Příspěvky uživatele

< návrat zpět

~ Iliana a Vittani, Yaro a Enigma, Cinder ~

Iliana se na Xandera podívala, jako by něco chtěla. Xander ji věnoval svůj veliký úsměv a přemýšlel nad tím, co by tohle vlčátko mohlo asi tak chtít. Musel zapojit důvtip či jak to správně popsat, aby přišel na to, co asi chce. "Chceš si hrát?" Zeptal se ji a po té ji jemně šťouchl čumákem do boku, aby ji překulil a mohl ji znovu lechtat. Chvíli ji takto škádlil, možná i čelil jejím útokům, kdo ví, ale pak se přesunul nosem i k druhé dcerce a zkusil ji také polechtat. Třeba se jí to rovněž bude líbit. Nosem, ji rejdil v kožíšku a sledoval, zda-li neprotestuje. Kdyby se jí to nelíbilo, ihned by přestal.
Jeho činnost přerušil příchod světlého vlka v závěsu s Enigmou. Xander se na vlka podíval: "Jsem Xander, patrně jste přišel poprosit o vysvobození od mého syna?" Měřil si ho pohledem, ale nebyl nijak naštvaný, spíš jej zajímalo, zda-li to je tak či chce tento nový člen smečky něco jiného.
Malí chlapec začal něco říkat. Xander na něj upřel svůj pohled. "Hlad? Máš hlad? Pojď a zkus ochutnat tady maso ze zajíce. Určitě bude chutnější než to dřívko." Všiml si, že měl mezi zoubky kousky kůry.
Nakonec se ozvala i Cinder a Xander ji poslouchal. Chtěla vzít dvě z vlčat ven. Chápal, že si chce odpočinout. "Dobrá, tomu rozumím," ovšem to naštvání ne a nebyl pryč dva měsíce nýbrž jeden a kousíček, ale to bylo vedlejší, tohle on rozmazávat nechtěl. Pohlédl na vlčata, které si zvolí, že půjde s maminkou.

~ Iliana a Vittani ~

Když Vittani otevřela svá oranžová očka, konečně Xander mohl spatřit, že jediná Iliana měla oči červené. Patrně to bylo z linie jeho prapředků, možná po dědečkovi nebo babičce ze strany jeho otce. Avšak i ze strany jeho matky by tak mohlo být. Tam měl rudé oči jeho dědeček, alespoň co si pamatoval z vyprávění své matky. Ovšem přesný odstín, to nevěděl. Také zde existovala možnost, že měly takové oči někteří předkové Cinder? To však on nevěděl. Jeho otec měl oči modré a matka taktéž. Ale jeho sestra měla oči rovněž rudé, vlastně tehdy se dozvěděl, že jsou takové asi po Rellemovi, kterého však nikdy neviděli. Matně si vybavoval odstín červených očí své sestry. Už dlouho ji neviděl.
Xander byl potěšen, když malá Iliana zkoušela mluvit. Čím více to bude zkoušet, tím lépe jí to půjde. "Ano, HRÁT SI, jde ti to. Ještě trochu cvičit a bude to dokonalé." Xander ji opravil, a dal důraz na písmena, aby Iliánka věděla, jak to příště říci lépe. Ale snažila se a to bylo jenom dobře.
Holky se k sobě přitulily a byly rozkošné. Xander se nemohl na ně vynadívat. Pohledem zabloudil i k Cinder s Cipher, ale jakmile to vypadalo, že se jejich pohledy střetnou, Xander ucukl. Pořád nevěděl, v čem je zakopaný pes, ale to co věděl dobře, bylo, že hněvající se Cinder musí býti požár a to tedy zažít nechtěl.
Pohlédl na Vittani, která se snažila také něco říci. Chvíli přemýšlel, co, že se to pokusila vyslovit. Mohlo to být cokoliv, co začínalo na 'Ta...' Mohla na něco chtít ukázat, nebo jen říci tuto slabiku, že se ji líbila. Nebo, že by chtěla říci: "Táta?" Možná ano.

~ Iliana a Vittani ~

To, že Vittani nebyla nijak horká, ale jevila se její teplota jako zcela normální, Xandera uklidnilo. Chviličku pozoroval to drobné těličko, které i tak nebylo už miniaturní, tak jako když je viděl před tím, než šel na lov. Vlčata byla pořád malá, ale už ne tak baculatá. Povyrostla a už to začínali být malí vlci.
Po té pohled přesunul na chvíli také k místu, kde se pohyboval Enigma. Přeci jenom chtěl mít přehled o tom, kde vlčata má. Ať už si o něm myslel kdokoliv, cokoliv, on věděl, že na vlčata rodiče pozor dávají. Vždyť i on to tak měl. Navíc, oproti tomu měl ještě výcvik. Otec jej rozhodně nenechal pobíhat jen tak a zlobit vlky. Poznat je, to ano, ale nenechal vlčata, aby kousala do druhých.
Znovu se podíval na Ilianu, která se právě vydala na průzkum něčeho drobného. Xander si uvědomil, že je to myška. A protože neměla kam utéci, rozběhla se přímo k malé vlčici. Ta se však této nečekané reakce lekla a běžela se schovat k otci. "Tak ty ses lekla, že? To byla myš. A bála se tě víc, než ty jí, Lio."
Mezi tím se probudila i Vittani, což udělalo Xanderovi radost. Malá vlčice se zdála trochu zmatená a nebylo divu. Vždyť se tu objevilo tolik vlků, nových pachů, hlasů, prostě každý malý tvoreček by musel být přítomností tolika vzruchu trochu překvapený a vyděšený. Xander Vittani olízl na hlavičce se slovy: "Neboj se Vittie, tatínek je u tebe a nemáš se vůbec čeho obávat. Já vím, je tu rušno, ale to je smečka. Smečka jsou vlci jako já, ty, kteří spolu žijí, podobně jako rodina," Snažil se ji to vysvětlit. Netušil, jestli to pochopí, ale doufal, že ano.
Xander měl u sebe obě dcerky, Vittani i Ilianu. "Vážně se nemusíte ničeho bát. Myšky jsou malí hlodavci, Vám se možná teď zdají větší, ale jsou to tvorové, kteří se nás mají důvod obávat. My se jich bát nemusíme." Jemně se zasmál a obě dcery, jak Ilianu, tak i Vittani olízl na hlavičce, aby je upokojil.

~ Iliana, Vittani ~

Byla naprosto rozkošná, jak se překulila na záda a Xander se nechal strhnout její hrou. "Ty si chceš hrát, viď?" Když viděl, jakou z toho má dcerka radost, začal do ní nosem šťouchat a lehce ji dál chvíli lechtal na hrudničku, přičemž se usmíval. Na krátko tak vypustil i ten nepříjemný pocit jakéhosi neznámého provinění? To bylo to, co snad jeho partnerka chtěla, aby Xander cítil, kterému vůbec nerozuměl.
Zdálo se, že chce něco Iliana říci, ale Xander ji nerozuměl, což jeho nijak nevykolejilo, tak jako ji.
"To vůbec nevadí, Lio, jen to zkoušej znovu a znovu a ono to časem půjde," snažil se ji povzbudit, když si všiml, jak posmutněla, že se ji to hned nepodařilo vyslovit. "Každý se vše musí naučit. I já jsem se to musel učit i maminka, všichni jsme byli jednou malí, jako jste teď vy. A i ty to dokážeš."
Neměl důvod tomu nevěřit.
Tady by se zase mohl zlobit on, ale protože tak jako jeho partnerka, ani on nevěděl, jak se věci skutečně udály, nehodlal soudit to o čem neměl tušení jak doopravdy bylo, nechtěl soudit, tak k tomu nic neříkal. Rozhodně by se však nezlobil na vlče.
Ani netušil, jak na tom jsou ostatní vlčata, věřil však, že se vše nějak vyrovná. Dokonce ho i napadlo, zda byl pobyt s vlčaty zde dobrý nápad, jestli se neměli držet původního plánu. Bylo tady hodně ruchu. Xanderovi se moc nelíbilo, že chce Cinder nechat Enigmu pobíhat po úkrytu jen tak. Bylo tu i dost nemocných vlků a pomoci mu bylo zakázáno, nebylo dobré, aby zde vlčata běhala a onemocněla.
Pohlédl na další dcerku, Vittani, která byla zrovna méně aktivní. Přiložil k ní čumák, aby zjistil, zda není nemocná z čehož měl trochu obavy. Naštěstí Xanderovi nepřišlo, že by s ní bylo zřetelně něco v nepořádku.

~ Iliana ~

Xander se musel usmívat, když ji pozoroval. Občas zabloudil pohledem k Cinder, čekal, že mu odpoví na otázku. Ale dle její předchozí odpovědi, ale víc, než-li slov, tak jejího pohledu, tak nějak cítil, že je na něj naštvaná. Pořád nechápal, co udělal špatně. No, jo, myslel si, že se snaží, ale možná něco pokazil, ale co? Jemu to nedocházelo. Z jeho pohledu neudělal nic nevhodného, nebo snad ano? Raději mlčel a čekal, možná trochu jako zpráskaný pes.
Mezi tím se ale díval na malou dcerku Ilianu. Zkusila to znovu a šlo to, alespoň jak se mu zdálo, lépe. "Vidíš? Už to jde lépe. A za chvilku ti můžu ukázat, jak takovou dobrotu vystopovat a ulovit." Samozřejmě tím za chvilku nemyslel za pět minut, ale prostě brzy. Iliana byla celá od krve, tak ji Xander začal jazykem čistit kožíšek, aby byla zase hezky čistá. Olizoval ji všude, kde byla od jídla. "Po jídle se musíš očistit, abys byla správná slečna." Vysvětlil ji. "A už to je lepší, viď?"

~ Iliana ~

Vittie zatím se nepokoušela o žádnou akci. Enigma se snažil poznat další členy smečky a Xander ho tedy nechal být, jak mu důrazně radila Cinder. Cítil zde poněkud ostřejší atmosféru, avšak nechtěl rozpoutávat nějaký požár. Cipher si ho nevšímala a jediná slečna, která se alespoň pokusila ochutnat zajíce byla Iliana. Xander si lehl a pozoroval malou slečnu. Po té k ní promluvil: "Je to tuhé, viď? Ale tvé zoubky už jsou určitě dost ostré. Jenom si musíš zvyknout na kousání tuhého masa a brzy ti to půjde, jako by nic." Usmál se na dceru a snažil se ji povzbudit. Předpokládal, že i když ještě vlčata neumí říkat perfektně slova, chápou dobře. A měla by mluvu vlků slyšet, aby se měla z čeho učit. " Zkus to ještě," pobídl dcerku znovu. "Uvidíš, že to půjde lépe." Přisunul ji zajíce k čumáčku.

~ "Dětský koutek (+reakce na Adu)" ~

Jedno z potomků Astrid a Einara, které právě Cinder hlídala, se rozhodlo něco světu sdělit. Žel, ačkoliv se Xander snažil, opravdu usilovně, nedokázal rozluštit, co se ta malá baculatá kulička béžových chlupů snaží říci. Nicméně, brzy se k němu dostala a zakousla se mu do tlapy. Co to s těmi dětmi je? Proč se mě všechny snaží... sníst?! AHA! Tu nejspíš Xanderovi došlo, co bylo předmětem oných záhadných slov vlčete. "Ty máš hlad? Je to tak? Hele, tak vám všem nyní představím, co jí velcí vlci, jako jsou máma, táta a ostatní členové smečky," Xander to říkal ke všem vlčatům, ne jen k malé Adě, takže žádné si to nemohlo vysvětlit jinak, a pokud ano, pak to bylo něco co Xander ovlivnit nedokázal. "Tohle je zajíc, děti." Ukázal ušáka, kterého předtím přinesl. "Zajíc je jedním z tvorů, které vlci, což jsme my, loví, aby se mohli nasytit a ukojit tak hlad." Začal výklad a potom ušáka nakousl, aby odhalil část masa a vlčata tak měla snažší přístup k prvnímu pokusu o jezení masité stravy.
Pak se ale objevil Einar a své potomky si odvedl. Než tak učinil, Xander se poklonil a nijak víc mu do toho nekecal. Nebylo to třeba.
Pohlédl na zbylá vlčata, ta jejich. Pořád se k jeho otázce nevyjádřila a nejspíš měla na práci něco lepšího. No, co si měl o tom Xander myslet? Nemohl si myslet nic. Viděl vyčítavý pohled své partnerky, ale za co? Za to, že se snažil o rodinu postarat, aby neměla hlad? Možná to byly hormony, které momentálně jejím tělem proudily, co tak o tom mohl chudák samec vědět, že? Cinder věnoval jakýsi omluvný pohled, ale nechtěl k tomu nic dodávat. Bylo by to snad k něčemu platné? Snažil se, ale nebylo to dost?
Sedl si a čekal na odpovědi. To bylo tak jediné, co mohl dělat. Nakonec se ale opět zeptal: "Tak co teď máš v plánu? Ukážeme našim dětem také sníh?" Nechtěl, rušit jejich alfu, ale také nechtěl, aby jejich děti byly ochuzeny o zážitky.
Mohl je nechat, aby tady pobíhali po úkrytu? Ano, mohl, ale co by z toho vzešlo? Běhali by tu a ani pořádně nepoznali rodiče, protože by se vrhali na nohy dalším vlkům? Xander si tiše povzdychl. Takže co jako měl dělat? Měl je nechat být a nestarat se? Nebo co po něm vlastně jeho partnerka chtěla? Jestli něco udělal špatně, sotva si to uvědomoval. Z jeho pohledu dělal, co mohl. Snažil se a ona přece věděla, jaký je, ne? Nezměnil se.
Teď chtěl chvíli počkat, jestli jejich vlčata ochutnají zajíce a potom chtěl jít je učit ven nebo do chodeb, ale s nimi.

~ Cipher, Enigma, Cinder & all family ~

Xander byl zde již hotový, takže když přišla ona zbytečná událost, kdy se jejich delta Razer snažil odehnat jeho a Stinu, bylo to skutečně nepodstatné a docela i nevhodné. Xander se snažil pomoci a rozhodně tohle tomu nepomáhalo. Lhal by, kdyby ho tohle jednání nepobouřilo, protože on neměl chladné srdce. Rozhodně jím koloval oheň a nebýt disciplinovaný a vychovaný, nejspíš by se na vlka obořil, ať si nehraje na něco, čím není, ale takhle mu věnoval jen pohled, který jasně dával najevo, že tohle bylo zbytečné.
Dál se tím nezabýval a odkráčel chytit Cipher, což se mu podařilo. "Hej, vy dva, o co se pokoušíte? Ulovit si nějakého člena smečky?" zasmál se a vyzvedl hnědou kuličku do vzduchu. "Je tady pěkně živo, viď?" Odnesl hnědou k mamce Cinder. Bylo mu jasné, že vlčata začnou prchat, byla na to dost velká, ale také doufal, že to nebude jejich hlavní cíl.
Po té, co odnesl Cipher, vydal se pro jejího bratra a stejně jako před pár okamžiky nesl slečnu Ciph, tak nyní ulovil malého průzkumníka a odnesl ho k sourozencům. "Zdá se, že by rádi na průzkum," pronesl k Cinder. Neměl zdání, jak dlouho bude Cin hlídat Astrid vlčata. Ale věděl, že by se měli začít věnovat výuce. "Je něco, co by jste chtěli vědět, děti?" Zeptal se jich.
Měl toho tolik, co museli udělat a vlčata to sotva jen pochopí. Ale takový už život ve smečce byl.

~ Doubravka & nemocní ~

Byl vděčný, že Doubravka zareagovala. Ano, opravdu přeslechl, že Shine nějaké Sioby donesla. V tom zmatku mu tato informace, prostě a jednoduše, unikla, ale nyní ji dostal a tak zavrtěl ocasem a na Doubravku se usmál s vděčností: "Jestli tady jsou, Shine je donesla, tak je najdu. Musejí být tam, kde se zhroutila!" To mu dávalo největší smysl a s tím tedy vystřelil k místu, kde před tím byla černá vlčice, než se odporoučela do říše snů!
Doběhl k pódiu a ihned se pustil do pátrání po cibulkách. A hle! Byly tam! Nemusel ani hledat příliš dlouho. Xander po nich chňapl a s obratem hodným mistra pružiny se hnal zase zpátky ke kotlíku. S plnou pusou zahuhlal vesele: "Mám je!" Cibule rozkousal a vyplivl do kotlíku. V tom to začalo příjemně bublat a vonět. Po úkrytu se linula vůně máty, tymiánu a neznámé známé rostliny Sioby. Chvíli to nechal tak, než pomocí myšlenky se lektvar dostal na příjemnou teplotu vhodnou ke konzumaci.
"Letvar je hotový, nyní by si měl vzít každý, kdo se cítí nemocný. To jim pomůže."

~ Astrid, Doubravka, Stina ~

Stina, jak pochopil, že se černá vlčice jmenuje, tedy pokud její pojmenování pochytil správně, ale hádal, že ano, když ji takto Doubravka oslovila, se dala do nošení sněhu do kotlíku. Xander na ni vděčně kývl na znamení díku a zatím se sám soustředil na to, aby vyvolal Siobu, ale nešlo mu to. Na to, aby ji vyvolal, musel by mít mnohem silnější dovednosti v magii země, tak toho nechal. "Budu potřebovat naučit se nějakou jednodušší léčivou rostlinu." Postěžoval si spíše sobě, než vlčicím. Bylo jasné, že Siobu nevyvolá. Takže se soustředil na jiné rostliny. Vyvolal tedy tymián a mátu. To se mu podařilo a když se mu před tlapami objevily, utrhl je a hodil do kotlíku. I tohle málo pomůže. Lepší něco, než nic. Pohlédl na Stinu: "Xander, jméno mé a děkuji za pomoc." Představil se černé vlčici a vyjádřil tak dík i slovy.
I když netušil, zda mu to vyjde, zeptal se: "Astrid, Doubravko, nemáte zde Siobu nebo jinou léčivou rostlinu, kterou bychom mohli ještě přidat do kotlíku s lektvarem?" Netušil, jestli se jim podařilo nějakou najít. Ale i máta a tymián pomůžou, přinejmenším uleví od kašle. Musel hrát s tím, co měl po tlapách. Pro Siobu by se musel vydat do hor a doufat, že nějakou najde pod sněhem.

~ Einar, Hanka, Doubravka, Podběl ~

Když byla Shine v bezpečí pelechu, místa, které pro ni a další nemocné bylo vyhrazeno, Xander se dožadoval instrukcí. Těch se mu ale nedostalo. No, nedivil se. Přeci jenom zde byl docela velký šrumec. Nové tváře. Mladí vlci, vlčata Shine dorostla do velikosti dospělých vlků a on vyhledal pohledem Podběla. Měl by teď pomáhat také. Aby se přiučil něco ze své budoucí profese, zůstane-li zde v Alatey. Dokonce stačil Xander zaznamenat, že některá vlčata chyběla. Rozhodla se tedy odejít z rodné smečky? Zřejmě ano. Konvalinku neviděl, což ho trošku mrzelo, doufal, že je to malé černé vlče v pořádku.
Kývl na Einara, když jim děkoval, že to dobře zvládli.
Potom se zrzavý vlk opět přesunul na své pódium a Xander mu věnoval pozornost. Tak poznal nové členy smečky, kterým byl i onen hnědý vlk, který mu pomáhal se Shine. Černá vlčice, kterou ještě neviděl, ale byl si jistý, že Konvalinka to není.
Po té došlo na povyšování a Xander byl překvapen. Když padlo jeho jméno a jméno Cinder, hluboce se Einarovi uklonil a věnoval mu tak velkou pozornost a projevil úctu, čímž také Einarovi poděkoval za důvěru, kterou mu tak alfa projevil. Moc dobře věděl, že se do průzkumu chodem úkrytu ještě nepustil a bude tak muset udělat. Ovšem, vstoupily do toho vlčata a tudíž se k tomu zkrátka neměli jak dostat. Přesto to nepovažoval za zazděné, ale stále to měl na paměti. Chtěl vzít na průzkum Podběla. Pokud bude mít zájem. Mohl by vzít i některé své vlče, aby Cinder odlehčil.
Xander pomyslel, a před ním se objevil kotlík. Jeho kotlík, který ještě neměl tu čest využít, ale nyní mohl. "Vodu sem, do kotlíku, prosím." To mohl udělat. dávat povely kotlíku a uvařit lektvar.

Einar
Xander sledoval Einara. V úkrytu bylo opět pěkně živo. Sám neměl nic, co by potřeboval s alfou pořešit. Bylo tu i několik nových tváří, patrně budoucí členové nebo ti, co mají přečkat bouři v bezpečí. Pěkně se mu poklonil na znamení úcty.

Hanka, Tiara, Arryn
Zavrtěl ocasem a nezapomněl pozdravit. Ovšem Hanka se neudržela a zase odběhla.
Stejně tak se pozdravil s Tiárou, jestliže se jejich pohledy střetli. I na Arryna kývl.

Rainer, Shine, Hanka, Astrid & all
Když Shine sjela k zemi, vystřelil Xander na všechny čtyři. Nemusel ani dlouho čekat a vyrazil na pokyn, pomoci s vlčicí, která byla vyčerpaná, soudil.
Druhého vlka také pozdravil kývnutím hlavy a pomohl mu s podporou černé vlčice, která byla vyšší než samotný Xander. Když byla Shine na místě, uvědomoval si, že je zde nějak moc nemocných vlků.
"Co se tady děje, že je tolik nemocných?" s nemocí se nesetkal, takže netušil, co se pořádně děje. Jen si vzpomenul na toho zubra, co ho spálili. "Není to od těch mrtvých zvířat?"
A samozřejmě nezapomněl nabídnout pomocnou tlapku: "Astrid, jestli mám něco pro nemocné připravit, řekni." Teď by se hodil i ten Tymián.

Tajga >>>

Sněžilo, sněžilo a sněžilo. Obloha byla zatažená, ale sněhu na zemi přibývalo a dokonce pokrýval srst Xandera i zajíce. Jen co se dostal zpátky na území Alatey, na krátko si dovolil zastavit a mrkl na Sierru. No, netušil, zda je někde vzadu za ním, protože všude bylo bílo a nějak se horizont mísil s oblohou, takže jen velmi špatně se dalo hádat, kde začíná a končí obloha. Doufal, že ho však následuje.
Než dorazil k úkrytu, začala padat tma. Sníh pomalu ustával. Xander zmizel v úkrytu a ihned si to zamířil ke své rodině. Nejdříve chtěl předat zásilku masa v kožichu. Otřepal se sebe sníh teprve cestou. "Ahoj, Cinder, tady jsem vám přinesl jednoho ušáka" Položil zajíce k pelechu a posadil se, aby se mohl pokochat jejich potomky. "Ti ale rostou." Ano, byly to už krásné kuličky a ne ti miniaturní valečci. "Ahoj děti." No i teď přemýšlel, které z dvojčat je které.

Mezi tím, co si povídali, nedaleko nich se něco šustlo. Xander okamžitě nastražil uši a zavětřil směrem, odkud zaznamenal šustot. Cítil, že by se mohlo jednat o zajíce. "Myslím, že máme možnost prvního úlovku," špitl k Sieře. Nechtěl, aby mu ušák unikl, takže se začal tiše přibližovat k pařízku s spadlému stromku, který byl u místa, odkud se šustot ozval poprvé. Přiblížil se dostatečně blízko a potom vyrazil. Ušáka překvapil, ale nechytil ho hned. Zajíc totiž uskočil a začal prchat. Xander neměl v plánu se s ušákem honit a hrát si s ním jako kočka s myší a tak použil magii pavučiny a svázal mu všechny nohy k sobě. Zajíc tak byl nucen spadnout na zem, kde ho následně Xander ulovil.
Potom se s ušákem vrátil k Sieře. "Měli bychom se vrátit." Měl dojem, že slyší vytí Einara. "Půjdeme?" Vyzval Sierru, popadl zajíce a mířil si to domů. Očekával, že jej bude následovat. Kdyby je Einar nevolal, dal by ještě Sieře nějaké vědomosti o rostlinstvu zdejším, co věděl, ale takhle museli do úkrytu.

>>> Úkryt (přes Alatey)

Alatey >>>

Co se týkalo Vé, souhlasil se Sierrou. Tedy, jestli se ta vrátí ke svému vystupování, jen co se z toho trochu otřepe, to netušil. Natolik dobře ji neznal. Ovšem její sestra ji jistě znala dostatečně, aby to o Vé mohla říci. Přikývl tedy hlavou. "To určitě ještě uvidíme. Já ji jen můžu přát, aby dostala rozum." To bylo tak vše, co Xander mohl. A třeba se ji věnovat, ale jestli by to k něčemu vedlo, tak to nemohl tvrdit. Nezamítal to, ale mluvit předčasně o výsledcích nešlo.
S tím souhlasil. "Měla, to je pravda. řekl bych, že nyní by už také mohla mít potomky. Ovšem, je nám tak trochu záhadou s kým, že je má. Já se neodvážil zeptat." Měl jistě podezření, ale jistotu ne.
"Oh, to nevadí. Nějaké zdejší speciality Vás mohu naučit i já." Nabídl své služby. Pak poslouchal o bylinkách z rodinné klenotnice vědomostí. "Oh, to jsem nevěděl. Heřmánek pěkně voní a myslím, že je chuťově i dobrý. Já z nám třeba Tymián, jako horal, jsem se o něm dozvěděl od své matky." Zasmál se Xander.