Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Společně s Podbělem tedy postupoval Xander podél hranic. Občas někde obnovil značku, která se mu zdála už slabá a jinak pokračoval dál. Sledoval okolí, naslouchal zvukům a také dával pozor na Podběla, který se také snažil, alespoň podle Xanderova náhledu. Nějaké pachy zde byly, ale to by bylo divné, kdyby ne, protože se zde přeci pohybovali členové smečky. Na některých místech byly pachy zřetelnější, to byly takové pěšinky, po kterých se vlci pohybovali, jednoduše proto, že byly nejschůdnější. A pak tu byla místa, kde se moc nepohybovali. Těch bylo mnohem víc.
Když stáli na vyhlídce, Xander se podíval kam Podběl ukázal svou hlavou a zadíval se do dáli. Nic neviděl, ale stejně museli projít hranice i v této oblasti a tak vrátil pohled na Podběla. Když chtěl od něj odpověď, musel jej sledovat. Jen uši by mu neprozradily, co si němý vlk myslí. "Chceš se tam podívat? Dobrá a potom se přes Tajgu vrátíme do Avaru, kde můžeme zkusit nějakou tu lekci boje." Uzavřel to Xander a potom se vrátil zase na pěšinku vedoucí kolem hranic jejich smečky.
[b"]No a zatím můžeme probírat strategie teoreticky."[/b] Přeci jenom, ticho bylo nezvyklé, když spolu kráčeli dva.

Co si Podběl myslel, nebo co očekával, to Xander nemohl tušit. Možná, kdyby ovládal myšlenky nebo třeba Auru, možná by to dokázal pochopit, ale takhle musel přistupovat k dorůstajícímu vlku, jak si sám myslel. "Dobrá tedy, vyrazíme. Měli bychom hranice obejít a zjistit, co se kde děje a jestli není v blízkosti někdo, kdo by mohl dělat potíže." To mu připomenulo, co se událo před narozením vlčat. A to byl také důvod, proč chtěl hranice obejít, aby se to nestávalo. "Musíme dohlížet na to, aby se po území nepohybovali cizí vlci bez toho, aniž bychom o nich nevěděli." Možná říkal něco, co bylo jasné, ale byl z téhle dvojice jediný, kdo mohl mluvit a tak nechtěl, aby jenom mlčky chodili a nic se tak nedozvěděl. "Ochránce, obránce, by měl mít znalosti nejen v boji, ale také i jak se pohybovat v terénu. Měl by mít přehled, kde se nacházejí úkryty nebo možné dočasné přístřešky. Kde a kudy se pohybuje zvěř a tak." Alespoň to si Xander myslel. "Třeba támhle je dobré místo, odkud je pěkně vidět na Tundru," kývl na Podběla a ukázal, kde našel minule dobré místo. Byly odtamtud vidět polární skály i Ledová pláň.

~ Shine, Podběl ~

Xander kráčel dál a blíž k Shine s Podbělem. Snažil se vyhodnotit situaci dříve, než do ní vstoupí. Zdálo se mu, že matka a syn zrovna teď už neřeší nic zásadního. Ne, že by snad slyšel o čem se ti dva baví, nebo spíš o čem mluví Shine, když podběl byl němý, ale měl ten dojem, že už může vstoupit do jejich společné chvilky.
Když přišel až k této dvojici vlků, nejdříve se lehce uklonil Shine a doprovodil svou úklonku slovy: "Zdravím, Shine," začal. "Pokud to nevadí, rád bych si vypůjčil tvého syna," objasnil ji situaci, proč přišel. Po té samozřejmě pozdravil i Podběla. "Pokud nic nenamítáš, rád bych s tebou obešel hranice smečky, co ty na to?" Zeptal se i jeho. "Tedy pokud, nemáte v plánu něco jiného." To byla otázka na oba. Kdyby měli naplánované něco jiné, určitě by jim do toho nezasahoval.

Kvetoucí louka (přes Tajgu) >>>

~ Iliana, Podběl ~

Otřepal se a zamířil do hor. Zbývalo už jedno stoupání na vrcholy pohoří. Sníh tál doslova před očima. Zdálo se, že jaro definitivně převezme otěže. I vzduch byl o mnoho teplejší, než před pár dny. Xander si byl téměř jistý, že sníh už nenapadne. I když v horách by mohl stále ještě držet. Slunce se opíralo do jeho zad. Hustý kožich a stoupání v něm vyvolalo teplo a tak mu nebyla ani zima, ale ani nejlepší to nebylo, neboť mu začínalo být horko.
Dosáhl hranic a když už byl při tom, začal je kontrolovat. Občas se zastavil, aby obnovil značky teritoria a zjistil z pachů v okolí a stop, kdo se tady pohyboval. Většinou to byla divoká zvěř, kdo narušoval hranici vlčí smečky, ale to bylo normální. Mohl zjistit, že se do hor začali stahovat obyvatelé, kteří se na začátku zimy rozlezli po okolí. Asi je teplo přivedlo zase zpátky.
Pomalu se dostal až do Avaru. Mohl si povšimnout někde nedaleko Sierry s Mercerem, Podběla se Shine, ale nikde neviděl vlčata. Zavětřil, rozhlédl se a snažil se vypátrat kohokoliv ze své rodiny. Cítil jenom pachy, které tu po sobě zanechali. Někde byly cítit Cipher a Tiara, Vittani, ale Enigmu necítil.
Našel alespoň Ilianu, která spala tam, kde ji zanechal odpočívat. Zkontroloval ji a olízal ji na hlavě. Po té se rozhlédl a věděl, že by měl obejít hranice i na druhé straně. Pohlédl na Podběla, měl být jeho učedníkem a tak byl nejvyšší čas, aby si to spolu prošli. Vykročil pomalými kroky k němu a Shine.

Zlatý les (přes Tichou Zátoku) >>>

A byl opět sám. To bylo něco, co moc nemusel. Mnohem raději by byl, kdyby se Rozárka rozhodla, že se podívá k nim na území Alatey a třeba by se ji tam zalíbilo natolik, že by se rozhodla zůstat a stát se tak součástí jeho Alateyské rodiny. Leč ona tomu chtěla jinak. Skutečně ji to nedával za zlé, prostě to tak bylo a to byl důvod, proč tu teď sám kráčí loukou.
Na louce se alespoň poohlédl po nějakých bylinách. Takový podběl se hodil a tak hledal žluté kvítky. Našel i sedmikrásky a tak jich několik utrhl, aby je mohl odnést domů. Rozhodl se, že se staví v jejich doupěti a květiny tam uloží, aby se usušily pěkně ve stínu a suchu. Všiml si nedaleko vlka Yara s nějakým dalším vlkem, ale nechal je být a šel dál.
V úkrytu uložil květiny, které našel tak, že se zavěsil na pavučinu pod strop jeskyňky a potom pokračoval na území Alatey.

>>> Alatey (přes Tajgu)

Tichá zátoka >>>

"Najdeš, věř mi," dříve nebo později musí najít vhodné místo, kde bude spokojená. Nad jejími slovy se musel pořád uculovat. Byla roztomilá a nebyla hloupá. Vlastně, byla, dá se říci silná a Xander obdivoval, že dokázala přežít i se třemi tlapkami tak dobře. Dokonce ji to, zdálo se, že příliš nepoznamenalo a to bylo jen dobře. "Nejsi víc upovídaná, než-li já. Já povím i to, co si právě myslím a nad čím přemýšlím, co je horší?" Zazubil se na ni. "No jo, možností je docela dost. Kdyby se ti Zlatá nelíbila, můžeš zkusit Alatey," nebo Daen či jinou smečku.
Byli tady. Dorazili do Zlatého lesa a zlaté stromy je pohltili. Bylo to moc hezké místo.
"Velice rád jsem tě poznal, Rozárko a kdybys cokoliv potřebovala, můžeš za mnou přijít, nebo mě zkusit zavolat. Víš kde mě můžeš najít a já tě kdykoliv rád uvidím," řekl mile Xader. Nechtěl se loučit od tak milé společnosti, ale povinnosti volaly. Měl by se vrátit domů. "Jak jsem před chvílí mluvil o těch povinnostech vůči smečce, měl bych se vrátit a zkontrolovat rodinu. Obejít hranice." Vysvětloval své povinnosti. "Tímhle směrem Zlatá leží a určitě narazíš na některého člena, pokud budeš chtít zjistit víc, kdo jiný ti dá lepší informace, než samotný člen smečky?" Rozloučil se tedy: "Jestli potkáš vlka Atraye, tak že ho zdravím." mladík, kterému pomohl najít cestu domů do Zlaté. "Teď už opravdu musím. Doufám, že se ještě uvidíme." Mrzelo by ho, kdyby ne.
Po té se uklonil, naposledy a otočil se k domovu. Chtěl být tam, kam patří. Potřeboval se ujistit, že je všechno v pořádku.

>>> Kvetoucí louka (přes Tichou zátoku)

Kvílivec (přes Kvetoucí louku) >>>

Tak tedy vyrazili od jezera. Xander se také napil, než opustili Kvílivec a potom už loukou probouzející se do jara, kráčeli bok po boku směrem k zátoce. "Myslím, že některé smečky mezi sebou budou mít přátelské vztahy. Ale také budou některé méně přátelské. Třeba Alatey jako taková je opatrná. Není divu, je to mladá smečka. Zlatá je tu asi dlouho. Jak? Nevím, ale rozhodně tu byla už před tím, než jsem se na ostrovy dostal já. Pak Daén, tam jsou asi také opatrní. A smečka v poušti." Jak ta se jmenovala? Nikdy tam ještě nebyl.
"Rozumím ti. I takoví ale jsou. Jestli tady, to nevím. To už je asi záležitost každého vlka osobitě." řekl by Xander spíš než, že by to bylo smečkou. Souhlasil s ní, že štěstí má, když se zde cítí dobře a má i kamarády. "Kdykoliv budeš potřebovat, jsem tady." Mrkl na ni. "Přátelé si mají pomáhat."
Přikývl, "Určitě najdeš správný domov. A ne, nemusíš být pořád na území smečky. Třeba můžeš být průzkumnicí nebo sbírat bylinky různě po okolí. Navštívit přátele, jen se jako člen, musíš vracet častěji a pomáhat smečce." Vysvětlil. Netušil, jestli kdy některá smečka měla zákaz vycházení, ale když si vlk splnil své povinnosti, nebyl důvod, proč by nemohl trochu cestovat. "Uvidíš sama. Však rozhodnout se nemusíš hned. Můžeš si s někým promluvit a promyslet si to." Rozhodně nechtěl být ten, kdo by někoho někam nutil. Věřil, že i v Alatey by jistě našla své místo, ale pokud trvala nebo to tak uvnitř sebe cítila, že v horách žít nechce, za zlé jí to neměl. Chápal to.

>>> Zlatý les

Na to něco bude. Musela na tom být přeci špetka pravdy. "To je hezký pohled na život. Ale jo, když se na někoho mračíš, můžeš ho tím odehnat. To dává smysl. Bručouny nikdo nemá rád. Nebo alespoň většina ne." I když to nebylo vždycky tak jednoduché. Někdy to bylo naopak složité až hrůza.
Nechápavě se na ni podíval. Vlastně její otázka dávala smysl, ale stejně tak neodmítal pomoci někomu 'v nouzi'. "Není to zase tak daleko, abych ti to nemohl ukázat a doprovodit tě tam, Rozárko." Věnoval ji jeden gantlemanský poklonek a potom naznačil, že vykročí. Počkal na ni a po té bok po boku šli od jezera.
"Jsou doopravdy plné překvapení. Co jsem tady, jsem vlastně docela spokojený. Asi se mi už staly domovem. Potkal jsem vlčici, která se mi stala kamarádkou," (Chudák, kdyby jen tušil, že ta již není mezi živími. On netuší, že zemřela.) "A také partnerku a další přátele." Měl vše, co si mohl jen přát. Kdepak Dagar asi teď je?
"S Cinder jsme si našli smečku, která nám vyhovuje oběma, nemám si proč a na co stěžovat."
"Řekl bych, že ano. Jednoho jsem potkal a zdál se být milý. Doprovodil jsem jej domů, neboť se, ztratil?" Nechtěl to nijak zvlášť rozvádět, prostě mu pomohl, když cestu znal. "Myslím, že tam mají všechno tohle. Krásný les a jistě i ty bylinky."

>>> Tichá zátoka (přes Kvetoucí louku)

Ani ona nebyla hloupá. Přikývl a řekl. "Věřím, že i ty jsi moudrá. A pokud jsi nebyla dřív, nyní určitě jsi," dokazovalo to i její schopnost přežít. "Vyzařuje z tebe takový zvláštní optimismus, nepletu se?" Kdyby na to měl vhodnou magii, možná by si byl jistý, takhle jenom mohl říci, co cítí nebo co se domnívá. Rozárka byla rozhodně milá vlčice.
"Nevím, co s ní je. Naposledy jsem ji viděl před rokem a něco a na posledním srazu smečky už nebyla. Může být stále členkou smečky, avšak to já nevím. Upřímně?" Xander se uchechtl, "Odehrálo se toho tolik. Já se taky toulal mimo území smečky. Potom jsme měli s partnerkou vlčata, totiž máme je." Měl by je jít najít. "Měl bych je zkontrolovat," to rozhodně. "Aby se jim něco nestalo," vytrhly ho z konverzace myšlenky na rodinu.
Přikývl na její otázku o smečkách, "Jasně, že vím. Jedna je tady nedaleko ve Zlatém lese. Můžu tě tam doprovodit, pokud chceš?" Nabídl ji doprovodnou tlapku.
"No jo, ostrovy jsou opravdu hodně zvláštní a plné překvapení. Zaručuji ti, že se tady nudit nebudeš." Tu větu zakončil smíchem. Potom však zvážněl a upřel na Rozárku vlídný pohled, "Ale pozor, ostrovy tě mohou závést i na místa nebezpečná." Udělal dramatickou pomlku, "mě na uvítanou zavedly do říše mrtvých."
Potom švihl ocasem, "Tak co? Chceš ukázat Zlatou smečku?"

Bránila se tomu, být zlá a nebo to bylo tak, že chtěla, aby si on nemyslel, že by mohla být zlá. Xander se lehce zazubil. "To je v pořádku, nikdo po tobě nechce, abys magii využívala k těm temnějším účelům. Jen jsem tím chtěl říci, že tahle síla umí obojí. Je stložena z tvořívé, ale i ničivé síly. A vše je v rovnováze, dokud tu rovnováhu nenarušíš." Nezašel někam moc daleko?
"Jo, vzduch je všude kolem nás, stejně jako země, ale i voda a když na to dojde i oheň. Třeba v blesku. I když si to mnozí neuvědomují, i oheň je přítomen všude kolem nás, jen není tak zřetelný jako ostatní elementy."
Nemusel se ani zamyslet, byla to jistě pravda. "Ano, každý i ten nejtemnější vlk." Jen možná u něj ta květina bude něco jiného. Ale ano, kdo by nežasl nebo se alespoň nepozastavil nad květinou, která vyrůstá z naprosté zkázy. "Popel, je úrodný, má v sobě to, co pohltil oheň. Všude je rovnováha i tam, kde není vidět."
Pohlédl na ni a svým pohledem sjel po celém jejím těle od čumáčku až po konečky prstů na její zadní jediné tlapce. "Myslím, že když jsi zvládla přežít doposud, není nereálné, přežít i v horách." Konec konců, nebyla by první třínohou členkou smečky Alatey. "Jednu třínohou vlčici už jsme ve smečce měli," zmizela. Netušil kde, a vlastně ani pořádně ji neznal. Objevila se z čista jasna a zmizela stejně tak rychle. "Pro každého se dá najít vhodná funkce ve smečce."
Zavrtěl hlavou, "To nezakážou. Jestli bys chtěla, mohu ti smečku ukázat a rozhodnutí si můžeš promyslet sama." Bylo to na ni. Nebude ji nutit, jen nechtěl věřit, že by byla neschopná, když byla tady. Kdyby ano, musela by být dávno mrtvá nebo mnohem více zbídačená.
"To je pravda. Portál tady je. Spojuje dva ostrovy mezi sebou. A pak jetu ještě most a třetí ostrov, na kterém jsem ještě nebyl, ale rád bych se tam někdy podíval. Na ten se ale musí plavat, soudím dle toho, že o žádné spojnici, která by vedla vlky suchou tlapkou, jsem neslyšel." Už tu byl nějakou dobu a o ostrovech něco málo taky věděl.

Zdálo se mu, že Rozárka je nějak překvapená, potom však pochopil, proč mu tak připadala. Přiznala se, že moc nerozumí, jak vlastně magie funguje. Xander se na ni usmál a švihl párkrát ocasem. "To není problém, klidně ti s tím pomůžu. Magie je něco, co je součástí tebe. Proudí tebou jako taková energie. Když se naučíš ji vnímat, zjistií, co za magii máš, k čemu tě to táhne. A když se potom na tu věc soustředíš, můžeš ji ovládat." Řekl věc, ale myslel ve skutečnosti tu podstatu, k jaké magii má blízko. "Někdo může ovládat oheň, někdo vodu, někdo vzduch, zemi nebo jiné další magie." Snažil se ji uvést do obrazu.
Pohlédl na bílou květinu: "Vidíš? To je magie. Nic nevyroste takhle rychle. Zdá se, že tvou magickou podstatou je země," Xander se stále usmíval, když přikročil blíž ke sněžence. "Země je zajímavá magie. S tou dokážeš různé věci." Pohled zvedl ze sněženky k jejím očím, "můžeš být tvořivá, ale i ničivá. Záleží jen od toho, jakým způsobem ji využiješ."
"Tady v horách sídlí má smečka. Kdyby ses už nechtěla potulovat sama, myslím, že bys tam mohla najít přátele. Ale záleží od toho, jestli ti nevadí zima a sníh. Vlastně je zde několik smeček. Takže máš z čeho vybírat." Zazubil se na ni a pohlédl na horské pásmo, odkud ona přišla, patrně, ale nenarazila na smečku, jinak by o ní věděla.

(Leden a Únor)
Jméno vlka: Xander
Počet postů: Leden 2, Únor 7
Postavení: Delta
Povýšení: xxx
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku: Staral se o vlčata, zatím co Cinder prozkoumávala jeskyně.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Prostě vzal vlčata ven, aby poznala sníh. Dával jim lekce poznání, jednoduše škola. Když už vlčata povyrostla, dovolil jim, aby se také sama rozkoukávala po Avaru. Dohlížel na ně, dokud se nezačala rozutíkat.
Smečková minihra: Ne

Ahojky,

ráda bych si zažádala o povolení na 7. charakter - dospělý. Momentálně by šlo o to, abych měla volný slot a nemusela čekat případně na podzimní konkurz.

7. charakter
• +- 3 roky na MG (jsem tu od 18.10.2020)
• na prvním charakteru cca 350 postů - Xander 325 (chybí mi 25 postů)
• na druhém charakteru cca 250 postů - Noir 288 = o 38 postů více
• na třetím charakteru cca 150 postů - Deinell 182 = o 32 postů více
• na čtvrtém charakteru cca 100 postů - Alyanna 211 = o 111 postů více
• na pátém charakteru cca 60 postů - Bryce 136 = o 76 postů více
• na šestém charakteru cca 40 postů - Ricca 58 = o 18 postů více

Na hlavním charakteru mi chybí 25 postů, ale to je hlavně kvůli čekání na odpisy od vlčat. Na všech ostatních mám ale víc postů, než je podmínkou. Na nejnovějším přírůstku mám o 18 postů víc než je minimum, na druhém dokonce o 76 více.

Schváleno. Gratulujeme!

Xander se lehce usmál. "A já ani nevěděl, že to umím. Jak jsem řekl. Jen jsem zkoušel, co dokážu a ono se stalo tohle," jeho lehký úsměv se rozšířil. Tohle přemístění nebylo špatné. Skutečně netušil, že tohle je možné, ale jak se ukázalo, jde to. "Možná, že když se dosáhne určitého stupně ovládání vrozené magie, potom takové cestování je možné u každého. Ale pravdou je, že jsem nad tím nepřemýšlel a ani s nikým o tom nemluvil." Musel by to začít zjišťovat od ostatních vlků.
"Co? Jo tohle? To je takové dědisctví mé rodiny, řekl bych." V jeho rodině takovou hřívu mělo dost členů. "Ale nic není nemožné. Tady určitě existuje způsob. Jak takovou hřívu získat i jinak." Určitě to je možné, když lze získat všelijaké odznaky, změnit barvu srsti nebo očí, muselo být možné i tohle.
Zdálo se, že je vlčice ráda, že se Xander objevil z ničeho nic. "Těší mě, že tě poznávám." Zavrtěl ocasem a lehce se uklonil, jak to dělával zdvořile vždycky.
"To je dlouho ale zároveň ne." Mohla to tady znát, ale také nemusela. "Předtím jsem byl na konci ledových plání, tam kde se sever rozpadá do moře."

Plameny z jeho těla pomalu pohasly a on tu nyní byl skutečný, živý, nepopálený, prostě jako by se tu zjevil z čista jasna. No, z popela, ale jako odnikud někde to zkrátka bylo. Patrně i vlčici vylekal svým zjevením. Avšak vzpamatovala se poměrně rychle. Xander zavrtěl ocasem a otřepal se, aby z kožichu dostal případný popel.
"Obvykle to pálí, to jo, ale teď? Teď vlastně ani ne. Je to zvláštní," zazubil se na vlčici v širokém úsměvu, hlavu lehce sklonil a zavrtěl ocasem. "Jen jsem zkoušel, co všechno se svou magií dokáži a hups, jsem tady."
Teprve nyní si všiml, že vlčice má jen tři tlapky. Nezdálo se, že by byla aktuálně raněná, takže muselo jít o zranění z minulosti. Měla lehce překlopená ouška. Možná nějaké zranění, možná špatná výživa v období růstu nebo prostě geny. A také si všiml, že měla krátký ocásek, ale nevěděl, jestli ho kus chyběl nebo prostě byl tak krátký.
Žádala jej, aby nikam nechodil, že tohle je perfektní místo. To Xandera přimělo se znovu rozhlédnout a pořádně oskenovat okolí. Támhle byly hory a tu zase louka. Vypadala jako Kvetoucí. "Jo, je to hezké místo, to je pravda." Ze sledování okolní krajiny se jeho pohled vrátil do tváře hnědé vlčice: "Jmenuji se Xander a nikam nespěchám," zatím. "Jak dlouho jsi na ostrovech?" Zajímal se. Nechtěla aby odešel, to muselo něco znamenat. Byla osamělá?
Moc nevěřil, že by ta voda byla teplá, ale proti gustu...