Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zavrtěl hlavou. ,,Co vím, Lissandra nikoho nemá. Tuším, že snad kdysi, ale to už dávno smetla voda," osvětlil Shine jednoduše. Měl pocit, že to skutečně ví, ale třeba si ji s někým pletl a byla to jen domněnka. Dodnes nevěděl, jak se k Lissandře stavět. Byla skutečně dobrá alfa a byla schopná ale... ,,To rozhodně bylo. Vím o jednom vlčeti, které jsem potkal hned po příchodu sem. Ty ho vlastně znáš - Azrael. Takový malý, drzý špunt, co si sám běhal po horách. Jeho rodiče museli stát za nic, když ho nechali," oznámil Shine a zamyšleně střihl ušima nad Azraelem jako celkem.
,,Chm... a chtěla bys vlčata v Daénu nebo jako tulačka?" optal se jí. Tímto započal nejspíše velmi gentlemanský rozhovor o množení. ,,Nejsem úplně nejmladší a možná by nebylo špatné mít děti, co skutečně vychovám do dospělosti," přiznal. Taky by se té dospělosti rád dožil. Poté se odmlčel, možná si se Shine vyměnil pár slov a pak se nadechl. ,,Vlastně, co se ještě týče..." "Máma! Tati, ty si se pro mě vrátil? Jsi nejlepší!" Zinek spolkl slova a podíval se dolů na Solfkadítě, o kterém netušil, že je Solfkadítě, a zmateně zamrkal. ,,Jooo... samozřejmě. Kde jsi se toulala celou dobu?" pokoušel se nějak improvizovat, zatímco si vlče prohlížel. Že by si spletla jednoho rodiče bylo ještě akceptovatelné, ale dva? A ještě k tomu absolutně v jiných barvách? Možná někde spadla a teď skrz to byla zmatená. Doufal, že to není nic závažného. ,,Jsi v lese sama? Nemáš někde třeba nějakého kamaráda?" optal se jí. ,,Kvízová otázka! To víš, jen aby sis procvičila jména. Jak se jmenuješ? Z jaké jsi smečky? Jak se jmenujeme my s mámou?" optal se jí, aby dostal nějaké užitečné odpovědi.

>> Území

,,Ne, nikdo mě nenapadá. Nemám s většinou vlků tady nejvřelejší vztah, ale o tom bych asi věděl. Tohle se mi z nějakého důvodu vyhnulo obloukem, " přiznal. Pak však jen pohodil hlavou. Mělo vůbec smysl se v tom pitvat? Ne, nejspíš ne. Prostě se většinou o dění ve smečce nezajímal dost na to, aby z toho udělal něco takového, jako vyslýchací obchůzky, kde by vyhledával informace. ,,Stejně mě to překvapuje, že zrovna Lissandra si jen tak skočí," přiznal Shine. ,,Nemám ten pocit, že bych třeba já něco takového udělal prostě jen tak. Přijde mi to docela komické." Prostě si udělat s někým jen tak potomky a pak se vytratit, jakože se nic nestalo. To neznělo zrovna efektivně. Ale to ho přivádělo na jinou otázku, kterou si mohl dovolit kvůli hromadě předchozích družek co měl. Prvně si však zalezl s vlčetem do jednoho z pelechů tady a pak ho položil na zem. Sám si lehl k němu, aby bylo aspoň trochu v teple. Dávno už padaly teploty a nechat umrznout vlče by nebylo moc fajn.
,,Tys někdy přemýšlela nad tím, že by sis pořídila vlčata? Se mnou?" byla to asi docela zvláštní otázka, ale díky dvěma předchozím družkám už tak nějak tušil, že by na tohle dřív nebo později téma přijít mohlo. Nebo by aspoň mělo od jednoho ze skupiny. Buď mu řekne ne a on jednoduše pokrčí rameny, nebo řekne ano a Zinek poměrně zpozorní. Měli oba docela na čase, přeci jen Zinek pomalu a jistě stárl... u Shine se neodvážil tipovat. Než odpověděla, pustil se do opatrného čištění vlčecího kožichu jazykem.

To se divili úplně stejně. ,,Dost možná jim i mohla utéct, " oznámil Shine. Zdejší vlčata mají tendence běhat samotná, to už věděl nějakou dobu. Ovšem pořád uvažoval, co za rodiče nechá své dítě prostě odejít. Trochu nad tím protáhl obličej. Na její známost s Lissandrou kývl, ale stejně se mu to nelíbilo. On by někomu tahle cizímu nikdy vlče nesvěřil. Možná si ty dvě nebyly tak cizí, jak to vypadalo, přeci se jen znaly minimálně z Mangrovů, ale... ,,V tom souhlasím. Ale jsem rád, že je nepodstrčila mě. Nechci se starat o cizí děti," prohlásil a navzdory tomu se přisunul k drobátku blíž, když slyšel další hřmění nad jejich hlavami. A pak se to spustilo. Trochu se na to konto zamračil. Možná by bylo lepší se přesunout někam do bezpečí. Nebylo by fajn, kdyby vlče nakonec usmrtily kroupy. A on jimi usmrtěn být také nechtěl. ,,To nevím, ale páchne dost povědomě," podotkl k ní. S tím se sklonil k vlčeti a zase ho zvedl. Pak směrem k Shine skrz chlupy a kůži zamumlal cosi vážně těžko srozumitelného a vydal se k úkrytu. V půlce cesty se zastavil a otočil se po vlčici, jestli teda jako jde za ním, a zase se vydal dovnitř.

>> Úkryt

Tak všichni víme, že jsem teď byla pěkně mrtvá a že za Renbli se mi hodně dlouho hrálo těžko. Ale... třeba to stihnu během té doby teď dohnat - a třeba ne. Kdo ví? Ale když mám čas a chuť, charaktery zvládám, dokonce i fretka hry. A na Peisiu se těším, Aetko prosím :'<

ŽÁDOST O PÁTÝ CHARAKTER
Posty počítám od začátku postované doteď.

Zinek - 306/250 (+23)
Renbli - 114/150 (+54)
Einar - 111/50(+18)
Ikari - 18/30 (+7)

Schváleno, gratulujeme! Ovšem je nad tebou zdvižený prst pro příště, tak pozor na to!

Dorya nijak nereagovala a Zinek velmi nespokojeně zabručel a švihnul ocasem. ,,No dobře, no fajn, tak já ti něco ulovím," oznámil vlčici s tónem 'ale jestli to někomu někdy povýš, tak tě sežeru'. Nerad si hrál na charitu a když už, ještě víc nerad byl, když jej u toho někdo nachytal. Poblíž si všiml ještě Shine s cizím dítětem a tak si jen povzdechl. ,,Budu hned zpátky," oznámil jí a vydal se pro Doryu něco chytit. Kráčel s hlavou blízko u země, čenichal a snažil se najít něco malého s tepajícím srdíčkem. A taky že našel - jen to tedy nebylo to, co tak očekával. Na území smečky, poměrně daleko od úkrytu, našel vlče. Jednoduše leželo na zemi, nehýbalo se a vypadalo jako zabité. To Zinka... vyděsilo. Rychle přidal do kroku a přemístil se až k němu. Tedy pardon, k ní. Sklonil čumák k pískové hroudičce a očichal ji. Hřála a vypadala povědomě. Opatrně si ji přetočil tak, aby ji mohl vzít a chňapl ji za srst za krkem, aby ji zvedl a začal se s ní pozvolna vracet. Nikdy ji tu neviděl, ale voněla a vážně vypadala známě. Kdyby jen tak věděl odkud. Zinek za svůj život potkal tolik vlků, že ty méně důležité dokázal jednoduše vytěsnit - a přesně tak to měl i s vlky, kteří s ním netrávili větší obnos času. Když konečně s malou dorazil k úkrytu, Doryu nikde neviděl. Skrz plnou tlamu a zaklel a obrátil to k Shine, od které právě dvě děti odcházely. Zastavil se před černou vlčicí a zlostně zavrčel. Ne na ni, ale tak nějak do vzduchu. ,,Který idiot nechává děti válet se po území? Mohlo by je něco sežrat," a tomu něčemu by pak mohlo být pěkně blbě. Hej, malej medvěde, nežer to, kdo ví, kde se to válelo! ,,A ještě nechávají hlídat svoje děti tuláky. Jsi důvěryhodná, samozřejmě, ale jak to může Lissandra vědět?" Zhluboka se nadechl a posadil se vedle klubka odloženého na zemi. ,,Nepřijde ti povědomá? Je docela živá, možná bude potřebovat napít a najíst, ale nepřijde mi nějak zraněná. Nějak mě ale nenapadá, čí by mohla být. Ten pach odněkud znám, ale netuším, kdo tu má takovýhle kožich." Taylor přeci jen měl takovou jen tlapu a to už taky bylo sakra dávno.

Meno vlka: Zinek
Počet príspevkov: 11
Postavenie: kappa
Povýšenie: -
Funkcia: Léčitel
Aktivita pre svorku: Zabil s Phoenix lišku na území, postaral se o zraněnou Phoenix, našel bylinky, postaral se o Doryu
Krátke zhrnutie (i rýchlo hry): Zinek s Phoenix nalezli na území lišku, se kterou se pustili do křížku. Po souboji Phoenix lišku zakousla, ale byla velmi zraněná a Zinek se vydal pro byliny. Navzdory jeho radě, aby počkala, že se k úkrytu vrátí spolu, se vydala do úkrytu sama, kde omdlela. Zinek se postaral o její rány a postavil jí vedle úkrytu přístřešek, protože dovnitř by ji bezvládnou nedostal. Pak se prošel pro nějaké další byliny a zahlédl Shine s Vinem, na které zavolal, než se vrátil k Phoenix. Po cestě se setkal s Doryou, která vypadala, že je psychicky na dně a nakrmil ji jahodami. Pokoušel se ji uchlácholit, dovedl ji až k úkrytu a čekal, jestli začne mluvit, nebo nějak jevit známky toho, že není jen prázdná schránka.
Questy svorky: Věrný

Zinek
Mám 22 bodů
20 bodů - 2 tlapky (led)
Zbyde - 2 body

Renbli
Mám 45 bodů
45 bodů - magie světla
Zbyde - 0 bodů

Einar
Mám 12 (11?) bodů
10 bodů - 1 tlapka (hradba)
Zbyde - 2 (1?) body

Ikari
Mám 4 body
Zbyde - 4 body

Zapsáno

Postovaná 22

Dorya byla vážně... no, traumatizovaná. A on začínal být traumatizovaný z ní. Jasně, chtělo to čas, ale skutečně doufal, že ji bude moct někomu hodit na krk a pak bude mít klid. To už si však všiml černé vlčice se symboly a vlčete, kteří se zatím stihli přiblížit - a jelikož nyní byli všichni kousek od úkrytu, podíval se i po tom dítěti, co se tak nějak přibližovalo. Zrovna se díval po nich, takže zjevně absolutně ignoroval Lissandu, jejího hlučného společníka a kořist, co spolu táhli, protože jinak by tu asi nebyla šance se ignorovat, když se všech šest vlků (+ Phoenix v přístřešku) mohlo ignorovat.
To už však odložila Dorya další pochoutku pro Zinka. Proč je nesnědla ona? Vždyť jahody měly možná tak stejnou kalorickou hodnotu. Položil tlapku na zem a s povzdechem vytvořil další jahody. ,,Poslední," oznámil jí a Eira si vyhopkala na jeho hlavu, aby se odrazila a přeletěla na Shine, které přistála na čumáku, odrazila se na čelo a pak sletěla ten kousek mezi lopatky, kde si trochu rozdrápla srst a uhnízdila se. To musel být skutečně zajímavý zážitek, vzhledem k tomu, že ptáčka předtím nikdy neviděla. Zinek znovu otočil už mírně netrpělivý pohled na Doryu. Ale pořád se držel! ,,Měla by sis spíš ulovit něco živého," doporučil jí. ,,Aspoň myš. Zasytí tě to víc než hromada jahod," dodal. Myš by mohla vyhrabat, nebo ne?

Postovaná 21

Dorya nevypadala, že by se hodlala rozmluvit. Mírně protáhl obličej a přejel ji pohledem. Byl poměrně zvědavý, co hodlá vyplodit. Mluvit totiž očividně nehodlala. Vlastně se vydala pryč. Nebyl si jistý, jestli by měl jít za ní a nebo ne - možná že by ji nakonec přeci jen měl nechat jít. Těžko říct, jak by ji udržel bez toho, aby ji někde zavřel - což by ji mohlo ještě víc poškodit. Mírně ohrnul pysky, ale to už se vlčice vracela a on zase tlamu bezpečně zavřel a sledoval, jak mu cosi nese. Neodcházela, něco hledala. Teď mu to došlo. Podíval se na zem na malinu, co donesla, pak na ni a povzdechl si. Poměrně dlouze. Tlapkou se dotkl obličeje a na chvilku zavřel oči. ,,Fajn..." pronesl tiše. ,,Fajn. Fajn. Ale víš, že kdybys chtěla, tak si můžeš nechat jahody vyrůst i sama, že?" Trpělivost byla důležitá... jen on jí bohužel nikde neměl. Natáhl tlapku k místu, kde odložila malinu a vytvořil jahodník. Donutil jej, aby se obsypal plody. Začínalo jej to unavovat. Tedy, ne psychicky, byla to magie, co ho unavovalo. Nemohl to dělat do nekonečna. Kdesi zvrchu zaštěbetala Einar a sletěla k dvěma vlkům, aby se usadila Zinkovi mezi lopatky. Ten se po ní jen podíval, ale nepokoušel se ji nijak odehnat. Už to vzdal.

Postovaná 20

Tiše si povzdechl, když jediné, čeho se dočkal, bylo zakňučení. ,,Je mi jasné, že ti to dělá problémy, ale budeš si o ně muset říct." Řekl to pevně a jistě - Dorya nedostane nic, dokud si o to neřekne. Bylo vážně nepříjemné vidět, co se může stát z vlka, kterého chvíli necháte z dohledu. Domů se pak vrátí tohle. Jistě, možná byla moc přátelská, ve smečce tolik času nestrávila a nakonec se Zinkem neměla ten nejvřelejší vztah, ale pořád to neměnilo nic na tom, že tohle si nezasloužila. Tohle si nezasloužil nikdo. Skončit jako vyhublá nicka, která pořádně funguje snad už jen ze zvyku, bylo snad horší než vážně zemřít. Zinek si ani nebyl jistý, co si doteď myslel, že s ní je. Byla totiž dost vzhůru na to, aby se pohybovala, ale dost mimo na to, aby její reakce byly poněkud vlažné a neúplné. Teď však jen seděl, vyčkával a sledoval její další akce. U vlčice, co vypadala stejně zpráskaně jako ona, tak nějak i očekával, že se pokusí o něco skoro až nepochopitelného, neočekávatelného a že se brzy bude muset potýkat s následky, že ji sem vůbec dovedl. Ale co měl dělat, nechat ji v lese, ať si klidně bloudí dál?

Postovaná 19

Kdyby Zinek tušil, že ho ve své hlavě bere za chromého, nejspíš by ji přetáhl po hlavě a odtáhl za ocas do úkrytu. Ne že by to byla už druhá vlčice za jeden den, která by potřebovala, aby ji někam dostal, jelikož by nebyla při smyslech. Tohle by způsobil dobrovolně, ale Phoenix byla tak trochu... náhodná. Viděl, že Dorya brečí, ale nijak se k tomu nevyjadřoval a pokračoval v cestě dál. Po pár metrech se zastavil a otočil na ni. Nechtěl, aby ztratila chuť jej následovat. Vytvořil další jahodník a nechal ho obsypat plody, než zase ušel o kus dál, posadil se a čekal. Bude dobré ji držel alespoň takto, aby následovala jídlo, které jí Zinek mohl poskytnout. Čekal, než to Dorya všechno sní. ,,Buď teď tiše, mám pacientku, ošklivě zraněnou. Nechceme ji rušit," poučil Doryu jednoduše, než vyrazil dál, tentokrát už až k úkrytu. Ten byl stále pouze zejícím otvorem ve skále, ale kousek od něj byl postaven provizorní přístřešek, za pomoci magie země. Z kamene, dřeviny a vchod bránily pouze liány, co měly poskytnout průchozí, ale neprůhlednou stěnu. V tenhle moment byl vážně rád, že se prospal, jelikož by nebyl schopný takhle tvořit jahody, kdyby si předtím neodpočinul. ,,Chceš další jahody?" optal se vlčice. ,,Řekni si o ně a dostaneš je." Byl zvědavý, jestli je schopná mluvit.

Postovaná 18

Pootočil hlavu, když se přiblížila a pustila se do jahod. Musela být hladová. Tiše si povzdechl. Měl prozkoumat tu lišku, mohl s ní teď Doryu nakrmit bez toho, aby sháněl něco živého. Těžko se mu nahánělo zvířata, když cítil jejich strach. ,,Když jsem byl s Ayshou, byl jsem úplně jiný vlk. Byla nízká, nadšená ze života. Kožíšek v černé a bílé, oči jako obloha," pousmál se. ,,Byla dokonalá. Milovala život. A zemřela mladá, když se snažila ochránit to, co jí bylo nejdražší." Na chvilku se odmlčel. Dorya se pouštěla do jahodníku, jakoby na jídlo neměla pohled už desítky let. Drobné ovoce znělo jako dobrá možnost ji nalákat k úkrytu. Uvažoval, jestli by ji tam měl zavřít, ale to by ji možná ještě víc vystresovalo a to v tenhle moment nechtěl. ,,Jsem si jistý, že by chtěla, abych šel dál. Sama by to nezvládla, ale přála by mi to. Až mě jednou konečně někdo zabije, tak se s ní setkám. I se svými vlčaty," křivě se usmál. ,,A sotva se jedna rána zahojí, najednou je tu další. Pojď, najdeme ti další jahody." Pomalu se zvedl, dával si pozor, aby neudělal žádný příliš rychlý pohyb. Pokud vlčice neuskočila, a nejspíš i tak, se k ní otočil zády a vydal se velmi loudavým tempem k úkrytu. Kulhal. ,,Spěchej, nakrmíme tě."

Postovaná 17

S vlky to tak moc dobře neuměl - ale se zvířaty? Se zvířaty ano. Byla jednoduchá. Bylo sice těžké získat jejich důvěru, ale když byl jeden ochotný držet tlapku nataženou dost dlouho, nakonec přišla. Čím přesvědčit Doryu, že se nemusí třást jako osika? A že může přijít blíž? Měl ten pocit, že část z ní chtěla, ale byla tak moc zatížená prazvláštními pocity... čeho vlastně? Barvy kolem ní se točily, stáčely, ovíjely. Emoce. Tolik emocí. Ze začátku byly všechny ty barvy matoucí, ale když je teď viděl jasně, nebylo těžké se v nich vyznat. Měla strach. Těžko říct z čeho - jestli z něj, z toho, že ji bude soudit, že jí řekne, že tu nemá co dělat, že má odejít a nikdy se nevracet. Možností byla spousta. Ale Zinek se nakonec jen posadil. Trpělivost... ta byla klíčem ke všemu. Dotkl se země a nechal z ní vyrůst rostliny. Jahodníky, které doživil energií a brzy se tak obsypaly drobnými, červenými plody. Doufal, že budou vonět dost lákavě, aby se přiblížila. Divoká zvěř nemá ráda upřený pohled.
Zamířil pohledem kamsi hluboko do lesa, snažil se působit co nejklidněji a uvolněně to šlo. ,,Říkal jsem ti někdy o tom, že jsem ztratil dvě partnerky?" nahodil do ticha. Nerad o tom mluvil, ale pochopil, že vlčici zajímá, co říká. Vypadala dost mimo na to, aby si to brzy nepamatovala - nebo v to možná vlastně i doufal.

Postovaná 16

Pomalu kráčel zpátky, aby překontroloval vlčici, když za sebou konečně uslyšel kroky. V první moment měl pocit, že to je Shine, ale ještě než se otočil, tak mu bylo jasné, že ta by se sem tak rychle nedostala. Otočil se a jeho pohled padl na zuboženou vlčici, která vypadala... nezdravě. Chvíli na ni zíral. Jakoby to byla jen škořápka vlka, kterého kdysi znal.
Vemte si jednu věc. Zinek se sice vždy choval jako hajzl, ale když viděl trpícího vlka - kterému tedy zrovna nezpůsoboval utrpení on - vždy hledal možnost, jak mu pomoci. Tiše se díval na vlčici s fialovým kožíškem. Nebyl si jist, jak moc je přítomná. ,,Doryo," pronesl tiše, aby zjistil, jestli bude vlčice vůbec reagovat. Díky její auře četl v jejích pocitech jako v knize - a momentálně si nebyl jistý, jestli to bylo to nejlepší, co za tenhle den ještě chtěl vidět. Chvíli stál na místě, hodnotil ji, jakoby byla zraněné zvíře a ne bývalá alfa Daénu - jakoby uvažoval, jestli ji ušetřit dalšího utrpení a nebo jí pomoci. Nakonec se však k fialové vlčici otočil čelem. ,,Pojď sem. Vezmu tě do tepla. Postaráme se o tvá zranění." Mluvil zvláštně jemně, jakoby šlo o zatoulané vlče, nebo skutečně malý kolouch. Udělal krok k ní, tvářil se tak nějak... neutrálně. Co z ní bylo jej nejen že znepokojovalo, ale taky to v něm budilo vlnu nechuti. Ani ne vůči Dorye, jako vůči celýmu tomuhle pojebanýmu ostrovu. Odvede ji k úkrytu, kde čekal improvizovaný přístřešek pro Phoenix a pak počká, než přijde Shine a postará se o ni. Tohle chtělo víc, než trochu plazivce na rány. Hestie, ta smrdí.

Postovaná 15

Zinek se probudil ke zvuku něčího hlasu. Nebyl si jist, co ten dotyčný říkal, byl to prostě zvuk, co ho donutilo zvednout hlavu a otočit ji směrem k vlčici, která se dle všeho už probudila. ,,Říkalas něco?" optal se mírně otráveně, sotva stihl rozlepit oči a už po něm byla požadována společenská konverzace. Tak či tak, moc neváhal, postavil se a protáhl. Nespokojeně odhalil tesáky skrz přední tlapu a pak se na ni prostě jen podíval. No, za chvilku to bude lepší. Věděl, jak to bylo po tom seznámení s Enzouem. Jenže tehdy šlo o odvar z trychtýřku. Ten bude muset taky brzo najít. Odfoukl si. No, bude muset najít víc těch divných, červených kytek.
,,Půjdu se napít. Ty zůstaň tady. Neměla by ses moc hýbat, mohlo by ti to ještě zhoršit kondici," pronesl k ní a s mírně přivřenýma očima se konečně vydal ven. Jen se zavlnily liány, které byly ve vchodu jako jistý dekorativní doplněk - a aby dovnitř nikdo neviděl - a Zinek se vytratil. Tedy, za chvíli se samozřejmě vrátí, ale teď se tak jako flákal po okolí. Hledal vodu, ze kterého ho Phoenix předtím dostala. A brzy se i konečně přemístil k jezeru, kde se hodlal napít. A taky se toho jal - zalezl tam po tlapky a trochu si vydechl. Pak jen zvedl hlavu a podíval se na druhou stranu jezera. No a následně se rozkašlal, jak mu voda zaskočila. Jasně, prvně to vypadalo jako idylka. Otec, matka a jejich děti. Jenže asi milisekundu na to si uvědomil, že tohle nebyl zrovna pár, který by bytostně podporoval (nebo ignoroval). Tohle byl Vino A SHINE. Takže zatímco se Shine 'prala' s vlčetem, Zinek se snažil neudusit.
,,Když jsem řekl postarat, tak jsem nemyslel takhle postarat, VINO!" ozvalo se konečně z druhé strany jezera na přerostlého, pruhovaného vlka. Ne, jasně, tohle nebyly Shininy děti. Bože, zas tak dlouho se snad nemíjeli. Nebo jo? Po zádech mu sjel studený pot. Ne, ne, ne! Tohle nebylo Shinino.
Nespokojeně stáhl uši. No, aspoň že tu byla. Vždycky rád viděl - samozřejmě. Jak by nemohl? Byla to jeho partnerka. Ale řvát na sebe z druhé strany jezera bylo poněkud kontraproduktivní. ,,Dojděte s těma děckama k úkrytu! A taky mi dlužíte vysvětlení!" zahulákal ještě, protože se hodlal ujistit, že ho uslyší. I když tedy měl dost jasnou ideu, čí že by to potomstvo mohlo být - přeci jen Lissandru zahlédl. A i když si nebyl jistý, tak... tohle vypadalo na Vinovi děti. Kdyby Liss tehdy nepotkal, třeba že za tmy, nejspíš by mu to nedocvaklo, ale osud byl svině. S tím se otočil a zamířil zpět k úkrytu a za Phoenix, která tam snad ještě byla. Jestli ne, hodlal ji najít, zbít a přišpendlit na jedno místo.