Příspěvky uživatele

< návrat zpět

úkryt-Oáza Klidu (území Alatey) >>>

Úkryt nebyl zase až tak daleko, ale musel se vyškrábat nahoru a pak zase kousek dolů do údolíčka. To mu nějakou tu dobu zabralo a tak se díval kolem, nasával pachy mnoha vlků a zjišťoval, co nového bylo kolem nich. Cítil se už celkem dobře po tom lovu. Síly nabral a byl zase plný energie. Jen Cinder tak sladce spala, že se ani neodvážil ji budit. Doufal, že se stejně vrátí dříve, než-li se ona vzbudí, anebo jej půjde hledat. Tak či tak, byl zvědavý, protože pachů zde na území bylo dost. Smečka se hodně naplnila a zdálo se, že to tady žije. To bylo dobře.
Jeho tlapy ho nakonec zavedly přesně tam, kam měl namířeno. Neváhal a zmizel ve stínu smečkového úkrytu. I tady se vzduchem nesly pachy nejrůznějších vlků. Poznal vlky, vlčice i... vlčata? Ano, někdo tady měl už vlčata. A dokonce to byl jemu povědomý pach. Znal vlčici, jíž pach patřil, poznal ji na výpravě za bylinami společně s Dagarem.
Avšak nespatřil onu vlčici, ale, patrně, její vlče. Chvíli se díval, jak si ono vlče něco žvatlá a dívá se na zeď, ale pak k němu přistoupil.
"Ahoj, maličká. Kdopak jsi?"

(200)
Území Alateyské smečky >>>

Po té, co se trochu pustili do vylepšování, se cítil Xander poněkud unaveně. "Co si na chvíli odpočinout, Cinder? Kdo by řekl, že ta magie je tak únavná?" Zívl si. Udělali kus práce a musel dobít baterky. Takže si našel pěkné místečko v jejich novém pelíšku a sledoval svou milovanou. Brzy na to však usnul.

Probudil se, když nabral sil a protáhl se. Cinder nejspíš ještě spala. Opatrně vstal a pomalými kroky vyšel před jeskyni, kde mu na čumák spadla jedna vločka z mnoha dalších, snášejících se na zem. Pěkně mrzne! pomyslel se, když se do něj opřel chladný vzduch, který venku panoval. "Sněží!" Okomentoval počasí, které venku vládlo. Změnilo se, však také byla zima. Ze stropu nad vchodem a nad jeho hlavou, visely rampouchy. Kam až jeho oko dohlédlo byly ledové plochy a v dálce na Ledových pláních zuřila vánice či snad doslova vichřice. Prostě byla zima, tak co by také jiného mohl od tohoto období očekávat. Naštěstí, když počasí dopřálo, skrze mraky vykoukly občasné paprsky slunečního svitu. Asi by se měl ještě tulit se se svou partnerkou Cinder, ale byl zvědavý, co je nového v úkrytu smečky. Změnilo se něco?
Vydal se to zjistit.

>>> Alateyská smečka/Úkryt Alatey

Byl nadšený, že se jim podařilo najít tak úžasné doupě. Ještě jednou se prošel po destičkách z hlíny, které před pár okamžiky vytvaroval, aby se ujistil, že jsou skutečně pohodlné pro tlapy a zdálo se mu, že pohodlné jsou. Kývl také na Cinder, jestli si jejich podlahu u vstupu do jejich nového doupěte chce také vyzkoušet a projít se po ní. Sledoval ji a ihned odhalil, že je zamyšlená. Nad čím, to asi přemýšlí? Napadlo jej. Nemohl vědět, že přemýšlí o svých sourozencích. Ale postřehl, že zvážněla a stala se trochu nepřítomnou. Jemně do ní dloubl: "Hej, no tak, co skrýváš ve svých myšlenkách? Hm? Pověz mi to?" Samozřejmě pokud by nechtěla, nenaléhal by na ni a nejspíš by se ani nezlobil. Ale něžně do ní drcl a usmíval se od ucha k uchu. "Je třeba vypálit naší hliněnou podlahu, chceš ty?"

>>> úkryt/Oáza Klidu

Souhlasně přikývl: "Rozhodně ano. Jen budeme muset sejít dolů po svahu a to si asi pěkně užijeme té fujavice. Brrr..." Postěžoval si. Ne, že by na zimu nebyl zvyklý. Jistě, že byl, vždyť pocházel z hor, takže ano, na zimu byl uzpůsobený i zvyklý, ale zima a ledový vítr, to byly dva rozdílné elementy! Olízl si nos a zijstil, že je opravdu chladno. No, neodradilo ho to od toho, aby se pustili do sestupu z údolí do nížiny s jehličnatým lesem.
"Těším se, že zase ucítím tamnější stromy. Moc hezky voní." Míza a jehličí měly svou specifickou vůni ať bylo jaro či zima. Některé stromy byly opadavé jiné ne a to bylo na tom místě hezké. Po jehličí se i celkem dobře chodilo, ku podivu.
Sestoupili do nížiny, vítr jim občasnými nárazy rozcuchal kožichy, ale to jim nevadilo. Tedy alespoň Xanderovi ne. Dole už bylo podstatně lépe a tak zmizeli mezi stromy.

ZÁPIS RYCHLOHRY - NALEZENÍ ÚKRYTU - počet postů po přepočtu na herní: 7

Cinder a Xander se po velkém smečkovém lovu, když už si odpočinuli, vydali na prohlídku území. Zamířili do Tajgy, kde se Xanderovi opravdu líbilo a hádal, že i Cinder se zdejší les a krajina bude líbit. Cinder naznačila Xanderovi, že by bylo hezké, kdyby měli své místečko jen pro sebe a naznačila, že případně i pro možnou rodinu. Už se o tom bavili dříve. Teď, když měli smečku, chtěli si úkryt najít na území.
Dali se tedy do hledání, které jim nějaký ten čas vzalo, neboť, ačkoliv našli několik jeskyněk a dutin a děr, či doupat, žádné se jim nelíbilo natolik, dokud neobjevili pěkné místečko ve svahu na úpatí Hraničního pohoří, ale stále ještě v Tajze. To se jim konečně zalíbilo a začali společně vymýšlet, jak by si své místečko lásky vyzdobili a zdokonalili.

Chvíli se rozhlíželi, kam, že by se to vydali na průzkum. Na ten malý okamžik se zase zastavil. Nadechl se a čerstvý horský vzduch ho zaštípal v nose. Bylo chladno. No jo, sluníčko už nejspíš vyšlo i když nebylo zrovna vidět, protože bylo schované za hustými mraky, které se na obloze honily a div že je nesešlehal ostrý vítr, takže třeba budou mít štěstí jindy. To přeci nevadilo, že neuvidí sluníčko dnes. Otočil hlavu na svou milovanou partnerku a zamilovaně se na ni usmál, načež ji následně olízl na tváři. "No, asi máš pravdu, nevadí, tak je určitě uvidíme někdy jindy." Kazit den tím, že nezastihli slunce si nebudou. Otřel se o ni a pokud šlo o ně, šel by se podívat na tu stranu, kde nebyli lovit. "Co třeba si zajít támhle." Kývl hlavou k Tajze. Počkal, až co Cinder odsouhlasí nebo jestli nenavrhne nějaký jiný směr. Ale na to jak ji už stačil poznat, předpokládal, že by se jí tenhle směr mohl zamlouvat stejně jako se zamlouval jemu samotnému.

Jméno vlka: Xander
Počet postů: 6
Postavení: Sigma
Povýšení: - přidal se do smečky
Funkce: ?
Aktivita pro smečku: účast na smečkovém lovu, přidání se do smečky
Krátké shrnutí (i rychlohry): Připojil se ke smečkovému lovu. Pomohl skolit soba a odtáhl jej do úkrytu smečky.
Smečková minihra: smečkový lov, přidal se do smečky, dotáhl úlovek do úkrytu

A k neherce? Jasně :3

Cinder

Docela odpočatý, akorát svaly ho bolely, jak byly namoženy, se podíval na svou milovanou. Byla sice ještě noc, ale ráno už se chystalo vstoupit do hry každou minutou. "Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" zeptal se Cinder s úsměvem a protáhl se v leže. Nechtělo se mu vstávat dřív, než se postaví ona, aby ji nemusel utíkat z jejího přitulení. Cítil se takhle spokojený.
Postavil se tedy teprve až když ona byla na všech čtyřech. To se protáhl ještě jednou a pak se ji zeptal. "Tak co, projdeme se po okolí?" Bylo by to fajn. Taková ranní procházka se hodí. "Třeba uvidíme i východ slunce." A ten třeba přinese nové zítřky. Byl to totiž skvělý pocit, vědět, že už patří do smečky.
Společně tedy opustili úkryt smečky a s nadcházejícím ránem začali stoupat na vrcholek údolí.

Cinder a i Mercer

Čekali nějakou chvíli, než se objevil Einar a měl proslov, který je konečně oficiálně přijal do smečky. Opětoval otření se své partnerce a líbl ji na čumák. "Ano, zvládli jsme to." Nadechl se zplna plic a cítil, jak se vzduch pomalu ochlazuje s přicházející zimou. Tady byl svěží, protože byli blízko pásu pohoří. Ano, odtáhnutí kořisti do úkrytu smečky bude ještě zdlouhavé a namáhavé, ale Einar měl pravdu. Raději si to odbít teď, než čekat, až se maso zkazí nebo přiláká mrchožrouty. A zcela určitě i tady se nějací ti mrchožrouti nacházeli, protože kde byla možnost nálezu kořisti, tam byli i ti slabší, co se na kořisti přiživovali i když ji sami neskolili.
Xander tedy kývl Einarovi na souhlas a pohlédl i na Mercera. "Tak jo, odtáhneme je do úkrytu a pak," otočil se hlavou na svou milovanou partnerku, "si odpočineme. Co říkáš, Cinder?" Jo, měla pravdu, poznávat smečku bylo dobré, ale potřebovali odpočinek. Po dlouhé cestě a pak náročnému lovu byl i Xander unavený a to jak fyzicky, tak magicky a dokonce, řekl by, že i psychicky.
Čapl tedy jejich úlovek za kůži a pak začal táhnout. Nevěděl, jestli by byl schopný momentálně nějak využít své magie, protože ji použil dost, tak se musel spoléhat pouze na fyzickou zdatnost a spolupráci ostatních. Soba táhli do kopců a ani nevěděli, jak dlouho jim to zabralo, ale určitě to byla dlouhá doba, než se přehoupli do údolíčka, kde se nacházel vstup do jeskynního komplexu Alateyské smečky. Dokonce jej dosmýkali nakonec až do úkrytu. Ať už to bylo za pomoci Mercera a třeba i někoho dalšího, nebo jen sami s Cinder, (to už nechám na vás).
Xander usoudil, že bude nejlepší, když se vyspí tady v úkrytu a pak vyrazí někam na obhlídku území, aby si udělali čas pro sebe. "Trochu se prospíme." Byl už utahaný o to víc z odtažení úlovku. Jistě, nebyla to jeho práce, pokud se rozdělení úkolů u lovu týkalo, ale jako správný týmový hráč, nenechal své společníky ve štychu a tak už toho na něj bylo moc.
Jen co se uvelebil na nějakém z míst, společně s Cinder, netrvalo to ani dlouho a byl v limbu.
Probudil se až po několika hodinách tvrdého spánku, někdo by dokonce mohl říci takové malé kóma. Rozhodně se ale po tom vydatném spánku cítil mnohem lépe.

Cinder, Ingrid a Mercer

Mercer se jim představil i sám, ačkoliv, jak zmínil, on jeho jméno stačil zachytit už když Einar označoval vůdce skupin. Xander mu kývl hlavou. Zdálo se, že podle slov Mercera, to byl Ingridův první lov vysoké. "Tak vidíš, Ingride, teď jsi získal cenné zkušenosti a to se vyplatí." Nebyl špatný, snažil se a bylo vidět, že potenciál rozhodně má. Takže s každým dalším lovem to bude jen lepší a lepší. Věnoval Ingridovi úsměv a přátelsky do něj drcl.
Na to se ale něco objevilo před mladým vlkem. Ano i Xander si toho všiml. Byla to jakási mihotavá světýlka a bylo jich víc a víc, až se před vlkem objevilo něco, co připomínalo vodopád, ale na ležato a mladý vlk tím byl pohlcen a vtažen kamsi do neznáma. Jak se blikotavý portál objevil, tak se také i ztratil a než Xander stačil odpovědět, že jo, taky to vidí, mladý vlk byl už pryč i s portálem. Alespoň si Xander myslel, že to je portál.
Ingrid zmizel a zůstali tu jenom ostatní. Xander se podíval na svou partnerku a pak na Mercera. "Hm, tak zřejmě nikdo netuší, kam se to Ingrid vytratil. Ale hádal bych, že v tom mají prsty zase místní bohové. Ani bych se tomu nedivil. Snad se mu nic nestane." Ze své vlastní zkušenosti tušil, že mladého vlka jenom tak nenajdou. Kdo ví, kam byl teleportován. Odtáhnutí sobů bude tedy na zbytku. Pokud tedy Einar neřekne jinak: "Já bych tedy navrhoval, že Já, Mercer a Cinder odtáhneme nejdříve jednoho soba a pak se vrátíme pro toho druhého?" Nevěděl, jestli má smysl čekat na Einara, který jim řekne to samé, nejspíš. Táhnout soba ve dvou bude i tak náročné. Ve třech by se jim to dělalo mnohem lépe.
Oheň, který předtím Xander vyvolal už dohořel a Xander jej nepřiživoval, neboť už nebyl třeba.

Cinder, Dante, Ingrid a Mercer

Zatím se Xanderovi nezdálo, že by někdo další potřeboval pomoci s lovením. Ale taky neviděl úplně všude, což dávalo smysl, když jim ve výhledu bránilo stádo frkajících sobů. Když se hnědý vlk, předpokládal, že to je Mercer, vydal k mladému, šedému a Cinder, i on k nim popošel. Byl už tak blízko, aby slyšel, o čem je řeč, ale přišel ještě blíž. Na vlkovu otázku, jestli je všechno v pořádku, za sebe přikývl. Ale záleželo, co mladej a taky ten stříbrošedý, za ty mluvit nemohl.
"Já jsem Xander." Představil se těm, jejichž jména neznal, ale i Mercerovi, jehož jméno, pochopitelně slyšel, když Einar stanovoval vůdce loveckých skupin.
Pravda, zdálo se, že tahle skupina měla s lovem úspěch. Dva sobi byl skvělý úlovek. Jak to zvládnou ostatní? To mohli hádat nebo se dívat, nebo čekat.
Dostat soby do úkrytu bude taky oříšek. Způsobů bylo víc. "Buď odtáhnout ve vícero, nebo rozporcovat a odnosit." Taky by mohla pomoci magie, ale to by museli vymyslet, jak ji využít. Taky je otázkou, jak si to představoval Einar.

zbytek ASTROPALU + Cinder, Dante a Ingrid

Odpověď nakonec přišla a zdálo se, že i když nejspíš rána, kterou dostal hnědý vlk, byla dost silná, tak na mladém vlku nenechala až tak vážné následky, že by nemohl pokračovat. Spíš by Xander hádal, že to mladého vlka zaskočilo. Možná to byl první lov na vysokou, kterého se účastnil, ale to byly jen dohady. Hlavní bylo, že byl, jakž takž, v pořádku. "Dobře."
Vyběhl tedy za hnědým a šedým, aby jim pomohl. Oheň, který tam plál, kde předtím hlídal Xander stádo, stále plápolal. Xander je doběhl a pozoroval o co se pokouší mladý vlk. Mezi tím, Xander použil další ze svých magií a to pavoučí vlákno a soustředil se na to, aby omotal zadní kopyta soba k sobě. To se také stalo. Soba to rozhodně znevýhnodnilo. Mohl vlákna přetrhat, když vynaloží hodně síly, ale určitě to dá dost času Ingridovi, aby do soba narazil z boku, jak si přál šedý vlk. K tomu se připojil i samotný Xander: "Teď! mladej" a skočil po sobovi ze strany na jeho zadnici. A nebyl sám, kdo se přidal. Byla tu i Cinder a tak na ni Xander mrkl a nechal ji, aby dělala svou práci, stejně jako ji dělal on.
Soba se jim podařilo svalit a šedý tak měl možnost se dostat k sobovu hrdlu. Xander dělal na sobovi závaží, dokud bylo třeba. Pak slezl a podíval se na ostatní. Hlavně, jestli je všechno v pořádku stále to jde podle plánu. Zkontroloval pohledem i zbytek stáda. Zatím nikam jinam nešel, vlastně už byl i dost utahaný, když musel se vydat za stádem, pak hnát ho sem a ještě i pomohl ke skolení jednoho ze sobů. Přesto byl připravený pomoci i jinde, kdyby to bylo potřeba.

skupina ASTROPAL
Astrid, Cinder, Vé a Sierra + Ingrid a Dante

Pečlivě se snažil sledovat všechny kolem sebe. Hlídal soby, aby se nerozutekli někam do pryč, třeba zpět na ledové pláně. To by byl průšvih. Naštěstí v tom nebyl sám. Věděl, že má po boku Cinder a Astrid a snad se mohl spolehnout i na Vé. Při té myšlence se na šedou vlčici podíval. Zdálo se mu to, nebo se spíš starala o svůj kožich, než o to, aby hlídala sobí stádo a pomáhala ho udržet na místě? Jejího rošťáckého rozcuchu si samozřejmě všiml. Z nějakého důvodu ho to pobavilo, tak že se na jeho tváři objevil přesně stejně tak pobavený úsměv.
Ten však nahradil starostlivý pohled věnovaný mladému vlku, který právě dostal kopytem. Bylo vidět, že se z toho trochu vzpamatovává. Xander rychle zhodnotil situaci a když usoudil, že může odběhnout o kousek dál, učinil tak a přiběhl k mladému vlku (Ingrid): "Jsi v pohodě?" Optal se ho. Chtěl vyběhnout za starým sobem, ale tam už se hnal šedivý vlk. Ještě letmo zkontroloval situaci u stáda a pro jistotu zapálil na místě, kde předtím stál oheň, kterého se sobi báli, takže by jen v krajním případě proběhli kolem něj. Cítil, jak ho použití magie vyčerpává, ale pořád měl dost sil. Čekal na odpověď mladého vlka a teprve pak se díval, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Zároveň i sledoval šedého, kdyby potřeboval pomoc.

Ledové pláně >>>

skupina ASTROPAL
Astrid, Cinder, Vé a Sierra

Na Véina slova ohledně vlčího ega, tedy konkrétně samčího už nijak výrazně nereagoval. Samozřejmě je slyšel dobře, ale nebylo nutno na ně reagovat, neboť by se to stejně minulo účinkem. Zcela očividně totiž tahle šedá dáma měla problém rozpoznat obyčejné a prosté věci a horlivě jim přiřazovala úplně jiný význam než jaký ve skutečnosti měli. Možná to bylo bujnou představivostí, konec konců, prohlašovat o sobě, že jste princezna... Xander ta slova až tak vážně nebral. Nehodlal ji považovat za princeznu a klanět se ji nebo si ji dokonce vážit, dokud se nepřesvědčí, že je toho skutečně hodna. Bral ji jako každého běžného člena. Nevěřil, že je princeznou, neboť kdyby skutečně byla, dost možná by ani tady teď nelovila na chvostu celého honu. A on o tom věděl docela dost. Jeho smečka byla součástí královské smečky, takže moc dobře věděl, jak princezny vystupují. Byly méně dostupné než Vé. Takže se jen pro sebe pobaveně usmíval, když vyrážel kupředu.

Blížili se k území a Xander mohl vidět vlky čekající v záloze, tedy ty, kteří měli stádo překvapit a zastavit. On sám měl v plánu zaútočit, ale to až ve chvíli, kdy budou útočit čerství členové smečky. On se postará o nějaký ten kus, který bude prchat ze spárů vlků nebo pokud by některý z vlků potřeboval pomoci. Všiml si jednoho vlka, který už se chystal odříznout jednoho ze sobů od stáda. Bylo mu však jasné, že pokud někdo nezasáhne tak sob uprchne do otevřeného prostoru.
Taky si všiml Astrid a jejího zkoumavého pohledu, jestli to ostatní členové její skupiny zvládli. Zdálo se, že ano. Xander ale neměl ještě hotovo. Bylo třeba stádo stále usměrňovat.

Hraniční pohoří (přes Tundru) >>>

skupina ASTROPAL
Astrid, Cinder, Vé a Sierra

Nevšímal si příliš, handrkování mezi vlčicemi, ale když už byli dole a pláně měli před sebou, jednoduše chtěl mít jasno v tom, jestli šedá dáma poběží vepředu nebo vzadu. V tomhle byl praktický, ale ona dáma to nejspíše tak nebrala. Xander neměl pochyby, jak si nejspíše Vé myslela, když se ho takto zeptala, chtěl jen vědět kdo bude kde. Uchetl se. "A měl bych o tobě snad pochybovat?" Zeptal se ji a pozorně ji sledoval s úsměvem na tváři. "Otázka zněla, jak rychlá jsi, žádný jiný podtext bych v tom nehledal." Objasnil ji. Chtěl si dát závod, jen tak a krátký, který by to rozhodl, ale čas je hnal kupředu a tak to nakonec pustil z hlavy. Taky díky Astrid, která zrovna zavelela, že vidí soby.
Xander přiběhl k Astrid a podíval se do dálky, kam se dívala i ona. "Ano, vypadá to na dobré stádo." Bylo velmi dobré, že nebylo ani daleko. Taky nebylo příliš velké, s tím by ve čtveřici měli problém, ale takové menší, to už se dalo zvládnout. Protože se mu nedostalo kýžené odpovědi milé Vé, rozhodl to sám. Předpokládal, že bude rychlejší a razantnější než šedá. "Tak fajn. poběž za mnou." Vybídl ji a stále měl na tváři úsměv. Vyrazil směrem, odkud vítr vanul. Museli se dostat za stádo, takže už teď se vydali, pakliže Vé skutečně za ním šla, bokem ku stádu tak, aby jejich pach stádu vítr nepřinesl. Chtěl se ukázat sobům až teprve tehdy, když budou natolik blízko, aby mohli zabránit úprku na opačnou stranu. To sice nějakou dobu zabralo, ale podařilo se jim to oni se dostali tak, aby soby mohli sevřít. Teprve po té Xander vyrazil ke stádu a viděl, že i Astrid vyrazila z druhé strany.
Sevřeli stádo ze zadní strany a to tak mělo možnost utíkat pouze k Alatey. Když se pokusili sobi uhnout do boku, Xander se na ty kusy zaměřil a vrčením a ukázkou své zdatnosti je zahnal zpět. Sledoval i ostatní, ale hlavně se zaměřoval na ty jedince, jež se několikrát pokusili změnit směr jejich trasy. Od toho to byl Xander a Astrid? A Vé s Cinder je měly hnát kupředu a hlídat, aby celá skupina směřovala správným směrem.
V blízkosti území se skupinka vlků jala si zavýt. Takže i Xander se přidal a na krátko zpomalil, aby mohl zavýt a podpořit tak Astrid. Ale nezastavoval. Rozhodně ne, byť by to bylo lepší, musel stále hlídat sobí stádo.

>>> Alateyská smečka

Hraniční pohoří >>>

skupina ASTROPAL
Astrid, Cinder, Vé a Sierra

Jak tak kráčeli pohořím dolů směrem k Tundře, Xander se dobře díval kolem sebe a snažil se všechno, co se týkalo cesty a prostředí v němž se pohybovali, pečlivě si zapamatovat. Zkoumal terén a dával pozor na místa, která by mohla být pro nezkušené vlky nebezpečná, kde třeba hrozil sesuv nějaké té laviny, ať už hliněné z promáčeného terénu, nebo kamenité z větrem a erozí narušených skalek.
Nad rozhovorem vlčic jen střihl ušima. O čem, že se to baví? Nutilo ho přemýšlet nad tím, co se pod slovy Vé vlastně ukrývá. Myslí si tato pěkná vlčice s prořízlou tlamičkou, že je snad nejsilnější? V jakém to směru? To mu vrtalo hlavou, ale nekomentoval to nahlas. Byl tady v babici a kdo ví, jak by si ho potom dobíraly. Upřený pohled téhle šedé krásce Xander věnoval až ve chvíli, kdy pronesla větu, která měla Cinder uklidnit, že jej vrátí nepoškozeného. Ona si opravdu myslí, že je ten nejsilnější článek? Anebo v tom bylo cosi, čemu rozuměly jen vlčice. Ale pěknou, roztomilou hřívu, to on tedy, vskutku měl. Po té, co odtrhl pohled od šedé princezny, věnoval omluvný pohled své milované. Ale co měl na tohle říci? Došla mu snad slova? V tuto chvíli neříkal nic až dokud nepromluvila Astrid s tím, že by si měli pospíšit. Jemu bylo jedno, jak rychlým tempem jdou, to nechával na jejich velitelce. Zároveň se snažil rozhlížet do dálky, jestli neuvidí nějaké to stádo za nímž se vypravili. Ale odtud nebylo vidět nic velkého. Zkrátka museli jít ještě dál.
Když se dostali do Tundry, podíval se na Vé s otázkou: "Jak rychlá jsi?" V očích měl plamínky a na tváři takový zvláštní výraz, Dal by se nazvat lehkým úsměvem, snažící se působit vážným dojmem, ale s podtextem možného překvapení.

>>> Ledové pláně (přes Tundru)