Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ahva a Zinek - 10. post

Dvojice se konečně dostala nahoru, na vzduch... A bylo to úžasné, když se mohl šedivák konečně nadechnout. Pořádně. Sice jen nosem, ale... Dvojice odtáhla truhličku na pevninu, kde ji Zinek pustil a rozkašlal se. Vypadalo to, že se jim to podařilo... Konečně měly být duše volné. Nebo tam nebyly? Vážně doufal, že to tak není. Vážně doufal... Ahvaryan se odrazil a dupl na truhlu. Zinek ucítil divné mrazení. Jakoby se něco stalo, ale zároveň... Nic neviděl a nic necítil. Jen měl pocit, že se k němu vrátilo něco, co bylo doteď pryč. Zhluboka se nadechl a otočil se na Ahvaryana. Taky ho to táhlo pryč. ,,Tak si jdeme najít těla... Co?" ušklíbl se, zatímco kráčel za vlkem, který před ním otevřel truhličku a dost možná osvobodil jeho duši. Příjemný pocit. Dalo se říct.

>> Small

Ahva a Zinek - 9. post

Zinek plaval dolů s tím vlčkem, který se do vody vrhl první a téměř se až zdálo, že je zvyklý klesat ke dnu. Teda, to byla samozřejmě lichotka. Plaval dobře a Zinek zrovna nezaostával za ním. Oba dva se dostávali hlouběji a vzduch pomalu docházel, když se konečně objevila truhla, která hluboko pod vodou byla.
Ahavryan ji chytil a Zinek se přidal, chňapl ji za druhé držadlo. Byla těžká, takže se musel nejdřív zapřít o dno, aby ji za pomoci Ahvy dokázali uvolnit. Naštěstí se ukázalo, že to nebylo tak zlé, jen byla zaseklá. To ale nebyl tak velký problém a jakmile byla volná, dvojice vlků měla mnohem lehčí schopnost plavat nahoru. Ten zbývající vzduch v plicích jim pomáhal nadnášet se a pokračovat vzhůru. Za světlem. Tohle naštěstí nebylo tak hrozné světlo, jaké znal odjinud. Tohle světlo znamenalo únik z vody. A dvojice se k němu ne ultra rychle, ale blížila. Tak či tak alespoň Zinkovi už docházel vzduch, Takže byl vděčný, že se blíží nahoru a dost možná se brzy budou moci nadechnout.

Ahva a Zinek - 8. post

>> Small

Dvojice vlků se zastavila u hluboké zátoky a Zinek nemohl jinak, než mít trochu strach. Tohle místo bylo z nějakého jemu neznámého důvodu nyní děsivé. Stáhl uši k hlavě a zamračeně sledoval hladinu vody, která se lehce houpala. ,,Musíme," odpověděl, ale nevypadalo to, že by Ahvaryan měl v plánu čekat. Prakticky hned byl ve vodě a Zinek? Zhluboka se nadechl. Mít tu svůj živel, nemusel by vodou dýchat. Teď to ale bylo něco jiného... Zacouval a pak se rozběhl, aby se hlouběji dostal dříve a s větším momentem. Teď budou muset lovit skříňku na dně. Snad to nebude takový problém... Zinek už brzy byl po boku Ahvaryana a vážně se modlil, aby se ještě neutopili. Že byli mrtvý uvnitř bylo irelevantní, protože takhle mohla klidně zdechnout i jejich velmi živá těla, která budou jisto jistě ještě potřebná v budoucnosti.

Ahva a Zinek - 7. post

Zinek zabručel a kývl, dál se ke slovům Ahvaryana nevyjadřoval. Doufal, že tu neskončila Shine. A když nad tím tak uvažoval... Střihl však ušima v reakci na jejich reakce k jeho jménu. Nespokojeně si frkl a kývl. ,,Souhlasím. Je mrtvá a já ne - asi to má nějaký důvod," Zvedl čumák a nezmiňoval, že jméno od své matky nepoužívá už dávno. Vlastně co nebyla Severa. Přejel mu mráz po zádech, když si uvědomil, že by tu mohla být. I Aisha. I Erturena, nebo jeho synové. Trochu se naježil. Pak přišla ta část s bludičkou, hlasy a nakonec i Bílá. Byl zmatený, možná i trochu překvapený. Byla to vážně ona. Vypadal poněkud mesmerizovaně, když tu bílou fenu uviděl. A ona mu nedala čas moc mluvit, moc něco dělat... Jen ho víc zmátla. ,,Ale já..." stáhl uši a ona už je hnala. ,,Dobře, fajn, půjdeme... " přišel si vyhnaný. Měl tolik otázek, chtěl vědět tolik věcí... A ona mu je teď nebyla schopná říct.
Když se dvojice rozehnala k tiché zátoce, Ahvaryan se ještě stíhal ptát. ,,Voda," reagoval Zinek, kterému to takový problém nedělalo. ,,Ale tady magie nefunguje. Zkoušel jsem to. Nepomůže nám," vysvětlil Ahvovi za běhu a hnal se dál. ,,A ty?
" Těžko říct, jestli mu barvu očí nezměnil Wu nebo tak něco.

>> Tichá zátoka

Ahva a Zinek - 6. post

Zavrtěl vesele ocáskem, trochu jako zlatý retrívr. ,,Králíčku, králíčku, ukaž mi cestu k noře!" oblízl si ňufák a pokračoval v cestě, zatímco ta vlčice silně hejtila jeho jméno. ,,Moje máma měla fantazie na rozdávání, taky že mi dala pěkně debilní jméno. Stejně jako tobě ta tvoje," dodal jednoduše. Pak si nespokojeně frkl. ,,Jmenuju se tak kvůli vlkovi jménem Kobalt. Byl to fakt týpek. Možná ho tu najdu, co myslíš? Nedivil bych se, kdyby zařval." Spokojeně si mlaskl a hopkal dál. Jen si tak kráčel a tvářil se jako svatoušek. Což... To on vlastně vždycky, nebo ne?
Nespokojeně se však po vlčici podíval, když začala řešit, že jsou schrány bez těla a stejný pohled věnoval mlčícímu společníku. S tím se roztlapkal dál. Tak druidy, hm... To zní... Zajímavě. Neznal žádné druidy kromě sebe. Možná že by našel nějakého dalšího tvora... Donutilo jej to střihnout ušima. Jeho pohled konečně padl na společníka, aby k němu i něco prohodil. ,,Ahvaryane," začal nečekaně monotónně. ,,Máš nějaký nápad, jak si usnadnit to hledání? Máš někoho... Někoho, koho znáš v našem světě a kdo by mohl pomoct?" zeptal se. Neznal totiž nikoho s duševním spojením. Možná Shine. Shine byla... Vnímavá.
Ale nechtěl ji do toho zatáhnout, ani nevěděl, jestli by jim dokázala pomoct. Pokračoval v cestě tou tmou, rozhlížel se a snažil se zachytit cokoliv. Tonoucí se stébla chytá... Tedy až na to, že Zinek nemohl utonout a i tak by mu tráva pravděpodobně stačila. To je pravda... Já jsem druid. Možná že nemám moc nad zemí, ale pořád tu jsem a pořád... Pořád s ní mám spojení, stáhl uši a pohlédl na Ahvaryana. Cítil ten vlk stejný chlad jako Zinek? Praskal tu pod jeho tlapkami a rval se mu do nosu s tou chladnou, zimní laskavostí. Vycenil zuby a konečně se odrazil z místa, aby se rozběhl vpřed a konečně se jal hledat to, co by mohlo jejich duše zachránit. Vlastně cosi zahlédl. Kdesi v koutku oka to zářilo, chladně to vítalo dvojici vlků ve sv království. Na rozdíl od Errii to bylo nestálé a praskalo to. Zůstávalo to v koutku oka, přesně tam, kde to mělo být.
Ahvaryan ani Zinek na to nemohli pohlédnout přímo. Možná to sem prostě nepatřilo. Nebo byli příliš podivní, příliš nečistí, než aby to viděli.
Kdykoliv se pohledem pokusil najít to, co praskalo ve vzduchu jako elektřina, zmizelo to, přelilo se jinam. Mělo to nějakou spojitost s jejich světem? Nebo to bylo jednoduše... Něco, co jim snad mělo ukázat cestu? Zinek věnoval pohled Ahvaryanovi a nakonec se rozešel jiným směrem, jal se tu věc ignorovat. Jenže stačilo pár kroků a ozval se šepot. Ať bylo to něco cokoliv, ukázalo se, že to mluví. Těžko říct, jestli to něco říkalo Ahvaryanovi. Ovšem, šedého vlka to donutilo se obrátit. Obrátit se za tím něčím v koutku oka a mysli, tentokrát na to však plně pohlédl. Vypadalo to jako světlo. Tmavé, světlé i další, pro vlky neznámé odstíny modré. Dokonce i bílá, stříbrná a záblesky zlaté.
Chodba, kterou se vlci vydali, byla chladná. Přesto zde kapala voda a tmavá, modrá tráva se otírala o tlapy vlků. Světlo pokračovalo. Roztahovalo se a stahovalo, občas osvítilo celou místnost, jindy bylo maličké jako světluška. Vyprávělo to Zinkovi a nejspíš i Ahvaryanovi mimo vnímání smrtelníka. Klikavý šepot a šustění trávy, než vlci dorazili do místnosti s kopcem uprostřed. Kámen, na kterém seděl jeden jediný, bílý pes se špičatýma ušima. Zády k nim. Nad ním zářily krystaly a lumina, co volně vysely ze stropu. Možná iluze. Možná realita. Možná skutečnost... Nastavená záda, ke kterým se blížilo světlo.
,,Bílá!"

Tedy dohromady 40% (2x20%) a 20kšm a 2 rubíny pro Einara. Díky za dvě druhá místa (i když by bylo třetí lepší :'D) a za akci. Snad budou příště převažovat spíš moníze. :<

Zapsáno

Ahva a Zinek - 5. post

Zamával tlapkou, jakoby se hlásil o slovo při jejím pisklavém žvatlání. Nakonec však jen lehce hnul rameny. S tím druhým taky nebylo zrovna moc řeči. Povýšenecky Zinka ignoroval. Na jednu stranu mu to vlastně ani nevadilo... Alespoň měl svůj klid. ,,Průvodkyně, hm? Neměla bys být... Jiná? Že prý spirituální průvodci mají vzhled králíka... Nebo tak něco," zamručel a pobaveně se ušklíbl. Ale co se týkalo její odměny, zmínění klidu a míru mu stačilo. Znal se dost dobře na to aby věděl, že by sám sebe poslouchat nevydržel, kdyby byl sám se sebou zavřen někde příliš dlouhou dobu. To ale neznamenalo, že se hodlá vzdát. ,,Zrzek má pravdu," odmítal lososáka nazvat hnědým, ,,Když nám řekneš, co dělat, vypadneme co nejdřív." A budou mít klid i oni. Co se tedy Ahvaryana Beauxe, jak se představil, týkalo... I Erria se představila. Oba měli vážně dlouhá jména, složená aspoň z jednoho dalšího. To mi vždycky přišlo zbytečné...
,,Chm, jsem Zinek," oznámil konečně. ,,Z Daénu." Tohohle vlka neviděl, když se Zlatá a Daén spojili na boj s Chaosem. To mohlo znamenat buď to, že to je srab, že je slabý, nový ve smečce a nebo jednoduše nemá zájem pomáhat ostatním bez osobního zisku. Alespoň toto byly možnosti, co mu proletěly hlavou a které bral jako možné. Na takového vlka se mohl těžko spolehnout. Co když ho kousne mezi lopatky až se nebude dívat?
,,Takže, drahá Eri," začal, ,,pověz nám něco o té 'duši'." Začal už vážnějším tónem, jelikož se zdálo, že bez ní jsou jaksi až po uši ve sračkách.

Ahva a Zinek - 4. post

Trochu uraženě stáhl uši k hlavě. ,,Možná bude stačit mi trochu ožužlat mozek nebo pacičky. Těžko říct, co já vím, co se dělá na věčnosti," rozvášnil se šedivák na dušici, která pak mluvila o tom, že oni něco chtějí od ní. Mírně zmateně stáhl uši k hlavě a vyfrkl. ,,Nevím o čem mluvíš, jsem mrtvej uvnitř..." zadrmolil si sám pro sebe, než tedy... Přišel další ten neskutečně otravný a bolestivý zvuk, který mu tu nevymáchanou tlamu na chvíli zavřel. To už však jeho společník mluvil o duši a Zinek... Zinek doklusal k němu, zatímco nějak vnímal dušici. ,,Ty máš duši? My máme duši? Je tohle peklo? Byl jsi zlobivej kluk?" ptal se vcelku rychle svého společníka. Trochu jančil. Maličko. ,,Co chceš za pomoc? Nevěřím, že nám pomůžeš zdarma," pokračoval mírně zamračeně k tomu vlku zatímco šel napřed. Respektive... Vlčici. Nevěřil jí ani chlup na zadnici. Jenže co měl jinak teď asi dělat? Pak jeho pohled padl na Ahvaryana. ,,Kdo ty vůbec jsi?"

Ahvaryan a Zinek - 3. post

Pokračoval v cestě za vlčicí a nakonec se i rozběhl, aby mi náhodou neutekla. Druhého vlka sjížděl pohledem tak nějak zlehka. Když však doběhli k té vodě... Zinek se zarazil. Měl takový pocit, že přítomnost vody ani necítí. To nebylo dobře, vodu by měl cítit. Natáhl se k ní a pokusil se s ní hnout. Vlci kolem nevypadali zrovna živě a on musel nakrčit nos. Jim to asi nevadilo, ale odkud šel ten smrad? Bylo nutné to tak smradit, když to všechno muselo procházet skrz ně? Nebo... Vůbec bylo možné, aby se nějak ten pach dostal do nosů? ,,Chce nás sežrat. Nebo jinak ojebat," oznámil Zinek a otočil se za vlkem, který se jal rozhovoru s vlkem, ke kterému ho lákal šepot. Právě ten Zinka nutil držet si odstup. To, jak k ní chtěl jít blíž, ho nutilo k obezřetnosti. On se takhle nechoval, nebylo mu to přirozené. Proto si to všechno odmítal pouštět k tělu. Bylo to však těžké... Těžké odolat. Vycenil bílé zuby a přiblížil se o kus blíž, k boku Ahvaryana.

Ahvaryan a Zinek - 2. post

Zinek pokračoval v chůzi a mračil se. Z bláta do hoven, jak se zdálo. Pořád se však snažil najít nějakého logické vysvětlení... Jak je možné, že se dělo tohle? Kde to byli? Co to bylo za světlo?! Co to bylo za hlas? Odpovědi nepřicházely, ač otázek bylo možná příliš. Stáhl ocas mezi nohy a zlehka vycenil zuby. Nebyl to úplně útočný postoj, spíš dával tomu něčemu najevo, ať si udrží odstup a nechá ho být. Že odmítá nechávat nějakého tupého mrtváka, aby na něj sáhl. Z nějakého důvodu však měl pocit, že už je pozdě.
Nic jiného zatím dělat nešlo. Mohl si jen pospíšit ke světlu a doufat, že tam budou odpovědi. Odpovědi, které si dle svého zasloužil. A ať už byla Shine kdekoliv, byl si jistý, že je v bezpečí... Oproti tomuhle. Ať mířili kamkoliv, skutečně ji tam potkat nechtěl. A možná z toho důvodu se stále držel myšlenky, že je v Daénu. Že jí najde, až odtud odejde.

Ahvaryan a Zinek - 1. post

Nepoznal, že usnul. Jednoduše se složil u vody a pak už nebyl... Přítomný. Nebyl pánem vlastního těla a začal se vznášet v podivné temnotě kdesi mezi tím vším. A pak tu byl ten smích a jakoby se jehly dotýkaly jeho srdce, možná plic. Zhroutil se v křeči, zmatený a stále v polospánku. Když byl konečně "probuzen", kolem byla tma. Zinek zadrkotal zuby. Co se zase děje? byla první myšlenka, co mu proběhla hlavou a mírně zadýchaně se postavil na všechny čtyři tlapky. Okamžitě ucítil závan smradu a vycenil zuby na prázdno. Tělem mu projelo zachvění a pomalu sklonil oči k zemi. Cítil se zvláštně prázdný... Jakoby se jej dotýkala temnota a zima i přes jeho hustý kožich. Po páteři mu sjel nepříjemný pocit, když uslyšel šepot.
Vykročil jednou tlapou vpřed, ale zarazil se. Mohla to být past... Ale jak mohl vědět, že už tohle celé, ta tma, nebyla past? Ten spící vlk? Pamatoval si jej, ano... Spal u toho jezírka, ze kterého pil. Pak už bylo jenom prázdno. Udělal pár kroků vpřed, zastavil se a stáhl uši. ,,Seru na to," frkl tiše a pak... Se jednoduše rozběhl vstříc světýlku.

>> Zauberwald

Zinek dorazil po skoro nekonečném běhu k jezeru, u kterého byl, když potkal Stray. Zhluboka se nadechl a pokusil se potlačit píchání v boku, které dlouhý běh způsobil. Šedivák přistoupil k jezeru a začal hltavě pít, zatímco docela očividně ignoroval přítomnost druhého vlka, který zde byl. Spal. Alespoň to se Zinkovi zdálo. Nemělo smysl ho budit, nebo se o něj nějak starat. Jen dlouze vydechl a vyplázl jazyk, aby si odpočinul po svém dlouhém běhu. Samozřejmě... Odtud je to ještě velmi dlouhá cesta na území Daénu, ale už to bylo lepší, než když běžel od mangrovů. A taky pořád doufal, že někoho z té čtyřčlenné skupiny potká po cestě. Proto ani nepoužil portál. Chtěl si dost možná držet naděje co nejdéle, protože Shine... Shine pořád někde ztrácel a tentokrát skutečně doufal, že se mu podaří ji najít.

>> Wolf's lake

Běh byl docela příjemný. Nutil svaly pracovat a mozek mohl na chvíli vypnout, zatímco tlapky pospíchaly v podivné kompilaci píchajících plic a brnění v kostech. S jazykem venku se vlk proplétal mezi stromy, které tiše šepotaly píseň o tom, že neznají žádnou Shine a neznají nikoho z těch, které hledá. Zdejší stromy byly na něj až moc hlasité, moc zlomyslné a moc živé na to, že by to měly být jen pouhé stromy. Každé otření, nebo zakopnutí, znamenalo příval myšlenek o tom, že co hledá nenajde.
Odmítal se však nechat zastrašit. Shine bude čekat doma, v lese Alf. Lissandra na ni dohlédlaba postarala se o ni. Věřil tomu. Zopakoval si to nahlas, převážně pro sebe. ,,Všichni čtyři tam budou čekat. Musím spěchat. Budou tam," zadrkotal zuby a několika skoky pokračoval přes tohle prokleté místo pryč.

>> Small

>> Bull Meadow

Když dorazil k tomu podivnému jezeru a uviděl Wua, mírně se mu ulevilo. Tenhle starý vlk se nacházel v okolíozma až moc často na to, aby si na něj Zinek nezvykl. Když ho tu viděl, jednoduše mu to řeklo, že je všechno v pořádku.. I když měl stále v plánu prohledat tenhle ostrov a podívat se, jestli by tu nenašel nějaké stopy po ztracené Shine. Lissandra se o sebe vždy dokázala postarat a tak to snad fungovalo i pro Shine, i když byla... Tak jemná a mírná. Zhluboka se nadechl a když prohodil pár slov s Wuem, ten mu jednoduše vnutil nějakou další věc z jeho repertoáru. Ne že by to Zinkovi kdo ví jak vadilo... Jednoduše si to vzal, i když čekal, že za to nějak zaplatil. V tomhle životě nebylo nic zdarma... A i proto se šedý vlk zase vydal brzy pryč, protože jeho hledání ještě neskončilo.

NÁKUP
2. volný slot - 150kšm
Stav kasičky před nákupem: 212kšm|| 4r|| 7m
Stav kasičky po nákupu: 62kšm|| 4r|| 7m

Schváleno

>> Zauberwald

>> Mangrovy

Neviděl ani jednoho z nich, takže nedokázal udržet dál své starosti, které stravovala mírná panika. Určitě budou na území Daénu... Určitě se tam vrátili, když to všechno skončilo. Zhluboka se nadechl a nabral znovu podobu vlka místo podoby vody. Tak nějak se však bál vrátit na území Daénu... Ale... Nějak... Nějak to zvládne. Věřil tomu. Zhluboka se nadechl a vykročil dál, aby se konečně podíval na to místo, které se táhlo před ním. Snad tu najde nějakou stopu... Nebo něco takového. Rychlejším poklusem se vydal na podivné, mlhou zabalené pláně, které se tyčili před ním. Tam nic nenajde... Ale zkusit to může. Po chvíli znovu změnil formu, když potkal jeden z vodních toků.

>> Wolf's lake