Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Čas mu připadal náhle hrozně pomalý. Jak už tomu tak bývalo, když tě něco bavilo, čas letěl, ale když ne... Rozhodně tím nijak nechtěl urazit Sillarei a její společnost, spíš ho nebavilo sledovat potopu. Na svou otázku dostal potvrzení, byť to tak nějak očekával, když viděl, co všechno dokázala. A zcela to chápal. Jak jinak by se mohla dorozumívat? „Já? No, jde to,“ snažil se působit skromně, ale ve skutečnosti lhal. Magii zatím vůbec neovládal. Sice se svou vrozenou trochu trénoval, ale to bylo tak vše. Byl to poměrně velký nedostatek, který chtěl co nejdřív změnit.¨
Atrox nic neslyšel. Pravděpodobně to byla kombinace toho, že byl zanořený ve vlastních myšlenkách a jeho horšího sluch, no tlumené vytí šlo mimo něj. Proto ho trochu překvapilo, když do něj Sillarei šťouchla a ukázala na Zlatý les. Předpokládal pouze, že už se chtěla vrátit domů. Začala ho pak i tahat za srst. „No jo, no jo, jdeme zpátky,“ hlesl odevzdaně, přestože se mu do lesa vůbec nechtělo. Furt se cítil negativně ohledně celého srazu.

// Zubří pláň

// Zubří pláň

Sillarei s ním naštěstí souhlasila, takže se dvojice celkem bezproblémově přesunula do hor. „Bude lepší se přesunout víc nahoru,“ konstatoval zřejmé. Nebyl to ale chytrý? No už si zvyknul, že u němé vlčice musel trochu víc zkoumat její chování, proto mu neuniklo ani to, jak vlčice skenovala okolí. Byla nervózní? Koukla na něj s otázkou v očích, i když nedokázal přesně rozeznat, o co jí šlo, tušil alespoň, že se něčeho obávala. Takovou emoci bylo těžké skrýt. Nezbývalo mu nic jiného než odhadnout čeho. „Bude to v pořádku, uvidíš. Já, ty, smečka, ostrovy,“ na ničem dalším nezáleželo, ne? Pomalu z něj začínala vyprchávat negativní energie ze srazu a místo toho se snažil nějak utěšit chudinku po jeho boku.
Jakmile byli dostatečně vysoko, Sillarei jim vytvořila úkryt a vysušila kožichy. Atrox musel uznat, že to bylo... Fajn. Určitě ne impozantní ani působivé. Pf! Ne, rozhodně to ale nedosahovalo ani po kotníky bleskům. „Díky. Magie ti jde dobře?“ pokusil se trochu odvést konverzaci na jiné téma, aby vlčici navedl na jiné myšlenky. Ani někomu jako je Atrox nebylo příjemné vidět vystrašeného člena smečky. Sám se příliš nebál. Každý s alespoň půlkou mozku musel vyrazit na vyvýšená místa. A pokud ne, no, to byla jejich chyba. Přežijí jen ti nejchytřejší. Jako byl on sám. Nechal ji, ať se o něj opře, dokonce se k ní i trochu naklonil. Ne tolik, aby spadla, ale dost na to, aby cítila, že na ní přesunul kousíček své váhy.

// Dohra před potopou s útěkem do hor

Sillarei mu naznačila, že je připravená. Nezbývalo tedy nic jiného než vyrazit! Bylo důležité ho chytit dřív, než stihne uletět - byť létat v dešti bylo složité, Atrox věřil, že minimálně na pár metrů by se mu to podařilo. Světlá vlčice působila, že bude rychlejší a hbitější než mohutný vlk. A tak předal hlavní roli právě jí, zatímco on působil spíše jako podpora a pomoc. Na egu mu to však nijak neubralo, lovení nebyla úplně jeho silná stránka.
Jakmile bylo po lovu, věnoval jí pár komplimentů - a to ať už skončil jakkoliv, úspěšně nebo ne. „Měli bychom se přesunout někam výš. Za chvilku tu budeme plavat,“ podotknul pak a kývl směrem k pohoří, které se nacházelo kousek od nich. To vypadalo celkem v pohodě, ne? Zcela upřímně moc jiných možností neměli, tahle část ostrova nebyla dvakrát hornatá. „Pojďme,“ urgoval, aby stihli utéct před deštěm, který v té době neustále sílil.

// Sněžné tesáky

// Zlatý les

Sillarei se nakonec rozhodla vyrazit s ním a aniž by si to příliš uvědomoval, byl za to vlastně rád. Takhle se alespoň mohl zabavit monologem směřovaným na světlou vlčici a nějak se rozptylovat luštěním jejích odpovědí. Mnohem lepší činnost, než se topit v myšlenkách. I když brzo se asi budeme topit i fyzicky, pomyslel si, když se ohlédl za sebe.
V tom ho ale léčitelka šťouchla a tak vrátil pozornost zpátky k jejich momentální cestě. Poukázala na stopy. Chvilku na ně mlčky hleděl, než mu doteklo do mozku, co tím asi navrhovala. „Máš chuť na bažanta?“ zeptal se pobaveně. Ani si nepamatoval, kdy naposledy jedl, takže s tím plánem rozhodně souhlasil. Navíc by se hodilo něco ulovit teď. Kdo ví, jak na tom kořist bude za pár dní. Třeba bude všechna pod vodou.
Pokusil se nasát pachy, no kvůli dešti se mu to příliš nedařilo. Soustředil se tedy především na stopy v bahně. Netrvalo dlouho a dvojice spatřila svou kořist. Atrox se přikrčil k zemi, aby nebyl spatřen i on. Kouknul po Sillarei s otazníčky v očích. Připravená? Pokud ano, pak mohli začít!

// Úkryt

Atrox byl stále ve vlastním světě a ignoroval zbytek smečky - bohužel během toho ignoroval i chudáka Renbli, která si dala tolik práce s tím ho uklidnit. Promiň, sestro, jednou ti za to určitě poděkuje, ale dnes to zkrátka nebude.
Jakmile byl mimo úkryt, začal ho zase iritovat déšť. „Proč musí furt pršet?“ zařval hlasitě k obloze a pak ze sebe vypustil spoušť barvitých nadávek, které v sobě v úkrytu dusil. Ani si neuvědomil, že za ním nakonec vylezla Sillarei a měla tak možnost vše slyšet. Když se mu objevila v zorném poli, trochu se zasekl. „Sorry,“ zamrmlal a odvrátil pohled. Nechtěl vypadat takhle... Negentlemansky, ale musel to ze sebe dostat. „Sillarei, že?“ Atrox se ujistil, že od ostatních slyšel správné jméno. Když už za ním vyšla, tak budiž, nějaký ten čas s ní stráví. Třeba si vyslechne jeho trable. „Nechceš se se mnou jít podívat po okolí? Bylo by fajn mít společnost,“ navrhnul a počkal na nějakou formu odpovědi. Ať už chtěla jít s ním nebo ne, on měl v plánu ze smečky na chvilku zkrátka zmizet.

// Zubří pláň

Rhaaxin a Naxin? kinda
Nechal Rhaaxina věřit tomu, že se ke svému přířodnímu kožichu vrátil z vlastní vůle. Zněl z toho celkem nadšeně a nehodlal mu tuhle radost brát, i když sám v duchu proklínal Wua za jeho ne-tak-úplně permanentní barvu. Dokonce by se zapřísáhnul, že od něj už nich nekoupí, ale... Nikdo jiný tu neprodával, takže nemohl. Pche. Ah, všimnul si Rhaaxova pohledu, když se do jejich konverzace zapojil Naxin. Vypadal úplně jinak.

Sraz
Jenže pak se to celé nějak zvrtlo, bleskáč začal jiskřit a vlci začali jeho názory vytlačovat z konverzace. Jaký to mělo smysl, řešit to v soukromí po sraze? Ten blbec dělal blbiny teď. Proč on se mohl před všema předvést, ale ne dostat za to náležité okřiknutí? Jako kdyby to nestačilo, tak k tomu začal i Aetas metat jeho názory pod koberec - ty, co tvrdil, že si bere k srdci - a radši se rychle přesunul k jinému tématu. Bylo mu z toho všeho špatně. Takovou nechuť k této smečce snad ještě necítil. Kdyby tu nebyla jeho rodina, na všechny by se tady z vysoka vy...

Renbli
Jediný se špetkou rozumu tu byla jeho sestra, která mu na nose vykouzlila bludičku. Atroxův vztek to na chvilku opravdu vystřídalo překvapením, byť ne na dlouho. Ale stačilo to na to, aby se alespoň trochu srovnal. Na její poznámku o jiskření jen nespokojeně zabručel a trochu přesunul svou váhu na ní. Ale opravdu jen trochu, nechtěl ubohou vlčici zavalit. Bez Renbli by to nejspíš dopadlo mnohem hůř. Nadále však všechny vraždil pohledem. Už ani nevnímal, o čem mluvili. Všechno mu to přišlo směšný.

Rhaaxin
Až na bratra zareagoval. „Fajn,“ odpověděl mu, stále naštvaný. I na Rhaaxina, však byl jeden z těch, co odsunul konverzaci "na později v soukromí" a blablabla! Alespoň konečně přestával jiskřit.

Sillarei
Pohled mu skočil k němé vlčici, která si tam hrála s kotlíkem. Možná by měl trávit víc času s ní. Ta mu alespoň neřekne, že má něco důležitého řešit později. Ta mu totiž neřekne vůbec nic, heh. Došel tedy o něco blíž a nakouknul na její práci. Pak si bez jakéhokoliv slova jednu porci přivlastnil a vypil. Po tom, co ho venku déšť promočil, to celkem bodlo. Kývl na ní na znak vděku a otočil se na cestu pryč. Věnoval jí ještě jeden zdlouhavý pohled, kdy přemýšlel, zda vlčici opravdu pozvat ven, ale nakonec se rozhodl to nedělat. Pokud bude chtít, třeba půjde.

// Zlatý les

// Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

Naxin
Upřímně svého bratra tak dlouho neviděl, necítil, ani neslyšel, že si ho v tom množství vlků zkrátka nevšimnul. Až když se nějak ozval, tak na něj nevěřícně zamrkal. „Na-Naxine?“ zamrmlal. „Bratře! Kde ses tu vzal?! Co se stalo s tvým kožichem?“ vychrlil na něj dotazy. Byť nikdy přímo nevyslovil, že mu chyběl, šlo to poznat. Alespoň špetka nadšení v celé téhle prekérní srazové situaci, byť netrvala příliš dlouho.

Všichni
Zamračil se. Zatímco Alyanna si vedla se svým proslovem dobře, to, co řekl Aetas, ho vůbec nepotěšilo. Sice už se svou výbušností a problémy s autoritou dokázal částečně pracovat, někdy to na něj bylo stále ještě moc. Byl příliš zaslepený svým hněvem, aby vnímal, co říkali ostatní. „Neměl bys snad vyslechnout nejistoty členů smečky a reálně je zvážit, než je odbýt s tím, že rozhodnutí už nezměníš?“ Atrox se zeptal s jasnou nespokojeností. Zlatý vlk byl pokrytec. Na Aetově místě by jednal úplně stejně. Ale on byl polobůh a v jeho očích mu to dávalo jakési oprávnění k takovému jednání. Co byl Aetas? „To nemyslím zle vůči tobě, Aly,“ dodal pak ještě, aby si jeho kamarádka náhodou nedomyslela, že by se snad hněval na ní. Její postup na alfu a chování Aetase bral jako dvě rozdílné věci.

Barnatt, Taylor
Už tak neměl nejlepší náladu. Do toho všeho se ta levná náhrada jejich otce zvedla a otřela o Barnatt. A zmínila jejich otce. Jeho srst nepěkně zajiskřila - sic magii blesků nedokázal ovládat jako Rhaaxin, ale v důsledku emocí mírně zesílila. Nebylo to nic, co by ovšem mohl reálně použít. „Jak se opovažuješ vůbec vyslovit jeho jméno!“ zvedl se a vyštěkl na něj, dech zrychlený.

// Úkryt

Barnatt, Renbli
Černá vlčice si ho konečně všimla. Věnoval jí pohled správně uraženého dítěte. Vypadal... jinak? Zmateně pohlédl na své vlastní tlapy. „HA?!“ vyšlo z něj překvapeně. Ten šmejd! Ten podvodník! v hlavě se mu spustila řada nadávek. Ta změna kožichu zřejmě nebyla tak permanentní, jak mu byla prodána. „Jo, chtěl jsem ho zpátky. Totálně plánovaně, víš co,“ prohodil pak k Barnatt, jakýkoliv předchozí vztek ztracen v jeho snaze zamaskovat své překvapení ze starého kožichu. Trapas. Nebyl zcela přesvědčen, že si ho opravdu nevšimla, ale chovala se stále stejně rodičovsky - včetně všech těch keců, co rodiče mívají - a tak se na ni jen usmál. Někdy může povyprávět o svých zážitcích, ale teď se to úplně nehodilo.
„Renbli?“ zopakoval po své adoptivní matce nevěřícně. Tentokrát ji vůbec nepoznával on. Kdy stihla tak vyrůst? Kdy se tak... Změnila? „Co to máš s ocasem?“ zeptal se a pobaveně si prohlédl ho. Prachovka? „Tím chceš uklízet v úkrytu?“ poškádlil sestru.

Aileen
Aileen si také myslela, že popis vlků zněl až nepříjemně povědomě. Pokud je opravdu pronásledovali a on si toho nevšiml... Nebylo to možné! Odmítal věřit, že zrovna on by si nevšiml pronásledovatelů. Museli to vzít jinudy. „Souhlas,“ kývnul hlavou na její poznámku o špatném znamení. Pokud by se opravdu jednalo o Chaosany a ne jen náhodné tuláky... I kdyby to byli tuláci, někdo kdo šikanuje ostatní a pak narušuje hranice smečky beztak jednou skončí v Chaosu, pomyslel si a povzdechl si.

Rhaaxin
Protože šel až za Rhaaxinem, byl jedním z těch, co dostali spršku. „Opravdu velmi přínosný. Ani nemůžu vyjádřit, jak vděčný jsem,“ pokračoval v ironickém popichování. Jakmile se ocitli v úkrytu, ujistil se, že stál poblíž bratra a pak se oklepal. Jen si taky užij spršku, Rhaaxi! „Jo, uh, chybělo mi to,“ pohodově zalhal s úsměvem. Jen ať si všichni myslí, že to bylo jeho rozhodnutí. Nemohl si poničit pověst tím, že se nechal ošidit. „Ale co myslíš tím, že alespoň já se vrátil ke kořenům?“ zeptal se zmateně. Netušil, že Naxin byl poblíž.

Reakce Alyanna
Novinka ohledně Alyanny postavení v něm vyvolala smíšené pocity, ale přesto vlčici věnoval úsměv na podporu. Na jednu stranu měl radost pro svou kamarádku, na druhou stranu to rozhodnutí vyvolalo tolik otázek. Nejprve mrknul na Aileen, zda se k tomu nějak nevyjádří - přeci jen ji Aetas tak nějak zazdil, chudáka. Pak svůj pohled přesunul na Barnatt. Proč ne ona? Jen kvůli tomu, že nebyla jeho pokrevní rodinou? Roli ve vedení smečky už měla dlouho, zasloužila by si to. Z Alyanny a Aileen pak mohl udělat bety, pokud tak nutně chtěl, aby v tom nějak figurovala rodina. Dávalo mu to mnohem větší smysl. V roli vůdce by přeci měl být někdo díky tomu, že se na to hodí, ne díky tomu, že se správně narodil. Alyanna by pak smečku mohla převzít, až by se to všechno naučila skrz její práci jako beta... Na rozdíl od Renbli svou nejistotu ovšem nehodlal filtrovat veřejně. Nechtěl Alyannu zranit.

Všichni, kdo ho pozdravili
Pakliže mu byl věnován pozdrav, ať už slovný, přikývnutí hlavy, úsměv, nebo snad něco zcela jiného, opětoval ho. Sám však vlky, se kterými si nebyl blízký, jako první nezdravil. Pche, proč by měl zrovna on někoho pozdravit? Čím si to ten druhý zasloužil?

Aileen
Upomenutí, aby se nešklebil, ho zarazilo. Vůbec si neuvědomil, jak moc se mračil. Nemohl si však pomoci. Mračení přece bylo lepší než nějaký nával agresivity, ne? A nějak ty emoce vypustit musel, nedokázal je udržet uvnitř sebe! „Máš pravdu,“ uznal nakonec s menším povzdechnutím. „Jasně, že jo,“ přitakal pak, byť se mu nelíbilo, že byl pouze jedním z těch, kteří šli pomoct. Z nějakého důvodu to chtěl všechno vzít na sebe a udělat to sám. Práce ostatních přeci nebude tak skvělá jak ta od něj!

Rhaaxin, Aileen
Návrat jeho bratra ho potěšil a alespoň částečně odehnal ošklivé myšlenky na modrého darebáka. Co už ho tolik nepotěšilo byl popis cizinců na hranicích. Naklonil se k Aileen, aby ho zbytečně neslyšel nikdo jiný. Nechtěl vyvolávat paniku. „Aileen,“ špitl k ní s vážným tónem, „nezněl ten popis jako ti vlci, které jsme viděli na mostě?“ Atrox se opět mračil. Pronásledovali je? Třeba si to pamatoval blbě. Dokud si to ale neověřil se svou společnicí, nechtěl zbytečně dělat vlny.
To už Aetas zavelel, aby se všichni přesunuli do úkrytu. „Asi mu tvůj štít není dost dobrý,“ zavtipkoval a drcnul do Rhaaxina. Bylo zřejmé, že to myslel pouze jako sourozenecké popichování, ne opravdovou urážku. Poté se zvednul z promočené země a zamířil za alfou.

// Úkryt

Aileen
Zmínka podivínů u smečkových hranic ho moc netěšila ani předtím, ale když zjistil, že ani neměli zájem přidat se do smečky, zamračil se ještě víc. „Možná bys to měla taky zmínit. Ať si všichni dávají víc pozor na hranice, ať nejsou zastaralé, hlavně hraničáři,“ navrhnul a následoval Aileen pohled až k ostatním vlkům. Kdy se jich tu tolik vzalo? Sjednávalo se snad nějaké hromadné setkání, o kterém nevěděli, protože cestovali? Bylo tu i pár tváří, které nepoznával, ale vzhledem ke klidnosti všech v okolí nepředpokládal, že by to byli vetřelci.
Vrátil svou pozornost zpátky Aileen, která se mezitím rozmluvila o všem, co by v úkrytu chtěla udělat. „To zní jako hodně práce. Zvládneš to? Budeš muset využít hodně energie na magii...,“ zeptal se překvapeně, když zmínila rozšiřování a propojování. Znělo to spíš jako práce pro celou skupinku vlků než pro jednu vlčici. Škoda, že neuměl ovládat zemi. „To je od tebe milé,“ usmál se na ni a hrdě vypjal hruď. Táta si to zasloužil. Byl úžasný. Celá smečka by na něj měla být hrdá! Jaktože pro něj ještě nic nezhotovili? To byla chyba. „Já jsem silný,“ ohradil se. Nějak se mu nelíbila představa, že chtěla jít hledat jiné silné vlky.

Sillarei
Rostoucí skupinka vlků se brzy rozšířila i o světlou vlčici, se kterou předtím trávil čas u zátoky. „Zdravím,“ pozdravil ji, když mu věnovala úsměv. Stále měl menší podezření, že ho tehdy nějak začarovala, ale nehodlal dělat vlny. Nevypadal by úplně nejlíp, kdyby začal osočovat dceru alfy z něčeho nejistého. A to si nemohl dovolit! Zničilo by mu to image a přes to by se jeho ego nepřeneslo.

Barnatt, Taylor
Svůj zrak přesunul k úkrytu, ze kterého zrovna vylezla Barnatt s... Tátou? Při pohledu na modrou srst nevěřícně zamrkal, ale jeho nadšení odešlo stejně rychle jako přišlo. Ne, táta to nebyl. Byla to jenom nějaká lidl verze jejich táty, která mu nedosahovala ani k tlapkám. Věnoval mu nepřívětivý pohled. Jak si může dovolit ho takhle bezostyšně kopírovat? Jak to můžeš dovolit ty? zeptal se Barnatt v myšlenkách, no neočekával žádnou odpověď. Třešničkou na dortu bylo, když kolem nich Barnatt prošla a pozdravila obě vlčice poblíž, no jeho ne. Teď když si našla náhradu za tátu (ano, Atrox dělal ukvapené závěry), tak už v jejím světě neexistovali? Z návalu emocí mu párkrát zajiskřilo v kožichu. „Ahoj,“ prohlásil rázně jejím směrem. Neochotně jí dával šanci se ještě opravit, přestože si přisedla k někomu jinému.

// Zlatý les

Atroxe překvapilo, že se u hranic smečky nedávno toulali cizinci. Proč o tom nevěděl? Neměl být náhodou hlídačem smečky, který takovým věcem zabrání? Nespokojeně se zamračil. „Aha. A kdo je s tím nakonec obeznámil? Přidat se nechtěli?“ Atrox ovšem nehodlal filtrovat tyhle negativní pocity na Aileen, a tak se jen zeptal na to, co ho zajímalo.
To už se ale dvojice přesunula poměrně hluboko na území smečky a vlčice měla plány. „Ale prosimtebe, nemáš zač,“ mávnul packou, jak kdyby to nic nebylo. Však se jenom prošli - a narazili na obchodníka. „Někdy můžeme na nějakou procházku vyrazit zase,“ navrhnul pak a mrknul na ní. Nechtěl jí však příliš dlouho zdržovat. „Tak se můžeš jít vrhnout na ty změny v úkrytu,“ pověděl a hlavou kývnul směrem, kde se úkrytu nacházel. Něco mu ale nedalo a musel se ještě na něco zeptat. Chtěl snad, aby s ním strávila trochu déle? „Jaké změny plánuješ?“ vyhrknul.

// Sněžné tesáky

Aileen si opět hájila svojí pravdu a Atrox si jen nenápadně povzdechl. Věřil sobě a svému instinktu víc než tomu, co mu vlčice tvrdila. „Když myslíš,“ odpověděl pouze s pomyslným pokrčením ramen. Musel se pochválit - neudělal z toho hádku! Možná se s tím kontrolováním své výbušnosti přeci jen někam posouval. A nebo to bylo tím, že se jednalo o vlčici, ke kterým byl vždy milejší? Kdo ví.
„Máš pravdu, můžeme zkontrolovat hranice a trochu je obnovit, když budou slabé. Pak se nikdo nebude moct vymlouvat, že si jich nevšiml,“ přitakal. Dvojice se skrz les přesunula až k hranicím Zlaté smečky, kde se Atrox zastavil a nasál okolní pachy. Zatím to nevypadalo, že by se tu odehrávalo něco nekalého. „Tak jdeme na to,“ usmál se na Aileen a otřel se o nejbližší strom. Poté se vydal podél pomyslné hranice smečky a zanechával svůj pach všude, kde mohl. Kořeny, kmeny, kameny. Opravdu cokoliv, co se zrovna naskytlo. V částech, kde mu stopa přišla až příliš slabá, dokonce i zvednul nohu. Tím se ujistil, že vyznačená hranice zesilní. Bylo mu úplně jedno, že ho během toho Aileen viděla - však to byla běžná součást smečkového života. Část lesa, která sousedila s mořem, dle něj nepotřebovala projít, takže celá obnova hranic netrvala příliš dlouho. Jakmile byl spokojený s jejich prací, překročil hranice na území.

// Zlatá smečka

// Nejvyšší hora

Zmínka bratra v něm vyvolala nějaký nepopsatelný pocit. Jako kdyby ho to píchlo. Ale proč? Atrox to rychle odepsal jako pouhý stesk, protože bratra tak dlouho neviděl. Jo. To určitě muselo být ono! „Podceňuješ se,“ zavrtěl nespokojeně hlavou. Dělala to neustále a přestože to občas přišlo Atroxovi úsměvné, v takových momentech jako nyní ho to spíš štvalo. Neviděla svůj vlastní úspěch a připisovala ho na konto někoho jiného. Situace se ale rychle obrátila - Aileen se naopak nelíbilo, že se nazval ochrankou. Zlatý vlk byl v tomhle trochu trouba a vůbec nedokázal pochopit, co tím myslela. Kdo vznešenější? Neměla princezna vždy nějakou ochranku, nějakého rytíře? Nebo snad myslela příšeru, která princeznu chránila? Netušil.
Upřímně nezněla vůbec přesvědčivě. Minimálně v uších Atroxe to znělo, že sama sobě nalhávala, jak se jí ve Zlatém lese líbilo nejvíc. Dusí v sobě duši průzkumníka, pomyslel si, no neřekl to nahlas. Vlastně na to nic neřekl, jen přikývl. Nehodlal ji přemlouvat a věřil, že pokud měl pravdu, pak se k tomu zjištění sama časem dostane. A pak? Pak jí bude moct říct, že to věděl už od začátku. Ha.
Její návrh vlka mírně rozhodil. Cvičit magie spolu? Neovládal blesky ještě natolik, aby si byl jistý, že Aileen náhodou neublíží. To by ale nikdy nepřiznal nahlas, takže si musel najít nějakou jinou výmluvu. „To, uh, já... Nemáme stejnou magii, nevím, zda bychom si pomohli,“ nic lepšího vymyslet nedokázal, „ale klidně se někdy přijdu koukat, jak svou magii procvičuješ.“

// Zlatý les

// Nerovy vodopády

Souhlasně přikývl. „Rozhodně bychom měli zmínit, že došlo ke krveprolití. Jen na nikoho neukazovat drápem, když nevíme, mezi kým se to odehrálo,“ přitakal - rád smečku informoval o důležitých věcech, ale zároveň nechtěl šířit falešné informace. Sám se při průchodu územím rozhlížel, zda náhodou neuvidí nějakou indícii, která by naznačovala, kdo se tam porval. Přeci jen měl opravdu bystrý zrak! Ale marně, nic nenašel.
Když samu sebe nazvala princeznou, musel se nad tím pousmát. „Nebojte, Její Veličenstvo, ochranku budete mít vždy s sebou,“ zavtipkoval a šibalsky mrknul na vlčici. Pak ale došli ke katakombám a Atrox po ní hodil zkoumavý pohled. Trochu se obával, že se místa bude příliš bát a odmítne skrz chodby projít. Aileen ho však překvapila a bez nějakého přemlouvání vkročila dovnitř. Ah, jak rychle rostou!
Upřímně si nepamatoval dobu, kdy ještě nosila růžový šátek. Muselo to být už pár podzimů. To tak dlouho nikam nevylezla? pomyslel si s kapkou lítostí. „Podle mě to není pravda. Kdyby ses neuměla dobře bránit, tak by ses nevrátila pouze s jizvou,“ odvětil přesvědčeně. Kdyby se neuměla bránit, nevrátila by se vůbec. Tečka.
Pak v živém přenosu mohl vidět vnitřní boj vlčice, kdy si nechtěla přiznat, že se jí procházka líbí. „To je celkem smutný důvod, ne? Projít všechno, abys tam už nemusela. Nebylo by lepší chtít projít všechno, abys toho co nejvíc viděla a naučila se?“ optal se pobaveně. Její odůvodnění procházek znělo tak moc jako Aileen - alespoň z toho, co mu zatím odhalila. „Ale zeslábnutí magie znám. Je to otravné,“ povzdechl si. Sám to zažil a vůbec se mu to nelíbilo. Proč stačila chvilka netrénování a hned byl tam, kde kdysi začínal? „To jsem rád, že jsi ráda,“ usmál se na ní a nadšeně švihnul ocasem. I on si cestu užíval, hlavně to popichování.

// Sněžné tesáky

// Luka

Zavětřil. Aileen měla pravdu, byl tam podivný smrad a mnoho pachů. Nedokázal však odhadnout, co se tam odehrálo. Prošlo jen velké množství vlků zcela náhodně? Byla tam nějaká rvačka? Mezi tuláky? Mezi členy smeček? Byl tam Chaos? Možností bylo příliš, a tak se nehodlal na žádnou z nich příliš upínat. „Měli bychom rychle odejít,“ to bylo jediné, čím si byl jistý. Co kdyby se vrátili? Co když je následovala skupina z mostu? Z myšlenek ho vytrhla její otázka. „Nejsem si tím jistý. Většinu podobné šikany ovšem dělá Chaos,“ odpověděl a zamračil se. Však to sama musela tušit.
„Samozřejmě, že by mi to vadilo!“ ohradil se hlasitě a věnoval jí nevěřícný pohled. „Jak tě mohlo vůbec napadnout, že by mi to bylo jedno? Ale jak sama říkáš, jsi teď silnější než předtím. Teď už se ti nic nestane, protože se dokážeš ubránit,“ zavrtěl hlavou. Trochu sebevědomí, holka! S menším úsměvem na ni zase kouknul. „Takže se ti ta procházka přeci jen líbí, ha,“ šibalsky se usmál a něžně do ní šťouchnul.

// Nejvyšší hora