Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Úkryt Alatey >>>

Astrid, Cinder, Vé a Sierra

Xander se na Vé podíval pohledem, který, jako by říkal snad tím označením nemyslíš mou partnerku?! protože ta žádná špindíra není. Nebo tím snad myslela drahá Vé snad Xandera? Inu, ať už to bylo tak či tak, vlk neřekl nic na tuto její poznámku. Jak už měl ve zvyku, nesoudil vlka hnedka podle prvních reakcí, protože ty mohly být zkreslené a nemusely vystihovat pravou osobnost. Souhlasil pouze s tím, že znát jmény své partnery při lovu je výhodné a žádoucí. Po té se už vydal společně s Astrid k východu z úkrytu. Zdálo se, že půjdou podobnou cestou jakou sem přišli. Alespoň pro začátek.
Venku bylo celkem hezky. Na to, jak až do rána pršelo. Jen se místy zvedaly do vzduchu oblaka páry, ale jinak bylo hezky. Na podzim se ani nebylo čemu divit, takovémuto počasí. Vyslechl si plán Astrid a souhlasně přikývl, zdálo se mu to přesně takové, jak by to navrhl on. I když on by, pochopitelně, šel s Cinder. Avšak ani tato varianta mu nijak nevadila. "Námitky nemám žádné. Je to skvělý plán. Něco takového jsem chtěl navrhnout. Jen bych ještě doplnil, že by bylo dobré, aby pomalejší běželi vzadu a ti rychlejší pak víc vepředu, aby mohli zasáhnout včas, kdyby stádo chtělo změnit směr trasy." Představoval si to tak, že že budou tvořit písmeno V, tak jako kachny když letí, jenom obráceně. Oni tak semknou stádo ze dvou stran, přičemž poslední člen jejich skupiny by byl jako záloha.

>>> Hraniční pohoří

Astrid, Cinder, Vé a Sierra

Když k nim přišla šedá vlčice se stejně krátkým ocasem, jako měl i samotný Xander a zeptala se na něj a jeho partnerku stojící vedle Astrid, ta ji odpověděla, předpokládal, že jejich jména slyšela, ale kdyby ne, tak je raději zopakoval: "Xander a má partnerka Cinder. Těší mě, že tě poznávám, Vé." Sierru nikde neviděl. Tedy ne, že by ji znal, ale druhá jmenovaná se k nim zatím nepřipojila.
Xander se na Vé usmál a stejně tak na Cinder a nakonec i na Astrid. Když zavelela, že vyrazí, následoval její kroky. "Astrid? Máš nějaký plán, strategii honu? Ačkoliv si mnozí mohou myslet, že naháněči jsou ti slabší vlci, tak tomu ale ve skutečnosti není." Pokud by měla plán, rád si jej vyslechne a pokud ne, klidně nabídne svůj. Tedy své úvahy o zdárnem honu. Ovšem nechtěl hnedka vybalit všechny své nápady a myšlenky, které se mu mihly hlavou, takže čekal, co mu Astrid odpoví.
Podíval se na Vé a snažil se odhadnout, v čem tahle kráska vyniká. Bude to rychlost? Obratnost? Stavbou těla byla spíše ladných tvarů a přehršel svalů na ni neviděl, což u samice neznamenalo takové mínus jako u samců. Oproti Vé, byla Cinder mohutnější, více osvalená a asi i vyšší. Stejně tak jako o Vé, přemýšlel i o Astrid. Už si plánoval, jako hráč šachů, kam by který z nich měl být na herním poli umístěn, aby byl hon úspěšný.

>>> území Alatey

Astrid, Cinder, Sierra a Vé

Než se pořádně stačili rozpovídat i Xander s Cinder a Astrid, přerušil je všechny Einar a to vcelku zajímavým a efektním způsobem. Xander měl pár otázek, které by rád Astrid položil, ale jak se zdálo, nastal čas slibovaného lovu na který všichni čekali. Otázky tedy musely nyní počkat. Xander sledoval nejenom koule z ohně, který kupodivu nepálil, jak tohle, sakra, dělá, že nepálí? Je to přece oheň!, ale také samotného řečníka. Naslouchal Einarovým slovům a zvažoval své, ale i Cindeřiny schopnosti, které dokázal, za dobu, kdy byli spolu, vysledovat. Proto došel bk závěru, že jsou oba dosti vytrvalí a celkem i rychlí na to, aby dokázali štvát vysokou a v případě potřeby ji nakonec i strhnout, proto si odkašlal, než s pohledem na svou partnerku prohlásil: "Myslím, že já, Xander, tady s mojí partnerkou Cinder, se můžeme připojit ke štvanici k Astrid, Sieře a Vé." Samozřejmě sledoval, jestli s tím Cinder souhlasí. Jemu to bylo víceméně jedno kam zapadnou, avšak jenom čekat a nebo shánět drobnou kořist se mu příliš nechtělo. Byli s Cinder dost silní na to, aby dokázali kořist štvát. Řekl to tak nahlas, aby je slyšeli i ostatní, pochopil to totiž tak, že se od nich očekává, že se vlci představí, aby věděli, kdo je kdo a taky jak na koho volat.

V úkrytu bylo rázem živo. Vlci kolem se mezi sebou bavili ve skupinkách, toho si samozřejmě Xander všímal. Nestíhal však vnímat všechny hovory, což bylo pochopitelné, když všichni vlci nebyli na jednom místě, ačkoliv byli v jednom sále. Zvuky se rozléhaly a odrážely od stěn a vytvářeli tak zvláštní lomoz. Občas však po přítomných hodil okem, aby si je snad zapamatoval. Bylo by to vhodné, když mnozí z nich měli být jeho druhy ve smečce. Až si trochu odpočine, určitě by rád s každým prohodil nějaké to slůvko.
Zatím postávali u jednoho ze čtyř sloupů a jenom tak vstřebávali dění kolem sebe. Většinu vlků neznal, vlastně skoro všechny. Tiara byla fuč. Nejspíš se vrátila domů nebo šla zase o dům dál, kdo ví? Cinder stála, po většinu času mlčky vedle Xandera a tak jako on, nasávala zdejší prostředí připomínající Svatyni. Jen žádný mistr tady nebyl. Nejspíš. Bylo také možné, že se ukrývá někde hluboko ve spletitých tunelech zdejších hor.
Ale jednu známou tvář přeci jenom zahlédl. Světlou vlčici s růžovým nosem. A i ona si všimla jeho, neboť na něj zavolala a stejně tak i on na ni: "Astrid!" Byl rád, že ji opět vidí. "Koukám, že se smečka plní a cizinci jsou zde jako přívalová voda." Což bylo pěkně poetické, vzhledem k počasí, které je všechny zde přivedlo. "Nevhod? Ale vůbec ne. Naopak. Jsem moc rád, že tě vidím." Věnoval světlé vlčici vřelý a přátelský úsměv. Pak se podíval na Cinder. "Tohle, je Cinder, má partnerka a tohle Astrid, má kamarádka." Když říkal kamarádka, byl si vědom toho, že se zase tak dobře neznali, ale doufal, že se to brzy změní a oni se stanou opravdu kamarády.

Einar je tam zanechal a záhy zmizel v dešti pryč. S tím se museli smířit. Měl za to, že si je někdo přebere, ale nikdo za vstupem nebyl. "Tak půjdeme asi dovnitř." pokrčil by rameny, ale takhle se jen podíval na svou družku. Podle toho, jak místo připomínalo Svatyni, tušil, že by měli být opatrní a dávat pozor, kam šlapou, ale to konec konců v každé jeskyni. I když tohle místo tak úplně jako jeskyně nevypadalo. Tedy ne jako normální jeskyně.
Pokud by bylo nějaké spojení se Svatyní, docela by ho zajímalo, jaké. Tahle otázka ho jistě bude ještě dlouho pronásledovat a dožadovat se své odpovědi.

Einar se tu pak po nějaké té chvilce objevil a oznámil všem, že je alfou Alatey. Xander slyšel, jak Cinder říká, že si to myslela. On se uchetl a stejně tiše, jako ona, pronesl k ní: "No, jo, je fajn, že to nebudeme muset všechno odříkávat zase znovu, když už jsem měl tu možnost mluvit s Alfou." Vlastně byl rád, že to byl právě tento vlk. Usmál se na Cinder a sešli dolů po nějakých schodech až do prostoru, kde byli ostatní vlci. Rozhlédl se, kde by se asi tak měli uvelebit. Přišlo mu i že se jeho partnerka nejdříve tvářila poněkud skepticky k prostorám tohoto úkrytu, to však ještě netušil, že ona už pomýšlí i na budoucnost. (Jen taková vsuvka, aby to pak pasovalo i s rychlohrou, tak Xander jako ještě o těch úvahách o vlčatech neví.) Úkryt byl prostě veliký a záhadný a asi i nebezpečný, když si vlk nedal pozor. Jak by se tady pohybovala vlčata, o tom ještě Xander neuvažoval. "Působí to tady trochu chladně, to ano." Zareagoval na prostředí, ale částečně i mimo mísu nad nevyřčenými úvahami své partnerky.
O Einara byl zájem a jelikož si oni dva trochu popovídali v jeskyni předtím, než dorazili sem, rozhodl se nechat onen čas pro hovor s alfou i ostatním vlkům. Konec konců, jak se zdálo, Tiara a nějaká další vlčice se o rezavého zajímaly velmi aktivně. Pohlédl pobaveně na svou partnerku s otázkou: "Tak kam složíme těla?" Rád by zůstal tady, aby měl přehled, ale nemusel zrovna stát, mohl se klidně někam svalit a přitulit se ke své milé.

Alateyská smečka >>>

Vešel dovnitř a žasl. Bylo fajn zmizet z deště, protože byl pořád silný i když teď v tuto chvíli už nepadaly kroupy. Po té, co se totiž protáhli dovnitř, přivítalo je velmi zajímavé místo, které se však nyní halilo do tmy. Viděli však celkem dobře díky tomu, že nevstoupili ze světla, ale také z tmy. Místo bylo veliké, až obrovské. Kolem se válely chomáčky mlhy. Šel z toho místa chlad. Xander si vše kolem, kam jen oko dohlédlo, prohlížel s úžasem.
Tiara a Vločka, už byly patrně uvnitř komplexu, protože je za bránou, jak by ten průchod Xander popsal, neviděl. Musely jít tedy dovnitř. "To je zvláštní místo že? Podobně jako Svatyně." Poznamenal Xander, protože mu to tvarem připomínalo právě Svatyni, ta byla stejně hranatá. Příliš přesných tvarů, jako by si na tom někdo dal hodně záležet, aby ty stěny byly takové. Zajímalo ho, co si o tom myslí Cinder. Podobnost se Svatyní ho prostě musela napadnout, právě pro ty tvary a ani by se nedivil, kdyby tahle místa měla nějaké spojení.

Zauvažoval, jak se vlčice jmenovala: "Mireldis, myslím, se jmenovala." Vybavil si jméno. Ale věděl, že s Astrid sestry nejsou, protože se je na to ptal a ony to zamítly, takže si tím byl jistý. Podíval se na Cin a pak na vchod do jeskyně. Venku pořád pršelo, ale kroupy na chvíli ustaly, tak nejspíš proto rezavý usoudil, že je vhodný čas na přesun někam hlouběji do nitra Alatey. Jemně olízl Cinder na tvář. "Spíš?" Zeptal se, ale věděl, že už nespí, jen odpočívá a možná je v nějakém polospánku, přesto ji probouzel jemně.
Když byli připraveni a na nohou, vydal se v doprovodu své partnerky do toho nečasu. Déšť byl studený, takže žádná letní sprška, která by byla příjemně teplá. "Přesuneme se někam jinam." Oznámil ji, hádal, že pokud opravdu nespala, tak ví, kam jdou. Už se celkem i těšil na ten lov. Bude to velká akce, hádal a snad nebude lov tak špatný, když tolik pršelo. Však stejnou nevýhodu, jako vlci, budou mít i ostatní zvířata.
Chvatem se hnali za rezavým vlkem a brzy už začali sestupovat do údolíčka, které vypadalo krásně. Jako klidné a příjemné místo. Líbilo se mu a nebýt toho deště, užil by si pohledu na údolí mnohem více. Takhle byl rád, když Einar zavelel, aby šli do útrob úkrytu.

>>> Úkryt Alatey

"Ano, tak to říkal." Potvrdil otázku rezavého vlka a podíval se na Cinder, která odpočívala po jeho boku. Vlastně to bylo celkem příjemné, se zase k sobě tisknout i když venku vládl hotový nečas. Byl rád, že jsou spolu a že ví, že je jeho partnerka v pořádku, než když nevěděl, kde je a co se jí přihodilo.
"Abych byl upřímný, nemám na ni názor, protože jsme ji neprozkoumali tak důkladně, abych mohl vůbec soudit, jaká Zlatá smečka je." Začal svou odpověď Xander. "My jsme byli jen u hranic, ve Zlatém lese. Mimochodem, je to zajímavé místo. Stromy mají opravdu žluté listy, které působí zlatým dojmem. Soudím, že právě po nich nese smečka své jméno." Dokončil odpověď. Ale ještě dodal: "Na výpravě však byla i vlčice ze Zlaté smečky a zdála se být přátelská a se svou smečkou byla spokojená." Tedy tak nějak si to pamatoval. Musel dodat i tu vtipnou historku: "Já si myslel, že jsou s Astrid sestry, protože byly podobně zbarvené. Neříkám, že stejně, ale jeden by opravdu mohl říci, že jsou to sestry." Zasmál se tiše, protože jemu to, hlavně pod vlivem oné houbičky, tak připadalo.

Jestli si všiml, že je Cinder poslouchá? Jistě, protože se často díval, jak sladce odpočívá a vlastně se mu to líbilo, pozorovat ji, jak spí. Teda, když spala, byla tak sladká. A teď měl možnost, ačkoliv na ni vyloženě nezíral dlouhodobě, jen se občas podíval a to střídal s pohledy ven z jeskyně na padající vodu a kroupy a občasné blesky. Těch už však nebylo tolika, jako večer, než se spustil liják.
"A taky podloží bude dost promáčené. Po takovém lijáku bude hlína tak rozmočená, že budou hrozit sesuvy půdy." Ano, zcela určitě to vyplaví nějaké kameny a ty potom na podmáčeném svahu sklouznou. Bude nebezpečné se pohybovat na svazích s příliš strmým sklonem.
"Dagar, to je vlk, kterého jsem poznal, stejně jako Astrid, na oné výpravě. Když Astrid odešla, tak my dva jsme procházeli území kolem Alatey a celkem jsme se sblížili natolik, že jej mohu považovat za kamaráda. Má prý sestru ve Zlaté smečce, ale sám neví, jestli chce do nějaké smečky patřit." Podal Eiranovi kýžené informace.
Vzduch kolem se oteplil a narozdíl od Einara, Xander věděl, kdo to udělal, tak se jenom pousmál a na oplátku nechal pod Cinder, ale i pod Eiranem s vlčicemi, vyrůst drobounkou vrstvu mechu. Proč ho to nenapadlo dřív? Zřejmě proto, že byl na chlad zvyklý a zima mu nebylo i díky tomu, že se stihli schovat včas. Pocítil, že i tohle málo bylo zatím ještě náročné, ale byl rád, že se mu to povedlo.

On sám byl přitulený ke své družce a byl fakt rád, že se stihli schovat a hlavně, že už jsou na území smečky, kam chtěli patřit. "To, vskutku, dává." Souhlasil s rezavým vlkem. "A hory takové bouře přitahují. Tahle bouře je však po celém Mois Grisu, šli jsme sem z druhého ostrova a i tam už nebe vypadalo, že se serve." Jo, mračna byla jako rozzuření vlci, co se do sebe hodlali zakousnout a bojovat na život a na smrt. Vypadalo to tam stejně jako tady. Xander akorát nevěděl, jestli tam taky padají kroupy, jako tady nebo jestli tam jenom prší. Vnímal každé trhnutí Cinder, ale nezdálo se mu, že by byla v nepohodě. Prostě jen některé hromy byly moc blízko a v určitých chvílích kroupy bubnovaly do skal.
"Vlastně náhodou na takové výpravě za rostlinami těchto ostrovů. Byla to užitečná výprava a všechny nás to zajímalo. Ona se pak vracela domů a já a Dagar, který na té výpravě byl také, jsme šli s ní." Odpověděl Xander na položenou otázku. Prostě se tam vlci mezi sebou bavili odkud kdo je a jak se kdo ocitl na místě, kde ta celá výprava započala a tak se to celé seběhlo.

Na Einarova slova přikývl, že jim rozumí a chápe. Ta místa se mu líbila a tak byl rád, že tomu je právě takhle a že se území nachází i na těchto lokalitách mu plně vyhovovalo. A jak věřil, tak i jeho partnerce. Bylo to náhodou dosti chytré. "Plně se vynasnažím, aby se nám lov vydařil." Dodal odhodlaně. Nebyl hloupý, aby se nějak vytahoval nebo přeceňoval, ale jako smečka měli větší šanci uspět. Pokud se vyskytnou tam, kde karibu nemá jinou možnost volby aby se pohybovala, nebo se k nim přiblíží nepozorovaně. Rozhodně bude výhodou, až bude území Alatey znát lépe, ale i tak věřil, že uspějí. Opět přikývl, když dostal informaci, že se Astrid skutečně zmínila a byl za to rád, protože nechtěl sem přijít neohlášen.
Pak si mohli odpočinout a jako ukolébavka jim zněly hromy. V jeskyni bylo naštěstí bezpečno a celkem i přívětivě. Xander se přitulil k Cinder a počkal, až usne, aby taky mohl něco málo naspat.

Probudil se když zrovna hodně pršelo, ale to se dalo čekat, takže ho to nepřekvapilo. Zvedl hlavu a ostatní asi ještě spali, kromě Einara, který se díval ven jak tam leje. "Vypadá to, že tady ještě chvíli pobudeme, než se tohle přežene." Pronesl tichým hlasem, aby nevzbudil ostatní, kteří tu sladce spali.

Tady by si asi mohli Eiran rozumět s Cinder. Napadlo ho, jelikož i ona byla ze začátku, když se potkali a neznali, chladná a odtažitá. Každopádně teď ji tak vůbec nevnímal a na Eirana se nedíval jinak než na Cinder. Tedy, pokud k němu nějaký vlk vyloženě nevysílal takovou odtažitost, jakou při prvním setkání předvedl třeba Taylor, tak byl Xander pořád v přátelském módu. Každopádně byl rád, že si to s Taylorem vyříkali. To by měl pak taky sdělit Cinder, ale až budou mít prostor sami pro sebe. Tohle vše ho napadlo při slovech Einara o odtažitosti a mrzutosti, které pronášel k Tiaře. Nahlas na to ale nereagoval.
Zareagoval až na druhou část a to ne přímo ke konkrétnímu vlku, jako spíš tak k obecnému hovoru všech přítomných: "Logika je něco, co dává šanci přežít, ano." Ale city nejsou špatné. Pokud s nimi umí jeden správně nakládat. Chce to trochu alchymie. Čistá logika bez citů nefunguje. Tohle si Xander myslel. "Ke správnému soužití jen logika nestačí." Nedovedl by si představit, kdyby jeho otec měl pouze logiku a byl na něj s jeho sourozenci bezcitný. Ne, to by se nedostal tam kde byl. Ale díky své logice byl tím kým byl. Tím však své okolí zatěžovat nechtěl. To co řekl bylo jen do konverzace. A kdyby měl sdělovat všechny úvahy, jako to obvykle s Cinder nebo Dagarem dělal, tak by se tihle všichni ani pomalu ke slovu nedostali.
Rozhodně nechtěl dělat Astrid nějaké potíže, že by řekl něco neuváženého, co by vlčici mohlo u Alfy udělat vroubek, protože si nemyslel, že by udělala nějaké zásadní chyby nebo že by jim podala přesmíru informací. Alespoň co se týkalo jeho zájmu o smečku, tak podle něj si zase až tak špatně nevedla, ohledně loajality ke smečce. "Nevadí nám, že se budeme muset nějak prokázat. Je to pochopitelné a logické a něco takového jsme, samozřejmě, očekávali. Když jsem projevil zájem o smečku, tak nás Astrid přivedla blízko, ano, ale domluvili jsme se, že na území nás nevezme, dokud si nepromluví s Alfou. Proto jsem také čekal na nějaké znamení, až se tak stane. Mezi tím, jsem si prošel okolí a získával tak větší a větší jistotu, že tohle místo bude právě tím správným domovem pro mě a mou partnerku." I když přímo na území smečky nebyl, respektoval totiž dohodu! Okolí se mu líbilo a poskytovalo všechno, co si s Cinder vysnili. "A protože jsme se před čase s mou partnerkou na chvíli rozdělili, tak jsem se pro ni chtěl vrátit, abychom mohli přijít společně." To dávalo smysl, ne? "Rádi se připojíme k lovu. Viď Cinder?" Ihned se toho chytil a na svou partnerku mrkl. Věděl, že je schopná a i on, hádal, že tak mohl soudit, schopný byl dostatečně. "Myslím, že o velikosti území se nezmínila, ale ať už je velké jakkoliv, prostředí v němž se nachází a okolí nám vyhovuje." On by si třeba vůbec nedovedl představit sebe v poušti. Nebo, kdyby měl žít celoročně na sněhu, to by se mu také nelíbilo. Ačkoliv byl z hor a sníh tam pochopitelně byl také, nebylo to po celý rok. Na sníh a chladnější podnebí byl uzpůsobený. Ale měl rád lesy a hory. "Astrid byla, dle mého názoru, opatrná s tím, které informace podává. V podstatě ty zásadní nechala na setkání se zdejší Alfou." Zodpověděl po pravdě Xander. "Ne, nevíme, jak se Alfa jmenuje. Ale Astrid slíbila, že s ním promluví a řekne mu, že na něj čekáme. Teď už by o nás vědět měl. A hádám, že by měl znát i důvod, proč se nám právě tahle smečka zalíbila." Ano, už to zmínil. Líbilo se mu tady a dovedl si představit, že by tady žil a dokonce snad i vychovával vlčata, dá-li tomu osud.
Následoval Einara a cestou se kochal pohledem na zdejší okolí, kde ještě nebyl. Bylo to hezké místo. Líbilo se mu tady. Podíval se na Cinder, jestli se jí také líbí. A výhodou bylo, že Začarovaný les a Tajga byli blízko. "Tajga je hezké a příjemné místo, Cin, až to půjde, vezmu tě tam. Jo a taky ti pak něco povím o tom duhovém lese, tomu neuvěříš." Promluvil ke své milované a taky aby ji dal najevo, že těch informací má pro ni ještě hodně. Pak už se dostal i s ostatními do menší, ale dostačující jeskyně pro to, aby byli chráněni před prudkým lijákem a blesky. Tak nějak pochopil, že tohle nebude úkryt smečky, ale že jde o jednu z mnoha těch jeskyní, v nichž se v horách dá schovat, když je potřeba.

Nevím jestli na to mám nárok, ale za podání snad nic nedám, že? Podmínky tak úplně nesplňuji, nicméně, kdo nic nezkusí nic nemá. Ráda bych požádala o 5. Dospělý charakter. Jednalo by se o sestru Cinder a tedy o Bryce.

Aktivně hraji za všechny své charaktery, samozřejmě v závislosti na spoluhráčích. Žádný z mých charakterů neleží ladem.

5. charakter
• aspoň 2 roky na MG - V říjnu tady budu rok
• na prvním charakteru cca 250 postů - 168
• na druhém cca 150 postů - 140
• na třetím alespoň cca 50 postů - 63 (+13)
• na čtvrtém alespoň cca 30 postů - 55 (+25)

Žádost zamítnuta. Důvod: Za rok je možné získat pouze dvě postavy (ať z konkurz nebo vlče mimo konkurz)

Bílou vlčici Xander neznal, ale když přicházeli, stihl zachytit její jméno. Všiml si i toho, jak se Tiara měla k rezavému vlku. Usoudil tedy, že se znají. "Tiaro, jsem rád, že se Vám nic nestalo." Promluvil jako první Xander, protože si s Cinder o ní dělali obavy, když od nich kvůli blesku odběhla. Ale byl rád, že ji nakonec našli a že byla v pořádku. Pořád nevěděl, jestli ji má tykat nebo vykat, tak se držel role vykání. Koukal na Tiaru a na rezavého vlka a přemýšlel, zda to je jen člen Alatey nebo kdo přesně to je. Dokonce se usmál i na bílou vlčici Vločku a věnoval ji mírnou poklonku na pozdrav.
Postřehl i větu rezavého, která by na první poslech zněla jako, že je pouhý řadový člen smečky, ale neunikl mu její konec. I když ani ten nebyl jednoznačně rozluštitelný. Xander se ale vždycky vyhýbal neuváženému soudu a tak zatím vlka nezařazoval. Pokývl hlavou na pozdrav a když je onen vlk přivítal, odpověděl: "Děkujeme." Bouře kolem nich vrcholila a večer byl na spadnutí. "To je pravda. Snažili jsme se dostat co nejdál, abychom dorazili do Alatey včas," doplnil Xan.
Rozhodl se následovat vlka, společně se svou partnerkou. Ani se nedivil, že spěchá i oni spěchali. "Těší mě, Einare. Ano, je to tak. Já jsem Xander a moje partnerka Cinder." věnoval ji úsměv, když ji představoval rezavému. "Nedávno jsem se setkal s Astrid z téhle smečky, když jsme byli na takové bylinkářské výpravě. A, pokud mohu soudit, spřátelili jsme se. Padla řeč i o smečce a proto jsme s Cinder tady. Chceme se totiž stát jejími právoplatnými členy." Stručně vysvětlil Xander. Snažil se krotit svou upovídanou povahu.

"Taky se mi nelíbí. Je to divné, ale jak vidíš, existuje i les, který není moc hezký." A to ani netušil, že je za tímhle lesem ještě hnusnější místo. Třeba někdy jindy, když je nebude hnát špatné počasí.
"Ano, Alatey, tak se jmenuje ta smečka." Odsouhlasil to Xander své milované partnerce. Cestou přes hory nejspíš šli docela rychle, ale to se nebylo čemu divit. Jednak jim hrozila ta bouře nad hlavami a pak, Xander byl přece horský vlk. Moc dobře věděl, kam šlápnout a kam ne a kdy a jak se vyhnout různým nástrahám. Dokonce i když nebyl expert na vodu a počasí, dokázal rozpoznat, jak se to v horách semele. Tahle bouře hrozila, že zkropí celý kontinent, hory nevyjímaje. Už jen proto byl rád, že jsou téměř u cíle.
"Ano, to by mělo být její území." Zbývalo několik kroků než konečně uviděli siluety vlků, které se občas problýskly do jasných ozářených barev, jakmile nějaký blesk zazářil na temné obloze. Byli na místě. Byla tam i Tiara a nějaká další vlčice a vlk. Xander se pomalu, ale neohroženě vydal ke skupince vlků.