít, protože odhadoval, že trny, které z kaktusů trčely, mu cestu jenom tak neusnadní. Snad proto se vydal zpátky do pouště.

>>> Palmová pláž přes Duny

Poušť >>>

Jak ho nesly tlapy vstříc pískům, začínal se čím dál tím víc brodit kopcovitými útvary, které písek vytvářel a měnil jejich tvar a strukturu tak, že snad ani nebylo možné si zapamatovat, kde který kopec byl před rokem, třeba, že tu Xander ještě nikdy vlastně nebyl. Díky svým schopnostem pohybovat po kamenité půdě, to celkem zvládal, ale co se týkalo horka, to už byla věc druhá! Bylo mu dost teplo, protože měl srst uzpůsobenou na chladnější podnebí a tohle byl opak. Proto ani nebylo divu, že už po pár minutách měl jazyk z tlamy venku, aby se ochladil. A když uviděl zelené cosi, zamířil ihned k onomu místu. Jako by chtěl instinktivně vyhledat život a místo, kde může nalézt stín.

>>> Pichl

Někde tady být musela. Ve vzduchu byl cítit písek a horký vzduch byl ještě o něco nesnesitelnější, než kdekoli jinde na ostrovech. I když dnešní den byl o mnohem lepší pro cestování, v poušti byl zkrátka větší žár, který se patrně vracel do vzduchu odrazem od zrnek písku, jenž akumulovala teplo slunce.
Xander se otřepal a vydal se hledat onu pouštní smečku. Budu mít štěstí a narazím na Ushari? Ta by mi mohla pomoci, ohledně její smečky. Pomyslil si, jen co si vzpomněl na hnědavou zrzečku, která se snažila poznat místní byliny a léčivé rostliny. S těmito myšlenkami se vydal dál, aby smečku v poušti našel. Konec konců, byl to jeho úkol a on ho chtěl splnit.

>>> Duny

Mělká pláž přes Zlatý les >>>

Z pláže zamířil k lesu se zlatým listím na stromech. Byl nádherný a on by se do něj s chutí nastěhoval, kdyby už svůj domov neměl. Jednak si ověřil, že Zlatá smečka stále je v tomhle Zlatém lese. Cítil tu pachy označující hranice. Někdo je nedávno obnovoval, tudíž Xander usuzoval, že smečka stále existuje. Pousmál se. Vzpomněl si na mladého Atraye. Určitě domů dorazil, protože jeho pach na hranicích cítil a byl to jeden z těch pachů, které hranice obnovovaly.
A pak tu byl druhý důvod. Xander hledal houbu. Konkrétní houbu. Hlucinu. A když ji našel, opatrně utrhl jednu a pokračoval v cestě skrze les a zátočinu do pouště. A byl zde. Tady někde by se měla ukrývat další ze smeček. Xander zastříhal ušima a zavětřil.

Mangrovy přes Bažiny >>>

Po pravdě si složitější terén na pohyb, docela užíval. Nutilo jej to soustředit se plně na pohyb. Na to, kam klást přední tlapy a nezapomínat na zadní. Zkrátka tahle soustředěnost Xanderovi pomáhala, aby mu jeho mysl nebloudila do minulosti a těch zlých a temných zákoutí. Když potřeboval, použil magii pavučiny, ale většinou to zvládal naprosto bez magie. Byl zvyklý držet rovnováhu v prstech a proto mu takový pohyb až tolik nevadil.
To v bažinách bylo o něco horší. Smrdělo to tam a bahno se někdy zdálo pevné, ale opak byl pravdou a tak nebylo divu, že se trochu umazal. Však na pláži měl možnost se zbavit veškeré špíny a 'potu'.
To také udělal, vykoupal se v moři a ještě se zaposlouchal do zpěvu racků. Očichal si nějaké ty želvy, které se vyhřívaly na pláži možná tu i měly schovaná vejce v písku.

>>> Poušť přes Zlatý les

Krápníková jeskyně přes S.t., Baštu, Bažiny >>>

Stačilo, aby na to pomyslel, zapojil svůj vrozený element ohně a plameny olízly jeho srst. Pokryly Xandera znovu a on se změnil v samotné plameny. Jeho tělo bylo stále ve tvaru Xandera, jenom už nevypadalo jako skutečný vlk z masa a kostí, nýbrž jako žhnoucí oheň ve tvaru vlka. Zmizel z jeskyně, kde se obrátil v hromádku popela, aby se popel samotný zhmotnil na břehu ostrůvku v Mangrovech.
Xander viděl stromy, které se prakticky vynořovaly z vod. Jejich spletité kořeny, jako chobotnice hledaly pevnou půdu v tůních se sladkoslanou vodou. Pokud se chtěl pohybovat, musel bedlivě vyhledávat vhodné možnosti, aby nesletěl z kořenů nebo větví, přímo do vod ukrývajících zcela jistě predátory lačnící po jeho mase. Voda zde byla průzračná, ovšem její hloubka byla matoucí. Krásné místo, jen trochu náročnější na pohyb, který rozhodně nebyl příliš ideální pro vlky. A také zde Xander nenašel stopy po jakékoliv smečce. Tam, kde končily Mangrovy, byly už jen pidi ostrůvečky a moře. Bylo na čase se vrátit. Žádná smečka, ani stopy po jejich dětech.

>>> Mělká pláž přes Bažiny

Oblouky bohů přes Mlžné pláně a Sněžné tesáky >>>

Se svojí magií byl čím dál tím více propojený a nechat vzplát své tělo už si párkrát vyzkoušel, tudíž nedělal nic nového a neobvyklého. Vzplál a proměnil se v prach - tedy popel, přesněji. Vítr nebo možná spíše magie, Xandera přemístila z Mlžných plání do Snežných tesáků. Dokonce i kolem jezera, avšak to asi ani nevěděl.
Když se zhmotnil, cítil kouř a chladnější vzduch. Otřepal se a zívl si, ani netušil proč, asi to byla automatická reakce. Rozešel se, aby o chvíli později zastavil před otvorem do jedkyně. Přitahoval Xandera jako magnet. Ono také, už v pár jeskyních byl a věděl, že v nich může objevit i něco zajímavého a proto vešel také do této.
Skutečně se za otvorem ukrývala jeskyně. Byla prostorná, tak že by se sem s klidem vešla celá Alatey, pomyslel si Xander. Dokonce i s novými vlčaty a případně i jejich dalším vrhem. Prohlížel si ji a usuzoval, že to je výborný úkryt před mrazem nebo deštěm, který by poutníka zastihl v horách. To bylo dobré vědět. Takový úkryt se hodil.
Přemýšlel, že ve Zlatém lese nedaleko, sídlila Zlatá smečka, ale bylo něco i dál na východ od Zlatého lesa? On se dostal do Bažin, ale dál už ne. Byl čas zjistit, co je za smrdutým blátem.

>>> Mangrovy přes S.t., Baštu, Bažiny

Mlžné pláně >>>

Mlžnými pláněmi procházel už mnohokrát, že když se náhle mlha rozestoupila, aby se Xanderovi před očima otevřel pohled na zvláštní místo obklopené stojícími kameny v kruhu, dost ho to překvapilo. Dokonce tak moc, až se zasekl v chůzi a zůstal stát se zvednutou přední tlapou. Kde se tady vzaly? Byly tady vždycky? Jak to, že jsem si jich nikdy nevšiml? Zíral na kameny, zatímco se mu myslí honily tyto myšlenky.
Jak dlouho takhle zaraženě stál, bylo to jenom pár sekund, nebo snad uplynuly minuty? Nevěděl, ale konečně se uvolnil, spustil tlapu na zem a odhodlal se přiblížit ke kruhu, aby mohl obdivovat symboly na nich vyryté. Kameny byly fascinující. Většinou se zdály stabilní, ale některé byly přeci jenom nahnuté, až se zdálo, že někdy a může to být brzy, spadnou. Přišlo mu to jako zajímavé místo. Ovšem potom si vzpomněl na nedaleké hory a jezero a nakonec vzplál ohněm, aby se jako fénix, přesunul do hor.

>>> Krápníková jeskyně přes Mlžné pláně a Sněžné tesáky

Písčiny přes Průliv >>>

Xander zjistil, že na třetím ostrově žádná smečka není. Možná to už zjistili i další vlci, tak či tak, on měl ale čisté svědomí, že pečlivě probádal i tenhle malý kout ostrovů Mois Grisu. Přeplavání průlivu na podruhé nebylo o nic snažší, než napoprvé, ale jednu výhodu to mělo. Tak nějak už měl povědomí o tom, kde mohl čekat zrádné proudy a kde byla cesta zase oproti tomu snažší. Bylo by fajn se tady ještě někdy podívat. Mohl bych sem vzít Cinder nebo děti, pokud budou chtít. Budou mít ještě zájem o napravení vztahů, když se jejich setkání odehrálo takhle podivně? Xander ani nečekal, že se do rodinného setkání vmísí ještě odchod jejich dcery. Všechno se tím jen zhoršilo! Nevinil však Ilianu. Ona jenom podlehla volání portálu. Mohl jí to snad mít za zlé?
Z průlivu plynule přešel do plání plných mlhy, kde se ztratil ve svých myšlenkách, stejně jako se mohlo zdát, že se ztratil v mlze. Ovšem tak úplně se neztratil, nýbrž se objevil na místě, kde ještě nikdy dřív nebyl.

>>> Oblouky bohů

Sakura kolem Malých hor >>>

Částečně tedy zabloudil do malých hor, avšak jen okrajovou částí prošel, než se dostal na písčitou pláž. Po ní kráčel a písek mu mezy prsty prokluzoval. Bylo to svým způsobem ulevující a jak se drobná zrnka mnula mezi Xanderovými prsty a sunula se po jeho heboučké kůži, zjišťoval, že je to vlastně docela příjemný pocit. Bylo to jako taková zvláštní masáž. Cestou také narazil na dvě jezírka. Vodu z nich však nepil. Neměl žízeň. Zatím. Místo toho si je jenom prohlédl, aby zjistil, jestli jsou slaná nebo ne. Ovšem nezdálo se, že by z vody cítil sůl.
Nakonec došel na místo, odkud se na ostrůvek dostal a neváhal, rovnou se vrhl do vln, aby přeplaval průliv zase zpátky na hlavní ostrov.

>>> Mlžné pláně přes Průliv