Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přikývl a rozhlédl se, aby se podíval na místo, které Bryce vybrala. I jemu se to zdálo jako dobré místo. Tahle půda byla úrodná. Možná by bylo někde vhodnější místo, ale pokud měla zanést cibulku na východ, bylo tohle asi nejpříhodnější místo východní strany ostrovů. "Ano, Zemi ovládám, trochu." Učil se stále, ale tohle by pro něj být problém neměl. Vyhloubil jamku tam, kde mu Bryce ukázala a potom už jen sledoval tu podívanou. Takové cibulky ještě neviděl. Musela to být úžasná rostlina.
Chvíli tam ještě zůstávala, až bylo vše hotovo.
No potom už vážně cítil nesnesitelné volání domova a nechtěl se mu už vzpírat. "No, je na čase, abychom se rozloučili. Rád jsem vás poznal a doufám, že se ještě potkáme. Zlaté stromy jste si ve Zlatém lese jistě prohlédli, tak vám na rozloučenou o nich povím, že jsou výjimečné tím, že neopadávají a jsou zlaté po celý rok. Vyskytují se pouze na ostrovech a jsou docela vzácné." S těmito slovy se rozloučil a vyrazil domů.

>>> Tichá Zátoka (přes Zubří pláň)

Bažiny >>>

~ Segin a Bryce ~

Pomalými kroky se vydal zpátky k Baště. Na obličeji měl stále úsměv, ale už mu přišlo, že účinky houbičky pomalu vyprchávají. Vyhýbal se bažinatým jámám a celkem úspěšně. Když procházel kolem ohořelého keře, zjistil, že se mu podařilo jej uhasit, za což byl rád. No, musel doufat, že Bryce už nic dalšího nepodpálila. Aby se ujistil, zastavil a ohlédl se za sebe, zda neuvidí močál v plamenech. Ulevilo se mu, že plameny nikde neblikaly a ani kouř se vzduchem nenesl. Zdálo se, že tedy hnědá vlčice, sestra Cinder, tedy snad, nic dalšího nepálila. Chápal ji. Byla to tak trochu i jeho chyba, ale i přes to si nic nevyčítal. Na každého Hlucina působila různě. To, jakým způsobem zafunguje na mysl otráveného, přeci jenom ovlivnit nemohl. Kdyby ano, určitě by všem přivodil stav veselí a opojení. Jenže vybírat si nemohl.
Stromy se rozestoupily a potěšilo ho, že Segin nikam neběžel. Dokonce už k němu mířila i Bryce. Přišla z jiného směru, to si udělala asi pěkný kolečko. Zavrtěl nad tím pobaveně hlavou. Ke dvěma vlkům došel ve chvíli, kdy slyšel, jak se hnědá ptá šedého. Odpověď nechal na dotázaném.
Místo toho nabídl pomoc: "Jestli se rozhodnete pro zasazení tady, rád vám pomůžu, ale potom už budu muset běžet, podobně jako Atray, domů." Bylo to už tak dlouho a on se nesmírně těšil, až uvidí Cinder. Doufál, že už je v pořádku.

Bašta >>>

Vydal se hlouběji do Bažin. Tohle místo bylo trochu ponuré a dost nebezpečné. Xander, místo, aby utíkal, spíše zpomalil, až přešel zcela do chůze. Musel se vyhýbat kalužím, které byly naplněny bahnem. Všude kolem něj to smrdělo a Xanderovi se do takového prostředí jít nechtělo. Rozhlížel se, jestli neuvidí plameny ohně, které by mu napověděly, kam to Bryce utekla. Nikde však neviděl nic a ani stopy necítil, protože tu tak moc smrdělo bahno a zetlelé dřeviny a trávy a dost možná i hnijící zvěř. Připomenulo mu to okamžik, kdy se se Solfatarou propadl do říše mrtvých. Ten puch byl dost podobný, až se zastavil a trochu se mu z toho motala hlava.
Bryce nikde neviděl, necítil a ani neslyšel. Musel doufat, že bude v pohodě. Rozhodl se vrátit k Seginovi.

>>> Bašta

Zlaťák >>>

~ Segin a Bryce ~
(Manipulace Segina povolena.)

Bylo překvapivé, jakou nabrala ta vlčice rychlost po houbičce. Nebo možná byl Xander po pozření Hluciny pomalejší? Tak či tak, Bryce jim brzy zmizela mezi stromy a oba slyšeli jak pořád něco huláká na cosi, co viděla jen ona sama. Vlastně, Xander běžel jen tak pozvolna, úsměv na tváři mu vlál a všímal si, těch duhových spirálek, které se točily v trávě. No, zřejmě místo očí měly trsy trávy nyní spirálky. Proč ne.
Pozornost Xandera upoutal plamen ohně. Hořel tam keř a než doběhl k plápolající dřevině, už plameny olizovaly kmen stromu, který rostl vede toho keře. Xander zabrzdi a chvíli uvažoval, co udělá. Nakonec se pokusil soustředit na oheň, který si jen tak bez manipulace plápolal jak mu palivo dovolovalo. Přikázal mu, aby uhasl a doufal, že se tak skutečně stane. Kdyby ne, musel by zkusit něco jiného.
Segina ztratil ze závěsu. Ten se nejspíše zastavil u nějakého přeludu, protože když se podíval Xander zpátky za sebe, kde šedý vlk je, stál a zíral do země.
"Počkej tady, nikam nechoď!" Zavolal na šedého a vyrazil za hnědou vlčicí do Bažin.

>>> Bažiny

~ Atray, Segin a Bryce ~

Cítil se opojně, když promluvil mladý Atray, Xander se na něj podíval se širokým úsměvem. "Jasně, kámo bylo mi ctí. Moc se netoulej a kdybys viděl něco co normálně nedává smysl, tak se toho neboj. Přejde to," varoval ho přátelsky. Však nikdo z nich toho nepožil tolik, aby z toho měl silné a dlouhodobé zážitky. "Určitě přijdeš na to, k čemu je Hlucina dobrá." zatubil se na mladého vlka. "Díky a určitě se stav, rád tě opět uvidím." doufal, že bude mít také víc zkušeností se svou funkcí a bude moci mladému poradit. "Také mě těšilo a rádo se stalo." dovést ho domů bylo to nejmenší, co mohl Xander pro Atraye udělat. Díval se jak odchází.
Mezi tím se Bryce rozeběhla k Bažinám. Asi měla halucinace, protože Xander tím směrem nic a nikoho neviděl. Zasmál se a pohlédl na Segina. "Asi jdeme za ní." no, jdeme, tím spíše myslel, že poběží, jinak by ji ztratili brzy z dohledu.

>>> Bašta (tam co Bryce)

Zlatý les (přes Baštu) >>>

~ Atray, Segin a Bryce ~
(Manipulace Segina povolena.)

Poslouchal Bryce, co říkala o semínku, které měla zasadit. "Tu záři jsme viděli s Cinder také, ale museli jsme zůstat na území smečky." Okomentoval to. Takže alespoň měl trochu povědomí o tom, co se tam dělo. Nebo spíš o té části, kdy jim cizí vlčice z jiné dimenze dala úkol. Chápavě přikývl.
Segin pěkně počkal, až jak zareagují ostatní. Všichni si uzobli a on se k tomu stavěl podobně jako Bryce. Název té houbičky napovídal, že to nebude jen tak ledajaká houba, ale že si vzal i Xander, odhodlal se také ochutnat.
Kráčeli lesem k louce zvané Bašta. "Ano, jsou to Zlaté stromy, tak se jim říká." Přes baštu zamířili všichni k jezeru, kterému se rovněž přezdívalo Zlaté, tedy přesněji Zlaťák. "Tahle louka bývá bohatá na ovoce a také na zvěř. Dá se zde dobře lovit a najít cokoliv k snědku." Poučil je Xander přátelsky.
Dorazili k jezeru. Díky tmě, protože byla zrovna noc, nemohli vidět, proč jezero nese název Zlaťák. "Hadí tělo přilnavé je název vodní rostliny. Je to vlastně taková řasa. Roste u dna místních jezer a tak se pro ni musí vlk potopit, pokud nemá magii vhodnou k tomu, aby ji z vody vytáhl. Je to neutrální rostlina. Nemá žádné speciální účinky, ale sama o sobě je lepkavá, takže se dá využít k ovázání ran. Je to takové obinadlo. Už jsem měl tu čest ji vyzkoušet." Když skončil s výkladem, tak pomocí magie země vytáhl řasu z vody. Přesněji použil liánu, aby ji omotal kolem rostliny a pak ji vytáhl. Ukázal ji všem vlkům. Mezi tím začal pociťovat lehké příznaky otravy Hlucinou. Ale, že snědl jen kousek, cítil spíše něco jako opojení, které by se dalo přirovnat ke stavu po konzumaci zkvašeného ovoce. Cítil rovněž uvolnění a veselí. Svět se s ním trošku houpal. Nebylo to ale nic, co by ho poslalo k zemi, tak se možná jen přiblble usmíval, jako sluníčkový optimista.

Všechno nejlepší Mois Grisu přeji i já. V posledních měsících je to momentálně moje nejaktivnější a nejoblíbenější hra. Zcela určitě je to dané nastavenou úrovní, kterou tato hra má. Není to hra pro příliš mladé hráče, nebo hráče bez zkušeností s trpg, ale samozřejmě to neznamená, že by takový hráč byl automaticky vyloučen, to ne. Nic méně, tím, že tady nepůsobí převahově jelita nebo hráči, kteří nerozvíjejí své postavy a jen plácají ohrané a osekané fráze, má tato hra právě onu zmíněnou úroveň.
Přeji, aby tomu bylo i nadále. Kdysi jsem tady už byla, ale zapudil mě tehdejší přístup některých příliš egoistických a konfliktních hráčů, kteří tady zde už nepůsobí a to je dobře, protože když jsou neustálé hádky kvůli hloupostem nebo nerespektování daných pravidel, tak to té hře vážně škodí. Proto jsem ráda, že tomu už tak není.
Přeji tedy, aby Mois Gris přijímal i další nové nekonfliktní hráče s dobrými psacími schopnostmi a nápady pro vylepšení hry.
S admin týmem jsem spokojená. Jen bych ocenila častější kopání, abych nezapomínala na admin kasičku, směle se tedy připomínejte :D Možná by se to mohlo provádět nějak s kolem štěstí? Heh, nebo výplatami. Vážně jim chci přispívat ale však znáte to. Nějaký zvoneček by se hodil :D
Přeji, aby mu vydrželo nasazení pro Akce, je to fajn. Ocenila bych třeba i více questů ve hře, ale vlastně jsem spokojená dost na to, aby mě ani nenapadlo MG v následujících měsících opouštět.
Hodně zdaru a dlouhý život ostrovům! ♥♥♥

Mlžné pláně (přes Zubří pláň) >>>

~ Atray, Segin a Bryce ~

Chápal, že si to prostě chce ověřit. Nyní, když měli chvilku, zeptal se Xander Bryce na to semínko: "Zmínila jsi nějaké semínko? Co to je zač?" Kráčeli a mlha se mezi tím rozestoupila a oni mohli konečně dobře vidět na cestu. Na krajinu se však mezi tím snesla noc.

Příležitost dne:
Jak se blížili k lesu, Xander si všiml, že před nimi něco leží na zemi a bylo to velké. Pohlédl na své společníky, jestli to také vidí. Jak se přiblížili, ukázalo se, že tělo, které leželo na pláni u lesa, byl zubr. Byl mrtvý a kolem něj leželo několik dalších těl. "Co se to tady děje?" Něco se muselo stát. Nebylo běžné, že zvířata umírala ve větším množství. Znamenalo to buď nemoc nebo nějakou pohromu. "Když je jich tu víc, není to dobré znamení. Rozhodně nedoporučuji to konzumovat." Ta situace se mu nezamlouvala. "Jestli je to nějaká nemoc, měli bychom ta těla spálit," navrhl a sám vyvolal magii ohně, kterou uvrhl přímo na tělo jedné zubří mrtvoly. Plameny ji olízly a objaly. Zubří mrtvola se začala pálit. Vůně pečeného masa, doprovázená smradem ze spálených chlupů se nesla okolím.
Xander počkal, až se ostatní nějak angažují či nikoliv a potom, když bylo po všem, pokračoval do Zlatého lesa.

Nedaleko okraje našel, co hledal. "Tahle houba se vyskytuje na ostrovech. Její výskyt je docela běžný. Nejspíš na ni narazíte v každém lese Mois Grisu. Můžete ji snít, ale pozor, jen jednu, maximálně!" Upozornil a pokývl hlavou ke skupince hub s tmavě zeleným kloboukem připomínající holuběnku zelenou. Sám si kousek houby ukousl, aby tak dal najevo, že mohou směle ochutnat. Tentokráte ale nesnědl celou houbu, jen kousek klobouku. Chtěl trochu experimentovat. "Její jméno je Hlucina snotvárná." Pár si jich utrhl jen tak a pomocí magie Pavučiny si houby připevnil na krk.
Když se skupinka seznámila s houbou a jak doufal, ji ochutnala, neváhal jít dál. Cítil, že by si měl pospíšit. Už byl dlouho z Alatey a chtěl se vrátit za Cinder. Ale slíbil jim ukázat Hadí tělo a chtěl to dodržet. Konec konců, už to nebylo tak daleko.

>>> Zlaťák (přes Baštu)

~ Atray, Segin a Bryce ~

Když zmínila, že by Cinder mohla být její sestra, jen přikývl. Patrně by ji musela vidět, aby mohla potvrdit, že tomu tak skutečně je. Xandera zajímalo, zda vlčice, když měla teď náznak, že by zde mohla narazit na sestru, bude mít zájem si to ověřit. Bylo by skvělé, kdyby mohl přivést Cinder setru, nebo snad ne? Ale pokud by šlo jen o náhodu, asi by mohlo dojít ke zklamání na obou stranách. Z její reakce toho moc nevyčetl. Mohl jen hádat, jaké vztahy mezi sebou mají. Ale možná si nechtěla dělat plané naděje a byla obezřetní. I to tak mohlo být. "Možná ano. Jak říkám, vaše podoba, hlasy i vůně tomu hodně napovídají, chápu však, že nejspíš budeš chtít ji nejdříve vidět? Než mi tuto domněnku potvrdíš či vyvrátíš."
Sledoval, jak vlci postupně ochutnávají Křínku. "Dalo by se určitě něco najít, ale máš pravdu, raději se posuneme dál," odpověděl Atrayovi. I jemu ta mlha už trošku vadila. Bylo fajn se někdy schovat, ale dlouhodobě, to by šly i vlku smysly kolem. "Vezmeme to přes Zlatý les, jednak kvůli stromům, ale taky by tam mohla být houbová sezóna," pronesl k ostatním vlkům. Bylo mu jedno, jestli vědí, kde Zlatý les je nebo ne. Chtěl jim ukázat ještě nějaké rostliny. "No a taky budeš skoro doma, Atrayi. Pak zajdeme ke Zlaťáku na to hadí tělo."
Když byli tady hotovi, kývl na svou družinu a potom se vydal mlhou trochu k jihozápadu. Zároveň se chystal odpovědět Seginovi. "Začarované stromy, ano. Jsou zvláštní. Mají buď fialové nebo tmavě modré listí. Jsou hodně podobné dubům. Myslím, že bývají olistěné po celý rok a říká se o nich, že se umí pohybovat. Tuhle jsem jeden z nich označil, abych zjistil, jestli je to pravda. No, jestli ano a budu mít štěstí, lanko, kterým je přivázaný bude přetržené. To si ještě zkontroluji cestou zpátky." Zazubil se na skupinku. Už to byl nějaký čas, kdy si strom takhle označil. Sám byl zvědavý, jestli se skutečně přemísťují.

>>> Zlatý les (přes Zubří pláň)

~ Atray, Segin a Bryce ~

"Spojení jmen, tedy něco na ten způsob by moc nešlo. Moje partnerka se jmenuje Cinder a Xander a Cinder, to by bylo asi zvláštní jméno, které by z toho vzešlo, ale, možná by se z toho dalo nakonec nějak vyjít." Zasmál se. No, když se bude nudit, má určitou inspiraci a nad čím přemýšlet.
"Víc, ono, je dobré mít povědomí o více oborech, někdy může být důležité někoho zastoupit. Myslím si, že Obránce či ochránce a bojovník, toho mají dost společného. Všechny tyhle profese mají společné to, že vlk by měl být schopen se bránit, když je napaden. Bojovník vyráží na výpravy, zatímco obránce by měl hlídat domov, asi tak. Obcházet hranice smečky, kontrolovat jestli se poblíž hranic někdo nepotuluje případně tuláka navést nebo vyprovodit z území. U všech je tedy dobré, když máš fyzickou zdatnost. Ale u obránců by měla hlavní slovo mít řeč." Podíval se na Atraye jestli mu tohle pomohlo, nebo ne.
Potom se vlci zaměřili na květinu a příchod dalších dvou vlků. "Přesně tak. Ta se dá sníst. Její kořen je..." Vyrušil ho příchod těch dvou.
V první chvíli, kdy se z mlh začala vynořovat vlčice, Xanderovi málem spadla brada a chtěl vyhrknout "Cinder!". Nemít světlý krk a nos, v první chvíli by ho to vážně mohlo zmást. Ještě že neznámé neskočil kolem krku. Asi by se pěkně lekla. Když vlčice vystoupila celá, už si začal všímat odlišností. Ale i tak se nemohl zbavit pocitu, že je mu silně povědomá i když ji nikdy neviděl. Dokonce i její pach byl lehce známý. Postava, vzhled i hlas byly silně podobné jeho partnerce. Byla tohle náhoda? Navíc i Atray si toho všiml, takže tím pádem měl Xander dvojitou, ne-li trojitou jistotu, že se mu podobnost pachů nezdá. Kromě toho on měl navíc i podobu vzhledovou a hlasovou. Nemohl z ní odtrhnout oči. Představila se jako Bryce a jen díky jejímu dlouhému povídání se mohl Xander trochu vzpamatovat a začít vnímat skutečnost pro kterou tu vlastně byla.
"Jistě," zareagoval na slova Bryce, jestli se s mí k nim připojit. Byl zahrnut mnoha dotazy a také i jeho mnoho dotazů napadlo. Mezi tím, co byl zasypat informacemi se vlci představili. Musel si urovnat myšlenky. Takže šedý je Segin, hnědá Bryce a řeší rostlinky, jako my teď. Bezva. Věnoval každému z nich lehkou úklonku na pozdrav. "Mé jméno je Xander a ano, právě zaučuji trochu tady mladého Atraye." Otočil pohled na šedého vlka: "Něco o těch stromech vím, ano, jestli budeš mít zájem, klidně ti to později povím." Momentálně řešil Křínku. Pak přenesl pohled na hnědou Bryce: "Nemůžu se zbavit pocitu, že máš něco společného s mou partnerkou Cinder, nadhodil a bedlivě přitom sledoval reakce hnědé vlčice. "Jste si totiž hodně podobné," dodal ještě. Ale to i Mireldis a Astrid si byly podobné a ty sestry nebyly. No, ale fakt byl, že neměly ani tak moc stejný pach. A tehdy byl sjetý z houbičky.
"Abych se tedy vrátil k té květině. Tahle květina se jmenuje," poukázal na květinu, která stále byla mezi jeho tlapami. "Křínka modrá, protože její kořen je modrý tvarem podobný třeba řepě a dá se sníst. Je to docela běžná rostlina a kromě těchto ostrovů se vyskytuje i jinde ve světě. Dá se na loukách najít úplně snadno." Po té pomocí magie země vytáhl rostlinu ze země, aby ukázal všem přítomným vlkům, jak vypadá celá. "Kdo chce ochutnat? Dobrou chuť." Poodstoupil a nechal je, aby si rostlinu prohlédli, očichali a ochutnali.
Samozřejmě ho zajímalo i to semínko, které zmínila Bryce, ale na to se chtěl zeptat posléze.

~ Atray (vše) // Segin, Bryce (poslední odstavec dva) ~

Z vlastní rodiny? Hm? "Jo, to není špatný nápad. Třeba moje sestra má jméno po naší matce, Waya." Zazubil se Xander. "Ale zrovna do toho bych nešel, protože nevím, jestli tohle jméno nebude chtít použít už sestra. Co já vím. Ale, jo, možná třeba jméno mého otce. To není špatné. Uvidíme." Otázkou bylo, jestli se vůbec zadařilo. To v tuto chvíli sotva mohl vědět. Museli si s Cinder zkrátka počkat, jestli se jejich píle opravdu projeví malými chlupatými kuličkami štěstí.
"Díky. Rozhodně když bude z čeho vybírat, to nemůže uškodit," okomentoval to Xander.
Takže tohle je syn alf? "Aha, bezva, tak to mám tedy štěstí, že jsem mohl poznat syna alf Zlaté. Hm, když to teď vím, tak si myslím, že se opravdu nemusíš bát, že by to, co seti přihodilo vzali špatně." Mrkl na něj. Pokud je Alfa uvážlivý a spravedlivý, jak mu Atray sdělil, tak by nedopustil, aby jeho syn byl trestán za to, že ztratil paměť. I když pořád platilo, že rodiče, většinou bývali chápaví, ať už byli jakéhokoliv postavení nebo jen tuláci.
"Obránce, ochránce, to je dobrá profese, myslím. Tedy měl bych to vědět. S jedním takovým právě mluvíš," zazubil se na mladého vlka. "A jo, něco málo o tom vědět je fajn. Víš, může se stát, že na obchůzce narazíš na zraněného člena smečky a léčitel zrovna nebude nikde po tlapce. Co pak, že? Jako ochránce mu můžeš poskytnout první pomoc. Znalost základních potřeb první pomoci se prostě vždycky hodí. Ukážu ti rostlinu, kterou můžeš použít jako obvaz i obinadlo, ale to najdeme až u Zlaťáku. Teď ti ukážu rostlinu, co můžeš sníst když není maso nikde v dosahu. Hodí se vždycky, když budeš mít hlad a nebudeš moci zrovna lovit. Ať už z jakéhokoliv důvodu." Začal Xander s výkladem, zatímco hledal po té rostlině nějaké stopy výskytu. "Tahle kytka, co hledáme, má totiž jedlý kořen. Není to nic, co by nahradilo maso. Dokonce ani žádná hurá chuť. Chápu, že to někomu může připadat dokonce hloupé, jíst zeleninu, ale někdy ti to může zachránit život, nebo prostě jen zalepit hladový žaludek. A to se vyplatí." Zasmál se.
A pak ji uviděl. Jednoduché bílé seskupení květů a trošku tlustší stonek. Xander zaslechl v tom samém okamžiku hlas nějaké vlčice. Nebyla daleko a nebyla sama. Dost možná byli tito vlci tak blízko, že slyšeli konec jeho výkladu ohledně obinadla i jedlého kořenu. Nejspíš jeho vlastní hlas k Atrayovi je navedl přímo k nim.

Vlčí jezero >>>

"Díky," Xander se na něj vděčně podíval. Nad jmény fakt nepřemýšlel, nebo se o tom bavili s Cinder? Možná. "Myslím si, že nejlepší bude, dát jim jména podle toho, jak budou vypadat. Prostě takové to, hele, ty se tváříš jako... chápeš, ne?" Od chvíle, co dostali svolení nad tím ale nepřemýšlel. "Možná napadne nějaké zajímavé jméno třeba tebe? Jestli chceš, můžeš se nad tím zamyslet." Nabídl Atrayovi. "Ale když nic nevymyslíme, tak určitě nás něco napadne až budou na světě." Už se na to docela i těšil. Proto se také těšil domů. Jo, když si to uvědomil, vlastně už se zase těšil na to, až Cinder uvidí. Snad se o ni Astrid postarala dobře. Pomyslil si.
"Jo, přesně tak. Jmenuje se Sioba horská. To proto roste hlavně v horách na svazích." Doplnil nakonec ještě. Pro všechno to nadšení to předtím neřekl, ale nyní to napravil.
Dali se opět do pohybu a od jezera mířili dolů do údolí. "Einar," nebylo to tajemství, pokud už byl u nich velvyslanec ze Zlaté. Pak upřel pohled na mladého vlka. Bylo fajn, že si pamatoval alespoň vůdce své smečky, když zapomněl ostatní. Možná že si také začínal pomalu vzpomínat. To bylo dobře. "Vidíš, třeba si i vzpomeneš na ostatní." V očích Xandera rozhodně plápolalo nadšení a nefalšovaný zájem mladému vlku pomoci.
Konečně sestoupili z hor na mlhavou pláň. "Vždycky je tady taková mlha." Poznamenal se smíchem. "Asi ještě nikdy jsem nezažil, že by mlha zde nebyla." Pak chvíli pátral po rostlinstvu kolem, což v mlze bylo horší, ale měl naštěstí nos. "Nemusíš být zrovna léčitelem, pokud tě to nebere, ale tahle kytka, kterou ti teď ukážu, jestli ji najdu, ta se ti může hodit i když nebudeš léčit." Pokud by ji nenašel, tak by ji mohl vyčarovat, ale lepší bylo se po ní nejdříve podívat.

Sněžné Tesáky >>>

Povzbudivě přikývl. "Určitě." Věřil tomu. Sám měl dobré rodiče a vlastně si nikdy nemohl stěžovat. To jen mladičské chutě ho donutily, aby se vydal na toulky. Rodinu měl ale rád. Byl spokojený. No, teď, když uvízl na ostrovech, musel se smířit s tím, že je třeba už nikdy neuvidí, ale často a rád na ně myslel. Díky tomu přežíval celkem v pohodě. No a pak měl docela dost příležitostí na poznávání dalších vlků, takže něměl tolik času se trápit smutkem.
"Zatím ještě ně, ale doufám, že se brzy narodí. Už se na ně moc těším." Doufal, že budou své rodiče mít rádi, tak jako věděl, že bude mít on rád je. "Měli by se narodit ještě letos. Tedy, pokud se nám zadařilo." Zazubil se na mladého vlka.
Zájem Atraye byl fajn. "Jasně. Jestli tě byliny zajímají, tak ti nějaké užitečné rostliny mohu ukázat." Přes hory se vydali pomalu dolů do údolí k Vlčímu jezeru. Vody byly chladné, ale vždycky osvěžující a čerstvé, jako z rotátého ledovce. Zastavili u břehu a Xander toho využil, aby se napil. Když zvedl hlavu a rozhlédl se kolem, uviděl jednu květinu, jak se slunila na svahu. "Támhle!" Zaradoval se a snažil se upoutat Atrayovu pozornost. "Vidíš tu květinu?" Kývl hlavou k Siobě na svahu. Pomalými kroky se vydal k ní: "Pozor na květ! Ten je jedovatý!" Varoval mladého dříve, než-li by jej napadlo se ho dotýkat. "Květ je nám k ničemu, ale její cibule je léčivá a dá se rozkousat a sníst." Poučil Atraye. "Tato rostlina roste v horách a je docela vzácná." Vysvětloval Xander dál.
"Asi vím jen od Daénu, Zlaté a Alatey." Přemýšlel, ale o dalších smečkách moc nevěděl.
"To rád slyším. Je dobré, když má smečka dobré vůdce. Znamení to, že má na úspěch. A dobrá smečka není o síle, ale o schopnosti přežít a poskytnout kvalitní soužití." Síla neznamenala všechno. Vlci si museli také věřit a koordinovat společně.

>>> Mlžné pláně

Nejvyšší hora (přes Červenou louku) >>>

"Nevěš hlavu, ani já neznám všechna jména a vlky z mé smečky. To víš, když se nedostaví na shromáždění všichni, tak se snadno stane, že nepoznáš všechny. Ale důležité je poznat jejich pachy, tedy pach tvé smečky, abys alespoň věděl, že ten neznámý patří k vám." Zasmál se Xander. "Myslím, že rodiče budou určitě rádi, že se jim vrátíš domů. Ty jim to jistě vysvětlíš a oni to pochopí. Toho bych se nebál. Rodiče mají většinou vždycky pochopení pro starosti svých dětí." Alespoň tak by to mělo být, soudil. Nevěděl, že jeho matka je mrtvá. Když ji ani neznal a jména jeho rodičů mu nic neříkala.
"Jojo, potkali jsme takového vlka, který byl na výpravě a pozval nás, abychom se k němu přidali. Co jsem se naučil mám od něj. Tedy většinu toho, co o rostlinách z Mois Grisu vím." Zazubil se na Atraye Xander.
"Alatey. Sídlí v hraničním pohoří. Řekl bych, že vaše smečka už o té naší ví. Myslím, že nějaká velvyslankyně už u nás byla." Jestli ale budou mít mezi sebou dobré vztahy, to nevěděl. Očekával obezřetnost od Einara. A alfu Zlaté neznal.
"Jo, je tady dost zvláštních míst," souhlasil.

>>> Vlčí jezero

Ostříží zrak >>>

Nepamatoval si, na to se na něj Xander chápavě podíval a věnoval mu povzbudivý úsměv, jako by ho chtěl utěšit a taky, že ano: "No, to nevadí. Třeba si později vzpomeneš. Někdy to chce, zkrátka čas." Možná prožil nějaké trauma, z něhož zapomněl. To se občas stávalo. Athai ani Aetase neznal, ale dobré vědět. "Ze Zlaté smečky znám, asi jenom Mireldis. Ona totiž byla na takové výpravě za léčivými rostlinami a já tam byl také." Zapátral v paměti. "Ta vlčice mi tehdy přišla jako sestra Astrid, protože si byly podobné. No, ne jako, že by byly stejné, ale prostě mi to tak přišlo." Zasmál se Xander, protože to bylo vtipné. Tedy alespoň pro něj.
"Jo, dá se využít cokoliv, co je v krajině trochu odlišné, než většina stejných věcí. Třeba ta hora. Tahle se liší tím, že je jedna a vysoká, zatímco ostatní hory na tomhle ostrově jsou pohoří. Chápeš? No a na druhém ostrově jsou třeba zase na severu dvě hory, co jsou jako dvojčata. Taky se jim tak říká." Nadšeně mu hned nabízel další příklady orientačních bodů.
"No, asi to, že jsem si našel partnerku, přidal se do smečky po té, co jsem zjistil, že se z ostrovů nejspíš moc dostat nedá, tak... asi nic speciálního." Tvářil se, že nad tím přemýšlí. "Ale fakt je, že tyhle ostrovy toho mají dost, co nabídnout."
Takhle překonaly horu a dostali se až na louku, která obvykle bývala červenou, ale teď na podzim dostala spíše žlutavých a oranžových odstínů. Portál na první ostrov zde však byl a pableskoval jim i v mléčné ranní mlze dost jasně na to, aby ho bezpečně našli. "Támhle je! Portál mezi ostrovy."

>>> Sněžné Tesáky (přes Červenou louku)