Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zastříhal ušima. Nikdo další, kromě téhle vlčice nepřišel. Mohlo to znamenat, že Solfatara s Taylorem nebyli na území? Kdepak asi jsi, Solf? Taylore? Možná plnili nějakou misi. To Xander nevěděl. Tak dlouho už své přátele neviděl, že, zkrátka, toužil je opět potkat. Pozdravit je. Ale nepřicházeli. Vrátil tedy pohled zpět na vlčici s níž se procházel lesem.
Zastavili u jakého malého srázu s výhledem na vodopád. "Nechápejte mě špatně, madam. Samozřejmě, že Vám odpovědět mohu, je-li můj osobní názor pro Vás důležitý, ale nemůžete si myslet, že odpovídám za někoho jiného, natož za svou alfu o němž jsem Vám důvod, proč zde není sám, již sdělil." Jistě, bylo těžké přesvědčit někoho, kdo se na vás díval s nedůvěrou takovou, že neprozradil ani své jméno. "Mám-li být upřímný, pokud považujete za plnohodnotnou debatu takovou, kde Vy znáte jméno mé i jméno mého alfy a já neznám Vaše jméno, nepřijde mi to plnohodnotné, ale chápu Vás. Neznáme se, a chci po Vás vědět, zdá máte syny. Nerozumím sice tomu, proč by můj osobní názor, ačkoliv Vy jste přesvědčena, že žádný nemám, měl pomoci k tomu, aby Vaše nedůvěra byla prolomena." Pohled ji vrátil a neuhýbal. Jistě, mohla si o něm myslet, že je nedůvěryhodným, avšak i ona se takto stavěla k němu. Za zlé jí to neměl. Ale měl za to, že: "Důvěra by měla být na obou stranách. Já jsem ochotný s Vámi hovořit."

Přesně netušil, co přesně se snažila vlčice říci, ale on zlé úmysly neměl a tedy to řekl. Snažil se být uctivý a pokud se mu toho nedařilo, pak s tím, zřejmě nemohl, nic dělat. Co pro to měl udělat víc? Přišel k hranicím, ale ne tak blízko, aby je mohl jakkoliv narušit a oznámil svůj příchod stejně, jako by návštěva zazvonila na zvonek. Že se na něj druhý vlk obořil, byl problém pouze onoho druhého vlka.
Proč přišel? Inu, jak řekl. Upřímně? Chápal sice princip, dohodnutých sňatků, proč to chtěl jeho alfa? Tak to by musel říci právě Eiran, ne? "Myslím, že jste to uhodla správně,..." Vlčice se mu stále nepředstavila. To měl Daén tedy, vskutku, zvláštní zvyky?
"Nejsem si jistý, zda bych měl soudit, zda jsou či nejsou domluvené sňatky staromódní, madam." Byl sem vyslán, aby to zjistil a přišlo mu nejlepší se zeptat vůdců.
Co by vytěžili? "Předpokládám, že odpověď na Vaši otázku, co by jste z toho měli, by s Vámi chtěl probrat Einar sám. V tuto chvíli nejde o přímé domlouvání sňatku. Jen o to, zda taková možnost existuje." Konec konců, úkolem nebylo domluvit sňatek, nýbrž zjistit, zda mají vůdci Daénské smečky syny. A toho se Xander držel.

Meduňka
Čekal na odpověď od šedé vlčice, která voněla podobně jako Podběl. Docela jej zajímalo, zda je to právě jedno z vlčat Shine, která odešla společně s matkou. Věděl, že Alatey poskytla jí jen dočasný azyl. V té době však příliš pozorně nesledoval každého člena, takže nevěděl, jestli a která z nich je.

Excelsior
Vlk se na něj obořil. Xander na něj pohlédl a lehce se uchechtl. "Ne, ale proč bych měl říkat jeho jméno někomu, kdo se ani nepředstavil? Hm?" Bylo mu jedno, jak se vlk s tou větou vypořádá. Vlastně byla tahle reakce docela osvěžující. Už dávno se nechoval jako mladý oprsklý floutek. Ale ani teď ne. Ovšem někoho by mohla jeho odpověď pobouřit. Však jenom ty, kdož jsou výbušní.
"Možná jsem se zmýlil, ale myslím, že nejsem na území, to začíná až támhle," snažil se mluvit klidně. Taky proč by se měl znepokojovat, když na to, aby nebyl na hranici ani na území smečky si dal dobrý pozor a to, že mu tenhle vlk říká opak, ho nemohlo vykolejit. Prostě věděl, že na hranici nestál.
Ani po té se šedý vlk se zjizveným tělem nepředstavil. To už se však objevila vlčice se světýlkem na krku. Xander podle pachu poznal, že se jedná výše postaveného vlka.

oba
"Rád jsem vás poznal," pronesl k šedému a pokud se představila i vlčice, tak k ní řekl i její jméno.

Lissandra
Po té se připojil k hnědé vlčici. Ve tmě se zdála její srst tmavší. "Ještě jednou bych se chtěl představit. Jsem Xander z Alatey," začal tedy, "a omluvit se, jestli jsem, člena Vaší smečky nějak zmátl, avšak jsem si doopravdy dal pozor na to, abych Vaše hranice nepřekročil." zatímco ji doprovázel lesem. Terén byl takový divoký, ale to jeho tělu nevadilo. Ba naopak. "Nepřišel jsem dělat problémy, proto jsem také na svůj příchod upozornil." Pokusil se vysvětlit Xander. "Chápu, že Vás můj příchod mohl překvapit. Avšak nemám žádné zlé úmysly." Nemusela by mu věřit i s tím by musel počítat. "Přicházím, na žádost Einara Fiske z Alatey, abych se optal zdejších alf, zda mají syny přibližně ve věku jeho dcer, což je, v zimě dva roky. Můj alfa by přišel sám, ale momentálně je zaneprázdněn péčí o mladší sourozence a tak ho tato informace zajímá, prozatím jen, jestli existuje taková skutečnost." Doufal, že se mu podařilo přednést požadavek Einara se správnou nóblesou. Snažil se. Chtěl být své smečce užitečným členem a dobrým poslem. "Pak-li, že ano, určitě Vás navštíví osobně."

Nyní mohl jen čekat. Slyšel jak v korunách stromů sviští vítr. Zdálo se, že zesilování stále pokračovalo i tehdy, když se téměř večer měl změnit v noc. Zajímalo ho, co počasí v budoucích hodinách asi přinese. Vypadalo to, podle toho, co slyšel, že by mohla přijít i pořádná bouřka. Ale taky se mohl vítr jenom přehnat okolím. Obloha se zdála být čistá. Trochu to jednoho mátlo. Však také nebyl jeho živel vzduch ani voda, jak by mohl s dokonalostí určit, jaké počasí bude?
V tom zaslechl poblíž nějaký pohyb a brzy na to už spatřil dva šedé vlky, jak se blíží k němu. Chvíli stál a nasával pachy do nosu. Jeden z nich mu byl povědomý a možná i vzhled poznával. Jistě, mohl by se i splést, ale ta vůně byla docela povědomá na Podběla. Pohlédl tedy do tváře vlčice, která ho oslovila jako první. "Zdravím, jmenuji se Xander a přišel jsem za vůdci této smečky ve jménu mého alfy." Sjel po ní pohledem a nakonec se zeptal. "Vím, že některá vlčata Shine a Zinka se rozhodla odejít sem, jsi jedno z nich? Máš podobný pach jako Podběl." Věděl to celkem dobře, neboť byl Podběl ještě do nedávna jeho učedníkem a tak spolu strávili dost času na to, aby si Podbělův pach dobře zapamatoval.

Ostříží zrak >>>

Les se blížil a Xander stále šel chvatným vytrvalým tempem. nebyl důvod nadále používat magii. Alespoň ne teď. Brzy ho tlapy zanesly mezi první stromy. Jehličnany jej obklopily a Xander se na chvíli zastavil, aby se pořádně nadechl vůně pryskyřice. Měl rád vůni jehličí. Konec konců, byly to stromy, které dokázaly vlky doprovázet i do vyšších nadmořských poloh.
Nakonec, když se dost vydýchal, zvedl hlavu k obloze a dlouze zavyl, aby ohlásil svou přítomnost v lese, kde se nacházela Daénská smečka. Pak už stačilo jen čekat, kdo a kdy přijde. Zkusil zavolat i jméno Solfatary a Taylora, kdyby tady byli někde v lese, jistě by také přišli. Rozhodně nechtěl narušovat hranice smečky, proto byl také od nich kousek dál. Přes to, ho jistě museli slyšet. Ono takové vytí se nese i kilometry daleko.

Červená louka přes Nejvyšší a Rokli >>>

Popel se nesl na proudech větru, který sílil a sílil, jako by chtěl v následujících hodinách přinést silnou bouři, až na louku s názvem Ostříží zrak. Tam dosedl do trávy a z hromádky popela, znovu jako fénix, Xander povstal. Byl tady. Cítil i určité chvění. Napětí. Tak dlouho neviděl svou kamarádku. Mohl by ji zavolat. Vlastně, ano, chtěl ji zavolat. Chtěl zvednout hlavu k obloze už teď, ale ještě nebyl v lese. Místo toho tedy přidal do kroku, aby překonal onu vzdálenost a tak se také stalo. Xander se blížil k lesu chvatnými kroky. Už je to tak dlouho. Jak se má? Co Taylor? Jsou pořád spolu? Ani nevěděl přesně, proč ho tato myšlenka napadla. Možná na to měl vliv jeho vlastní fiasko s rodinou. Stále necítil, že by se všechny ty emoce začaly ubírat tím směrem, kterým šly. Všechno se změnilo, když Cinder porodila. Cítil to. Cítil tu tíhu, která je rozdělila. Nějaká neviditelná stěna. Zavrtěl nad tím hlavou. Nech toho Xandere, tohle teď nemůžeš řešit. Proč by měla mít Solf podobné trable? To, že nějaký spánek zasáhl Alatey, neznamená, že zasáhl a narušil vztahy i jinde, ne? Snažil se zahnat vtíravé myšlenky.

>>> Les Alf

Oáza přes Poušť a Palmovou pláž >>>

Jako fénix a to doslova, se Xander v oáze nechal pohltit plameny, aby shořel na popel a ten odletěl na Červenou louku, kde znovu povstal vlak alateyský. Jakmile se jeho tělo stalo opět hmotným, Xander se zhluboka nadechl a rozhlédl se kolem sebe. Byl na druhém ostrově a i tady bylo červené světlo z oblohy působivé. Červené, růžové, až nakonec nabralo temných odstínů nadcházející noci. Xander neměl projité všechna místa na ostrovech, ačkoliv jimi procházel křížem krážem. Možná to byl ten důvod. Každopádně, ať už byl důvodem křivolaký směr nebo prostě jen náhoda, byl teď a tady. Rozešel se po louce, než pokračoval dál a znovu nechal své tělo vzplát. Vítr, který sílil každou minutou, jej odnesl dál.

>>> Ostříží přes Nejvyšší a Rokli

Poušť >>>

Kráčel dál, písek mu protékal mezi prsty a on cítil, jak stále z něj sálá teplo, které do sebe nabíral po celý den. Písek byl pořád takovým kamením i když tedy zdrobnělým a tak měl, nejspíš, i podobné vlastnosti jako štěrk a skála. Večer na poušti byl, zkrátka, pořád hodně teplý. Xander to cítil po celém těle. Nejvíce kolem tlap. Bylo to, jako vrátit se do léta. Ale přes to to bylo úplně jiné. Najednou, jako by vystoupila na povrch z písečných hlubin, zjevila se před Xanderem Oáza. Zastavil se, aby se mohl rozhlédnout. Byl to zdroj pitné vody a ve dny i trochy stínu, které poskytovaly palmy rostoucí kolem vodní nádrže. Xander se rozhodl napít, neboť již dlouho nepil a v poušti jednomu prostě vyschne v krku. Svlažil hrdlo a po té se vydal dál.

>>> Červená louka přes Poušť a Palmovou pláž

Xander vyčkával, avšak Serbia neměla na srdci již žádné otázky. Xander byl přesvědčený, že také řekl vše důležité. Jestli to bylo správně či nikoliv, netušil. Uklonil se vlčici. "I Vám přeji hodně štěstí, Serbio Namareská. Vaše pozdravy vyřídím," s těmito slovy se rozloučil a nakonec se vydal svou cestou. Kráčel pískem, který v zapadajícím slunci nabíral silně oraznžových tónů a přecházel takto i do oblohy. Nebo obloha přecházela do písku? Vsakovala se do něj tak, až skoro nebylo poznat, kde začíná obloha a končí písek. Byl to zajímavý pohled. Byl krásný, ale zároveň, jako by byl něčím zlověstný. Ale čím? Možná to bylo jenom tím, že se v posledních dnech necítil dobře.

>>> Oáza

(Duben - Srpen)
Jméno vlka: Xander
Počet postů: 34 (D2 / K7 / Č0 / Č20 / S5 )
Postavení: Delta
Povýšení: xxx
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku: plní úkol zadaný Alfou.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Dorazili do úkrytu, kde si chtěli všichni promluvit o tom, co se stalo, jak všichni upadli do podivného spánku, který trval tak dlouho. Mezi tím je šokoval obraz odcházejícího potomka. Pokus o nápravu vztahů se tak zvrhl v baladu o smutném konci jedné rodiny a všichni se pak rozutekli za svými povinnostmi. Každý nějak poznamenán. Xander společně s Cinder opustili úkryt a vydali se na procházku, kdy si ještě chtěli promluvit a nějak se s tím vším srovnat. Snaha povzbudit svou partnerku tak úplně nevyšla a ona se chtěla vrátit na území, zatímco Xander už měl nejvyšší čas vyrazit plnit úkol pro smečku a svého Alfu. Vydal se na cestu, aby prozkoumal ostrovy a našel smečky. Zamířil do pouštní smečky.
Smečková minihra: ANO

Květen - Xander
Jednoduché:
• Promluv si s jiným členem alespoň na 8 postů (tedy 4 na každého) - Cinder - Oáza klidu - náhodná runa jaro

Co mohl říci, to řekl a nyní zase on naslouchal tmavé vlčici. Ve vzduchu byl lehký náznak podzimu, ale tady na poušti, kde se právě procházeli, se to zdálo, jen jako závan alternativních světů. Cítil hlavně písek a drobné kamínky.
Střihl uchem. Zdálo se, že smečka je v jakémsi převratu nebo, jak by to jenom nazval. Podle slov, které mu Serbia řekla, se zdálo, že ona převážně jen zastupuje roli někoho, kdo už zde není. Přikývl. "Rozumím a také si to tak myslím." Vlastně to řekl a tudíž nyní jen potvrdil, že správná cesta bude právě ta. Ovšem nemyslel si, že postup by správný nebyl. To, co chtěl zjistit, zjistil. Tedy, že smečka je otevřena navázání kontaktu. A pokud by se do čela nakonec dostala, třeba právě zmíněná Ushari, věřil, že jejich docela dobrý vztah by mohl být klíčovým okamžikem, pro navázání dobrých vztahů mezi smečkami. Merlin či Peisiu však neznal. Ale už tohle setkání, snad nastínilo dobrý začátek. Alespoň v to doufal.
"Vyřídím. A až se tak stane, určitě někoho z vás rádi přivítáme, nebo znovu kontaktujeme. Jen opět bych Vás chtěl upozornit, že je dobré dát o svém příchodu vědět a vyčkat u hranic, než si pro vás někdo přijde." Raději tuhle skutečnost zopakoval. Nechtěl, aby se kvůli takové nešťastné náhodě budoucí vztahy dostaly na tenký led. Ani on sám nehodlal narušovat hranice Namarey, proto také zůstával v poušti.
"Myslím tedy, že tohle je prozatím, asi vše a tak, když dovolíte, nebudu Vás déle zdržovat, Serbio, tedy pokud tady není ještě něco, by jste chtěla vědět Vy?" Položil to jako otázku, avšak záleželo už jen na ní.

Ushari, Sonora, Sivatag
Xander věnoval oběma vlčicím a vlkovi menší úklonku, když je tedy Serbia poslala na území, aby si dva noví členové Namarey mohli prohlédnout svůj nový domov. Bylo skvělé, že vlci nacházeli místa, které by mohli domovem nazývat. Stejně jako on a Cinder.
"Děkuji, Ushari, a tobě s prováděním nových členů.

(nobody)
Jistě, jejich děti si doposud nemohly vybírat, protože se do smečky narodily, ale kdyby chtěly odejít, pochopil by to, stejně, jako on odešel ze své rodné smečky. Tahle volba nebyla jeho, nýbrž jejich. Těšilo ho, že se rozhodli zůstat ve své rodné smečce. Ale trápilo jej, že ztratil všechen ten čas, kdy rostly. Ztratil, i když z toho (ne)mohl ovlivnit jenom malou část.
Polkl, aby zahnal tyhle těžké myšlenky, na které teď nebyl čas ani vhodné místo. Nebo se tím měl utápět stále? A změnilo by to něco? Cítil by se lépe?

Serbia
To chápal, přikývl tedy a opětoval tmavé vlčici se světlýma očima lehký, byť možná trochu utrápený úsměv. "Jistě, velmi rád," byla odpověď na procházku. "Jak jsem řekl, Alatey je hodně opatrná smečka. Náš vůdce si své území hlídá a má rád přehled. Neznamená to, že by neměl zájem navazovat přátelské vztahy s ostatními smečkami, proto mě také vyslal, abych zjistil, jak na tom se zájmem o navázání přátelských vztahů jsou. Věřím, že pokud budete mít zájem, velice rád se s Vámi setká osobně, Serbio Namareyská. Myslím, že v tuto chvíli jde jen o to zjistit, zda by jste uvítala jeho návštěvu či případnou budoucí pozvánku pro setkání přímo s ním. Vím, že by byl nerad, abych já, jako níže postavený člen smečky říkal více, než je přípustné pro ochranu, věřím, že tomu rozumíte, že stejně jako on ani Vy, Serbio, nechcete ohrozit svou smečku, která je pro Vás jistě jako rodina." Co však říci mohl, tedy doufal, že ano, logicky by bylo fér, aby to věděla, když on znal její jméno: "Náš alfa je Einar Fiske z Alatey." Co by ještě tak řekl? Inu, momentálně dal prostor opět vlčici s níž kráčel po písku a sluncem ozlacené poušti.

◄☼►Převod mezi účty 1 hráče◄☼►
Stavy účtů před převodem
Alyanna | kšm: 74 | rubíny: 11 | mince: 7
Xander | kšm: 100 | rubíny: 13 | mince: 7
Bryce | kšm: 103 | rubíny: 6 | mince: 11

ze Xandera na Alyannu převést:
-50 kšm
-5 rubínů (hodnota 50)
-7 mincí (hodnota 280)
= zůstatek na účtu Xandera: | kšm: 50 | rubíny: 8 | mince: 0

z Bryce na Alyannu převést:
-10 mincí (hodnota 400)
= zůstatek na účtu Bryce: | kšm: 103 | rubíny: 6 | mince: 1

Na účtu Alyanny bude: | kšm: 74+50= 124 | rubíny: 11+5= 16 | mince: 7+7+10= 24

Poplatek za převod strhnout Xanderovi:
780 ... 100
x ... 5
= -39 kšm
= zůstatek na účtu Xandera: | kšm: 11 | rubíny: 8 | mince: 0

◄☼►Převod z hráče na hráče◄☼►
Dále bezpoplatkový převod na jiného hráče:
Z účtu Noira vzít 1 minci a dát na účet Aileen

děkuji ♥♥♥

Převedeno

Ushari, Sivatag
Xander přikývl, předpokládal, že nebude na škodu, když s Alfou promluví a pokusí se tak prokázat určité diplomatické vlohy, má-li tedy nějaké. Kdyby byl ještě mladší, možná by je u sebe předpokládal i kdyby tam nebyly, ale teď? Ať už tam byly nebo ne, byl čas jít do toho. "Myslím, že promluvit si s ní bude určitě to nejlepší." Věnoval Ushari úsměv a jednou švihl ocasem.
"Díky," ještě jednou jí poděkoval. "Snad máš pravdu," ano, to, že jeho děti nechtěly slyšet slova, která jim s Cinder oba říkali, ho zasáhlo ať chtěl nebo ne. Nevěděl, co by pro to měl udělat víc, ale jedním si byl už teď jistý, další rodinné setkání, to nenapraví. Možná to chtělo, aby se s každým setkal zvlášť, ale chtěli by naslouchat? Moc tomu nevěřil, byli až moc tvrdohlaví, po svých rodičích.
"Ano, děje se tady docela hodně zvláštních věcí. Někdy mi tyhle ostrovy přijdou, jako takový zmenšený svět." pronesl k tématu údálostí, které se čas od času na ostrovech stanou. "To ano, ale jen díky tomu, že nám pomohla jedna z duší."
Zrak upřel na hnědého Poutníka pouští: "Zřejmě to tak bude, ale toužíš-li po adrenalinu, věřím, že dříve či později se dočkách. Tyto ostrovy jsou skutečně plné překvapení. Nikdy nevíš, kdy na nějaké takové narazíš." Klidně by se i teď a tady mohl Sivatag propadnout do nějaké tajné jeskyně a zažít zajímavý příběh a ani by nestačil zamrkat víčky. "To opravdu není, démoni jsou nevyzpytatelní."

Serbia, Sonora
Brzy se setkali. Dvě vlčice se přiblížily k Xanderovi, Ushari a Sivatagovi.
Xander se lehce uklonil, což bylo pro něj typické a pozdravil tak obě příchozí vlčice. Světle hnědá, v odstínech písku, se představila jako Sonora a černá byla Alfou Namareyské pouštní smečky Serbia. "Zdravím Vás, Serbio Namareyská, Alfo smečky písečné říše. A také Vás Sonoro," pozdravil se i slovně s vlčicemi.
Pak nechal mluvit Serbiu k Poutníkovi a teprve, když se otočila na něj, znovu se mírně uklonil, než promluvil: "Přišel jsem z Alateyské smečky, ve jménu mého Alfy, abych zmapoval smečky vyskytující se na ostrovech a případně navázal dobré vztahy. Naše smečka je docela uzavřená, avšak to jenom pro ochranu našich členů, nicméně to neznamená, že bychom neměli zájem navázat přátelské vztahy, které by mohly být pro obě strany výhodné." Pro začátek snad vysvětlil to základní.