Příspěvky uživatele

< návrat zpět

ZADÁNÍ
Úkol: Tentokrát po vás chci malou věc... A to najít meme na internetu, respektive na YouTube! Musí se jednat o video, které bude do minuty dlouhé. Také musí sedět na váš charakter.
Odměna: Odznáček
Dodatky: Čas do zítra do půlnoci. Welcome in endgame.
Kasičky:
Aileen - 81kšm + rubín + 3%
Alduin - 68kšm + mince + 3% + rubín
Ásleif - 82kšm + 2 rubíny + mince + 5%
Loki - 75kšm + 2 rubíny + 2%
Nyctea - 73kšm + 3 rubíny + mince + 7%
Stray - 79kšm + 2 rubíny + mince + 3%

Toto kolo se bohužel musíme rozloučit s Loki. Také tu je další věc... Slunce ztrácí život. Poprosím o feedback a no hard feelings. Příště už to dáte, určitě!

Když podala otázku, zda zná nějaké místo, zavrtěl se. Ne, neznal žádný úkryt. Ale noci ještě byly teplé a proto to podle něj moc nevadilo. Tedy, zůstat venku v noci. ,,Neznám," odpověděl. Bohužel... Vážně neznal. Ale mohli zůstat tady, na tom vyhřátém kameni. ,,Zůstaňme tady, dnes večer pršet nebude," nabídl jí a pak se chvíli odmlčel. ,,V Mlžné džungli je jeden vlk, který trénuje ostatní. Rád bych se u něj stavil, až se vzbudím." Potřeboval být co nejvíce odpočatý. I když pak bude celý den chodit. Doufal, že jej to úplně nezničí. ,,Můžeš na mě počkat u mostu, jestli se ti nechce jít až k těm ruinám," prohodil mírně a pak se ze sedu položil na břicho a zívl si. Pohlédl na Shine, jestli si taky lehne a nakonec se vyvalil k ní, dokonce si na ni položil hlavu. Zavřel oči a pokusil se spát, i když musel přemýšlet nad tím, kdo leží vedle něj.

Měl sny. Příjemné sny. Vlastně mu dnes bylo... Hezky. Let a běh po lukách. Dost podobných těm, které byly vidět odtud. Když se nakonec vzbudil, jeho pohled padl na Shine. Těžko říct, zda už byla vzhůru, nebo ne. Ale cítil rosu na své srsti a ta jej nejspíš spolu s chladným ránem probudila. I proto jednoduše zavolal vodu z jejich srsti a nechal ji ji odtéct pryč. Oklepal se a povzdechl si. Čekal, až vlčice otevře oči. Tehdy do ní jednoduše strčil čumákem a usmál se. ,,Dobré ráno."

Musel uznat, že trávit se Shine čas je vážně... Příjemná záležitost. Zvlášť v moment, kdy se k němu konečně naklonila a vlastně se i přitulila. Bylo to hezké, mít ji tak blízko. Cítil se u ní uvolněný a v pohodě... Trochu jej to znervózňovalo, jelikož si to nedokázal úplně vysvětlit. Cítil to od prvního, společného momentu. Čím to bylo, ten klid? Normálně se k němu ani nepovažoval přiblížit a s Shine... Tu prostě byl. A bylo to krásné.
Zhluboka se nadechl a zabořil jí čenich do srsti, stejně jako tehdy na červené louce. Teď mu to ale přišlo mnohem intimnější než tehdy. Tehdy... To byl zvláštní dunivý a bolestivý pocit, co jej k tomu přivedl. Střihl uchem. Rozhodně neměla srst tak dlouhou a hustou jako on, ale vůbec mu to nevadilo. Navíc... Kdo kdy řekl, že se mu líbí jen vlčice s dlouhou? Stejně se mu však do mysli stále vkrádaly vzpomínky na jeho družky a na to, co s nimi mohl zažít a co nezažil. Vždy je nějaký hlupák zabil. A Zinek pak zabil jeho.
Na tom ovšem úplně nezáleželo - teď. Teprve si k sobě hledali cestu, no ne? Trochu bázlivě zavřel oči a nechal slunce úplně zapadnout, zatímco se tiskl tváří do jejího kožichu. Pomalu přišel večer a noc se blížila mílovými kroky. Zinek uvažoval. Teď nebylo dobré někam chodit. Měli by si tu odpočinout a ráno... Mlžná džungle nebyla daleko. Až moc po té bitvě zeslábl. Bylo na čase trochu rozpohybovat staré svaly. A Shine by mezitím mohla počkat u mostu. Znělo mu to jako dobrý nápad, ale zatím jí nic neříkal. ,,Budeme pokračovat zítra?" zeptal se jí. Dnes toho totiž moc nestihli. Rád by to dohnal... Až se vzbudí.

>> Rest

Dvojice postupovala potichu. Zinek se snažil ne zrovna moc funět, ale měl pocit, že si ne vždy mohl pomoci. Potřeboval trochu zlepšit svou výdrž. Ale taky potřebovali maličko přidat... Zhluboka se nadechl a vylezl ještě kus, aby se konečně vydali po cestě dolů. Sice už to nebylo tak namáhavé pro jeho plíce, ale zase to bylo namáhavé pro klouby. Tedy pro přední nohu. Stále ji odlehčoval. Ještě bude chvíli trvat, než se noha pořádně zlepší. Možná by si měl potom na vyhlídce odpočinout.. A taky by neměl tolik chodit. Tak nějak si ale nevěřil v tom, že to dodrží. Pořád někam putoval a pořád něco dělal. Už teď hledal nějaké byliny. Po cestě zatím nějaké našel. Nesbíral je však, spíš se staral o to, aby věděl, kde je později najde. Taky viděl hromadu cizích, ovšem vážně zajímavých rostlin. Snad se mu vydaří pro ně později vrátit.
Když mu Shine věnovala tázavý pohled, cukl mu koutek a pak kývl. Otočil se čelem k výhledu. K výhledu na západ slunce, který okolí obarvil do oranžové barvy. Jen ho tiše sledoval, než se podíval po Shine. Pouze se posadil a odlehčil přední tlapu, aby upřel pohled zpátky na horizont. Slunce se koupalo v mracích a vodě moře, takže si to z části přál s ním vyměnit. Nebyl si jistý, co říkat, nebo co dělat. To ticho bylo skličující. Proto jen zvedl tlapku a položil ji zlehka na tu její, zatímco se dál díval na západ slunce.

Nevěděl úplně, jak pokračovat. Co říct dál. Možná že úplně nebylo třeba ještě mluvit. A prostě jenom... Jít, kam je nohy ponesou. Nakonec jej vyzvala, zda už půjdou... A na to jednoduše kývl. Vlastně... Dostal i nápad. Slunce se pomalu a chtivě blížilo k západu. Znal místo, kde by spolu mohli západ přečkat. A možná i přespat. ,,Už jsi někdy viděla vyhlídku?" zeptal se vlčice a dál její trápení neprotahoval. Většinu cesty však už moc neříkal, spíše se nechával unášet myšlenkami a poznatky, co se mu honily hlavou. A ona byla jedním z nich. Bylo to zvláštní, že tak moc přemýšlel o někom, kdo šel vlastně vedle něj... A že si tak moc přál se od něj distancovat. Ale na druhou stranu to dávalo smysl... Nechtěl jí ublížit. Ať už tím, jaký byl, nebo tím, že by s ním trávila svůj čas. Přišel si tak nějak... Rozpolcený tím, co vlastně chtěl dělat. A myslet. Povzdechl si a začal šplhat do hor. Stále odlehčoval přední nohu, aby na ni nemusel na sílu došlapovat. Nebolela ho už moc, ale stále ji cítil.

>> Vyhlídka

Zdálo se mu, že tam Shine prostě prostě jen stojí... Věky. Přitom to bylo sotva pár chvil, kdy na ni jen hleděl a cítil se jako pitomec. Nejraději by šel k ní a něco jí řekl - něco víc. Ale... Poslouchala by vlastně? Nejspíš ano. Byla rozumná, určitě rozumnější než on. Trochu sebou škubl, když Shine zareagovala na jeho slova. Prý nebude utíkat... Prý. Nechtělo se mu tomu úplně věřit. Vypadala docela vyplašeně už teď. Možná mu to ale jen přišlo. Střihl ušima, když se omluvila. Tiše si ji měřil a pak se oklepal. Ne že by to nějak pomohlo, pořád mu byla zima a pořádně se oklepat nemohl, kvůli Shine. Proto se k ní i tiše přiblížil, když skončila. Nebo spíš... Úplně asi netušila, jak skončit. Mrkl a natáhl čenich, aby šťouchl do toho jejího. Stejně musel trochu zaklonit hlavu, protože byl nižší než ona. Asi mu to nepřišlo ani zvláštní, jelikož většina vlků tady v okolí byla buď zakrslích a nebo... Až moc, moc přerostlích. Zrovna jako ona. Ani mu to však nevadilo.
,,Bylo," odpověděl jí na to jednoduše. Ale možná prostě na ni moc pospíchal? Ale vždyť jí toho ani moc neřekl... Možná... Možná by mohl zajistit nápravu. ,,Chci si lépe prohlédnout tento svět. Přidáš se?" optal se. ,,Mimo tenhle ostrov to tu skoro neznám," přiznal. ,,A dost možná by se mi hodila nějaká milá společnost... Nejlépe taková, co to tu zná líp než já." To vlastně ani nepotřeboval. Důležité bylo, aby byla s ním. A nevytratila se...

Shine. Krásná a elegantní. Připomínala mu noc v lese. Se světluškami a vší tou... Tajemností. Takže když tam tak byla a dívala se na něj zpátky... Nebyl si úplně jist, jestli od ní chce odtrhnout oči. Jenže pak si vzpomněl na pár zásadních faktů. Na to, co se stalo už dřív, na to, co řekla Solfatara. A na Aishu. Erturenu. Severu. A pak... I na dobrou kamarádku. Stillku. Jak tam jen tak stál a sledoval ji, pomalu se mu rozpouštěly sny, které snad doteď měl. Tohle ani nemělo cenu. Shine na tom bude lépe bez něj. Nebyl rodinný typ. A když už se snažil... Vždy to dopadlo špatně. Vlky. Cizími vlky. Voda po něm stekla jako ranní rosa po listu a vsákla se tam, kam patřila. Byl to zase obyčejný, jednoduchý, šedivý vlk. Modrýma očima přejížděl černou vlčici, která si jej až doteď prohlížela zrovna tak. Nebyl si jist, jestli jí má něco říct. Asi by ji měl aspoň pozdravit, ale vzhledem k tomu, že utekla, tak nejspíš... Nechtěla mluvit? Možná si to rozmyslela? Stáhl uši k hlavě a podíval se jinam. No tak. Pozdrav ji. Neměl by utíkat ze svých bitev, třeba že předem prohraných. Sklonil oči a pak se po ní podíval. Bylo to zvláštní, být k ní teď tak blízko. A stejně... ,,Neutíkej mi," vymáčkl ze sebe nakonec, zatímco na ni zíral a snažil se... Tentokrát neutéct sám. Nevěděl, co chce dělat. Možná ale věděl, co by chtěl jiného. Bylo to však těžké... Měl pocit, že má nohy ze želatiny, ale možná se mu nechvěly z ní, ale zimou. To by si však nepřiznal, nikdy.

Že tu není sám, to věděl od začátku, ale ve vodě si tak připadal. Slunce sem sice dosahovalo, ale po málu a tak spíš sledoval nějaké ty paprsky, co k němu mířily. Tady v té vodě si přišel... Dobře. Byl sám sebou. Daleko od dosahu dalších vlků. A miloval to.
Někdy v ten moment i ztratil fyzickou formu a vodou proplouval jako součást vody. Ani si to neuvědomoval a nejspíše by měl potíže to zopakovat. Teď byl však v takovém stavu mysli, ze by mu to nejspíš přišlo přirozené i kdyby si všiml. Málem se dotkl i dna, když zamířil úplně k zemi a pak zvedl hlavy, aby se zadíval na hladinu z dálky. Vlčici na břehu zatím neviděl, byla moc daleko. Musela by plavat nad ním, aby si všiml, že tu je. Ovšem svět se tady dole zdál být tak prázdný... Mám ještě nějakou práci.
Vlk se konečně hnul a popohnal své tělo, aby jej znovu vyneslo na hladinu. Ještě kousek... Ještě... A vlčí hlava, tvořená vodou, rozrazila hladinu. Stále však vypadala, jakoby z ní vycházela a ne jako by to byl snad nějaký vlk, který si tu samovolně plave. Přesto však zamířil bliže ke břehu. Teď už i černou vlčici viděl a tak, když se vytahoval z vody, zpozorněl. Otočil po ní hlavu. Ne že by tu byla šance, aby jej v této formě poznala a on? Jednoduše ztuhl a díval se na ni, napůl ještě rozpuštěný ve vodě.

>> Les alf

Za doby, co Shine utíkala, Zinek stačil zažít dost věcí. Dost zvláštních a podivných věcí. Dokonce odejít od Restu, promluvit si s Lokim, Solfatarou... Těžko říci, jak dlouho vlčice vlastně běžela. Teď tak zvláštně cupital on. Bral to přes hory, ale snažil se o mírnější kopce a nešplhal na kdo ví jaké vrcholky a nebral to nejstrmějšími cestičkami. Byl zvědavý, jestli na území Daénu ještě někoho potká. Nebo spíš... Na bývalém území Daénu. Ať už Lissandra říkala cokoliv, na té pláni se dobře sbíraly alespoň byliny. Bylo zajímavé sledovat, co všechno ty roste za trávy a za květy. Když se blížil k Daénu, zaslechl i pár hlasů, které neměly zdánlivě majitele. Moc tomu nerozuměl, nikoho necítil. Možná se však jen pleti a nakonec neslyšel nikoho.
Hm... Potřásl hlavou a pokračoval v cestě. Když se nakonec dostal na tu rozsáhlou pláň, které vévodilo jezero a bývalo to místo, které chvíli bral jako domov... Zastavil. Zastavil a zahleděl se na černou tečku v dáli. Měl možná chvíli naději, že by to mohl být někdo, koho zná. Ale černých vlků se v okolí pohybovalo nespočet. Tudíž... Asi nebyla dost velká šance. Tak či tak k jezeru pokračoval vycházkovou chůzí, aby nakonec sklonil hlavu k hladině a napil se. Většinou svůj odraz při pití pozoroval, ale dnes jej nijak nezajímal. Jen další, rozpitý obličej nějakého vlka. Uvažoval nad tom, co mu Solfatara řekla o vlčatech, ale celkově se z jejích pokusů o rady necítil zrovna dobře. Říkala mu úplně jiné věci, zcestné, a on byl akorát... Napjatější. Možná i proto v následující okamžik vydechl a zahleděl se na vodu, aby do ní vstoupil a nakonec se i zhluboka nadechl a ponořil. Ne že by se tedy nadechnout potřeboval. Šlo spíše o zvyk... A šedý vlk plaval ke dnu, zrovna jak při souboji s Krystalkou. Co byl tady, voda mu byla příjemnější než mnoho jiných... Kratochvil. Dokázal se s ní nějakým způsobem zžít a právě to... Bylo to, co hledal. Klid. Pod vodou bylo jenom příjemné ticho a nic jiného. Klid. Pomalu se i blížil k druhé straně břehu, kde předtím zahlédl černého vlka. Možná už však odešel. Nebyl si jist. Měl pocit, že to mohl být Hranin. No, pokud ano, rozhodně se měl na co těšit, jelikož by si něco vyslechl.

Zinek dorazil až ke trojici vlků. Tmavohnědý vlk a černý, proužkař. Jen si povzdechl. Světla kolem jejich hlav - aury, jak mu Shine oznámila - ho oslepovala a bolely jej oči z tolika jasných barev na jednom místě. Přál si mít schopnost to vypnout. Jen doufal, že to nebude pasivní a... Pořád tady. Ukazovalo mu to totiž až možná příliš na to, co chtěl s měl vědět. Nikdo by neměk vědět, co jsou ostatní zač... A nebo je to dobře? Ne. Taky by se mi to nelíbilo, prolétlo mu hlavou a rozhlédl se po těch dvou. Byl menší (nejspíš?) než všichni tři. Nakonec Lissandra byla jedna z nejvyšších vlčic, co viděl. Ale možná... I přesto nedosahovala výšky Shine. Když si vybavil její jméno, cosi se v něm hnulo, ale na venek to nemělo žádný účinek.
Slyšel úryvky jejich rozhovoru, ale nehodlal jej komentovat. Ani jeden vlk nebyl členem smečky a tak, jestli k nim něco měla, mohla si to vyřešit sama a dle svého. Byla to taková nezávislá vlčice. Nad tím postřehem se sám pro sebe uculil. Jo... To určitě byla.
Konečně se zastavil před trojicí a definitivně střihl ušima a mávl oháňkou. ,,Půjdu sbírat nějaké byliny... A vůbec ty zdejší poznat," oznámil jí hladce. Neměl potřebu nějak víc komunikovat s tou dvojicí. Pokud se stanou členy smečky, bude na to dost času později. ,,Znáš nějaké dobré místo? Nebo nějakou dobrou kytku?" nadhodil k tomu. Ať už věděla a nebo ne, nakonec se ještě rozhodl dodat pár dalších slov: ,,Trochu obhlídnu území, než odejdu. Kdyby bylo něco špatně, ještě se vrátím, ale... Snad nebude." Už jen proto, že se vážně toužil vytratit. Moc vlků moc naráz. Byl vážně vděčný sám sobě za to, že není vyděšený z přítomnosti ostatních, ale jen otrávený. Jinak by teď asi běhal v kruhu a panikařil. Oblízl si čenich. Tak hodně štěstí... S nimi to asi bude třeba, přejel pohledem ty dva a pak jí kývl na rozloučenou, aby se prakticky hned roztlapkal pryč.
Brzy zmizel od stromů a zvedl hlavu, zatímco mezi nimi klouzal a prohlížel si, jak to tu vlastně vypadá. No..
Nic se nezměnilo od doby, co tímhle lesem chodil. Pořád byl hlasitý a dýchala z něj zvláštní aura. Zamýšleně se otřel bokem o jeden ze stromů, až za kůrou nechal zaseknutých pár chlupů. Nechtělo se mu tu úplně... No, značkovat, chápeme se. Ono území ještě nebylo pořádně jejich, pachy se tu zrovna moc nerojily a Zinek... Tomu chtěl trochu dopomoci. Nakonec přeci u jednoho stromu zadní nohu krátce zvedl. Nejspíše bude stačit jen se tu často zdržovat, ale i značkování by mělo pomoct trochu zahnat dravce, které tu zrovna nechtěli. Zvlášť potom, co měla Solfatara ten podivný návrh, co se mu moc nepozdával. Ale asi bylo na čase začít přemýšlet nad tím, že vlčata tu dřív nebo později skutečně budou. Rození členi nové Daénské smečky. Zdráhal se tomu místu říkat jen Daén, protože... Pod vedení Liss se mělo teď všechno změnit. A přišlo mu lepší začít s novým jménem. Jenže Lissandra to tak nechtěla. A teď byli tady.
Tohle místo mu nevadilo a to taky poukázal dalšímu stromu. O některé se jen otíral, ale jiné použil skutečně jako pisoár. Doufal, že ho pak za to Lissandra nesežere. No když se jí bude chtít, může si jít zvedat zadní nožku sama, jako správná dáma. Nebo vyslat Taylora. Na těch krátkých nožičkách mu to ale bude trvat ještě dýl než Zinkovi. To už však cosi ucítil. Zarazil se a začenichal. Co to bylo? Chvíli uvažoval, zmatený pachem nového místa. A pak to uviděl - zrzavý kožich, co rychle zmizel za keřem. Liška! Zinek nastražil uši a vyrazil vpřed, aby mu hned došlo, že to byl špatný nápad. Liška zrovna vyběhla a zmizela, aby Zinek zasténal. Moc velký tlak na přední tlapu. Neuvědomil si to. Zavrčel a vycenil zuby. Oklepal se a ne zrovna nadšeně zase zpomalil. Liška zmizela, už ji nedohoní. Ale i kdyby nešlo o něj, o lišku, něco ho sledovalo. To si však zatím vlk neuvědomoval. Doobešel celý polokruh od jejich úkrytu a když se vrátil dost na to, aby cítil ostatní, jednoduše změnil směr. Rozklusal se o třech nohách zpátky... Zpátky k Restu. Snad překontrolovat, že tam někoho nenechali. Stejně ale tak nějak pořád koukal přes rameno a nakonec se ještě otřel při hledání "východu" o pár stromů. Neměl zas takový problém najít cestu pryč, naopak si docela spokojeně vykračoval. Tohle místo se mu líbilo a kromě té lišky neviděl jediný problém. Ale dokud se tu nezačne objevovat něco většího, nejspíš bylo všechno v pořádku. I taková liška ale mohla dobře zatopit mladým. Heh... Schválně, jestli Solfatara vážně vlčata chce, když už to tak nadhodila. A jestli jo, chudák Taylor. On netušil, do čeho se navrtal. Vlčata... Byla zvláštní malá stvoření, co dokázala zlepšit den, ale taky pěkně pokazit život.

>> Rest

ZADÁNÍ
Úkol: Některým začala škola, jiní stále chodí do práce... Ale tak či tak, všichni tentokrát dostanete poměrně jednoduchý úkol! Vzpomínáte si, jak se posílaly písničky? Vaším úkolem bude zakomponovat jednu ze slok do vašeho postu! Samozřejmě přeloženou do češtiny. Nemusí to být slovo od slova, ale nechci, aby to bylo úplně mimo významově. Jak to uděláte, to je na vás. Písnička musí být vybraná z těch, které vám přišly během onoho úkolu.
Odměna: Druhý hlas
Dodatky: Písničku mi pošlete spolu se okopírovaným postem/screenshotem do vzkazů. Máte čas do konce pracovního týdne, tedy do pátku 23:00.
Toto kolo za splnění posíláte dva hlasy! Můžete je dát jedné nebo dvěma osobám. Pokud úkol nesplníte, i tak můžete toto kolo hlasovat.
Kasičky:
Aileen - 78kšm + rubín + 3% + 13kšm
Alduin - 68kšm + mince + 3% + rubín
Azrael - 67kšm + rubín + 3% + rubín
Ásleif - 82kšm + rubín + mince + 5% + rubín
Loki - 75kšm + rubín + rubín + 2%(24h)
Nyctea - 73kšm + 2 rubíny + mince + 5% + rubín + 2%(24h)
Stray - 79kšm + rubín + mince + 3% + rubín

Toto kolo nás bohužel opouští Azrael. I od tebe ráda uslyším feedback! Taky si napiš, kam chceš procenta (pokud nemáš plno).
Nezapomeňte na Admin Kasičku!

1) 22 (jako bys to neměla v tabulce)
2) Po válce si odpočinul v Daénu a vyspal se, aby opustil území a dal se na cesty. Po jeho návratu sledoval, jak Iris rozpouští smečku a předává ji Lissandře. Vstoupil do nově zformovaného Daénu a s Lissandrou, Taylorem a Solfatarou odešel na nové území. Tady našli s Lissandrou puklinu, kterou zvětšila a vydali se dovnitř. Na popud vlčice pak pomohl "postavit" úkryt a vyvedl sem na povrch vodu. Vytvořil vodopád, a uprostřed jezírka zanechal malý ostrůvek. Pak zanechal Liss kámen na zvelebení! Potom všem se vydal promluvit si se Solfatarou a nakonec se znovu vrátil k Lissandře, připraven jí ohlásit, že na nějakou dobu odchází.
3) Mimo to výš, setkal se Shine a pověděl jí o tom, co se dělo ve válce. Poté, co utekla, se setkal s Lokim a promluvil si s ním o jeho dvou částech. Pak už se vrátil ke smečce a později si popovídal se Solfatarou.
4) Pisatel 2x

Nebyl si úplně jist, co Solfatara naznačuje a když vyslovila slovo 'vlčata', tak prudce stáhl uši. ,,Vlčata v žádném případě nechci. A jsem si jistý, že ona taky ne." Neznali se zas tak dlouho, ale cítil k ní náklonnost, která... Byla možná až moc nebezpečná pro někoho, kdo si rád žil na hraně a většinou se nezajímal o to, co dělají ostatní. Proto si jen víceméně tiše povzdechl a zavrtěl hlavní. Do čenichu mu vrazil pach možná až příliš mnoha cizích vlků. Teda, dva byli cizí a pak tu byla Darkey s Dail. Dle toho, jak se to tu začínalo plnit, už asi nebylo moudré pokračovat v rozhovoru, aby zůstal soukromí. ,,Půjdeme zpátky," pronesl konečně k Solfataře a otočil se. Nepomohla mu zrovna s tím, co chtěl, ale nejspíše jej nakopla správným směrem. ,,Poslední věc... Napadá tě nějaké pěkné místo, kam bys vzala někoho, na kom ti záleží?" počkal si ještě na její odpověď. Pak jen krátce střihl ušima. ,,Díky... Vezmu si to, cos mi řekla, k srdci." Asi. S tím se otočil a rozklusal se zpátky k jeskyni. Potřeboval najít tu obří kouli hnědých chlupů. ,,Lissandro?" houkl po ní, jakmile začenichal a poznal, že se blíží. Už byla nejspíš vzhůru, aspoň to odhadoval. Byli tam s ní totiž cizí vlci. Nah... Tohle má být rychlé, fakt tam nehodlám stát a vykecávat se ještě s nimi, pomyslel si trpce.

Jeho zvláštně položenou otázku vzala jinak, než jak to zamýšlel. Nechtěl k ní teď hned přiskočit a ptát se, jestli s ním nemá zájem trávit zbytek života - když to teda vyjde. Chtěl ji odradit, poslat jiným směrem, ochránit... Ale i to by se dost možná dalo nějak udělat. Nakonec... Vzpomínal si na její výraz, když s ní mluvil v horách a žádal ji, aby nehledala vlky z Chaosu. A když se pak rozhodla, že tam s ním zůstane a po jeho nepřimé nabídce prostě.. Utekla. Vlčice mu nedávaly smysl a ta jedna obzvlášť. Bylo zvláštní, jak lehce se vyděsila, ale tváří v tvář konfliktu byla jemná jako první zimní vločky. ,,Možná. Ale nechci partnerku. Moje družky mají tendence umírat mladé," utrousil pouze a trochu se zamračil. Tohle už nebyla věc Solfatary, ale... To vlastně nic z toho, co tu říkal. Nejspíš měl mlčet a nezmiňovat se o ničem z toho... Bude jí akorát pro smích. Trochu se ježil a upíral pohled jednoduše kamsi před sebe do prostoru. Nevěděl, co říct. Jednoduše pokračoval v cestě. Dost možná svým brbláním zabil konverzaci... Ale kdo ví jak to nevadilo. Občas měl rád klid na své myšlenky a na nic jiného.

Zrovna mu to neusnadňovala. Nespokojeně se po ní podíval, zatímco jí kývl, ať jde dál s ním. Šel... A uvažoval. Oblízl si čenich, snad aby se ujistil, že nemá úplně vyschlo a zhluboka se nadechl. Jo, mluvit... To by měl. Vysvětlovat. Bylo to nejspíš dost zvláštní, takhle mluvit. ,,Řekněme, že plachá vlčice ví, jak... Na jiné plaché vlčice," vymáčkl se a pak se znovu odmlčel. Na chvíli nastolil ticho, zatímco tiše procházel mezi stromy a snažil se zapamatovat si cestu a vštípit si ji do své mysli. Vlastně ani netušil, proč jí to říká. Nebyl důvod, aby věděla tak osobní věci. Nebyl důvod se jí svěřovat, když jí ani nemohl věřit, že by nešla za Doryou, kdyby se vrátila. Přivřel oči a povzdechl si. Jenže by možná bylo lepší nebýt na všechno sám. ,,Potkal jsem vlčici. A než budeš něco říkat, ano, záleží mi na ní. Jenže ona... Je až moc hodná, moc plachá, moc mírná. A já mám strach, že se jí něco stane. Chápeš, co myslím?" nejspíš nevěděla. Nebyla vlk, ale pořád... Nejspíš věděla, jaké to je, když potřebujete někoho chránit. Už jen z nitra své podstaty cítíte tu potřebu.
,,Problém je, že chce řešit věci... Diplomatickou cestou. Mluvit, ne se rvát. A to vždycky není úplně dobrý nápad, když jste uprostřed války. Jmenuje se Shine."