Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tajga >>>

Xander se otočil na Dagara a odpověděl mu, zřejmě jako první, "myslím, že to obvykle nevadí. Jde jen o to, jestli nejsou smečky znepřátelené. To by nejspíš vadilo, protože by mohli brát tohle setkávání za potenciální hrozbu a třeba i zradu, ale jak říkám, když je všechno v pohodě, problém by tobýt neměl. Co já vím, tak nemusí být ani problém, přátelit se s vlky z venku. Jen musíš dávat pozor, abys nepoškodil smečku tím, že bys prozradil to, co ji chrání." To byla snad obsáhlá informace, kterou Dagarovi poskytl.
Xander se usmál, "Není nic divného na tom, že chceš mít kolem sebe vlky, kterým můžeš věřit, to je přirozené." Ano, pro vlky to bylo důležité. Vlci nebyli samotáři, obvykle.
Kráčeli pomalu a brzy je bklopilo trochu jiné prostředí. "Jo, snad najdu. Co jiného mi taky zbývá, když už jsem tady skejsnul." Zasmál se. Ale jak zatím věděl, ostrovy své obyvatele pouštěly jenom zřídka kdy a to kdo ví jestli. Jednoduše to nevěděl. Měl jenom teorii.
Jak tak kráčeli Mokřadem, do čenichu ho udeřil známý pach. "Ha! Pan Wu je tady." S nadšením se podíval na Dagara a hned začal vysvětlovat: "To je takový zvláštní vlk s vozíčkem, který má spoustu věcí, které si můžeš od něj vzít výměnou za takovéhle kameny!" Ukázal Dagarovi jeden šedý a jeden červený.
Za chviličku už ho viděl a s mrknutím na Dagara se vydal k šedému vlku.



OBCHOD

Na účtě mám: 262 KŠM / 11 R / 8 M

Vyměním:
1 minci na 40 KŠM
6 rubínů na 60 KŠM

budu mít 362 KŠM

Nakoupím:
Kotlík 150 kšm + 4 rubíny
3. level - 60 KŠM Země
4. level - 70 KŠM Země
5. level - 80 KŠM Země
_____________________
Zaplatím: 360 KŠM a 4 rubíny

Zbyde mi na účtu: 2 KŠM / 1 rubín / 7 mincí

Schváleno



Po té, co si Xander nakoupil, posadil se opodál a sledoval, jestli se jeho kamarád odhodlá také si něco koupit.

Astrid se Xandera optala, proč se jim nechtělo do Daénu. Co ji na to říci? "Nejprve jsme chtěli prozkoumat ostrovy, ale zároveň hledáme místo, kde by se nám líbilo. Danén se nejevil jako špatné místo, jen nás prostředí tolik nenadchlo, jako třeba Začarovaný les a to by bylo do Daénu moc daleko, kdybychom chtěli doupě třeba právě v Začarovaném lese." Odpověděl upřímně. Neměl jiný důvod, proč ne, ale prozatím byl Daén z toho, co znali, na posledním místě. Nic jiného v tom nebylo. "Museli bychom tyto smečky poznat více. Je to složité. Já pocházím z hor a ona zase z lesů. Mám rád lesy, jen nevím, jestli by se mi nestýskalo po horách, když bych bydlel ve smečce, která má na území jen les." Určitě nechtěl přijít o možnost, kdy by pro záležitosti smečky přišel o možnost pobývat i v horách.
Na otázku Dagara pak zareagoval Xanser slovy: "Jak řekla Astrid. Smečka má být společenství vlků, kteří si věří, pomáhají si a chrání sebe, své území své rodiny." Jako dodatek to určitě stačilo. Ale ani Xander neměl v plánu Dagara lámat. Byla to pouze jeho volba. "Ať už by ses měl zájem přidat nebo ne, na našem, snad začínajícím, přátelství, to zřejmě nic nezmění." Věnoval Dagarovi drobné usmání.
"Kolik je tady celkem smeček, to ještě sám nevím." Doufal však, že to v budoucnu zjistí. Ale třeba bude mít štěstí už teď a najde správnou smečku, kde se jim s Cinder bude líbit. Zatím se mu prostředí zde zamlouvalo.

Pohlédl na Astrid a pak řekl: "Co kdybys o nás řekla vaší Alfě? Hm? Já bych se s ní nebo s ním rád setkal. Chápu, že jako člen, musíš chránit smečku před případnými cizáky, takže pochopím, když budeš chtít náš příchod nejdříve ohlásit sama." Podíval se na Dagara. "My bychom si to tady mohli zatím projít po okolí a až bude správná chvíle, přijdeme sem. To je, myslím, rozumné." Podal svůj návrh.

Počkal na odpověď Astrid a pak ji kývl na prozatímní rozloučení, načež se, patrně i s Dagarem v závěsu, vydal na průzkum okolí.

>>> Mokřady

Začarovaný les >>>

Dagar potvrdil, že vlastně kouzlil u jezera poprvé. Xander chápavě přikývl. "To se, asi, může stát. Pokud sis magii neuvědomoval, nebo třeba žil na místě, kde magie byla vzácnost či dokonce nebyla, tak na tom není nic tak divného," utěšoval svým způsoben Dagara. "To se naučíš. Chce to jenom se soustředit a zkusit se s magii sžít. Možná to nebude hned, ale určitě na to přijdeš. Teď když už víš, že máš magii ohně, můžeš se snadněji soustředit na vyvolání plamínku a potom, když ti to půjde, tak na jeho zvětšování, zmenšování, plápolání a tak." Dal mu takovou mikro lekci, zatímco plynule přecházeli z jednoho lesa do druhého.
Ohledně květiny s názvem Liščí ocas, "no, myslím, že jsem něco takového slyšel. Ale byl jsem poněkud zabrán do tance, že ani nevím, kdo to kýchal." V tu chvíli skutečně nevěnoval tolik pozornosti všem, když tančil s kytkou, která u něj kýchání, naštěstí nevyvolávala. Asi nebyl tak přecitlivělý.
"Právě, někdy by se pak mohly hodit. Možná všechny, ale to asi ještě budeme muset vyzkoušet." Netušil k čemu by mu byla chodící květina, ale třeba by byla dobrým barometrem.
Poslouchal, když mluvila Astrid o své magii. "Hmmm, to by mohlo být. Zkoušela jsi to použít třeba když bylo horko na ochlazení? Nebo naopak...?" uvažoval nahlas. "Nebo přivolat vítr jenom tak? Ale určitě to bude zajímavá magie." Vlastně každá magie byla zajímavá. "Než jsem se objevil tady, měl jsem jenom jednu magii. Naštěstí pořád ji mám. Slyšel jsem, že některým vlkům se stalo, že o magii přišli a získali novou. Některým se jenom zeslabila a museli se znovu ji učit ovládat, nebo spíše ji museli znovu posílit." Objevili se v jehličnatém lese, který pěkně voněl mízou jehličnatých stromů.
"Horský les, je to příjemné místo." Xanderovi se les rozhodně líbil. Za to Dagar mu připadal, že zde není tak uvolněný, jako v tom barevném lese.
"My s Cinder právě uvažujeme, že se přidáme do některé ze smeček. Víme o Daénu, Zlaté a tahle je další. Do Daénu se nám moc nechtělo, Zlatou zatím moc neznáme. Mají to tam hezké, ten zlatý les a tak. Ale ještě jsme si nebyli jistí." Chtělo to mnohem více informací a tak.

"Já myslím, že by šlo obojí." Odpověděl a podíval se na Astrid, co ona na to. Konec konců je na ni, koho do Alateyské smečky přivede. On v tom neviděl problém, ale rozhodnutí bylo plně na ni. Co se týkalo magie, s tím problém neměl. "Takže tys do teď svou magii nevyužíval?" Zeptal se Dagara. Mezi tím promluvila Astrid. Xander se uchetl, "myslím, že bychom si na ty houby měli dávat pozor všichni. Teda pokud nebudeme mít zájem na tom vidět trávu s očima a tančit s kytkami." Musel se tomu opět zasmát, protože musel vypadat asi jako úplný blázen. Utěšovat ho ale mohlo, že sjetí byli zřejmě všichni, nebo skoro všichni, takže jeho šílenství možná ani nebrali jako šílenství.
"Taky toho vlka neznám. Ale myslím si, že je hodně zmatený a sám asi neví, kým by měl být a kam se zařadit, proto se choval tak, jak se choval. Byl moc mladý, možná ještě vlče." Uzavřel to o Zeiranovi. Takoví příliš mladí vlci to mají těžké. Většinou ještě neví, co by chtěli a to je děsí nebo rozčiluje. Tou fází si asi musí projít každý. "Říká se tomu dospívání." Na otázku: Proč mají vůbec někteří potřebu být protivní? Co jim to do života dává?, odpověděl Xander takto: "Mají k tomu různé důvody. Někdy neví, co chtějí, viz to, co jsem popisoval. Pak jsou to různé potřeby si něco dokazovat. Třeba to, že jsou lepší než druzí a pak to vyjadřují takovým chováním, které působí zle. No a taky to mohou dělat z bolesti. Něco jako taková ochrana. No, jak se říká, obranou je útok, chápeš?" To byla odpověď Dagarovi.
Pomalu se vydali dál do lesa. "Myslím, že nejužitečnější mohou být Hadí tělo a Křínka. Ale k čemu by se mohla hodit kytka, která za deště chodí, to zatím netuším." Alespoň mohl odpovědět i on na tu otázku, kterou jim Dagar položil. "Možná bychom si měli některé rostliny později nasbírat, abychom je měli na pozdějc, až nebudou růst." Alespoň to té chvíle, než se je naučí vyvolávat pomocí magie. Tak ho to jenom napadlo. Astrid tedy určila směr, kterým se vydali a prošli takto lesem. "Nemyslím, že se budou hýbat před námi. Možná mění své pozice, když se nikdo nedívá." To by dávalo smysl. Alespoň určitý smysl.

>>> Tajga

Ještě než Shine odešla, tak Xander přikývl, že ano, že on je Xander. Pak se vlci porůznu začali vytrácet, stejně jako se předtím odpoledne sešli u toho zlatého jezera. Na otázku Astrid, jestli opravdu vypadají jako ségry, předpokládal tedy, že si to patrně myslel jenom on, Xander máchl ocasem ze strany na stranu. "Při tomhle světle měsíce bych řekl, že ano. Ovšem vaše pachy jsem nezkoumal, což asi byl ten kámen úrazu. To ty houby. Úplně mě poblouznily." Zdálo se, že účinky houbiček pomalu odeznívaly i u tohoto vlka, ale náladu mu to rozhodně nezkazilo.
Pak promluvila o Alatey. "V horách, tak to by mě opravdu zajímalo. V horách jsem jako doma." V tom se béžová nemýlila, že by se Xanderovi takové místo mohlo líbit. Určitě by mu to mohlo připomínat domovinu. A zcela jistě měl touhu o tom vědět víc. Zavrtěl ocasem a pohlédl na Dagara. "No, jasně, že se k nám přidej. Chceš se také dozvědět o Alatey víc? A když ne o smečce, můžu ti vysvětlit tu magii, kdybys měl zájem." Nadhodil Xander. Náhodou by bylo fajn, kdyby měl taky nějakého kámoše. Alespoň by si z něj někteří neutahovali, že se kamarádí jen se samicemi. A vlastně každej potřeboval někdy taky pokecat se stejným pohlavím, no ne? Xander celkem nadšeně sledoval Dagara, jak tuto nabídku přijme.
Na Dagarovu otázku, jestli by se mohli ztratit odpověděl: "Je to docela možné. Jsou zde místa, která jsou hodně spletitá a kde najít stopu nebo stezku je skoro až nemožné. Ale tady? Tady nevím. Jestli pravda, že se zdejší stromy pohybují, možná. Jen jestli to není jenom výplod z účinků hub. Ale docela bych tomu i věřil. Zdejší ostrovy jsou magií nasáklé. Dějí se tady různé neobvyklé věci."
Na další větu, že by bylo fajn jít tu stezku zase někdy, musel souhlasit. "To by rozhodně bylo super, si to zopakovat a hlavně se dozvědět něco nového."
Teď zareagoval na Astrid. "To ano a moc nás tady už nezůstalo, takže? Kam půjdeme my?"

Zubří pláň >>>

Zasmál se. "Asi máš pravdu, Krtek je, přinejmenším zajímavé, jméno. Ale stejně jsem zvyklý spíš na Xander." podotkl se smíchem. Astrid řekla, že je z Alateyské smečky. To byla určitě nějaká další neboť Zlatá to nebyla a Daénská též ne. "Alateyská smečka? Tu ještě neznám, jaké to tam je?" Zeptal se se zájmem. No a na její žádost o průvodcování po ostrovech ji řekl: "No, dlouho tady sice nejsem, ale nějaký kus ostrovů bychom prozkoumat mohli. Proč ne. Už jsem zjistil, že se dá z tohoto ostrova přejít na druhý na dvou místech." Prozradil vlčici. "Třeba by se k nám mohl přidat i Dagar, mohl by poznat ostrovy, trochu a třeba se naučit zacházet se svou magií." Navrhl.
Dorazili do lesa, kde už jednou byl. Znal to tady, tedy, z pozice toho, že tady byl, takže by spíš bylo příhodné říci, že to tady poznával. Byl to ten les s barevnými stromy. Atreas chvíli mluvil. Xander přemýšlel, jestli se mu ještě trochu pletou slova nebo ne. Jemu se tedy nepletly, ale za to měl výbornou náladu a tlamu ještě ukecanější než obvykle. Nebo to bylo s tím kecáním tak na stejno? "Začarované stromy." Zopakoval po Atreovi. Ovšem, pak tenhle les musí být Začarovaný les. Zavrtěl ocasem, protože to dávalo smysl. "No jasně, že ano. Bylo to hodně zajímavé, tedy pokud to tady opravdu končí a není to nějaký chyták." Zasmál se. Asi jako každý ze zdejších i on by rád pokračoval, ale byl konec.
Chvíli sledoval, jestli se stromy pohnou, ale hýbaly se jenom asi jako ta tráva, jenom pomaleji, čili se kývaly ze strany na stranu a ševelily listovím. Pak naslouchal i dalším slovům, které Atreas řekl o magii země a o tom, že by měli být schopní je vyvolat. Teprve teď, jako by mu došlo, že má nějakou magii. Ale nezkoušel ji zatím, bylo zde hodně jiných podnětů.
Atreas zmizel mezi stromy a hned po něm i černý vlk - Zeiran. Mireldis vyvrátila domněnku Xandera o sesterství s Astrid. "No, nevadí, dost se podobáte." řekl na to Xan. "Pěkné jméno, to je pravda." Zaslechl, že je ze Zlatého lesa a že patří do smečky tamních vlků.

Modrý kořen byl opravdu chutný a křupavý, asi jako batáta nebo topinambura. Xander chroupal jako králík, když na něj vlčice béžové barvy promluvila. Ihned se na ni otočil s širokým úsměvem. Oslovila ho jako by byl malý černý hlodavec s širokýma packama a vlastně skoro i byl. Tedy přinejmenším obrazně v tu chvíli, kdy se tak vehemntně dobýval ke svému nynějšímu úlovku, který chroupal. Polkl a promluvil: "No, vlastně je dost dobrý. Ale jsem Xander. A jaké je tvé jméno, smím-li jej znát, ctihodná slečno?" Nevěděl do jakého přesného věku ji přiřadit, tedy alespoň ne pod účinkem těch houbiček. Zdálo se mu, že z ní sálají paprsky jasného světla. "Čím, ti může prostý poutník po ostrovech Mois Grisských, posloužit ještě více?"Zajímal se. Byl ochotný udělat téměř cokoliv.
Zaslechl, jak něčí hlas říká, celkem nazlobeně, ale i ublíženě, že to není jeho vina. Identifikoval, že to je hlas Atrea, toho cizince a jejich průvodce. Ohlédl se, aby zjistil o co jde, ale nepoznal, o co vlastně. Nicméně pak Atreas sliboval, že jim ukáže chodící stromy. "Chodící stromy? Tak to bych chtěl vážně vidět. To musí být úžasné, nemyslíš?" zeptal se béžové. "Pojď, podíváme se na ně. Půjdeš také, že ano?" Rozhodně je vidět chtěl a tak se za průvodcem bylinkářem vydal. Atreas cestou poukazoval na další z rostlin, která byla krásně modrá, to se mu líbilo. "Jé, zase modrá! Ta se taky jí?" Ptal se s nadšením. "A jsou také nějaké léčivé?" vyptával se dál Xander. Všiml si, že se k nim připojila i Shine. "A ty jsi Shine, že?" Zeptal se ji, aby se utvrdil v tom, že předtím slyšel její jméno správně i když se nepředstavovala jemu, ale Dagarovi. "Taky chceš vidět ty chodící stromy? Já určitě ano." Broukal si spokojeně a patrně pořád ještě sfetovaně z houbiček.
Další koho si všiml, byla druhá světlá vlčice. No, vlastně by si mohl v tuto chvíli myslet, že ty dvě jsou ségry. "Jé a tobě jak říkají? Jsi její sestra?" zeptal se Mireldis, protože její jméno neznal a zároveň poukázal na druhou béžovou. Jedna měla černý nos a druhá růžový. Takhle by si je mohl zapamatovat. Ale to se už představila Shine. Takže nakonec i její jméno zjistil.
Ten mladej černej se znaky, které mu běhaly po těle se náhle zjevil u nich a jak se zdálo, narazil do Mireldis, na jeho předešlou poznámku, ani Xander nereagoval, neboť byla až příliš legrační na to, aby mohla být pravdou. Navíc, Xander neměl potřebu se rvát s mladým vlkem, který navíc působil jako velmi nestabilní jedinec. Ten měl jistě sám dost starostí se sebou samým, tak proč by jej Xander měl nějak provokovat, že? Věnoval mu jen milý úsměv, ale to bylo tak vše. Narozdíl od Taylora, magii nepoužil, ani na to nepomyslel, proč taky, když hrabání bylo tak zábavné, no není-liž pravda? Stejně nepoužil ani čich, na to aby rozklíčoval, zda jsou nebo nejsou béžové vlčice sestry, proč? Protože by to nebyla taková legrace, jako se sfetovaně vyptávat za rytmu neslyšitelné hudby a bouřlivého tance zírající trávy.

>>> Začarovaný les

Takže to tipl správně a Dagar tady byl krátce. Opět se potvrzovalo zdejší pravidlo, že většina vlků z ostrovů na ostrovy byla přenesena. Jen hrstka se zde narodila. "Jako většina z nás." zareagoval na Dagarovu větu o délce pobytu na ostrovech. "Ani já tady nejsem nijak dlouho. Nějaký ten den ano, asi od podzimu. Ale není to bůh ví jaká doba na to, abych to tady poznal, takže stále mám co objevovat." Mluvil a usmíval se. Jenom se mu zdálo divné, že tráva s očima stále na ně kouká a tančí. Jeden by se hnedka přidal a zadováděl si taky v rytmu zběsilé muziky.
Podíval se tam kam Dagar, když řekl náhle 'koukej', ale kromě černé oblohy nic zvláštního neviděl. To už ale Dagar mluvil na černého vlka s modrými znaky, které, mimochodem, se na něm vlnily jako modří zářící hadi. "Měl bys něco udělat s těmi znaky, aby ti neutekly z kožichu," poznamenal k Zeiranovi a hned na to se podíval na další kytku s ocáskem lišky. "No jo, vážně kreslí..." zaujatě se díval na vlnící se liščí ocásek. Mezi tím toto zírání přerušil jekot, který Xanderovi trhal uši. Neměl rád hluk. Proto uši stáhl k hlavě a pobouřeně se zadíval na mladého vlka, kterému po těle běhaly modré znaky. Už už chtěl něco říci, když si všiml, jak mu u tlap roste cosi. Kytička s bílými květy. Cože to? Aby neuplavala? proč by měla plavat? Vždyť tančí. Dal hlavu na stranu a pak řekl ke kytce: "Hele, nekoukej tak na mě. On řekl, že tě mám vyhrabat." Ačkoliv to asi neřekl Xanderovi, ale to mu v tom chumlu poblouznění bylo i celkem jedno. Pustil se do hrabání, načež hlína lítala i s kusy trávy na nejbližší vlky. "Modrý kořen! Modrý!" Nadšeně vyštěkl a popadl květinu do zubů. "Modlý, modlý..." Radostně si poskočil a pak začal obíhat Dagara dokolečka. Jednou dvakrát, následně se vydal obíhat další vlky, až se dostal k Astrid, jejíž jméno neznal. Zastavil se před ní. Položil ji kytku s modrým kořenem k tlapkám. "Je libo modrý kořen?" No na to se vrhl k další květině a začal znovu horlivě hrabat, až se dohrabal k dalšímu modrému kořenu. Ten popadl a začal ho chroupat.

Zlatý les >>>

Byl tak trochu v očekávání, co se stane, když snědl tu houbu. No, záleželo od toho, za jak dlouho ty účinky nastoupí. Mezi tím, co čekal, co se asi stane, šel společně se Shine a vlkem, který se představil jako Dagar. Kývl na něj a zaposlouchal se, o čem, že se to ti dva baví. Jak zjistil, Dagar neměl s magií moc zkušeností.
"Magie je úžasná, ale zároveň i nebezpečná. Když ji máš, je dobré ji dostat pod svou kontrolu, jinak se ti mohou stávat různé nehody. Dost často totiž bývá magie spjata s emocemi," začal vysvětlovat Xander. "Třeba moje primární, vrozená magie je oheň. No, já bych spíš řekl, že je to živel." Díval se na vlka, když mu tohle všechno říkal. "Hádám, nejsi původně odtud, že ne?" Teď však vyčkal na odpověď Dagara. Xander se mohl mýlit, vlk mohl být ostrovanem od narození. Ovšem pokud tomu tak bylo, pak by bylo s podivem, že by byl překvapený z magie, když tyto ostrovy jí byly přímo nasáklé, řekl by Xander.
Pak stočil pohled na Shine. "Ani bych se nedivil, kdyby tohle byla zase jedna ze zdejších specialit. Výprava, na jejíž cestě nás čeká něco záhadného, magického, nepředvídatelného." zazubil se na ni. Byl tady na ostrovech sice krátce, ale za tu dobu se stihl propadnout do říše mrtvých, vidět skřítka, potkat pana Wu, jít do Svatyně, být střelen amorovým šípem do zadnice, bylo toho dost.
Po chvíli chůze začal mít zvláštní pocit. Tráva před ním se vlnila, jako vlny na moři, ale vítr na těle spíše necítil, ačkoliv nejspíš nějaký přeci jenom vál. Nicméně, neodpovídalo to tomu, co viděl a co cítil. Měl pocit, že ta tráva tančí. Vlnila se a potom otevřela oči. Každé stéblo trávy mělo své oko. "Vidíte to taky? Ta tráva se na nás dívá!" řekl Xander s naprostou jistotou. žádné stíny, jen stébla trávy a oči. Plno očí. "A jak vrtí boky, hm..." zřejmě na něj už začaly působit ty houbičky. Sledoval rej trávy a díval se do těch nespočtů očí, které se mu mihaly před očima. "Pozor, ať na ně nešlápněš!" vykřikl najednou Xander, když chtěla Shine udělat krok a on viděl, jak se pod ní vlní tráva a kulí na ni své oči.
Mezi tím, co Xander viděl divoký rej luční trávy, jejich průvodce a ten černý vlk se spolu bavili, jako nejlepší kamarádi. Přišlo mu, že má mladej najednou nějak moc chutě do života, na to, že se chtěl údajně zabít. Bylo zvláštní, jak rychle obrátil, ale to bylo vše, co mu tak bleskově prolítlo hlavou. Vždyť měl kolem sebe tolik očí, že věnovat všem pozornost, prostě nešlo. I když by rád. Rád by poznal vlčici z Alatey, však nebyla k tomu zrovna příležitost. Všude tančila ta tráva divoká.
"Liščí ocas? Kde?" Xander se začal rozhlížet, hledajíc marně v divoce tančící trávě lišku. "Štětec? Z lišky?" Vlci sice lišku mohli považovat za kořist, ale jemu to přišlo trochu proti srsti, bylo to, jako by měl jíst vlče a to nebyl jeho styl. "Nechci trhat liškám ocas." zabručel a uskočil, aby se vyhnul zase dalším očím, které na něj zíraly z trávy. "Proč je tu tolik očí?" zeptal se spíš jen tak. I přes to se však přiblížil k rostlinám, kterých si konečně všiml. K těm liščím ocáskům. Zíral na jednu z nich. Vlnila se tak zuřivě, jako ostatní tráva. "Chceš si zatančit, drahá liško? Neboj se, Xander ti neublíží." Chlácholil květinu, která měla oči na ocase.

Všechno se snažil si zapamatovat. Každé slovo neznámého vlka, který se jevil jako přátelský tvor, což Xanderovi vůbec nevadilo, ba spíše naopak. Byl rád, protože sám byl dosti ukecaný a přátelský, takže byl rád za přátelské přijetí ve společnosti tohoto vlka. Nakonec i jemu přišla odpověď. "Těší mě, Atreasi. Mé jméno je Xander." více říkat nebylo třeba.
"Takže hledáme Hlucinu snotvárnou, která je zelená." Zopakoval si spíš více méně pro sebe, ale aby si to ujasnil. A vlk, který již nějakou houbu našel, snad našel nějakou stromzitku. Šel se tedy na ni také podívat. Než dorazil, uslyšel za sebou 's dovolením' a tak tedy uhnul, aby mohla projít ta černá vlčice se znaky, která prý údajně byla rodinou tomu mladému vlku, který měl trable u jezera. "Oh, jistě." Věnoval vlčici milý úsměv a pak i on se dobral k houbičkám, které si nejdříve očichal, prohlédl a potom i on ochutnal jednu z nich. Chutnala jako houba, řekl by.
Protože teď stál u černé, jejíž jméno, snad zaslechl správně, že Shine, tak na ni znovu pohlédl v očekávání, co to s ní asi provede, ta houbička. "Jsem zvědavý, co se teď bude dít." řekl mimochodem.
No pak se všichni rozešli směr pláň a tak i on, nyní kráčel vedle černé a téže hnědého vlka, jehož jméno ale přeslechl. (Dagar)

>>> Zubří pláň

Zlaťák >>>

Velmi dobře poslouchal i když se to nemuselo tak na první pohled jevit, ale všechno si ukládal do paměti. Tedy i to, kde se ty zmíněné řasy vyskytují a přemýšlel, jestli tím dalším jezerem myslí to křišťálové u jehož břehu potkal Solfataru nebo to druhé, do nějž se museli potopit, aby získali zpět svoji duši. Jedno, nebo druhé to jistě bude. Možná dokonce obě? Určitě si řekl, že to někdy prozkoumá, bude-li mít k tomu příležitost.
Když došli do zlatého lesa, začal mluvit o stromech. Ano, už dříve je s Cinder obdivovali. Byl to krásný les a i za tmy působil neobvykle a neskutečně krásně. Jak se však ukázalo, kvůli nim do lesa prý nešli, ale pravým důvodem, proč se všichni dostali do Zlatého lesa se staly houby.
"A mají ty houby nějak konkrétně vypadat? Rostou jen ze země nebo snad na kůře stromů? Mají nějakou specifickou vůni?" Zajímal se Xander. "A jak ti vlastně máme říkat? Pokud ti máme pomáhat, nerad bych na tebe volal 'hej ty', že ano." To mu též přišlo na mysl. Přece na něj nebudou volat 'vlku z jezera' nebo 'zkoušený'.
Pochopitelně neznal zdejší flóru ani faunu, ale najít houby by nemusel být zase až takový problém.

Xander se uchetl. "Možná ano, ale nekaždý Alfa je tak ctnostný. Některým je fuk, co se s jeho členy stane." I takoví Alfové byli. "Nebo alespoň někteří členové smečky jsou jim ukradení." Nemyslel zrovna sebe, ale přišlo mu, že královská smečka horské strážce jen využívá a zrovna moc ochrany nebo podpory od královských nemohou čekat. Nikdy nemohli, vždycky spoléhali hlavně na sebe a přesto jim pořád pomáhali. Tohle prostě on nechápal. Proč královským chce být jeho otec věrný. Proto odešel. Nedokázal se podřídit někomu, komu nevěřil. "Ale je fajn slyšet, že jsou i Alfové, kterým na smečce záleží." Jo, to bylo povzbudivé. No, třeba si tady najde smečku v níž bude spokojený, společně s Cinder, třeba někdy v budoucnu, až se dokonale poznají, založí rodinu a ostrovy se stanou jejich domovem. Stejně jim nic jiného nezbývalo, asi. Z ostrovů se nejspíš dostalo jen málo vlků, jestli vůbec.
"To chápu. Je vlastně vždycky nebezpečné, věřit komukoliv neznámému. Je to vždycky riziko. sázka. Buď to klapne a bude to v cajku, nebo tě cizí podrazí. Využije zradí ublíží ti. No jo. Ale nikdy nevíš, kdo před tebou stojí a pokud mu nedáš šanci, budeš sám. Je to od extrému k extrému. Chce to správný podíl důvěry a opatrnosti." Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. "V podstatě jsem cizinec. Jo. něco mě tady vyplivlo a já se ještě téhož dne propadl do říše mrtvých. Ale musel jsem Solf věřit, protože k čemu by mi bylo ji od sebe odehnat ve světě, který byl pro nás tak cizí. No, další den jsem při čekání na ni, až si vyřídí své záležitosti narazil na novou cizinku, kterou moře akorát vyvrhlo. Musel jsem ji pomoci. Vlastně co jsem tady, dějou se pořád nějaké zajímavé a neznámé věci. Další den jsem potkal Cinder, která také zrovna přišla z moře. Byla na tom ale podstatně lépe, než Astra. Pořád se se něco děje. I teď, řekl bych." podotkl.
Na větu o tom, co mladej vlk dělal, že ho Taylor chápe, Xander jenom přikývl. Zareagoval až na to další. "To je pravda. Smrt řešením není. Vlk musí čelit tomu, co se mu postaví do cesty, ale ne vždy s tím bojovat." Chápal, že jsou v životě i těžké situace. Třeba smrt blízkého. To už zažil. Smrt člena rodiny.
"Jo, to ví. To je dobře. Je dobře, že tam má někoho komu věří." Základ toho, aby mu mohlo být pomoženo.

Někteří vlci se zajímaly rostliny a zdálo se, že neznámý cizinec rostliny opravdu miluje, s jakou chutí se jal vysvětlovat. Xandera to tedy také zajímalo. Stejně bylo zvláštní, že si nevšiml, že by se do jezera potopil. A zřejmě ani Taylor ho neviděl se ponořit. No, asi oba nedávali pozor. Což bylo sice divné, ale asi ne nemožné. "zkoušky Stezky?" Nic podobného neslyšel. Nebo ano? Možná, jen si to nedával dohromady s tímto. Ale i když nevěděl co to je, zaujalo ho to. Nebyl jediný, kdo se zajímal o termín, který cizinec řekl. No, ani Xander neznal vlky, natož faunu a flóru zdejších ostrovů.
Pohlédl na Taylora "Docela mě i zajímá, o čem to ten jezerní vlk mluví, co ty? Půjdeš to taky omrknout?" zeptal se Taye a sám se zvedl. Otřepal se a vydal se za vlky.

>>> Zlatý les

Xander poslouchal, co Taylor říkal. Postřehl i tu chvíli, kdy mlčel, než začal mluvit. Možná si promýšlel, co říci, jaká slova zvolit. Nebo myslel na jiné události, to Xander, pochopitelně vědět nemohl. "Chápu. Asi je to težké mít zodpovědnost za všechny. Ne každý, kdo ji má, ji skutečně má." Xander zase přemýšlel nad jeho domovinou. Z jeho pohledu se o ně jejich královská smečka nestarala tak, jako to dělal jeho otec. Jako by tu zodpovědnost královská Alfa neměl. Nebo ne vůči všem svým poddaným. "Tím nenarážím na tebe. To by bylo ode mne troufalé, a mimo mé zásady. Nikdy nesoudím vlky podle krátkého dojmu. Na to, abych si dovolil je soudit, je třeba víc času a pozorování. Takže vlastně u mě jsi v pohodě." řekl na to dlouze, svým způsobem Xander.
"I já bych se měl omluvit. Můj oheň mě často ovládá a pak jednám... ugh... trochu zaslepeně?" Sice vůči němu neprojevoval předtím žádně ohnivé reakce, tedy ne v tom slova smyslu, jak by to obvykle každý pochopil, ale reagoval na něj tak chladně, protože prostě jeho ohnivé já ho nutilo stavět se k němu stejně.
Ale teď byl v pohodě.
"Ah... tak... je dost mladý, teda, alespoň tak vypadá. Vlastně, nikdy jsem moc nedokázal pochopit vlky, kteří si chtěli vzít život." Co je k tomu vedlo a bylo to skutečně tak hrozné, že je to přimělo sáhnout si na život? Stálo jim to za to? Tohle prostě nechápal a chápat možná ani nebude. "Tak snad už to bude dobré. Zdá se, že jsou u něj ti správní." Hádal, samozřejmě nemohl vědět, jestli jsou ti vlci správní na to, aby mu pomohli, jen to tak vypadalo.

AKCE - zahrádka 1
Nebe se začalo smrákat a spustil se z něj i déšť. Náhle si Xander všiml, že přímo z jezera vystoupilo něco. To se ukázalo jako nějaký vlk, který se asi potápěl, ale co bylo zvláštní, že si Xander nevšiml, kdy do té vody onen neznámý vlezl. U nohou měl pak nějaké kytky. Náhle si kýchl a zablýsklo se na celém okolí. Xander musel na chvíli zavřít oči, jak jasná záře to byla. No, neznámý chtěl být suchý.
"Myslím, tedy zdá se, že je tady dost vlků, kteří by tě mohli osušit, ale jak řekla ta vlčice, omlouvám se dámo, ale neznám Vaše jméno, pokud někdo nemá nějaký štít nebo neumí zastavit déšť, budeš se asi muset smířit s mokrým kožichem." řekl upřímně. "Možná, kdybych dokázal ze země nechat vyrůst obrovský lopuch a připevnil ho k tobě pavučinou, možná bys vydržel být suchý..." uvažoval nahlas. Ani nevěděl, proč reaguje na neznámého.
Pohlédl na Taylora, jako by čekal, že také něco řekne. Nebo možná bude mlčet, ale přišel mu jako starší a zkušenější vlk, než byl Xander.

Seděl a jen se díval kolem sebe, občas na skupinku a jinak také po okolí. Co tady vlastně dělám? Pomyslel si Xander. Nemusel by tady být. Mohl se sebrat a jít dál, ale napadlo jej, že by se třeba jeho zbytek z úlovku mohl hodit. A když tady chvilku posedí, alespoň si odpočine. Ušel hodně kilometrů, tak pauza neuškodí. Zadíval se na hladinu jezírka, jehož voda se zdála být žlutá. Žlutá až zlatá. Zvláštní to úkaz, jako spousta míst tady na těchto ostrovech.
Střihl uchem, protože zaslechl kroky a když se podíval uviděl, že jde Taylor přímo k němu. Když došel, kecl si na zadek vedle Xandera. Xander se na něj podíval. Zdálo se mu, že je Taylor již v lepší náladě, tedy, co se týkalo jejich setkání, samozřejmě měl asi nějaké starosti těmi vlky, co zůstali ve skupince. Xander se tiše uchetl, "jo, to tedy nezačali. Ale všechno se dá napravit." Všechno, pokud to nedošlo k fázi zlomu, což ale u nich dvou nedošlo.
"Zdá se, že něco svedlo vlky zase dohromady." Zajímalo ho, co se tam stalo a taky, co tady dělá Taylor a kde je Solf? Ale nechtěl otázky na Taylora vychrlit všechny najednou. Třeba se dozví víc, když mu dá prostor.

Bašta >>>

Blížil se k jezeru a už viděl i skupinku vlků, z níž jednoho vlka poznával. Se zbytkem zajíce se tedy vydal k oné skupince, ale nešel tam jako starý známý, ani nevěděl, jestli jsou to jen náhodní vlci, co se potkali, nebo smečka, takže byl spíše obezřetný a nejdříve se snažil zjistit, co se to děje.
Co si tak mohl vyložit, bylo to, že Taylor se snažil osušit mokrého černého vlka s modrými znaky.
Všiml si i světlé vlčice kousek od skupiny. Nezdálo se, že by k té skupince patřila, neboť se držela dál od nich.
Mezi tím, co sledoval osamělou světlou vlčici, ke skupince se přidal další vlk. Podle toho, co mohl vypozorovat, zdálo se, že někteří se znají, takže teď si nebyl jistý, jestli se má k nim přidat, nebo raději být stranou. Třeba tam měli nějakou sešlost, ale určitě se něco přihodilo.
Popošel blíž, ale pořád byl dostatečně daleko, aby nenarušoval jejich prostor. Tam se posadil na břeh a položil zbytek ze zajíce na zem. Zatím ho nejedl, třeba by se mohl hodit, pokud ho požádají o pomoc. Nechtěl se vnucovat a rušit sešlost.