Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Hvozdík, Cinder, Zinek <<

Všiml si, že jeho malý učeň zde byl a tak on sám si mohl oddychnout, že mají o půl starostí méně. Jen Cinder chyběl Hvozdík. Kývl tedy Zinkovi hlavou: "Také mě těší..." přeslechl jeho jméno? Doufal, že ho zjistí, aby měl přehled. "Takže tři, dobrá." přikývl. "Ano, Shine je silná vlčice. Je dobré, že nešli na vlastní tlapky. Děkuji za informaci." Žel bohu, ani Xander neznal všechna vlčata Shine, ale alespoň měl teď povědomí o tom, kolik vlčat zmizelo a věděl, že odešla se Shine. Ještě kývl na Podběla. "Zůstaň tady s otcem a měj očka otevřená. Všímej si co se děje kolem, ano? To obránci dělají. Musí mít přehled." Usmál se na šedého vlčka a po té je nechal s otcem na místě.
Odebral se k Cinder. "Je to tak, Hvozdík odešel. Ale je se svou matkou a dvěma sourozenci, měl by být v pořádku." Snažil se ji ubezpečit o tom, že nemusí panikařit, že je Hvozdík někde sám.

>> Doubravka, Hanka, Astrid, Cinder, Zinek <<

Nebylo to tak, že by Xander nevnímal, co se děje, právě naopak. Když mluvila Astrid, sledoval prostory úkrytu. Cinder nejspíš stopovala vlčata. Chvíli to vypadalo, že chodí v kruzích, ale nakonec se zastavila u vstupu do úkrytu. Znamenalo to, že Hvozdík opustil doupě na místo toho, aby si šel lehnout a odpočinout si?
K Hance natočil ucho a když padla její věta o dřevě: "Jistě, až budeme v části Tajgy, nějaké popadané větve tam určitě najdeme." Také tam byli, určitě bude něco pro smečku dostupné. Takže souhlasil s tím, že nějaké dřevo poberou při obchůzce hranic.
Zaslechl, jak šedý vlk volá na Vé, aby se šla podívat po vlčatech, tím se jenom potvrdilo to, že Hvozdík nejspíš skutečně odešel z úkrytu. Jestli šel skutečně prozkoumat to světlo, to bylo klidně možné.
Xander kývl na Hanku, Doubravku a Astrid, že se hned vrátí: "Jen zjistím co se děje s našimi učni a hned jak budete chtít vyrazit na obchůzku hranic, jsem k dispozici." Dal jasně na srozuměnou, že je připravený vyrazit ihned. Jen se chtěl ujistit, že to Cin odhalila správně, ale nedříve šel k Zinkovi s otázkou: "Jsem Xander, novopečený obránce smečky, která vlčata odešla se Shine?" zeptal se ho.
Pak, jakmile dostal odpověď, jakoukoliv, tak došel k Cinder.

>> Doubravka << a ostatní jen je vnímá a sleduje prostor úkrytu, kdyby někdo na něj chtěl mluvit.

Zavrtěl ocasem a líbilo se mu, že se možná dozví něco nového. Nebo, že naopak něco nového naučí on někoho dalšího. Obě varianty byly fajn. "Dobře, to zní rozumně." Doubravka zmínila jméno, které znal. Tedy musel chvilku přemýšlet, ale ano, Tiaru poznal, když mířili s Cinder do Alateyské smečky.
"Sioba, Sioba, tu znám." Dokonce, když se snažil si vzpomenout, došlo mu, že se ji naučil právě od Tiary společně s Cinder a Dagarem. "A Tiaru jsme měli také to štěstí poznat." Milá vlčice ze Zlaté smečky. "Jo, bylo to úžasné a doufám, že ten cizinec se tady ještě někdy objeví. Bylo to poučné, zajímavé a musím podotknout, že i zábavné." Když si vzpomněl, jak po té houbičce viděl na trávě oči růst a tancoval s liškou, bylo to fakt zábavné. Asi by si to měl někdy zopakovat.
Rozhodně si musejí s Astrid promluvit a srovnat si bylinky, co kdo zná. Nyní ale nechal mluvit Astrid. Takže Doubravka by se mšla stát naší novou členkou Alateyské rodiny, to je fajn. Určitě se hodilo, že se přidají i noví vlci, když někteří zmizeli.

>> Doubravka <<

Věnoval Doubravce menší poklonku, když se i ona představila. Tedy pokývnutí hlavou v takovém tom zdvořilém duchu. Ani by dál nemluvil, ale zaujalo jej něco o léčivé rostlině a jelikož i přes to, že oficiálně nebyl léčitelem smečky, ho takové informace zajímaly, Zastříhal ušima a promluvil k Doubravce: "Zaslechl jsem něco o léčivé rostlině? Jestli jo, rád bych ji poznal. Totiž, taky jsem se tak nějak začal zajímat o zdejší flóru." Zazubil se na ni.
"Byli jsme spolu na takové jedné poznávací výpravě za rostlinkami a bylo to super. Ale jestli zná i nějaké další rostlinky, to jsem ještě nestačil zjistit." Od té doby asi oba byli všude možně, ale na sebe nějak nenarazili. Xander se svého snu poznat zdejší byliny rozhodně nemínil vzdát ani když to nebyla jeho funkce. Vždycky se hodilo, když určitou věc znalo víc než jeden vlk.

Jméno vlka: Xander
Počet postů: 14
Postavení: Kappa
Povýšení: povýšení na Kappu
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku: Dostavil se na smečkovou schůzi.
Krátké shrnutí (i rychlohry): S Mielei se přesunuli na území Alatey a jelikož Xander zaslechl volání Einara, nechla Mielei ve svém doupěti a šel zjistit, co se v úkrytu smečky děje. Zůčastnil se setkání smečky, byl povýšen a získal funkci o kterou si zažádal a dostal úkol prozkoumat úkryt s několika dalšími vlky.
Smečková minihra: x

>> Cinder, Hanka, Doubravka <<

Vděčně upřel pohled na Hanku, která mu nyní sdělila podrobnosti. Pak se podíval na Cinder. Ta se zajímala o to, kde je její malý učedník. "Možná je v doupěti a spí s ostatními?" Zkusil to. Ale už když to říkal, neměl zrovna dvakrát dobrý pocit. Něco tu nehrálo. Pach Hvozdíka se tudy proplétal a dalšími, takže mohl klidně i opustit úkryt, ale zároveň tu prošlo tolik tlapek, že se stopa nedala bezpečně určit, pokud by se neprozkoumala důkladněji.
S pohledem na Hanku přikývl: "Děkuji za informace, Hanko." A pak poslouchal dál. S jejím naznačením návrh obejít hranice souhlasil. Pokud hrozilo něco většího, nebylo na místě prozkoumávat chrám, ale hlídat smečku před možným útokem. "Jistě, rádi s vámi půjdeme, co, Cinder?" Zeptal se své partnerky. "Nebo chceš zůstat tady a zkontrolovat kdo všechno zůstal v úkrytu?" Tím myslel hlavně vlčata, ale i ostatní vlky, kteří nebyli na výpravě za podivným modrým sloupcem světla na severu.
K Doubravce: "Já jsem Xander a tohle je má partnerka Cinder." Představil je oba světlejší vlčici, která mu připomínala trošku Hanku.

Oáza klidu (na území Alatey) >>>
>> Všichni v dosahu <<

Jak jsme vystoupali nahoru, Cinder si všimla nějaké modré záře a Xander se tam také zadíval. "Co myslíš, že to je?" Zeptal se ji, ale nezůstali tam stát a civět na to jako dvě vyorané myši, ale pokračovali dál do údolíčka a k úkrytu jejich smečky. Xanderovi vrtalo hlavou, co by to světlo mohlo být. Nemyslel si, že to byla jenom polární záře. Ne, muselo to být něco jiného, ale co? "Jen, aby to nebyla zase nějaká hra zdejšího božstva. Já vím, vím, na Bohy nevěříš, ale tady to funguje jinak. Já je sice neviděl, ale když jsem se propadl do záhrobí, no, taky v tom museli mít prsty. Nebo to je je jenom takový divný úkaz." Přemítal nahlas, zatím co vstupovali do útrob chrámu Alatey.
Když se Xander podíval po přítomných, zdálo se mu, že to také řeší. Možná. "Viděli jste tu modrou záři na severu?" Zeptal se nahlas všech, kdo byl v dosahu a mohl jim tak objasnit, co to je nebo jestli to taky viděl.

(233)

Stačilo jenom to málo a Xander měl pocit, že kolem nich vybuchují barevné ohňostroje. Bylo to nádherné a když už bylo po všem, cítil se uvolněný a jinak. Dospělejší? Jo, nejspíš tak nějak. Ležel vedle Cinder a odpočíval. Ani nevěděl jestli je unavený nebo ne, ale co věděl, že je spokojený.
Střihl uchem a nakonec zvedl hlavu, aby se na ni podíval. "Co by se mělo dít. Ale, asi máš pravdu. Einar působil poněkud... ustaraně?" Přemýšlel nad tím. Ale kdo ví, možná to byla jenom zlost, kterou musel potlačovat kvůli Alateyské princezničce Vé. "Dobře. Jak budeš chtít, můžeme vyrazit." S tím si hlavu zase položil, více k ní a s blaženým úsměvem zavřel oči a jen nechával plynout čas. Tedy ne, že by ovládal takovou magii, prostě nedělal nic než odpočíval a možná si přehrával každý ten okamžik ve své mysli, který se udál od chvíle, kdy hvězdy zatančily v jejich doupěti lásky.

Nakonec po nějaké době, kdy se jeho milovaná začala vrtět, se zvedl a s otázkou: "Tak, půjdeme se podívat, co tam ti dva naši mladí učedníci vyvádějí?" se protáhl a počkal, až se k němu Cinder připojí. Přesunuli se zpátky do smečkového úkrytu. Cítil se odpočatý i když asi přímo nespal.

>>> Úkryt

(232)

"Umím si to představit. Zřejmě podobně dlouho, jako mě učili respektu a úctě ke královské smečce." Kdo ví, jestli se jim to povedlo. No, zřejmě ano i ne. Kdyby to bylo jisté ano, tak by poslušně skákal, jak královská smečka píská, ale on byl jinde. A neuneslo ho to sem z jeho rodné smečky, ale to už byl na svých cestách.
Vychutnával si její blízkost. Když ji měl u sebe, nepotřeboval už nic jiného. Byl spokojený a teď byli sami a o to lepší to bylo. Tulil se k ní a hrál si s jejím ouškem, "já vím, já vím..." mumlal ji do něj. Všechno co řekla vnímal, ale nyní neměl chuť mluvit. To bylo pro něj netypické, ale místo mluvení ji projížděl jazykem srst pod ouškem, a přesouval se na její krk. Česal ji zuby a laskal ji hebkou srst, která se pod jeho láskou stávala vlhčí, jak ji něžně lízal.
Ani netušil jak se to stalo, ale cítil v sobě obrovský příval něhy a ohně. Cítil, že ji chce víc a mnohem hlouběji poznat. Nevnímal už nic, co bylo kolem, jen ji. Její vůni, její teplo, její žár, její touhy, své vlastní pocity vnímal jako bouři a najednou byl nad ní. Pohlédl ji do očí a ona jako by plála, on jako by plál rovněž. Oba pláli hořeli, ačkoliv plameny nikde nebylo vidět. Xander čekal na jakýkoliv maličký pokyn. Na cokoliv, co by se mohlo rovnat svolení. Když zaznamenal drobný pohyb jejích očí, její velké zorničky, učinil ten krok a spojil jejich duše a těla tak, jak to bylo přáním jejich i dáno přírodou samotnou.

(231)

Bylo jasné, že si přítomnosti, tedy v této chvilce už spíše nepřítomnosti, Mielei Cinder všimne. Kdo by si nevšiml, když měl skvělý nos. Xander neměl důvod, proč by ji o ní neřekl. Bral ta setkání s Mielei i s Konvalinkou, jako znamení pro to, že je připravený stát se otcem. Než vešel do úkrytu rozhlédl se z terasy, ale nic neviděl. Zalezl do doupěte ke své milované a lehl si k ní. Přitulil se a poslouchal její slova.
"To je super. Jestli jsi dokázala změnit postoj dospělé vlčice, budeš určitě skvělou matkou." Naklonil se k ní a olízl ji na tváři. "Díky mě?" Zazubil se. "Já myslím, že to v tobě bylo vždycky, ale prostě jsi to schovala, protože povinnosti a tak. Znám to. Když jsem byl mladý, všechno fungovalo jinak." Jako by snad byl starouš, haha, ne Xander byl pořád mladý, ale myslel to tak, že když byl puberťák. Znovu ji olízl a tentokráte si začal hrát s jejím ouškem. "Miluji tě a moc jsi chyběla," zašeptal ji do něj.

(230)
Úkryt >>>

Jen, co se rozloučili, Xander byl vděčný své milované, že to vlčatům ještě dovysvětlila. Krásně se doplňovali. No nebudou oni skvělí rodiče? Jistě, to se ještě uvidí. Ale byl za Cinder vděčný. Skoro už zapomněl, jaké to bylo doma. Byl těď úplně jiný vlk. Ale byl šťastný. Noc nad Alatey byla nádherná, posetá hvězdami. "Jsou nádherné, že? Jako květiny." Sic se zdola zdály bílé, ve skutečnosti, když jste je pozorovali, mohli jste si všimnout barevných záblesků. Červené, zelené, modré. Hvězdy měly mnoho barev, avšak bílá záře přeci jenom převahovala.
Dorazili k úkrytu a Xander střihl ušima nahoru. Zdálo se, že je tam klid. Že je úkryt prázný. Mielei musela odejít. Možná se zdržel déle, než si myslel. Snad bude v pořádku. Věřil, že ano. "Když jsem byl teď pryč, potkal jsem v Začarovaném lese jednu mladou slečnu, Mielei. Chtěl jsem ji ukázat ostrovy. Měla na mě počkat tady, ale není tu. Určitě by se ti líbila." Poslední dobou si připadal jako velký strýček Xander. "A co ty? Také jsi někoho potkala?" Jen byl zvědavý, nic víc.
To už ale vešli do úkrytu. Skutečně byl prázdný. Ale to se mělo, snad brzy změnit.

>> Cinder, Hvozdík, Podběl <<

Když Einar schůzi ukončil, pohlédl Xander na Cin a na jejich dva učedníky. "Dobrá tedy. Rád vás oba poznávám, Hvozdíku a Podběle." Bylo super, mít na starosti mladé Alatey. Tedy pokud se rozhodnou nakonec zůstat ve smečce. Ale to nebylo teď podstatné. Důležité bylo, že teď byli součástí smečky a vybrali si je za své mentory. "Jak řekl náš vůdce a alfa Alatey, teď si pojďme odpočinout a zítra se uvidí, co podnikneme." On s Cinder a dalšími vlky dostal za úkol prozkoumat nepoznané části smečkového úkrytu. Měli by jít vlčata s nimi? To byla otázka, na kterou bylo třeba se ještě zamyslet.
"Takže, rád jsem se s vámi seznámil a už se těším na naši spolupráci." Usmál se na oba kluky. Protáhl se a zkontroloval zdejší ohně. Tedy už zbyl jenom táborák. Všichni se již ohřáli a osušili, takže nebylo nejspíš nutné dále ohně udržovat. Bylo třeba šetřit dřevem na zimu.
"Půjdeme?" Zeptal se své partnerky. V úkrytu zanechal také Mielei a nechtěl ji tam nechávat dlouho samotnou.

>>> Oáza klidu (na území Alatey)

>> Cinder, Podběl, Hvozdík <<

Bouře ustala, ohně uhasly a vše se vrátilo do klidu, takže i Xander mohl uvolnit své svaly. On se nebál. Rozhodně ne o sebe. Ale jakožto nový představitel role ochranáře musel být připravený hasit požáry a to i ve chvíli, kdy by jejich strůjcem byl samotný alfa. Když toto riziko pominulo, mohl si i Xander oddechnout. Mít zodpovědnost za tolik vlků bylo něco jiného než se starat sám o sebe.
Byla předvolána vlčata, jako poslední a i jim dal Einar úkol si vybrat budoucí profesi. Něco podobného znal i ze své smečky. Brzy po té se k nim přihnalo jedno ze Shininých vlčat a následovalo jej druhé. Xander se usmál na Cinder i na malého černobílého vlčka i na vlčka v odstínech šedé. Cin se rozhodla pro černobílého. Xander hádal, že šedý vlček by rád totéž. "Ty bys chtěl být také ochranářem?" Zeptal se ho pro jistotu. Netušil, že tento malý učedník je němý? Jak by to mohl vědět?
Jeho bráška se ujal slova a vysvětlil situaci. Xander přejel pohledem z jednoho na druhého. "Ah tak, no, nevadí, nějak to už zvládneme, že jo? Zazubil se na Podběla.

>> Třezalka, Zinek, Astrid <<

Ve chvilce, kdy se střetly pohledy Xandera a Astrid, pokývl ji na pozdrav, ale již nemluvil, neboť se toho událo najednou až moc za tu krátkou chvilku, co se Einar rozhodl jim dál podávat instrukce a nabídl volbu funkcí členů smečky Alatey. Událo se toho opravdu hodně. Vé, vlčice, která měla na lovu být s nimi, měla už tehdy tlamu pořádně prořízlou, jako krokodýl. A to se nezměnilo ani teď. Bylo zkrátka jen otázkou času, kdy rozdmýchá oheň některého z členů Alatey. Hanka měla být lovcem a Vločka by jím mohla býti také, patrně to tak i bude, lovců zde příliš nebylo. Funkce, kterou si žádala Vé byla poněkud absurdní, ale nakonec by se i dobrala slušné funkce, ovšem kdyby před tím neměla toliko slov na jazyku, možná by skutečně nerozdmýchala oheň samotného alfy.
Krátce na to ucítil, jak se mezi jeho tělem a tělem Cinder proplétá heboučký kožíšek šedého vlčete (Třezalky). Pohlédl na ni dolů. Kolik takové vlče mělo odvahy. No, zkrátka už bylo větší než malé, ale i tak. Bylo zároveň úctyhodné a zároveň zarážející. "Opatrně malá bojovnice, ještě se budeš muset hodně naučit, než si zvolíš tuto funkci." Zazubil se na ni, ale to už se před ním zjevil i šedý drobnější vlk, patrně otec vlčat, kterého viděl nyní úplně poprvé v tento den v toto setkání.
"V pořádku," zareagoval na slova šedého vlka. Zároveň byl ale připravený zasáhnout, kdyby se Einarův oheň vymkl kontrole a měl by popálit zdejší vlky. Pokud se jejich alfa rozohní, bude muset zasáhnout, aby se nestalo nic nikomu, kdo si to nezaslouží. Takže pečlivě sledoval, dění před sebou. Nehodlal zachraňovat Vé, ani se míchat Einarovi do řešení problému, ale musel dávat pozor na smečku. Konec konců to byl jeho právě získaný úkol.

>> Arryn, Hanka, Einar, Cinder <<

Věnoval dvojici vlků Arrynovi a Hance vřelé úsměvy. Těmi ostatně také nešetřil. Byl, paradoxně otevřený. Zcela jiný, než jak se projevoval ve své domovině. Možná to bylo dáno tím, co tam musel vykonávat a tím, že zde to bylo jiné. Vlci tady na ostrovech byli totiž vtaženi do jiného světa aniž by si to zvolili a možná právě to probouzelo v Xanderovi jakousi solidaritu a otevřenost, aby se každý cítil dobře. Jistě, někdy mu to nevycházelo, jako třeba první setkání s Taylorem, ale tak to prostě na světě fungovalo. Nic nebylo jenom černé nebo jenom bílé, existovalo mnoho odstínů i barev a stejně jako ty i vlci měli mnoho povah a vzorců chování, na kterých závisely reakce na Xandera. "Ještě jednou děkuji. Je to, vážně, skvělý pocit, když víš, že za tebou stojí smečka." Kdyby se znali lépe, asi by ji teď přátelsky drcl, ovšem sešlost na niž se nacházeli tomu nedávala tu pravou atmosféru na blbnutí. "Ale věz, že i ty, kdybys cokoliv potřebovala, neváhej za námi přijít. S čímkoliv." Pro rodinu a to i tu smečkovou, byl ochotný udělat cokoliv.
Ač byl, obvykle vždycky, ukecaný, jenom když neměl co říci nebo nechtěl říci něco zlého, mlčíval, nyní to bylo jiné. Mlčel a dával prostor ostatním. Však také své věci již vyřešil a to jej naplňovalo klidem se kterým sledoval dění a pozorně naslouchal Einarovi a i ostatním vlkům ze smečky. Tohle byla chvíle, kdy mohl o něco zase více poznat zdejší vlky, členy své smečky a své vlčí horské rodiny.
Občas se natiskl k Cinder a pořád bystře naslouchal ostatním členům. Einar se jevil jako pozorný alfa. Xander byl překvapený, když projevil tolik vřelosti a v podstatě žádal všechny, aby pomohli s přípravou doupátka. Měl-li být upřímný, překvapilo ho to a něco takového od vůdce ani neočekával. Proto když na něj padl Einarův zrak, děkovně se uklonil. Po té pohlédl na Cinder. Kde by se měla vlčátka narodit chtěl hlavně ponechat na jejím uvážení. Jestli zde ve smečkovém úkrytu nebo v úkrytu, který si našli na pomezí svahů pohoří a lesa.
Po Einarově výzvě, aby jmenovaní předstoupili se Xander ihned vyhoupl na tlapy a učinil právě tak, jak si jejich alfa žádal - předstoupil před něj. Svůj úkol a úkol Cinder, Vé a Vločky přijal jako samozřejmou věc a tedy kývl na Einara, že rozumí a je připravený úkol splnit.