Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zinek pokračoval v cestě, respektive v běhu. Že Socoro běží kousek za ním zrovna moc nevnímal, spíš cvakal a chytal zvíře, které skutečně začínalo naříkat. Nebyl zrovna překvapen. Jenže to se všechno změnilo, když se ozval výkřik. Zinek zrovna držel laň zuby, těžko otáčel hlavou, ale slyšel to hlasité "Socoro!". Přeběhl mu mráz po zádech, jakoby se probudil pokrytý jinovatkou a ledem. Ale nepustil. A brzy se k němu přidal Vino. Zinek se v ten moment pustil a zariskoval, aby si dovolil pohled zpátky... Uviděl to. Uviděl jelena, uviděl Lissandru, uviděl svou sestru. Svou frustraci a svůj vztek vypustil na zvíře, které právě vlekl Vino k zemi a Freki (předpokládám) se mu pokoušel pomoct. Zinek vycenil zuby a jinovatka, co se normálně pod jeho nohami tvořila, zapraskala a laň, kterou už měl skoro Vino na zemi, náhle ztuhly nohy. Alespoň ty zadní. Když se tak konečně neudržela na nohou a klesla, ozvalo se nepříjemné lupnutí, jaké se ozývá, když nějaký kloub nemůže zůstat na svém místě. Zvíře bylo na zemi, bezbranné, přimrazené a zraněné. Zinek nechal poslední ránu těm dvěma, neměl úplně čas se zajímat o nějakýho býložravce, který momentálně vyděšeně skuhral na zemi. Rozběhl se zpátky na místo, kde byla Socoro a Lissandra. Zrovna se nad vlčicí skláněl fénix, který vypadal, že vlčici pomůže. Uběhl ještě kus, než konečně zastavil. Lissandra vypadala, že uvažuje, byla potichu. ,,Uděláme síť z kořenů a vezmeme ji do úkrytu. My dva ji uneseme. Zvládneš to?" zeptal se, dost zjevně naježený, vystrašený a nespokojený. Taky se jal kontrolovat vlčicin stav. Jen horko těžko držel frustraci ze zranění své sestry pod kontrolou. Půda pod jeho nohama mrzla, jakoby nic neznamenala. ,,Pojďme hned," nevíme, v jakém rozsahu ten fénix funguje. Nervózně přešlapoval a pokud Lissandra nezačala něco dělat, začal pracovat na síti pod Socoro sám. Taky jej mohla přerušit a říct, že má lepší plán, ale to už bylo na ní.

Lissandra znovu zopakovala plán - jakoby snad celou dobu neposlouchali. Aby byl fér, on neposlouchal. Ale stejně! Vycenil pobaveně zuby nad svým uvědomnělým pokrytectvím a otočil se za svou sestrou, která se už připravovala. ,,Jenže tihle ptáci nás pronásledují. Znáš nějakou pláň, kde tě pronásledují ptáci?" zabrblal a ušklíbl se. Musel přivřít oči, když sledoval pohyb ostatních a schovával se v trávě. Vino měl pravdu, Zinek byl na vrcholu svých fyzických schopností. Lissandra na tom nejspíš byla přesně stejně. Nebo se tak aspoň tvářila. A teleportovala se. Musím se na to k sakru zeptat. Bylo by lehčí, kdyby si nemusel namáhat pacičky zdlouhavými sprinty přes celé ostrovy.
To už však vyrazili vpřed a Zinek se hnal vpravo, za Socoro. Byl o dost rychlejší než ona, takže nejspíš doběhl ke zvířeti rychleji a dřív, zatímco běžel po jeho boku a sem tam zkusmo cvakl, zatímco se snažil soustředit na ostatní a na to, kde jsou. Bylo to docela složité přes tolik různých barev... Ale držel se. Jen přivřel oči. Zvažoval, jestli použít magii. To by bylo mnohem rychlejší a méně vyčerpávající, než se za tím honit. Na druhou stranu, musel uznat, že ti tři, momentálně neschopní, si zasloužili taky trochu zazářit a tak nedělal nic. Bojoval za pomoci staré dobré vychytralosti a běhu. Čekal, než se připojí další vlci, všiml si, že sem míří Vino a Lissandra - spíše podle barev kolem jejich těla - a trochu přidal, což způsobilo mírné turbulence jeho subjektu, který si stále myslel, že dokáže prchnout.
Naivní. Před osudem neutečeš.

Díky moc za akci! Způsobuje deprese mému vlku, takže se rozhodně neminula účinkem! Poprosím dvě tlapky do aury, aby ho už nebolela očka.

6 -> 8
163 -> 193

Zapsáno

>> Daén

Ptáček si spokojeně dál hověl v Socořině srsti. Nijak ji neobtěžoval, prostě si z ní udělal taxíka. Všichni ptáci bylo zjevně stejní. Zinek kráčel poměrně rychle lesem, ale jakmile z něj vystoupili a šli po rovince, jednoduše je zavřel. Pálily ho jak čert, zvlášť, když se k těm barvám přidalo i stádo. Zastavil a mhouřil oči, zatímco si stádo měřil. Už se těšil, až bude zase sám a bude mít klid. Musel jít za Wuem a oznámit mu, že tohle už nejde a že by mu měl pomoct, aby to nebylo tak hrozné. Když už je ve smečce, tak by se k sakru měl moct na ni dívat. To už však Lissandra promluvila na Vina, který dostal za úkol vymyslet plán. Zinek zlehka naklonil hlavu na stranu a prohlížel si své společníky. Jak dlouho toho Vina znala? Měl pocit, že když se tehdy setkali na území Daénu, teprve se přidal do smečky. Zajímavé. Přišlo mu, že se k němu na to chová až moc přátelsky. Na druhou stranu, každý si sedne jinak rychle. S tím upřel pohled před sebe, na to stádo, co pulzovalo hromadou barev, co se míchaly a mátly jej. Naučil se je však ignorovat, když to bylo třeba a nepřikládal jim význam. Stejně by to odhadl špatně. Sice si docela tělo odpočinulo při hledání duše, ale teď potřeboval najít nějakou větev a míchat si lektvary. Tiše se uchechtl nad tou představou špičatého klobouku a zeleného obsahu kotlíku. Jistě by z něj byla úžasná čarodějnice.
Že nepostřehl asi polovinu Vinova plánu mu došlo někde ke konci prvního monologu, kdy zmínil Frekiho. Ne že by na tom záleželo, ale stejně na sebe měl vztek. Události poslední doby... Byly příliš náhlé. Vážně si přál v tom světě duší aspoň chvíli mluvit s Bílou. A taky to chce vyřešit alianci, heh... Oklepal se a konečně se donutil dávat pozor. Modrý ptáček opustil srst Socoro a přeletěl k němu, aby využil jeho lopatek jako momentálního útočiště. ,,Už jsme se pár let neviděli, ale... Nebude to problém. Socoro je dobrý lovec," konstatoval na slova Vina. On o sobě zas tak vysoké mínění neměl, ale zase byl obratný a rychlý. To jim dost hrálo do karet, alespoň měl ten pocit. Sojka na jeho zádech zapískala a Zinek se po ní otočil. ,,Běž domů, nebo tak něco. Hlavně už se mi nedrž u kotle, není to hnízdo," zabrblal nespokojeně. Sojka zamávala křidélky a odrazila se, aby se rozletěla za červeným ptáčkem, co patřil Lissandře. ,,Proč je tu tolik ptáků...?"

Netušil, jak reagovat na takovou tunu podnětů. Najednou se dělo až moc věcí. Jediné, co chtěl... Jediné co chtěl, bylo najít si trochu klidu. Teď to vypadalo, že si ho neužije. Tiše si povzdechl a přivřel oči. Bylo poznat, že není úplně nadšený z celé nenadálé situace. ,,To zní jako ona..." byl by Vinovi poděkoval, že na ni dával pozor, ale nepřekousl by to přes ego a taky by to nebyla úplně pravda, když zmínil, že ona pomohla jemu. Ale ten Azrael... Střihl uchem a nespokojeně se zamračil. Moc dobře si vzpomínal, jak ho potkal poprvé. Snad nebude mít Shine problémy s Chaosem. I když... Její bratr... Zinek potřásl hlavou. Když se Socoro ozvala, že skutečně není halucinací, kousl se do jazyka. Něco nebylo v pořádku. Pokud nebyla halucinace Socoro, tak co to bylo to s těmi stromy? Nelíbilo se mu to. I když mi vlastně odpověděla půda v reakci na požádání... To nebyla magie země. Tu ovládal, poznal rozdíl. Zvedl tlapku a zahleděl se na kámen, co byl k jeho noze připevněn kořeny. ,,Tak-" to se už ozvala Lissandra. Moc podnětů. Moc světla... Moc barev. A taky jeho vlastní zmatek, který poznal zrovna tak dobře, jako ten Socořin. Netušil, jak se k ní chovat. Posunul se v životě, už ho neznala... Ale měl pocit, že on pořád znal ji. To byl asi ten největší problém z toho všeho.
Tiše si odfrkl. ,,Ty houby, haló. Pak bych se na ně rád podíval, aby se tu někdo neotrávil," zahučel mírně uraženě hned po jeho představení. Nevěřil sice tomu, že by tu bylo něco, co by dostalo do vzduchu spóry, které by je otrávily - už jen proto, že to tu prošel při první značkovací procházce -, ale třeba by s tím mohl někoho nenápadně odrovnat na pár dní, až bude otravnej. Jo... To znělo velmi fajn.
Když se všichni rozešli, otočil se a chvíli se díval zpátky mezi stromy. No, stejně bude chvíli trvat, než se do vody uvolní to... Tamto. Lissandru taky zjevně moc nezajímalo, že něco dělá. Pro tuhle smečku. Jo, to si moc pomohl. Že bych hledal jinde? Sice mu do toho nežvanila, ale měl rád, když se cítil důležitý. Protože on byl! Nah... Však si to uvědomí, až na to přijde. Trochu se zamračil a nad jeho hlavou proletěla modrá sojka, která vesele pískla na Lissandru a nakonec si udělala vozítko ze Socoro. Šedivý si nechával otrávený výraz a pokračoval v cestě. Uvnitř se však cítil nejistě a taky měl strach - potřeboval zjistit, kde a jak na tom je Shine.

>> Ostříží zrak

Trochu se zamračil na Vina, který šel proti tomu, že by snad Liss ztratila paměť při té vlně. Uvažoval, kde jinde si mohla zranit mozek... Když už zapomněla. Nebo to snad bylo nějaké kouzlo? Nadzvedl obočí. ,,Ona s tebou a Shine nebyla celou dobu?" zatvářil se mírně nespokojeně.
Jenže to už se vrátili k té halucinaci... Která se zdála skutečně být jeho sestrou. Trochu nedůvěřivě se mračil a prohlížel si ji, než ostatní uznali, že ji vážně vidí a uvědomují si její přítomnost. Bylo vsak vidět, jak otočil ucho v reakci na jedovaté houby, co vzbudily jeho pozornost. Na ty se brzy doptá. ,,Dobře, fajn... V tom případě... Asi..." chvíli se na ni díval. ,,Tohle je trapný..." podíval se jiným směrem a cvakl zuby. To už však začala mlít Lissandra a docela šikovně jej dostala nohama zpátky na zem. ,,Zaprvé, skloňuješ to špatně. Zadruhé... No... Ne, to nemá smysl," protáhl obličej. Natáhl tlapku a zlehka se dotkl Socořina čenichu, aby si to naposledy ověřil. ,,No,vybrala sis dobře. Ve zlaté jsou idioti, v chaosu jsou idioti a tady... Tady... " otočil se na ty dva. ,,Tady máme Lissandru." Zlehka mávl ocáskem. ,,Lissandra je skvělá a tak. Asi," ušklíbl se a hezky mrkl na Vina. ,,A teď co, jaký houby měl ten idiot?"

Zinek chvíli mlčel. ,,Jó, ta vlna... Tak to bude určitě v pořádku. Lissandra se přitom trefila do hlavy? Jestli měla závratě, vysvětlovalo by to ztrátu paměti," mluvil na Vina. Zjevně uznal, že Lissandra je nyní nekompetentní mu dát odpověď. Vypadalo to však, že Vino měl stejné problémy, jako právě on. A Shine... Shine byla určitě v pořádku. Vydechl. Vlčata... Vzpomínal si, že nějaká viděl, byla docela blízko. Snad je ta vlna neutopila. Jenže to už na něj mluvila halucinace. Odmítal si připustit, že ta samice halucinace není. Ona tu nemohla být. A doteď na ni ani z ostatních nereagoval. Takže tu prostě být nemohla. ,,Nejsi skutečná," odpověděl jí prostě. ,,A já teď nemám čas na to, aby si se mnou moje hlava hrála, děkuji pěkně." Ne, vážně. Pořád jsi mnohem snesitelnější možnost než ti ostatní. Jenže tu nejsi. Tečka. Odvrátil se zpátky k Lissandře, která se tvářila... Zvláštně. Začínal se cítit trochu divně. Proč na něj tak hrozně divně zírala. Zjevně vážně měla nějaký problém s hlavou. Nebo v hlavě. To dává smysl. Celkově byla taková trochu mimo. Nebo...
Pohled stočil zpět k Socoro, která vypadala docela nešťastně. Aspoň co on měl ten pocit. ,,Ty tu nemáš jak být. Tohle se nemá jak stát. Odporuje to logice. Tohle je jen trik. Nevěřím tomu, že tu jsi," oznámil jí. ,,To by bylo moc náhodný. Moc... Moc by se to hodilo k tomu všemu. K těm sračkám, co se tu dějou. Musíš být nějaký další výmysl zdejšího okolí. Moc rádo si hraje s mojí hlavou," mračil se čím dál tím víc. Vypadal jako šílenec. Bavil se sám se sebou. Určitě... Určitě... Určitě... Odtrhl pohled od vlčice. ,,Přestaňte tak civět a řekněte něco, ať se necítím tak divně," zaprskal na Lissandru s Vinem.

Šedý vlk se konečně protáhl mezi stromy s tichým povzdechem, že musí vydávat všanc těmto vlkům. Znovu. Na chvilku si opřel hlavu o jeden ze stromů a zavřel oči. Docela to pomohlo. Ten strom byl přátelský. Halucinace. Ano. Halucinace. Bylo to stupidní, že by nějaký strom byl přátelský... Nebo naopak nebyl. Tak či tak už měl hezký výhled na skupinku u jezera. ,,To zní, jakože bude jídlo," nadhodil v reakci na jejich... Lov. Střihl ušima a velmi elegantně se očima vyhýbal Socoro, která jednoduše nemohla být přítomná. Halucinace. Všechno tomu nasvědčovalo. Však co by tu dělala? Jak vy se sem dostala? Nesměl dát najevo, že tu je. Kdo ví, co by si o něm mysleli. Prostě musel dělat, jakože nic. To mu vycházelo většinu života. Proč ne teď?
,,Jaký to den," zabrblal si a oklepal se. ,,Dobré ráno, dobré odpoledne, večer, noc, cokoliv. Dorazil bych dřív, ale po cestě mi stihli sebrat duši a takový ty nepodstatný věci." Vypadal skutečně nadšeně. Sarkasmus se z něj táhl jako žvýkačka za botou. Stejně ale byl rád, že jsou v pořádku. Vlastně to bylo první, co kontroloval. Stav Vina a Lissandry, zkoumal pohledem, jak jsou na tom. Halucinaci ignoroval a toho vlka, co se plácal v okolí, toho taky. ,,Našel jsem tu nějaké rostliny, které se budou hodit k léčení. Připravuju odvar. Jen ať o tom víš,' pronesl pak k Lissandře. Vlastně to nebyla jediná věc, z jejíhož důvodu sem přišel. Teď ale nemělo zrovna moc cenu řešit ještě něco dalšího... Tedy, byla tu jedna důležitá věc. Zachmuřil se. ,,Jste v pořádku, takže předpokládám, že i Shine?" Lissandra se o ni postarala... Však tenhle hnědák taky žije, takže proč by neměla Shine, ne? problesklo mu hlavou. Tohle bylo jako kolovrátek celou tu dobu. Lissandra se o ni postará. Lissandra je silná, ochrání ji. Stejně se ale chtěl přesvědčit nahlas. Pak sjel pohledem toho hnědého šupáka, přičemž sklouzl i k Socoro, vydal tiché "tsk" a zase se věnoval Vinovi. ,,Co ty? Vypadáš objektivně líp než naposled. Už ses potkal se zbytkem? Když se teda zrovna odhodlali ukázat, nebo tak něco," přivřel oči a sjel na ně zrovna maskovanou Doryu, co tam byla. Ta růžová, fialová, whatever barva zrovna moc nepomáhala. No chodit za ní nebudu. Říkal jsem jí to. Její paličatost je její problém. S tím znovu nějak instinktivně sjel pohledem na Socoro, zamračil se a ohlédl se zpět po Lissandře. Halucinace.

>> Les alf

Od doby, co tu byl naposledy, už to tu aspoň smrdělo jako smečka. To musel uznat. Docela mu to dělalo radost, když pádil mezi stromy směrem, který by se dal popsat jako místo, odkud bylo cítit nejvíc pachů. Vlastně prostě tam, kde byla Lissandra a všechny ty problémy, které měly přijít a ještě o nich netušil. Když se protáhl mezi stromy, sjel pohledem všechny. Lissandru, cizího šedáka, Vina, Doryu i... Jo, už se dostavují halucinace. Bílá se nezmínila, pomyslel si hořce, otočil se od vlků a rozklusal se směrem, kterým měl být jejich úkryt. Taky že do něj vběhl. Měl tlamu plnou kytek, které už vážně moc chtěl vyplivnout. A měl to štěstí! Našel onen úžasný vynález, co si koupil od Wua a okamžitě je tam vyplivl. Byl schovaný pod menším výklenkem... A důvod, proč si jej doteď nikdo nevšiml, byl nejspíš magie. Byl to velký, docela těžký kotel a Zinek nevypadal nijak překvapeně, že ho vidí. Co jej však naopak šokovalo, byl ptáček, co polekaně vyletěl z kotle a zakroužil nad ním. Pěkný, modrý! Zinek ale neměl čas přemýšlet nad tím, jestli ho sežrat a jestli by mu zůstalo peří mezi zuby. Ne! Teď potřeboval vodu.
Měl vážně štěstí, že jeho magie vody je tak silná, že si ji dokázal z okolí stáhnout a tvarovat ji, než ji prostě prskl do kotlíku. Tak, teď jak to s tou teplotou... jal se študovat a nakonec přiblížil čumák ke kovu, aby se popálil a překvapeně vyjekl. Fajn, tohle měl. Teď Lissandra. Otočil se a rozběhl se směrem, kde vlastně byla poprvé. Bylo to vtipné, jak nyní běhal tam a zpátky. Od doby, co se s Liss viděl, k němu přibyl modrý ptáček, co se teď u něj držel, a opál, který na jeho noze přidržovaly kořeny. Prakticky v moment, kdy se přiblížil, začal si to okamžitě rozmýšlet. Už zapomněl, jak do očí píchají barvy aur. Předtím se to nepodepsalo tak moc, nešel až tak blízko, spíš na ně brejlil zpoza keříků... Teď ale měl jiný účel.
Zinek kolem nich proto znovu proběhl, směrem k lesu. Důvodem jeho neustálého běhání byla mírná nervozita. Měl by vypadnout, než si ho Lissandra všimne. Jenže to by se mu připálil odvar. A tak. S jasnou nelibostí se proto znovu otočil a zamířil zpátky. Uši měl stažené k hlavě a nad Lissandřinou hlavou si na větvi prospěvoval další ptáček, který zde doteď nebyl k vidění. Vlastně ani šedý zatím netušil, že jej získal jakožto věrný zákazník Wua. No... Nemohl se vše dozvědět rovnou, ne?

>> Rokle

Už jak se sem přiblížil tak cítil hromadu divných pachů, které se mu zrovna nezdály. Teda, ony byly některé vlastně docela povědomé a Zinek nespokojeně frkl, až skoro jednu z rostlinek vyplivl. Zahučel a rozběhl se vstříc lesu. Ne, ale vážně... Prostě bylo příjemnější si představit, že někde je a pak tam být! Ocenil by to. Teleporty.... Za to by dal cokoliv. Když nad tím teď tak vlastně přemýšlel, Wu by něco takového mohl mít. A Lissandra tehdy vypadla z ničeho hned k němu. Třeba se uměla teleportovat! Teda, ono by ho to vlastně ani nepřekvapilo. Nastražil uši a rozklusal se do lesa. Trochu mával ocasem, ale prakticky jen ze setrvačnosti, která jej momentálně poháněla. No jo... Teď se mu vlastně začalo vracet dost věcí. Celou dobu běžel na Daén. Ale proč? Aby našel Shine. Cítil tu Lissandru a musel s ní mluvit. Hned.

>> Daén

>> Červená louka

Tentokrát to udělal fakt chytře. Místo toho, aby to celé procházel, obešel to. Samozřejmě to zabralo čas navíc... Ale zrovna na tom mu nezáleželo. Chtěl si jen trochu pozměnit cestu, po které šel. Byla totiž stále bolestivě stejná a nudná. Uvažoval, kdyby nabral formu vody, zda-li by byl na území i s rostlinami dřív. Teda, dřív by byl určitě, to bylo jasné... Správná otázka byla, zda by trychtýřky po cestě popadaly a zmizely někde v té vodě, kterou by se stal. Vážně by se mu hodila možnost teleportu. Trochu znuzeně stáhl uši k hlavě. Takže teleport... Kde že to byl? Ah, ano, jasně.
Podíval se dolů na svah, který se měnil v rokli, které se dnes tak inteligentně vyhnul. No, aspoň se vážně něco změnilo. Už měl na dohled les a byl za to i docela rád. Tyhle kytky potřebovaly hodit do vody - nejlépe vařící! Sám pro sebe se ušklíbl. Nepotřeboval je seschlé, takže přidal do kroku a nakonec se rozběhl směrem na Daén. Jo, tohle místo... Tohle místo neviděl už docela dlouho. Bylo fajn být doma.

>> les alf

>> Mlžné pláně

Už to bylo dlouhé. Možná až moc dlouhé... Přidal do kroku. Po výšlapu se teď cítil docela svěže. Naneštěstí ty rostliny, které nesl, začínaly ztrácet na síle. Jemně do nich ťukl magií a pomohl jim vydržet dýl. Ono to stejně nakonec všechno skončí v pomalém mučení, zatímco voda se bude stále víc a víc ohřívat... A kytky zahynou! Problém byl spíš ten, že Zinkovi přišlo, jak kdyby s těmi rostlinami vedl konverzaci. Respektive ony s ním a pěkně jednostrannou. Nerozuměl tomu proč. Nebo jak. Zatím se však prostě nějak rozhodl, že to bude přijímat. Aspoň pro teď. Věděl, že se už blíží k lesu a že bude muset vzít přes tu zatracenou rokli... A ani za nic se mi do ní nechtělo. Jeden musel jako blbec lozit sem a tam, běhat skrz, nahoru a dolů. Ne že by měl staré klouby, ale rozhodně jej iritovalo, že mu stojí v cestě obří díra, když se snaží dostat do Daénu. Fakt blbé umístění! Ale co. Pravda, trochu mu to jezero chybělo, ale jinak se v lese cítil fakt líp. Aspoň pro teď.

>> Rokle

>> Kvetoucí louka

Docela pospíchal s kvítky v tlamě a hnal se nahoru, přes ty podivné pláně. Dost pozdě něj napadlo, že mohl použít vodní formu, ale pořád se cítil docela dost malátný a zmatený, skrz co taky teď běžel poněkud pomaleji, než jak to šlo normálně. Po chvíli si musel také odpočinout, zastavit a nadechnout se. Bylo to všechno možná až moc naráz, moc rychle zmizel... A v tlamě cítil šťávu z trychtýřků, co urval. Ne, to bylo fuk. Teď musel... Teď potřeboval... Co vlastně? Stáhl uši a vydal se nahoru do hor, kde měl být portál, co tak dobře znal. Taky skrz tuhle planinu šel tolikrát, že si skoro pamatoval každou její zahnutou stezku. Tenhle ostrov se zdál být čím dál tím menší.
Nohy jej nesly nahoru, pokračoval směrem, který mu určoval instinkt. Vážně moc už odtud chtěl vypadnout. Tenhle svět... Tenhle svět byl čím dál tím horší. Zinek si nebyl jistý tím, co si o něm myslet. Pořád bojovat o život, pořád něco... Vážně musel? Nebavilo jej to. Nebavilo...

>> Červená louka

>> Small

Trochu se potácel a měl problém se vrátit do své kůže. Nakonec jen pohodil hlavou. Možná by se mohl na chvíli zastavit. A tak... To udělal. Zhluboka se nadechl a chvíli zůstal tak, jak byl. Pak se svět konečně trochu ustálil. Ani si neuvědomil, že se dostal až na louku a že ne zrovna daleko je trojice vlků. Mlčky se po nich podíval. Kdo to byl? Udělal ještě pár kroků vpřed, než se zastavil a oklepal. Málem cosi zašlápl, vlastně se mu jen otřely rostliny o nohy.
Byly to trychtýřky. Znal je. Jasně že je znal. Vzpomněl si na Bílou, jak ho vodila po lese, po lukách, kolem jezer... Ukazovala mu rostliny. Tuhle si pamatoval. Byl to zvláštní pocit, stáhl uši k hlavě. Nebylo tu moc květin, které by poznal, které byly z jeho domova. Opatrně se sklonil a utrhl pár z těch květin. ,,Ta voda musí být horká," vysvětlovala mu učitelka. ,,Z rostliny vyvaříš důležité látky. Nabere to trochu nažloutlou barvu, ale to je v pořádku. Je to dobré jako dezinfekce a povzbudí to tělo. Jen to trochu mate mozek, tak buď opatrný," varovala jej.
Když teď držel rostliny v tlamě, bylo mu to fuk. Vážně. Hodně fuk. Prostě se jen rozešel dál. Měl by se vrátit zpátky do Daénu. Nakonec... Neprodal mu Wu ten kotlík? Konečně aspoň bude užitečný. Když už byl ten léčitel.

>> Mlžné pláně

Ahva a Zinek - 11. post KONEC

>> Tichá zátoka

Když se dvojice konečně vydala zpátky, víceméně byl... Zinek doveden zpět. Bylo to, jakoby se před ním otvírala cesta a během toho si tak nějak začal uvědomovat, že Ahvaryan zmizel. Neměl pořádně šanci se rozloučit. ,, Ah... Ahvaryane!" zavolal, ale těžko říct, jestli jej druhý vlk slyšel. To světlo, které viděl předtím, se k němu znovu vrátilo. Tentokrát v poněkud přijatelnějším stavu. Zinek se mu však tolik nevěnoval. Běžel... Běžel zpátky. Světlo jej oslepovalo a pak najednou...
Prudce zvedl hlavu. Ležel u jezírka. Tam, kde v první řadě usnul. Zmateně se rozhlédl. Viděl spícího Ahvaryana. Byl zpátky. A byl... Odpočatý. Vydechl, dlouze. Roztřeseně se postavil a oklepal. Udělal pár kroků k vodě a napil se. Kolik času uteklo? Co se stalo....? Byla to pravda? Tělo bylo odpočaté, ale hlava bolela. Úplně zapomněl, proč sem vůbec přišel. Trochu zmateně se rozešel pryč, naprosto oproštěn přemýšlení. Naprosto ztracený.

>> Kvetoucí louka