Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rozbitý sever >>>

Tohle bylo pro Xandera nové a zvláštní. V jednu chvíli byl sám sebou a ve druhou hořel jako les při požáru. Hořel a hořel, až shořel úplně. Tak by se to mohlo jevit pro neznámého pozorovatele. Vlastě by to tak viděli asi všichni, kdo by hnědého vlka s hřívou sledoval.
V jednu chvíli byl na Rozbitém severu, kde stál na pevninské kře, jak by se dala nazvat část ledu spojeného s pevninou. Zkoušel si svou magii, především její sílu a moc. Byl tam v zemi ledu a sněhu a pak, puf, rozpadl se jako hromádka popela a ve chvíli druhé se objevil úplně někde jinde, přesněji na břehu jezera, kde vstal z popela jako bájný fénix. Vedle hnědé vlčice se objevila hromádka popela. Uhlíčky se rozežhnuly a z toho všeho se probralo tělo hnědého vlka. On sám byl z toho překvapený, jako srnec ve tmě, na kterého dopadly kužely reflektoru.
"Svatá Luno!" zasmál se překvapený, udivený, ale spokojený. Ovšem kde se to objevil, ví fakt jen Luna. Rozhlédl se a téměř nadskočil, když se v jeho zorném poli objevila vlčice. Byla opravdu hodně blízko. Nečekaně. "Ohoh, zdravím," zazubil se následně, co vlna úleku projela jeho tělem.

Hraniční pohoří >>>

Jeho hlava byla opravdu plná myšlenek. Myslel na své děti, jak rostly, jestli se jejich vztah a vztahy mezi sebou nějak srovnaly. Bohužel nemohl tušit, co se jim honilo v hlavách. Cítil zodpovědnost za to, ale zároveň nemohl dělat vůbec, ale vůbec nic s tím, jak se situace měnila a vyvíjela. Říkal si, kde je asi Cinder. Její nepřítomnost byla už mnohem mnohem delší, než ta jeho. Ale ona byla v úkrytu a on nechal potomky, aby si dodali odvahy a prozkoumávali území smečky. Jenomže oni nezůstali jen a pouze na hranicích smečky, ale šli dál. A on ztratil stopu a nyní, jak si uvědomil, byl hluboko v ledových pláních severu.
Když se zastavil, bylo před ním moře. Ne však ledajaké moře ale, plné ker. Vypadalo to jako ledová pláň, ale provázaná velkými a rozsáhlými prasklinami. Vypadalo to tady jako rozbitý sever. Možná takhle by to nazval. Nezdálo se, že by se dalo projít touhle částí území, dalo-li se to pořád ještě nazývat územím, když šlo prakticky o led. Pevnina pod tím asi už nebyla. Xander to vyhodnotil jako docela nebezpečné místo.
Dlouho již nepoužil magii a tak ho napadlo, že tady v ledu by mohl otestovat, nakolik ji může plně využít a učinil tak. Nechal vzplát oheň. Vzpomněl si na Einara a zkusil to samé. Einar přeci hořel, ne? Tak proč by tohle nedokázal i Xander? Nechal se vzplanout a vnímal, jak mu po těle tancují plameny ohně. Byl to zvláštní pocit, ale líbilo se mu to. Víc, víc, víc! křičela jeho mysl a on vzplál tak mocně, že se z něj stal popel. Ovšem to nebyl konec. Někde, náhodně kde se popel objevil a z něj povstal hnědý vlk.

>>> Kvílivec

Alatey >>>

Z Avaru se vydal po stopách Vittani a Enigmy. Alespoň si to myslel. Brzy se mu stopy ale ztratily. Jako by se roztály s posledními zbytky sněhu, který už zůstával snad jenom v místech, kam nedopadaly sluneční paprsky. Všude jinde sněhová pokrývka mizela a teploty stoupaly, že bylo jasné, že jaro je už tady. Možná si počasí ještě usmyslí nějakou ránu, ale nyní už bylo poměrně teplo.
Jak tak kráčel po pěšině a sledoval, jak se zima postupně rozpouští a přechází v jaro, téměř by i zakopl o trs sněženek. Zastavil se a položil zvednutou tlapu na zem. Ty sněženky byly tak půvabné. Draly se na povrch i přes to, že kdesi ve stínech se ještě povalovaly zbytky sněhu. Ten pohled na jemné bělistvé kvítky ho okouzlil natolik, že musel chvíli jen zírat na křehkost jara, deroucího se skrze tvrdou chladnou zem.
Když se vynadíval, rozhodl se pokračovat. Jeho kroky jej však vedly dolů z hor a hlavu měl plnou myšlenek všeličného druhu, že si nakonec ani neuvědomil, kam vlastně kráčí.

>>> Rozbitý sever

~ Iliana, Cipher a Tiara ~

Iliana to znovu zkoušet nechtěla. Xander nevěděl přesně, jestli to bylo způsobeno tím, že se jí to nakonec nepodařilo a tak byla nezdarem ovlivněna natolik, že už neměla chuť, nebo jestli to mohlo být něčím jiným. Dcera mu nakonec řekla, že už to nebude teď zkoušet, protože ji bolí tlapky. Xander nevěděl, jak velkou výdrž vlčata mají. Jemu přišlo, že když byla malý, byl pořád plný energie a pak prostě odpadl a usnul. Možná tohle bylo stejné, ale protože už to bylo dávno, co byl malý, nepamatoval si to tak dobře.
"Tak jo, to nevadí." Zdálo se, že jde do úkrytu. Nebo někam si lehnout. "Kdyby něco, můžeš se vrátit do pelíšku ve smečkovém úkrytu," oznámil ji Xander.
Rozhlédl se kolem a ostatní vlčata se rozutekla. Asi by je měl zkontrolovat. Nebude je rušit, jen se mrkne zpovzdálí, pomyslel si a také tak učinil. Jen co Iliana zmizela v úkrytu (nebo přilehlých dírách?).
Vydal se nejdříve po stopách Cipher, kterou po chvíli uviděl ve společnosti Tiary. Ta byla v pořádku a tak se pustil dál, po stopách Enigmy a Vittani, aby je rovněž zkontroloval.

>>> Hraniční pohoří

~ (Enigma, Cipher,) Iliana ~

Myši dokázaly být mrštné, to byla pravda. Vždyť se dokázaly dostat do mnohých prostor a to i hodně malými otvory. Ale zároveň byly přesnídávkou nebo svačinkou, kterou si vlk mohl obstarat kdekoliv a téměř kdykoliv. Zdálo se, že Iliana pochopila a pustila se do práce. I kdyby se jí to nepovedlo, získávala tak cenné zkušenosti. Xander ji pozoroval a v podstatě se držel dál, aby mlaďounká vlčka mohla využít veškerý svůj vlastní potenciál. Zkrátka v životě se musela začít spoléhat na sebe.
Skoro se jí to podařilo. Šla na to dobře, akorát v poslední fázi se nechala zaskočit právě tou myší akrobacií a obratností. Xander k ní přišel blíže a olízl ji čumáček, kam ji ta myška hryzla. "To nevadí. Stopování ti šlo velmi dobře, Lio i to chytání myšky bylo moc povedené, jenom to chce více cviku. Příště to bude zase o něco lepší, uvidíš. A proto se netrap, ale místo toho to zkus znovu." Usmál se na ni a povzbudivě. Takhle to někdy chodilo a ani dospělí vlci neměli vždycky úspěšný lov.
Zajímalo ho, jestli to Iliana zkusí znovu a pokusí se doběhnout nějakou další myšku.

~ (Enigma, Cipher,) Iliana ~

Malé stopy ve sněhu ukazovaly směr, kam hlodavci šli. Bylo jich víc. Kolik? Možná dva, možná tři. A možná jen jeden, který tudy chodil pravidelně. Xander byl rád, že se Ilianě nic nestalo. zazubil se na ni a mrkl na ni jedním okem. "To je dobře. A když spadneš, vždycky se snaž dostat co nejrychleji zase zpátky na tlapky." To byla dobrá rada do života. Ať už se dělo cokoliv, vždycky byl vlk na tom lépe, pokud stál na tlapkách pevně. "Máte výhodu, že jste se narodili v horách. Tady je terén různě svažitý a naučíte se tak perfektně držet rovnováhu," vysvětloval ne jenom Ilianě, ale to, co říkal, slyšeli i Enigma s Cipher. Jestli poslouchali, to už byla věc druhá a také něco, co už jejich otec ovlivnit nemohl. Podíval se na ty dva a potom se vrátil pohledem k Lie.
"To jsou stopy, Lio a tyhle stopy znamenají, že někde nedaleko, tam, kde ty stopy končí, se nachází tvoje snídaně." Mrkl na ni a jemně do ní dloubl tlapkou, aby ji popostrčil ku stopám. "Tak honem, čichej a najdi si snídani."

~ (Enigma, Cipher,) Iliana ~

Také tu chvilku nechával pro Cipher s Enigmu, jestli se třeba nebudou chtít zapojit do hry rovněž. Xander zde byl pro všechny. Nedělal rozdíly, své děti bral stejně a měl je rád také rovnocenně. Zkrátka nyní měl funkci pečovatele, byl tu pro ně i když si ho zrovna nevšímali, když byli zaujatí něčím jiným. I tak je stále hlídal, ačkoliv Vittie se vydala na průzkum kousek dál, zbylá tři vlčata byla pořád tady.
Ti dva zatím měli spoustu starostí se zkoumáním prostředí. Iliana však přijala navrhovanou hru a vyrazila kupředu. Xander se rozběhl za dcerou a tak mohl vidět její snažení. Náhodou, z jeho pohledu jí to šlo hezky, až na finále. Xander se musel zasmát, i když nechtěl, bylo to legrační. "Jsi v pořádku, Lio?" Prohlédl si ji, ale nezdálo se, že by ji něco bylo.
"A co podnikneme teď?" Když se ptal, zavětřil pach nějakých hlodavců poblíž toho keře. Ve sněhu dokonce byly malinkaté důlečky, po packách. "Co myslíš, že to je, Lio?" zeptal se schválně dcery, jestli pozná, že jde o stopy nějakého většího hraboše. Lekce v praxi neuškodí.

~ (Enigma, Cipher,) Iliana ~

Pozoroval, jak se za malou Vitt vydala i Iliana, ale nepodařilo se jí dostihnoout sestru, možná to bylo tím, že při tom také zkoumala všechno možné na co narazila. Bylo to v pořádku. Prostě vlčata měla dost možností, co právě zkoumat. Kromě sněhu zde bylo také dost dalších podnětů, od keříků, všelijakých prohlubní, kamenů až po různé tvory, co se občas někde mihly. Sice byla zima, ale takové myši, ty jsou snad úplně všude. Nebo drobní ptáci.
Lia se vrátila zpátky a vybízela otce ke hře. No, to by nebyl Xander, kdyby se nechal pobízet příliš dlouho. Zazubil se na ni a sklonil se k zemi do hravé pózy, přičemž zavrtěl ocasem. "Tak jo, kdopak bude první u támhle toho keříku?" Kývl hlavou k nedalekému horskému keři. Nebyl tak daleko, ale ani ne úplně blízko. Byl vzdálený tak akorát, aby měl stále dobrý dohled na dvě další vlčata, Enigmu a Cipher.
Xander se zase narovnal a pobídl malou vlčici k závodu. Počkal, až vystartuje a dal ji náskok.

~ Enigma, Vittani, Cipher, Iliana ~

Pozoroval okolí. Vlčata se bavila buď sama, nebo mezi sebou. To chápal a jen je pozoroval zpovzdálí a dohlížel na to, aby některé někam nezahučelo nebo aby se zde neobjevil nějaký dravec či šelma. Prostě je hlídal, ale dálav jim prostor. Už to také nebyla ta maličkatá batolátka. Zdálo se, že jim už jde mnohem lépe nejenom chodit, ale i běhat a skákat. Samozřejmě jim vždycky každý skok nevyšel tak, jak jej zamýšleli, to bylo normální, ale už to byla ta správná raráškoidní vlčata.
Malá Vittani se rozhodla, že se podívá kousek dál, "Dobrá, jen dávej pozor, ano?" Vyzval malou průzkumnici a díval se, dokud mu její kožíšek nezmizel z dohledu. Trochu byl nervózní, však to jistě chápete, jestli jste také rodiče. Prostě by se nejraději rozběhl za ní a dotáhl ji zpátky domů, jenomže už to nebylo to nemotorné stvoření, co by sotva trefilo zpátky k mámě. Navíc mamku taky už dlouho neviděli. I to ho znervózňovalo, ale co naplat.
Pozoroval zbylá tři vlčata a přemýšlel, jak ten čas letí. Tu si uvědomil, jak se asi Cinder cítila, když byl na lovu.

~ Enigma, Vittani, Cipher, Iliana ~

"Ano, přesně tak. Naše smečka se jmenuje Alatey a je to tak, Vittie, tohle tady, to je náš domov. Tady je doma, správně," povzbuzoval Xander vlčata a opakoval jim slova tak, aby se je naučili vnímat správně. Jak se zdálo, Vittani byla pro najít nějaké to jídlo, což byla dobrá příležitost ke stopování.
"Magie je součást vás. Je to něco jako energie, která proudí vašim tělem. Dříme uvnitř a čeká, až ji ve své mysli zavoláte. Potom se projeví," snažil se jim to vše vysvětlit.
"Maminka i já máme magii ohně. A podle vašich očí se zdá, že vy všichni ho máte také, oheň," pokračoval dál ve vysvětlování magie. "Zde na ostrovech, ale i jinde je běžné, že vlci vládnou čtyřmi elementy, se kterými se rodí. Avšak také magii nemusejí v sobě mít vůbec. Jsou taková místa daleko odtud, kde vlci magii nemají. A potom jsou další druhy magií a není jich málo. Některé budete moci získat s postupem času." Xander mluvil a mluvil.

Xander vlčatům vysvětloval vše, co ho napadlo, co by ohledně magií měli vědět. Snažil se jim sesumírovat to, jak magie funguje a že se na ni musejí soustředit, aby se jim podařilo ji vyvolat. Dokonce jim pověděl i o některých dalších magiích a také to, že on sám jich má víc a odkud je má. Čili jim pověděl o Wuovi, který se ostrovy protlouká s podivným vozíčkem plným různých předmětů a lektvarů. Samozřejmě jim musel říci, co vlastně lektvary jsou. Od Wua se dostal k informacím o záhadné Svatyni a Mistrovi, který vlkům poskytuje trénink a potom jsou silnější. Samozřejmě každý má své limity, to bylo jasné. Nabídl jim, že je tam s maminkou někdy vezmou, když budou chtít. Dokud byli malí, nebylo třeba, aby podstupovali tvrdý trénink, nebylo by to ani moc vhodné, kvůli jejich kostem a svalům, které se vyvíjeli, na to jim stačil pohyb, který vyvíjeli sami od sebe.
Od magií se přesunuli konečně k lovu. Přišly na řadu základy, kdy jim Xander vysvětlil, že musí nejdříve odhalit ve vzduchu pach a najít stopy na zemi. Řekl jim, že se postupně budou učit, kde najdou jaký druh zvěře vhodné k lovu a čím více informací si zapamatují a naučí se, tím snadněji se jim podaří najít něco k lovu. Potom jim ukázal stopy nějakých zvířat žijících v Avaru a předvedl jim a vysvětlil, jak drobné zvíře ulovit. Vlčata zkoušela jak stopovat, což ve sněhu měla lehčí, neboť mohla stopovat viditelné stopy, tak chytat drobné hlodavce.
Když byl lov u konce a vlčata měla plná bříška, Xander jim ochotně vysvětloval vše, co se týkalo smečky a rodiny. Zmínil, že smeček na území ostrovů je vícero a že by si měli dát pozor na kontakt s neznámými vlky. Že by se měli vždycky snažit posoudit, jaké riziko jim hrozí, což samozřejmě, nebudou schopné hned, ale nějaké rady jim k tomu dal. Že neznámým vlkům nemají věřit vše, dokud je nepoznají lépe. A tak dále. Nakonec jim také pověděl několik slov o horách. Jak se v nich pohybovat. Na co si dávat pozor a prostě to, co by měli znát k tomu, aby mohli v horách žít bez úhony.
Čas plynul a Xander se ani nenadál a byli zase blíž a blíž jaru.

"Nyní, pokud budete chtít zkoumat trochu Avar, můžete. Jen dávejte pozor, kam šlapete ať nespadnete ze srázu," varoval je. Sám zůstával poblíž, kdyby některé vlče potřebovalo cokoliv, byl tu stále pro ně.

~ Enigma, Vittani, Cipher, Iliana ~

Díky umístění Avaru, byli o něco chráněnější před prudkým větrem, který nejspíš nelítostně kousal ostatní místa na ostrovech, především ta holá, kde se nedalo kam ukrýt. Ačkoliv byla obloha zatažená docela hustými mraky, zatím ještě nesněžilo. To však neznamenalo, že se nemůže každou chvíli sněžení spustit. Vše nasvědčovalo tomu, že sněžit v průběhu odpoledne bude.
"Alatey, ano to je naše smečka. Smečka je společenství vlků, kteří spolu žijí, protože si důvěřují a pomáhají si." Snažil se vysvětlit dětem. Byla to reakce na Cipher a Vittani, ale říkal to samozřejmě všem.
"Sníh studí, protože je to zmrzlá voda a protože je nyní zima, je z ní sníh, taky má formu ledu, na který jistě narazíte například u převisu," rozhlédl se kolem sebe, zda neuvidí rampouchy a ano, nějaké byly u skal. "Třeba támhle. Vidíte ty visící průhledné věci, co vypadají jako zuby? To jsou rampouchy a jsou další formou vody."
Díval se na to, jak vlčata zkoumají sníh a nebo se jinak radují, či zlobí, že něco není podle jejich představ.
"Chtěli by jste zkusit si ulovit nějaké jídlo?" Zeptal se mladých vlčat.
Nyní už byli zase o něco vetší. S vlčaty strávil poměrně tu samou dobu co Cinder, a ta, pochopitelně, rostla. Tohle by už mohla zvládnout.
"A nebo by vás zajímala lekce magie?" Zeptal se jich. "Magii máte vy všichni. Je vaší součástí." Zdálo se, že ta jejich je u všech oheň.

Úkryt >>>

~ Enigma, Vittani, Cipher, Iliana ~

Sledoval vlčata, aby se mu nepoztrácela. Díval se, jestli některá nezůstávala zbytečně dlouho v úkrytu dál od něj. Nebylo to tak, že by členům smečky nevěřil, ale chtěl už být venku a ukázat jim ten zmíněný sníh. Cipher se snažila sníst svého bratra, tomu se to ale očividně nelíbilo a brzy se od své sestry odtrhl a po vysvětlení, co je sníh, vyrazil kupředu jako střela, div, že nesmetl i svou sestru Liu. Xander se pobaveně pousmál a dál nesl Vittani, dokud nestanul před vchodem do úkrytu. Rozhlédl se po okolí.
Iliana už zkoumala sníh a Enigma mohl taktéž zkoušet, jak je sníh studený. Položil Vittani vedle těch dvou a ohlédl se dozadu po Cipher, jestli je také následuje.
Cinder a někteří vlci zmizeli v chodbách a oni tak měli čas na zkoumání sněhu a lekcí o tom, co by je mohlo zajímat.
"Venku je velký svět, děti," začal Xander promlouvat k vlčatům. "Tady tomuhle místu mezi kopci se říká Avar, to je váš domov. A tahle smečka si říká Alatey." Nevěděl, jestli jim už o tomhle místě Cin něco říkala, ale opakování neuškodí, ne?

~ Enigma, Vittani, Cipher, Iliana, Cinder a (zpětně)Yaro ~

(Yaro)
Na Yarova slova přikývl souhlasně. Ano, vlčata rostla jako z vody a bylo třeba, aby poznala i to, co je venku. Možná proto se mu nelíbilo, že se zde zdržovali už dlouho. Brzy bude jaro a nebyli schopni se pohnout. Inu, na další slova Yara moc nereagoval, ne proto, že by neměl zájem, ale zkrátka už byl venku - tedy myšlenkami ano. Vše, co řekl světlý vlk, mohla být klidně pravda. Každý, kdo je odlišný, je vlastně výrazný. Opět musel přikývnout a po té se prostě rozloučil. "Ano, je to dvojče Enigmy," odpověděl

(Enigma)
Otec si nemyslel, že by tohle dělala jeho vlčata schválně. Byla to jejich první vlčata a on, jednoduše, jako každý prvorodič, byť mužského pohlaví, neměl ponětí, co si takové malé vlče myslí. Všechny do jednoho. Prostě se je jen snažil s klidem vysvětlovat. To potřebovala všechna vlčata, jak se zdálo. Xander musel být zkrátka připravený trpělivě vysvětlovat. Hádat se však s malým 'batoletem', neměl v plánu. Vysvětlovat a učit je, aby mohla rozvíjet svou mysl a inteligenci, či svou osobnost, na to byl připraven. Nechal tedy Enigmu, když jej popadl záchvat vzteku a vzdoru, neboť v tomhle stavu by se cokoliv mohlo s klidem minout účinkem. Avšak, jakmile malého chlapce zaujal sníh, přikývl s úsměvem, "Ano, sníh. Je to vlastně taková zmrzlá voda a je s ním docela i legrace. Sníh totiž studí. Ovšem je zábavný. A výhodou sněhu je, že se v něm dají lépe vidět stopy." Nejlepší však bude, když jej poznají sami na vlastní oči a tlapky.
(Cipher a Iliana)(Cinder)
Pohlédl na ty dvě. Cipher měla o sníh podobný zájem jako Enigma. "Dobrá, vy dva," promluvil ke dvěma vlčatům, co měla jít s Cinder. "Pokud chcete jít se na sníh podívat napřed, než vás maminka dojde, tak můžete." Vyzval je Xander. Nebylo to tak, že by neakceptoval, co si dohodli s Cinder, ale naopak ji chtěl dát trochu času, aby se mohla také nadechnout. Přeci jenom byla s vlčaty do teď, tak ji chvilička bez nich jenom prospěje, nebo snad ne? Ale nikoho k ničemu nenutil.
(Vittani)
Kromě Vittie, která se nějak zamyslela. Možná rozjímala nad tím, co se tady dělo. Došel k ní, opatrně ji vzal a potom vybídl ostatní, kdo chtěl, aby jej následovali.

>>> Avar

Jméno vlka: Xander
Počet postů: 15
Postavení: Delta
Povýšení: z Kappy na Deltu
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku: dostavil se na schůzi, donesl Cinder zajíce. Pomáhal s lektvarem léčitelům.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Z lovu se dostavil na schůzi, kterou svolal Einar. Donesl zajíce Cinder a vlčatům, zůčastnil se smečkové schůze a potom se začal věnovat rodině. S Cinder se dohodli, že si každý vezme dvě vlčata a půjdou jim ukázat venek.
Smečková minihra: ANO http://mois-gris.tode.cz/index.php?p=hra-alateyske-smecky#post-78590

~ Vittani, Enigma, Yaro, Iliana, Cinder ~

Když se Cinder zeptala, kdo chce jít s ní, Iliana neváhala a chtěla jít s maminkou. No, nemohl se tomu divit, maminka tu byla pořád a on musel obstarávat potravu. ale, aby byl upřímný, zamrzelo ho to. Nic však najevo nedával. Čert ví, jestli proto, aby si toho snad nikdo nevšiml, nebo proto, aby neudělal radost někomu, kdo si, možná přál, aby se cítil mizerně, tak či tak, bylo nejspíš rozhodnuto. Vypadalo to totiž tak, že s Cinder půjdou Cipher a Iliana. Jemu tedy na starost zůstanou Vittani a Enigma. No, snad se bude chtít vzdát svého úlovku v podobě Yara.
"Těší mě, Yaro," zareagoval Xander na světlého vlka. Ten na Xandera vybalil tolik otázek, na které stejně Xander odpověď neznal. Spíš ji tušil, než, aby si byl jistý. Nebyl pečovatel a i když vlčata, přirozeně někdy někde viděl, tohle byla jejich první. "Ehm," odkašlal si. "Měla by už jíst maso, ano, pomalu začít ochutnávat a zkoušet." Mateřské mléko už, patrně nepila, nebo možná jen jako zákusek. "Přiznám se, že tohle jsou naše první vlčata a tak i my se musíme učit." Zazubil se na světlého vlka.
Enigma by se měl najíst a potom můžou vyrazit ven. Jenže jak se to dál vyvíjelo, pro Xandera to nebylo zrovna šťastné, protože Enigma, jeho jediný syn, se snad domníval, že jeho otec je vlk Yaro. Tohle opravdu zabolelo a Xander ani nečekal, že by mu s tímhle jeho partnerka snad chtěla pomoci. No, překvapilo by ho, kdyby ano. Xander polkl, poměrně nasucho. Byla to ironie, nebo prostě totální útok osudu?
Chvíli se odhodlával, přemýšlel, jak začít. "Enigmo, Yaro není tvůj táta. Tvůj táta jsem já, ale Yaro, může být tvůj starší kamarád, jestli s tím oba souhlasíte," pravil to klidným hlasem, takže ani plaché vlče by nemělo mít důvod si to vyložit jakkoli jinak, než-li klidné oznámení. Yaro tady s ním nebyl o nic déle nebo dřív, než Xader. Malé vlče si možná jen vybralo dle sympatií, ale postupně by mělo přijít na to, že Xander voní víc, jako jeho rodič než druhý vlk. Inu, co s tím asi tak mohl dělat? Jestli chce osud třískat Xandera po hlavě, prosím. Xander mohl jen doufat, že ho Enigma nakonec přijme. Nepamatoval si, že by tohle bylo kdy takhle zásadní. Jeho otec měl také službu a chodil na smečkové lovy a on rozhodně nikdy neměl důvod, ho za to trestat. Ovšem ostrovy byly zvláštní mnoha způsoby.
Vittani pobíhala mezi námi všemi a zdálo se, že jako jediná nemá takový problém se vším. Nebo se to tak alespoň zdálo. Yaro se Enigmy zbavit nechtěl, tedy, alespoň to tak vyjádřil. Xanderovi se přehrávala v mysli scénka s Einarem. Měl by udělat totéž! Prostě vzít své děti a jít s nimi ven. "To je tvoje máma. Táta jsem já, Vittie," opravil ji s úsměvem na tváři, Xander. Byla rozkošná.
Venku již bylo ráno. Denní světlo prosvítalo otvory do jeskyně. Xander se zvedl na nohy a protáhl se. "Děkuji ti, Yaro, že ses o něj postaral, vezmu je teď ven. Nebráním ti se k nám připojit. Alespoň budeme mít společnost." Pronesl k světlému vlku. Pak se podíval na vlčata, která měl mít ve své péči on. "Vittani, Enigmo, půjdme se podívat na sníh. Je čas, aby jste viděli, že svět je mnohem větší, než tahle jeskyně." Přátelsky je vybídl a potom počkal, až půjdou.