Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Já říkala, že tam ti moji nejsou! Díky za akci, I need more, s t o n k s.

Cítil se tak nějak... Pokořeně. Jenže ona se nezlobila. Vypadala spíš, že čekala něco horšího. I přesto stáhl uši, zatímco ji pozoroval. I když to nebrala tak zle, jak další, jednoduše... Se ze sebe necítil o moc lépe. Pak však přišla otázka. Otázka... O které nevěděl, co říct. ,,Já nevím," odpověděl. ,,Chtěl jsem se vrátit, ale pak... Pak si mě vzalo moře," vydechl. Zavrtěl hlavou. ,,Byli mladí, když jsem odešel. Ani nevím, jestli si mě pamatují... Jestli žijí," přivřel oči. Zavrtěl hlavou. Na tom teď nezáleželo. Teď byl daleko. Velmi daleko. Zvedl proto i oči k Shine. Jenže... Dlouho je na ní neudržel a sjel zpátky k moři, aby pozoroval vlny, které se pomalu rozbíjely o pobřeží. Vzpomínal si... Když přišel a potkal se Shay přes vodu odtud, používal vlnky, aby se osvobodil. Teď by mohl klidně zvednout celé moře a přelít jim ho přes hlavy. Zesílil. Jenže musel uvažovat nad tím, proč. Proč zesílil? Měl vůbec pro co být silnější? Vydechl a voda za Shine zabublala. Pomalu se odlepila nesourodá část vody, která začala pomalu vířit a pak nabrala tvar koule... Do které náhle udeřil vítr a když vlček otočil hlavu, jednoduše kousek odletěla a pak se vrátila zpátky do moře, ze kterého se původně vynořila. ,,Nevšiml jsem si, že by doteď tak foukalo!" zavolal, aby přehlušil řev větru, který se náhle začal zvedat.
Je běžnou chovatelskou praxí připouštět samici na území samce (samice se dává do klece samce). Pokud je samice svolná, většinou dojde velmi rychle k páření, které trvá do několika vteřin, po něm se samec svalí na bok vedle samice, může u toho vydávat i různé zvuky.
Zavrtěl hlavou. ,,Chceš se jít podívat, co to způsobuje?" optal se jí. Nebyl si totiž jist, jestli to je... Dobré. Objevilo se to z ničeho nic a teď to tu bylo, snad aby to rozhodilo atmosféru. On... Stejně byl rád, že se měl na co vymluvit. Proč? Protože teď se jednoduše necítil pokračovat, jakoby se nic nestalo. Protože stalo, ač to Shine nebrala tak silně, jako on. Nakonec, ona se vždy snažila všechny pochopit. Snažila se všechny vidět jako dobré... Jenže občas bylo až moc věcí, které se nedaly brát s nadhledem. Shine... Možná proto ji měl tak rád.

>> Zátoka

Hlásím se o třetí dospělý charakter.
O postavě melu už půl roku dopředu, půjde o Einara Friska - mého zrzavého chlapce. Rok na MG budu za měsíc, takže tuším, že splňuji. Na Zinkovi mám momentálně něco kolem 180ti postů. Jen Renbli pokulhává - malá vlčata se hrají těžko. Momentálně mám však v plánu nasadit tryskový pohon. Chybí mi 34 postů, což jsem, myslím, schopna stáhnout za víkend. Mám teď aktivního spoluhráče, takže to půjde. ^^
Zinek od 1.8. - 40 postů.
Renbli od 1.8. - 14 postů.
A kdyby někoho zajímal vypravěč, tak ok 1.8. - 36 postů.
Neherních akcí se myslím účastním a herních se snažím taky. Myslím, že jsem na další charakter dost akční, i když ty posty chybí. Na druhou stranu, na Zinkovi mi naposledy chybělo 40 a taky jsem to stáhla. Takže to dokážu!

Souhlasil. Tahle sypká věc byla vážně docela zabiják. Vzpomínal si, jak v poušti potkal toho cizího vlka s tmavým kožichem... Jak se to vůbec jmenoval? Nevěděl. Ale ta divná, hnědá, se kterou se poznal v oáze... Když si na tu vlčici s čárkami pod očima vzpomněl, prostě jen stáhl uši k hlavě. Jenže to už se dostali k vodě a Shine se vydala ji užívat. Tlapkala v ní a nechávala za sebou stopy, což ho donutilo se mírně usmát. Když si vzpomněl na toho černého, co si tak přešel po hladině vody, napadlo jej... Že ta voda je pro některé vlky nic. Jen další cesta. Ale co pro něj?
To už však vyslovil ta slova a hned toho zalitoval. Začal hrabat tlapkou v písku a přivřel oči. Měl by o tom mluvit? Asi ne. Asi... Asi si to měl nechat pro sebe. Ale možná trochu chtěl, aby to věděla. ,,Než jsem se dostal sem, měl jsem... Družky," začal opatrně. ,,Samozřejmě každou zvlášť, jenže... Vždycky... Když jsem si s nějakou vlčicí začal, nějak.. Zmizela. Odešla, nebo ji nakonec něco stálo život," plácl ocasem do písku. ,,To ale není to, co jsem ti chtěl říct," zvedl tlapku a dotkl se své hlavy, aby přejel po uchu a pak zase položil přední nohu na zem. Jak to říct... ,,Tak nějak jsem se nakonec rozhodl za sebou všechno nechat a odejít... Vlastně jsem si Zinek začal říkat sám, není to moje jméno," povzdech si. Jenže teď se dostával k tomu, co jí vlastně chtěl říct. ,,No... To ale není ta nejhorší část. Horší je že... No... Já jsem... Mám... Ugh..." odmlčel se. ,,No, někde mám... Vlčata. Kaskádu, Segina, Minkara, Ansera a Mirach. Jen jsem... Měl pocit, že bys to měla vědět, když..." zavřel oči a povzdechl si. Neměl jí to říkat. Ale... Nějak doufal, že to pochopí.

>> Duny

Měl celou dobu pocit, že dělá hlouposti. Vlastně se i cítil tak, že ji jakákoliv jeho chyba donutí se otočil na patě a odejít. Nebylo to úplně to, co by si přál cítit. Když však zareagovala má jeho poněkud provinilé zazubení nad sjezdem duny, střihl krátce ušima na její slova. ,,Klouzání mi nikdy nevadilo," vysvětlil jí krátce. ,,Ale spíš jsem zvyklý na led než písek. Samozřejmě ho znám, ale je dost nepředvídatelný na to, abych si zvykl," osvětlil černé celou tu záhadu. On byl vlk z obyčejného, smíšeného lesa, co se nakonec dostal do tunder, kde trávil kus svého života. Dávalo mu to všechno smysl, když se nad tím tak zamyslel. Odešel a čokoládová srst změnila barvu na šedivou. Stáhl uši k hlavě. Nedávalo to logiku, někdo nebo něco tehdy zasáhlo. Někdo nebo něco mu po smrti Severy dalo... Stříbřitý klid a led. Led... Led!
Střihl po ní ušima, když nabídla, že se vykoupou. Přikývl. Její aura jemně pulzovala barvami a on netušil, co to může znamenat. Dobře to však nejspíš nebylo. ,,Vím o ní. Myslím, že koupání bude fajn," odpověděl, i když měl i trochu žízeň. Vodu si však mohl zavolat kdykoliv.
Když dorazili k lesklému moři, jež se táhlo až kamsi... Pryč... Usadil se na jeho břehu a jen pozoroval vlnky. Zatím k Shine úplně nic neříkal, jen si prohlížel vzezření celých těch ostrovů. Tohle místo bylo magické, ale přesto si přál být zpátky doma - i když teď už ne tak úplně. ,,Shine, měl bych ti něco říct," pronesl k černé vlčici, opředený jistou nervozitou. Co si o něm pak bude myslet? Jenže... Nebylo to tak, že by jí v tom ohledu někdy lhal. Jen se mu docela ladně vyhýbal.

>> Asshiřin labyrint

Zinek si vyslechl, co mu řekla. A upřímně... Překvapilo ho to. On většinou ignoroval, když se dostal k pachu spáleniny. Neviděl ji jako takový problém. Ovšem rozhodl se to brát s nadhledem, každý měl problém s jiným pachem. Tenhle byl docela vlezlý a když jej neměla ráda, jednoduše se mu hodlal vyhýbat. Teď se však dvojice dostala k písku. Tohle si pamatoval. Byl tady...? Nebyl si jistý, v dunách úplně asi ne. Ale tady se mu líbilo. Co se mu však naopak nelíbilo... Bylo ticho Shine. Jakoby neměli o čem si povídat. Tak to tedy samozřejmě nebylo, ale nejspíše se oba cítili dost trapně na to, aby začali konverzaci.
Sklouzl po jedné z dun víceméně po zadku, když mu podklouzly na konci tlapky a šedý vlk se jednoduše vysekal na úpatí písečné stavby. Zvedl se a jal se oklepat. Písek lítal všude kolem. Jeho pohled okamžitě vyhledal černou vlčici, aby zjistil, jak se tváří. Snad si toho zkoulení nevšimla... Doufal. I proto krátce vycenil zuby v úsměvu, aby odvedl pozornost od ne zrovna povedené akrobatické kreace.

>> Pláž

>> Temný les

Vyměnili si zmatené pohledy. Pak už se oba vydali do té podivné jeskyně. Zinek vcelku překvapeně nastražil uši. Tohle místo bylo vážně podivné. Chladné. Oklepal se a vyhledal pohled Shine, aby zjistil, jak se tváří. Jak na ni tohle místo působí... Ale nechtěl se tu zrovna zdržovat. ,,Myslím, že tohle... Nemusíme prohledávat. Nebo možná jindy," pravil a věnoval jí pohled. Zdálo se, že snad nebude zrovna mít tendence se sem vracet.
Krátce zavrtěl ocáskem. ,,Proč jsi byla od toho listí?" zeptal se jí konečně, jelikož teď... Se přiblížil víc k ní. Nezdál se ale být zrovna moc rozhozený, jen položil otázku, zatímco, odcházel pryč, snad po jejím boku.

>> Duny

>> Les u mostu

Zinkův první instinkt, když skočil na druhou stranu, aby se oklepal a vydechl. Podíval se zpátky na most a stáhl uši k hlavě. Pak už však ucítil pach... Který znal. I když byl z části překryt pachem listí. Nadzvedl obočí a vydal se směrem, kde byla. Po cestě mu však cosi padlo do oka. Zvláštní, malá jeskyně. Prakticky tam jen šel strčit čumák. Naštěstí... Shine už byla na dohled. ,,Shine?" optal se jí, když se otočil zpět k tomu podivnému průchodu.
,,Víš, co je tohle?" optal se jí, jestli náhodou... Netušila. Než tam udělal krok, trochu zmateně se na ni zahleděl. Měla na rameni přilepený list a smrděla po listí. Ale proč? Možná do něj spadla. Snad byla v pořádku... Ale nepřišla mu od pohledu zraněná. I ten list však viděl těžko přes barvy, co obklopovaly její tělo. Pořád z toho byl trochu... Mimo. Usmál se. Pak vklouzl dovnitř, aby zjistil, co to je za místo, které tak podnítilo jeho zvědavost.

>> Asshiřin labyrint

>> Svatyně

Zinek klusal směrem k mostu, aby nakonec zastavil a rozhlédl se. Stál na přelomu lesa a propasti, nad kterou se ta rozvrzaná... Věc... Táhla. Shine tu neviděl, i když vzdálené cítil. S tím se rozťapkal směrem k mostu, na který položil zlehka jednu tlapku. Byl utahaný, ale nechal nějakou dobu předtím odpočinout nohy a teď i proto jednoduše pomalu ťapkal vpřed. Dřevo mu zavrzalo pod nohami a on se zhluboka nadechl. Teď jen přejít na druhou stranu... To půjde. To zvládne.
Přidal do kroku a šel rovně přímo po mostu, bez pohledu dolů do té prázdné díry. Ano... Tohle bude mnohem lepší. Jen se dívat dopředu a čekat, až se ukáže. Až se ukáže druhý ostrov a ten... Inu, temný les. Snad na druhé straně bude čekat Shine.

>> Temný les

ZÁVĚR
Kasičky:
Aileen - 86kšm + rubín + 3% + tlapka
Alduin - 73kšm + mince + 3% + rubín + tlapka
Ásleif - 82kšm + 2 rubíny + mince + 5% + tlapka
Stray - 79kšm + 2 rubíny + mince + 3%

Blahopřeji hvězdám k výhře! Toto kolo byla samozřejmě vyřazena Ásleif, která i spolu s úkoly pro Zářné nasbírala dohromady 107kšm + 2 rubíny + mince + 5% + 1 tlapka.

Požádám VŠECHNY, aby si napsali s hodnocením akce o to, kam chtějí rozdělit procenta a tlapky. Na zapsání máte týden, potom odměna propadá. Myslím, že tohle máte zapsáno do pěti minut.

Gratuluji k ukončení první sezóny Městečka padlých hvězd!

Předběžné přihlášky
Jedna válka skončila, další začíná. Dost vlků už ji začalo pociťovat na vlastní kůži. Někteří bojovali, jiní dostali nabídku se přidat. Tak či tak, brzy začíná doba, kdy se musíte sejít tam, odkud tahle špína pramení - od mangrovů a bažin.

ČÁST DRUHÁ, ZÁCHRANA
× Sejděte se u vstupu do bažin
× Předejte si informace
× Rozdělte se do skupin
× Vymyslete plán útoku/útěku
× Odstraňte hlídky
× Najděte způsob, jak vniknout do tábora cizáků
× Úspěšně infiltrujte tábor

Druhá část Ozvěn se začne odehrávat 14.9. postem v bažinách. Čas na sejití se bude sedm reálných dní, tudíž 21.9. začíná Třetí fáze. Konečná.
Vlci, kteří se zúčastnili obou Náviných akcí jsou srdečně vítáni na závěru této Trilogie. Také budou bohatě odměněni. Jako předtím i zde bude dvojice vypravěčů, tudíž se nemusíte bát, že nebudeme silně stíhat. Rozhodíme si vás podle vašich skupinek, které se však během hry mohou změnit.

Do komentářů mi prosím hoďte nezávaznou přihlášku. Pokud se přihlásíte a nedorazíte, není to problém. Problém bude, pokud dorazíte a budete zdržovat. Na posty budete mít vždy určitý čas, než budete přeskočeni. Pokud bez pádného důvodu budete několikrát přeskočeni, čeká vás postih. Nikoho nebaví týden čekat na spoluhráče.

Skupiny budou maximálně o čtyřech vlcích a jak jsem psala, dost možná se budou během hry měnit a přelévat. Také půjde o to, abyste nemuseli čekat na vaše spoluhráče příliš dlouhou dobu. Prosím, rozdělte se herně dle známostí vašich vlků. Nedomlouvejte si to mimo hru.

>> Mlžná džungle

12 mincí = 96% + 90% sleva(86%) = 182%
Síla 32 % - > 48 % (16%)
Vytrvalost 61 % - > 66 % (5%)
Rychlost 20 % - > 74 % (54%)
Obratnost 30 % - > 94 % (64%)
Schopnost lovu 21 % - > 62 % (41%)
16+5+54+64+41=180
Pokud to půjde, u síly se mi zvedá hranice o 8%, tudíž tam ty 2% dát. Aka plná %.

Zinek na to místo dorazil v mírném klusu a s nastraženýma ušima. Tuhle ruinu znal. Možná až moc dobře... Bylo to zvláštní, být tady po takové době. Když zde byl prvně, nepatřil do žádné smečky a nebyl nic. Alespoň ne pro zdejší svět. Teď byl... V rámci možností vyrovnaný a měl domov u nové Daénské smečky. Dokonce měl pocit, že nevadí Lissandře - což byl zajisté pokrok. Ač se nezdála být přátelská, rozhodně k ní měl nějaké ty sympatie. Uměla se chovat rozumně. To se mu na ní líbilo. Taylor a Solfatara byli podivná dvojice, která mu stále nešla do hlavy. Darkey a ta podivná Dail pak byly... No, divné. Dorya byla členka smečky... Nejspíš. Opustila by ji kvůli malichernosti? Kdo tam byl dál... Ten černý, co přihlížel smrti Amorphise. A pak už tam nejspíš nebyl nikdo. Nejspíš... Nemohl si být jistý, čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu docházelo, že je vlastně nezná. Asi bych je měl poznat, prolétlo mu hlavou, když jeho pohled dopadl na zamlklého mistra.
,,Mluvit asi není třeba, co?" optal se ho a vlk jen ladně seskočil a kývl mu, aby ukázal směr, jakým se má vypravit. Zinek se za ním rozklusal. Běh vlastně přišel možná až moc rychle, aniž by si stihl uvědomit, že začal zrychlovat. Skoro měl pocit, že mu hoří za zadkem. A vlastně... Jak utíkal do nosu jej udeřil pach spáleného dřeva. Hodil pohledem za sebe. Jak se tohle stalo tak brzy? Ani nepostřehl, že mistr zmizel a jen stáhl uši. Musel spěchat, běžel jako o život a tak nějak... Si uvědomoval, že mu vlastně plíce ještě dobře slouží. Asi na tom nebyl tak zle, jak myslel. Naopak... Běžel. Vpřed. A z volné tratě se pomalu stávala zarostlá džungle, jak to bylo předtím. Vlk před prvním prekvapene uskočil stranou. Oheň se blížil, ač tušil, že asi nebude pravý. Vždyť to tu nemohlo zhořet na popel. Jenže i přesto cítil, jak se otírá oheň o jeho paty a jak jeho hlavu přivádí dým k zoufalství. Co se to dělo? Prudce uhnul vpravo a pak ještě víc, aby nenarazil do stromu. Zjistil, že není tak těžké se tu proplétat mezi stromy, aniž by do žádného nenarazil. Přišlo mu, že za tu dobu tady... Zesílil. Rozhodně zesílil. A tak, i když už pomalu ztrácel dech, nastražil uši a hnal se vpřed, aby se odrazil, odskočil vlevo, aby se vyhnul kameni. Celé to uvědomnění, že nemá takový problém běžet jako doteď... Mu zvětšilo sebevědomí. Aniž by si toho všiml, změnilo se to celé spíše na výšlap. Nebo respektive na podivný, kodrcavý běh do kopce, o kterém doteď ani netušil, že tu vůbec má být. Už v ten moment velmi silně lapal po dechu a plíce si začaly stěžovat, že předtím byl tak plný sám sebe. A s jeho překvapením... Se pak objevil před svatyní. Jakoby se nic doteď nestalo. Celý nesvůj stáhl uši k hlavě a rozhlédl se. Mistr na něj už čekal a pokynul mu. Zinek vyrazil trochu nervózně vpřed.
První útok mistra nečekal. Šel docela rychle po Zinkově momentální slanině - přední noze. Docela lehce ji podrazil a vlk se tak brzy už válel na zemi. ,,Hej?!" zahalekal a stáhl uši k hlavě. Brzy se už však na nohy opět stavěl, naštvaně funíc. Tentokrát po něm vyrazil on. Pokusil se mistra složit a vložil do toho dost své síly, ale nestačilo. Ten starý vlk to jednoduše ustál! Dávalo to smysl, byl větší a nejspíš i silnější. Dvojice se tak brzy začala docela přetahovat. Mistr na něj nešel plnou silou, když se jej snažil zhodit na zem, ale ani zrovna zlehka to nebylo. Šedého to docela zadýchalo a nakonec na zemi stejně skončil jen proto, aby tentokrát zkusil podtrhnout toho starého vlka. Ten prakticky nehnul ani brvou a jen se uhnul, než se Zinek znovu zvedl a jako dělová koule narazil do jeho boku. Tentokrát už starý vlk zavrávoral a Zinek přepadl na zadnici. Starší z nich nic neřekl a pak mu jen kývl, aby se znovu vydal do lesa. Šediváka už to upřímně štvalo. Chtěl se vypařit! A místo toho... Divoké prase! Rozklusal se za mistrem, který už tiše čekal ve vysoké trávě, skrčený a tiše sledujíc, co to zvíře hodlá udělat. Zinek po něm střelil pohledem a pak zrovna tak připlácl břicho na zem, aby vyrazil vpřed. Ani nepotřeboval slova a jal se kance obejít. Tady nebyla třeba slova, bylo tu porozumění na jiné fázi. Na fázi... Predátorů. Když se však pod jeho až moc sebevědomím tělem ozvalo zavrzání větve, prakticky si na zem lehl a přes bušící srdce málem neslyšel. Prase jen zachrochtalo a udělalo pár kroků vpřed... Pak však zase kníklo a věnovalo se dobroučkým hlízám. Zinek se opatrně břichem odlepil, dělajíc mnohem tišší ale táhlý zvuk, co tentokrát zachycen nebyl. S tím opatrně pokračoval dál, aby prase konečně obešel a sledoval jej. No tak schválně. Ve vysoké trávě naposledy to zachrastilo a mistr vyskočil, aby popohnal prase směrem k Zinkovi. Ten využil situace a na vepříka vyskočil. Tak tak mu kly nerozpáraly měkké břicho. Jenže přímo pod jeho nohama prostě prase zmizelo a on skončil na zemi. Docela ho z toho bolela čelist. Bral to jako ukončení výcviku a tak si dovolil na chvíli zavřít oči. Když je znovu otevřel, mistr byl už pryč... A on cítil zvláštní uspokojení, že to dokázal.

>> Les u mostu

Schváleno

>> Vyhlídka

Jednoduše pokračoval v cestě a jen se sem tam ohlédl pro kontrolu, ač věděl, že Shine za ním nejde a ani to nemá v plánu. Bylo to dobře... Těšil se, že za ní pak zase dojde. Bude na něj čekat... Prolila se mu tělem vlna vzrušení a tak se jen oklepal a přidal do kroku. Čekal ho docela dlouhý den... Hodlal se opatrovat, jak jej žádala. Bude pak ale unavený, s tím počítal. Jenže ona za to stála, i kdyby měl usínat v běže. Potřásl hlavou. Vážně měl přeslazené myšlenky a docela jej to začínalo hlodat. Když byl teď daleko od Shine, cítil zase návrat toho divného, chladného já. Doufal... Doufal, že se to po nějaké době zase změní.

>> Svatyně

Usmíval se, když se Shine vzbudila, ale rychle se zase toho hloupého výrazu zbavil. Tohle bylo velmi podivné. ,,Ano... Ano, půjdeme," odpověděl Shine tiše a šťouchl do ní čumáčkem. Pak se konečně zvedl a protáhl se. Vítr začínal být chladnější a jemu se to upřímně zrovna moc nepozdávalo. Vydal se dolů z vyhlídky, mírně zakloněný. Mraky pomalu putovaly po obloze. Otočil po ní hlavu a jen se usmál. Šel s ní tiše až na rozlehlou louku, kde krátce zastavil. ,,Takže u mostu," pronesl k ní mírně, stojíc ve vysoké trávě. Ocas měl mírně vztyčený a měl celkem dobrou náladu, takže na vlčici krátce mrkl. ,,Budu pospíchat, ale možná mi to chvíli zabere. Možná se budeš moct i projít, když budeš chtít," navrhl jí. Pak se o ni jen otřel hlavou. ,,Brzy se uvidíme." S tím se rychle rozešel směrem k džungli, která se táhla po obzoru.

>> Mlžná džungle

ZADÁNÍ
Úkol: Nejspíše poslední kolo, tudíž po vás chci něco, co bude kontrastovat s tím prvním! Chci po vás fotku nebo kresbu měsíce. A pěkně s pozadím, když budete kreslit! Žádné kolečko a obyčejný srpek, ať je měsíc poznat! U fotky nezapomeňte předmět.
Odměna: 1 tlapka
Dodatky: Máte čas do pondělí 17:00.
Kasičky:
Aileen - 81kšm + rubín + 3%
Alduin - 68kšm + mince + 3% + rubín
Ásleif - 82kšm + 2 rubíny + mince + 5%
Nyctea - 73kšm + 3 rubíny + mince + 7%
Stray - 79kšm + 2 rubíny + mince + 3%

Gratuluji všem! Aileen, Alduin, Ásleif, Nyctea a Stray mají nyní právo si napsat o odznak, který nám vytvořila skvělá Strayka! Jenže stejně někdo musel vypadnout. A k vaší smůle, byla to polární záře, koho jste se zbavili - tudíž nedostanete žádnou speciální odměnu na konci hry. Smůla! Rozloučíme se tedy s Nycteou, poprosím už jen o feedback v komentáři! (A abys mi prosím zapsala odměny, sobě včetně, díky!)
Nyctea získává ještě 30kšm a 1 rubín za úkoly pro záře. Dohromady tedy 103kšm, 4 rubíny, 1 mince a 7%! Příště se budu vážně držet u země s odměnami. Q-Q Making Nyctea rich once again.