Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 5/5

A opět to nemělo žádný účinek. Všechny pokusy fyzicky kočkovitou šelmu zastrašit, přinutit ji odejít, aby nechala vlka a jeho kořist na pokoji, skončily stejně. Beze změny. Xanderovi nezbývalo než vytáhnout těžký kalibr. Tedy začal pozvolna. Nechtěl se vyčerpávat víc, než by třeba stačilo. A tak pomocí pavučiny, vystřelil na rysa a jeho tlapy se svázaly k sobě. Xander se potom rozběhl pryč s úmyslem, tam kočku nechat. Třeba mu dá pokoj a zbrzdí ji to.
Ale mýlil se, kočka se z pavučiny dostala a brzy vlka dohnala. Takže Xandrovi nezbývalo, než na ni vypálit ohnivou kouli. Tak tohle kočku přinutilo zastavit. Uhnula se však a trochu nejistě na Xandera pokukovala. Xander nepřestal a vypálil po ní další a další kouli. Kočka uhýbala, ale brzy ji jedna zohnivých koulí zasáhla a to se jí nelíbilo. Teprve v ten okamžik si nejspíš uvědomila, že si zahrává s ohněm a bude-li pokračovat, stane se z ní jen další kořist. Ještě po ní vypálil další dvě ohnivé koule, avšak to už kočku přesvědčilo a konečně utekla do lesa.
A tak se Xander, nyní už bez doprovodu hladové šelmy, mohl vydat na cestu domů.

→ Hraniční pohoří (přes Kvetoucí louku)

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 4/5

Ovšem chtěl se rys vzdát? Ne. Uskočil a naježil se také. Prskl na Xandera a zamňoukal varovně. Xander se nehodlal nechat zahnat kočkovitou šelmou. Na to byl rys dost malý. Ale proč neutekl? Má hlad. Hodně zvířat má teď hlad. Možná byl vyhnaný ze svého teritoria, anebo jsem já na jeho písečku? Heh? No jo, to by mohlo být docela možné. Odfrkl si a s vrčením se na rysa vrhl Zajíce pořád držel v tlamě, protože pustit ho znamenalo, že by mu ho kočka mohla ukrást a to, Xander jednoduše, nechtěl. Rys prskal a uskakoval, jak na něj vlk nabíhal. Kočka nehodlala utéci. Ani po takovém útoku na svou existenci. Takhle udělal vlk několik pokusů o zastrašení rysa a ten všechny pokusy ignoroval, nebo zkrátka neustoupil.
Xander zaplul hlouběji do lesa a rys za ním. Když Xander zrychlil, rys také zrychlil. A tak se vlk znovu zastavil, aby znovu na rysa naběhl.

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/5

Ten, kdo se za Xanderem plížil, nebyl vlk, jak, tak trochu Xander doufal. Po celou dobu předpokládal, že by to mohl být zbloudilý vlk, nebo že se mu to jenom zdálo a to, že slyší kroky za sebou, byla jenom nějaká halucinace. Ale nebylo to tak. Ten, kdo se za ním táhl z Mlžných plání byl rys. Byla to kočkovitá šelma a ačkoliv byl rys o mnoho menší, než Xander, vypadalo to, že má hlad a že ten ušák, byl rysova pochoutka.
Xander se na rysa otočil a zavrčel. Chtěl ho odehnat. Teď, když oba na sebe dobře viděli, měl by rys prostě vzít do zaječích na způsob toho zajíce. Jenomže to šelma nehodlal udělal. Sice nezaútočila, ale zdálo se, že ať se Xander hne kamkoliv, rys se za ním potáhne. Tak to ne. Xander vycenil zuby, naježil srst a výhružně na kočku naběhl. Ne úplně k ní, ale chtěl ji přimět, aby utekla.

...Mlžné pláně
(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/5

Xander kráčel ještě stále po pláni plné mlhy, když uslyšel kroky za sebou. Někdo jej pronásledoval, ale mlha jej ukrývala dokonale. Slyšel pouze ty kroky. Pomalé, ale vytrvalé, jako by ho následovaly a čvachtavé. Když se Xander zastavil, kroky zpomalily, nebo zastavily také. Když se rozešel, kroky zrychlily též. Jako by ho ten, kdo jej pronásledoval, sice následoval, ale neodvažoval se zaútočit jen tak hned. Možná Xandera jen sledoval? Xander se snažil větřit, aby do nosu natáhl pach toho, kdo za ním šel. To se mu tak dobře nedařilo. Vítr totiž foukal od něj k pronásledovateli.
A tak kráčeli oba plání, dokud se mlha nerozestoupila a Xander nevstoupil do Začarovaného lesa. Teprve tam se ukázalo, kdo Xandera pronásledoval.

...Červená louka (přes Sněžné tesáky)
(II)× Ulov si na horší časy (2b)
(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/5

Došel až k portálu, kterým prošel na první ostrov a objevil se ve Sněžných tesácích. Měl hezkou nálož Rumněnek a vydal se se z hor dolů. Než z nich ale sestoupil úplně, stačil se podívat na malý ostrov. Tedy na to, co z něj zbylo. Zdálo se, že jediné, co nebylo pod vodou, byly ty malé hory na něm. Jestli takhle budou vypadat i zbylé dva ostrovy, no potěš! Pomyslel si Xander. Situace nebyla dobrá. Rozhodl se vrátit co nejdříve do Alatey, aby uschoval Rumněnky. A tak přes Mlžné pláně pokračoval směrem k Začarovanému lesu. ANi se nepokoušel hledat svůj označený strom, to už zkoušel, ale nenašel ho, nebo našel zpřetrhaný? Teď si to prostě nevybavoval. Do cesty se mu přimotal zajíc, kde se vzal, tu se vzal, z mlhy před ním vyhopkal. Xander neváhal a zaútočil na ušáka. Aby se mu beztratil v mlze, švihl po něm ohnivou kouli. Za zajíce zasáhla a on začal hořet. Xander měl tak pochodeň před očima, než ji dostihl a zardousil. A tak si nesl Ruměnky a ušáka. Ale to ještě netušil, že má společnost a že ten ušák mu do cesty nevběhl jenom tak.

→ Začarovaný les

Ruměnka NPC Atreas (5/5)
Sbíral květiny, a některé, které našel, dal Atreovi a jiné si nechal pro sebe. Však také Atreas řekl, že si je mají nasbírat. Xandera napadlo, že by je mohl donést do smečky a předat léčitelům, aby rostliny uchovaly pro případné použití. "Takže rostou jenom na podzim na přelomu podzimu a zimy? To je docela krátce." Deště takového rozsahu dříve v tuto dobu nebyly, takže nebylo divu, že Atreas předpokládal, že lepší už nebudou, protože je, s velkou pravděpodobností, zatopí voda, která by se sem klidně mohla dostat. "Teď, cestou sem jsem se naučil Paloučtnatku," sdělil Atreovi Xander, jak si spolu povídali o tom, co se od poslední doby, kdy spolu mluvili, naučil. Xander byl ráda, že se naučil i další rostlinky.
A jak chodil sbíral další Rumněnky vlčí. Pak, už jich měl celkem dostatek. "Já už jich mám dost, myslím, měl bych je zanést léčitelům, aby nepřišly na zmar." Rozloučila se Xander s Atreem, popřál mu hodně štěstí a také vyslovil touhu se s ním opět shledat. Rozloučil se i s Bryce a Riccou a zamířil na první ostrov.

→ Mlžné pláně (přes Sněžné tesáky)

Ruměnka NPC Atreas (4/5)
Věděl, že to nebyly dobré zprávy. Co, ale nevěděl a dozvěděl se teprve od Bryce, že se ty dvě setkaly. Za to byl rád. Zasloužily si setkat se. Nejspíš to bylo v době, kdy on plnil svůj úkol zadaný alfou. Kdy jindy, že? To byla jediná možnost.
Chodil loukou, občas se k němu přimotal Atreas, aby mu něco řekl, nebo se Xandera na něco vyptal. "Vlastně ano, nedávno jsem se dozvěděl o Křečce listové, je dobrá na trávení, ale jen v malém množství. Takže když jsme nuceni jíst něco, co už je i na náš žaludek zlé, je to asi dobrá možnost, jak si pomoci od břichabolu." Odpověděl Xander Atreovi. Jo, někdy to možná mohlo být i lepší, než třeba jen žvýkání stébel trávy. Utrhl mezi tím nějakou Rumněnku na kterou narazil, strčil ji do košíčku a pokračoval zase dál ve sběru.
"A taky Plazivec lékařský, je to šikovná rostlinka, na to, že je to plevel. Jsem rád, že jsem se o ní dozvěděl. Je to lehce dostupná rostlina, takže ideální." Možná nevyléčí vše, ale tohle bylo fajn.

Ruměnka NPC Atreas (3/5)
Podařilo se vytvořit takový košík, podobný tomu, co měl u sebe Atreas. No než se nadál, přišly sem nějaké další vlčice. A jednu znal. Přišel tedy blíže k nim, protože jak se soustředil na vytváření toho košíku na sbírání a nošení rostlin, trochu se od Atrea vzdálil. No spíš Atreas se vzdálil od Xandera, který si pletl proutky do sebe.
"Bryce, rád tě vidím." V první chvíli, když ji ucítil, srdce se mu na pár vteřin zastavilo. Ale věděl, že to nemůže být Cinder. A když ji uviděl, byl zase v realitě. "Nemám, pro tebe dobrou zprávu, Bryce. Cinder..." Opět pocítil, jak se mu sevřelo hrdlo, ale musel to překousnout a ona měla přece právo vědět, co se stalo s její sestrou. "Ona, je... mrtvá, je mi to moc líto, Bryce, nemohli jsme tomu zabránit." Xander jí pověděl jen to, co sám věděl. Hovořilo se mu o tom špatně. Ale předal jí ty nejdůležitější informace, které jí předat mohl.
Atreas se k nim přitočil a projevil Xanderovi upřímnou soustrast, pak, ve snaze přivést Xandera na jiné myšlenky je nenápadně pobídl, aby mu tedy pomohli sbírat, že možná nemají tolik času a květiny budou zničené, pokud jich neposbírají dostatek. Xander přikývl a se smutným úsměvem, se rozhodl vytvořit další dva košíky pro obě vlčice. Jak Bryce, tak Riccu. Už věděl, jak na to, jen to chtělo soustředění se na růst proutků, které pak při růstu tvaroval a proplétal. Když byl hotový, pokusil se vyrobit i něco podobného jako provaz. Použil na to jak pavoučí vlákno, tak tenké liány, které do sebe zapletl. Vytvořil něco jako postroje, ale velice jednoduché. "Mimochodem, já jsem Xander," své představení samozřejmě směřoval na šedou vlčici, "Na, tady máte. Nevydrží to sice věčnost, možná jen přes podzim, zimu, netuším, jak dlouho to vydrží, ale alespoň něco. V tom se vám ty Rumněnky nepolámou a neponičí." Vysvětlil a sám se vydal hledat rudé květiny a sbírat je.

Ruměnka NPC Atreas (2/5)
Xander pomocí pavučiny propletl rákosové pruty vláknem nahoře toho zvláštního košíku, tak, aby na rostliny uvnitř nepršelo. Košík zůstával pořád vzdušný, ale rostlinky byly trochu lépe chráněny před kapkami deště. Xander byl s touto inovací spokojený a Atreas snad také.
"Ach, no, jsou to těžké časy Atree, mnoho se od té doby změnilo. Založil jsem rodinu a teď přišel... o část z ní, no..." Nechtělo se mu to rozebírat do hloubky, stačilo říci jen tohle. "Děkuji, je to život, jen doufám, že přijdou lepší časy. Tenhle rok je hodně ponurý, řekl bych." Celé to, co se stalo, bylo toho zkrátka hodně a všechno sdělit Atreovi nemohl, byl by to dlouhý příběh a oni přeci měli hledat květiny Ruměnky, než přijde voda i sem. "To jistě budou. Určitě se najde někdo, kdo ji bude potřebovat. Nějaké si také vezmu." Byl to dobrý nápad. Xander, pomocí magie země, se pokusil vyrobit si podobný košík na rostlinky, jako měl Atreas. Musel se soustředit, ale jako začátek toho, aby mohl Atreovi pomoci se sběrem a sám si několik rostlin nechat, to byl ochotný podstoupit. Byl to také trénink a pilování magie a to nikdy neuškodilo. Konec konců, magie země mu před pár hodinami zachránila život, byl jí vděčný a měl ji rád.

...Nejvyšší hora

Ruměnka NPC Atreas (1/5)
A tak obešel horu a ocitl se na louce plné červených květů. Většinou to bylo hezké místo, ale jak pršelo, dost květin mělo květy zavřené. Nic méně ne všechny. Xander si všiml známého kožichu a zamířil k němu. "Atree, zdravím Vás, těší mě, že Vás opět vidím." Xander zavrtěl ocasem a na krátko se v jeho ustarané tváři zračila radost. A jak se zdálo, stejně nadšený byl i tenhle vlk. Rád viděl tváře, které už znal, ale on byl docela přátelský a rád viděl, kohokoliv, kdo měl zájem o rostliny. Tak si to Xander alespoň myslel.
"Ano? Vypadá to to tak. Mnoho míst na ostrovech je teď zaplavených. Není to ideální doba pro sběr bylin, ale co naplat. Vlci, kteří neovládají magii země nemají mnoho možností," přitakal Xander. Opravdu to bylo tak. "Ruměnka vlčí? To je tedy vzácná květina. Pomohu Vám nějaké další najít. A koukám, že máte velice zajímavý nosič, to se mi líbí. Je to praktické Ještě bych Vám doporučil to tady a tady nějak zajistit proti tomu dešti a bude to dokonalé, co říkáte? Mohu Vám s tím pomoci."

...Furijské hory (přes Ostříž, Rokli)

Xander se vydal z Furijských hor dolů do nížiny na Ostříží zrak. Vypadalo to, že není Ostříž toliko zaplavený, jako jiná místa. Ale dle očekávání místa, která byla u moře, jako pobřeží, tak ta byla většinově pod vodou. Voda prostě byla pojímána všemi možnými zdroji, jako bylo moře, jezera, řeky i potoky v horách. Některá suchá koryta byla taktéž nyní zase plná vody. Xander nakoukl i do Rokle, kde zatím vody nebylo tolik, aby se dala považovat za zaplavenou, ale tušil, že brzy bude. Hádal, že Katakomby už zaplavené jsou. Tam byla vody i bez dešťů, jak poznal, když tudy procházel před pár hodinami. Kolem nejvyšší hory se dal na Červenou louku, tam také voda ještě moc nebyla. Ale vytvářela se na ní drobná jezírka v prohlubních.

→ Červená louka

Dračí průsmyk(přes Severní hory, Němé údolí) →

Zamířil do průsmyku, kde byl překvapen, že ten není vytopený. Možná měl lepší podmínky, než jezero na Lukách. Ale pravdou bylo, že kdykoliv tudy procházel, přišel mu průsmyk docela suchý. No, dnes, dnes byl mokrý, jako vše kolem, ale nebyl ještě zatopený. Když jím prošel, musel překonat pás Severních hor, aby se dostal tam, kam mířil. A z vrcholu mohl spatřit, že zátoka - Irisin ráj, je vyplavený též. Moře se vlévalo do ráje a vše tam bylo pod vodou. Nebo téměř vše. Nahoře se na chvíli zastavil, aby si odpočinul a dal si svačinu. Prostě se už nechtěl tahat s mršinou ušáka a tak ho snědl. V břiše mu bude lépe a Xanderovi vlastně taktéž bude lépe, když alespoň něco sní.
Pak překonal údolí, kde, jak se zdálo, hladina byla výš, to bylo očekávatelné, ale území kolem jezera nebylo zaplavené. Alespoň prozatím. A tak zamířil do hor. Stoupal po svahu po jedné z pěšin, když si všiml nějaké vlčice opodál. Pohlédl na ni, aby rozpoznal, že něco sbírá v trávě. To, samozřejmě, Xandera zaujalo a tak zamířil k vlčici. Sledoval, jak ty květiny sbírá opatrně, snad aby je nepoškodila nebo...? Vlčise si ho všimla, a oznámila mu, že jsou tyhle žlutokvěté rostliny, podobné pampelišce, prudce jedovaté. Přikývl, že to chápe a zadíval se na jednu z těch rostlin. Opravdu by na první pohled řekl, že se jedná o pampelišku, nebo jinou takhle podobnou květinu rostoucí na loukách. Naslouchal dál, "Takže listí je jedovaté, to proto jste tak opatrná při jejím trhání." Samozřejmě měl na jazyku i další otázky, třeba to, k čemu by se ten květ dal využít. Jak přesně ten jed působí a nedal by se využít k léčebným účelům v malém množství? Co když to, co není poživatelné se dá použít k povrchovému léčení ran nebo vředů či? Proč tyto rostliny sbírá. Hodlala tím někoho otrávit? Nebo pro jejich sběr měla jiné využití? Žel, co s nimi zamýšlela Xanderovi neřekla. Nezdálo se, že by mu na otázky chtěla odpovědět víc a nebo víc sama nevěděla. Každopádně, Xander si jednu z těch rostlin dobře prohlédl, očichal si ji, zapamatoval si, jak vypadá květ, jak stonek a listy a kde rostlina rosta. Možná, že když se dá zaměnit s pampeliškou, bude růst hlavně na lukách? Ale očividně se jí daří i na svazích hor. To, konec konců, pampeliškám taky. Zajímavé. Posléze se s vlčicí rozloučil a nezapomněl jí ani poděkovat za vstřícnost a protože se zdálo, že víc informací, ohledně Paloučnatky, z ní ani nedostane, mile se na ni úsmál a pokračoval dál.

→ Nejvyšší hora (přes Ostříž, Rokli)

... Most (přes Les u Mostu, Luka)

Překonal most. V tomhle dešti to také nebylo nejlepší, ale co mohl hnědý vlk dělat. Mohl tak maximálně pomocí magie země ještě most zpevnit. To, by asi byl i dobrý nápad. Zajímalo by mě, jestli je tenhle most pouze magického původu, nebo zda byl vybudován za pomocí magie, či je pouze čistě přírodního charakteru z konstrukčního hlediska. Dal by se vyztužit? Zpevnit? Aby byl bezpečnější? Tyhle myšlenky ho prostě napadly.
Na druhé straně prosvištěl les, který byl příjemnější, než ten na druhé straně mostu.
Když procházel kolem jezera, pachy zde nějaké byly, ano. Museli se zde pohybovat vlci v posledních hodinách. Ale veškeré stopy po zápase, boji či tom, co se zde odehrálo, byly pryč. Smyty deštěm. Ani se k jezeru v podstatě nedalo přiblížit tak jako dříve. Bylo totiž větší a rozlité do okolních luk už jen tohle stopy dokonale smylo a vyplavilo. Tak to nechal být alespoň měl jasno, že i tady se záplavy vyskytují, tak jako na Ledových pláních a Rozbitém severu.

→ Furijské hory (přes Severní hory, Němé údolí)

Tundra (přes Nížinu a Temný les) →

Xander nasadil vyrovnané, ale svižné tempo. Půda byla mokrá a tak se v ní necestovalo zrovna nejlépe, ale nebylo to nemožné. Snažil se všímat si, jak situace s počasím se kolem nich mění nebo nemění. Z Tundry se pustil na Nížinu hojnosti. Jestli ho syn následoval, bylo to jen dobře, ale pokud by se rozhodl zůstat v úkrytu, rozhodně by mu nic nevyčítal. Věděl, že bude cestovat daleko, protože chtěl, zkrátka, zjistit, jak to vypadá i na druhém ostrově teď. A možná se chtěl podívat, jak se situace vyvíjí i kolem toho jezera, kde předtím byly známky boje. Přeci jen, překontrolovat to mohl a když Einar nechtěl na tohle občasné prozkoumání vynakládat další vlky, podívá se tam Xander sám. Sám, nebo se synem Tak či tak tyhle dvě události, byly až moc blízko sobě. Z nížiny to vzal rovnou do lesa. Bylo už ráno, ale on věděl, že v tomhle lese bude pořád tma. No, tentokráte chtěl postupovat rychle a tak si vytvořil z ohně světelnou kouli, aby lépe viděl a prošel lesem snadněji až k mostu.

→ Dračí průsmyk (přes Les u Mostu, Luka)

Hraniční pohoří →

A tak mířili zase dolů do Tundry, Alespoň by mohli vzít úlovky a odnést je do smečky. Zhodnotil situaci Xander. Když ho Enigma je přerušil, že ho dožene a že si chce nakoupit u toho cizince ještě. Xander střihl uchem a otočil se, aby spatřil obchodníka. Na syna se usmál: "Dobře, půjdu napřed." Odpovědě mu a vydal se dolů z hor do Tundry. Pořád mu vrtalo hlavou, jestli je ten úkryt opravdu vhodný, ale věděl, že tam je třeba ta Mrazívá jeskyně a to by nemusel být zase až tak špatný úkryt. Ale co když se tam také dostane voda? A jak to vypadá jinde? Tyhle myšlenky mu prostě nedali klidnou mysl.
Jestli ho už syn dohnal, otočil se na něj: "Víš co? Mě to prostě nedá, ale měli bychom se podívat na druhý ostrov, jak to tam vypadá a pak se vrátit zpátky." Sice tam byl, ale to bylo před deštěm, že jo. A pořád se necítil dobře být na území, kde jeho milovaná partnerka a družka, zemřela. Nechtěl se tam tak hned vracet. Rány byly příliš čerstvé.
"Jestli jdeš se mnou, tak pojď." Vybídl ho. "Tohle počasí není dobré..."

→ Most (přes Nížinu a Temný les)