Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jen si trochu povzdechl a kývl v reakci na pokynutí Solfatary. S tím se rozkráčel ven a tam... Tam bylo prázdno. Nikde nikdo. Zinek se podíval po černé vlčici, zda jej následuje. Vypadal tak nějak... Klidně, nejspíš. Nakonec se posadil venku před vstupem do úkrytu. Jen k ní natočil ucho a čekal, až se nějak doplazí. ,,Takže... Jsi kamarádka Doryi," začal prvně. Tenhle rozhovor mu nebyl zrovna příjemný. A to teprve začínal... ,,Co zemřel její partner, začala to ztrácet. Myslím, že jsme to viděli oba." Upřel oči kamsi do lesa a mlčel, aspoň těch pár chvil, než si povzdechl. ,,Ale to není to, co jsem chtěl řešit." Celá ta věc byla trapná a možná zdlouhavá. Přivřel nespokojeně oči a zabručel. ,,Takže... Jsi samice, Sůlko," začal docela opatrně. Skvělý postřeh, vážně, tohle jí doteď nedošlo. ,,Docela stydlivá samice, co bych mohl tvrdit. Takže... Hm..." dělalo mu docela problém se vymáčknout. Stáhl uši a plácal ocasem po zemi jako nějaký bobr. Brzy se musel zase zvednout a udělat pár kroků, jelikož... Inu, moc to nezvládal. Tohle bylo vážně na hovno téma.

Poslouchal, co to tam Taylor bručí a když zmínil, že se mohou i oni dostat sem, jen pobaveně střihl ušima. On vlastně neměl ani tušení... To dávalo smysl. Nebyl tam, když to všechno přišlo pro jejich svět poprvé. ,,Už tu jednou byli. Zaháněli jsme je zpátky do jejich světa z toho spáleného kusu ostrova, co je za mostem. Pomáhali nám tehdy dva vlci... Bylo jich moc a dost z nás pochytali. Měli jsme štěstí, že se pro nás někteří vlci vrátili a dostali nás z toho," švihl ocasem. ,,Nasadili mi... Nám obojky a chtěli nás odtáhnout. Dost z vlků, co bylo tam, jsem pak viděl i pod tou skalou. Na spáleništi mě chtěli předhodit jejich vůdci. Zkusil jsem použít jeho jméno a zrovna se to nevydařilo," střihl pohledem po Taylorovi. Nezachránil ho nikdo z jejich skupiny, ale ten skrček, kterého potkal po příchodu na tyhle ostrovy. Osud měl zvláštní smysl pro humor.
Když mu položila Lissandra dotaz, pouze přikývl. Zrovna si nevšímal její práce, jelikož sám se soustředil na vodu. Ta se pomalu kupila a blížila ... A nakonec vystryskla z jiného místa, než kde ji čekal. Než však přišla, zdvihl hlavu. ,,Pozor," varoval Taylora se Solfatarou. Chvíli poté se voda vyřítila spíše od stropu a pustila se do onoho vyschlého místa, kde Zinek stál. Ani se nehnul a voda se kolem něj prohnala s odstupem, jaký jí poručil. Brzy tak zůstalo jediné suché místo, kde stál, vystupovat. Navzdory Lissandřiným přáním si tu udělal malý ostrůvek, tak akorát pro něj a okolí promáčkliny se zaplnilo vodou. Když se na svém suchém místečku ještě otočil, aby viděl, kam voda poteče, všiml si, že už teď odtéká malým korytem. Nejspíše tu kdysi byla a pak ji odtud něco odvedlo. Kdo ví. Jednoduše z ostrůvku seskočil do vody a ignoroval, že to místečko pokryly příjemně barevné, modré kvítky. Někdy v té době už Lissandra odcházela uložit se ke spánku. To však vlk pobaveně střihl uchem a pohlédl na bílý kamínek, který byl pohřben v bahně, ale teď jej nával vody odhalil. Donesl jej k Lissandře a položil na mech. ,,První výbava do nového pokoje," nadhodil jednoduše a pak se vrátil k Taylorovi a Solničce. Střihl ušima. ,,Rád bych s tebou mluvil," pronesl najednou. Těžko vlastně říct, ke kterému z nich. ,,O samotě."

Tiše si odfrkl, když Solfatara ještě odpovídala Taylorovi. Neslyšel, co jí řekl on, ale ani neměl potřebu - a možná ani nechtěl. Důležité bylo, že teď viděli lépe, jelikož nesvítila jenom Lissandra, ale i Solfatara a nakonec i Taylor. On si vlka venku nevšiml, neměl úplně důvod. Lissandra se hrdině dovnitř vydala první, nad čímž jen protočil očima. Alfa nealfa, nepotřeboval, aby ho někdo nějak chránil, nebo něco takového. Což... Asi chtěla, když se rozhodla jít nakonec první místo něj. Ale nakonec to asi na nic nemělo vliv.
Taylor se však rozhodl si povídat. Podíval se po něm, úkosem. ,,Dokonce jsme se tam potkali," připomněl mu zlehka a trochu otráveně, že si na něj vlk nepamatoval. ,,Proč, napadlo tě něco?" Nevěděl však, co mohlo teď Taylorovi hlavou proletět. Možná ho chtěl jen varovat, protože si nevzpomínal. Ale můžeme o tom říct Lissandře... Ta o tom nejspíš vědět nebude. Nereagovala na to totiž nijak. Měl pocit, že by reakce byla, kdyby věděla, o co jde.
Nakonec se však trojice dostala do rozlehlé místnosti, která zatím vypadala víceméně prázdně. Tiše si frkl a udělal pár kroků vpřed. Bylo tu jedno místo, které se zdálo být nižší než ty dál. Vypadalo jako z části vymleté vodou. Jenže voda... Byla fuč. Roztlapkal se tedy blíž, až k prohlubni, ve které se zastavil... A skrz praskliny se zahleděl kamsi dolů. Pro Taylora a Solfataru to muselo vypadat vážně divně, ale Lissandra nejspíše dle myšlenek pochopila, že hledá podzemní vodu. A... Taky se jí nejspíš snaží vytáhnout.

Pobavilo ho, jak se na něj Solfatara otočila s docela jasnou otázkou. Pobaveně střihl uchem. Vztahovačná. Tiše si povzdechl a pokračoval v cestě svižným krokem za Lissandrou. ,,Co já vím, dokážeš?"
Lissandřino rýpnutí se však zrovna hluboko nedostalo, jelikož pro něj postrádalo smysl. ,,Vydrž, až mi dojde pointa, třeba odpovím," odvětil jednoduše, jelikož ta slova mu přišla docela hloupá a nesmyslná. Pokoj sám od sebe? Však se poslouchat nemusel, když nechtěl! Tak či tak, čtveřice dorazila k puklině a Lissandra se rozhodla ji rozšířit. Udělal krok vzad tak, aby měla volno na to, aby udělala své čachrymachry a nakonec ji následoval dovnitř do jeskyně. Musel mhouřit oči, protože i když viděl Lissandřino světlo, teď na tmavém pozadí jej její aura docela oslňovala. Cítil však vodu. ,,Je tam voda. Možná vymlela nějaké chodbičky a já bych ji dokázal usměrnit." Nebyl si jistý, jak jsou na tom Taylor a Solfatara s magií vody, ale co se pamatoval, Lissandra ji neovládala. Proto se tak teď rozkulhal dál, za pomoci světla, kterým Liss osvětlovala ten kousek jeskyně. ,,Nechcete někdo zapálit nějakou větev a posvítit?" optal se. Lissandra dle všeho oheň ovládala, jestli si vzpomínal dobře. Ale opět, u Solfatary a Taylora neměl nejmenší tušení. Pochodně by se však nyní docela šikly. Čekal, co který z vlků udělá, protože on si posvítit nemohl a to žádným stylem.

>> Furijské hory

I když se vlastně jen držel s davem, tak pořád poslouchal, co si vlci před ním říkají. Když Taylor zmínil čas, i on sám střihl ušima a pak oplatil pohled Lissandře. Pamatuje si. Byl to zvláštní pocit, když víte, že někdo dává pozor na to, co říkáte. Zvlášť, když vy samotný na to většinou kašlete a slova vámi protékají spěšně asi jako říčka v doteď zasněženém údolí. Když už však dorazili do lesa... Pořád měl v tlamě ty zatrolené krystaly a tvářil se, jakože je největší svatoušek - klasicky. I jeho myšlenky byly poloprázdné, jen cítil vjemy zdejšího okolí a natahoval pachy do čumáku. Hledal něco... Něco. Nějaké místo, kde by si mohl složit zadek a dělat něco produktivního, jako například zahrabání krystalů do země.
Nakonec jeho pohled padl pod vyrůstající kořeny, které pod sebou ukrývaly rozraženou zeminu, do které těch pár krystalů uschoval a konečně... Neměl plnou tlamu a mohl mluvit! Ťapkou na ně nahrnul hlínu a pak ji udusal. Hlídej. Díky, strome. Poplácal kořen a pak jím projel zvláštní pocit. Rychle se od stromu odtáhl a jen se po něm podíval, ale neříkal nic. ,,Chce to i nějaké místo, kde bude moct mít bylinky," oblízl si tlamu. ,,A klid," dodal gentlemansky a podíval se krátce po Taylorovi a Solfataře, aby se pobaveně ušklíbl, odhalujíc část zubů. Nebylo to tak, že by je bral jako slabší nebo kdo ví jak hlasité, že na ně házel poznámky... Ale byli pár. To mi docela jasně stačilo v tom, aby byl nepříjemný a sakrastický, i kdyby neverbálně. Nakonec se však jen oklepal. ,,Ale jestli chceš něco tvořit, můžu zkusit pomoct. Jen nevím, do jaké míry." Protože na větší pomoc bude třeba odpočinek i s trochou masa. Kdy vůbec ti okolo žrali naposledy? No, on teď zrovna plné břicho neměl a nejraději by se schoulil do klubka pod nějaký strom.

ZADÁNÍ
Úkol: Chci po vás, aby jste z jakéhokoliv materiálu vyrobili jiného vlka. Nesmí však být na něčem jenom nakreslený, chci křivky! Vlka následně vyfotíte venku na trávě, nebo na silnici - jak vám to jen panelák dovoluje. Nezapomeňte předmět!
Odměna: 1 rubín, do 24 hodin odměna navíc
Dodatky: Tentokrát máte týden. Největší brzy jsou ale víceméně pryč, tak doufám, že to bude rychlejší! Čas tedy do příštího úterý, 16:30.
Kasičky:
Aileen - 78kšm + rubín + 3% + 13kšm
Alduin - 58kšm + mince + 3% + 10kšm
Azrael - 57kšm + rubín + 3% + 14kšm
Ásleif - 65kšm + rubín + mince + 5% + 12kšm
Loki - 75kšm + rubín
Nyctea - 53kšm + 2 rubíny + mince + 5% + 15kšm
Stray - 65kšm + rubín + mince + 3% + 14kšm
Zeinab - 20kšm + mince

Toto kolo vypadává Zeinab, takže zbývají už pouze aktivní jedinci, co plní prakticky každý úkol. Už se blížíte k odznáčku, ještě chvíli vydržte!

Zapsáno

>> Rest

Taylor a Solfatara se navzdory jistému očekávání, že dojdou později, přidali k jejich cestě už teď. A když k němu prohodila Lissandra těch pár slov, zakřenil se a trochu to vypadalo, jako kdyby měl krystalkové zuby. Odpovědět ovšem nemohl. I kdyby to chtěl.
Přechod přes hory mu dělal problém a tak se trochu víc táhl. Štvalo ho, že zaostává a tak prostě zdvihl přední tlapku a rozběhl se vpřed po třech tlapách. Bylo to krkolomné, ale zvládal to. Mohl sice běžet i přes levou přední, ale věděl, že noha musí odpočívat a tak, ač ji používal k normální chůzi, rozhodl se ji během nezatěžovat. Nevypadal však, že by mu kdo ví jak překážela.
Nakonec střihl ušima a podíval se po zbytku, který s nimi šel. Solfatara a Taylor. Co si o nich vlastně myslel? Měl docela smíšené pocity. Možná... Možná že by skutečně ale nakonec mohli být použitelní. Těžko říct. Lissandra možná bude krutá, ale aspoň jim pomůže zesílit - ač se zdálo, že silní byli dost. Ani si nevšímal cestičky z jinovatky, kterou za sebou nechával.

>> Les alf

Děkuji moc za akci a poprosím o speciální magii. Jizvu už mám s Barn domluvenou, aka free bobřík pro Alďu!

Lissandra zrovna neplýtvala slovy a kvůli tomu se Zinek musel tiše uchechtnout, když zandala těch pár svých komentářů na to, co se teď bude dít a co ne. A taky o tom, kam smečka odchází. Oblízl si tlamu a našpicoval uši. Jeho pohled padl na alfu Zlatého lesa, na Athai. ,,Řekl bych, že děkujeme za spolupráci. Příště už snad nebude třeba - myslím, že bojům se teď budeme hodně vyhýbat," zkřivil úsměv a otočil se zpět za Lissandrou. Vlčice tvořila strom, který měl ostatním ukázat, kudy jít. Mlčel a jen ho sledoval, pokud k němu Athai něco řekla, nejspíš už neodpověděl. Pohledem pak sjel na Darkey. Nejraději by k ní pronesl nějakou jízlivou poznámku a úplně ji potopil, ale... Lissandra se vydala pryč. Nevypadala, že hodlá pořád jen stát na místě a čekat jako Dorya. Za tou se podíval, podruhé. A... Naposledy. Přemýšlel, co teď s Daénem bude. Nejspíš nic kdo ví jak špatného. Lissandra razila myšlenky a silnou vůli. ,,Taylore - půjdete?" prohodil k němu se Solfatarou. Nebyl důvod, aby opustili smečku. Nebyl důvod, aby šli proti Lissandee - Taylor byl na její straně a ta malá, černá? Nezdála se být nějak moc průbojná, aby nešla tam, kam šel Taylor. A i kdyby měla být jejich smečka složená ze čtyř členů, bude to lepší.
Naposledy věnoval pohled Restu a zatímco Lissandra odcházela, on si došel pro těch pár krystalů, které si schoval, když si ještě myslel, že se sem bude vracet. Musel pak k Lissandře doklusat, ale i přes bolest přední tlapy s tím neměl problém. Zařadil se pak k ní a pokračoval tam, kam vedla. Byl upřímně zvědavý, které místo vybrala. Nemohl však jít neustále rychlým krokem, potřeboval občas nohu nechat, aby si odpočinula.

>> Furijské hory

Nebyl si úplně jistý, co se to tu za tu chvíli stalo. Shrňme si to. Dorya přišla, omluvila se a odešla. Neřekla jim, co bude dál, nebo co se bude teď dít. Prostě zalezla jak zpráskanej pes. Pak tu byla další věc - mlha. Přišla možná až moc rychle a moc brzy se tu rozezněl has bohyně, kterou ještě neznal. Přes to všechno jej do očí bodala zlatá záře a modré oči se tak, zalily slzami, jak se snažily zvládnout oslnivou zář. To způsobila bohyně. K bohům cítil úctu a respekt, to se však zjevně nedalo říct o všech, co tam byli. Bohyně se krátce podívala i na něj a ten pohled mu stačil. Lissandře však ne.
V moment, kdy ji zahalila mlha, ztuhnul. Měl pocit, že má po nové známé. Že prostě.. Lissandra teď zmizí a už se nikdy neukáže. Ironicky se ukázala možná až moc rychle. Jakoby neuběhl žádný čas. Bylo to snad jen divadýlko? Tak či tak, když bohyně odcházela s šepotem, Zinek jen trochu tupě střihal ušima. Doprdele, co?
Během těch pár minut se rozhodl opustit Daén, pak byl vyhozen z Daénu, protože přestal existovat a nakonec se přidal k novému Daénu pod vedením Lissandry. Bylo to mírně matoucí, zvlášť, když k němu hnědá přistoupila a požádala jej, aby jí příště v podobné kominikaci zabránil. Zlehka zvedl jednu tlapku, jakoby se snažil dát najevo, že ani vlastně neví, co se stalo a proč se to stalo. Ovšem... Vypadalo to, že je stále členem Daénu. Nového Daénu? Nebo se bude teď smečka jmenovat jinak? Asi by umřel smíchy, kdyby teď nabrala název "Lissandra smečka". Nebo podobná hovadina odvozená z něčího jména. Jak se do mlhy pomalu dostávaly sluneční paprsky, pohledem hledal Doryu, ale neviděl ji. Jen si uvědomoval přítomnost vlků kolem a s ústupem toho všeho na ně konečně i dobře viděl. ,,Takže... Nová alfa? Nová smečka?" naklonil zlehka hlavu na stranu a pak s ní zavrtěl. ,,Takže předpokládám, že se budeme těšit na hodně změn," pronesl tiše k Lissandře. Nebyl si jist, jak dobře to vlčice zvládá. Rád by se podíval pod její rozbouřené pocity - viděl však stále její auru, která sice pomáhala, ale pořád v ní měl zmatek jak polární motýlek.
,,Asi bys jim měla něco říct," vyzval ji tiše, když konečně jeho hlava přestala bít na poplach a uvědomil si, že zlatá, jež jej oslepila, byla nejspíše aurou bohyně.

ZADÁNÍ
Úkol: Pro tento úkol se inspiruji úkolem z jiné hry - a to s posíláním písniček! Vaším úkolem je vybrat písničku na cizí charakter. Vybírat ji budete třem jiným lidem, které vám zadám. Nakonec jim písničku pošlete a pokud i vám přijde od všech tří, seřadíte mi je podle toho, jak se vám líbily.
Odměna: Podle vašeho celkového umístění 0-15kšm. 2kšm za ohodnocení.
Dodatky: Máte čas do 25.8. 9:00.
Kasičky:
Aileen - 78kšm + rubín + 3%
Alduin - 58kšm + mince + 3%
Azrael - 52kšm + rubín + 3%
Ásleif - 60kšm + rubín + mince + 5%
Loki - 75kšm + rubín
Nyctea - 48kšm + 2 rubíny + mince + 5%
Stray - 60kšm + rubín + mince + 3%
Tiara - 71kšm + mince + 5%
Zeinab - 20kšm + mince

Další den a další osoba na T. Tentokrát zásah. Měsíc byl hvězdami svržen - Tiara nás opouští. Slunce zůstalo stát samotné.
Znovu poprosím o feedback za 5kšm. A gratuluji - hvězdám, i tobě samotné k tomu, že jsi to zvládla tak daleko. Tvým konečným stavem kasičky je 86kšm + mince + 5%, a to s 15kšm nasbíranými za úkoly pro zářné.

ZADÁNÍ
Úkol: Tentokrát vlastně nemáte úkol. Tentokrát pouze hlasujete - a to 'zdarma'.
Odměna: 5kšm, pokud se vám podaří vyřadit toho, pro koho jste hlasovali.
Dodatky: Čas máte pouze do dnešní půlnoci.
Kasičky:
Aileen - 70kšm + rubín + 3% + 8kšm
Alduin - 45kšm + mince + 3% + 8kšm
Azrael - 45kšm + rubín + 3% + 8kšm
Ásleif - 45kšm + rubín + mince + 5% + 15kšm
Loki - 62kšm + rubín + 8kšm
Nyctea - 35kšm + 2 rubíny + mince + 5% + 8kšm
Stray - 55kšm + rubín + mince + 3%
Taylor - 65kšm + rubín + 8kšm
Tiara - 63kšm + mince + 5% + 8kšm
Zeinab - 20kšm + mince

Tentokrát se musíme rozloučit s Taylor. Tentokrát to bylo skutečně na knop. Jen připomenu, že toto kolo NEMŮŽETE hlasovat pro Ásleif.
Poprosím Taylor o feedback za 5kšm pod tento příspěvek.

Zapsáno.

>> Ostříží zrak

Zinek dorazil na území smečky, zatímco do zad mu pralo slunce a kožich jej na zádech pálil. Nebyl tu skoro žádný stín, kam by se mohli schovat. Možná i proto došel kulhavým krokem blíž k vlkům, kteří... Zde zbyli. Bylo to dost málo osob, které se rozhodly ukázat. Taylor, Solnička, Lissandra. To bylo všechno? Nechtělo se mu věřit, že se tu ukázalo tak málo vlků. Nakonec zahlédl i Darkey a další, cizí vlčici. Stáhl uši a i přes výrazné kulhání na přední nohu se napřímil. Ta bílá vlčice nepáchla jako kdokoliv, koho by znal. Ale táhli z ní cizí vlci. Tak tedy dobře. Nejspíše to bude alfa druhé smečky, co jim měla přijít na pomoc. Tiše si ji měřil pohledem, stejně jako ostatní. Přišlo mu, že nikdo nebyl tak rozsekaný a rozbolavělý jako on. Přišlo mu to neskutečně vtipné - on, léčitel, na tom byl ze všech asi nejhůř. Naštěstí ale zranění už víceméně rozchodil. Tak se teď uvidí, co jim k tomu Dorya má co říct. Snad něco, co je pošle do kolen a obhájí ztráty, kterým nemohl zabránit. Snad něco, co jej přesvědčí zůstat se smečkou - ale moc tomu nevěřil.

>> Nejvyšší hora

Odcházel od Lokiho se zvláštním pocitem toho, že mu měl říct víc. Ukázat víc. Ten vlk mu přišel ztracený. Byl ztracený, jako jiní vlci dřív. Možná potřeboval pomocnou tlapu. A možná potřeboval... Prostě někoho. Zdál se být celkově osamělý. Jenže Zinek nebyl z těch, co dělají osamělé kameny, kterým se můžete vymluvit. Většinou seděl, bylo mu to jedno a poslouchal. Asi tak, jak se tvářila Lissandra, když s ní mluvil. Tak nějak to celé probíhalo. Možná by měl být víc otevřený k vlkům kolem, ale čert to pal. Stejně ho většina z nich nezajímala a tudíž ani nepotřeboval poslouchat jejich kecy. Ale teď... Tiše si odfrkl a zahleděl se na jinovatku, co se mu tvořila u tlapek. Podíval se jinam a udělal pár kroků vpřed, aby nechal zmrzlé stopy za sebou. Inu, asi by už vážně měl dojít do toho Daénu...

>> Daén

Tiše si měřil šedého, který nakonec už ani nevypadal, že by jej snad poslouchal. Možná i proto si tiše povzdechl a zavrtěl nad tím hlavou. Poslal ho ke smečce a měl pravdu. Zinek by se měl vrátit. ,,Mohla by to být i tvoje smečka. Chaos k tobě nepasuje, Vločko," oznámil mu. Nevypadal na vlka, který by se snad chtěl rvát s každým i přesto, že by neměl důvod. Nevypadal na vlka, který by jen tak chtěl ublížit každého, kdo by se dostal do jeho cesty. Zinek se tiše postavil a rozkulhal se směrem pryč, aby švihl ocasem a naposledy se na rozpolceného vlka podíval. ,,Drž se," pronesl k němu, aby si pak povzdechl. ,,Doufám, že se ještě potkáme... Bez toho, aby jeden z nás začal znovu." Tohle moc k jeho klasickému sarkasmu nesedělo. Možná proto, že o čase a o začátcích se nevtipkovalo. Nikdy.

>> Ostříží zrak