Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tundra >>>

"Jo, přesně tak! Smradlavé, ale dobré, jednoduše divné. Zvláštní neobvyklé ale fajn." Smál se ještě společně s Dagarem, protože jak už Dagar zmínil, smích byl nakažlivý a to bylo dobře, neboť kdo se neuměl smát, ten byl mrzutý a později i nemocný. "Nejdivnější věc na Mois Grisu - syrečky!!!" smál se dál. "Rozhodně je musíš někdy zkusit! Jo, jak toho podivína potkám, asi si od něho ten balíček s překvapením koupím. To jsem zvědavý, jestli v něm budou ony syrečky nebo i něco jiného. Jo a když jsme u toho, toho vlka musíš potkat znovu a taky to zkusit!" Zubil se na svého kamaráda. Mohla by to být zábava odhalovat, co ukrývají malé krabičky s překvapením.
Co se skrývá v jeskyni, odhalíme za chvíli, znělo Xanderovi v hlavě. "Myslím, že nejlepší bude se na to podívat osobně. Je to jenom kousek, sice trochu do svahu, ale to se poddá."
Svah nakonec nebyl až tak nepříjemně prudký, jak se zdál a tak se brzy ocitli přímo u vstupu. "Dva dobrodruzi, to nezní vůbec špatně. Vždycky je výhoda, když jsou alespoň dva." Už od vstupu viděli, že povrch uvnitř jeskyně je značně zledovatělý. "Jde z ní docela zima. Ale tady se asi dá sestoupit níž do jeskyně." Hodnotil, jak zkoumal prostor kolem nich. Zkusil tam položit nohu a led se zdál být pevný. "Tady bys zase mohl zkusit svou magii." Led a led to by mohlo klapnout. Jen vymyslet, jak ji využít.
Xander přejížděl pohledem pohledem po stěnách jeskyně a uviděl ledový vodopád: "Páni! Vidíš to? To je zamrzlý vodopád!" Musela tudy někdy téct voda a ztuhnout. Ne zrovna řeka, ale třeba přívalové tání nebo tak něco, co by vytvořilo padající vodu, která by ztuhla. Anebo se to tvořilo roky a roky. Celá jeskyně byla zdobená krápníky z ledu. Xander pomalu sestoupil do sálu jeskyně. "Je to tady nádherné!" Někdy sem musím vzít Cinder. Třeba v létě až bude venku poměrně dost horko. Tady se vlk určitě dobře zchladí i v těch nejrozpálenějších dnech.

Zamyslel se na Dagarovou otázkou, co nejdivnějšího vlastně kdy jedl. No, asi toho bylo víc, ale jako první, co si vybavil, byly syrečky tady na Mois Grisu. "Myslím, že nejdivnější byly syrečky. Bylo to něco, co dostala Cinder od toho podivného obchodníka a byly dobré, ale strašně smrděly. Fakt hrůzostrašně! Nicméně byly dobré a tak to bylo asi to nejdivnější tady." Odpověděl mu tedy.
"To zní, jako docela rozumná rada. Díky, budu se jí řídit." Zasmál se, ale jo, bylo fajn vědět, že to někdy může stát něco nepěkného. Na další větu skutečně moc netušil, co říci, ale předpokládal, že se vztahovala k těm křídlům a létání a tak, ale už se to nesnažil řešit, neboť řekl dost.
"Tak to tě asi zklamu, ale taková místa vyloženě neznám. Nejspíš se ještě někde objeví. Ale místo, kde by sis měl dávat pozor je asi spojnice mezi ostrovy. Říká se mu most a je to takový dost vratký a nebezpečný přechod." Alespoň takovu radu dal Xander Dagarovi.
Zasmál se ale jen pak zavrtěl ocasem. "Taky hodně přemýšlím, a často nahlas, takže tě úplně chápu."
No a v tom si toho všiml. Nějaké zablýsknutí a vchod do jeskyně. "Hele, támhle je nějaká jeskyně, mrkneme se do ní?" Dost ho to lákalo, takže zamířil k ústí jeskyně.

>>> Mrazivá jeskyně

Něco na tom bylo, takže souhlasil: "To je asi pravda. Co všechno to nevíme. Ale určitě existují i vlci, kteří mají tu možnost to zjistit. Slyšel jsem, že takoví fakt jsou." Jo, vlci, kteří ovládají vodu ale zároveň mají možnosti větší nebo zaměřeny třeba na moře, tak určitě vědí, co je tam.
"Ani nevím. Ale znám vlky, co je mají a vlastně ani tak divní nejsou. Je to jen méně obvyklé, to je fakt, ale když mohou existovat podivná stvoření a bohové, a další divné věci, tak proč by nemohli mít vlci křídla. Asi to bude fungovat na jiném principu než u ptáků." Vlci s křídly mají, defacto, šest končetin, když se nepočítá ocas.
"Říkal a já jsem taky rád. Jsi fajn společník se kterým se dá dobře spekulovat o různých věcech kolem nás." Zazubil se na něj.
No pak už se zaměřil na hledání něčeho na zub. A tak si skoro ani nevšiml, že Dagar už něco ulovil, tedy všiml si toho až když měl i on svůj úlovek. Jednoho polárního ušáka.
Společně si pak pochutnali na jídle a Xander se jen olizoval. "Na to, že je to polární zajíc, je celkem dobrý že?"

Dvojčata (přes Ledové pláně) >>>

"Ano, to je. Obzvláště, když se ti to stane poprvé." Podruhé by to už bylo, hádal lepší v tom smyslu, že by už nebyl tak moc vykulený, jako tomu bylo poprvé. I když to nedával na sobě před Solfatarou znát, pochopitelně. Musel být přeci statečný, už kvůli ní. "To jo. Bylo by to fajn, vědět, co s tím. Ale hádám, že v té chvíli by si kolemjdoucí myslel, že jsme omdleli, nebo tak něco. Možn jsme úplně zmizeli. Fakt nevím, jak to vypadalo zvenčí, ale asi jsme zmizeli, protože jsme vylezli na jiným místě." Jo, to dávalo větší smysl. Ovšem, jestli to vypadalo, jako že spadli na zem a pak zmizeli nebo že rovnou zmizeli nebo se rozplynuli nebo je něco uneslo či vcuclo, to Xander vědět nemohl. "Nicméně, bylo by to skvělé, kdyby to využít šlo." Avšak hádal, že to pro ně i nadále zůstane hádánkou a možná už nemělo smysl nad tím teď dál dumat.
"Jasně, chápu. Třeba se jí na to ještě zeptáš. Možná bude mít i další informace, které se třeba hodit budou." A nebo taky ne. Ale určitě zažila něco podobného a zároveň tak jiného, že poučení by v tom nalézt mohl.
Zasmál se, ale bral to i tak vážně i když zavtipkoval: "Ryby," zaklapal tlamou, "mají speciální vodní mluvu. Musí prostě mluvit tak, aby byly slyšet, to je jasný." Ano, teď u toho dělal i takovou panoptiku, ale opravdu si myslel, že i ryby by mezi sebou komunikovat mohly. A třeba se zrovna dorozumívaly myšlenkami. Ale jestli byly chytřejší, než savci, no... o tom by mohl polemizovat. "Já nevím, ale jak můžou vědět nco třeba o lesích, když žijí ve vodě? Vždyť všude ani voda není a navíc, ryby moc na vzduchu nevydrží." Z toho úhlu pohledu toho o všem vědět nejvíc nemohly.
"Třeba se to probádat dá, ale chce to speciální magii a tu my nemáme, ale někdo ji mít může." Třeba někdy v budoucnu budou mít tu možnost, kdo ví.
"Asi by to bylo zajímavý. Představ si, že by ses odtud teď odrazil a fííííí... letěl bys v té stejné výšce dál kupředu, nebo by ses pozvolna snášel k zemi a nic by se ti nestalo. Jo, mohlo by to být fakt zajímavý, létat." Asi by se mu to mohlo líbit. Ale nestěžoval si, že křídla neměl.
Po té se vydali na cestu. Mlčky byli na pláních, kde si Xander jenom zkoušel občas magii pavučiny nebo ohně nebo země. Brzy však, jak se zdálo, že čas ubíhal rychleji, dorazili do Tundry. Xander zavětřil, jestli neucítí nějaké jídlo. Kolem byly nějaké skály. Tam by se mohla zvířata ukrývat. "Co třeba se mrknout támhle?" Kývl k jedné z nich. "Možná tam budou mít zajíci nory."

K tomu, co Dagar říkal v návaznosti na Xanderovu a Solfatary výpravu do záhrobí, už jenom přikyvoval, nebo řekl "jojo", jinak by se neustále opakoval. I když ho těšilo, že to mohl vyprávět. Znělo to jako pohádka, ale stalo se to a celé to bylo komplikované a k zamyšlení, ale výsledek je takový, že poznal skvělou vlčici a kamarádku a přežili to oba ve zdraví.
"Možná, by se to dalo využít, ale problém je v tom, že se do říše mrtvých nepropadneš jenom tak. Musí to být v určitý den a někdo to musí způsobit." Pochyboval, že by vedla do té říše jednoduchá cesta. Leda se dostat na okraj mezi životem a smrtí, ale kdo by to dobrovolně podstupoval, když by nešlo o jeho blízké přátele? A jestli by to vůbec bylo možné. Pořád to byly jen úvahy.
"Říkal jsi, že už ti to někdo říkal, ale o sestře ses, myslím, nezmínil, takže se neopakuješ. Takže tvá sestra, která žije ve Zlaté smečce, tam byla taky, jo? Určitě zažila taky zajímavé setkání." Rozhodně to bylo pravděpodobné. Mohla ale zažít i trochu jiné trable. Patrně to neměli všichni stejné.
Dagar se Xandera zeptal na zvláštní věc. "No... myslím, že ano. Nevím, jestli ryby mluví, ale ptáci určitě. I když nevím, jestli si rozumí třeba sojka s orlem. To možná ne. Ale druhy mezi sebou a příbuzné druhy, zřejmě ano." Bylo by divné, kdyby zpěv byl jenom zpěv a zvuky by neznamenaly vůbec nic.
"Jo. Je to, jako bychom létali nad krajinou, akorát jsme na místě." Nepohybovali se. Bylo by to asi moc pěkné, létat. To si Xander představit nedovedl. Tedy, dovedl, ale křídla neměl, ani členové jeho rodiny je neměli.
"Tak asi půjdeme, ne? Měl jsi hlad, podíváme se po něčem támhle v té oblasti. Tam by něco mohlo být." Kývl směrem k Tundře. Počkal si na reakci Dagara a pak se vydali, nejspíše společně dolů z hory. Tam zamířili k Tundře.

>>> Tundra (přes Ledové pláně)

"Taky by mě to dříve nenapadlo. Leda bych o tom přemýšlet chtěl. Ale i já jsem se toho ducha ptal, jak to je možné a měl jsem stejné otázky, jako máš ty. Ale když je duše v těle, je to něco jako esence. A když je pak tvor, který sice žije, ale zdá se, že není schopen pořádně cítit emoce, nebo je vyjadřovat nebo se chová prázdně, pak mu může duše scházet. Nebo tak nějak. No, ale čím déle jsi bez duše, tím je větší riziko, že tvé tělo schřadne a umřeš doopravdy. I my jsme hráli o čas." Jo, tak nějak to bylo. Nevěděli, kolik času měli.
"Máš pravdu. Kdyby byla zlá, měli bychom problém. Ale i tak to nebylo snadné. Zadala nám úkol a ten nebyl lehký, i když ani výrazně těžký ne. Představ si, že máš nos plný smradu a máš něco vystopovat, ale nemáš čich na to, abys to našel. Musíš se spoléhat jen na zrak."
"Jasně, takže, dostali jsme úkol," pokračoval ve vyprávění a ještě to přerušil odpovědí na otázku, kam vede stezka: "Určitě nahoru. půjdeme to prozkoumat, tedy. Třeba z té hory uvidíme na ostrov, jak vypadá." Napadlo ho, že by to mohlo jít. Nebo alespoň na část ostrova. Podle toho, jaké budou podmínky.
I Xander slyšel ty zvuky. "Taky to slyším. Trochu to připomíná kvílení. Ale není to zase až tak děsivé." Bylo něco mezi kvílením, hučením a možná i zpěvem. "Takže ta čarodějka, nám dala úkol najít ovoce na líh, aby mohla uvařit jakýsi lektvar, po kterém jsme oba usnuli a měli dost divné sny. Bylo težké si uvědomit, že to je jenom sen a co v tom snu je třeba udělat. Ale pak jsme zjistili, kde naše duše jsou. Tedy já nevěděl, kde to místo je, Ale Solfatara ano."
Pomalu stoupali tedy pěšinou a když zase mluvil Dagar, Xander pokýval hlavou. Zasmál se. "Jasně, ještě, že nehrál na to, že to tak mělo být a že hora přistála tam kde chtěl."
Po nějakém čase dorazili na plošinu, ze které byl výhled. "Hm, támhle jsou jakési kry. A támhle dlouhé pohoří." V tom se skrývala Alateya.

Ledovcové jezero (přes: Ledové pláně) >>>

"No jo, je to divné. Taky jsem to zprvu vůbec nechápal. Měl jsem za to, že duše je to, co dělá vlka vlkem, tedy, jako tohle uvědomění si. Ale když nám byly duše odebrány, připadali jsme si jako prázdní. Jako tělo bez duše. No, prostě žiješ, vnímáš, ale jsi, jako by ti vzali něco podstatného. Dělá tě to smutným a... nevím jak přesně to popsat. Ale prázdný je asi takový nejpřesnější přirovnání." Vysvětlil Xander Dagarovi, spíš to, jak se tehdy cítil.
"Taky jsem rád. Ale chtělo to důvěřovat někomu, kdo byl z toho světa. Naštěstí nás zavedla k nějaké mrtvé šamance a ta nám pomohla zjistit, kde duše jsou." Zasmál se. "Ale když se nad tím tak zamyslíš, je to záhada. Duch, duše, tělo, mysl... jeden by řekl, že duch a duše jsou jedno, ale patrně tomu není tak úplně." Nerozumněl tomu, ale věděl, co zažil a jaké to bylo.
Blížili se k horám a brzy stanuli u úpatí jedné z nich. Zdálo se, že minimálně na jednu by se dalo vylézt. Jako by tam vedla pěšinka. No druhá hora, ostatně jako i ta první, vypadala skoro neschůdně. Nebýt té pešinky, nejspíš by Xander hádal, že se ty hory vůbec nedají zdolat. Byly pokryty ledem a sněhem a kdo ví, jestli pod tím vším byl vůbec kámen a hlína a tak. Jestli to nebylo celé z ledu.
"Máš pravdu, války jsou zlé a někdy i úplně zbytečné. Hele, támhle je možná stezka, ale kdo ví. Chce se ti se šplhat nahoru?" Zeptal se Dagara. Také mu dal šanci se rozhodnout, kam půjdou dál. Jestli se podívají nahoru, nebo půjdou jinam.
Dagar mluvil o nějakém vlčím kouzelníku, který přenesl horu. "No nevím, ale je to možné. Taky přemýšlím, jestli jsou vůbec z toho samého, co ostatní hory."

Xander se pousmál. "No jo, toho vlka bych rád poznal. Když nás někdy seznámíš, bude to fajn," chytl se té slovní hry. Byl rád, že se Dagar cítil uvolněně. "A nebo tak." Uchetl se při představě blech. Ale byly to potvory proradné. Byl rád, že blechy nemá. "Jo, je to smutné a těžké. Alespoň někdy pro některé vlky. Ale můžeš vzpomínat, jak to bylo skvělé, když jsi na svých bedrech neměl veškerou zodpovědnost za své činy." Ano, jako vlčata za ně nesli odpovědnost rodiče. Jako dospělci, museli toto břímě nést už jenom sami. A každý čin měl svůj následek.
"Jo, bylo to trochu děsivé. Nic jsme neviděli a všude kolem byl jenom ten puch. A magie? Ta jako by vůbec nefungovala. To jsme si ověřili hned, co se nám ani nepodařilo vyvolat oheň. A pak jsme uviděli světlo a zjistili, že jsme v tunelu. Vydali jsme se za tím světlem a odhalili, že to nebylo světlo, ale duch. Ještě, že s námi měl zájem komunikovat a my tak mohli poznat, kde to jsme a co se to stalo. Někdo nám totiž vzal duši! A proto jsme se propadli tam." Pokračoval dál s dalším kouskem vyprávění.
Jezero bylo rozlehlé a očividně se táhlo do dálky. Led byl pevný, že si mohli připadat jako na kluzišti. "Jo, až to s alfou vyřídím, tak půjdeme najít Cinder." V tom měl jasno. "Díky. Ty taky snad najdeš své místo a snad to nebude daleko od toho mého." I kdyby se přidal třeba ke Zlaté, tak by se mohli dál kamarádit. Alespoň si to myslel. "Ne, neznám ho vůbec. Takže jaký je nebudu moci posoudit hned." Vše bylo o tom, co bude v budoucnu.
"Hele, podíváme se támhle k těm horám?" Byly tam dvě hory, co vypadaly jako dva identické zuby. Docela Xandera zaujaly a chtěl se tam na to místo podívat.

>>> Dvojčata (přes: Ledové pláně)

Ledové pláně >>>

Xander na Dagara mrkl a řekl: "Myslím, že opravdu není vůbec nic špatného a ani dětinského na tom, vyjádřit, že jsi rád, žes potkal vlky, které bys mohl považovat za přátele." Osobně v tom ten problém, patrně, neviděl. Možná to byla nejistota mladého vlka, ale nic takového tam nebylo. "Já taky potkal už dvě skvělé vlčice a jednoho, myslím, že fajn..." jemně drcl do Dagara, aby bylo jasné o kom, že to mluví, "...vlka a druhého, který se snad také změní ve fajn kámoše, tedy až se zbaví té chladné slupky." tím druhým měl zase na mysli Taylora. Doufal, že z něj bude také dobrý kamarád. I když chápal, že bylo dost možné, že nikdy nebude tak otevřený a vřelý k Xanderovi, jako by si Xander přál. Ale kdo ví. Rozhodně by byl Xander rád, kdyby byli stejně dobří kamarádi, jako s jeho družkou Solfatarou. "Ale, asi chápu jak to myslíš. Jsi poměrně mladý, podobně jako já, a je težké se dostat ze světa vlčecího do světa dospělých. Tedy, ono, ocitneš se tam raz dva, ale zvyknout si na změny je težší. Jeden si pak připadá trochu ztracený. Jako by mu kožich byl těsný a on se snažil zapadnout." Ani Xander nebyl nijak starší, byl mladý a zcela určitě by nechtěl být tak zatvrzelým dospělým, který od sebe odhání každého vlka. Možná proto byl s Dagarem za dobře a při prvním setkání s Taylorem to tak skřípalo. Teď už mu to jen vehnalo mírný úsměv do tváře.
Xander se uchetl ale pak spustil: "Bylo to vcelku zvláštní. Bavili jsme se se Solfatarou a najednou jsme oba usnuli. Tak jako nečekaně. Ani to nebylo přirozené, no chápej, s někým se bavíš a pak, najednou BUM a jsi úplně jinde. Zpočátku jsme ani nevěděli, kde jsme. Byla kolem nás tma a jen díky tomu druhému jsme věděli, že jsme spolu, ale bylo nám to právě, že divné. Kolem nás se šířil jen strašný zápach hniloby a neviděli jsme si ani na špičku nosu." Takto vyprávěl, zatímco se pomalu blížili k jezeru.
"No jo, bylo by to asi neslušné, kdyby na mě čekal a já byl pryč." To bylo k tomu alfovi. "No, uvidíme, ale na to bych nesázel. Možná má pro každého jiný úkol. Kdo ví. A co bych si dal? To nevím, asi na co narazíme." Pochyboval, že by se jim podařilo rozbít led a ulovit rybu. Možná Dagar, kdyby se pořádně snažil svou novou magií, by ten led prolomil, ale spíš předpokládal, že ho tam bude silná vrstva a jenom tak ji neprolomí ani mohutný medvěd. "Rybu bychom v těchto podmínák asi ani neulovili." Nakonec tedy dodal.

"Myslím, že ano, a hlavně hodně chytrá." Tam, kde neměla na síle, měla prostě na rozumu. Alespoň co mohl on posoudit. "Jo, taky jsem za to rád. Proč by to mělo znít divně? Vždyť se z nám mohou stát dobří kamarádi." Nebo to snad Dagar mohl myslet i trochu jinak? Kdo ví. Xanderovi to přišlo v pohodě. Možná jen, že třeba řečeno brzy, ale jinak nic proti tomu neměl.
"Děkuji. Tu jsem získal až tady, takže se s ní taky učím." To byla pravda. On měl jenom oheň, než se dostal na Mois Gris. "Ó ano."" i on se zasmál a pokýval hlavou.
Na otázku, kolik toho Xander umí odpověděl: "No, oheň, a tady jsem získal pavučinu a zemi. To je všechno, zatím." A byl rád, že se v magii země zlepšoval. Teď jenom chtělo ji ještě potrénovat a věřil, že bude brzy dobrý. "No, ano, to taky je. Je to místo, kde se asi často setkáš s podivnými úkazy a podstoupíš tajúplné cesty kdo ví kam ještě. Já jsem se propadl do říše mrtvých, hned ten den, co jsem se tady objevil." Zasmál se. "A určitě toho tady bude mnohem víc." O čemž nepochyboval.
"Děkuji." Poslouchal ho a když do něj Dagar drcl, oplatil mu to taky drcnutím. "Však ty taky někoho najdeš. Určitě ano."
Přikývl, ale pak ještě řekl: "Měl bych tady ale počkat na toho alfu a pak jít za Cinder." To by zřejmě měl. Avšak zatím žádné známky toho, že by se alfa, snad jejich nové smečky, blížil, nepozoroval a ani nezaznamenal. "Ale na lov to asi zřejmě ještě stihneme, než se alfa objeví. Takže, kam půjdeme?" V dálce viděl něco lesklého, řekl by, že jezero. Sice asi bude zamrzlé, ale určitě by se tam alespoň mohli podívat

>>> Ledovcové jezero

"No jo, zajímavý život, to ona měla. Většinu tedy prožila jinde. Víš, ona k nám přišla jako stará vlčice, hledající svou rodinu, své předky, nebo spíše potomky svých předků a další příbuzné. Hledala je a našla mého otce." Vyprávěl dál o své matce. "Ale ano, zajímavý život měla." Usmál se na Dagara. Asi mu bylo jasné, že ona už mezi živými vlky není, to mu muselo dojít z používání minulého času ve větách Xandera.
"To chápu. Však se nemusíš k ničemu nutit, pokud to tak necítíš, můžeš se smečkou počkat. A už teď máš, přinejmenším jednoho, kámoše, to je dobré ne?" Zasmál se. Alespoň tady nebyl Dagar sám.
Pak se Dagar pokoušel o svou magii, načež i Xander se jal procvičovat. Ale jinou magii. Soustředil se na pavoučí vlákno, které téměř okamžitě vyrazilo od Xandera a obmotalo se kolem závěje sněhu. To ho potěšilo, že to šlo tak dobře.
"Díky, však uvidíme, jak to bude. Ono to nějak dopadne." Vždycky to nějak dopadlo, že? Podíval se na Dagara, který vytvářel sníh. A potom uklouzl na ledové plošce. Xander se na to zadíval pořádně. "Rozhodně to vypadá odlišně, než okolí, tudíž se dá předpokládat, žes to vytvořil ty. Gratuluji." Věnoval mu uznalý úsměv.
"Jo, myslím, že taky život plný zajímavých zážitků, řekl bych ze zkušeností, že se máme ještě na co těšit." A to vůbec nepřeháněl.
"Je... úžasná. Prostě si hodně rozumíme. Bylo to, jako bychom mysleli dost podobně. Tak prostě, sehraně." Odpověděl mu. "Jasně, hned jak to půjde, poběžím za ní." Celkem se i těšil. Sice to nebylo dlouho, co odešel, ale i tak mu to už připadalo dlouho.

"Tak směle do toho," zareagoval na to, že by měl Dagar najít, co mu jde. "Ona s nimi nežila. Jenom se uměla proměnit na jednoho z nich a viděla ty obrazy. Říkala tomu nějak - paměť lidstva." Ale nešlo o to, jak tomu říkala ani o to, co uměla. "Byla skvělá léčitelka. To ano. A hodně jí to pomáhalo. Nenáviděla násilí." I to si pamatoval. Naslouchal Dagarovi. "Žil jsi s takovými podivíny? To proto nevíš, jestli chceš do smečky?" Zamyslel se. Dávalo by smysl, kdyby se bál, protože by měl takovou zkušenost. "Ale každá smečka je svým způsobem jiná." Je fajn dát si pauzu, ale vlk nemůže žít příliš dlouho sám. "Tak, byla to jenom jedna z mnoha. Určitě potkáš ještě spoustu vlčic a jedna z nich tě okouzlí." Nemyslel to doslova, ale vlastně tady na Mois Grisu by se to mohlo klidně stát tak i tak. "Určitě potkáš tu pravou." Proč by ne? Každý měl šanci najít si protějšek. Na otázku se mu ve tváři rozlil zamilovaný výraz a pak odpověděl. "Já? Asi ano. Teda myslím, že ano. Taky bych se měl za ní vrátit. Jen by bylo fajn, kdybych pro nás našel skvělou smečku." To by se mu líbilo. A vlastně bylo fajn, že mohl na chvíli vypustit všechny starosti, které mu Amorek přichystal a uvědomit si, že to vážně chce. Chce, aby byla Cinder jeho oficiální partnerkou. Musí ji najít. Co nejdřív. Ale odejít teď, by bylo asi hloupé. Ale hned jak to půjde, najde svou milovanou a podniknou společně něco zajímavého.
Další slova ho zase vrátila zpátky tam, kde byli. "No jo... jak se to vezme. Je zvěd a zvěd, že jo. Můžeš sbírat informace nebo se courat na cizích územích. Spíš jsem myslel to první. Získávat informace všeho druhu." Vysvětlil přesněji verzi, kterou měl na mysli on. "Díky. Ty taky. Hele, tady je ještě sníh, co vyzkoušet tvoji novou magii?" Navrhl.

Mokřady (přes: Tajga) >>>

"V tom případě je to osudová magie a určitě bys ji měl studovat. Tedy zajímat se, učit o ni, vnímat ji. Možná, že tam, kam jdeme si ji budeš moci hnedka osahat. To je skvělé ne?" Zasmál se. Ve vzduchu cítil chladný vzduch, takže se museli blížit k oblasti, kde se teploty udržovaly v nižších stupních. "No, jasně, kámo, nejspolehlivější je věřit sám sobě. Takže i bez těch kamínků se obejdeš, to je pravda. Obešli jsme se bez nich do teď." Ale hádal, že ještě na nějaké kamínky cestou určitě narazí, takže třeba zase někdy příště si budou moci u pana Wu něco zase koupit.
Přikývl, "přesně tak! Pomyslíš si a ono se to udělá. Bude to zřejmě snažší, než když to dělala máma. Jo, čaj. No to je vlastně takový výluh bylin. Mimo jiné, jedna z těch bylin je čaj." Aby to Dagarovi přiblížil, zlehka mu to vysvětlil: "Moje máma, měla takovou schopnost, viděla různé obrazy ze světa lidí. Díky tomu byla schopná vytvářet některé věci, jako oni, protože se sama uměla proměnit v člověka. Neuměla sice mluvit jejich řečí, ale mohla vařit lektvary a starat se o zraněné členy smečky o mnoho lépe, než ve své přirozené podobě, víš?" Teď si sice nebyl jistý, že se Dagar někdy s lidmi setkal, ale nebylo to zase až tak nemožné.
Nad úžasem Dagara z levitující pochodně, se jen uchetl a později ji zhasl.
"Zajímavá představa. Romeno? Určitě i reálná. Já osobně bych, ale preferoval stejnou smečku. Ovšem srdci neporučíš, že? A copak ty, někoho takového už jsi snad potkal?" Zajímal se. Dagar tu sice byl krátce, jak už řekl, ale třeba se mu nějaká vlčice líbí. Co on mohl vědět, že jo?
No jo, "léčitelství je zajímavá a prospěšná práce. Vždycky mě to fascinovalo, ale nemohl jsem to dříve dávat až tak moc najevo. Otec chtěl, abych byl jako on, strážce hor. Matka byla léčitelka a měla to od své matky, takže možná proto je mi to i tak trochu blízké." Prozradil zase kousek ze svého života. "Co bych chtěl dělat? To co ty. Ale ani střežit hory by mi nevadilo. Ne tam, kde jsem se narodil, to mi přišlo trochu... nevím, jak to říci. Nesnáším nadvládu, no. Ale tady? Tady by to třeba bylo i fajn. Ale zároveň se mi líbí lesy. Takže možná průzkumník, nebo zvěd, kdo ví." Přemýšlel nahlas.
S tím tedy Xander nesouhlasil a také zavrtěl nesouhlasně hlavou, načež se následně na Dagara usmál, celkem i povzbudivě. "To není pravda, Dagare, vždycky máš, co nabídnout. Každý je v něčem dobrý, jenom musí přijít na to, jakým způsobem to využít. Je to podobné jako s magiemi, prostě musíš zkoušet a přijít na to, jak to použít. A tak i se svými schopnostmi. Třeba jsi chytrý, tak můžeš být dobrý stratég, nebo dávat rady v pravou chvíli. Co já vím. Ale nikdy není nikdo, kdo by byl ve všech oblastech dokonalý. Takže, možná už i sám víš, v čem jsi dobrý, jenom si to třeba nepřipouštíš." Pohlédl mu hluboce do očí a na tváři měl stále ten vřelý úsměv.
"Takže hledej, určitě máš, co nabídnout. Teď jenom musíš najít co a komu." To byla jasná věc.

"Led? To může být docela zajímavá magie." V zimě by mohla být snadno použitelná a v létě výhodná. Zauvažoval a nadšeně máchl ocasem. "Jo, to bude fajn, až se naučíme pořádně ovládat své magie." Na jeho otázku odpověděl: "No, prý stačí na to myslet. Ovládá se to jen myšlenkou, což je zajímavé, protože si představ, že si můžeš uvařit třeba čaj, který za normálních okolností neuděláš, že jo." Teď si sice nebyl jistý, jestli Dagar chápe pojem čaj, protože to nebylo obvyklé slovo.
Xander se na chvíli začal soustředit a před Dagarem náhle začal ve vzduchu plápolat ohýnek jako pochodeň bez dřevěné tyče. "Třeba tohle." řekl a ohýnek ještě chvíli visel ve vzduchu, než ho Xander zhasl.
"Jo, je to zajímavý vlk. Taky nevím, k čemu mu ty šutry jsou, ale asi z nich neco má, když je chce." Težko říci, co s nimi dělá. Třeba staví raketu nebo nějaký mechanizmus kouzel. Nad tím by jeden mohl dumat mnoho hodin a třeba by se cíle ani nedobral.
"To je dobrá volba, půjdeme to omrknout kolem, abychom taky věděli, kde co hledat." Vykročil tedy z mokřadů, směr odkud přišli, avšak mířil někam dál. "No, vlastně asi i jo. Už je dlouho, co jsem odešel z domova a celou tu dobu jsem v pohybu. Tohle místo mi nejspíš jasně říká, že bych měl někde zakotvit." Když tu uvízl a nemohl odtud, tak proč si nenajít dobrou smečku?
"Myslím, že by to bylo hodně podobné, jako u sestry. Takže, pokud by byla ze zpřátelené smečky, nebyl by to asi problém, ale to nezáleží na tom, co ti tady řeknu já, ale na tom, jaká pravidla má která smečka." Pochopitelně to Xander vědět nemohl, když smečky neznal. "Nejlepší by ale bylo, kdyby jste byli z jedné smečky. Přeci jenom, kdyby to bylo tak, že by každý z vás byl z jiné smečky, chtěli by jste být spolu, ne? A čím by to prospívalo smečkám, kdyby jste byli mimo a neustále se pohybovali jinde?" To byla dobrá otázka. A bylo logické, že by zamilovaní chtěli být spolu.
Xander se na Dagara podíval: "A proč by tě neměli chtít? Myslím si, že si místo najdeš, pokud budeš opravdu chtít."

>>> Ledové pláně (přes: Tajga)

"Tak, co sis pořídil?" Zeptal se Xander zvědavě Dagara. "Já jsem si zařídil vylepšení magie země a pořídil si kotlík na výrobu lektvarů," svěřil se svému kamarádovi. "Věřím, že to bude ještě zajímavé. Ale prý se to dá použít pouze v nějakém úkrytu. Takže si budu muset ještě zařídit nějaký ten úkryt." Uvažoval nahlas, zároveň s tím, že Dagarovi sdělil informaci o tom, co si u pana Wu koupil a co o tom zjistil. "A jak se ti vlastně líbil, ten zvláštní vlk. Je zajímavý, že? Vždycky má něco dobrého a užitečného, ale nikdy nevíš, kdy a kde na něj narazíš." Pronesl Xander ještě ohledně toho vlčího obchodníka.
"Tak co myslíš? Vrátíme se tam kde jsme nechali Astrid? Nebo to ještě půjdeme někam omrknout kolem?" Zeptal se svého spolčníka.