Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(175)

>> Tichá zátoka

Vplula dovnitř a rozhlédla se. Nebyla si jistá, co vlastně čekala, ale asi ne takovou zkázu. Naplavený písek, bahno a štěrk, nějaké to dřevo a vlastně všechno, co tu bylo, bylo rozházené a nacucané vodou, občas by se nedivila, kdyby snad už i plesnivělo. Nejspíše takhle teď vypadaly všechny úkryty, co? Mrskla ocasem a přivřela oči, načež se ještě jednou po úkrytu poměrně kriticky rozhlédla. Tak kam se schová? Nebylo místo, kde by teď byla v bezpečí a v čistu a v teple... znovu si kýchla a pokusila se potlačit myšlenku na to, jak ji obtěžoval vnitřek vlastního hrdla a jak by si přála ho popálit něčím toxickým. Tohle nebyla zábavná bolest, bylo to doslova jenom otravné. No a tak se na celou tu spoušť podívala znovu, pak ještě jednou a konečně se otočila na patě a zamířila ven, aby se z tohohle zatraceného místa dostala někam, kde ji snad někdo zahřeje a nakrmí. To že nedávno žrala nic neznamenalo, protože se k ní hlad teď vracel nepříjemně často.

>> Zlatý les

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt
× Odhal následky potop

>> Hraniční pohoří

Artume klusala podél plíže a kdesi v dáli před sebou viděla rodinku, která se bavila nad mrtvolkou v písku. Nijak se k nim nepřibližovala a to i přesto, že je viděla. Neměla chuť matce vysvětlovat své momentální plány, protože tak nějak očekávala, že by spíš zuřila. A ona... se na to úplně necítila. Přesto se však na chvíli zastavila a přepočítala je. Bylo jich málo. Zlehka se podmračila a pak pokračovala k úkrytu. Zbytek byl nesjpíš s otcem, ale aspoň věděla, že Samael, Lilith a Alastor jsou v pořádku.
Rozklusala se tak směrem v úkrytu, kde se na chviličku chtěla odložit než se vydá hledat toho flekatého pozéra a nacpe se mu do toho idylkového, rodinného života. Nad tou myšlenkou se musela ušklíbnout a pak už nakoukla do jejich úkrytu.

>> Tiché útočiště

>> Prokleté jezero

Vlčice si to šplhala do hor poměrně rychlým a bezohledným tempem. Ušima zlehka střihala a rozhlížela se, zda náhodou pohledem nenarazí na něco a nebo někoho, kdo by jí mohl stát v cestě. Teď když neměla Wissfeoha jako štít, úplně se necítila že by jednoduše zase vletěla do dalšího souboje. Kdo ví, tenhle by pro ni mohl mít i horší následky než to všechno předtím. Co ji ale překvapilo...
Po několika desítkách minut kráčení našla mršinu. Koza. Byla potrhaná, ale nic co by napovídalo tomu, že ji nedávno něco ulovilo a teď si ji tu nechalo jako žrádlo. Zvedla hlavu a řádně se rozhlédla po okolí, načež do ní zaryla čenich a začala si rvát kusy masa bez jakýchkoliv výčitek. Nejspíš chcípla při pádu a utopila se. Nebo si rovnou srazila vaz... kdo ví? Ale byla tu. Nebyla nejchutnější, ale potřebovala teď upřímně jakékoliv živiny, ke kterým se mohla dostat.
Jakmile se dosyta nažrala, všimla si, že už není sama. Samozřejmě, i další predátoři maso začuli. Nehodlala se rvát, takže se jen rozešla dolů z hor.

>> Tichá zátoka

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

Art byla skutečně vděčná, že jí vlčice ukazuje toxické rostliny. Tedy, v tento moment houby. Zaprvé se budou hodit - a určitě i otci ukáže, že je schopná si hledat podobné nezeleniny bez jeho pomoci! - a za druhé je ráda i na někom vyzkouší. Bohužel to mělo zjevně podobný účinek jako její krev, ale aspoň by se mohla pokusit, hm? Zamyšleně mávla ocasem a pak si pro sebe kývla, načež se vydala pryč. Shine byla zcela upřímně... šikovná známost. Artume si pro sebe kýchla a otřela si čumáček tlapkou. Začínalo ji docela škrábat v krku a přišla si docela pateticky. Nespokojeně si pro sebe cvakla zuby a přidala do kroku, načež zamířila nahoru do hor a ke své nelibosti si uvědomovala, že už se v podstatě kutálí. Podobných frustrací by se obyčejně snažila využít ve svůj prospěch, ale teď byla jen podrážděná. Rozhodně nebyla tak obří jako matka, ale ta zase odrodila polovinu chaosu, takže to se úplně počítat nedalo. Doufala, že toho z ní zas tolik nevypadne... protože to by byl docela velký problém. Ech.

>> Pohoří

Vlčice jim dala rostlinu a v podstatě je nechala, ať se starají. Zkřivila z toho tvář, ale jakmile se na ni Shine zase otočila, usmívala se jako sluníčko. Mhm, samozřejmě, všechno bude slečno, všechno uděláme. A tak začala žvýkat. Byla to jedna z rostlin které znala a tak ani nevypadala překvapeně když jí byla naservírovaná a dostala za úkol pomazat Wisffeoha. Jen střihla ušima a trochu se zašklebila když poplival ji, ale vzápětí mu to zase oplatila.
"Trychtýřek? Ach, to se určitě hodí, paní," usmála se na ni. Takový kvítek, ten se hodil stoprocentně! Hlavně léčivka, byla si jistá, že kromě otce jich v chaosu zas tak moc vlků nezná a bylo na čase se přiučit a trochu vypomoct. "Děkuji vám moc, jste skutečně naše spása. Ale... pokud to nevadí, znáte ještě nějaké léčivé rostliny? Hodilo by se mi jich pár poznat, to víte, pro jistotu," dotkla se bříška a nervózně se na ni usmála. Uvnitř se šklebila a prskala.
"Ano, uvidíme se!" kývla Wissfeohovi. Sakra jí dlužil. Pak se však znovu otočila na černou a vyčkávala, jestli jí něco poví. A pokud ano? Nu, rozešla se pryč. Samozřejmě poté, co poděkovala. Léčivky se vždycky hodily.

× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

Přiběhla k nim černá vlčice. Pěkně vysoká a macatá, dobře živená. A měla sílu - celého Wissfeoha vytáhla zpod hladiny, chudák ani netušil, co ho to chňaplo a vytrhlo z toho studeného a temného hrobu kde byl málem pohřben. Oddechla si. Z nějakého důvodu by ji mrzelo, kdyby se po tomhle Wissfeoh už neprobudil. A asi by jí to dala sežrat celá smečka, což by asi bylo mnohem horší, jak si myslela. No...
"Léčení bychom ocenili, paní," zavrtěla ocasem a nasadila ten nejvěrnější, psí kukuč, který vůbec dokázala. Pak ale promluvil Wissfeoh, který se ze své potyčky se smrtí probudil a vypadal, že to celé přežije. Bez újmy. Protože to, co mu kapalo na mozek, zjevně začalo ještě před celou potopou. Týpek měl v hlavě celej bazének, možná to jen teď vypouštěl do světa. Byla si odfrkla, ale jen se na něj široce usmála.
"Jsem, ano, samozřejmě. Ale ty nejsi, jsi zraněný. Ach, paní, vy nám pomůžete, viďte? Dáte nám balzám na naše rány... potřebujeme je, já i můj přítel. Víte, celé ty potopy jsou tak příšerné, jsem unavená a hladová a oba nás to strhlo... je to hrozné," zafňukala.

>> Temný les

Chudák Wissfeoh se zmítal a zmítal s sebou i vlčici, která se ho zarytě odmítala pouštět. Jestli tu kvůli němu chcípne, chcípne s ní! Nedovolí mu se vynořit! Jenže chudák Wiss na tom naopak byl špatně a když je zahnal proud do klidnějších míst, kde se Artume už z vody dokázala vyškrábat, celá polámaná a poškrábaná, Wissfeoh... zůstal ve vodě. Prvně zavřela oči a soustředila se. Stále slyšela tlukot tří srdcí. Dobře. Dobře. Jenže... otočil se. Pořád slyšela to Wissfeohovo, jenže vlk byl uvězněný pod hladinou a nejenže nebyla dost silná na to, aby celého, živého samce trhala ven z náruče smrti, ani nevěřila, že by ji proud třeba i nestáhl. A tak nasadila krokodýlí slzy, protože v okolí cítila společnost. Bzučela jí v hlavě jako migréna.
"Ach pomozte, pomozte! Můj přítel se topí, prosímvás!" zavřeštěla do éteru. "Kdo mi pomůže s výchovou?! Kdo mě ochrání?!" rozbrečela se, načež udělala těch pár kroků k vodě, zhluboka se nadechla a alespoň se pokusila černého vytáhnout ze sevření smrti, to kdyby tu v okolí žádná dobrá duše nebyla a prostě ji nechali na holičkách. Bastardi.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3

>> Jezero smrti

Artume si to letěla do vody po hlavě hezky za Wissfeohem, který ji přitopil a pak se zahryzla do jeho pláště a nechala se tahat. Horko těžko se jí plavalo, ještě s vahou navíc a vší tou zatracenou vodou, a tak se prostě chytla Wissova pláště co nejblíž jeho tělu, aby zároveň nebyla zas tak moc tlačená a obíjená o kamení a později i o stromy. Samozřejmě že s ní voda i do stromů najela a vlčici párkrát vyrazila dech, ale naštěstí nic, co by mohlo vlčatům (snad) ublížit. V jeden moment se Wissfeoha pustila, zahekala a rychle ho chňapla tlapkami, až do něj drápy nepříjemně zaryla a zase se pláště tesáky chytla, jakoby Wissfeoh byl jen strom, který někdo setnul a hodil do vody aby sloužil jako její vor. Zase chápejme, kdyby šlo o její život jako samotný, asi by se Wissfeoha pustila, ale teď panikařila, narážely do ní vlny a tiskla se tak k jedinému, bezpečnému voru ve svém okolí - k Wissidiotovi, kterej ji do toho všeho prvně vůbec dostal.

>> Prokleté jezero

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

Artume nešťastně zacvakala zuby. Jo... to jo.
"Byla to naše blbost," odsouhlasila mu. "Pokud jsi tam měl nějaké přátele, už na ně nejspíš můžeš zapomenout. Pokud ti to slovo vůbec něco říká," natočila hlavu na stranu a vyzývavě na něj vycenila zuby. Každopádně, co se týkalo krve... no... Pokusila se alespoň na Wissfeohovi vytvořit nějaké puchýře, ale horko těžko jí to šlo. Cizí krev neovládala a nebyla si ani jistá, zda něco takového bude v budoucnu schopná udělat. Tak alespoň uzavřela své rány a nespokojeně se mračila na ty Wissfeohovi. Dokonce se v jeden moment alespoň natáhla a udělala si malý blíz, načež krev poválela na jazyku. Skutečně zvláštní chování, co?
"Moc se k tomu nenakláněj, nebo spadneš," podotkla. "Měli by jsme najít nějaké místo, kde bude růst nějaká bylinná výpomoc na tvé rány. U mě to problém není, ale tobě by se to mohlo lehko zanítit a- WISSIDIOTE!!!" prudce ho chňapla za kápi a místo toho, aby jej udržela nahoru, ji kápě postrčila vpřed a strhnula, načež Artume čenichem vpřed zahučela přímo do vody a během několika sekund už se s vlkem aktivně a šťastně topila.

>> Temný les

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3

Wissfeoh se odsunul do převisu a Artume se vydala za ním. Velmi dobře viděla že krvácí. A upřímně...
K jejímu překvapení vlk nebyl tak agresivní, jak by od člena chaosu čekala. Rozhodně nebyl tak tvrdý ani nemilosrdný a Artume už teď škrábalo v krku a rozhodně mu to nehodlala říkat. Uvelebila se vedle něj, bok na něj natisklý a přivřela oči.
"Můžeš pod námi aspoň udělat mech ať neležíme na kameni?" navrhla, ale dál do Wisse nijak nerýpala a ani se k němu neposouvala, jen se mírně třásla zimou a únavou. Neměla tu nejhuňatější srst a zásoby tuku jí taky chyběly, takže tohle počasí pro ni bylo prostě prokleté.
"Krvácíš, mimochodem. Můžu to zkusit zastavit, ale nevím jestli to u někoho cizího zvládnu." Jenže Wissfeoh jí položil otázku a Artume si odfrkla a nespokojeně se na něj podívala. Co mu měla říct? Že netušila, co je vlčice zač? Že ji vlastně nezabili oni, ale umřela až dlouho po jejich odchodu? Že to bylo hloupé, nechat se pronásledovat? Samozřejmě.
"Našli jsme ji na hranicích smečky. Nechtěla jsem ji zabít, jen cítit krev... cítit se trochu naživu." Nehodlala komentovat, že Alduinovi úmysly byly jasné. I kdyby nebyly, byla toho součástí a smrt zrzky byla částečně i její vinou. "Chtěla jsem ji dodělat, otec nechtěl. Nechali jsme ji tam a zjevně v sobě našla sílu se otočit a ještě dojít domů... a pak zdechla. Ani nevím, jak se jmenovala." Což ji trápilo. Měla teď šanci to zjistit, ale dvojice utekla než jim stihla položit otázky.
"Na začátku dešťů nad vyhlídkou proletěl vlk. Nejspíš sis ho nevšiml, ale byl to mohutný zrzek s křídly. Docela rychle zase zmizel. Nejspíš jeden z nich... stejně jako tihle dva. Ale nemyslím, že máš důvod se nějak moc strachovat. Když se vyhneš těmhle horám, mělo by to být v pořádku. Jsou odtud, na hranice jsme narazili o něco výš, severně."

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti

Artume se otočila i k druhému vlkovi aby po něm cvakla zuby, jenže v ten moment ji chňapl za ocas ve tmě slepý Wissfeoh a sotva chvilku na to vlk, kterého chtěla pokousat, vyvolal štít a všechno zmizelo ve výbuchu světla. Zakňučela a ucukla, světlo jednoduše roztrhalo její tmu a vlčice klopýtla zpět. Ani se na ně pořádně nestihla podívat a už byli v podstatě pryč.
Přiskočila k okraji a zahleděla se na ně dolů, načež je následovalo pár kamínků, které sletěly z okraje, zatímco zavrčela za jejich zády. Ani si neuvědomovala, že měla na boku kousek pod hřbetem táhlou ránu z Arrynových šípů, stejně jako na tváři a na kořeni ucha. K sakru!
K SAKRU!
Otočila se na Wissfeoha, vyceněné zuby a v očích jiskra šílenství a skoro to vypadalo, že se vrhne v blízkém momentě i na něm. Přesto však ještě párkrát zacvakala zuby a pak si oblízla tlamu, na které měla ještě zbytek krve mladičké vlčice.
"No, zjevně se máme kde schovat do konce deště."

× Servi se s cizím vlkem 3/3

Wissfeoh se... flákal. Artume přivřela oči a pozorovala, jak vlk zkouší více defenzivní strategii. Co to bylo? Přivřela oči a zamračila se na něj ze stínů, načež si našla výhodnější polohu, zvuk pohybu maskovaný deštěm. Zlehka se přikrčila a pozorovala, jak se snaží Wissfeoh té mladé vlčici domluvit, zatímco zrzavohnědý se ji snažil poslat pryč. Notak, chaosáku... proč... proč to neukončíš?
Nebylo to správně? Neměli by je zabít? Byli to svědci. Mohli by Chaos ohrozit. Mohli by ohrozit Wissfeoha. A stejně se zarytě snažil spravit svou reputaci. Že nikoho nezabil. Že nikomu neublížil. Nerozuměla tomu. Byl v Chaosu, neměl by... chtít, aby ostatní krváceli?
Vycenila zuby a temnota okolo jejího těla se zatřepotala a v mazlavých provazcích se vyřítila proti trojici, kde okolo nich udělala neprostupnou tmu. Artume seskočila dolů a přemístila se k dvojici. K pokořenému vlkovi a stále bojující vlčici, kterou cvakla do zátylku zuby potřísněnými vlastní krví.
Věděla, že tmu dlouho neudrží, tak se chtěla alespoň stáhnout než na to dojde. A možná ještě cvaknout i toho, kterého už složila.

× Servi se s cizím vlkem 2/3

Černý vlk s pláštěm byl možná zmatený, ale Artume kus nad jejich hlavami až moc dobře věděla o čem vlčice s tmavým obličejem mluví. I přes všechnu tmu musela zaostřit a... vida. Byla jí podobná. Té vlčici, kterou nechali vykrvácet na hranicích smečky. K sakru. Teď se o to víc nemohla nechat vidět. Už předtím po sobě s otcem nezametli stopy protože očekávali, že je déšť smyje, ale procházka po lese je uschovala příliš dobře. Nebo je možná Ezra zradil.. nad tou myšlenkou se ušklíbla. Nepřekvapilo by ji to.
Upřela oči na zrzavo-hnědého vlka, který se snažil boji zabránit. Tu mladou by měli odstranit... aby neříkala ostatním, že tu Wissfeoha viděla. Dobře. Odstaví ho, možná ho někde odstrčí a... pád mohl být v horách fatální, že? Žaludek se jí nad tou myšlenkou zhoupl, ale jakmile Artume zabila jednou, musela se postarat, aby jí déšť pomohl se smytím zbytků. Potřebovala se zbavit svědků. I tu s oranžovými znaky měli dodělat. Bylo by to milosrdnější.
A tak se rudé oči upnuly na většího vlka, který souboji zabraňoval. Dolehly na něj mrákoty, jeho srdce se prudce rozbušilo a Artume jej pomalu a jistě tlačila do bezvědomí. Omámení, špatná koordinace, pohyby najednou vyžadovaly víc soustředění, vyžadovaly víc... víc...
Artume zvedla tlapu a rozkousala si staré zranění. Brzy zasáhne, nebude se přeci jen dívat ze stran. Jakmile bude hnědavý vlk ležet, přijde si pro vlastní krvavou splátku.

× Servi se s cizím vlkem 1/3

Artume se ušklíbla. Její nálada jakoby se vrátila do normálu, žádné vyjukané pohledy si už Wissfeoh nezasloužil. Wissfeoh se však vydal směrem vpřed a Artume ho tiše sledovala. I s drápky od její krve bude mít problém, hlavně když se teď v tomto slejváku docela rychle z jeho drápů zase dostanou dolů. Zlehka cvakla zuby a pozorovala, jak se černý vlk blíží směrem k příbytku dvojice stínů. Okolo jejích tlapek se mezitím už omotávaly stíny, které se bezmyšlenkovitě snažila setřást, ale nešlo to. Mírně zamračeně se podívala dolů. Tohohle... si předtím nevšimla. Že by nějaká novinka, o které doteď netušila? Možná. Nějaká nová, otravná magie... které se nechtěla věnovat, protože se potřebovala soustředit na svůj element a nic jiného.
Wissfeoh se však mezitím přiblížil a vlčice si začínala obhlížet okolí, načež si vybrala cestičku, na kterou musela povyskočit a pokusila se dvojici obejít, věříc že déšť a tma zamaskují její přítomnost. Přeci jen ona a tma si byli poměrně... blízcí.

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Jeho výraz jí přišel neskutečně vtipný. Podívejme! Mrzout najednou vypadal celá zaražený a překvapený... a taky trochu nesvůj. Její úšklebek vystřídal překvapivě upřímný výraz, který tak trochu mimikoval ten jeho. Taky si přišla poměrně nesvá, když na tohle téma došlo. Vlastně ho ani s nikým jiným nesdílela, tak jak jinak, že?
"Nebyl to plán... ale našla jsem vhodnou možnost něco udělat pro Chaos, tak jsem to udělala. Každý přispíváme jinak... a já si nemůžu dovolit rodiče zklamat."
Pokud však Wissfeoh řekl něco dalšího a nebo se pokoušel tématu držet, Artume jen švihla ocasem a pokračovala. Brzy se před nimi vyjevila mršina, u které přistál dravec. Našpicovala uši, ale stále zůstávala skrytá za kamením, než zvíře po jejím hravém výboji krve v jeho těle, uletělo. Samozřejmě. Nebyl to vlk, nemohl se jim rovnat. Další věc, co uviděla, byl výběžek a dva stíny pod ním. Padala noc a při té se Artume cítila nejsilnější.
"Hm... támhle," podotkla a pak zvedla tlapu a zakousla se do ní, načež trhla zuby, aby maso trochu rozervala. "Potři si je," zvedla ji konečně směrem k Wissfeohovi, zatímco pohledem neopouštěla dvojici stínů, kterou viděla kdesi před sebou... a kterou Wiss brzy napadne.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4