Příspěvky uživatele

< návrat zpět

23+5) post, Lissandra, vypravěč

Pobaveně se ušklíbl. , Určitě jde jen o to, aby měli zdejší bohové zábavu," oklepal se nespokojeně nad celou tou věcí a přivřel oči. ,,Měl. Nebo bych to spíš nazval tragikomedií." Ano... Tak jeho život jednoduše zněl. Tiše přivřel oči, zavrtěl hlavou v reakci na spánek. Nadechl se a pak... Pak se to stalo. Musel přivřít oči a podíval se směrem, kde se z ničeho nic zjevil oheň. Byla to snad iluze? Ne. Nebyla... Vlček stáhl uši a v očích se mu odrážely plemenné jazyky, před kterými prve ustupoval, ale pak... Pak se o něj otřela energie ohně a on konečně zavřel oči a užíval si, jak mu klouže po smrti. Hestie. Nezapomněla na mě. Byla tu s ním, i když byl jinde, nezklamal ji. Dohlížela na svého svěřence. To už se však objevila ona. V plné své kráse a své moudrosti bohyně, kterou mnozí přehlíželi, jelikož se nezdála být tak mocná jako Athéna nebo Poseidon, případně nejvyšší z bohů. Přesto si ji Zinek vybral a to z jednoduchého důvodu - vždy ji halil háv tajemna, nikdy nevystupovala přímo. Přesto však měla sílu nepoznanou vlky, kteří Hestií nebyli dotčeni. ,,Nezapomenu," šeptl, ztuhlý v úžasu z toho, co se tu právě stalo. Tehdy se zpod jejího pláště vynořil přívěsek na kovovém řetízku, který se přehoupl přes jeho krk a zahřál jej na krku a u srdce. Hestie mu pokývla a on sám taktéž sklopil hlavu. Zíral za plameny a za svou patronkou ještě dlouhé chvíle, jakoby oněměl. Pak zdvihl tlapkou náhrdelník, co měl na krku. Lunární fáze. Voda, světlo, magie. Děkuji ti, za všechno. Zavřel ještě na pár chvil oči a bylo mu jedno, že okolí je chladné a šedé. Jakoby snad zapomněl i na to, že má po boku Lissandru. Jen si uchovával v hlavě ten slastný pocit tepla a domova, který ztratil.

23+4) post, Lissandra

Nevypadalo, že by znal odpověď na její otázku. Těžko říct, k čemu ta schopnost byla... Sám nevěděl. Tak nějak ale tušil, že by se mu v budoucnu mohla docela dost dobře hodit. Proto jen zavrtěl hlavou, aby naznačil, že skutečně neví. ,,Možná to ještě není dost vyvinuté... Nejsem si jistý," odpověděl tiše. Taky se mu moc nelíbilo, že schopnost by mohla být k ničemu. Proto si jen tiše frkl a odvrátil pohled bokem. To už však Lissandra začala vyprávět o magiích a pak následně i podávat otázky. ,,Můj domov neměl jméno. Ale nebyl to ostrov jako tady, říkali jsme mu jednoduše Popelavý les, protože když do něj naši předci dorazili, bylo zrovna po velkém požáru. Myslelo se, že se les neobnový, ale stalo se. Po nějaké době jsem odešel do krajin Ellenisu, kde jsem žil se smečkou Irisen. Po jisté... Události jsem je opustil a našel si domov v tundře Severních plání a s tamnější smečkou. Prakticky přes noc mě pohltilo moře a vyplivlo na severu tady, na zamrzlé části ostrova. A tak nějak... Už nevím jak se vrátit," ušklíbl se. ,,Vzhledem k tomu, jak tady funguje magie, řekl bych, že mě sem dostala. Tudíž... Zrovna dobré vyhlídky asi úplně na návrat nemám."

23+3) post, Lissandra

Tiše zamručel nad celou tou věcí s Hraninem a přesunul se rovnou k jejímu komentáři nad černobílým viděním. Krátce stáhl uši a pak si povzdechl. ,,Sebe? Ano. Šokující, viď?" A jak by taky ne, když se vlastně jeho srst pohybovala jen v černobílém spektru. Ale moc dobře rýpnutí poznal a neřešil ho. Aspoň nebyla hloupá, ač měla debilní poznámky - to on měl konec konců taky a rozhodně jej to netrápilo. Jenže úplně nevěděl, jak to popsat. Proto mluvil poněkud... Trhaně. ,,Je to jako průhledné pole kolem vlků. Mají dost různé barvy, třeba ten náš pár měl ale u obou růžovou. Řekl bych, že to nějak znamená... Že jsou spolu? Nevím. Ty máš vážně tmavou červenou a žlutooranžovou, zatímco u mě převládá modrá a tmavě zelená," osvětlil. Když nad tím tak uvažoval, u Stray tmavozelenou taky zaznamenal. Přemýšlel, co znamenají Lissandřiny barvy. Pořád mu připomínaly slunce. Stejně jako celé její slazení srsti. Uvažoval, jestli to tak bylo zamýšleno.
Co poslouchal o jejích magiích, sem tam kývl. Musel uznat, že jej potěšilo, že vodu neovládá. Nějak mu to prostě udělalo dobře na ego - byl to chlap, u něj se s tím počítalo, aspoň občas. To už však zmiňovala iluze a nad tím se mírně zamračil. Úplně se mu nelíbilo, že zdejší vlci uměli balamutit hlavy ostatních. Znělo to jako schopnost, kterou by nechtěl potkat v boji ani mimo něj, mohla z něj udělat pěkného pitomce. Přemýšlel, jak by se proti takové schopnosti asi tak mohl bránit... Jenže jak se bránit proti něčemu, o čem netušíš, že není pravdivé? ,,To zní jako zvláštní schopnost... Aspoň teda pro vlka," odvětil jí. Vždyť pavučina byla výsada pavouků. Ale když nad tím tak uvažoval... ,,Ten černobílý mi svázal nohy s něčím, co bylo tak lepkavé a pružné. Možná že to byla taky pavučina. Takže je to nějaká schopnost zdejších vlků?" pronesl zamyšleně a zahleděl se na Lissandru.

23+2) post, Lissandra

Ne zrovna spokojeně nad tím střihnul ušima a zatvářil se... Mírně nervózně. Popravdě, to by jej ano nenapadlo, kdyby nebylo Lissandry. Jenže i tak... Copak byl ten vlk nepřítel? Viděl, jak byl nadšený ze sbírání rostlin a objevování okolí, ale taky jak ignoroval Doryinu bolest ze ztráty druha a jednoduše si odešel. Prakticky jí to jen vmetl do obličeje. Tiše se zavrtěl a poslouchal další její slova. ,,Všechno je to hrozně zvláštní," přitakal Zinek, ale musel nad tím zavrtět hlavou, protože tomu jednoduše nechtěl věřit. Bylo... To nemyslitelné. Že by skutečně tohle všechno dělal? Snažil se zbavit členů smečky? V tom případě mohl být rád, že s ním nezůstal déle, když dostal za úkol jít lovit a Belial se na něj vykašlal. Nebo měl jít... Ještě někdo další? Asi na tom nezáleželo, ne moc. ,,Nepomohl ani mě a to byl při plné síle," přiznal Zinek. Konec konců, nebojoval.
Opatrně kývl na to, co právě Lissandra vypověděla. ,,Ne, neptal jsem se na to. Jen jsem cítil ztrátu spojení a najednou tu byla voda," osvětlil a zavrtěl nad tím hlavou. ,,A teď ty... Barvy. Pomalu si říkám, jestli taky nejsou výsledek nějaké magie," přiznal. Pomalu mu to secvakávalo, jen skutečně potřeboval, aby mu to někdo potvrdil. A brzy se tak mělo i stát, jen to Zinek nevěděl. Důležité už ale bylo, že z nich nebyl tak nervózní a nešťastný jako předtím, už si na ně asi začal pomalu zvykat, i když se mu pořád pletly pod nohy. Nejspíše by jim měl zkusit porozumět... ,,Jaké jsou tvé magie? Krom toho... Ohně," optal se jí. Šlo prostě o konverzační otázku, při které se natáhl po nedaleké louži. Ano, byla to louže, ale voda teď byla docela nedostatkovým zbožím. Začal si s ní tak aspoň omývat kousanec na tlapě.

23+1) post, Lissandra

Lissandra vypadala, jakože jí něco šrotuje hlavou. Nebyl si úplně jist, o co jde, ale poslušně čekal, než zase promluví. Co řekla jej zarazilo. Skutečně právě zmínila, že by Hranin mohl mít s každou tou smrtí co dočinění? Stáhl uši k hlavě. Lissandra měla možná pravdu. Skutečně se možná... Vyskytoval často u záhadných úmrtí. Léčitel se nad tím mírně zamračil. ,,Naznačuješ, že by snad likvidoval Daén zevnitř?" Možná to tak bylo. Co pochopil, byl u smrti Kylea a u smrti Shay. Aspoň tak se to podalo. A teď? Amorphis. Moc tomu nerozuměl, proč by to dělal? Mělo to snad nějaký účel? Zamračil se, znovu.
To už však hnědá vlčice pokračovala dál. K jinému tématu. Posadila se. Napodobil ji, přeci jen byl utahanější než ona. Musel se však zašklebit nad tím, když prohlásila, že netušila, že jej nespálí. Tak asi díky. Zmiňovala však pana Wu, jakožto starého prašivce. Pobavilo ho to. Pořád měl totiž před očima rozbouřené barvy. Podíval se tiše směrem, kde spolu vlci komunikovali. Nebo... Se to zatím z té dálky asi zdálo. Sněhovou vločku zatím nerozeznal. ,,Magie mi nevadí. U nás nebyly takové jako tady, měli jsme jen elementy... S tím, že někteří vlci se rodili i s elementem času nebo prostoru. Měl jsem to štěstí poznat čas v jeho nejvyšší formě, ale po příchodu sem mě opustil a nahradila ho voda," stáhl vlk uši. ,,Tak či tak se mi magie pomalu vrací. Mám pocit, že znovu cítím lépe zemi pod nohama a Alduinovi, tomu černému, jsem krátce zamrazil tlapy do vody," odpověděl. ,,Řekl bych... Že jsem za to rád. Ale čas mi chybí." Stejně jako Hestiino požehnání. Bylo příjemné vždy být schopen najít, co jsem chtěl.

23) post, Lissandra

>> Rest

Tiše tskl pobavením nad nepřehlédnutelností fialové srsti. Však on věděl! Ta její srst byla vážně hrozná. ,,Víc jí slušelo, když byla v pískové a bílé," uznal. ,,Ta fialová bodá do očí." S tím tiše sjel vzhled Lissandry. Docela uvažoval, jestli ona se s tímto zbarvením narodila. Nejspíše ano, nebylo nijak okázalé nebo extravagantní, ale líbilo se mu. Obyčejně a jednoduše zbarvené vlčice byly vždy nejhezčí. V tom se mu líbila i Stray nebo... Hm. Vlastně znal hromadu nelogicky zbarvených vlků a doteď mu to ani nedošlo. Střihl nad tím poznatkem ušima. ,,Snad. Ale stejně si myslím, že by smečku vést neměla." Zinek byl jednoduchý muž. Nebo spíš... Vlk. Však se chápeme.
Zinek zavrtěl hlavou, když se ptala, co se stalo. ,,Nevím. Když zemřel, byl jsem nejspíš zrovna pod vodou," odpověděl a pak se znovu nadechl, aby to vysvětlil. ,,Jeden z jejich vlků mi skočil na záda a ta bílá vlčice toho využila. Nakonec mě držela za srst na krku a ten druhý se do mě zahryzl. Měl jsem štěstí, že mi na pomoc přišla vlna a všechny tři nás strhla do jezera. Ten černobílý pak odešel po hladině jezera a s Krystalkou jsem se ještě chvíli rval pod hladinou. Když jsem ji pak vytáhl, všiml jsem si už mrtvého Amorphise... A Hranin tam prostě stál a zíral," zavrtěl nad tím hlavou. Sám netušil, co ten vlk k sakru dělal, že se choval... Takhle. Doufal však, že jí bude jeho vysvětlení stačit. Co se však týkalo mrzutosti, jen si odfrkl a dál to nekomentoval. Rád by tvrdil, že je mrzutý celý život, ale bylo by to lež. Bohužel se pořád ukazovalo, že jsou věci, které jej dokážou z mrzutosti dostat a pěkně nasrat.
,,Vím," odvětil. ,,Zvládnu to, jen si musím odpočinout. Pak si i zařídím nějaký kytky, který se postarají, aby se to hojilo. Vím, jak pracovat se zraněnými," zabrblal. Ještě aby ne, když byl léčitel. Tělo jej však neskutečně bolelo. ,,Ale... Díky. Za zastavení krvácení. Co to vůbec bylo za magii?" Měl jsem pocit, že mě upálíš... Heh.

22) post, Lissandra

Ošklíbl se nad jejími řečmi. Zjevně měla štěstí nepotkat protivníka, který by se s ní chtěl rvát. Jestli byla se Stray... Tak to chápal. Ta mu nepřišla úplně konfliktní. Prakticky vzato... ale nahlas se nijak nevyjadřoval. To už se však oni dva víceméně přesouvali jinam, Zinek kráčel vedle Lissandry nesoucího Amorphise a ostatní nechával za sebou. Její otázka na Doryu ho docela překvapila a vlk se zamračil. ,,Neměla být v té pomyslné přední linii s vámi?" optal se Lissandry. Nějak nu úplně nesedělo, že by vzala roha. Zvlášť, když chtěla tak hrozně moc bojovat. Něco se tu dělo... A jemu se to moc nelíbilo. ,,Ale byla tu mlha, dobrou hodinu, řekla bych." Nebo mu to aspoň přišlo jako dlouhý časový úsek... Skutečně. ,,Někdo mohl projít, aniž by si kdokoliv všimnul," zamumlal ke své společnici, zatímco tlapal po jejím boku. Mrtvý Amorphis na jejích zádech mu zvedal žaludek.
,,Tak ses měla vrátit dozadu dřív. Třeba by ještě žil, kdyby mu někdo stihl pomoct," podíval se po Amorphisovi. Nebo by možná stačilo, aby Hranin zasáhl a jen se nedíval, jak ho drásá Alduin na kusy. Vážně netušil, co si o tom vlku myslet, ale měl na něj čím dál tím větší vztek, když se to týkalo tohohle. Však tam jen stál a zíral... ,,Mě možná raději ne," odvětil na její slova o vzhledu území. Kráčel tak dál směrem k Daénu, hlavu držel nízko a pohyby měl možná až bolestivě pomalé i přesto, že se snažil držet krok. Skutečně se teď potřeboval někde schoulit a odpočinout si. Odpočinek... Ano. A tady potřeboval najít nějaké bylinky. Podobně jako Stray měl v plánu je rozkousat, tak si tehdy ošetřil i ránu na čenichu. Neměl to rád, ale... Jak jinak to dělat, že?

>> Daén

21) post, Lissandra, Stray, Balrog, Alduin

Tiše mlaskl a prohlížel si barvy kolem Lissandry. Docela se pohybovaly a vířily, ne jako předtím, když byla v klidu. ,,Nezaútočil na mě on. Na záda mi skočil jiný černý vlk s bílými značkami. Byl větší než já, i když ne o moc." Zinek nikdy s výškou zrovna nelámal hlavu, no a co, že byl menší než ostatní vlci? Aspoň neměl problémy s nízko postavenými větvemi. To už se však k nim vydala Stray s nějakým velkým huňáčem. Střihl krátce ušima. Stray už kecala nějaké věci k Alduinovi a Zinek si frkl. Rozkulhal se do vody, a jelikož v ní vlastně stáli, nebyl to takový problém se do ní dostat. Položil pod ni i hřbet a krátce i hlavu, aby ji zase vytáhl a vrátil se zpět. Pokusil se ze sebe takhle dostat aspoň trochu krve a špíny, i když věděl, že to nejspíš zrovna bez drhnutí nepomůže. Lissandra prohodila pár slov k druhé skupince a Zinek si tiše frkl. Černobílý se mezitím vydal pro Krystalovou a když se Zinek konečně jal opatrně oklepat dál od Lissandry, okomentoval, že žije. Ale jak? Zinek ji nešetřil. Na pár místech měla v zápalu bije vyrvané krystaly, rány na bocích a dost ošklivý kousanec já zadní noze. Malé zranění bylo i na krku, jak ji držel za srst a topil. ,,Jistě že žije," odfrkl si. ,,Vytáhl jsem jí i vodu z plic. Já vrah nejsem," cvakl zuby a podíval se na Alduina. Doufám, že se teď bude vody bát. To by jí patřilo, když jediné co uměla, bylo mě držet tomu černému sráči.
Tehdy však Lissandra položila docela jasnou otázku. Jestli může chodit. Kývl. Byl utahaný, zbitý a kulhal, ale ještě se přesunout nějak mohl. ,,Hej, Stray," houkl na vlčici pak. ,,Tenhle vlk si ti moc dlužnej připadat nebude. Už tak tu vyřvával, že si myslel, že jsi inteligentnější, než aby ses přátelila s vlky z jiné smečky. Být to na mě, nechal bych ho tu zhnít," střihl ušima a přivřel oči. Pak se znovu rozhlédl po Sněhové vločce. Nikde tu nebyl. ,,Půjdeme?" zeptal se Lissandry následně. Sám dost jasně kulhavým krokem nabral směr Daén. Jen doufat, že tam žádný mrtvý ještě není.

20) post, Alduin a Lissandra, okrajově Loki

Oba vlci byli zjevně již vysílení. Ač Zinek nevypadal že teď hned padne, což bylo možná způsobeno jeho docela dobrou výdrží, jež se dnes jinak zrovna nepředvedla, měl problémy se dobře pohybovat. Nyní tak dvojice stála proti sobě, zjevně oba na pokraji sil, ale stále čekajíc, že ten druhý ustoupí. Vlk sebou celkem cukl a došlápl na zraněnou nohu, když se odnikud vynořila Lissandra. Vlastně... Sebou přímo třískla před ty dva a zarazila čumák do trávy, jen aby se už rychle zvedala. Dal hlavu trochu níž. Nevypadá ani zadýchaně. Neviděl žádná zranění, že by Lissandra skutečně nebojovala? Jen zbabělec zdrhne... A nebo měla štěstí a potkala vlky, kteří po ní hned nešli. Každopádně krátce vycenil zuby, když se tu začal tvořit oheň. Možná byla z jeho smečky, ale pořád ji neznal dost dobře na to, aby jí byl schopen plně věřit, že na něj nesešle nějaké kouzlo hromadného ničení. Povstal z toho však jen hořící pták, který se mu zrovna moc nepozdával. To už se však Lissandra vydala k němu a Zinek náhle hekl, když do něj ten ohnivý pták narazil. V první moment se chtěl začít bránit, selat cokoliv... Jen ne se nechat spálit. Jenže rány z nějakého důvodu nebyly, ani pach škvařícího se masa, jen teplo. A to byl příjemná změna. Je hrozná zima.
Pršelo a do toho to tady... Nebylo nejteplejší. Vál vítr a Zinek se dnes docela dost slušně koupal. Jenže nebyl jen od vody, ale i od bahna, krve a vody, která na něj pořád lila v podobě deště. To už však Lissandra říkala zajímavé věci k Alduinovi a sám vlk se mihl pohledem jinam. Tak akorát aby viděl, že Sněhová vločka mizel kamsi na Daén. To se sivému moc nelíbilo. Později si pro něj dojde... Když toho bude schopen. To už však narazila Lissandra - samozřejmě omylem - do míst přechodu hrudníku v krk a Zinek tiše sykl. Na její slova nic neříkal, jen ji propaloval pohledem. Rozhodně ne víc, když mi to zranění dělali. Ale stejně byl docela naštvaný a nevrlý. Ani netušil, co že mu to ten pták má dělat na zádech. Asi to byla taková divná ozdoba. To už však začaly na jeho tělo padat slzy... A že se tedy měl nad čím činit. Rána na hrudi, škrábance na břiše, na zádech, dva kousance zezadu, jedno na zádech a druhé v oblasti krku níže ke kohoutku, kousanec na noze, ucho orvané a to asi nebylo všechno. Bylo docela podivuhodné, že se drží, když měl místy skutečně... Zbrocenou srst. Přivřel oči, bylo příjemné, jak se rány hojily. To že na něj však zle dívala Lissandra. Mírně nadzvedl obočí. ,,Jakoby to byla moje vina, že mi ten Chaoskej šmejd skočil na záda," frkl tiše a podíval se na Alduina, který zjevně pomoc ještě nedostal. A to bylo dobře. Pohled léčitele totiž znovu sjel směrem. K mrtvého Amorphisovi. Mohl ještě žít. Dlouho. Byl mladý...

19) post, Alduin

Zinek se zakousl a stiskl. Neměl tolik síly a tolik energie, aby teď hledal místo, kde bude krvácet nejvíc. A taky aby našel místo, kde se dostane ke krku přes srst lépe. Na tom však nyní nezáleželo, důležitá byla krev, která mu lepila černou srst a klokotala na jeho hrudník. Pořád tiskl čelisti a... Prakticky se mu břicho začalo rozdírat do krve pod Alduinovými drápy. Bolelo to. Neskutečně to bolelo, aby Zinek jen vydal chraplavé syčení do jeho krku, než znovu trhl. Bylo to horší než držet. Rány se rozšíří, zvětší... A tentokrát udělal pár vrávoravých kroků od něj, s uchem, které teď bylo natržené díky Alduinovým zubům a krvácelo. Nohy se mu pletly, jak na jednu pořádně nedokázal došlápnout a prakticky se teď jen držel v blízkosti černého, jindy bílé břicho zbrocené krví. Ta tekla i po jeho tváři, z roztrženého ucha. Zavřel tak oko, aby jej i úplně neoslepila. Znovu vycenil zuby, ale měl pocit, že už... Už se dlouho ani neudrží na nohou. Natož aby ještě zkoušel rozdávat rány. Tohle byl poslední pokus... A nevyšel.

18) post, Alduin

Zinek se ušklíbl. ,,No jo, kdo to kdy viděl, aby Chaosan sbíral kytičky na louce. Jo počkej! Já vlastně jo," vycenil zuby. Celý ten rozhovor dvou vlků byl pěkně pitomý a oba si tu jen leštili kulky a uráželi soupeře, jak se od správných nepřátel na odpočinku čeká. Na otázku, zda je osamělý, jen protočil očima. No jistě. Nejosamělejší ptáče na jihovýchodním pobřeží. I když by to tak možná být nemuselo. Ušklíbl se nad vzpomínkou toho, jak si náhle vybavil Shine, když Stray zmínila druidy. A vlastně ji... Hned běžel hledat. Jenže nenašel. To už jej však Alduin vyprovokoval a Zinek se rozběhl. Skutečně se mu jej podařilo povalit! A černý se nijak nevzpíral, spíš se až zdálo, že Zinkovi položil poklonu. Zinek taky vycenil zuby. ,,Kdo by bojoval fér, když má v rukávu skrytá esa?" a jeho tlama prudce vystartovala po krku, nebo aspoň hrudi černého, aby se mohl zakousnout a dát mu poznat radost vlastní krve, další krve. Pravdou však bylo, že led už nedržel a Alduin mohl používat drápy. Zinkovi to však teď bylo jedno. Sice měl trochu energie po odpočinku, ale mysl už nebyla tak bystrá jako na začátku. Alduin se tak mohl lehce bránit.

17) post, Alduin

Zavrtěl nad tím hlavou. ,,Nesouhlasím. Život stojí víc než za bolest a utrpení." Jenže... Tady to bylo jako mluvit do dubu. Neviděl v něm zhola nic, jenom divnou, tupou prázdnotu, kterou v sobě měla snad každá prázdná nádoba. Poslední dobou bylo takových vlků v okolí možná až moc, jednoduše jej iritovali. To už se však Alduin začal smát a Zinek se zatvářil rezignovaně. ,,Cokoliv pořádně napuštěnýho ti povije," odfrkl si s úšklebkem. Jenže to už přišel dotaz na partnerky a Alduin... Se zamyslel. Heh. Ticho občas docela napovídá.
Když pak vlk znovu promluvil, Zinek si byl jistý, že lže. ,,Nepotřebuju váhu, co mě potáhne ke dnu," vycenil zuby. Rozhodl se využít toho, že se protivník posadil a v reakci na jeho slova... Se maličko odpočinutý vlk znovu vrhl vstříc Alduinovi. Tenkrát se však stalo něco zvláštního - a to to, že tlapky černo-bílo-červeného zamrzly. Nebyl to úplně silný led, co obalilo jeho nohy, ale nemohl se okamžitě stavět a čelit protivníku, který... Do něj překvapivě jenom hodlal narazit a povalit jej.

16) post, Alduin

Trochu se zamračil, ale pak si odfrkl. Oni byli ti chaoští fakt debilnější, než si myslel. Přišel si znechucen už jen tou myšlenkou, že někdo neřeší něco smrt, protože byl slabší. Síla byla přeci v tomhle světě tak nekonkrétní věc, která se dala tvarovat různými okolnostmi. Už neměl potřebu zabít všechno kolem, ale pořád měl vztek. Pořád měl vztek na Chaos a dýchalo mu to z očí. Alduin.
,,Fakt by mě zajímalo, co je pro tebe pojem nudy. Přežívání vnoučat? Jo... To bude asi nuda pro všechny v Chaosu, když teda samici rovnou nevyžerou mladý z podbřišku jak potkani," vycenil zuby. ,,Nebo po sobě skáčete jak králíci... Těžko říct." Byl tu ten mladý hnědý, kterého potkal a mluvil mu o Chaosu. Štěně. Jejich. Jo, na to, že se chtěli mordovat, docela spolu souložili jak zvířata. Vlastně byli zvířata. V čem se lišili od lidí, když se jen chtěli bít, ojíždět, žrát a srát? Mírně nad černo-červeno-bílým nadzvedl obočí. Jo, dokonce mluvil jak zvíře, ve třetí osobě.
Zinek se teď po Lokim nedíval a bylo to dobře, protože by měl potřebu zasáhnout. Jen krátce cvakl zuby. ,,Řekni mi, Alduine... Čeká na tebe partnerka?"

15) post, Alduin

Černý znovu promluvil. Kdyby Zinek nebyl tak unavený, jistě by byl otrávený. Místo toho však zvedl hlavu, s ušima u hlavy. ,,A co lvíčka? Může zkusit pumpovat vodu ze své kamarádky, ale ta už se neprobudí," cvakl zuby a pohlédl za sebou a ustoupil do boku, aby odhalil pohled na Azzip. Ta samozřejmě mrtvá nebyla, to však černý mohl těžko vědět. Vypadala, jak kdyby ji voda vyvrhnula na břeh a teď jen narážela do nehybného těla. Zinek měl samozřejmě vztek a chtěl se rvát... Ale teď to nešlo. Sotva popadal dech a měl mžitky před očima. Už nebyl svěží jako když dorazil. Ale viděl... Viděl ty barvy kolem hlav vlků a znovu se tiše podíval po Lokim, kterého obtěžoval velký vlk. ,,Co přesně je pointa Chaosu? Jen jste se rozhodli zabavit a zaútočit?" nadzvedl obočí a odlehčil nohu. Odpočíval a připravoval se na nový souboj.

14) post, Alduin

V Zinkových očích rozhodně nebylo to, co si Alduin myslel, že vidí. Byl tam chlad a něco, co zůstane v očích někomu, kdo zabil a je ochoten to udělat znovu. I když... Ano, vztek tam byl taky, smíšený s únavou, jak zbytky adrenalinu opouštěly jeho tělo. I krátký souboj mohl jednoho nechutně vysílit. Kosti v Zinkově nože skutečně nepopraskaly, na to byly až moc silné a jeho společník těžko měl v čelistech takovou sílu. Bolest to však byla, to ano - velká.
Dost jej překvapilo, že se mu vážně podařilo vyrvat kus masa, ale neměl moc dlouho možnost oslavovat vítězství, jelikož to už se dvojice válela v bahně u břehu jezera. Hnusně mu lepilo srst a rvalo se všude, i do tlamy a do očí. Zinek se vydrápal na nohy pomaleji než černo-bílo-červený vlk. Dech už mu tolik nestačil a bylo to poznat v jeho pohybech. Byly pomalejší, svaly měl ztuhlé a pálily jej. Přesto si uvědomoval, že i když nezabije tohoto vlka, bude muset najít někoho. Kohokoliv, nejlépe snad Doryu. Jenže než se stačil nějak rozhodnout, rozehnala se k němu vlna. Tohle je MŮJ element. To vlastně nebyla pravda. Narodil se k času, ale od dob na těchto ostrovech... Jeho byl.
Proti vlně zdvihl zeď, ovšem ne dost rychle, tudíž ho část vody srazila. Neměl však s ničím takovým problém, pod vodou normálně dýchal. Přemýšlel, čím to bylo, že s i měl až tak hluboké spříznění. Na tom však na i nezáleželo. Zvedl se a z jeho těla tekla voda, bahno i krev. Nohu, na které měl kousanec, odlehčoval a pajdal na ni. Konec konců, měl zranění i na hrudi, na zádech i na krku. Bojoval s Černým, s Krystalovou a teď s ním. Měl právo cítit se unaveně. Zinek zatím další krok nepodnikal, jen dýchal a snažil se uklidnit vyplašené srdce, sledujíc pohyby protivníka.