Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná 14

Vracel se poměrně rychle, sem tam mu z hrdla uteklo nějaké zakňučení. Jeden se jej však spíše nedočkal - šedý vlk totiž měl tlamu zacpanou rostlinami. Šel upřímně raději po stopách Phoenix než po instinktu, protože se jí po cestě mohlo něco stát a upřímně ji raději našel hned. K jeho překvapení ji však našel až u úkrytu, kam ji však nyní neměl jak dostat. Vlčici by musel zahaz úzkými štěrbinami a to v bezvědomí nebylo zrovna ideální. Odložil na ni alespoň rostliny a přemístil se pod výklenek, co z hor vyrážel a dal se aspoň do nějaké práce. Za pomoci kamene a dřeva vytvořil vedle úkrytu přístřešek, který musel nyní pro jejich účely stačit. Nebyl nijak honosný, ale vchod ještě schoval pod liánami, aby měla vlčice aspoň trochu soukromí. Země byla skutečně šikovným elementem. Nyní se však konečně otočil k bezmocné Phoenix, nad kterou si tiše povzdechl a vzal ji za kožich na krku. Jal se jí odtáhnout do provozorního přístřeší, kde ji zanechal.
Ze země nechal vyrůst třezalku a společně s plazivcem ji rozžvýkal a nanesl na ránu. Nyní již velmi utahaně vyšel ven a rozhlédl se po okolí. Žádný listnatý strom tu nebyl. Prostě měl smůlu. Jenže tu vlčici nemohl nechat s otevřenou ránou. Pro chaluhy však nyní jít nechtěl a byl moc unavený, než aby řešil něco dalšího. I proto pár minut prostě jen tupě seděl na místě, tvářil se unaveně, a nakonec si jen uvnitř příspěvku lehl. Opatrně oblizoval zkrvavenou tlapu a dával si záležet na tom, aby jí věnoval dostatečnou péči. ,,Proč vždycky nohy?" zabrblal si vlk pro sebe nešťasně a pak na tlapky opatrně složil hlavu. Potřeboval aspoň na chvíli vypnout a odpočinout si - na to byl zjevně konečně čas nyní. Netrvalo to dlouho a sám léčitel propadl podivnému, lehkému spánku.

Postovaná 13

Sice původně chtěl, aby vlčice zůstala tady, než donese alespoň něco - pak by ji mohl doprovodit - ale její nápad byl poměrně efektivní zrovna tak. ,,Jdi napřed," odsouhlasil nakonec, ne zrovna nadšeně. Nerad by, aby se tu někde po cestě svalila. Kdo ví, co by mohl šok způsobit. ,,Ale nespěchej a buď opatrná. Není to moc pěkný kousanec. Když budeme mít štěstí, najdu alespoň nějakou třezalku, co by mohla pomoct." Pak ještě cosi mumlal o rostlinách a nakonec zavrtěl hlavou.
,,Budu spěchat. Sejdeme se u úkrytu." Stále se mu moc nepozdávala ta myšlenka, že by jí pustil samotnou, ale neměl moc na výběr. Však byl rychlý, za chvíli se k ní dostane. Co se týkalo lišky... ,,Někde ji pak zahrabu, to bude nejlepší." S tím Phoenix kývl a připravil se na běh, aby zkroutil obličej při ne zrovna příjemném došlápnutí na nohu. Nebylo to ale tak zlé. Mělo to daleko k Phoenixiným ranám. Chvíli se ksichtil, ale nakonec zmizel v podrostu nedaleko, hledajíc rostlinu, která se nenásilně plazila po stromech. Bylo štěstí, že aspoň tahle léčivka rostla všude. Byl zvědavý, jak se bude Phoenix tvářit na to, že to bude muset prvně rozkousat, než jí pomaže ránu. Bohužel nebylo jak jinak bylinky rozdrtit.
Chvíli se motal v lese, snažil se něco užitečného najít, než se konečně dostal ke stromu, který byl tímto plevelem obrostlý. Tohle místo si budu pamatovat, podotkl sám k sobě a otočil se, aby se nějak zorientoval směrem ke zbytku lesa. Bylo to na kraji území, věřil, že mimo toho bude ještě víc. A i někde tady. Kdyby věnoval míň pozornosti hádkám s Phoenix, našel by je dřív. S tím se však již otočil a zamířil poklusem k úkrytu. Tlamu měl plnou rostlin a obličej zkroucený kvůli vlastnímu zranění.

Postovaná 12

Predátoři - konec

Vlk sebou hnul vpřed, ale Phoenix ji už držela v tesácích a tak šedivý jen s mírným znepokojením stáhl uši k hlavě. Pozoroval, jak Phoenix lišku pouští a poslouchal chrčení a bolestné steny lišky, která sotva po pár krocích skončila na zemi a vydechla naposledy. Mlčky ji sledoval, upíral na ni ledový pohled a prvně se po Phoenix ani nepodíval. Vypadal zvláštně otřeseně. Musel si ale na smrt ve svém okolí zvyknout. Přeci jen, co bude dělat, stane se vlkem vegetariánem? Ne, maso mu až moc chutnalo. Jen nebyl nadšený ze zakusujících se hlasů zvířat okolo sebe. Už tak mu stačilo, že někdy díky stromům ve svém okolí viděl podivné, smysl nedávající obrazce. Stromy aspoň nemusel požírat.
Ušel těch pár kroků k lišce, očichal ji a ujistil se, že je po ní. ,,Dobrá práce," konstatoval pak a podíval se na Phoenix. Rychle ohodnotil její stav. ,,Zůstaň tu, donesu ti něco na utišení bolesti. Zvládneš dojít zpátky k doupěti? Možná by nebylo špatné, kdybys tam došla a pak to nechala v klidu. Ideálně najít něco na obvazy... egh," vycenil nespokojeně zuby. Bude muset odběhnout na původní území Daénu, aby našel alespoň něco, co by na to šlo přivázat. Jen byl problém, že chaluhy se hrozně rychle vysoušely. Chtělo to něco přilnavějšího. Chudák doteď neznal poměrně esenciální Mois Griskou bylinu. Brzy však zvedl hlavu a zavětřil, aby se ujistil, že tu už jsou samotní. Nechtěl moc řešit další lišky. Na tu mrtvou na zemi se ještě podíval a pod jeho pohledem se liščí kožich obalil ledem a brzy krev i ještě teplé tělo obalila zmrzlá voda. Později se o ni postará, ale nechtěl, aby do ní zatím brouci kladli vajíčka. S tím se znovu otočil na Phoenix, očekávajíc její reakci.

Jméno vlka: Zinek
Počet příspěvků: 10
Postavení: Kappa (nevím, jestli se počítá za odehranou, tho?)
Povýšení: /
Funkce: Léčitel
Aktivita pro smečku: Obešel území, obnovil hranice a nyní loví predátora na území. Navíc hledá léčivé byliny.
Krátké shrnutí: Rozloučil se se Stray a Minkarem, vrátil se zpět na území a rozhodl se využít trochy klidu ve vodě. Chvíli si užíval, než se ukázala Phoenix. Rozhodl se s ní najít nějaké byliny, při čemž obešli a obnovili území Daénu. Během obnovování hranic narazili na lišku sídlící na jejich území a vydali se po její stopě.
Questy: hraničář

ŠESTÁ VÝPLATA - KVĚTEN AŽ ČERVENEC

Since jsme byli všichni dead, tak to hodíme takhle. Měsíce budou hodnoceny dohromady. Taky povyšuji na kappu konečně celý zbytek naší skupiny, tudíž dostanete větší odměny již za tyto měsíce.
Oficiálně, tedy herně, budete povýšeni, až proběhne ona hrdinská výprava za rysem/speciální mini akce, kterou vám ještě ohlásím. Jednoduše až se zbytkem členů uděláme něco zásadnějšího, co trochu Alatey stmelí dohromady.

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení:
Funkce:
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):

Puzzle stále běží, návrhy na questy stále běží, bohužel je od nikoho nemám. Tak či tak, snad se mi konečně podaří dostat se k vypsání smečkové hry. Omlouvám se za to trvání, ale snad to bude stát za to (a budete to plnit, vy líný kosti!).

Postovaná 11

Vlčice na něj štěkala nazpět, zatímco liška se ji snažila zardousit - a zatím se jí dařilo. Pobaveně se nad tím ušklíbnul a jen mrsknul ocasem, aby si ještě chvíli vychutnal, co se to před ním odehrávalo - pak však konečně zakročil. Liška byla v Phoenix zahryznutá jako Vino v houbičkách, takže když ji vyrval, dost možná vzal i kus masa z Phoenixina ramene.
Celé se to vlastně seběhlo takto - Zinek přiskočil k Nix, která se pod tou malou šelmou zmítala jako okamžiky přes smrtí, chňapl ji za kůži na krku a odtrhl ji od podivně barevné vlčice. Pak tam však jen zůstával stát. Moc dobře cítil strach lišky, který ji nutil zaútočil - to všechno mu tepalo v uších společně s jejím křikem. Tyhle schopnosti mu byl čert dlužen.
Zatímco mu hučelo v uších, nijak nepomáhalo, že liška vřískala, svíjela se a škubala sebou. Odkdy mám tak slabý žaludek? Měl na sebe vztek. Eira nad jejich hlavami křičela jako o život a pach krve jak Phoenix, tak drobné lišky, se mu dral do čenichu, jakoby mu někdo sypal žhavé uhlíky na hřbet. Měl pocit, že se všechno kolem brzy roztříští. I proto lišku pustil a přišlápl ji. Zvíře naříkalo, bránilo se a cvakalo. Netušil, jestli byl dobrý nápad se jí prvně podívat do očí - ale nikdy ho nenapadlo, že bude mít podobný problém ukončit život něčeho živého. Zhoupl se mu žaludek, ale snažil se tvářit, jakože se nic neděje. ,,Chceš ji?" optal se Phoenix, zatímco mu zaléhaly uši. Přeci jen, vlčice od lišky utržela víc zranění. Ovšem během toho všeho povídání se lišce konečně podařilo vykroutit dost na to, aby se Zinkovi zahryzla do nohy, který překvapeně ucukl a zvířátko pustil. Nespokojeně zavrčel a odrazil se, aby ji chytil - Phoenix však teď měla šanci, protože liška probíhala kolem ní.

Postovaná 10

Co se týkalo Phoenix, zrovna se za ní nehrnul, neměl potřebu pádit. Však ona si poradí. Nebo ne? I podle sluchu jeden jednoduše poznal, že se bojuje. Měla Nix navrch? No, brzy uvidí. Trochu přidal a dostal se ke scéně, kde uviděl poměrně z dálky dvě psovité šelmy, v sobě skoro až po dásně, až nad tím nadzvedl pomyslné obočí. Liška si ho sice všimla, ale šla spíš znovu do útoku, než že by se hodlala zabývat dalším vlkem. Přeci jen ten, kterého složila, byl mnohem slabší!
Přišlo mu zvláštní, že obyčejná liška tak blázní, ale dost možná se prostě jednalo o to vedro, které je všechny přihánělo k šílenství. Pozoroval ten krátký, 'intimní' moment mezi Phoenix a liškou, než konečně houknul: ,,Nechceš pomoct?" To aby to slyšela i přes všechno to cvakání a podobně. Otázkou bylo, jestli hodlala sklopit hlavu a přiznat, že potřebuje zachránit a nebo se nechá od lišky pocuchat. Mohl by ji z ní sundat, kdyby si řekla. Nebyl zrovna velký ani silný, ale to ani liška. Jen... no, některé samice chtěly vypadat, že mají koule.

Postovaná 9

Vlčice si zjevně myslela, že je v bezpečí jen proto, že zatím nic neudělal. Byla pořád stejně drzá a ani netušila, jak moc nebezpečné to pro ni v tento okamžik mohlo být. Neměl zrovna dobrou náladu, naopak. Dál se k tomu však nevyjadřoval.
Další slova, která však vyřkla Phoenix, ho nutila cenit zuby dál. 'Mě se nedotýkej'? Máš štěstí. Ani nevíš jaké. Eira nad jejich hlavami byla už chvíli ticho a nejspíš to všechno pozorovala s jistým zaujetím. Zinka sice nebylo těžké vyprovokovat, ale arogantně a povýšenecky, jako tato vlčice se k němu většinou nikdo nechoval. Což rozhodně nebylo dobré pro její zdraví. Navíc měla poměrně štěstí, že se brzy dostali na území lišky a brzy se ji i jala pronásledovat. Sama. Zinek... zůstal stát. Z přikrčení přešel do klidného postoje a jen se mlčky díval za pelášící vlčicí. Jistě, mohl se teď otočit a prostě vypadnout, protože pokud by ještě chvíli zůstával v její přítomnosti, asi by jí ublížil. Jenže to nic neměnilo na tom, že do téhle situace je nejen že zatáhl on, ale kdyby vlčici neřekl, aby ho následovala, protože chtěl přesvědčit Lissandru, že je k užitku, tak by celá ta věc mohla dopadnout jedna. Co vlastně dělám ve smečce? projelo mu hlavou v reakci na její slova. Z nějakého důvodu mu přišlo, že má pravdu. Že by tu asi neměl být. Jenže... ,,Egh..." S tím se tiše rozklusal nad Phoenix, která získala náskok v honu za liškou.
Liška, kterou se Phoenix jala pronásledovat, byla pěkně hbitá potvora. Bylo docela jasné, že nedá Phoenix nic zadarmo. Zatím utíkala, snažila se získat náskok - a zjevně se v téhle části dobře vyznala. Pokud by Phoenix přes pach liščí moči zkoušela ještě něco vyčenichat, byl to slabý a starý pach krve. Možná, že liška nikoho neobtěžovala, ale lovila na jejich území a dost možná mohla být i nemocná. Co kdyby nakazila vlky? Nebo, co kdyby se rozhodla, že nikdo nehlídá vlčí noru?
V další moment se liška odrazila a přeskočila spadlou větev, aby prudce zabočila vpravo, do křáčí. Otázka bych, zda ji bude Phoenix následovat i dál. Zinek ji následoval, byl ovšem pozadu.

Postovaná 8

,,Jasně že jsem chytrý, jsem léčitel. V kytkách se vyznáme, nebo to ti musí taky prvně někdo osvětlil?" klapl na prázdno zuby. Ach, tohle byla katastrofa... ,,Nesnažím se zabít, chci jen trochu klidu. A ty si dávej pozor na jazyk." Že jsou spolu v jedné smečce pro něj neznamenalo, že jí nedokáže velmi jednoduše a rychle vyprášit kožich. Nehodlal si od ní nechat líbit žádné poznámky.
Na poznámku o trávení času S NÍ, jen protočil oči. Mohl by tu samici utopit. Třeba by Lissandra nepoznala, že to byl on. Nebo by jí mohl do chřtánů narvat tu pichlavou violku, aby nemohla používat magii a pak se bavit, jak se snaží v noci ohřát. To ale znělo líp na zimu, teď bylo i v noci poměrně teplo. ,,Vím, co jsou lišky zač. A jsem si jistý, že bych ji ulovit dokázal - u tebe pochybuju," odpověděl jí klidným tónem, tentokrát se popudit nenechal. Jestli to chytnou a zardousí, třeba z toho udělá další ocas pro Stray. Bylo by to rozhodně víc než vtipné. Jakmile však samice zmínila, že zapomněl, že patří ke smečce, poměrně rychlým pohybem po ní cvakl a ukázal jí tesáky. Varoval ji - příště půjde po mase.
Brzy se však vypravili blíže a měli to štěstí cítit, jak se tu liška uhnízdila. Nespokojeně nakrčil čenich, protože tohle bylo něco, co v životě cítit nechtěl. Neskutečné. ,,Neboj se, jakmile na to nebudeš stačit, tak něco udělám taky," odfrkl si k Phoenix, která skutečně měla tlamu větší než mozek. Vypadalo to, že si slečinka o sobě myslela maličko víc, než na co měla. Ale... byla to liška. Jaký problém by dělala jedna malá liška? I když jí to tu bylo nasáklé, dařilo se mu aspoň částečně oddělovat moč od lišky samotné. Přeci jen, srst jí táhla vícero pachy než jen močí - naštěstí. Jinak by to nebyl ani ochotný zakousnout, bylo by to nanejvýš hnusné. V ten moment se však něco prudce hnulo po jejich pravici a Zinek otočil hlavou - Phoenix byla blíž než on, navíc, chtěl vidět, jak je schopná ona. Proto nevyrazil za pohybem okamžitě sám.

Postovaná 7

Predátoři - začátek

Jo, to znělo jako ona. Vypadala jako někdo, kdo si vesele parazituje na svém okolí. I to mu z tlamy vydralo nespokojený povzdech spojený s podivným zabručením až zavrčením. Pak se však přesunula ke komentování toho, co umí a tak dále, což mu vážně náladu nezlepšilo. ,,Věř mi, že byliny tě umí zneškodnit líp, než kdejaká magie - ani si toho nevšimneš. Nejsou jen léčivé. Navíc ty zdejší nejsou jen tak obyčejné, pokud sis nevšimla," ušklíbl se. ,,Celej tenhle potracenej ostrov je magickej." Jeden byl až překvapený, že jen vlci tu dokáží mluvit a myslet nějak... lépe. Co se týkalo jeho předchozích slov, ani se tak nejednalo o vyhrožování jako o to, že prostě vlčici oznamoval, že by si měla v hlavě spočítat, co přesně je podle ní 'užitečnější'. ,,Chm. Když žereš kytku za kytkou, jak jsi tvrdila, uvědomuješ si, že až sežereš něco jedovatého, tak ti léčení magií nepomůžeš, pokud nedostaneš něco, co ten jed neutralizuje?" prohodil jen tak mimochodem.
Uběhlo trochu času, přešli kus území a Zinek představil Eiru i sebe. K tomu se pak už moc nevyjadřoval, jen zmínil, že Eira je dobrá k nadávání a víc se k tomu nevracel. Za zajíce nepoděkoval. Možná potom? Možná. A nejspíš taky nikdy. ,,Jo, jsem si fakt jistej, že se o tvou přítomnost můžou všichni přetrhnout," utrousil mezi slovy a sklopil hlavu blíž k zemi, aby si ji mohl očichat. Chvíli na to už dvojice zbystřila něco... zvláštního. Jeho uši se natáčely ze strany na stranu a ne zrovna spokojeně těkal očima po okolí, než udělal dalších pár kroků vpřed. Zastavil se a zavrčel. Jejich protivník nebyl kdo ví jak velký. Ale... jeden ho tu vážně nechtěl. ,,Podívej, stopy," podotkl velmi tiše k Phoenix. ,,Už jsi někdy lovila lišku?" optal se a kývl k bahnitým otiskům tlapek, které tu již byly nějakou chvíli. Bahno dávno ztvrdlo. Ale liška byla pořád někde poblíž, asi tu pobývala delší dobu. To se léčiteli moc nelíbilo. No, máš šanci ukázat, že jsi užitečná, projelo mu hlavou posměšně, ale nahlas se nevyjadřoval. ,,Stopuj. Chci vidět, jestli to zvládneš," pobídl ji, poměrně jemně na své poměry. Přeci jen, i když to byla členka Daénu, vypadala pořád poměrně slabě. Nevypadala, že je kdo ví jak silná a nějaké cvičení v lovu by jí mohlo pomoci. On si byl jistý, že lišku uloví bez většího problému, ale co ona? Střihl uchem a mírně se přikrčil, aby očekával, jak se Phoenix zachová.

Postovaná 6 Hraničář - 704 slov

Ta vlčice se na něj mračila? Proč se na něj mračila? Že by mezivlčí komunikace? Možná by jí mohl říct, aby odešla a ona odejde. Úpěnlivě se na ni zahleděl, doufal, že třeba pochopí, že chce, aby zklapla, ale sotva se pokusil, uslyšel pískání. Tedy, ne pískání jako takové, spíš čirykání. Brzy se nad ně do větví usadil modrý ptáček s černým zobáčkem. Ještě ty začínej, povzdechl si, když ptáček spustil jednostranný rozhovor o tom, jak je nezodpovědný. Byl rád, že to tahle divnoočka neslyšela. Leda že by uměla ptačí řeč. ,,A kde tys byla, když probíhala válka a hodil se každej vlk?" odpálkoval jí otázkou na další léčitele. Pravda byla, že netušil. Jenže nedávalo smysl, aby byl pořád na území, ani jako léčitel. Musel sbírat byliny, musel být v pohybu. ,,Lissandra umí léčit, za pomoci magie," odpověděl jí jednoduše. Taky by se to rád naučil. Jenže...
,,No rozhodně tak vypadáš," zabrblal tiše a pohodil hlavou. ,,Nechci se zabít, pod vodou je větší klid. Jen má vždycky někdo tendence mě vytahovat," odpověděl jí jednoduše, s velmi nespokojeným tónem. Jasně, že byl nespokojený. Jenže to už si vesele trajdal dál... a náhle se zarazil skrz nabídku jídla. Uvědomil si, že má hlad. Ono bylo těžké lovit, když za určitých podmínek rozuměl tomu, co si zvířata povídají. Vážně se modlil, aby neskončil jako vegetarián. To by mu moc neprospělo. Nebo bude lovit ryby. Maso jako maso, ne? A pod vodou toho stejně moc nenakecaj. Vzal toho zajíce, co se válel na zemi a pokračoval v chůzi, u jezera měli vlci tendence se scházet, bohužel.
Brzy se vlčice představila jako Phoenix. Zinak zatím nic neříkal - měl plnou tlamu - ale modrý ptáček, co lítal nad jejich hlavami, byl mnohem sdílenější. Normálně by aspoň jméno procedil skrz plnou tlamu, ale měl pocit, že tahle vlčice by mu říkala přesně tak, jak by mu rozuměla, že by to řekl. To nebyla zrovna výhra, upřímně. Odešel pár desítek metrů v tichosti, než se zastavil a na mech položil zbytky. ,,Zinek," odpověděl konečně. ,,A ta modrá, ukecaná mrcha je Eira." To stačilo k představování, ne? S tím se pustil do králíka. Přišel neskutečně vhod, měl neskutečný hlad. No co, nabídla to, měla počítat s tím, že se chytí její nabídky poměrně rychle a bez potřebných keců okolo. Spokojeně dlabal alespoň zajíce a postaral se, aby zbyly skutečně jen kostičky. To zvedl hlavu a oblízl si čenich. ,,Podle toho tvýho oka ovládáš oheň. Nebo si s tebou hrál Wu?" nadhodil k vlčici. Tady jeden nikdy nevěděl. On neprošel žádnou změnou za dobu, co tu byl, ale třeba Dorya byla nechutně fialová. A Shine... Shine měla krásné znaky. Střihl ušima a nespokojeně se oklepal. Nelíbilo se mu, jak se mu uměla lehce vplížit do mysli.
Přejížděl pohledem okolí a konečně se znovu rozešel směrem vpřed. Měl z dneška docela dobrý pocit. Tedy, kolem a kolem. Sice už chtěl ukončit svůj život a tak, ale i přes to vedro a všechno by mohl přežít relativně neotravován, až setřese tuhle divnou vlčici s podivnými mozkovými závity. To by možná šlo rychle. ,,Pojďme to tu projít. Hledáme kytku, nejspíš namotanou na stromech, s drobnýma lístkama. Prostě cokoliv, co se po něčem plazí," obeznámil ji a vydal se vpřed. Sem tam se otřel o nějaký strom, aby na něm nechal pach. Říkal přeci jen, že projdou území, nebo ne? Někdo se musel starat o hranice smečky. Jasně, asi to dělá Lissandra, ale hodilo se to i jemu.
Pohledem přejížděl zemi, hledal nějakou zajímavou rostlinku, nebo možná i nějaké nebezpečí - hady a tak, na kterých by si mohl rychle zvednout ego -, ale zatím nic neviděl. Pach smečky se držel ve vzduchu, v okolí neviděl nic, co by ji mohlo ohrozit, či narušit. V jeden moment i zvedl tlapku a označkoval jeden ze stromů. Bylo mu fuk, že šla Phoenix s ním, protože značkování podle něj byla poměrně normální věc, kterou mohla s klidem dělat i ona, kdyby se jí zachtělo. Chvíli tak pokračoval, moc se nevybavoval, než se zarazil a zastřihal ušima. Že by slyšel něco, co by raději normálně neslyšel?

Postovaná 5

Vlčice na něj byla až bolestivě pozitivní. Stáhl uši a nešťastně se na ni zahleděl - vážně si uměl vybrat tu nejlepší společnost. Odfrkl si a podíval se na vodu, která se mu líně povalovala mezi tlapkami. ,,Hele, ty... divná, kytky žeroucí holko. Nejsem beta. Jsem zdejší léčitel. Teda, pokud se Lissandra nerozhodla se mě zbavit, protože furt běhám všude okolo." Jo, to byla dost velká šance. Oblízl si pysky. Když jí něco málo ukáže, možná i poučí, nemusel by se na něj snést tak hrozný hněv, ne? ,,Obhlídneme okolí. Už jsi někdy hlídkovala po území?" třeba bude tichá a ani si nevšimne, že tady vlastně je. Za to by byl vděčný, ale nějak s tím moc nepočítal. Tři věci jednou ranou. Projde se po území - ideálně obejde Lissandru velkým obloukem -, zjistí, co za kytky to tu vlastně roste a něco naučí tuhle... daénskou deltu. ,,Jméno jsi mi furt neřekla," podotkl nespokojeně a bez dalšího slova se vydal hlouběji do lesa, aby se tu porozhlídl, jak už nadhodil. No, pro jednou bude i užitečným členem smečky! Teoreticky tedy.

Tak máme nakonec 18 nových NPC! To čučíte, co? Kompletní účast byla každopádně 16 osob s počtem 36ti odeslaných NPC. Proto i kdybych někoho omylem vynechala v seznamu, ozvěte se, prosím!

Vybraní vlci:
Alatey: Mušle, Kafka, Razer
Daén: Atticus, Azuma, Delta
Chaos: Pampeliška, Yefrei
Namarey: Serbia, Zubraya
Zlatá: Birch, Dakomn, Wolthio
Tuláci: Asaru, Sirene, Valori, Anoth, Jake

Děkuji Lissandře, Khanovi a admin teamu za rychlý výběr! Díky tomu můžu zveřejňovat už dnes. :)
Teď teda k tomu, co vás jako jediný zajímá, žejo.

Arrow: 20kšm
Scar: 40kšm
Minkar: 40kšm
Cithrian: 40kšm
Aphrodithe: 35kšm
Sillarei: 120kšm + 1 rubín
Tania: 40kšm
Amatheos: 40kšm
Iridan: 40kšm
Azrael: 60kšm
Aerrav: 80kšm + 1 rubín
Sar: 80kšm + 1 rubín
Thia: 70kšm + 1 rubín
Merlin: 20kšm
Taylor: 20kšm
Raziel: 20kšm
Gwyn: 80kšm
Axel: 35kšm
Renbli: 40kšm
Einar: 40kšm + 1 rubín
Ikari: 40kšm
Mireldis: 60kšm + 1 rubín

Poprosím Taylor a Rowy, aby si napsaly, kam chtějí rubín za tři poslané vlky (vyberte si jednoho ze zúčastněných vlků).
20kšm za nevybraného vlka, 40kšm za vybraného vlka, -5kšm za překreslování vzhledu, -10kšm za kreslení vzhledu pouze podle popisu, 1 rubín za tři poslané vlky.
Nezapomeňte, že tyto designy nyní patří stránce (budete uvedeni jako autoři NPC v jeho kolonce), tudíž si nemůžete stejného vlka udělat na jiné hře a tak dále. To se týká speciálně vybraných vlků, samozřejmě. :)
To je všechno! Díky za pozornost a uvidíme se u dalších akcí, hehe.
PS: Mimoherní akce se počítá za každého individuálního vlka (ne za hráče), a zlatý vlk zrovna tak.

Zapsáno

Postovaná 4

Neměl moc dlouho svůj klid. Ach, jak moc by bral ticho a poklidnou atmosféru lesa. Jenže... i když byly pod vodou zvuky tlumené, pořád byly nehezky slyšet. A když začal kdosi nehezky křičet... inu. Po chvilce vytáhl hlavu z vody a otráveně se podíval na uřvanou vlčici, která však nevypadala, že by se ráda zdržela skákání za ním. Bezpečné pole! Výtečně. Alespoň něco. ,,Rád bych se utopil, ale furt mě někdo ruší!" zakřičel na ni nazpět. Jeho poklidná potřeba ukončit svůj život však již byla v nedohlednu a tak prostě začal plavat - směrem ke břehu. Jakmile se tlapky dotkly bláta na dně jezera, vytáhl se ven, kde byla voda někde po kotníky. Oklepal se, až všechna voda z jeho srsti oblažila širé okolí a bez silného zájmu se podíval na tmavou vlčici se světlejšími vzory. ,,Ty jsi další beta, o které nevím?" dovtípil se hned, protože naposledy měl štěstí právě na toho hnědého kreténa, co se prohlašoval za betu Daénské smečky. Začenichal a zašklebil se. Mhm, cítil ho z ní. Navíc ještě něco dalšího, ale netušil, odkud se tento pach vzal. ,,Znáš zdejší kytky, divnoočko?" optal se jednoduše a ještě jednou se pro jistotu oklepal. Nechtěl přeci jen těžký kožich, až bude čenichat po okolí, že ano!

Postovaná 3

>> Ostříží zrak

Dorazil do Daénu poměrně... rychle. Ještě před vstupem do lesa zvedl oči k obloze, kde očekávalo jeho příchod slunce se svým praživým pohledem. Nebyl zrovna nadšený a sotva na to horko pomyslel, okolo jeho těla se objevil jemný, ledový poprašek, co se však horko těžko skrz hustou srst dostával. Nenáviděl léta. Nenáviděl odpoledne. Nenáviděl svůj život. Ne že by na tom bylo něco podivného, že ano. Kdo z Mois Griských vlků byl nadšený z toho, co ho v jeho života čekalo?
Zalezl do stínu a vydal se hlouběji na území, s mírně přivřenýma očima a vyplazeným jazykem, aby se trochu ochladil. Zatím to nebylo tak hrozné, ale věděl, že brzy bude vážně na zdechnutí. V ten moment však prudce zastavil, zvedl hlavu a zavětřil. Lissandra. Cítil ji někde na území, což jen podpořilo otrávený výraz. Ale ne, kdybys nevzal roha na kdo ví jak dlouho, ani ti nemusela nic vyčítat. Za tohle si můžeš sám. Ale na druhou stranu, kdo mohl počítat s TOLIKA komplikacemi? Prvně to všechno u jezera, pak setkání se Stray, Atreas, dokonce i jeho syn. Ne. Tohle byla katastrofa. Asi by měl aspoň dotáhnout nějaké kytky, když už nic. Aby měl šanci alespoň přežít - zasloužený - hněv své alfy. Jenže prvně se zastavil u oblíbeného jezírka, co tu čekalo. Rozhlédl se, jestli tu zase není ten kretén, co ho naposledy tahal ven, a pak se jednoduše odešel do středu topit, jak už to měl ve zvyku. Utopení mu přeci jen doopravdy nehrozilo. Výhoda dýchání pod hladinou.
,,A pak by bylo fajn se tu projít... a kouknout po těch kytkách," mrmlal si sám k sobě.