Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nížina hojnosti >>>

Bylo dobré doplnit tekutiny dříve, než se naskytne příležitost nějakého horského potoka. Ten by sice byl čerstvý, ale taky chladnější. A on měl žízeň Když pak řeku překročil, pokračoval k pohoří. Jedno místo se mu zdálo zajímavé a domníval se, že tam ještě nebyl a tak zamířil právě tam. Vypadalo to, jako údolí. Zamířil přímo k němu.
Když dorazil uviděl jezero. Přemýšlel, zda jej někdy viděl, nebo ne. Jezer tady bylo dost. Ale na téhle straně ostrovů to byla převážně špatná jezera, která nebyla pitná. A ani tohle nebylo jiné. Stejně jako Prokleté nebo to druhé, jezero Smrti i tohle bylo naprosto nepitné. Cítil z něj sůl a to ve velké míře. Někdy v minulosti tu muselo být moře. Nebo slanost způsobily soli v podloží? Tak či tak, nebylo to místo, kde by se jeden chtěl úmyslně zdržovat. Nebo, alespoň ne někdo, kdo se necítil dobře, kdo si připadal jako nemocný.

→ Alatey (přes Hraniční pohoří)

Asshiřin labyrint (přes Temný les) >>>

Lesy měl rád. Cítil se v nich dobře. Nicméně tento les mu sympatický tolik nebyl. Dokázal se v něm pohybovat, dokonce ani necítil strach, spíše to byla nelibost, že se musí vyhýbat větvím a kořenům a že v něm nebylo dobře vidět, než, že by snad měl strach. Proto když se ocitl zase v otevřeném prostoru, nelibost se změnila v něco slabého. Zájem? No, spíše zvědavost. Poslední dny si připadal nemocný, nejspíš to byl následek dlouhého putování a velkého psychického vypětí, které prožíval. Věřil, že by si mohl promluvit s rodinou a urovnat tak vztahy a místo toho měl spíš pocit, že se mu rodina rozpadla pod tlapami, jako suchý mech.
Napil se z řeky, která protékala údolím a připadalo mu, že mu to příliš nepomáhá.

→ Slané jezero

Spaleniště (přes Temný les) >>>

Měl správný směr a tak šel skrz temný les. Jak dlouho šel? Netušil. Občas klopítl o kořen stromu nebo zakopl o klacek ležící na zemi. Avšak ani to ho nepřinutilo, aby si zapálil oheň a upozornil tak na sebe. Taky proč by to dělal, když mu to nepřišlo nyní nutné. Téměř však zakopl o díru. No jo, jak asi může někdo zakopnout o otvor, že? Si možná říkáte, ale když se pohybujete na místě, kde v noci je tma ještě hlubší, než ve dne, nedivíte se. Xander tedy narazil na jeskyňku. Nakoukl dovnitř. Zdálo se mu to, jako nějaké bludiště. První dojem byl, že by to mohlo být dobré místo pro úkryt, ale jakmile se rozkoukal dál, připadalo mu to jako bludiště. Cítil, jako by se zde někdy odehrálo něco tragického. Dokonce měl pocit, že slyší, kdesi z hlubin jeskynního labyrintu žalostné vytí. Byla to pravda, nebo se mu to jenom zdálo? Po nějakém čase měl nutkání z labyrintu odejít. Nebylo mu tady příjemně. Hledal tedy cestu ven.

→ Nížina hojnosti (přes Temný les)

Temný les >>>

Kráčel lesem kupředu. Netušil, kde přesně se objevil, když použili magii pro cestování. Věděl sice, že je v Temném lese, to bylo správné, ale konkrétní pozici zatím neznal. Most za sebou neviděl, ba ani před sebou nebo kolem. V tomhle lese navíc bývala tma i přes den. Takže toho ani moc vidět nebylo. Proto šel, šel, šel, dokud nenarazil na místo spálené dávným požárem. Mrtvá část lesa. Tedy alespoň se tak na první pohled jevila. Zase úplně bez života to tady nebylo. žili tu brouci a všelijaká havěť, která byla schopná konzumovat něco jiného, než čerstvou trávu a měkkou dřevitou vlákninu.
No, i tak se zde Xander nechtěl příliš dlouho zdržovat. Když už tady ale byl, trochu se tu přeci jenom porozhlédl, než se vydal zpátky do lesa. Teď, když se mohl zorientovat, podle oblohy, věděl, kudy by měl jít, aby se dostal tam, kam potřeboval.

→ Asshiřin labyrint (přes Temný les)

Mlžná džungle (přes Les u Mostu, Most) >>>

Tenhle přechod znal, ale chtěl vyzkoušet něco trošku jiného. Dostat se na druhou stranu Mostu jinak. Plýtvat magií na to, aby pro sebe udělal světlo v temnotě mu přišlo malicherné, ale tohle bylo něco jiného. Na tohle si magii troufl vyzkoušet. Konec konců, v tomhle směru se cítil zdatný, co se týkalo i když mu nebylo zrovna nejlépe po fyzické? - Psychické? - stránce. Inu, kdo ví, co mu měly budoucí dny přinést. Možná zkázu, tak proč nevyužít každou příležitost k tomu, aby zkusil toho co nejvíc? He? Nečekal, že by jeho neschopnost Einara potěšila, spíš naopak. A uvidí se s Cinder. S tou, kterou miluje. Ale milovala ona jeho? Měl nepříjemné tušení, že ona... ho už... nemilovala.
Ocitl se v lese. Takže se to podařilo. Vlastně už dvakrát. Mělo by ho to uspokojit.

→ Spaleniště

Xander
• Známosti 35 vlků + 35 kšm
Cinder(1), Vittani(2), Cipher(3), Enigma(4), Iliana(5), Solfatara(6), Dagar(7), Mielei(8), Hanka(9), Rozárka(10), Astra (11), Taylor(12), Shine(13), Astrid(14), Mireldis(15), Vino(16), Zeiran(17), Tiara(18), Einar(19), Sierra(20), Vé(21), Mercer(22), Konvalinka(23), Arryn(24), Doubravka(25)
Atrey(26), Bryce(27), Segin(28), Podběl(29), Hvozdík(30), Warg(31), Ushari(32), Sonora(33), Sivatag(34), Meduňka(35)

• Sportovec
6% do vytrvalosti = bude mít full
a zbytek (14%) do obratnosti bude mít 89%

Zapsáno.

Les u Mostu >>>

Sledoval pachy a četl v nich, no zároveň si ukládal do paměti, alespoň ty. Kdo ví, jestli mu to někdy v budoucnu bude platné. Možná to, co dělal bylo úplně zbytečné a celé rozhodnutí před pár lety bylo nesprávné. Kdo ví? Znal tohle místo, i když nemohl říci, že znal každou píď džungle, byl zde už několikrát. Věděl, že se zde nachází Svatyně. Jen dnes neměl sílu, ani chuť ji navštívit. Nebo by měl? Ne, neměl by. Necítil se dobře. Možná, že kdyby to zkusil, padl by a už by nikdy nevstal. Nebo by měl Mistr soudnost a poslal by vlka domů. Musel se tomu pousmát. Jo, zajímavá představa to byla, ale Xander dnes nepřišel hledat Svatyni. Zkoumal jiné. Jakmile prošel značnou část džungle, rozhodl se, že to stačí na to, aby si vytvořil nějaký názor. Pak se vrátil do Lesa u Mostu a vydal se přes Most.

→ Temný les (přes Les u Mostu, Most)

Tajné ostrovy >>>

Když se tedy Xander zaměřil na studování stop a pachů, konkrétních, které měl nyní nasáty v čumáku, zdálo se mu, že vnímá mnohem víc, než před tím, když tudy procházel poprvé. Inu i teď jej přeci překvapil nález dalšího místa o němž neměl potuchy. Těch ostrůvků, které takto ukryty před zraky vlků, působily jako tajné ostrůvky.
Procházel částí lesa, která byla nasáklá jinými vůněmi. Nebyla to ta část, kudy by vlci procházeli k mostu a od něj. Byl tedy mimo stezku. Tahle činnost mu zaměstnala mysl, celkem dobře. Když měl, co dělat, nemusel se utápět v nepříjemných myšlenkách. I když přál oné neznámé, aby ji příroda obdařila větším vychováním, ale s tím moc nezmohl.
Opět narazil na stopy a tak je hlouběji studoval a četl.

>>> Mlžná džungle

Nakonec zamrkal a trochu se prošel po pláži, slaný vzduch ho šimral v nose. Co asi přinese nový den? Hádal, že nic dobrého to nebude. Možná z něj mluvila nějaká choroba nebo stařecká demence. Ať už to bylo tak a nebo tak, či v tom sehrálo roli něco úplně jiného, Xander narazil na další místo, kde byly čerstvé pachy a stopy několika vlků. Rozhodl se to místo prozkoumat důkladněji.
Chodil sem a tama s hlavou u země luštil stopy. Jeden pach poznal, "Mielei!" Oakmžitě si vybavil plachou vlčku, a jak si společně označili jeden ze stromů v Začarovaném lese, aby se k němu mohli vrátit a zjistit, jestli se skutečně stromy na tom místě hýbou. Další pachy, neznal. Ale nemyslel si, že by to byly pachy, co cítil u jezera a na louce.
Nakonec se rozhodl tuto oblast ještě trochu prozkoumat.

>>> Les u Mostu

Severní hory (přes Luka, Les u Mostu) >>>

I na Lukách cítil z onoho směru od jezera známky boje. Ale tam už jeho kroky nevedly i když... asi by měly, jenomže to, zatím netušil. Mířil pomalu domů. I když mu ještě pár míst zbývalo a věděl, že zklamal. Nikdy na srazu nechyběl. Vždycky se snažil být loajální, spolehlivý a chtěl chránit smečku. Proto byl také tím, kým byl. Jenomže byl nyní nalomený, zničený a nevěděl, zda se mu kdy podaří tohle napravit. Nejspíš byl skutečně okradený mrtvým démonem.
Překonal potok. Potok nebo říčku a pak vystoupal do nepatrného kopečku. Za jeho horizontem spatřil moře a ostrůvky. Zamířil na pláž. Šel, šel, dokud nestál předníma nohama ve vodě. Chtěl smýt špínu z katakomb? Možná. Jen tupě zíral před sebe, oči zabodnuté kamsi k ostrůvkům. Zvažoval, zda jít či stát.

Nerovy vodopády (přes Křišťálové jezero, Luka) >>>

Xander procházel kolem jezera, kudy vedla cesta od vodopádů. Cítil zde příliš mnoho silných pachů několika vlků. Skenoval okolí, ale nezdálo se, že by tady ti vlci ještě byli. Ovšem co pochopil podle síly pachu a několika stop, které prozkoumal, že šlo o docela velkou skupinu vlků. Ve vzduchu se nesl pach krve. Celý prostor byl jím, prakticky, nasáklý. Boj! proběhl tady boj. Vlci, které zde cítil se tu rvali. Co je k tomu vedlo? Tak to Xander netušil. Neměl ani nejmenší ponětí o tom, že zde proběhla Aréna Chaosanů. Ale stopy nasvědčovali, že na tomhle místě proběhla velká rvačka.
Přes Luka se dostal na úpatí hor. Vlastně jen proto, aby zjistil, že tudy jít nechce a tak se rozhodl stočit směr své chůze. Zcela zřejmě byl nesoustředěný. Ale to bylo pochopitelné, když se jeho rodina bortila jako půda nestabilních hor.

>>> Tajné ostrovy (přes Luka, Les u Mostu)

Katakomby >>>

Jako by snad před sebou slyšel něčí hlasy. A slyšel? Možná ano a možná to byl jenom vítr prohánějící se potemnělým dlouhým tunelem. Možná to byli duchové minulosti či dokonce budoucnosti nebo to mohli být živí vlci procházející tunelem či ukrývající se v nějaké dutině. Tak či tak, objevilo se snad před ním světlo? Vnímal jistý podtón temnoty. Bylo chabé, téměř neznatelné. Skoro by si ho ani nevšiml, kdyby už tady dole ve tmě nečvachtal tak dlouho. Po nějaké době tak došel do jeskyně u vodopádu. Na chvíli se zde zastavil. Snad aby si odpočinul? Kdo ví, jestli chtěl odpočívat nebo spočívat navěky. Jen co si jeho oči opět přivykly na noční venkovní světelné podmínky, vyrazil na cestu dál. Kolem jezera cítil mnoho vlčích pachů.

>>> Severní hory (přes Křišťálové jezero, Luka)

Rokle >>>

Temný tunel, ze kterého byla cítit zatuchlina a vlhkost. Xander se musel brodit vodou. Naslouchal čvachtání. Bylo mu to jedno. Bylo to skoro jako, když se se Solfatarou propadli do říše mrtvých. To také šli takhle temným tunelem. Jen tupě sledoval stěny tunelu ve tmě. Dokonce se ani neobtěžoval použít magii, aby si posvítil na cestu. Nač taky? Poprvé, když se ocitl v takovém tunelu, ovládání svého živlu měl téměř zablokované. Chtěl a nemohl. Nyní mohl, ale nechtěl. Necítil se dobře a nehodlal plýtvat energií na něco tak malicherného, jako bylo světlo. Nehodlal hýřit plamínky a dělat někomu show. Tak šel dál tmou, bez chuti, s prázdnotou v duši. Nic ho nikde nečekalo. Možná jeho duše byla už tenkrát odsouzena k ukradnutí.

>>> Nerovy vodopády

Les Alf (přes Ostříží) >>>

Nevyčítal jí to. Byla alfa a byla pro něj stejně záhadná jako jeho alfa. Alfy byly zkrátka a dobře záhadné. On byl nic. Ačkoliv se nepovyšoval, stejně se objevili takoví, kteří to tvrdili. Inu, s tím asi moc nenadělá. Opustil les a objevil se na místě, které bylo temnější než les ze kterého přišel. Necítil se dobře. Možná na něj něco lezlo. Ztratil jiskru, která by ho poháněla vpřed. Cítil se tak neskutečně sám a nebyl tu nikdo, kdo by mu věřil. Zastavil se a začal se rozhlížet. Konečně poznal, kde se ocitl, Byl v Rokli. Tam, kde začal jeho životní sen. Možná že tady i skončí. Cítil, že je něco špatně. Pak zahlédl otvor, který byl zahalen křoviskem. S prázdnotou a stínem na srdci, který jeho mysl zakryl už tolik měsíců nazpět, že ani nebyl schopný plnit svou povinnost, vešel dovnitř. Nacházel se v jakémsi tunelu.

>>> Katakomby

Vyslechl si její slova. Necítil se povýšeně, ačkoliv bylo jedno, co si vlčice o něm myslela. Každopádně neprokázala slušné vychování jen opovržení jím, měla na to právo.
"V naší smečce se alfa chce věnovat vlčatům i členům smečky. Zadal mi úkol, který jsem očividně nedokázal splnit. O jména mi nejde, ale uznejte, že tak jako Vám se nechce jednat s někým komu nevěříte, pak ani ta druhá strana nemůže cítit důvěru. To nejste povinná, ba, pokud jste nabyla dojmu, že si tohle myslím, pak Vás ujišťuji, že tomu tak není. Jak je vidět, nejsem diplomat a nedokáži vést debaty." Xander se Lissandře hluboce uklonil, "Odpusťte, madam, že jsem Vás obtěžoval a děkuji za Váš čas. Bylo mi potěšením s Vámi hovořit." Xander udělal krok vzad, pak teprve zvedl hlavu a: "Nechť Vás provází štěstí," s těmi slovy pomalu odešel do hloubi lesa, pryč od hranic.

>>> Rokle (přes Ostříží)