Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Einar
Bylo to troufalé? Možná, ale Xander cítil, že je nějaké místo ve smečce, které je prázdné a možná díky tomu se stalo to, co se stalo, byla narušena bezpečnost. Xander nebyl nikdy ten, kdo toužil být na vrcholu a předvádět se, kdyby ano, stal by se betou ve své rodné smečce, ale to nebylo nic pro něj. Alespoň tehdy. Tady mu šlo o něco jiného. O bezpečí smečky, jako celku. A věděl, že čím větší smečka je, tím víc je potřeba, více členů, kteří dohlížejí na správný chod smečky.
Když tedy Einar zaměřil svoji řeč na něj, věnoval mu plnou pozornost. gamma musí umět trochu více než pouze jednu dovednost, to je pravda. Musí mít přehled. Doplnil si pro sebe v duchu. Na obraz smečky souhlasně přikývl, aby tak dal najevo, že tomu rozumí. Mírně se uklonil, když si vyslechl, co bude jeho posláním, jeho misí. Po té ještě zvedl hlavu, aby alfovi řekl: "Děkuji. Ano, o některých smečkách vím. Znám nějaké vlky z těch smeček, ale některé ze smeček mi ještě unikají a ty najdu." Věděl, že existuje smečka v poušti, ale ještě tam nebyl. Co se týkalo smečky na druhém ostrově: "Daénská smečka, ano, vypravím se tam z zjistím, co si žádáš, Einare." Potvrdil zrzavému alfovi.
Pokud k tomu ještě něco nechtěl Einar dodat, vrátil se k rodině, v opačném případě by ještě zůstal a odpověděl, nebo kývl nebo tak.

dění po Fire Show + Cinder, Yaro
Jakmile bylo nebezpečí zažehnáno a všechno se vysvětlilo a vyjasnilo a oni dostali pohov, Xander ještě jednou přelétl pohledem nové omegy. Viděl pohled Yara, který se omlouval. Xander už se na něj nezlobil. Dokázal pochopit, že rodina je rodina. Ale také mu bylo jasné, ti dva potřebují nějaké školení. No, možná, že to potřebují i někteří další, ale to už se rozhodl vrátit nazpátek ke své rodině. Chtěl sledovat dění, protože věděl, že schůze tímhle nekončí, ale naopak, právě začíná a tak se usadil u Cinder, nezapomněl ji olíznout na tvář a pak už věnoval pozornost stolci se čtyřmi stromy.

účedníci + Podběl
Byli předvoláni nejdříve učedníci a Podběl chtěl vykonávat funkci obránce, což Xandera nesmírně potěšilo. Znamenalo to, že nebyl tak špatný učitel. Věnoval Podbělovi pohled a povzbudivý a hrdý úsměv. A také všem kývl hlavou, pokud se na něj podívali, aby jim tak pogratuloval k jejich nové funkci a povýšení.

kids + rodina
Pak na řadu přišla všechna odrostlá vlčata. No, chyběla tři! Dvě Einarova a jeno jejich. Když došlo na výběr učednictví, nabralo to zajímavého směru. Lovci? Inu, Xader byl na děti hrdý ať už si zvolili cokoliv. A tak, každému věnoval úsměv a schválené pokývnutí. Věděl, že si budou moci funkci změnit a umění lovu je stejně nutné pro život, takže nemohli si do začátku vybrat lépe.

Einar
Nakonec nebo téměř nakonec, vyzval Einar všechny ostatní, ať předstoupí, kdo by chtěl v hierarchii smečky postoupit. Xander přemýšlel. Přemýšlel nyní, protože do této schůze nad tím vážně nepřemýšlel, takže to promyšlené neměl. Ale už také nebyl nejslabší, i když pravda, byly tu větší vlci, než byl on. Výška však neznamenala všechno. A tak, bez dalšího rozmýšlení, stejně by asi nic nevymyslil, udělal krok vpřed a pak další, až se ocitl před piesdalem ze stromů, podia a dvou vlků. "Ehm..." Odkašlal si. Upřel pohled do toho Einarova "Vlastně neumím posoudit, jsem-li toho hoden, ale myslím si, že by měl být někdo, kdo by zařídil, aby se nestávaly takovéto příhody, jako ta co se zde odehrála před chvílí." Sice si ještě v tuto chvíli tak úplně přesně neuměl představit, co by proto mělo být učiněno, ale určitě by někdo měl zaškolit obránce a případně je zaúkolovat. Nebo tak něco.

Einarova pírka, Yarova nerozvážnost
Byl, vážně ohromený tím co se stalo. Nedával sice najevo tak okatě, že je fascinován Einarovou proměnou, ale byl. Bylo to tak zvláštní, že když mu na kožichu přistála některá z peříček, zpočátku si jich ani nevšiml. Konec konců, jeho prací bylo přeci dohlížet na bezpečí vlčat, ale proměnu svého alfy nemohl nevnímat. Yaro, vlk co měl právo starat se o Alateyská vlčata tu nyní stál s tulákem, kterého přivedl bez vědomí nejvýše postavených vlků. To mu došlo po těch slovech. Jestli se na něj nezlobil minule, tak nyní tedy ano, ale bylo to jiné. Nezlobil se na Yara proto, že byl s jeho vlčaty, když Xander byl na lovu. Ne, to vážně ne, ale že ohrozil smečku takto nerozvážným činem? On však neměl do toho co říkat.

Rodina, Einar scénka
Poslouchal slovům Alfy. Ty samozřejmě slyšel dobře i když výhled mu zasťinovala alfova nová křídla. Takže opravdu mladická nerozvážnost. pochopil ze slov, která byla vyřčena. Ale Yaro svou chybu chtěl napravit, což značilo, že začíná dospívat i vnitřně, ne jenom na povrchu. Zaslechl jméno dcery vyřčené z úst jeho partnerky a otočil hlavu, aby viděl, jak mezi ním a Cinder prosvištělo tmavohnědé tělo Vittani. Xander po mladé slečně vystřelil pavučinu, ale minul ji o vlásek a tak Vittani její akrobatický kousek vyšel.
Už tomu nešlo zabránit. Jejich dcera stála nyní mezi dvěma vlky a alfou. Ksakru! Nemyslel si, že by Vittani Einar ublížil, ale mohl být na ni pěkně naštvaný. Vittani na alfu promluvila a řekla, že tihle dva ji zachránili život. Xander zvedl hlavu výš, poněvadž to trochu polehčovalo tu šílenost, co jejich dcera provedla. Postavila se za dva vlky, co ji zachránili a to bylo správné, ale zároveň tím znevažovala pozici alfy. Alespoň pro ten okamžik to tak Xanderovi přišlo.
Obrátil pohled na Cinder, která z toho byla také překvapená. Když ale měla jejich dcera vstoupit do plamenů, bylo by dost nefér, kdyby Xander lhal a tvrdil, že to v něm vůbec nic neudělalo. Že se v něm nerozohňoval vůbec žádný plamen. Měl strašně silné nutkání použít magii a dceru zachránit. To prostě rodič tak má. I když věděl, že by jí Einar neublížil, chránit své dítě byl prostě instinkt a tak začaly i na Xanderově zádech jiskřit drobné plamínky. Neměl v úmyslu je použít, jen potřeboval ventilovat ono vnitřní napětí, které jako otec prožíval.
Naštěstí se Vittani ani Yarovi nic doopravdy nestalo. Xanderovi se fakt ulevilo. Když tam jejich dcera stála a Alfa k ní mluvil, Xanderovy plameny ze srsti zmizely, jako by se mu zavrtaly do srsti.
Bylo po tom nejhorším a Xander si mohl dopřát uvolnění. Vděčně pohlédl na Einara a udělal mu poklonu, když ten procházel zpět ke svému pódiu. Byl rád, že je Vittani v pořádku a cítil, že to nejhorší, běsnění skončilo.

Hanka
Nová beta! Hanka byla tedy oficiáloně představena smečce jako nová beta, která měla za úkol udělit trest pro Yara a toho.... nového? Vyhledal ji pohledem a věnoval ji úsměv a také se jí poklonil, aby věděla, že tuto informaci dostal a že jí to přeje. K Hance měl kladný vztah. Znal ji jako dobrou vlčici a členku Alatey a věřil jejímu úsudku.

Vittani
Když procházela kolem něj, šeptl ji do ouška: "Ty bláhová, jsem na tebe hrdý, Vittie." Ona však prošla kolem a spíše se vyhýbala pohledům, ale určitě se ta slova k jejím ouškům dostala.

Rodina
Úlevně se ohlédl na všechny členy své rodiny a sám se přemístil blíž k nim. Sice byl pořád mezi němi a snad již vyřešeným problémem, ale pořád plnil úkol.

Atmosféra byla napjatá už sama o sobě. To vždycky, když se konalo setkání smečky. Ale neúplná informace dodala oné atmosféře na dramatičnosti.

Rodina
Xanderovo srdce poskočilo radostí, když ji zaznamenal. Svoji družku a milovanou vlčici, Cinder. Naposledy ji viděl na minulém smečkovém srazu a tak byl nesmírně rád, že se jí nic v jeskynních tunelech nestalo. A tak zastříhal ušima a jen ji do ouška zašeptal tiše: "Ahoj" V tom jediném slově bylo nacpáno všechno, co k ní cítil. Radost, láska štěstí. Bylo jasné, proč jenom to jedno slovo a ještě šeptem. Xander nechtěl vyrušovat svého alfu. Olízl Cinder na tvář, než opět pozornost přenesl na Einara a Hanku, avšak po očku sledoval i svou rodinu, takže když se na něj Cinder podívala s tou otázkou v očích, jen zavrtěl hlavou, že neví, kde jejich dcera je. Podíval se na všechny své děti, které v úkrytu byly. Pokývl jim hlavou vděčně, že ano, potom si s nimi rád o tom promluví. Ale teď tu byl Einar a to, co se dělo kolem.

Einar & ostatní
Něco se totiž doopravdy dělo. To poznal a nemusel být ani expert, aby si z jiskřící srsti alfy nevydedukoval, že něco je špatně. Einar pak začal rozdávat rozkazy. Jakmile padlo Xanderovo jméno, očním kontaktem ztvrdil Einarovi, že rozumí a jeho rozkaz přijímá. Jak jinak. Xander byl, ať už sám chtěl nebo ne, voják. Byl k tomu vychovaný i když z rodné smečky nakonec odešel. Po té, co si potvrdili s Einarem, že rozumí, pohlédl na Cinder. Kývl na ni, což byl jasný signál k tomu, že nyní mají práci.
Protože šlo pouze o jednoho vlka, nečekal, že by ten, když byl navíc pod palcem alfy, způsobil nějakou újmu vlčatům. Navíc, stihl si všimnout, že jednu jejich dceru možná znal. Ale postavil se na tlapy a předstoupil před před mladé vlky a kontroloval, aby byl on mezi cizincem a všemy mladými vlky, včetně Einarových potomků a Shininých. Prostě a jednoduše zaujal pozici, kdy byl mezi scénkou a ostatními vlčaty. (Doufám, že to je tak nějak pochopitelně popsané.)
Pokud by chtěla Cinder zůstat blíže k rodině, nechal ji na to prostor a případně by se posunul tak, aby byl onen cizí vlk obklíčen.

Enigma
Procházel si tím už tenkrát a teď opět. vlastně to ani neskončilo. Neustále se v tom babral. Ale co on mohl změnit? Některé činy se nadají ani zvrátit ani vylepšit. Bolelo ho to a moc. Takový život byl, jak už stačil poznat. Nic nepřecházel a netušil, co po něm vlastně chtějí. A jestli jej nenávidí nebo je jim ukradený? Jestli někdy dospějí, možná pochopí, že život se nedá ovládat. Že někdy musí jeden jít jen ve stopách, které jsou mu dovoleny.
Viděl tu bolest v očích jeho potomka a chápal ji. Stejně tak mohl vidět nefalšovanou lítost i on v očích Xandera. "To je dobře, Enigmo, já ani nechci abys lhal a už vůbec ne mně. Teší mně, že neskrýváš, co si myslíš. Záleží mi na tom, co cítiš. Mám vás všechny rád." I když oni jej neznali tak dobře. Nebo si to mysleli, nebo to tak cítili. Ale kde byla Cinder? Neviděl ji od chvíle, kdy se vnořila do útrob jeskynního komplexu.
Xander si povzdychl. "Nezlobil jsem se tehdy a už vůbec ne na vás. Ale rozumím, že ve vašich očích to všechno mohlo vypadat větší." Jistě, mrzelo ho to, ale nebyl to hněv na syna ani na dcery. "Jestli jsem se zlobil, pak jenom na to, že se mi nepodařilo vrátit se k vám s úlovkem dřív." Ale už to nechtěl pitvat. Hodlal tomu dát čas? To byl dobrý začátek, ne? "Děkuji," vděčně se na syna usmál.

Cipher
Nedaleko byla tedy Cipher, ale nejdříve říkala, že je Enigmou. Asi se snažila hrát si na něj, protože to byla legrace. A byla. Ovšem Xandera opět bodlo u srdce, když nepoznal, které dvojče je které a doufal, že se to změní. Měl by je přece rozeznat.
Věnoval jí úsměv, ovšem byl uvnitř raněný. Za něco mohl sám, jistě, nepopíral to, že si měl pospíšit, za něco mohla ta divná nemoc a za něco povinnosti ku smečce. Nepodíval se? Jistě, podíval, ale nebyla tak blízko a zrovna v tu chvíli něco řešila. A nyní, když se dívala a promluvila, další rána. "Cipher... mýlíš se. Vždycky jste mě zajímali všichni. Jste moje rodina." Nedělal rozdíly. A nikdy to neměl v plánu. Samozřejmě. Uvěří mu? Možná ne, ale on neměl důvod lhát.

všichni
Ale to už se do úkrytu dostali další vlci, včetně Einara. Setkání začalo. Cínder ani Iliana tady nebyly! Byly snad spolu? Jenomže když Einar zmínil, že jedno vlče bylo nalezeno mrtvé, Rozhodně ho to nenechalo chladným. Docela jej to uvnitř vyděsilo. Je Iliana mrtvá a Cinder ji oplakává? Samozřejmě ho ta myšlenka napadla, dlouho dceru neviděl. Ale to žádné ze svých dětí. Překvapilo jej však, že i Einar působil... zasaženě.
Pak přišla na řadu slova o odchodu některých vlků, ze smečky, upřímně, pořád mu ale v hlavě hučelo, že Iliana je mrtvá.
Na Kafku jen rozpačitě kývl hlavou. Neignoroval ji, jen byl zaskočen informacemi z předu sálu.
Nehodlal zaclánět u koutku léčitelů poučen z minula, kdy dostal zjeba, že se snažil pomoci, stejnou chybu dělat nechtěl a tak se přesunul společně s Cipher, Mercerem
"Dobře. Potom si promluvíme." věděl, že to nebude radostný hovor. Asi ani nemohl být, muselo to však být. Vittani se zdála z nich nejméně naštvaná. Alespoň mu to tak připadalo. Maličká jiskra naděje? Věnoval ji úsměv a přesunul se, nyní už mlčky stranou za ostatníma. Posadil se na zem a hlavou se mu honila spousta dotěrných myšlenek. Výčitek, plánů a obav všechno to bylo tak hr, že si prostě sednout musel.
Měl sledovat dění před sebou a na to se trochu snažil upnout pozornost. I když to nešlo tak dobře, aby vnímal všechny vlky. No, snažil se.

(Únor)
Jméno vlka: Xander
Počet postů: 6
Postavení: Delta
Povýšení: xxx
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po té, co Podběl zmizel z Mrazivé jeskyně, se s Wargem rozhodl vrátit do smečky, ale nechtěl přijít s prázdnou a tak šli lovit. Při lovu je zastihla sněhová bouře a Xander Warga ztratil a schoval se v horách v nějaké jeskyni. Po bouři se vydal na Kvetoucí louku kde potkal Ushari a pověděl ji o Křínce a Začarovaném stromu. Zjistil, že jeho označený strom zmizel a označil si jiný.
Smečková minihra: xxx

Přicházeli další vlci, což v Xanderovi vzbudilo zvědavost. Muselo se něco dít. Něco, co mu možná uniklo, ale nejspíš se chystal sraz smečky. Einara však nikde zatím neviděl. Neviděl ani Cinder. Za to spatřil podobný kožich jako Cinder a jeho. Pocítil teplo v srdci a tak se mu rozkmital ocas ze strany na stranu. Ale zároveň měl trochu strach, že ho pošlou do háje, když upadl do toho podivného spánku, ze kterého procitl teprve nedávno.
Sebral odvahu a vykročil ku dvojici vlků. Tím jedním si byl jistý, tím druhým, mohl hádat. Samozřejmě nasál do nosu pach mladých. Ale zarazil se. Jeden z nich byl, pořád spíš vlčecí? Nebo jak by to mohl Xander chápat? Byl tím zkrátka jen překvapený, stejně jako velikostí oněch mladých vlků. To si uvědomil, že ten spánek, který ho zachvátil, musel být opravdu dlouhý. Ještě, že se vlbec v tý jeskyni probral. Mohla z něj být ledová socha, kdyby tam zůstal déle, že?
"Vittie? E..." zarazil se. Vážně byl trochu zmatený, protože si nebyl jistý, jestli před ním stojí Enigma nebo Cipher.
A přitom všem také vnímal i další vlky v úkrytu. Bylo tu docela živo a po těch týdnech, kdy byl jen ve společnosti bratra a Podběla, mu houf vlků připadal, jako hlučný chumel kožichů a potřeboval se zorientovat. A to, že nevěděl, jestli se k němu budou hlásit nebo ne, mu na jistotě také nepřidávalo. Rozpačitě se rozhlédl, uviděl nakonec i dvojče, jenomže o moc moudřejší z toho nebyl. Nakonec sklopil uši k hlavě a pohlédl hnědému stvoření do tváře. "Vím, že to je neomluvitelné, nic méně jsem byl na čas mimo a nic s tím už nemůžu udělat. Přišel jsem o značnou část života s vámi a mrzí mě to." Slova mu šla od srdce. Bohužel všechno si představoval úplně jinak a nikdy by ho nenapadlo, že jej posedne taková divná nemoc, když možná půl roku? bude mimo a nebude o sobě vědět. Jako by ho zasáhlo kóma.
"Kdybych byl s vámi, lépe bych vás znal." Polkl, ale vrátit to nešlo. Vlastně ani nevěděl, jestli se to dá napravit. Už tenkrát se to tak nějak zvrtlo a on měl pocit, že to je pořád, tak nějak rozbité. No nic, musím tomu čelit.
Viděl tady dvojčata a Vittani, ale Cinder a Iliana tady nebyly. Mohl jenom doufat, že jsou spolu.

Alatey >>>

Hranice označil, přinesl dva zajíce, jako tenkrát, a také přinesl nějaké dřevo. Byl doma. Konečně byl tam, kde se cítil dobře. Na území cítil dost pachů. Mnohé pachy byly známé, jiné neznal. Možná jsou tady nováčci. To by nebylo divné. Zajímalo by mě, jestli tím divným spánkem utrpěli i jiní vlci, nebo jenom já. Trochu mu to dělalo starosti. Jestli tím trpěl jenom on, ztratil tolik času. Děti už museli být velké a nejspíš na něj budou naštvané. Tiše si povzdychl, když zaplul do jeskynního koplexu.
Cítil, že i v úkrytu je poměrně dost vlků. Dokonce cítil přítomnost rodiny. Jako první však zanesl dřevo na místo, kam se ukládalo. Potom na dané místo pro jídlo, zanesl dva ušáky a teprve pak se vydal do středu jeskyně, kde se asi většina vlků vyskytovala, aby se rozkoukal, kde kdo vlastně je.
Na všechny, koho měl v dohledu kývl na pozdrav, který doplnil i slovy, neboť se z něj stal, poměrně, mluvka: "Zdravím ve spolek."

Začarovaný les přes Tajgu >>>

Přešel Tajgu, přičemž se pokusil něco cestou domů ulovit. Jednak měl sám hlad a pak také by mohl něco přinést s sebou, že? A proto se rozhodl v Tajze něco ulovit. Bylo to docela dobré místo pro lov. Především zajíců tu bylo docela dost. Sice v zimě měli své krásně sněhově bílé kožíšky, takže nebyli tak nápadní, to však platilo i o létě. Někteří se přizpůsobili. Lov mu nějaký čas zabral, ale s tím se, zkrátka, musí počítat. Není to hned. A taky ne vždycky se zadaří, že?
Nakonec se mu podařilo ulovit tři zajíce. Pomohl si samozřejmě i magií, jinak by tím lovem mohl strávit i půl dne, nebo den celý. Jednoho zajíce snědl, neboť potřeboval doplnit energii. Zbylé dva ušáky si hodil na záda a aby mu nespadli, použil pavučinu, aby si je k sobě upevnil. Než přešel do pohoří, našel cestou ještě nějaký ten klacek, který si rovněž připevnil na záda a jako soumar se vyškrábal do hor.
Když dorazil na hranice Alatey, označkoval část hranic ze strany, kde se nacházel, aby tak zvýraznil hranici smečky a potom se pustil do Avaru a z něj do úkrytu smečky.

>>> úkryt

Začarovaný les >>>

Vykročil směrem, kterým si myslel, že roste strom, který si tenkrát s Mielei označil a uvázal ho, aby zjistili, jestli se skutečně místní stromy přesouvají. Jestli ano, nebo ne, či zda bude tento test neprůkazný, to se teprve uvidí.
"Doufám, že ano. Ale to se težko posuzuje, když rodič vidí své mládě v lepším světle." A taky když s nimi dlouho nebyl, že? Postihl ho jakýsi spánek. Který se mu nelíbil, ale stalo se a on nevěděl, jestli ten spánek postihl jenom jeho, nebo všechny. Vlastně o tom zatím neměl s kým promluvit.
"Ten poutník se jmenuje Atreas, a myslím si, že tak úplně není odtud, ale dokáže se zde čas od času objevit. Možná odtud je, kdo ví, po té houbičce, co nám nechal sežrat, jsem měl co dělat, abych se neuchechtal k smrti." Odpověděl ji Xander. "Setkal jsem se s ním a několika dalšími vlky u Zlatého jezera. Ale myslím si, že se potuluje různě. Asi na něj budeš muset mít prostě štěstí." Sám netušil, jak se tehdá dostal právě ke Zlaťáku, ale asi to byl nějaký osud.
Dorazili k místu, kde byl před mnoha měsíci. Ani vlastně nevěděl přesně, jak dlouho to bylo. "Hm, zajímavé, ten strom tu buď opravdu není a nebo se můj úvaz už rozpadl." Zamlaskal. "Nevadí, zkusím to znovu." A tak se začal soustředit a magií pavučiny opletl jeden ze stromů, který mu přišel jako toulající se strom. Zbytek pavučiny připevnil k zemi. "A je to." Zazubil se na vlčici. "Když budeš mít cestu kolem příště, tak se tady můžeš mrknout." Potom se zadíval směrem k Alatey.
"Moc rád jsem tě potkal, Ushari a doufám, že se ještě setkáme. Mohl bych ti příště ještě ukázat další rostliny, ale teď bych se měl vrátit na území smečky." Konec konců měl tam práci a už moc chtěl vidět rodinu. Tedy pokud mu jeho divný spánek Cinder neotluče o hlavu. Z toho měl trošičku strach.
"Tak zatím. Kdybys mě hledala, tak v tom pohoří u louky, kde jsme se setkali, mě jistě najdeš." S těmito slovy se jí uklonil a vyrazil k domovu.

>>> Alatey přes Tajgu

Kvetoucí louka >>>

"Jsem tu, vlastně už docela dlouho. Jo, dalo by se říci, že jsem zde už skoro jako doma." Nebo tady už prostě doma byl? Rozhodně zde strávil mnohem více času, než v rodné domovině. "Většina vlků se sem dostane tímhle způsobem, ano. Je v tom, rozhodně, něco magického. Ostrovy jsou, kdo ví jak daleko od zbytku kontinentů. Tohle, vážně, netuším. Ale nejspíš se nedá, jenom tak přeplavat mezi pevninou a ostrovem." řekl Xander a pak ještě doplnil. "Někteří se tady už narodili." Dříve to, možná bylo jinak, jestly byly ostrovy předtím, než se na nich začali pohybovat vlci, bez nich, to nevěděl.
"Vlastně, už je máme. Což"
Xander se zasmál, ale to už se blížili k lesu, který byl téměř na dosah. "Jo, někdy je dobré nechat se poučit. Některé rostliny jsou i jedovaté. Když se správně s nimi nemanipuluje." Potvrdil hnědý vlk. To už vešli do lesa. "Tomuhle lesu se říká Začarovaný, protože zdejší prostředí působí jako z nějaké pohádky. Tedy na někoho určitě. Je to les, bohatý na život, takže může být i nebezpečný, ale zajímavý je tím, že některé tyhle stromy, říká se jim Začarované, se prý čas od času přesouvají, takže cesty, které jsme v lese znaly, se údajně mění tím, jak se ty stromy přemístí. Jestli je někdo viděl pohybovat se? Netuším. Tvrdil to jeden takový vlčí poutník, který nám o stromech říkal." Byl přesvědčený, že by se Ushari také líbil, když toho tolik znal o rostlinách. "Jeden z těch stromů, jsem si označil, ale už to je dlouho. Nevím, jestli můj úvaz vydržel. Konec konců, zjistilt to můžeme."

Bylo zajímavé zjišťovat, jakými různými způsoby se sem vlci přenášeli. Zdálo se, že to mohlo být, prakticky jakkoliv možně. Třeba tahle vlčice, ta sem přišla s písečnou bouří, jinou vyplavilo moře. "Tak to jsi měla, vážně štěstí, že tě to přeneslo na místo, které je podobné tomu, kde jsi žila. Já předtím cestoval, takže mě to přeneslo na místo, které nebylo podobné tomu místu, kde jsem usnul. Když jsem se jednoho dne probudil, byl jsem tady. K místu, kde jsem otevřel oči, nevedly žádné mé stopy. Jako bych se, prostě jenom, teleportoval." Vysvětlil vlčici Xander, když si připomněl okamžik, kdy otevřel oči a byl zde.
"To je dobře, že jsi to přijala. Tyhle ostrovy dokáží poskytnout každému, co je mu příjemné a nabízí mnoho zajímavých míst." Zareagoval ještě Xader a po té odpověděl: "Ano, mám. Sice jsem se tady na Mois Grisu objevil sám, bez rodiny, ale našel jsem si partnerku i smečku a nyní, nedávno se tady objevil můj bratr. Mám ještě dvě sestry, ale ty tady nejsou." Nevěděl, že tady jedna z jeho sester byla. Nesetkal se sní, takže to nemohl vědět.
"Tyhle křínky rostou hlavně na loukách. na jaře, ale i v létě. Jestli na podzim nevím, ale v zimě jsou spíše schované pod povrchem půdy." odpověděl ji na křínku. Pak se zeptala na Xanderovy oči. "Oh, ano, ovládám oheň primárně, ale je možné naučit se i další elementy a magie. Lze je získat od obchodníka. Takový vlk s vozíčkem a spoustou podivných věcí a lektvarů. Výměnou za kamínky." Vysvětlil a ukázal nějaké šutříky, které měl.
""Pojď, ukážu ti Začarovaný strom.

>>> Začarovaný les

Z toho, co slyšel, usoudil, že se nemýlil, ale ono taky mýlit se zda je vlk zdejší nebo ne, to nebylo snadné. Tedy jako ano, jeden se mohl zmýlit, to vždy. Často stačily reakce vlků a z nich vyčíst, při vědomí toho, že se sem vlci častokrát teleportují mnohem hojněji, než se zde rodí, že nejsou původně odtud. Jako by tenhle způsob osídlování ostrovů byl úplně běžný. Tady tomu tak skutečně bylo. "Velmi mě těší." zareagoval na její představení se, pak Xander pozdvihl obočí. "Hledáš bratra? A našla jsi ho?" I o tom něco věděl. Tedy, že je to možné, aby se zde rodinní příslušníci setkali.
"Tyhle ostrovy jsou zvláštní, to je pravda. Mají své vlastní zákonitosti. A když se zde nějaký vlk objeví, jenom težko se odtud dostane o své vlastní vůli." Jen ji připravil na to, aby třeba neztrácela marně čas hledáním cesty z ostrovů. "Je to, jako by samy určovaly, kdy a kdo smí odejít." Uchechtl se.
Pak ale obrátil pozornost na její žádost. Zastříhal ušima. "V tomhle sněhu? To nebude snadné. Většina z nich roste mimo zimu. To bych ji mohl spíše vyvolat, než ji najít teď v tomhle sněhu. Ale můžu ti reálně ukázat zdejší stromy." Přes to všechno, rozhodl se ukázat ji jednu rostlinu, která byla navíc užitečná v tom, že se dala sníst.
"Tak koukej," řekl a pomocí magie země vyvolal Křínku. Ze země před jejími tlapkami se vynořil zelený tlustý stonek, který směrem k půdě byl silnější, směrem k obloze tenčí. Na první pohled však byl stvol u hlíny robustnější a tudíž napovídal, že i pod povrchem půdy se rozšiřuje. Jak rostlinka vylezla na povrch, rozhrnula i trochu sníh, ale jenom, co dokázala. Vykvetla v několik drobných bílých kvítků, které se skládaly z pěti bílých kulatých okvětních lístků. Střed květu byl nevýrazný a celkově vykvetlo vždycky několik květů na jednom stvolu. "Tohle je Křínka modrá a jmenuje se tak proto, že její kořen je jedlý. Nemá sice žádnou výraznou chuť, ale v nouzi se dá sníst a já proti němu nic nemám." Zazubil se a vyhrabal kořen rostlinky, aby ho mohl ukázat vlčici. Přisunul rostlinu k ní. "Ochutnej."

Vlčice vypadala docela zmateně a Xander si byl jistý, že ji trochu polekal. Myslel si, že ho musí vidět už když se k ní blížil, ale nyní pochopil, že byla sněhem natolik fascinovaná, že si jeho příchodu, skutečně, nevšimla. Musel se tomu pousmát, neboť to bylo celkem i roztomilé. Prohlížel si vlčici, která měla barvu, trošičku jako lištička. Ale nebyla vlče, to bylo zřejmé. Musela pocházet z oblastí, kde sníh nepadá.
Pohlédl na sníh a hrábl do něj tlapou. "Tohle? To je sníh. Vlastně se jedná o zmrzlou vodu, která spadne z oblohy na zem v podobě sněhových vloček. A ty, když je období zimy, jako teď, pokryjí zem takovouhle bílou sněhovou pokrývkou. Sněhem," vysvětlil Xander vlčici. "Jakmile se oteplí, sníh roztaje a voda, co z něj zbyte se vsákne do země nebo odteče řekou pryč do moře." Doplnil ještě.
"Jsem Xander a kdybys potřebovala s něčím pomoci, rád ti poradím." Představil se zároveň nabídl vlčici pomoc. "Ty asi nebudeš na ostrovech dlouho, že?" Tipl si, protože kdyby byla z ostrovů, nejspíš by o nich a o sněhu, přeci jenom něco věděla, ne?

Nížina hojnosti (přes Hraniční pohoří) >>>

Když sestoupil z pásu pohoří na louku, první, co ho udeřilo do očí, byla rezavá tečka na bílém sněhu, která mohla být i hnědá. Srna? Že bych měl štěstí na osamělé srny? Hehe. Nebo fakt už roděj? Bylo to legrační, ale z té dálky mohl vidět pouze hnědý bod, který ale i za večera poměrně dost zářil. To on měl kožich chladných tónů. Vydal se za tím, aby zjistil, co to je. No a když se blížil, poznal, že srna to není, ale vlk. A když byl ještě blíž, dokonce byl schopen rozeznat, že se jedná o vlčici.
Přišel k ní tedy blíž, aby na ni nemusel řvát, ale mohl normálně komunikovat. "Zdravím." Začal. Třeba bude výřečná a najdou téma k hovoru.