Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vzpomínky na zimu / Střední / 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist = 3/4

Najít zraněné zvíře mohl být bonus, ale stejně tak to mohlo být riziko. Ano, bylo zvláštní, že se pohybovalo samo. A nebo se jim to tak jenom zdálo, protože někde přehlédli stopy? I to byla možnost. "Že se zdá být sama, je zvláštní to máš pravdu. Zkusím se ještě porozhlédnout támhle a ty by ses mohl podívat na druhé straně, jestli nejsou stopy predátorů někde bokem." Navrhl Xander, protože nebylo jenom tak, aby se srna pohybovala sama. Na to, aby rodila, bylo ještě docela brzy. A nebo, že by?
V tom se počasí změnilo a nejdříve byl zvláštní klid a ticho, následně ale přišel silný vítr. Xander chtěl přerušit hledání stop a vyhledat bratra, protože se situace s počasím zhoršovala poměrně rychle. Jakmile se pustil do pátrání po Wargovi, bouře přicházela. Xander zhlukoba zavyl, aby dal bratrovi najevo, že se má vydat za ním do hor, nebo se někde ukrýt, než se bouře přežene. Jestli ho však slyšel, nebo ne, to netušil.
On sám vyhledal úkryt na úpatí Hraničního pohoří, kde se schoval do jedné z malých jeskyněk, kde byl v závětří.
Že ztratil bratra mu dělalo starosti, ale co mohl v téhle bouři dělat? Nebylo vidět ani na krok a že narazil na jeskyňku, bylo vlastně štěstí, protože ji mohl minout a to mohla být od něj třeba jenom na dvě vlčí délky.

Bouři přečkal jeskyni. Čas strávený tam většinou prospal a potom se vydal poohlédnout po Wargovi. Sice si dělal starosti, ale Warg byl, stejně jako on, horský vlk a tak věděl co dělat, když se přižene sněžná bouře. Věřil, že je Warg v pořádku.
Když vylezl, byl už večer. Měl dojem, že ucítil Wargův pach v horách, tak se tam vydal, ale brzy stopu ztratil, patrně proto, že tam ani nebyla. Ale cestou narazil na několik dalších různých stop. Některé byly drobné, jiné větší. Byly různě staré. Jedny ze stop byly vlčí, ale toho vlka neznal. Vedly ke Slanému jezeru. On se však vydal jinam.

>>> Kvetoucí louka (přes Hraniční pohoří)

Vzpomínky na zimu / Střední / 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist = 2/4

Na jeho otázku, zda půjdou po stopách, Xander přikývl a dodal k tomu: "Ano, stojí to za pokus. Myslím, že zase tak staré nejsou, aby jsme to nezkusili." A tak se po stopě pustili. Netrvalo dlouho a narazili na něco, co dávalo trochu lepší obraz o tom, proč jsou stopy srny jenom jedny. Tedy jedné. Ale zase to otvíralo otázku, proč se to projevilo až teď?
Xander se zastavil, aby také prozkoumal ono místo, kde se objevily první kapky krve. Chvíli místo studoval a také se snažil najít někde další stopy. Stopy někoho, kdo by způsobil srně zranění, ale kromě nedaleké linie stop zajíce, stopy další šelmy nenašel. Ne tady v okolí místa, kde se zastavili s bratrem, aby nad tím zapřemýšleli. "Musí být buď zraněná, jak říkáš, možná je to zranění starší a teď se jí otevřelo a nebo je nemocná a spustila se jí krev třeba z tlamy." I to mohlo přijít do úvahy. "Támhle stopu křižuje stopa zajíce, ale to nebude problém naší srny."

Vzpomínky na zimu / Střední / 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist = 1/4
Viděl, že má jeho bráška trochu obavy, ale možná, že se jenom trochu styděl, nebo měl trému před bratrem. Tak či tak, Xander se pokusil ho povzbudit slovy: "Uvidíme, co vlastně najdeme. Také může být zvěř zalezlá a to bychom pak stejně vyšli z toho na prázdno. Uvidíme, až na něco narazíme."
Na to se zamyslel. Co chtěl Warg zkusit?
Xander sledoval svého brášku, o co se pokouší. Nevěděl, co má přesně na mysli, protože se zdálo, že ani Warg to tak úplně neví, tedy dokud mu pod tlapou nevyrostla drobná rostlina. Xander se podíval na keřík, který se vyvinul v plnohodnotnou rostlinu a dokonce dokázal přimět ji, aby dozrála.
"To vypadá dobře. Pochválil bratra. Zdálo se, že se se svou magií dokázal také, celkem dobře sžít. Nezáleželo ani tak na tom, jakou magii vlk ovládal, jako spíš na tom, jak dobře ji ovládat dokázal.
"Jasně, že chci ochutnat. Zajímalo ho, jak chutnají vykouzlené borůvky. Svému bratru věřil a jak on řekl. "Vypadá to jako výborná svačinka, před lovem, to se musí nechat." Stejně nebylo dobré, kdyby se nacpali, to by si mohli spíš ublížit.
Sklonil se a utrhl si několik kuliček a důkladně je žvýkal, když tu si všiml stop nedaleko nich. Přišel k nim a očichal je. "Hele, tudy jedna srna šla." Rozhodně šlo o jedince, protože žádné další stopy se kolem pásu těchto stop nenacházely.

Jednoduché:
Promluv si s jiným členem alespoň na 8 postů (tedy 4 na každého) - posty od 6.4. do 16.4. Alateyská smečka s Podbělem

(Březen - Prosinec)
Jméno vlka: Xander
Počet postů: Březen 13, Duben 5, Květen 2, Červen 1, Červenec 2, Srpen 1, Říjen 1
Postavení: Delta
Povýšení: xxx
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku: Učil Podběla fukci obránce ve smečce a obcházeli spolu hranice.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Z Avaru se vydal po stopách Vittani a Enigmy, které však nenašel, neboť se mu stopy ztratily, jako by roztály s posledními zbytky sněhu. Na Rozbitém severu trénoval magii a pomocí ní se přesunul dál ke Kvílivci, kde se seznámil s Rozárkou a pomohl ji ukázat cestu do Zlaté smečky. Potom se vrátil na území smečky kde našel Ilianu a Podběla se kterým se vydal na obchůzku hranic a také jej trochu zaučil, co by měl dělat pro funkci, kterou si zvolil. Podběl se chtěl podívat na Ledové pláně a tak se tam vypravili, setkali se s Wargem, Xanderovým bratrem. Pokračovali spolu do ledových jeskyní.
Smečková minihra: Ano - na stránce smečkové hry za Duben

Mrazivá jeskyně (přes Tundru) >>>

"To já také doufám, že ji našel. Ani nevím, kdy se oddělil." Jo, to bylo podivné, protože za normálních okolností by si toho musel všimnout. A pokud se tak nestalo, muselo v tom být i něco víc. A houbičky to fakt nebyly. Tím si byl víc než jistý. Jenomže na těchto ostrovech mohl jeden čekat cokoliv a neobvyklé se stávalo běžným. Což zřejmě poznal nebo pociťoval i Warg, když vyslovil svá slova. "To ano, něco na tom, zřejmě bude." Nějaká magie nebo jenom síla, která si nepřála být rušena. Tak či tak, oba vlci se vydali ven. Tedy doufali, že východ najdou.
Pohlédl na Warga. Při té kouli, která jim dělala světlo, měl možnost svého bratra vidět, relativně dobře. "To mám. A co máš na mysli?" Zajímalo Xandera, co by Warg chtěl zkusit. Konečně se jim dostalo přání a oni našli cestu ven. Xander si oddechl, když byli venku, ale Podbělovy stopy nenašel. Čerstvý sníh je musel přikrýt. Musel věřit, že mladý vlk cestu našel nebo najde. Rozešel se tedy plání dál.
"Přemýšlel jsem, že bychom mohli společně skolit nějakou srnu a dotáhnout ji do smečky. Co ty na, bráško?" Doufal, že i když je zima a sníh, tady se jim podaří ulovit nějakou vysokou.

Tak nějak se stalo, že se v těch tunelech v Mrazivé jeskyni trochu ztratili. "Podběli? Wargu?" Oslovil své společníky Xander. Přišlo mu, že je najednou sám, ale mohl to být jenom klam, že ano? Takže se rozhodl, že použije svou magii ohně, aby vytvořil jakousi světelnou kuličku. Už to viděl dříve používat Solfataru a potom také Einara. Nemělo by to být tak těžké a proto se soustředil na magii ohně, aby jej ztvaroval do jakési lucerny, která nepálila, ale vytvářela dostatek světla potřebného k vidění v tunelu.
Když se tak skutečně stalo a před Xanderem se vytvořila koule zářící jako lampa, Spatřil, že sám není, ale někdo jim přeci jenom chyběl. Podběl. Nebyl v blízkosti i kdyby byl nedaleko, musel by za nimi přijít. Nemohl by jim odpovědět. Zavětřil do vzduchu. Podle toho co cítil, nebo spíše necítil, mohl usoudit, že Podběl se jim musel ztratit už někdy dříve. Snad je v pořádku. Snad někde neodbočil na vlastní tlapku?
Otočil se na Warga., kterého nyní viděl dobře, díky světelné kouli z ohně."Měli bychom najít cestu ven, Wargu. Myslím, že jsme zašli dost hluboko a Podběl je pryč. Snad je venku."
Otočil se, aby mohl jít zpět a doufal, že někde nesešli z cesty a dostanou se ven, co nejdříve.

>>> Nížina hojnosti (přes Tundru)

Xandr se nepřestával smát ještě dlouho. Vlastně se takhle dobře nepobavil už tolik týdnů, že tohle malé rozptýlení bylo skoro jako balzám na duši. Co se stal otcem, všechno jako by nabralo úplně jiný spád, než jak si to představoval.
Svět kolem něj se prostě a jednoduše změnil. Nebo se změnil in sám? To byly otázky. Čas plynul a on Cinder a vlčata vídával stále méně. Připadalo mu, že to jsou už měsíce. Jeho milovaná zmizela v bludišti pod Alatey a vlčata se rozutekla po horách. Alespoň takhle to vnímal. Nějak je nemohl všechny sehnat dohromady, jako by mu vážně nebylo souzeno být honáckým psem.
Bude se na něj opět zlobit? Ale jak by mohla? Sama byla pryč déle.
"To máš možná pravdu, ale tyhle ostrovy dokáží změnit každého. Tak aby ses potom nedivil, až se ohledneš zpět," pronesl na slova svého bratra, že už je takový a nejspíš, že ho nic nezmění. On sám byl nyní asi opravdu jiný než dřív.
Konečně se uklidnil a když jeho oči přivykly stále větší tmě s tím jak denního světla ubývalo, všiml si barevných odlesků, stejně jako Podběl.
"Vidíte to také? Že by se všechny ty cenné kamínky rodily zde?" Bylo by to možné, ne? Jenže všechna ta krása byla pod silnou vrstvou ledu. Mohli zkusit použít magii, ale Xander hádal, že i kdyby se snažili všichni tři společně, s ledem by nejspíše nepohli.
Pohlédl na Podbělka, po té na Warga, "naposledy jsem se vrátil stejnou cestou." zasmál se tiše. "Vedle skluzavky jsou, něco jako schody."
Napřímil uši a také naslouchal zvuku hlasu svého bratra. Bylo to tak dávno, co naposledy vyli. Wargův hlas se od té doby prohloubil a zmohutněl. Zesílil stejně, jako jeho vlastník. Ozvěna, jako by se neměla o co odrazit a tak hlas zmizel v temném prázdnu, možná, nekonečného tunelu.
"Jako by to vedlo až do nitra země." Možná měl Xander i pravdu.

Co se stalo, že se ocitl v říši mrtvých? "Nějaký šílenec z toho světa se objevil na ostrovech a ukradl několika vlkům jejich duše. Tak jsme já a Solfatara, první vlčice, co jsem ji zde potkal, se dostali do světa mrtvých. Nebyli jsme ani živí ani mrtví a bylo to velmi zvláštní a divné místo. Vypadalo vlastně jako tyhle ostrovy, jenom tam byla noc. A mrtví." Zavzpomínal. Byl to zvláštní zážitek. Ale poznal díky němu Solf a když si na ni vzpomenul, napadlo ho: Co asi tak teď dělá? Jak se má? Vzpomněl si také na její partnera Taylora.
Svištěli dolů a Xander si tuto skluzavku rozhodně užíval stejně jako když to bylo poprvé. Nadšení mu plápolalo v očích i když už byli dole. Podběl udělal dobře, když uhnul, jinak by asi fakticky skončil někde čumákem na ledové zdi.
Xander se postavil a s tlamou pořád od ucha k uchu rozevřenou, vyplázl na bratra jazyk. "Ale no tak, přece nebudeš stále tak upjatý, bráško." šťouchnutí mu oplatil a aby nepřišel zkrátka ani Podběl, dloubl si Xander nosem také do jeho boku. Pak se otočil na Warga: "Co je dál, vlastně ani nevím. Ale táhne z tama chlad, takže můžeme jít dokud nám nezačnou namrzat čumáky." Nehodlal jim tuto expedici vymlouvat. Když tam nebyl, proč by se nepodívali, že?

"Teoreticky. Nikdy jsem na vlastní oči neviděl nikoho zmizet a ani mi nikdo nechybí. Samozřejmě tím myslím, že z těch co jsem poznal tady na ostrovech, nikdo nezmizel, nebo jsem na to ještě nepřišel," zazubil se na oba vlky. Pochopitelně nevěděl, že Solfatara, jeho první zdejší známost, je mrtvá, ještě se to k jeho uším nedoneslo. Nepředpokládal ale, že ti o kterých chvíli není vidu ani slechu ihned padli za oběť mizícím kouzlům. "Každé zmizení nemusí nutně znamenat, že je zapříčinila magie. Ale slyšel jsem, že to možné je a taky jsem se takhle dostal do říše mrtvých." Naštěstí se dostal zase i zpět. To bylo právě se Solfatarou.
"Ano, takových míst se na ostrově vyskytuje dost. Řekl bych, že krása zdejších ostrovů je poměrně rozmanitá a bohatá." Xanderovi se líbilo mnoho míst, která navštívil a mnoho z nich ještě neobjevil. Věřil však, že jednou pozná celé ostrovy.
Sledoval se zaujetím, jak se blíží ke skluzavce. První kdo na ni skončil byl Podběl. Jeho bratr skončil nahoře na zadku a Xander neváhal. Přiskočil k Wargovi a vrazil do něj tak, že oba dva se dostali do spárů zledovatělého povrchu a už svištěli dolů. "Ví," zavýskl Xander nadšeně a když skončili všichni tři vlci dole, smál se jak malé vlče.
"No není to parádní zábava?" smál se dál a v očích mu plápolaly jiskřičky nadšení.

Rozbitý sever přes Tundru >>>

Cestou na nás padla tma. Noc se hlásila o slovo. Poměrně teplá letní noc a i když v těchto oblastech sníh přetrvává, bylo znát, že léto se chopilo své vlády.
"Není, je, kdo ví. Já ji nenašel a slyšel jsem jenom, že není. Někdy však vlci zmizí, ale pravda je, že se můžeme pouze dohadovat, zda našli cestu, nebo jejich těla byla smetena mořem či zmizela v nenávratném cyklu přírody aniž by si jich kdokoliv všiml." To byly pouze spekulace. Tak či tak, Xander neměl touhu opustit ostrovy.
"Zvykneš si." Vlastně mu ani nic jiného nezbývalo.
Podle Xandera, jeskyně o níž se zmínil před dvěma vlky, kteří mu byli blízcí, byla skutečně docela zábavná. Navíc tam bylo něco, co by i rád prozkoumal blíže. Minule, když tam byl, měl dojem, že pod silnou vrstvou ledu se ukrývají různé minerály a pableskují podle toho, jak se k nim skrze led prodere světlo. Tehdy tam byl se svým, mohl by klidně říci, že kamarádem Dagarem. Rozhodně toho vlka bral jako někoho, komu by mohl věřit. Přinejmenším byl Dagar dobrák, podobně jako Xander.
Jakmile se před ním objevil povědomý otvor v závěji - tedy tak alespoň onen pahorek působil na kolemjdoucí bytosti, jako závěj sněhu, pahorek nebo jen prostá skalka - Xander nasadil na tvář spokojený úsměv a klidný výraz s jakousi jiskrou hravosti. Někdo by si mohl myslet, že je to jen přemítající huňáč, ale jemu se v koutcích úst zachvívala kůže okolo pysků, jak se nemohl dočkat toho, co na jeskyni řeknou ti dva. Čekala je pěkně bláznivá skluzavka.

Ledové pláně >>>

Usmál se na bratra se slovy: "To rozhodně jsou a velmi rád vás představím." Což mu také připomenulo, že kdyby se setkali všichni i sestra Cinder, bylo by to suprové shledání. Ovšem tu od té doby neviděl. Ale ostrovy byly velké a určitě se ještě střetnou. Bylo by báječné, kdyby Cinder našla sestru, tak jako on našel bratra.
Podběl to vzal dobře a bylo vidět, že na výlet se těší, doslova jako malý, protože vyrazil kupředu jako blesk.
Stanul tam, kde už byl jednou. Vypadalo to tu stále stejně pustě, jako před tím. Pevnina pokračovala dál do moře, kde se měnila v rozpraskaný led. Kry do sebe narážely a pohupovaly se, že se zdálo, že překonat tohle pole rozbitého ledu může být docela nemožný úkon.
"Jsem rád, že je otec v pořádku." Xander se zamyslel, zůstal vůbec někdo ze sourozenců doma? "Z ostrovů, údajně cesta nevede. Ale nevadí, samotné ostrovy nabízejí mnoho možností, kde se usadit, tedy pokud o to vlk stojí." Zazubil se Xander na Warga a po té se zadíval na Podběla. "Tak co, podíváme se do jedné moc zábavné jeskyně?" Mrkl na šedého vlka a po té vyrazil.

>>> Mrazivá jeskyně (přes Tundru)

Xander byl rád, že Warga vidí. Nikdy by si nemyslel, že ještě kdy spatří někoho ze své rodiny, protože když se ocitl tady a zjistil, že odtud vlci jen tak nemohou odejít kdy se jim zlíbí, smířil se s tím, že nikoho ze své minulosti už neuvidí, ale nyní tu před ním stál jeho bratr. Navíc bratr, který se stavěl k myšlence odchodu ze smečky docela negativně. Jako, že nechtěl odcházet. Vždycky chtěl být hrdým strážcem hor. Mohlo se však ledacos změnit. Xandera by novinky z domova zajímaly. Otázkou bylo, kdy Warg odešel? Proč? Bylo toho hodně, na co by se Xander nejraději zeptal hned. Nemohl to ale na něj tak vybalit. Třeba mu to bráška řekne sám, až bude chtít. "Tomu rozumím," také měl za sebou dlouhý příběh. Popravdě, co se dělo předtím, jako by se ztrácelo v mlze. Pamatoval si jen útržky. Co se ocitl tady, vše ubíhalo, jako by jiným tempem.
Stříhl ušila a na tváři se mu objevil velký úsměv. "Ano, to mám. Našel jsem si partnerku a máme spolu vlčata," prozradil Xander. Pohlédl také do dálky. "No, obcházíme hranici, trošku jsme si sem zašli." Mrkl na Podběla a po té pohled věnoval Wargovi. "Jasně, přidej se." No a když už tu byl, "Co se mrknout ještě dál na ten rozbitý sever?" Navrhl a opět pohled věnoval Podbělovi, který tm chtěl jít. Konec konců, nebyli zase tak daleko, aby se nemohli vrátit včas.
"Podběli, tohle je Warg, je to můj bratr. Wargu, Podběl." Představil je Xander nakonec. "Podběl sice nemluví, ale je to bystrý mladý vlk," objasnil situaci Wargovi, aby nebyl zmatený, proč mu šedý vlk nic neříká.

>>> Rozbitý sever

Alatey >>>

Rozhodně nechtěl se od území nějak vzdalovat. Možná tak obejít to kolem, ale raději by byl na území i když, táhlo ho to zase na vandr, jenomže se z jednoho právě vrátil. Nebylo by spravedlivé, kdyby zase zmizel. Ještě, že netušil, co si druzí vlci myslí. I když si vzpomněl, že Cinder získala novou magii. Tedy, ona jakože nebyla nová v poslední době, ale získala ji až na ostrovech. Docela by ho zajímalo, jestli se s ní naučila zacházet. Mohla by díky ní vycítit nebo poznat, co si druhý vlk myslí? Jako, ne, že by věděla slovo od slova, ale třeba náladu, to by asi bylo možné. Ale to se ji bude muset zeptat až ji potká. Jestli na něj nebude zase naštvaná. Byla dlouho v jeskynním komplexu. V podstatě to bylo déle, než když byl on na lovu, ale jak znal samice, dokázaly se rozčílit i kvůli tomu, co se ovlinvnit moc nedalo.
Zatřepal hlavou, jako by se chtěl zbavit nepříjemného ledového větru. Ve skutečnosti jen chtěl zahnat nepříjemné představy o kterých nikdo neměl ani tušení.
"Tady je pěkný chládek i v letních měsících," prohlásil. "A v Tundře je moc hezká jeskyně." Vzpomněl si, jak tam zabrousili s Dagarem.
Zachytil Podbělův pohled a švihl ocasem, přičemž pohodil hlavou, kdyby to uměl jako lidé, bylo by to pokrčení rameny a rozhození rukou, "Pořád mě tyhle ostrovy lákají, abych je celé prozkoumal a ještě se mi to nepodařilo. Ale nejraději bych je prošel s rodinou," ovšem to nebude možné, neboť rodičovství není vůbec jednoduché a vlčata mají své hlavy. Konec konců, "Nikdy ale nevíš, co ti přinese zítřek," to nemohl uskutečnit ani Podběl. Někteří byli už jinde. Našli si nové smečky a někteří zemřeli. Zkrátka nikdy nevíš, co ti zítřek přichystá.
"Tady na pláních musí vlci čelit neustálému větru. Když je všude hezky, tady fouká. Když všude fouká, tady tě vítr sráží to kolen. Ale z támhle těch dvou hor je naprosto dokonalý výhled na ostrovy." Kývl hlavou k Dvojčatům.
Přes ten vítr Xander kroky dalšího vlka ani neslyšel. Když však zaslechl své jméno, oči se mu rozšířily a prudce se otočil. Ten hla! Ten bych nemohl zapomenout. Byl to opravdu on. Jako zhmotnělá vidina, zjevivši se, stál přímo tady. "Wargu?" Jasně, že to byl on. Jeho vzhled bych si nespletl. Opustil domov? Tak se přeci jenom také rozhodl? Nebo se snad stalo něco našemu otci? Napadaly ho různé myšlenky. Když byli malí, Warg říkával, že chce být jako otec. I když pravdou bylo, že ho dost zajímaly i byliny a učil se od matky. Ovšem i v dospívání byl jasného názoru, že on neodejde i když se naše sestra vydala na toulky.
"Jak ses tady... totiž, rád tě vidím, bratře, ale odtud není cesty..." Byl rád, že ho vidí, zároveň mu bylo jasné, že pokud měl Warg v úmyslu se vrátit, nebude to, patrně, možné.

Jelikož vypadal mladý vlk velmi nadšeně, Xander se rozhodl mu tu radost dopřát. Podívat se tam krátce mohou, ale rozhodně tam nechtěl zůstávat příliš dlouho. Nevracel se do smečky proto, aby zase hnedka někam zmizel. "Jenom tam nakoukneme a zase hned půjdeme, platí?" Bylo to spíše vřelé oznámení, než-li otázka. Kdyby Podběl nechtěl, Xander by stejně dodržel svůj plán, kterým bylo obchůzka hranic.
Sestoupili dolů a ovanul je všudypřítomný chlad ledových plání. Zašli kousek dál od hranic. "Támhle končí země takovými krami. Chtěl jsem se tam někdy podívat, ale ještě jsem tam nebyl. Nejdál jsem se dostal támhle k těm dvěma horám." Kývl Xander ke dvojčatům. "Nicméně nynní tam nepůjdeme. Nebo alespoň ne já. Byl jsem dlouho mimo území a potřebuji se chvíli zdržet na území." Mrkl na mladého vlka.

>>> Ledové pláně