Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nížina hojnosti >>>

Nížinou se pomalu přesouval níže a níže. Neměl přímý cíl, jen si potřeboval urovnat myšlenky. Mohl se Shine zeptat, co bylo na severu, ale přišlo mu, že ta měla dost práce s tou cizinkou, tak ji nechtěl otravovat. Jistě, mohl ji nějak pomoci. Mohl, ale byl přesvědčený, že ona na tom byla se znalostmi léčitelství mnohem dál než on a kdo ví, jestli by ji jen nepřekážel.
Nechal to být. Zjistil, co potřeboval a domů se mu, paradoxně nechtělo. Proto byl celkem i překvapený, když se ocitl u břehu jezera. U tohohle ještě nebyl. Zastavil se při okraji a prohlížel si jej. Jezero nepůsobilo zrovna přátelsky. Spíše se z něj táhla jakási ponurá atmosféra. Možná ji vytvářel Temný les, který tohle jezero obklopoval. Možná. Ale možná v tom bylo i něco víc. Xander neměl chuť zkoušet, jestli je voda pitná. Nevypadala totiž vábně. Nad jezerem se kupily mraky, jako by ono samotné přitahovalo chmury. Zůstávat zde nechtěl. Měl dojem, že kdyby tu setrval déle, přepadly by ho chmurné myšlenky a co by se dělo potom věděl jen někdo, kdo možná vedl Xanderův osud. Jezero nechal za sebou a zmizel v Temném lese.

>>> Jezero Smrti (přes Temný les)

Alateyská smečka (přes Hraniční pohoří) >>>

Šel sám a netušil, co udělá, ale chtěl mít jasno v tom, jestli ta vlčice skutečně odešla a jestli byla sama. Jakmile se dostal na místo souboje, pořádně to místo očichal. Nasál do nosu pachy, které ulpěly na půdě. Našel na zemi pachy krve i nějaké chlupy. Na tom místě strávil několik dlouhých minut a vše pečlivě studoval. Po té našel i stopy, které opouštěli území smečky a po nich se vydal.
Zkoumal, jestli byla vlčice skutečně sama. Sledovat krvavou stopu bylo docela snadné a cestou se k ní žádné další nepřidaly, takže mohl soudit, že skutečně byla sama a nikde v okolí nečíhají další vlci, kteří by chtěli Alatey napadnout. Vlčici sledoval až k řece, kde ji uviděl se Shine. V tu chvíli se v něm mísily různé emoce. Vztek, že napadla jeho partnerku, ale on nebyl vlk, co by bezhlavě zabil někoho jen pro nějaký pocit zadostiučinění. Taky v něm proudil soucit a pochopení. Očividně na tom byla neznámá skutečně hůř, než Cinder.
Chtěl jít za Shine a promluvit si o té vlčici, severu a i o jiné záležitosti, ale zdálo se, že má plné tlapky práce s tou narušitelkou. Ta i z dálky vypadala dost bídně, takže trochu měl radost z toho, že ji Cinder tak hezky zřídila, trochu se v něm hnula jeho dobrosrdečnost a doufal, že to přežije. Správně by se měl vrátit ke smečce a zjistit, co objevila za zranění u Cinder ještě Astrid. Ale nechtělo se mu jít hned zase zpátky. Nejspíš by tam k ničemu nebyl, proto pokračoval dál.

>>> Prokleté jezero

No aby ne. Ten vlk byl, prozatím, pro Xandera záhadou. Vlastně jejich alfu pořádně neznal. Respektoval ho, to samozřejmě ano, ale kdyby ho znal tak dobře, jako třeba Astrid,, byla ve smečce mnohem déle, než on, bylo by to lepší. Možná by to měl změnit a pokusit se Einara nějak blíže poznat. Třeba s ním zajít na lov. Taky aby i Einar věděl, jaký Xader je, protože ani rezavý neznal Xandera tak, jak by bylo dobré.
Všiml si, že Cinder má bolesti. I když se to, jako správná bojovnice, snažila zakrýt. Oplatil ji otření a jemně ji olízl. Brzy se objevila pomoc. "Astrid, rád tě vidím." řekl k béžové vlčici. Cítil z ní pach Einara? Nasál do nosu vzduch a vsadil by se, že přesně věděl, co se mezi ní a Einarem stalo, ale neřekl na to nic. Konec konců, byla to jejich věc. Pokud budou chtít tak to smečce řeknou sami.
Cinder pak vše Astrid vysvětlila. No vše, jen co se týkalo situace, proč se to stalo. Xander proto doplnil to ostatní, co by se Astrid hodilo vědět: "Na přední noze má hlubokou ránu, ale zdá se, že nebylo nic důležitého vážně poškozeno. Ovázal jsem ji to Hadím tělem přilnavým." Vysvětlil Astrid, i když to mohla vidět. "Rána pod okem by chtěla vyčistit, a určitě je potlučená, jak spadla ze svahu." Vyklopil to.
Když už tady Astrid byla a oni už byli vchodu na dosah, Xanderovi to zkrátka nedalo. "Chci se podívat, jestli už je ta cizí vlčice pryč. Zvládnete to spolu do úkrytu?" Vzhledem k tomu, že vstup už viděli, tak hádal, že ano. Podíval se na Astrid a pak na Cinder. Věnoval oběma vlčicím vřelý úsměv a když se ujistil, že to skutečně zvládnou, doprovodil je až ke vstupu. Pak se otočil a pomalu se vydal zpátky k místu, kde se odehrál souboj. Jak byl dál od Cinder a Astrid, jeho úsměv se měnil na výraz naplněný zlobou.

>>> Nížina hojnosti

Když se nad tím zamyslel, Cinder měla pravdu. Hanka s tím byla skutečně taková roztomilá. Takže na to souhlasně přikývl a potom se pomaličku vydali směrem k úkrytu smečky. Xander cestou vyhlížel, jestli jim tedy jde někdo naproti nebo ne. Věřil by docela i tomu, že se sem vyhrnou všichni léčitelé, po tom, co jim Hanka jistě řekla, že se stalo. Ale pro zatím jim nikdo vstříc nevycházel. Však také šli pomalu a nikam skutečně nespěchali.
Na větu Cinder se Xander zastavil a podíval se ji do očí: "Čeho by ses bála? Budou určitě skvělá. O tom jsme se přeci už bavili. A víš ty co? Einar možná potřebuje trochu vzpruhu, nemyslíš?" Při té představě, jak za Einarem běhají jejich vlčata aby mu ožužlaly ocas nebo uši se musel smát. "Jo, myslím si, že ji opravdu potřebuje." Ani neměl tucha, co se v úkrytu odehrávalo, zatímco se tam ploužili.

Ani Xanderovi se nechtělo vracet do úkrytu. Po pravdě? Chtěl se jistit, že tady kolem smečky skutečně už žádní další vetřelci a narušitelé nejsou. Přikývl a pak se postavil tak, aby se mohla Cinder o jeho tělo opřít, kdyby to potřebovala nebo prostě jenom chtěla. Chtěl ji být oporou, než se dostanou do úkrytu. "Nejspíš ano. Hanka se zdá být taková pečovatelská, je to milé. Moc takových vlků vlastně neznám, kromě mé matky, která se také, jakožto léčitelka snažila starat o všechny a ke všem být přátelská a milá." Ano, Waya, jakožto jeho matka, byla hodně pečovatelská. Sestra Waya, nositelka matčina jména, byla trochu jiná, tak si ji Xander pamatoval. Zatím jim nikdo vstříc nepřišel. Možná jsou zaneprázdněni nebo mají na starosti někoho jiného. V tom případě by se musel Xander o svou partnerku postarat vlastními silami. Přemýšlel, že by ji mohl povzbudit houbičkou, ale co kdyby po konzumaci nepociťovala takové veselí jako on? To by bylo asi hloupé. I tak měl nutkání ji tu houbu dát. No, třeba někdy, až bude fit a nebude čekat jejich vlčata. "Nikam spěchat nemusíme." Také byl krásný večer, no ne? Na obloze se střídalo jasno s malými mraky, celkem působivé. Ale hlavně bylo teplo.

a) Převod z účtu jednoho hráče - z vlka na vlka u jednoho hráče

stav účtu Deinell: 99 kšm | 4 rubíny | 7 mincí
stav účtu Xandera: 357 kšm | 19 rubínů | 14 mincí
stav účtu Bryce: 136 kšm | 9 rubíny | 4 mincí

převádím z Deinell >> na >> Bryce: 7 mincí
poplatek 5%: 5*(7*40=280):100= 14 kšm
účet po převodu Deinell: 85 kšm / 4 rubíny / 0 mincí

převádím ze Xandera >> na >> Bryce: 100 kšm, 14 rubínů, 4 mince
poplatek 5%: 5*((4*40=160)+(14*10=140)+100=400):100= 20 kšm
účet po převodu Xander: 237 kšm | 5 rubínů | 10 mincí

stav účtu Bryce po převodech: 236 kšm | 23 rubíny | 15 mincí

Jemně přikývl. Zaznamenal i ty menší trhavé pohyby, které Cinder udělala, aby se oddálila od bolesti, kterou cítila. Bylo přirozené, že ucuknete, když vás bodne něco do bolestivého místa a i když se to snažíte maskovat, stejně je to, jako když se dotknete rozpáleného místa. Prostě cuknete tak či tak. "Doufám, že máš pravdu, jinak by to pro ni nemuselo být tak dobré." Poznamenal Xander. Sám netušil, co by s tou vlčicí udělal, narazit na ni teď. Možná by převládl plamen nenávisti a strachu o blízkou osobu, kterou pro něj Cinder byla. Možná by ji toužil ublížit ještě víc, cizince, která si dovolila takhle zřídit jeho družku. Nevěděl. Ale cítil a snažil se zůstat klidný i když uvnitř nebyl.
Vnímal i to, jak se o něj otřela a jenom mírně ji to oplatil. Nechtěl být teď bouřlivý, když byla zraněná. Cinder se chovala, jako by to její zranění nebylo nijak vážné. Možná, že nebylo. Ale Xanderovi se moc nelíbilo, že chce jít Cinder dál a ještě se tahat se dřevem. Přimhouřil oči a pohlédl ji do očí. To už promluvila i Hanka a měla na to stejný názor jako Xander. "Hanka má pravdu. Se dřevem by sis teď starosti dělat neměla. Když to bude nutné, odvedu tvou práci za tebe." Samozřejmě ji nechtěl nic přikazovat, prostě jen vyjádřil to, co cítil. Teď by se neměla tahat s dřevem a ani kulhat po okolí. Alespoň den dva by si měla dát oddych. Nebo snad ne? "Nebo alespoň podle toho, co na tvá zranění řeknou naše léčitelky. Já se sice o rostliny zajímám, ale ony určitě ví víc." Určitě ano, když mají i tu funkci. On byl taková záloha. něco jako polní doktor.
Pak se tu objevil Einar. Zřejmě už splnili misi na severu. Byl zvědavý, co byla ta záře, která byla tak jasná a zvláštní. Zajímalo ho, co se tam stalo. Ale stejně tak ho zajímalo, co se stalo s tou cizinkou, která Cinder tak zřídila. Asi se chtěl ujistit, že opravdu odešla z území pryč. To si chtěl ověřit tak jak tak. A chtěl mít jistotu, že se Cinder nestalo nic vážnějšího, co by nebylo vidět.¨
Podíval se tedy na Cinder: "Tak co? Půjdeme do úkrytu?" Položil tu otázku a sám nevěděl, co chtěl udělat dřív.

Naslouchal jejím slovům, jakmile Cinder promluvila. Usoudil tedy, že šlo nejspíše jen o nějakou provokatérku, která se možná jen nudila? Zřejmě. Tak teď zbývalo jen doufat, že ji to poučilo a už sem nebude strkat čumák, pokud se nebude chtít stát členkou Alatey.
Podíval se Cinder do tváře. Nevěděl, co se jeho partnerce honí hlavou. Možná jen cítil, že není tak úplně ve své kůži. Nebo možná nebyla ve své kůži od chvíle, kdy se objevila na těchto ostrovech, kdo ví. Nic méně, něco v tom pohledu bylo. Xander to však nechtěl pitvat. Udělal krok dozadu, aby se mohl podívat na její tlapu. "Je to hluboká rána, ale zdá se, že nebylo zasaženo nic důležitého." Konec konců, kdyby ano, nejspíš by už teď byla v bezvědomí ze ztráty krve.
Xander zavřel oči a snažil se představit si rostlinku Hadí tělo přilnavé. Nevěděl, jestli se mu podaří ji nechat vyrůst. Byla to vodní řasa. Ale potřeboval ji a tak se soustředil na magii země. Cítil, jak z něj odchází energie. Když oči otevřel, před jeho tlapami se ze země vyrostla řasa. Ovšem nebyla ve vodě, tak se bezvládně rozplácla na zem. "To bude muset stačit i tak." určitě by byla lepší, kterou by vylovil přímo z jezera, ale to neměl po tlapce, takže musela stačit tahle.
Podíval se na Hanku "Hadí tělo přilnavé. Dá se použít tímhle způsobem." řekl a sklonil hlavu pro rostlinu bezvládně ležící na zemi. Utrhl ji a potom přiblížil hlavu ke zraněné noze Cinder. Omotal rostlinu kolem rány a tak zastavil krvácení, které se spouštělo při tom, když se Cinder snažila jít. Když byl hotov, pokračoval ve výkladu: "Tato vodní řasa se vyskytuje, nejspíš ve všech sladkovodních jezerech na Mois Grisu. Tedy nevím to úplně přesně, ale myslím si, že to tak bude. Vlk se pro ní ale musí ponořit, protože roste u dna." Vysvětlil Hance. Pak se podíval na Cinder: "Je to lepší?" Jistě, že ji to bude bolet. Byla to pořád rána. Ale pro teď to muselo stačit. Měl by zkusit vyčarovat i tu Siobu? Podařilo by se mu to? Nepatřila mezi ty speciální rostliny, které se nedají jen tak vyčarovat?

Přesně tak! Přikývl ji jako kladnou odpověď. "Když jsme kolem toho lesa šli s Cinder, tak ano, byly tam cítit pachy vlků, jako hranice smečky. Ale my jsme chtěli ještě prozkoumat ostrovy, takže jsme tehdy do lesa jen vešli a odpočinuli si. Skrývali jsme se před sněhovou bouří." Vysvětli Hance Xander.
Xander se lehce zasmál. "Wua zajímají takové kameny. Já sice netuším, co mu přinášejí, jestli nějakou moc nebo je jen prostě sbírá, ale je ochotný ti za ně nabídnout spoustu zajímavých věcí." Pokýval hlavou. Ano, získal od něj opravdu zajímavé magické schopnosti, kdo by tohle nechtěl, pokud by měl tu možnost? "Myslím, že magie se ukrást nedají. I když... Ale neboj se, Hanko, žádný vlk ti magii sebrat nemůže." Snažil se ji ubezpečit, že o svou magii určitě nepřijde.
Střihl uchem a podíval se ji do očí, "vážně ne? Co třeba stromy? Květiny, hlína, kameny. Nepřipadají ti krásné?" Pokud tady platilo jednoduché pravidlo, tím jejím mohla být právě země. "Tvé oči jsou zelené, pokud to zde platí tak jak si myslím, měla by to být země. A i tvůj zájem o bylinky, není to určitě jenom tak." Usmál se na ni.

To už ale zaznamenal zvuky boje a vyrazili. Bral to rychle, ale občas se ohlédl i po Hance, jestli ji neztratil. Přeci jenom byl rychlejší, ovšem zároveň se snažil být ohleduplný, no, přes to všechno ho hnal strach o svou milovanou. Dorazili k místu, kde ji konečně uviděl. Žila! O jejím zdraví se však ale dalo polemizovat. Momentálně jej udeřil do čenichu pach krve vznášející se okolím. Dokonce cítil i pach cizí vlčice.
Zastavil se na krátko, aby si Cinder prohlédl. V té chvíli to byla Hanka, která jej minula dostala se před něj a se slovy, co se jí to stalo se hnala k Cinder. Xander se opět dal do pohybu, ovšem jeho oči sjížděly svahy kolem, aby našly bod, který byl příčinou zranění jeho partnerky. Kdesi nedaleko se zvedl obláček prachu. To bylo možná místo, kam dopadla soupeřka.
Dostal se k Cinder a nyní, už v její blízkosti, očekával, co k tomu poví. Otázku už položila Hanka, bylo zbytečné klást ji znovu. "Byla jen jedna, nebo je jich tady víc?" Zeptal se na místo toho on. Kdyby tohle byla jen předstrčená omega, mohli třeba také očekávat útok. Jeden si nikdy nemohl být jistý. Pachy v okolí ale byly vesměs smeččanů. "To bude dobré." Přistoupil k ní a olízl ji rány pod okem na tváři. "Měla jsi štěstí, že jsi nepřišla o oko.". Věděl, že nemělo smysl ji kárat jako malou vlčici, když byla dospělá a zcela jistě musela sama dobře odhadnout, co si může dovolit. Ale uvnitř něj to vřelo a jen jiskřivé odlesky v jeho očích mohly prozrazovat, že má o svou partnerku oprávněný strach, obzvlášť teď, když možná čekala jejich potomky.
Možná byla právě příhodná doba na to, najít Siobu!

Ráda bych si zažádala o povolení na 6. charakter.

Na MG jsem od 18.10.2020

Xander 244 (300) / 30 za poslední měsíc a půl
Noir 232 (200) / 18 za p
oslední měsíc a půl
Deinell 98 (100) / 10 za poslední měsíc a půl, protože spoluhráč dával jen 1 post za měsíc, tak proto jsem se také trhla.
Alyanna 157 (70) / 28 za poslední měsíc a půl
Bryce 29 (40) / 20 za poslední měsíc a půl

Když jsou mí spoluhráči aktivní, tak jsem i já. Sum jsem dala za poslední měsíc a půl 106 postů za 5 charakterů.

děkuji za pozornost ♥♥♥

Podmínka do konce září

Zacítil pach cizího vlka. Dokonce by si troufl hádat, že jde o vlčici. Ale než to více prozkoumá, odpověděl Hance: "Jsem si tím docela jistý. Už jen třeba takový Začarovaný strom." Hned mu na mysl přišlo, jak s Mielei jeden označili, aby zjistili jestli se skutečně pohybuje. Musejí se jít na něj podívat. Sám byl zvědavý, jestli to je pravda nebo jenom výplod fantazie houbičkami opojeného vlka. "Nebo Zlatý strom. To jsou stromy, které jsem fakt nikde jinde neviděl."
Těžko mohl hádat, co pod tím pohledem Hanky má čekat. Netušil. Jako by mu chtěla něco říci, ale zároveň nevěděla, jak začít? Inu, nevěděl.
S jejím nadšením přikývl hlavou: "Řekl bych, že teď už ano. Než jsem se objevil tady na ostrovech, tak jsem magii země neovládal, ale tady se mi ji podařilo získat od takového obchodníka. Wua, znáš ho?" Musel se usmívat nad jejím čirým nadšením. "Vlastně ano, tak nějak to funguje. Představím si to a soustředím se. Když máš tu magii, cítíš i jak k tobě mluví. Jako ne přímo slovy, prostě - přitahuje tě, chápeš?" Snažil se to nejlépe vysvětlit.
Více se ale nebavili, tedy Hanka stihla ještě něco říci, než i k jeho uším dolehly zvuky.
Přimhouřil oči, ale zatím nic neviděl. "To je zvuk boje, řekl bych." Podíval se na Hanku a pak ji vybídl: "Poběž!" Rozběhl se ke zdroji.

Pohlédl na Hanku, když se smála, musel se také usmát. Nechtěl přímo vydávat hlasitý smích, ale při poslechu a pohledu na Hanku mu ty koutky cukaly. No, ale vždyť to tak nějak jen, že jo. Když se poprali se smíchem, pokračoval v zodpovídání Hančiny otázky.
"Myslím, že by se neměl dostat do tlamy, tak bych ho pro jistotu za květ nechytal a asi bych se snažil vyhnout pylu." Vrátil se k tématu jedovatosti Sioby horské. Mech byl asi dobrý nápad. Otázkou zůstávalo, zda bude chtít Cinder být s vlčaty v úkrytu nebo v doupátku. "A když nenajdeme vhodný, mohl bych se pokusit nějaký vyčarovat a pak nechat uschnout, aby nebyl vlhký." Opět své myšlenky řekl nahlas. Proč by si je nechával pro sebe, když mohlo něco dalšího Hanku napadnout.
"Ne vždy znamená prohra smrt. Ale pokud smečka ztratí území, tak má problém. Ztratí tak loviště, bezpečí úkrytu a místa která zná. Musí si to vše vydobít zpět nebo začít na novo."
K mlze: "Klidně tě na ta místa zavedu, když bude vše zase v klidu. Teď jsem si uvědomil dokonce třetí místo." zazubil se vesele.

Úkryt >>>

"Vůbec nemáš zač." Neměl problém s tím někoho pochválit, když to udělal dobře. Taková pochvala bývala celkem motivační. Mnohem více, než nějaký trest. Ale u Vé tomu bylo nejspíš jinak. Ono také ne každý reagoval stejně. S někým se možná zacházelo až moc v rukavičkách a tak pochvalu už nebral jako samozřejmost, v takovém případě musel přijít trest.
"Sioba? Je to léčivá rostlina, ale musíš si dávat pozor na květ. Ten je jedovatý. Má fialový květ, na koncích okvětních lístků modrý jako obloha v letním slunci. Okvětních lístků je, myslím pět, jestli si to dobře pamatuji. Takové ty tyčinky s pylem jsou taky blankytně modré. Květ je nádherný, ale je asi jako naše princeznička Vé," přeci jenom si musel trošičku rejpnout. Ale nemyslel to zle. Jemu v podstatě neudělal nic, proč by se ji měl vysmívat, ale to, že měla ostrý jazyk a neviděla si do tlamy, to viděli snad všichni, kdo byl v úkrytu na schůzi. Nešlo tedy o žádné pomluvy, ale jen o poukázání na jistou podobnost s touto květinou. "Snad má i ona léčivý kořen, jako Sioba. Tedy přesněji cibuli. Její šťáva, vymačkaná z cibule Sioby je léčivá. Inu, přesněji nevím jak. Ale asi bude léčit zevnitř i z venku, hádám. Tiara, která nám o ní říkala nám vykouzlila její iluzi. Takže pokud se nám podaří najít opravdovou Siobu, bude plus." Zazubil se na Hanku.
"Co se týče Arryna, byl na té schůzi, to asi víš, ale co se dělo potom, co jsme se po ukončení s Cinder odebrali trochu si odpočinout," (vytvářet novou generaci Cinxanderovců) "už jsem ho neviděl." Tady nemohl sloužit. Jestli se Arryn jen někam zašil, možná proto, že si chtěl také odpočinout před výpravou, kterou mu Eiran udělil. Nejspíš to tak nějak bylo.
"No, jo, to bychom mohli. Snad už bude klidnější." Poznamenal Xander, spíše pro sebe, ale stejně to řekl nahlas. "To, že se Hvozdík vypařil z úkrytu ji vzalo, i když to možná nedala na sobě znát. Ale nemohla za to. Myslím si, že by se nejraději pustila po jeho stopách a našla ho. Ale ví, že její povinností a rozkazem Einara je, abychom chránili území a smečku. Raději by vyrazila do boje s tím, čemu čelí náš vůdce." Přemýšlel nahlas o své partnerce. "Chránit smečku je stejně důležitý úkol, jako vyrážet do bitvy. Ale oni nevěděli, co se na severu děje. Museli čekat, až se Einar vrátí. Mlha byla hustší, než obvykle, ale to bylo nejspíš proto, že podzim už byl skoro tu. "Mlhy teď budou častější. Ale pořád je to jenom mlha. Netřeba se bát. Takových míst, kde na ostrovech je mlha je víc. Vím, minimálně o dvou, kde je mlha po celý rok."

>> Hanka <<

Chtěl jít na vzduch a tak mu přišlo jako vhodné vzít s sebou Vé, ale z těch úvah ho vytrhla Hanka, která k němu přišla a začala povídat o zajících. Xander se na ni usmál a přikývl. "To je skvělý nápad. Třeba se jim čerstvé maso bude hodit. Vidím, že máš dobré nápady." Začal tedy uvažovat nad tím, zda ulovit několik ušáků nebo něco většího jako třeba srnu. To záleželo od toho, jak zdatní lovci jsou. Srna by byla lepší v tom, že by poskytla více masa, ale ulovit ji bude náročnější. Xanderovi se i tak jevila jako lepší volba než malý ušák.
"Černobílá vlčice? Tu asi neznám." Nebyl si vědom, že by se tady někdo takový pohyboval. Ale taky nemusel znát všechny vlky. Ovšem, že by se někdo důležitý nedostavil a znal se s Einarem? To nejspíš zjistí později.
Podíval se na Hanku: "Tak jdeme?" Nechtěl tady trčet, potřeboval vzduch i když nemusel jít zrovna Cinder v patách, aby nevypadal jak ztracené štěně, co ho mamka nechala doma a on to nemohl vydržet. A udělat kus práce bylo nejlepším lékem.

>>> Alateyská smečka

>> Cinder, Vé <<

Cinder se zdánlivě upokojila, ale Xander moc dobře vnímal, že klid, který z ní vyzařoval byl jen falešnou clonou, kterou se snažila skrýt své rozpoložení mysli. Tušil, že stále myslí na Hvozdíka a že to, že se ztratil bere mnohem vážněji, než bylo nutné, ale to ji samozřejmě nemohl nikdo vyčítat. Spíše naopak. Xander přikývl na její slova, a chtěl jít s ní, ale zároveň si myslel, že potřebuje chvíli být sama. Také věřil, že se ji na hranicích nemůže nic stát. Tedy může, samozřejmě, ale to, co bylo na severu, ať to bylo cokoliv, bylo to pořád daleko. Spíš by bylo štěstí, kdyby se Hvozdík a ostatní dvě vlčata našla třeba právě na hranicích. Bylo dobré, aby se tam někdo podíval, takže se o ní otřel a nechal ji jít. Sám přemýšlel, co udělá. Pohled mu padl na novopečenou omegu.