Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Temný les (přes Hraniční pohoří) >>>

Otření ji oplatil a taky o ní otřel svou hlavu. Byl fakt rád, že ji zase má u sebe. "Jo, ten most je děsivý. Asi je to nejnebezpečnejší místo, co jsem zatím našel. Ale je to přechod." Měla pravdu. Stejně tak to i viděl Xander. "Teď nebo až potom!" Bylo to dilema. Čekat, schovat se v Temném lese, nebo jít hledat Tiaru? "Vypadá to tak. Bude to hodně silná bouře." A do toho bouře nabírala na obrátkách a každou chvíli hrozilo prudké vyvrcholení všeho to lomozu kolem.
Aby toho nebylo málo, odpoledne se chýlilo k večeru. Dagar nikde. Snad je nějak doběhne, až získá odvahu přejít most. Teda pokud to ještě jde. Xander se podíval na Cinder. "Půjdeme do Alatey." Odpověděl ji Xander.
Vydali se přes Temný les, který byl skutečně temný a celkem nepřitažlivý. Ony stromy za to nemohly, to spíš ta celistvá atmosféra kolem a mlžná mračna válející se po zemi, které dodávaly společně s podivným tichem na dojmu, že je tohle místo plné číhajícího nebezpečí.
Jakmile se však dostali do hor, bylo to o mnoho růžovější. Tedy v rámci možností. Protože blesky a hromy kolem létaly pořád a Xander už byl fakt nervózní z toho nekonečného čekání na to, kdy bouře udeří první ránu. Dagara nechali za Mostem, snad se někde ukryl a Tiaru ještě pořád nedostihli, ačkoliv měli alespoň čerstvou stopu!
"Tohle pohoří je pěkně dlouhé, ale kdyby nás zastihla bouře, budeme se mít kam schovat. Určitě je plné jeskyní a dutin." To bylo dobré, protože by si tak v případě potřeby mohli najít rychlé útočiště. Ale měli štěstí, protože hory se jim podařilo přejít ještě před tím, než nastal večer a dokonce ani nezmokli. Zatím. Jako by je to počasí chtělo ještě chvíli napínat před svou závěrečnou šou, nebo bylo k nim snad nebe milostivé?
Pach Tiary zesílil a dokonce ucítili i další pachy. "To bude asi hranice Alatey. Už musíme být blízko." Oznámil Xander, když všechny ty vjemy k němu došly.

Les u Mostu (přes Most) >>>

Ulevilo se mu, když ucítil Tiary pach i na zemi za mostem. Znamenalo to totiž, že doopravdy překonala dlouhý most v pořádku a zmizela v lese. Sice Temném, ale pořád to bylo bezpečnější místo než neustále se kymácející most. Měli by se ukrýt někde v lese. Hledat však úkryt v tomhle lese nebylo jenom tak. Všude byla mlha a přítmí, které panovalo navzdory tomu že bylo odpoledne. Ale stejně se už chýlilo k večeru. Nebude to trvat dlouho a setmí se. Každou chvíli navíc může začít pršet.
Byl rád, když hnědá vlčice přešla dlouhý most a vynořila se tak z mlhy a ještě raději, když stanula na pevné zemi všemi tlapkami. "Uf, jsi tady, to jsem rád. Tiara přešla taky, takže nespadla." To bylo štěstí. Ale nikde tady nebyla. Její stopy však ano. "Co Dagar?" Podíval jsem se na Cinder, potom na most, u kterého ale druhý konec vidět ani nebyl, protože se ztrácel v mlze. "Zajímavé, že ta mlha na mostě i v tomhle lese je za každého počasí." Poznamenal jsem jak k sobě, tak i ke své partnerce.
Chvíli jsem čekal, jestli se z mlhy nevynoří taky Dagar. Ale hromy a blesky poletující kolem nás vypadaly dost zuřivě. Čím déle bude otálet, tím horší a nebezpečnější bude most překonat. "Za tohohle počasí je to nebezpečné místo." Dagar se pořád neobjevoval. Musel se rozhodnout zůstat tam, dokud bouře neustane. "Tenhle les není moc hezký. Je v něm pořád mlha a střídá se jenom šero a tma. Brzy bude večer a pak neuvidíme ani na krok. Bude lepší se pohnout někam dál. Až bouře ustane, můžeme se vrátit pro Dagara. Tam kde je se mu toho tolik stát nemůže." Usoudil Xander. Ač chtěl čekat na Dagara, doufal, že je dožene nebo že se setkají po bouři, která slibovala pořádný slejvák, pomalu se vydal po stopách Tiary, která náhodou šla týmž směrem, jako chtěli i oni.

>>> Území Alateyské smečky (přes Hraniční pohoří)

Křišťálové jezero (přes Luka) >>>

Počasí se změnilo a hustá mračna zahalila nebe. Nebylo pochyb o tom, že bude pršet, ovšem kdy? Cestu přes Luka zvládli v pohodě a Xander vnímal přítomnost své milované naplno a vychutnával si ten pocit štěstí, že ji má a že ji našel. Byl za to nesmírně vděčný. "Bouřky jsou krásné, když jsou ale o kus dál než my." Zazubil se Xander. Bylo hezké pozorovat blesky, ale někde pěkně z bezpečného místa.
Hromy zesílily a když došli do lesa, už to vypadalo, že se na ně nebesa snad zřítí nebo co. Ozývaly se hromy stále dokola a létaly všude blesky. Prozatím jenom tam nahoře, ale ne na dlouho. Vypadalo to, jako by se oblaka rozhodla proti sobě bojovat a rozpoutala hotovou válku blesků a hromů. Dostali se sice do lesa, ale Tiara jim náhle odběhla pryč, po té, ce nedaleko nich spadl strom. Zřejmě se bála hromů a blesků. Cin se jí snažila zastavit, ale nepomohlo to a Tiara stejně utekla.
"Máš pravdu. Měli bychom se někde schovat, ale taky bychom se měli podívat, kam to utekla tvoje kamarádka. Ještě, aby tak spadla z mostu!" Cítil, že by se rozhodně měli vydat za ní, kdyby potřebovala pomoc. Ale taky nehodlal Xander riskovat životy svých blízkých, takže nutit je přejít most nechtěl. Pokud půjdou za ním, tak ok, ale pochopil by, kdyby před bouřkou se schovali v lese v němž právě byli. "Jdu se za ní podívat. Jestli se na to necítíte, můžete počkat tady, ale jinak se sejdeme na druhé straně." Nejraději by je měl při sobě, věděl ale že Most je nestabilní a v tomhle větru nebezpečný a nutit je k přechodu neměl v plánu.
Opatrně vstoupil na Most a podíval se na své dva zbylé společníky, jak se rozhodli. Udělal pak pár kroků. "Celkem to jde." Uprostřed to bude nejhorší, to už poznal. Přesto šel dál a pečlivě se snažil dívat a naslouchat zvukům. Občasný blesk a hrom jej zastavily, takže postupoval pomalu. Mlha, která zahalovala most po všechen čas mu znepříjemňovala postup, protože skrz ní neviděl moc daleko. Hluk hromů mu zase zastíral sluch, takže nevěděl, jestli jsou Dagar s Cinder za ním. Ale na mostě bylo lepší, když šli za sebou než vedle sebe. Jednak byl úzký a druhak nebezpečný.
Nikde na Tiaru nenarazil, takže předpokládal, že se dostala bezpečně na druhou stranu tak jako Xander nyní. Otočil se a vyhlížel své společníky, přičemž kolem něj burácely hromy v neutichající vřavě.

>>> Temný les (přes Most)

"Ano, smečka se jmenuje Alatey," odpověděl Xander na název smečky. Chvíli přemýšlel, jestli jim Astrid řekla, jak se jejich Alfa jmenuje. Jak však pátral v paměti, jméno nenašel. "Ne, myslím, že nám jméno jejich Alfy Astrid neřekla." Tak jako tak, pokud se rozhodnou pro připojení, tak se ho dozví. "To zní jako dobrý nápad. Ale ačkoliv byla Astrid poměrně sdílná, přímo na území nás nevzala. Z čehož usuzuji, že si je budou nejspíš chránit. Patrně jsou opatrní." Ale to nebránilo tomu, aby šla Tiara s nimi, že? "Jakmile se vám to bude hodit, tak můžeme vyrazit." Vlastně teď už nebránilo nic tomu, aby se vrátili všichni k Alatey. Jen by ještě mohli zkusit vylovit tu rostlinku.
Už už se připravoval, že do tý vody skočí a pro rostlinu se potopí, ale co dokázala Tiara jej vážně ohromilo. "Páni, to je úžasné, co s magií dokážeš." Musel ji pochválit. Když se před nimi objevilo několik chaluh, Xander se na ně podíval a hned našel, co potřeboval. "A, tady je. tahle chaluha je hadí tělo. Dá se dokonce i uschovat na pozdější časy. Funguje jako obvaz. A je přilnavý, proto se asi tak jmenuje. Ve vodě vypadá jako hadí tělo."
Potom, co se dopátrali Hadího těla, tak jim Tiara pomocí iluze ukázala další rostlinu a vysvětlila jim, jak funguje. "Tý jo. To je iluze? Jsem si myslel, že jste ji vyčarovala a ona si pak zmizí." Xander se zasmál. Bylo to skvělé. No a bylo to zvláštní, že cibulka byla léčivá a květ naopak jedovatý, ale možné to bylo. I když on by možné čekal to naopak. Příroda však byla zvláštní.
I Xandera zajímalo, jakou cestu měly holky. Ty však zatím ke svému putování toho moc neřekly, ale tak hádal, že příležitostí bude ještě dost.
Pohlédl k obloze. Zdálo se mu, že se tam objevují první mraky, ale nebylo jich zase tolik, takže jenom těžko mohl odhadovat, zda konečně zaprší či nikoliv a počasí je dál bude škádlit úmorným horkem. "Měli bychom asi jít. Co říkáte?" Podíval se k lesu, odkud přišli. Zvažoval, která cesta bude nejrychlejší a vycházela mu ta přes most.

>>> Les u Mostu (přes Luka)

Postovaná: 8

Xander přikývl. Zajímavou cestu, to rozhodně měli. S tím musel souhlasit, neboť i jemu se líbila. Takže chvíli nechal mluvit i Dagara, aby se necítil odstrčeně, neboť to nechtěl Xander dopustit, aby se tak třeba jeho kamarád cítil, protože k tomu nebylo důvodu. Mezi tím přikyvoval a tak. Ovšem, když se potom Dagar začal soustředit na Tiaru, jenom se lišácky usmál a do Dagara jemně drcl, něco jako kdyby říkal: Jen do toho, brácho. Je to moc pěkná vlčice a třeba ji chybí nějaký kamarád.
Stejně tak dostal drcnutí Xander, pro změnu zase od Cinder, když tak hovořil k Tiaře s omluvou svého bouřlivého přivítání. Ale nemohl si pomoci. I on olízl Cinder líčko a otřel se o ni mazlivě. Přitom sledoval ty dva.
"No jo, našel, ale kdyby se ti nelíbila, tak můžeme hledat dál. Ta smečka je nedaleko toho barevného lesa. Má hodně proměnlivé prostředí kolem sebe, takže žádná nuda. Když budeš mít chuť se zchladit, jako třeba teď v tomhle parnu, můžeš si zaběhnout na ledové pláně a když budeš chtít být v lese, je tam takový hezký jehličnatý les, taky hory jsou tam a na druhé straně je bohatá pláň, prostě je to tam okolo moc hezké. O té smečce nám řekla Astrid, vlčice, která s námi byla také na stezce za poznáním bylinek." Všechno tohle ze sebe vychrlil s nadšením, přičemž občas u toho i kmitl ocasem. "A z toho lesa se dá přejít do toho barevného. Ani to není tak daleko."
Tiara vypadala, že ji rostlinka opravdu zaujala, takže Xander ji odpověděl rád. "Té rostlince se říká Hadí tělo přilnavé, už jsi o ní někdy slyšela? Je to vlastně řasa, takže roste někde u dna v jezeře. Vlastně..." zadíval se na jezero. Byly tady lekníny a jiné rostliny. "Možná, že by mohla růst i tady. Ale vlk se pro ni musí potopit." Vysvětloval dál a zároveň přemýšlel, jestli by ji tady mohli najít taky. Jeho potápěčské zkušenosti z cesty do říše mrtvých, by mu mohli teď být ku prospěchu. "Můžeme se po ní podívat. A když ji nenajdeme tady, tak s Dagarem víme, kde ji najdeme určitě." Kdyby tady nerostla, ale mohla by, tak ji najdou u toho zlatého jezera. "Dá se použít jako obvaz."

Postovaná: 7

Vlastně to pochopitelné bylo, protože ho něco nutilo, ale on sám to cítil stejně tak, takže se s tím jen potřeboval srovnat, aby to nebylo příliš hopem. Ale v jednom měl už teď víc než jasno. Bez Cinder být nechce. A byl rád, že ji našel.
Vychutnával si ji plnými doušky. Vnímal její teplo, cítil její vůni a všechno to kolem. Dokonce snad i slyšel tlukot jejího srdce. Otřela se o něj a on zase o ni. Jako by okolí na krátko přestalo existovat. To mu ale Cin připomenula tím, že se zpod něj vysoukala. Nechal ji, aby mohla vstát a sám se postavil na všechny čtyři. Jako zamilovaný blázen se díval po Cinder, ale také i když neochotně se podíval k vlčici, která tu byla s jeho partnerkou. Asi vypadal nyní rozcuchaně, ale to mu bylo, tak nějak jedno. Upraví se pak. Stejně už ho viděla, jak tady svalil svou lásku. Cinder ho představila a on na ni hodil očkem. Cože? Nevychovaný?! Jak jako... o čem to mluví? Tedy jako nevychovaný si nepřišel. Odkašlal si a nahodil přátelský výraz. "Hluboce se Vám, slečno omlouvám, ale svou partnerku jsem nějakou dobu neviděl, tak snad mi odpustíte trochu té nevychovanosti." Zazubil se na Cinder. No a Dagar se stihl představit sám, tak Xander jenom dodal. "A tady můj kamarád." Předpokládal, že vlčice je též kamarádkou. Nebo možná se jenom potkaly a jsou spolu krátce. To nemohl vědět. Ale určitě mu to objasní.
Rovněž pak dodal k Tiaře: "A také Vás slečno, Tiaro, rád poznávám." Byl skutečně rád, že mohl poznat dalšího obyvatele ostrovů. Inu, kde že se to courali? "Kde bych to jen začal. Ach ano, od začátku by bylo asi nejlepší, že?" Zazubil se a věnoval svou pozornost oběma vlčicím. "Inu, po té, co jsem si tak přemýšlel, dostal jsem se k jakémusi zlatému jezeru, kde se poflakovalo několik vlků a další přicházeli. Nebylo by na tom nic zvláštního. Ale pak se z jezera vynořil jakýsi podivín. A zaujal mě tím, jak na nás začal hovořit a ukázal nám takovou užitečnou rostlinu a povídal že je na nějaké stezce. Jo, Dagar tam byl taky. Tam jsme se my dva potkali." Jak Xander spustil, zdálo se, že toho bude mít na vykládání dost a dost možná ani klapačku nezavře.

Luka >>>

Postovaná: 6

"Nejlepší je to dělat sám pro sebe, víš? Jako pro své vlastní potřeby a touhy," snažil se Dagarovi Xander vysvětlit, proč se mu ve Svatyni tak líbilo. "Jestli třeba chceš být rychlejší nebo chceš vydržet déle cokoliv dělat, jako mít fakt dobrou výdrž a tak podobně. Ne, proto, že si myslíš, že bys měl být takový nebo makový kvůli někomu dalšímu, ale proto, že to chceš ty sám." Nevěděl, jestli ho Dagar poslouchá a vlastně pro své zaujetí stopováním a snad i brzkým shledáním se svou milou, nejspíš ani nepostřehl, že Dagar zabloudil kamsi hluboko do svých vlastních myšlenek. "Ale je fajn, když jsi sám se sebou spokojený. To bývá málo kdo. Je to skvělé. Vlastně bych ti mohl závidět." Ano, Xander si o sobě myslel, že by mohl být v mnohém lepší. Ale necítil se špatně takový jaký byl. Takže asi tak nějak.
Krátce po jeho zavytí mu přišla z dálky odpověď. To jej naplnilo radostí a další várkou energie. přidal do kroku a více méně už jenom vytrvale a rychle překonával vzdálenost po pachovém mraku. Měl směr a vyhlížel do dálky, jako natěšené malé vlčátko, které čeká, až se mu vrátí rodiče s potravou domů. Brzy už spatřil hladinu Křišťálového jezera. Nadechl se očima pátral po jeho březích v naději, že ji konečně spatří. Doleva, pak doprava a znovu tam a potom zase tady a hle...
Byla tam. v plné kráse s nějakou šedou vlčicí.
Zastavil se a podíval se na Dagara: "To máš pravdu, ani mě tahle krajina nepřestává překvapovat." Pak se zase podíval na vlčice u břehu. "Je tady, Dagare!" No s tím najednou vyrazil a běžel k dvěma vlčicím. Teď už se neotáčel a jediné, co sledoval byla ona kráska, která se na slunci skvěla jako kúra skořice. Běžel k Cinder s větrem o závod a zpomalil teprve až když už byl téměř u ní a to jenom proto, aby ji nesmetl jako přívalová vlna nebo tornádo. Ignorujíc šedivou slečnu vedle té jeho. Přesto ji povalil do trávy na břehu a olízal ji tvář. "Cin..." Zavrněl ji do ouška a čenichem ji čechral srst na líci. "Jsem tady." Nasál její vůni donosu a spokojeně vydechl. "Chyběla jsi mi. Vůbec nechápu, jak jsem si mohl chtít něco promýšlet."

Na Vyhlídce (přes Les u Mostu) >>>

Postovaná: 5

"Dává to smysl. Ono taky nic není černé nebo bílé, že jo. Takže ani starý vlk nemusí být moudrý. Taková je realita. Ale já ti jen řekl, jak si to představuji ve své mysli. No a tam jsou někdy i pěkně divoký představy, raději o nich nemluvit." Zasmál se Xander. "To rozhodně máš. Však tvá šedá je přirozená barva a né šediny, že jo." Mrkl na něj Xander a už si to kmital po stopě do lesa na trochu jiném místě, než z něj před chvílí vylezli. Dávalo to smysl, neboť by si pachu musel všimnout už při příchodu, kdyby vylezli na stejném místě.
"Přesně tak! Urychluje to všechno to snažení. Ale není to zadarmo, prostě jako bys to skutečně oddřel. Takže je to vlastně i příjemné i když se pak cítíš vyšťavený. Rozhodně tě tam budu muset někdy vzít." Sliboval Xander. "Pokud ji nenajdeš dřív ty sám." mluvil o o Svatyni. "Každopádně, odtud je tímhle směrem! Nachází se na tomhle ostrově." Kývl hlavou ve směru, kde se nacházela džungle a v ní pochopitelně i Svatyně. Neměl důvod, proč by Dagarovi neposkyl informace o Svatyni. A o magii toho vlka? "Možná to je magie toho vlka nebo toho místa nebo obojího." Ať už tak či tak, bylo to místo skvělé. Pro vlky jako byl ještě Xander a ostatní, kteří nedosáhli svých maximálních schopností to bylo místo jako dělané.
Na výhled jenom přikyvoval hlavou a zabroukal něco v tom smyslu, že má Dagar pravdu. To bylo ještě před tím, než zmizel v lese.
Luka - přes tuhle louku už několikrát šel a nikdy se tady pořádně nezastavil. Až nyní. Vlastně to bylo stejně pěkné místo, jako třeba Vyhlídka nebo Les u Mostu. Zastavil se a nadechl všechny té vůně. Mnoho květin kvetlo a louka tak byla nejenom barevná, ale i voňavá. Jen tady bylo nyní docela velké teplo. "Tady pobývaly nějakou dobu. Cinder a nějaká další vlčice." Oznamoval Xander svému příteli z toho co vyčetl ze stop už vlastně na vyhlídce. "Cestují nebo alespoň cestovaly ještě před pár hodinami, společně." Byl rád, že není Cinder sama. Třeba si taky našla kamarádku, jako on Dagara. Zvedl hlavu a dlouze a hlasitě zavyl, tak aby ho Cinder případně mohla slyšet, jestli byla někde v okolí. Ve vzkazu bylo: "Jdu si pro tebe."
Podíval se na Dagara a kývl s úsměvem, načež se rozběhl směrem k jezeru, kam vedly stopy. Bylo to jezero, kde potkal Solfataru a jak doufal se znovu shledá s Cinder.

>>> Křišťálové jezero

Les u Mostu >>>

Postovaná: 4

Dagarova slova ho pobavila, tak se Xander začal smát. "Já a Bůh vědění? To nejde dohromady. Vždycky jsem si představoval, že moudrý vlk je ten, který má na sobě šediny, procestoval půlku světa a viděl a také je dokázal pochopit, mnoho kultur a teď to všechno vypráví vlčatům ve smečce a radí alfám, co a jak. Ale takový já přeci nejsem." smál se dál, protože nemohl tu představu vyhnat z hlavy. Xander nebyl ani starý a dokonce ani půlku světa neprocestoval a kdyby byl Bůh, tak by ho Cinder pravděpodobně nechtěla. "Ale jo, byl to dobrý vtip," zhodnotil nakonec a tlapkou si setřel vlhké oči od smíchu.
"Myslíš ty dovednosti? No, protože to místo je zvláštní tím, že když tam trénuješ, třeba běžíš rychleji a rychleji, úplně na maximum, tak když tam běžíš takhle chviličku, přijde ti to, jako bys běžel třeba celý den a taky se pak cítíš strašně unavený, ale ve skutečnosti to trvá jen chviličku, nicméně, získáš tolik, jako bys běhal skutečně celý den šílenou rychlostí, chápeš?" vysvětloval Dagarovi Xan. "Za málo získáš víc. Ale funguje to jenom tam. Jiný vlk ti to dát nemůže a dokonce ani ten podivín s vozíčkem ne."
Vystoupili z lesa na podivné vyvýšenině. Přišla mu povědomá i když na ni ještě nebyl. "Je to možné. Já je tady neviděl, ale vyloučit se to nedá." I když on by to ani nepotvrdil, protože kdo ví, co byli ti Bohové Mois Grisu vlastně zač. "Jestli tady byli, tak jsou možná pryč." Jistý si tím být nemohli, na žádného však doposud nenarazili a ani na lidský pach ne.
Na vyhlídce bylo krásně. Xander se rozběhl k jednomu srázu a viděl moře a naproti němu první ostrov. "To je výhled!" Vlny narážely pod ním na prudký sráz a on se díval, jak se odrážejí zpátky do moře. Potom se vydal k druhému srázu, odkud mohli vidět Luka, Křišťálové jezero a nějaké vlky dole v dálce. A v tom ho do nosu udeřil známý pach: "Cin...?" Otočil se na Dagara a zavrtěl ocasem. "Cinder! Byla tady a nebylo to dlouho. Pár hodin!" Xander celý jako když okřál a začal svítit jako sluníčko! Obrazně řečeno. "Byla tady, někde v okolí musí být!" S těmi slovy začal hledat v trávě stopy. Chvilku to zabralo, protože pach který zachytil byl pachovým mrakem a on musel nejdříve zjistit, kde leží stopa.
Když ji našel za horlivého vrtění ocasem, mrkl na Dagara: "Tudy!" a vyrazil.

>>> Luka (přes Les u Mostu)

Postovaná: 3

Cinder nikde v okolí nebyla. Tedy alespoň v tomhle, kde ji zanechal. Sice ještě nebyl tak dlouho pryč, ale ani krátko to nebylo. Navíc několikrát pršelo a déšť smyl stopy a vítr odvál a rozprášil pach po okolí. Nicméně Xander hlavu neztrácel. Věděl, že když to tady prošmejdí, určitě na pach a stopy své milované jistě narazí. Musel, protože ona by určitě neodešla hned a pokud mu věřila, určitě by se i vrátila na tohle místo třeba později.
"Vážně jsem ti o ni neříkal? Tak to hned napravím!" Zasmál se. Oh ano, bylo s podivem, že o Svatyni ještě se svým novým kamarádem nemluvil a sám se tomu divil! Možná to bylo proto, že zodpovídal hodně Dagarových otázek, ale alespoň měl pořád ještě o čem hovořit a to bylo skvělé. Nahodil úsměv a spustil: "Svatyně, hochu, to je místo ukryté v džungli. Jak už jsem naznačil, je to místo tak nezvyklé a nepřírodní, že tě hnedka napadne, že musí jít o velmi zvláštní místo. A taky, že to zvláštní místo je." Mezi tím, co vyprávěl se dal do pohybu a neustále čichal a nasával pachy do nosu, aby mu neunikl pach, který hledal. "Jako by to místo stvořili lidé nebo bohové, to poznáš, jen co ho uvidíš!" pokračoval dál. "Ve Svatyni žije takový starý vlk. Nemluví. Ale ty víš, co po tobě chce a jako by dokázal číst tvé myšlenky. A ten vlk ti může pomoci být silnějším vlkem. No, není to zadarmo a taky se musíš činit vlastní pílí, ale je to skvělý pocit, když pak odejdeš. Jsi silnější."
Lesem se pohybovali až došli k jednomu z jeho okrajů u vyhlídky.

>>> Na Vyhlídce

Postovaná: 2

Xander se zasmál: "Já ti to říkal. Ale zase teď už víš, o čem jsem mluvil a budeš si moci vytvořit obrázek sám o mostu. A výhoda, byl jsi tady se mnou, a ne sám, což je vlastně trochu míň děsivý přechod než když jsi sám a kolem tebe kvílí vítr a houpe s mostem." Sice, když přecházíte dva, most se rozhoupává dvěma body, ale i tak je to lepší pocit, než když přes most jde vlk sám a nemá v zádech nebo před sebou oporu.
Pokýval hlavou na souhlas. "Skoro to tak vypadá. Máš pravdu. Lidi jsem tu nepotkal, ale jsou tu zvláštní stavby, které příroda rozhodně nevytvořila sama! Třeba Svatyně!" Jo, to místo bylo jako by ho vytvořili lidé, ale zároveň bylo plné magie. "Už jsem ti o Svatyni říkal?" Zeptal se Dagara, neboť teď netušil, jestli už se mu o ní zmínil. Přitom dál kráčel až k místu, kde předtím nechal Cinder ležet u stromu. Pochopitelně tady nebyla, což u něj vyvolalo trochu zklamání, ale na druhou stranu chápal, že by bylo hloupé myslet si, že tady bude stále ležet!
"Cin?" Zeptal se do vzduchu. "Cinder?! Jsi tady?!" Zvolal hlasitěji, kdyby byla někde v okolí.

Most >>>

Postovaná: 1

No jo, no, Temný les byl prostě temný, jaký jiný by měl být? Ale ani Xanderovi se v tomhle lese zrovna dvakrát nelíbilo. Naštěstí jej prošli bez úhony a už byli jinde. Most samotný tak děsivý, jako les nebyl. Ale byl vratký, nebo tak alespoň působil a když vstoupili na jeho povrch, prostě neměli pevnou půdu pod tlapami! "Musíš dávat pozor, aby ti neuklouzla tlapa a taky abys nešlápl do prázdna." Varoval ho dál Xander.
Most překonali, jak by taky ne. Jistě, bylo tady nebezpečí, že jeden šlápne vedle nebo že most se při větru rozhoupe a vlka snad vyhodí a ten pak spadne do rozbouřeného moře, ale jinak to nebylo zase až tak zlé. Xander už po mostě šel, takže věděl do čeho jde. A protože byl racionální, tak věděl, že může být most nebezpečný, ale s dalším projitím mostu získal víc jistoty.
Konečně však stanuli na druhé straně a pohled na Dagara mu prozradil, že přechod pro něj musel být hodně náročný na psychiku. "Ale zvládl jsi to! Jsi hrdina." Usmíval se na kamaráda, aby ho povzbudil a dokonce do něj dloubl čumákem, jako by ho tím poplácal po rameni, za dobře odvedenou práci.
"Podívej, tenhle les je hezký a světlý." Opak toho předchozího.
"Myslím, že nebudeš. Neboj." Snažil se ho ujistit o tom, že za křena přece nebude, když pozdraví a Cinder zjistí, co všechno spolu tihle dva zažili. Ah, Cinder! Kde jenom jsi? Zavětřil, ale na tomhle místě cítit nebyla. Věděl, že musí jít kousek do hloubi lesa, než na ni narazí.

Nížina hojnosti (přes Temný les) >>>

To bylo od Dagara milé, že se nabídl přímluvu. "Díky. Myslím, že to možná ani nebude třeba, ale je to fajn vědět, že mám někoho, kdo se za mě v případě nouze přimluví. Totéž mohu nabídnout já tobě, až si najdeš nějakou smečku. Třeba zrovna tu Zlatou. Možná se ti tam bude líbit. Nám se tam v tom lese líbilo, to ne že ne. Ale víc asi v tom barevném lese s chodícími stromy." Které sice moc nechodily, tedy ne viditelně, ale i tak to bylo dosti zajímavé místo. No, a kdo ví, třeba fakt chodí, jen se styděj před zraky někoho.
"Jasně, já budu rád, když ji poznáš. Cinder je fajn vlčice."
Přes Temný les to vzali tou nejmožnější zkratkou, protože to nebylo zrovna místo přívětivě vyhlížející a taky se tedy nemělo cenu zde moc potulovat. Tedy asi. Možná jindy, ne teď. Teď byl Xander hnán touhou ji znovu vidět a tak mlčenlivé ticho přijal a využil jej na rychlý přesun přes tohle temné místo.
Znovu stanul na vratkém mostě. "Tak tohle, Dagare, je to místo, o kterém jsem ti povídal. Jedno z těch nebezpečných míst. Tedy pominu-li ten děsivý les, kterým jsme prošli, tak tenhle přechod mezi ostrovy je podle mě nebezpečný až až. Dávej bacha, kam šlapeš! Některá prkna jsou uvolněná, ať nespadneš!" Ale bylo to místo, kterým prostě jít museli!
"Nechtěl bych tady potkat medvěda! Ale zase by byl blázen to zkoušet přejít. Je moc těžký!" Medvěd.

>>> Les u Mostu

Mrazivá jeskyně (přes Tundra) >>>

Zasmál se, bylo to milé, když je Dagar považoval za hrdiny ze starých bájí. Xander sice moc netušil o kterých bájích mluví, ale nevadilo to. Znělo to totiž hezky. Ale i tak si jako hrdina nepřipadal i když, dokázal přejít hory doly a dokonce se odteleportovat na tyhle podivné ostrovy a najít si partnerku a kamarády, takže vlastně takový hrdina by i být klidně mohl. "Jak myslíš, ale stejně ještě raději budeme trénovat, aby jsme byli opravdu neporazitelní, jo? Raději bych na sebe nespoléhal." Smál se. Ne, že by si nevěřil, ale věděl, že neporazitelný není. Asi nikdo nebyl neporazitelný. Možná, že dokonce i bohové se dali porazit. Nějak.
"To zní jako dobrý slib! Někdy se sem vrátíme a rozhodně to zkusíš znovu. Nebo já s pavučinou, hihi." Jo, možná i tak by to šlo.
"Co já vím? Nerozumím každému jejich rozmaru či záměru. Asi proto jsou to bohové." Jo, mohli vytvářet různé věci jen pro pobavení nebo i s úmyslem něčeho konkrétního a dělali to, protože mohli.
"Závod? Slyším závod? Tak jo!" Rozběhl se tak, že málem hodil tlamu, jak mu podkluzovaly tlapy. Brzy však chytil stabilitu a nějakým neohrabaným pohybem se dostal z jeskyně. Pak už to bylo snadné.
Začínalo mu už být tohle čekání dlouhé, tedy přesněji čekání na signál, který momentálně nepřicházel. A taky pociťoval narůstající touhu vidět zase Cinder. Už to bylo dlouho! Zamračil se, ale tak, aby si toho Dagar nevšiml, protože nechtěl, aby si vlček myslel, že to způsobil on, což tak nebylo. Jenom mu už to čekání přišlo dlouhé, ačkoliv se ve společnosti kamaráda cítil dobře, odloučení od partnerky bylo těžší a těžší.
Cestou přes Tundru tedy pronesl své narůstající rozhodnutí: "Hele, asi bude lepší, když spolu dojdeme pro Cinder a pak se sem vrátíme. Sice jsem si původně myslel, že bude slušné počkat na signál od Alfy Alatey nebo Astrid, jenomže je to už dlouho a já nevím, jak na tom jsem." Sice si nemyslel, že by se na něj Astrid vykašlala a neřekla o něm Alfě, ale něco se muselo dít. Něco, co bránilo signálu. A čím déle byl od Cinder, tím vyšší zklámání u ní mohl vyvolávat a to rozhodně v plánu neměl. Byl tedy v dost hloupé situaci, která mu byla nepříjemná. "Ale asi jsem se rozhodl jít pro Cin, než tady čekat dalších pár dní. Už tak jsem pryč déle, než jsem plánoval. Myslel jsem si, že se ztratím tak na noc a ráno budu zpátky u ní, ale pak se všechno tohle semlelo, za což jsem rád, nicméně musím ji najít!" Vlastně to dávalo i větší smysl. Ale jak už zmínil, ze slušnosti a úcty chtěl čekat. Když ji ale najdou rychle, budou se moci i rychle vrátit a nikdo nic nepozná! Bude to vypadat jen jako, že byli kousek dál.
Zastavil se na pláni, která už nebyla Tundrou a chvíli oddechoval z toho běhu a povídání, pak pokračoval slovy: "Můžeš jít se mnou a nebo počkat tady, kdyby ten signál skutečně přišel v době, kdy budu hledat Cin." Dal mu na výběr. Předpokládal, že Dagar půjde s ním. "Jdeš? tak pojď!" Přidal do kroku, ale už neběžel, nýbrž šel vyrovnaným vytrvalým tempem.

>>> Most (přes Temný les)

Xanderovi se tady opravdu líbilo. Jedinou nevýhodou byl nynější chlad, který z jeskyně sálal. V zimě tu možná bývá útulno, ale teď už by asi byl raději v teplejších krajinách. Přeci jenom, na Mois Grisu ci trošičku odvykl na tuhé zimy. Tedy ne, že by si stěžoval, ale když už si mohl vybrat.
"Jo, taky kamínky, nevím přesně, asi 50 těch šedých? Myslím si, že drahé to asi nebylo i když jak se to vezme." Pokud v těch krabičkách bylo i něco jiného, co by třeba bylo úplně k ničemu, pak by to asi bylo drahé, ale na druhou stranu, k čemu jinému by ty šedé kamínky byly, že jo? Když si tedy uvědomil, že se mohli s Cinder nažrat a získat to jen tak bez snahy z lovu za pár těch zbytečně težkých kamenů, no nebyl to super obchod?
"Neporazitelní! Myslím, že zdaleka ne, ale rozhodně lepší, než každý sám." Takhle mohli taktizovat nebo reagovat a obkličovat, zatímco jako jednotlivci by na to museli s velkou dávkou trpělivosti a prostě se víc snažit. Zasmál se nad tou legrační pózou Dagara. "Zkoušíš nové cviky?" Vypadalo to asi jako když Xander tančil s kytkou, protože si pod vlivem houbičky myslel, že ona kytka je liška tanečnice.
"To bych neřekl. Jeden vlk by to nezvládl, ale třeba ti bohové, ti by to mohli. Takže pokud tahle jeskyně vznikla kouzlem, muselo jít o mocnější magii než mají obyčejní vlci." Usoudil moudře. Vlk, který by dokázal zmrazit jeskyni a ještě aby to kouzlo vydrželo celé roky, tak takového by možná ani potkat nechtěl. I když kdo ví, neznamená to, že by takový vlk byl chladný a zlý. Třeba by se ještě divil. Ale ve výsledku si nemyslel, že by tohle vlk dokázal.
Dagar se tedy pokusil kouzlit. Výčnělky ale ještě nesvedl, nicméně něco malého se před ním stejně vytvořilo. Xander se usmál a dloubl do Dagara povzbudivě. "To neva, ale dívej, tady jsi vytvořil maličký výstupek." Sice se na to nedalo šlápnout, a ani to nebylo velké, ale něco to bylo! "Vidíš, chce to jenom cvičit. Ještě pár pokusů a půjde ti to!"
Rozhlédl se po jeskyni a ještě si ji chvíli prohlížel, než se zase na Dagara obrátil: "Tak co, půjdeme zase o dům dál?" Tady už nic nového neviděl i když spousty krápníků byly velice zajímavých tvarů a mohl by zde strávit hodiny pozorováním a meditace, nějak se mu už nechtělo setrvávat na jednom místě.

>>> Nížina hojnosti (přes Tundra)