Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Xander
• 4 roček - Zaregistrován od 18.10.2020 (+ 2 mince a 2 rubíny)

Ricca
• 2 roček - Ricca převzatá 19.10.2022 (10/24=2r) (+ 2 mince a 2 rubíny)
• smečka
• 25 známostí
Solfatara(1), Taylor(2), Akros(3), Arrow(4), Solari(5), Nico(6), Eren(7), Mielei(8), Anser(9), Ellie(10), Segin(11), Tawny(12), Citra(13), Rhaaxin(14), Sivatag(15), Lissandra(16), Sachi(17), Astra(18), Enzou(19), Meduňka(20), Lycan(21), Joseline(22), Vino(23), Hvozdík(24), Ořešák(25) (+ 25 KŠM)

Zapsáno.

(II)× Zamiř do bezpečí (1b)

Byl pod přístřeškem, kde na něj nepršelo. Vysušil si trochu kožich. Na to mu stačilo málo. Pak čekal a naslouchal, jestli neuslyší Enigmu a skutečně jej zaslechl, jak na něj volá a tak mu odpověděl zpátky.
Zamával ocasem, jakmile zahlédl svého syna. Slyšel ho! "Našel jsi úkryt? Dobře, tak pojďme," Popadl zajíce, kterého ulovil on a následoval syna zase zpátky do Tundry. Sice mu bylo divné, že zrovna tam, a ne v Hraničním pohoří, ale zdálo se, že Tundra byla zatím nepostižena záplavami. "Výborně, takže jsi stihl i lov, to je skvělé. Opravdu je vidět, že ses něco naučil," zdálo se, že lov mu jde. Ale pokud bude chtít nakonec vykonávat něco jiného, Xander mu to za zlé mít nebude. "A co se ti podařilo ulovit? Máme zajíce a to je taky fajn." Za to byl rád.

→ Tundra

Xander (8 bodů)
x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 5/5 (3b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

Noir (3 body)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

Deinell (2 body)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)

Bryce (2 body)
× Pokus se plavat (1 bod)
× Projdi se po zatopeném území (1 bod)

Ricca (3 body)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)

Leto (1 bod)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

Alhajoth (1 bod)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

Alastor (10 bodů)
x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 5/5 (3b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 5/5 (3b)

Nechtěl jít daleko do hor. Spíše se snažil sledovat situaci v místě, kde se nacházelo území jejich smečky. Zdálo se, že potoky jsou také silnější a rozvodněné, jak se snažily pobrat všechnu tu vodu, která z vrcholů hor stékala. Chvíli takhle stál a pozoroval jeden z potoků, jak jeho vody bujně a divoce skáčou přes kameny. Jak se voda sotva drží v korytě. Na některých místech prostě už koryto opustila, aby tak vytvořila nové potůčky.
Asi by bylo nejlepší, najít místo dál od vodních toků. Nebo míst, kde by se voda mohla hromadit. Přemýšlel nad tím, než se dal znovu do pohybu. A potom si o kus dál všiml místa, které se zdálo být dobré na úkryt. Nebylo u potoka, bylo ve svahu, ale kolem byl svah zpevněný kameny. Dokonce tam byl i převis, pod který nepršelo a voda stékala bokem. Zdálo se, že vzadu bylo sucho.

Tundra >>>

x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 4/5

Stopy ale nevedly do hor, jak si původně myslel nebo předpokládal. Zastavil se a zvedl hlavu, aby dlouze zavyl a dal Enigmovi signál, že je tady. "Enigno, pojď do Hraničního pohoří!" Chvíli čekal, naslouchal, jestli mu mladý vlk odpoví zpět, že slyšel a mezi tím se pustil Xander po pěšině do hor.
Hledat úkryt nízko na úpatí hor se mu nezdálo, jako nejlepší místo, proto i když míjel nějaké převisy nebo prolákliny, nesmýšlel o nich jako o vhodném úkrytu.
Nic méně i tady narazil na pach po Enigmovi, jenže mířil na jihozápad, tam odkud vlastně Xander přišel. A to měl štěstí, že jej vůbec zaznamenal. Pořád pršelo a stopy samotné zůstaly jen tam, kde se otiskly do bláta. Moc jich nebylo. Nedalo se po stopě jít, pokud nebyla úplně čerstvá.

Rozbity severu přes Ledové pláně >>>

x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 3/5
× Ulov si na horší časy (2b)

Musel se brodit mokrým sněhem, místy se tvořily tak obrovské kaluže vody, že se daly přirovnat k jezerům ať už byly hluboké nebo ne. Xander, pokud nechtěl v každé z nich plavat, musel je obcházet. A tak se z Rozbitého severu, který byl už pod vodou a z Ledových plání, které byly vodnaté taktéž, dostal do mnohem přijatelnějšího prostředí. Tundra, jak se ukázalo, ještě pod vodou nebyla. I když kdo ví, jestli k tomu také neměla nakročeno.
Nechal úvah o počasí a raději se zaměřil na stopy. Hledal ve sněhu nějaké, jakékoliv, ale nejlépe stopy svého syna. Místo těch však narazil na stopy zajíce polárního a byly dost čerstvé na to, aby se je vydal následovat. Drobný lov neuškodí, no ne? Enigma najde úkryt a já donesu večeři. Nebo snídani spíš už. Pomyslel si a stopoval zajíce.
Brzy na něj narazil a chvíli se plížil, chvíli jej naháněl. Nechtěl užívat magii přes příliš, ale když se zdálo, že by mu zajíc mohl uniknout, vystřelil na něj pavučinu a zamotal mu do ní tlapy. Pak už jej jen dostihl a zardousil. S ušákem se vydal dál, hledat syna a případný úkryt. Když nebyl tady, musel se vrátit do hor. A tak tam tedy zamířil. Pod horami ale našel Enigmovy stopy a tak zamával ocasem a šel dál podle nich.

→ Hraniční pohoří

x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 2/5

Naštěstí byl Enigma hned za ním. Jak se ukázalo, strhlo to i jeho, ale naštěstí se mu podařilo dostat se z té ledové vody stejně jako Xanderovi. Měl pravdu, tohle bylo děsivé. "Uh, jsi v pořádku? To jsem rád. Vody v moři bývají nebezpečné, ale tady kde jsou ledové kry je to o to horší. Nicméně je to tak, voda se rozlévá na pevninu." Utvrdil se v závěru o tom. A tak se otřepal a trochu použil oheň, aby si vysušil srst a taky Enigmovi, než ten zmizel se slovy, že se půjde napřed podívat po úkrytu. "Počkej..." nedořekl. "Dej na sebe pozor!" Ale jestli ho mladý vlk slyšel? Sám byl z toho trochu překvapený, co se mu přihodilo, ale i na taková rizika musel být prostě připravený.
Vydal se za synem, ale Ledové pláně byly už také dost vodnaté a zaplavené a tak brzy ztratil jeho stopu.

→ Tundra

Ledové pláně >>>

× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)
x Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 1/5

"Já vím, zdá se to být nespravedlivé. A bolí to." Tímhle si procházeli mnozí, ne-li každý. "Svět ve kterém žijeme je krutý. Nemilosrdný a nic nedává jen tak. Můžeš se jej pokusit změnit, ale je pokud se nedokážeš přizpůsobit, tak ti moc šancí nedá." ANi tady na pláních nebylo zrovna příjemné počasí. Do toho všeho se ještě přimotal studený vítr.
"Ano, máš pravdu. I tady je půda až příliš mokrá. Sice je tu sníh, ale je mokrý, těžký." Konstatoval Xander fakt. Brodit se v něm, bylo námáhavější. "Ale musíme zkontrolovat sever, protože..." Protože něco dělat musí. Jinak se z toho zblázní. "Jestli zemřeme, tak zemřeme, ale já nikomu svůj život zadarmo nedám." Už se blížili, ale něco bylo špatně. "Řekl bych že ta voda na moři je výš." Nelíbilo se mu to, ale chtěl mít jistotu. "I já mám rád tebe. Vás všechny, Enigmo. Budeme na sebe dávat pozor. V takovém počasí je lepší, když se pohybují dva než jeden."
A pak se to stalo. Soustředil se na řeč k synovi, když se sníh pod jeho tlapami urval a sesouval se dolů po svahu k moři. Brzy zahučel i s lavinou do ledové vody. Jako by už tohle nezažil, že jo? Studená temná voda. Naštěstí se stačil nadechnout včas, než ho voda pohltila. Snažil se plavat. A nejspíš se mu to i dařilo. Voda byla zvláštně hustá. Možná jak se sníh mísil s vodou z moře. Plaval k pevnině i když co vlastně tvořilo pevninu? Led? A byl dost kluzký, Aby se dostal ven, musel si pomoci magií. Neměl se za co stydět. Vždyť spadl do moře. Soustředil se na vyvolání stromu, který rostl k němu. Ano, možná vypadal jako bonsai jen v mnohem větším měřítku, ale jakmile se strom natáhl k vlku, chňapl po něm zuby a začal se soukat ven z vody. Vyškrábal se nahoru na kmen a pomalu se po něm přesunul na pevninu.
"Enigmooo!"

Alatey >>>

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Pomalu se vzdalovali od místa posledního odpočinku jeho partnerky a matky syna. Nejspíš to oba potřebovali, vzdálit se. Počásí se neumoudřilo ani v následujících minutách. "Abych byl upřímný, tak nevím. Nevím, jestli tohle považovat za smůlu smečky či smůlu v rodině." Ať se na to díval tak a nebo tak, byla to tragédie. Otočil hlavu na Enigmu: "Podívej, já i matka jsme si zvolili funkci ve smečce, o které jsme věděli, co vše se může stát. Obránce musí smečku chránit a bránit ji. Bojovník zase vyráží na štvanice. Ať už jsi Obránce, Bojovník a nebo Hraničář či lovec, vždycky ti hrozí možnost, že se snadněji zraníš." Snažil se to Enigmovi vysvětlit. "Tvá matka byla bojovníkem v srdci a i tak byla vychovávaná, stejně jako já. Zvolili jsme si logicky takovou profesi, na kterou jsme byli učeni. Ale nikdo nás k tomu nenutil. Věděli jsme do čeho jdeme a co se může stát."
Sešli z hor a počasí bylo neměnné. Nebo těžko říci a soudit, jestli se měnilo. Možná Xander vnímal jen to, že pořád prší? "To i já chci." Lepší vztah. Normální vztah. Bez dlouhého spánku. "Nepřipadá ti, že už prší příliš dlouho? To počasí se mi zdá i na podzim, až moc deštivé." Samozřejmě, že na podzim prší mnohem více a častěji. Ovšem v tomhle dešti, jako by bylo něco zlověstného. A nebo si je se Xanderovými pocity pohrávala celá záležitost s odchodem jeho milované partnerky do věčných lovišť? "Prostě se mi ten déšť nelíbí. Podíváme se támhle." Kývl hlavou k Rozbitému severu.

→ Rozbitému severu

♣ f u n e r a l ♣

Bylo po všem. Tedy skoro. Bylo? Jak se na to kdo díval. Nedalo se ani popsat, co vlk s hřívou cítil. Byla to bolest. Jak se s tím měl smířit? Celou dobu jen mlčel, až když měl pronést ta slova, ani nevěděl, jak se mu vlastně podařilo je z hrdla dostat. Možná mu pomohli předci? Bylo to dost možné. Přeci víra v předky a jejich duchy byla v souladu s vírou v přírodu. A jak Xander sám mohl poznat, duchové existovali. Byla teď Cinder tam? Byla ve světě mrtvých, jako on? Ve světěl, který připomínal Mois Gris, ale dělila je neprůhledná clona? Viděla je? Ale oni ji neviděli.
Strom, ani netušil, kdo nebo co, se o něj zapříčinil. Jen byl vděčný za ně. A tak se naposledy zadíval na strom, na místo pod ním, než přejem očima vlky, co zde ještě zůstali. Déšť neustával. Spíš naopak? Ale neměl nejmenší chuť vracet se do úkrytu.

Někteří už odešli, jiní byli na odchodu a někteří zde ještě zůstávali. Měl by tu stát až do chvíle, kdy poslední vlk opustí plácek? Byla pryč a s ní i kus samotného Xandera. Bude ještě stejný, jako byl do teď? Bude někdy ten Xander, kterého Cinder poznala? Nebo byl plný bolesti? ...a hněvu, hněvu na ty, kdo jí vzali život, kdo ji sebrali dětem. Na svou výpravu za Gamou, na marnou snahu být spořádaný člen smečky a vůbec na celou situaci.
Teď když smutek a šok začal minout, přicházela nenávist a hněv. A tu se z jeho zad začala vypařovat voda. žhnul, ale neplápolal. Hořel uvnitř.

Enigma
Co ho přerušilo, byl příchod syna. A tak veškerá pára, která z jeho těla stoupala, řídla, až ustala úplně. Xander pohlédl na syna. Neměl důvod svůj vnitřní hněv upírat k němu, protože patřil jiným a hlavně to byla nespokojenost se Xanderem samotným, co ho sžíralo zevnitř.
Zastříhal uchem k Enigmovi, přikývl, jako ano, na otázku jestli si mohou promluvit: "Pojďme se projít." Vyzval jej a počkal, až vykročí. Mířil směrem k ledovým pláním. "Budu potěšen, když spolu budeme chvíli víc." Odpověděl mu. Těžko hledal slova. Ne, kvůli synovi, ale kvůli tomu, co se zde událo. Bylo toho tolik a seběhlo se to tak rychle. A déšť neustával. "Také už nechci o nikoho z vás přijít. Mám vás všechny tři rád, vážně."

→ Ledové pláně

♣ f u n e r a l ♣

Xander přistoupil k hrobu své partnerky, vlčice, kterou, až se za ní uzavře zem, už nikdy nespatří svýma očima, už nikdy neucítí její hebký kožíšek, nikdy nezavětří její vůni. Tohle bylo poslední sbohem a on měl něco říci. Doposud nedokázal nic říci a tak chvíli stál nad jámou, díval se na tělo ozdobené květinami. Někdo přičaroval další květiny. On už k ní dal rubín, který měl reprezentovat oheň v ní kolující.
Po chvíli ticha, konečně zazněl jeho hlas. Ale nemluvit tak, jak by mu zdejší vlci rozuměli: "Riposa in pace e serenità. Hai dato la vita per ciò che ti era più caro, la tua famiglia, il tuo branco, gli amici e tutto in cui credevi. Che il fuoco dentro di te ti protegga dal freddo e che ti sia luce nelle tenebre, dove non devi avere più paura, perché tu sei la luce che dona alla terra."
Když dohovořil, věnoval jí ticho než poodstoupil a dal prostor ostatním vlkům. Mlčky stál a tentokráte nechal prostor také Vittani, aby mohla pomoci s uzavřením hrobu, chtěla-li. Rozhlédl se po okolí, jestli spatří kožich Cipher a Enigmy. Vlastně od chvíle, kdy vyrazil s kožešinou v zubech netušil, jestli ho syn následuje nebo ne. Dcery byly obě venku z úkrytu.

♣ f u n e r a l ♣

Držel pevně zuby kus kožešiny a cítil váhu mrtvého těla, které se houpalo s každým krokem vlků, kteří jej nesli. Nebyly to silné výkivy, ale vnímal je intenzivněji. Nejspíš to bylo proto, že se moc soustředil na každý krok a aby se mu kožešina nevysmekla z tlamy. Vyšli ven a déšť, který stále padal z nebes, na jejich těla přestal dopadat. Jako by je někdo zaštítil, což se patrně stalo.
Dorazili na místo a on si jen koutkem oka všiml, jak Cipher strnule stojí. Nejspíš se snažila, stejně jako ostatní, se s tím vyrovnat. Byla tady i Vittani a připojila se i Hanka. Když položili tělo Cinder na místo, které zvolil vůdce, Xander přikývl na souhlas: Je to krásné místo. Hodil by se zde vytvořit drobný lesík kolem mýtiny. To by se Cinder určitě líbilo. Milovala stromy. Musí tu být strom, alespoň jeden. Zahleděl se k Hance: Ty máš magii země, tvé oči jsou tak přívětivě zelené, pomůžeš mi? I Vittani předtím řekla v úkrytu, že pomůže s otevřením země a tak k ní stočil Xander pohled s otázkou: Budu rád, když pomůžeš. Pak se začal soustředit na magii země, aby jemně narušil půdu kolem těla vlčice. Soustředil se, aby kameny v hlíně ukryté se proměnily na písek a nebránili tak otevření jámy.

Einar, Enigma, Vidar, Mercer

Vittani a Cipher šly napřed. Xander se věnoval tomu, aby přemístil tělo své partnerky na kožešinu. Musel uznat, že členové smečky, včetně jeho dcery, vybrali velmi kvalitní kus. Někdo lehce napadl na Xanderův bok, čímž ho vytrhl z úvah nad kožešinou a huňatý si uvědomil, že to je Enigma. Konečně se sebral a zvedl se na tlapy, ačkoliv se mu zjevně chvěly. Mezi tím, co se Xander snažil, zaslechl Eirana, jak vybízí Mercera s Vidarem, aby mu pomohli. Pohlédl na Enigmu a přikývl, že mu rozumí. Sám měl hrdlo tak stažené, že nebyl schopen z něj vypustit ani chrčení, natož slova. Ale to nevadilo. Mohl se alespoň hýbat. A haprující dech byl jen iluzí mozku, nikoliv, že by samotné plíce měly takový problém s dýcháním, jak mu to připadalo v hrdle. Kývl k tělu Enigmovy matky a své partnerky a jemně do syna dloubl čumákem, aby ho popostrčil. Tak co, pomůžeš nám? Uděláš to pro ni?
Jakmile přišli jmenovaní vlci, kývl jim a společnými silami tak popadli kožešinu. Xander se zakousl do jedné volné části a čekal, až vlci uchopí části kožešiny na svých pozicích, než zabral, aby mohli tělo přenést. Ano, zdánlivě to mohlo vypadat, že nepodepřel syna, ale ve skutečnosti se ho snažil popostrčit, aby se vzchopil a vzal místo ve smečce vážně. A hlavně, aby oplatil matce její péči o něj. Koneckonců byl nejspíš jediný, komu se věnovala nejvíc.

→ Území

Einar, Cipher, Vittani, Máta, Podběl, Dorya, Šalvěj, Mušle a asi všichni kdo se angažují

Byl nesmírně rád za to, že se Cipher od něj neodtáhla. V tuto chvíli to měli těžké. A život šel dál. Stále pršelo, což do úkrytu doléhalo jako neustálé bubnování. Vyslechl si slova jejich vůdce a neměl proti tomu námitky. V jeho domovině se mrtvý člen pohřbíval s elementem, kterému vládl za života. Avšak Cinder chtěla k matičce zemi k níž i on sám tíhl. V době, kdy se seznámil se skupinou lesních vlků si zemi zamiloval stejně, jako hory.
Přikývl hlavou k Einarovi. Ale jak mu říci, že chce pomoci? Nemohl. Zhluboka se nadechl a zkusil promluvit, ale hlas z něj nevyšel. V tom okamžiku, kdy by už už vyklouzl, se mu tak sevřelo hrdlo, že se zmohl jen na jakési zakašlání.
Pak se dali členové smečky do práce. Xander cítil, že to tak je správně i když se mu ani za mák nelíbilo, že je opustila. Nemohl jí to vyčítat, jistě, že nemohl, ale nešťastný z toho mohl být stejně tak. Jedinou útěchou snad bylo to, že jejich děti byly už dost velké. A přes to věděl, že ztráta matky pro ně je stejně tak bolestná, jako kdyby jim bylo třeba půl roku.
Vděčně věnoval pohledy všem, kteří se dali do péče o členku jeho rodiny. Věnoval pohledy Mátě, Podbělovi, Fialce(Doryi), Šalvěji, Hance i Mušli.
Vittani se na Xandera podívala s otázkou, zda on neví s čím by chtěla jeho družka být pohřbena. Květiny jsou perfektní. Kdysi pro ni vytáhl pěkný oblázek z řeky a pomocí pavučiny jí vyrobil náramek na tlapku. Těžko říci, zda ho stále měla či jej někde ztratila.
Xander zavřel oči a soustředil se na magii země, tu se před tělem Cinder objevil malý, hrubý a neopracovaný rubín. Sklonil hlavu, aby jej vzal a položil ho Cinder na čelo.
Fialka zase nechala tělo mrtvé vlčice obrůst květy. Xander se na ni podíval a souhlasně přikývl hlavou. Dokonce snad i fialové vlčici věnoval náznak úsměvu. Alespoň takový, kterého byl v tuto chvíli schopen.
Pak, jestli to již přišlo na řadu, pomohl vlkům dostat tělo své partnerky na kožešinu, kterou pro ni vybrali.

Cipher, Einar, Podběl, Vittani a Máta

Pršení neustávalo. Ani kroupy neustoupily. Muselo být nahoře dost chladno. Xander stál tiše a nechával se unášet vzpomínkami. Viděl, jak se ocitl na ostrovech, jak potkal Solfataru, (Ach, jaká škoda, že se nemohl dozvědět víc o své kamarádce.) Jak pomáhal osušit a ohřát kožich šedé vlčici Astře, o které už teď tušil, že patří do Einarovy rodiny, ačkoliv dříve to nevěděl. A pak potkal ji, Cinder. Ta, která v něm vzplála a teď? Teď se cítil uvnitř tak prázdný. Jako by jeho plamen byl uhašen.

Cipher
Cítil, jak přichází. Po očku ji sledoval a viděl, že je stejně zdrcená, jako on. Věděl, že se s Cinder nerozešly v tom nejlepším, ale alespoň měly možnost to uvést na pravou míru. Byl rád, že mohla jeho partnerka své dceři říci, že se na ni nezlobí a že i Cipher mohla říci matce, že jí to mrzí. Tohle byl velký dar. Natáhl k ní hlavu a otřel se o ní, ve snaze ji utěšit/povzbudit. Ve snaze o kontakt.

Einar
Někteří již přicházeli. Vraceli se. Byli úspěšní nebo ne? A jak dlouho byli pryč? Takové myšlenky se honily náhle hlavou hnědého vlka, jakmile zachytil pach mokré kůže a chlupů. Jako první vešel Einar. Xander mu kývl a jen mlčenlivou otázku v očím měl. Alfa šel dovnitř a pak požádal Xandera, aby šel ke své partnerce a zavřel její oči. Polkl. Nádech, výdech, nádech. První krok byl těžký. Nakonec došel k mrtvému tělu a zhroucenému chvějícímu se tělu jeho syna. Znovu musel učinit sérii nádechů, než se jí dotkl a učinil tak, o co byl požádán.
Hlava mu prudce vystřelila nahoru. Našli ho! Znělo mu v hlavě. A zabili jste ho? Zastříhal ušima. Pak je mírně svěsil, Ne. Ne! Bylo jich mnoho. Pak naslouchal výčtu vlků a snažil se zapamatovat co nejvíc. Tyhle informace se můžou hodit. Ale také šlo jen o slovní popis, který mohl být zavádějící. Lepší však něco než nic.
Chtěl něco říci, otevřel tlamu, že pronese slova, ale z úst mu nevyšel ani hlásek. Proto tlamu zase zavřel Pohledem vyhledal své děti, jestli ty mají nějaké přání k pohřbu své matky. Měla by jít do náruče matičky země! Tak by si to totiž přála. Nechť si ji země vezme. Leč v myšlenkách schopen mluvit byl, slovy nikoliv. Ještě ne.

Podběl
Samozřejmě si jej všiml i toho, jak jim mlčenlivě vzdává soustrast. Kývl na něj, jindy by vyslovil slova a mluvil by tak za dva. Nyní? Nyní se na sebe jen dívali dva němí vlci. A přes to všechno mezi nimi proběhlo tolik slov bez hlasu. Byl na Podběla hrdý. Byl to dobrý učedník a nyní dobrý člen Alatey.

Máta a Vittani, Cipher
Jeho dcera nezklamala a když se Máta pokusila nabídnout pomocnou tlapku na omytí toho, co z jeho partnerky zbylo, Xander tiše přikývl v souhlasu. Věnoval Mátě výraz díku. A hrdý a vděčný pohled i své dceři: Ano, přesně to by si tvá matka přála, řekla jsi to moc krásně, Vittie. Vděčně opětoval Vittani otření se. Byl jí vděčný, stejně tak jako byl vděčný Cipher, že za ním přišla k východu, než přišel Einar.

Stina
Pohledem zabloudil k černé vlčici s jasně bílou spodní částí těla. Zaujala jeho místo u vstupu do úkrytu a tak, jí kývl jako díky, že mohu být se svou rodinou a že jsi mě vystřídala na stráži.