Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Irisin ráj

Ukázalo se, že dvojice měla vcelku velké štěstí! Na ostřížím zraku totiž ležela jediná zdechlina, které ještě nezačala být cítit. Byla to zraněná laň, která nejspíš vykrvácela po nepříjemném zranění, kterému nedokázala prchnout tak, jako tomu, jež jej způsobil. Zinek se zastavil u toho zvířete a zamyšleně se na něj podíval. ,,To půjde," prohodil. Samotného vlka však docela dost tlačil čas a tak se jen oklepal a hodil po Hraninovi očkem. ,,Zvládneš to? Já se podívám po těch bylinkách," dodal pak. S tím víceméně Hraninovi kývl... A dal se na odchod. Takže kam teď? Možná že by měl jeden nápad. Byl poněkud troufalý... Ale na troufalých nápadech žil a dýchal jimi! Protože byly jednoduše úžasné a to by mu nikdo už nesebral.

>> Dračí průsmyk

Takže! Na Renbli prosím

20kmš
3 rubíny
1 tlapka do vzduchu
1 mince
Magie iluze
30% do svatyně (a jestli to jde jen do obchodu, tak do obchodu)

Děkuji za akci! Seriózně... Jsem se zapotila. Tak to třeba příště vyjde líp? (odznáček už mám)

Kývl na to, že se ze zvířete musí najíst smečka. Ovšem s tím, že by to mělo být poblíž restu... zavrtěl hlavou. ,,Tam těžko bude kořist. Smrdí to po dravcích na hony daleko, takže jediné, co tam bude, budou byliny." A ty už prošel při procházce po okolí. Krátce zastřihal ušima a pak si povzdechl. No, takže byla možnost lesa, nebo ... nebo by mohl do Ostřížího zraku, kde původně i potkal Doryu. Zamyšleně se na Hranina podíval. Tam by snad mohlo být něco, co by spolu dokázali skolit... nebo ne? Určitě ano!
Zinek si dodával odvahy a zamával ohonem, aby se brzy roztlapkal jedním směrem. Přivřel oči a pak pohodil hlavou. ,,Pojď tudy. Tam něco bude. A když ne... zařídí se to," pravil k Hraninovi a rozklusal se směrem, kde se dle něj ideální loviště mělo nacházet. Jen doufal, že tehdy neměli víc štěstí než rozumu.

>> Ostříží zrak

Důvod povolení opětovného přihlášení: Již splněné zadání, důvěryhodnost a hlavně admini nemají co žrát, tak jí to dopřejte.

Body: 142

60+60= 120 (8 tlapek do magie)
20+2= 22 (16kmš)

Čtyři tlapky prosím do vody! (tedy full i s jedenáctou za smečku)
Sedm tlapek prosím do země! (tedy osm tlapek in total)

Děkuji za hru! :3

(Dohromady = 81kmš + 11 tlapek + 3 mince, pro lehčí práci Stray)
ZAPSÁNO

Musel se nad tou představou pobaveně zašklebit. Úplně prožíval ty halucinogenní představy když to slyšel. Tiše si odfrkl. Nene, na něco takového nebyl... Jenže to už si vlk asi začal povídat víc pro sebe než k němu. Tiše si jej měřil, ale nic neříkal. Ještě Hranina neznal dost,aby,mohl soudit, jestli si budou rozumět. Pak však začal konečně mluvit v pojmech, které Zinek znal a proto šedivák kývl. ,,Něco takového, ale spíš hy se hodilo, aby to mělo tlustčí stonek nebo listí - svízel je hrozně tenký, i když tu lepivost má takovou, jakou bych si představil," odpověděl Hraninovi. Ale možná že zdejší svízele byly větší. ,,Nevadí mi to, ale nejsem z nejzářnějších lovců. Co bys chtěl ulovit?" dodal pak a netrpělivě mrskl ocasem, čekajíc, co z něj vypadne.

,,Hm," odvětil na to testování. Možná že by mohl zjistit, jestli funguje jeho magie země. Měl ji před příchodem sem, ale po příchodu... Se tu všechno změnilo, takže... Mohl by se pokusit. Ne? Zamyšleně přivřel oči. ,,To bude složité. Ale třeba aspoň najdeme nějaké, které znám, když nic jiného. Nebo třeba někoho třetího... Ale nerad bych omylem rozkousal něco, co je jedovaté," uvedl na pravou míru. Vážně neměl zdání, jak by to pak vypadalo. Vážně tu nehodlal zařvat až tak brzy. Nah!
,,To rozhodně. A bylo by i dobré najít něco přilnavého, co funguje jako obvaz." Netušil, jestli Hranin ten pojem zná. ,,Jednoduše aby se to přichytilo a nespadlo, jelikož se potřebujeme... No, hýbat." Byl si jistý, že by na to mohla být dobrá nějaká řasa, která by se pak z části vysušila na slunci. Na druhou stranu, brzy začne praskat... Nic tu nebylo dost ideální! Tiše si nad tím frkl. ,,Takže kterým směrem? Myslím, že všechno tady, za mostem, mám prochozené, ale ten původní ostrov... Mi nic neříká."

Na Taylora nereagoval, ale na Beljala? Oho-ho! Prvně si říkal, jestli ho náhodou neštve, že zkomolil jeho jméno, ale brzy se vlk zasmál a opravil to poslední, které řekl. Takže Hranin. Jeho verze se mu teda líbila víc, ale když Hranin, tak Hranin! Připomínalo mu to slovo hrana. Rád by tvrdil, že se to podle toho pokusí zapamatovat, ale nevěřil, že to tak skutečně bude.
Už už se chystal říct něco, co by ho mohlo v budoucnu mrzet... Ale Hranin upoutal jeho pozornost něčím, co bylo zajímavější. Střihl ušima. ,,Nemám z tím problém," odpověděl mu Zinek. ,,Vlastně se teď rozhlížím po zdejší fauně a flóře, protože na to, že jsem léčitel, co tu roste a kde to roste nemám zdání," zašklebil se. ,,Takže momentálně ani nemám jasnou destinaci, prostě musím prolízt celý ostrov, abych měl tušení pro co a kam... Jsem zmatenej jak luční motýlek na sibiři," zavrčel tiše na náhodnou kytku a oklepal se. ,,Ale když to tu znáš, tak bys mi to tu mohl trochu ukázat." Dvě mouchy jednou ranou! Trocha slušné socializace a k tomu obeznámení s tím, co tu roste. Znělo to jako dobrý nápad.

Užíval si své samoty... Pak však bez jediného varování k němu přišel cizí vlk. Tedy, on nebyl úplně cizí! Znal ho. Byl to ten, který Dorye oznámil smrt druha a pak frnkl. Získal tak u Zinka jisté antisympatie. Třeba se to ale teď napraví.
Postavil se, jelikož si přišel mírně nemístně, že by ležel, když ten tmavý vlk stojí. I tak byl vyšší než Zinek a na těle měl podivné popruhy. Trochu jej to mátlo. O čemu mohly být? Byla však pravda, že zdejší vlci na sobě měli nejroztodivnější předměty, takže on nemohl soudit. Sám měl náhrdelník s drápem medvěda. Vlastně ani netušil, k čemu že ta věc je. Spíš mu ze začátku vadila, ale navykl si. ,,Ano, to budu já," odpověděl. Netvářil se teď nijak vyloženě nepřátelsky, spíš si přišel v nevýhodě, jelikož Dorya jeho jméno rozeřvala po okolí, ale ten tmavý vlk... ,,Ty jsi ten Taylor!" vyhrkl, aby se trochu zamračil. Ne, to není ono. To byl přeci ten vlk, co se ke smečce přidal. Takže to muselo být jiné jméno. ,, Ne, ne, to není ono. Uh... Beljal... Nebo Hra... Hramin?" Aspoň že měl začátek jména dobře. ,,To asi nebude ono, co?"

>> Severní hory

Zinek pokračoval vyšlapanou stezkou severně a brzy se před ním otevřel výhled na skutečné krásné místo. Nebylo to tak, že by tu nikdy nebyl, ale poprvé se vydal si ho trochu užít. Když nad tím tak přemýšlel... Určitě tu bude dost bylin, které ještě neznal. I proto začal šmejdit po okolí, aby zjistil, co tu je. Potřeboval by k sakru někoho, kdo ho poučí. Ovšem pochyboval, že v Daénu někoho takového najde. Dorya by sice mohla být cesta, ale nehodlal si přiznat, že by snad věděla lépe než on. Klasické byliny totiž znal dost dobře. Nyní se tedy tak nějak poflakoval po okolí a foukal na květiny, snad jakoby zjišťoval, jestli jsou živé a připravené jej schramstnout. Nakonec se však jen protáhl a dlouze zívl, aby se nakonec složil do lehu a zůstal schovaný mezi rostlinami. Už to chtěli menší pauzu...

>> Rest

Kráčel poměrně svižně a tiše sledoval hory ve svém okolí. Hledal louky, na kterých by mohl najít něco, co jinde bude hledat těžko. Zatím netušil, co je která rostlina zač, a i proto tak nyní spíše zjišťoval krásu barev rostlinek. Sem tam do nějaké neznámé ťukl čumákem, aby zjistil, jestli se mu na něm uchytí pyl, ale až na jednu modro-fialovou rostlinu byla většina ne zrovna zajímavá. U toho květu však nemohl přijít na to, o co přesně s ní jde - nezdála se mu totiž zrovna nějak... Výjimečná, až na to odstrašující zbarvení. Čím se asi tak rozmnožovala? No, to bylo asi fuk.
Brzy už přeběhl po travnaté stráni o kus dál a mohl tak začít sestupovat, jelikož se mu naskytl pohled na krásné, otevřené prostranství pod ním. Zamyšleně se díval dolů, ale pak se konečně vydal dál - sestupoval předními tlapkami a párkrát mu i podjely tlapky. Neměl teď zrovna čas v hlavě rozebírat něco zajímavého, jelikož se musel soustředit na slézání dolů. Po cestě se tam mihla i nějaká zdejší zvířata. Neřešil to, jednoduše pokračoval v cestě. Ta se nakonec zaklikatila, ale už se aspoň nesvážela tak jako doteď. Už tedy klidněji sešel dolů a oklepal se. Když se otočil, zrak mu padl na hory, které se za ním tyčily jako nějací staří bohové. Možná že až budu jednou hledat Hestii, najdu ji tam nahoře.

>> Irisin ráj

>> Daén

Tiše se procházel kolem jezera a zkoumal jej. Na tomto místě budou jistě byliny, které jinde nenajde. Málo která vodní plocha stahovala takové, jako právě jezera. Zvědavě si prohlížel leknínoidní rostliny na hladině a tiše u toho tak zíral do dálky, možná se trochu ztrácejíc ve vlastním světě. Vzpomínal si na doby, kdy nebýval tak chladný k podnětům z venku. Vlastně byl docela milý a energický vlček jako dnes Dorya. Doufal, že ji ztráta partnera nezlomí. Nešlo o to, že by ji měl kdo ví jak rád a prostě si nepřál změnu, ale spíše o to, že když už byl členem smečky, nechtěl, aby alfa trpěla žalem a odmítala se hnout dál. Inu... Vlastně na tom asi i bylo něco z toho, že soucítil s pocitem ztráty. Jenže v té smečce teď nejspíš každý něco ztratil. Něco ztratila Dorya, něco ztratili jiní - Shay byla zjevně mnoho vlků blízká.
Nakonec si musel jen povzdechnout a sklonil hlavu k vodě, aby si v ní svlažil hrdlo douškem chladné tekutiny. Když znovu zvedl hlavu, silně uvažoval nad tím, kam dál. Měl by pokračovat do lesa? V lese alf poslední dobou trávil času dost. Ne že by se mu tam nelíbilo, ale říkal si, že možná uvítá nějaké příjemnější prostředí... Výše posazené. Nakonec se i proto rozhodl zamířit do hor.

>> Severní hory

Za dobu, co tam Zinek stál, se představilo dost vlků. Darkey, Lissandra, Taylor, Solnička a pak i zahlédl Hranina, jehož jméno tedy zatím neznal, a pár dalších vlků. Patřila mezi ně Dail, Enzo, Belial a Amorphis, které tak nyní znal od vidění, ale neměl tu čest si s nimi popovídat. Ne že by o to měl zájem. Spíše se nyní otočil směrem k Dorye. Ovšem rázná Lissandra se mu zamlouvala. Měl takové vlčice rád. Nehodlal však za ní chodit a bavit se jen proto, že mu padla do oka. Takový nebyl. Ale třeba aspoň tahle smečka bude mít někoho, kdo je schopen s ní něco dělat.
Většina věcí, které Dorya říkala, jej míjely a nezajímaly. Jednoduše to neviděl tak, že se jej to týká. Když jej však vyzvala, aby promluvil, mrzutý šedivec se skutečně ozval: ,,Budu se snažit pohybovat po území, takže když se vám něco stane, najděte mě. Když tu nebudu... Tak budete muset počkat, jelikož tu není ani hrst bylin, co budu potřebovat." Tím to končilo. Měl v plánu si vybudovat vlastní tunel někde v lesíku za Restem. Takovou příjemnou noru. A když nebude nora, jednoduše to nějak zvládne s jeskyní, kterou si tu v okolí vyhlídne.
Tak nějak se začínal rozhlížet, když se všichni dali na odchod. Dorya chtěla, aby tu zůstal, ale to skutečně součástí jejich dohody nebylo. Tedy, aspoň té, co měl se Shay. Nemohl být pořád na jednom místě a nudit se tu k smrti. Takhle... To jednoduše nefungovalo. Zinek skutečně potřeboval cestovat! Pomalu se vydával k Dorye, ale nakonec zastavil kus od ní, aby jí poskytl iluzi soukromí a mlčel. Ten tmavý vlk jí zrovna něco říkal. Tedy, mluvil s ní o smrti. Zinek stáhl uši. Dorye zahynul druh.
Tohle byla věc, se kterou dokázal plně soucítit. Přišel o družky - o Ayshu i o Severu. Ten tmavý však hned vzal do zaječích, jakoby ji ani nechtěl utěšit. Jen jí to řekl, otočil se a odešel. Sivý si povzdechl. Nebyl zrovna nejlepší utěšovací kalibr... Ale tohle bylo něco, co potřebovala spracovat s cizí pomocí. Pomalu k vlčici přistoupil a jen zlehka zavrtěl ocasem, než se posadil k ní. Musel za ní dojít až k zadnímu jezírku. Neměl v plánu ji rušit moc dlouho. ,,Vím, jaké to je přijít o druha," začal tichým hlasem. ,,A nebudu ti lhát, nepřestane tě to sžírat. Můžeš ale zkusit aspoň pokračovat dál. Můžeš se postarat o smečku, pokud toho budeš schopna. Nebo ji předat do tlapek někomu, komu věříš, než se z toho zvládneš dostat. Není žádná ostuda truchlit a chtít zmizet," odmlčel se. ,,Přemýšlej nad tím," řekl pak a postavil se. Nehodlal ji tu rušit nekonečně dlouho. ,,Nezůstanu na území - musím sbírat byliny. Brzy se ale na tebe přijdu podívat a ujistit se, že jsi v pořádku." Alespoň po fyzické stránce. Vyčkával, jestli mu Dorya ještě něco řekne a nebo ne. Nebyl si totiž sám úplně jistý, co má dělat. Bylo mu z toho těžko, protože její žal dral na povrch vzpomínky na ten vlastní. Tisíce a stovky "co kdyby". Co kdyby tam byl? Co kdyby se to stalo jinak? Co kdyby na ně nikdo nezaútočil? Nakonec však Dorye jen zlehka pokývl a vydal se pryč. Řekl jsem to vůbec správně?
Bylo to už dlouho, co býval mladý a naivní a věřil, že život a svět se dá ještě zlepšit. Teď už iluze neměl. Teď už... Jen doufal, že přežije další den. Možná by se měl skutečně zkusit seznámit s ostatními ze smečky a pokusit se navodit vztahy. Tak či tak... To vše bylo ještě daleko před ním.

>> Rest

Vlk: Zinek
Frakce: Daén
Čas: Od začátku
Bojuji proti: Náhodně

<< Les alf

Kráčet po boku Doryi bylo absolutně vyčerpávající. Ne že by byla kdo ví jak nepříjemná, to ne. Na to tu byl expertem on. Spíš tak nějak moc dobře věděl, jak se v téhle situaci cítí a celým svým vlkem se snažil na to nedělat narážky a nerýpat do jejího stavu, jak s oblibou dělával u ostatních. S Doryou přeci jen odteď musel vycházet, když už chtěl profitovat na smečce. Vlastně... Na smečce, ve které ho chtěla Shay. Nebyl si úplně jist, co přesně bylo jeho důvodem se k Daénu přidávat. Možná ten pocit, že ho někdo nezkusí zabít, jako ta trhlá bílá? Vlčice byly prostě přecitlivělé.
Jakmile se tak dostali k místu, které identifikoval jako území Daénu (a dost znechuceně dosledoval její obnovování pachové stopy), na dohled se jim dostala skupinka vlků. No, nejspíš se flákali dost dlouho na to, aby všichni začali řešit, jestli je i po Dorye. Při té myšlence se musel tiše uchechtnout. Jo. Vypadala jako takový malý, ulovitelný králíček. Přesně jeho gusto. No, aspoň nebude takový problém s ní jednat, jako se Shay.
,,Ztratil jsem se už u Solta... Solfa.. Solfta... Modrá sůl," zahučel k fialce, protože nebyl schopen jméno vlčice vyslovit, ani si jej zapamatovat. Tušil, že tohle bude ještě sakra problém. A toho druhého, šedého, si prostě spojil s hranostajem. Jednoduché a účelné. Další jména mu už neprozradila. To bylo asi dobře, víc by jich naráz stejně nepobral. Zvlášť, jestli byla tak kostrbatá, jak u modré soli. Musel se nad tím ušklíbnout. Nikdy neměl pamatováka na jména. Vlci přicházeli a odcházeli. Chyběl mu Orfeus, když se nad tím tak zamyslel. Ten šmejd zůstával, i když ostatní odcházeli. Škoda slov, nevypadalo to, že by měl někdy možnost se ke staré smečce vrátit.
Když dorazili k vlkům, Dorya pozdravila. Měl by se taky namáhat? Asi ano. Měl by udržovat dobré vztahy... Nebo se aspoň ze začátku snažit. Změna alf nikdy nebyla lehká věc, věděl to. Zažil to. Pro dnešek se rozhodl, že si ušetří uštěpačné poznámky na jindy. Nesnesitelný mohl být konec konců kdykoliv. ,,Chm," kývl jim krátce. Nehodlal to ulehčovat jim, ani sobě. Měli si tu navzájem poskytovat služby a ne si držet ocasy a jezdit za sebou ve vláčku. Docela ho však překvapilo, když řekla ostatním Dorya jeho jména a dodala, že k nim patří. Pohlédl na ni s mírně nadzvednutým obočím. Kdy jsem se k sakru stihl prokázat? Nebo... Bere to, co jsem jí řekl v lese? Těžko říct. Byl ale docela rád, že nemusí řešit nějaké úkoly od alfy, či něco podobně hloupého. Dorya počkala, než na ni ten prcek promluví a pak se vydala pryč.
Musel uznat, že to je ráj. Všichni tu byli zakrslí. Připadal si jako gigant a to i přes svůj nízký vzrůst, v kohoutku něco víc, než průměrná vlčice. ,,Už mě sice představila Dorya, ale jen dodám, že jsem tu od toho, abych se postaral o vaše zranění... A takový ty věci kolem." Tím pro něj seznamování končilo, pokud někdo nechtěl něco k tomu.
Já nepolezu do cesty vám a vy nepolezete do cesty mě. Pro všechny to tak bude lepší. Trochu jej však zamrzelo, někde hluboko, že si staví bariéry na tak silných základech. Nikdy by to však nepřiznal.