Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V6

I letmý dotek by na něm nejspíše zanechal stopu. Proto když k němu jeho společník natáhl tlapku a dotkl se jeho ramene, viditelně znervózněl. Ocas mu začal kmitat ještě rychleji než předtím, opět si olízl čumák a oči se mu tak nějak roztěkaly, nevěděl, kam se vlastně dívat, aby svou nervozitu ještě nezhoršil. Naštěstí jeho mysl dokázal Flidais alespoň částečně zaměstnat jejich konverzací, a tak neměl úplný zkrat. Zamyšleně svraštil obočí. Musí znát detaily o tom druhém? Nezná snad detaily sám o sobě? Teď už se však Atrox trochu bál se na něco takového zeptat - co kdyby ho to opět rozesmutnilo? To přeci nemohl dopustit! Podle mě by tvé jméno mělo poukazovat na tvou jedinečnost. Něco, co jen tak někdo nemá! Třeba tvé ucho nebo ten úchvatný znak na obličeji, odpověděl a čumákem na ně ukázal. Nejraději by mu po nich čumákem přejel, ale to si přeci zatím nemohl dovolit. I když tak hrozně chtěl! Se mnou to bylo speciální? zeptal se stydlivě.
Rychle začal vrtět hlavou. Když dostal od svého společníka takovou reakci, vlastně z něj ten stud skoro odpadl a tak začal podávat komplimenty mnohem sebevědoměji. Takhle tě musí vidět všichni. Já jsem určitě jen jeden z mnoha! Jen ti to ostatní nedokážou říct, a proto je Atrox lepší než ostatní a měl by si vybrat právě jeho - doufal, že tohle si Flidais pomyslel.

V5

Když mu bylo řečeno, že své jméno nezná, překvapeně zamrkal. Vážně? zeptal se - na jeho hlase šlo slyšet, že ho tato informace trochu rozesmutnila. Cítil se smutně pro Flidaise. Neměl nikoho, kdo by ho pojmenoval? Pak se mu však rozzářila tvář a vlk si mohl domyslet žárovku, která se mu zrovna rozsvítila nad hlavou. Když ho neznáš, tak se můžeš pojmenovat sám! Už oba víme, že ti to jde, takže by to nebylo na škodu. Co říkáš? zeptal se nadšeně. Byl tak chytrý a nápomocný. To se mu určitě musí líbit, pomyslel si hrdě.
Pak si ovšem všiml stažených uší. Ale ne. Urazil ho snad nějak? Srdce se mu rozbušilo ještě rychleji. To samozřejmě nechtěl! Nechtěl, aby se jeho společník cítil negativně, a už vůbec nechtěl být důvodem, proč by se tak cítil. Pak se ovšem zeptal, jestli si z něj utahuje. Zapříčinila jeho stav tahle myšlenka? Vůbec, rychle zavrtěl hlavou, aby mu dokázal, že si srandu nedělá. Já vím, že já jsem já a jsem... No, skvělý. Ale ty se mi fakt... Fakt... Fakt se mi líbíš. A protože se líbíš někomu tak skvělému jako jsem já, musí to znamenat, že jsi taky skvělý, takže bys o tom neměl vůbec pochybovat! prohlásil sebevědomě, přestože se hrozně styděl. Přeci jen zrovna přiznal, že se mu Flidais líbí. Kdyby to šlo, červenal by se až na zadku.

V4

S menším úsměvem sledoval svého roztomilého společníka. Byl rád, že se nad jeho otázkou opravdu zamyslel. Vypadalo to, že se opravdu chce podílet na jejich konverzaci a neplácal první slova, která ho zrovna napadla! A to určitě muselo znamenat, že ho povídání s Atroxem bavilo, no ne?
Místo odpovědi se mu však dostalo jiné otázky. I on se nad tím musel na chvilku zamyslet. Podle mě nepřevažuje ani jedno, když se bavíme o magii samotné. Jen jedno z toho bude vždy převažovat podle toho, který vlk jí ovládá. Chápeš ne, když je někdo pěkný zmetek, tak pak budou převažovat zápory, protože s ní bude dělat neplechu, odpověděl mu. Ach, ale když mu nedal žádnou jasnou odpověď, tak vlastně nezjistil, jestli by se magii měl snažit získat nebo ne! A pro velké zklamání nezjistil ani jeho jméno. K tomu se však rozhodl čelit tváří v tvář. Tak já to zhodnotím. Jen potřebuji vědět, jak se jmenuješ, pověděl mu a zvědavě našpicoval uši. Nechtěl, aby mu jeho jméno ušlo. Pohled mu na sekundu sjel k ocasu Flidaise, který se začal zběsile pohybovat. Jeho vlastní ocas se pak také rozpohyboval, protože se mu líbilo, když svého společníka takhle viděl.
Nenene, to neříkej! Tvoje oči jsou mnohem hezčí než ty moje, zavrtěl hlavou. Slyšet Atroxe říct o někom jiném, že má něco lepšího než on... To se opravdu moc často nestávalo. Září jako emeraldy!

V3

Nadšeně zašvihal ocasem. Jeho společník to konečně začínal chápat! A navíc se tak roztomile usmál. Přesně tak. Oheň zatím neovládám, ale, um... Máš rád magii ohně? zeptal se. Doufal, že to znělo jako náhodná otázka, ale snažil se to vyzjistit hlavně kvůli tomu, aby ji mohl kdyžtak získat. Pokud by měl rád oheň a Atrox měl magii ohně, určitě by to přeci znamenalo, že by pak měl rád i Atroxe! Než se stihl zamyslet nad tím, proč vlastně chce, aby ho měl jeho společník rád, dostal nové jméno. Překvapeně na něj zamrkal. Jiskra bouře, zopakoval po něm zamyšleně. Za normálních okolností by z toho zřejmě nebyl tak nadšený, ale teď pociťoval takový zvláštní hřejivý pocit u srdce. Mohlo to být jméno, které pro něj bude používat jen on. A nebo by se tak mohl začít představovat všem a ukázat mu tak, jak moc si váží toho, že ho pojmenoval. To se mi líbí mnohem víc než Atrox. Máš opravdu skvělý smysl pro jména! pochválil jej s úsměvem. Pak si uvědomil, že ale netušil, jak se jeho společník jmenoval. To znamená, že určitě máš nějaké pěkné jméno i ty, nemám pravdu? dodal tedy a doufal, že to Flidaise přiměje se představit. I ty oči máš pěkný, vyklouzlo z něj, když se na něj opět zahleděl. Počkat. Řekl to právě nahlas? Polilo ho horko. Netušil, jak na tohle bude reagovat. Nevěděl ani, co dodat, aby to vyznělo méně divně. Nervózně se zasmál.

V2

Upřímně momentálně nemohl přemýšlet nad ničím jiným než nad hnědým vlkem, který tu s ním byl. Ta mrtvola v jezeře? Dávno zapomenutá. Proč že to s ním chtěl do jezera? Na romantické plavání v pozdních večerních hodinách? To zní mnohem pravděpodobněji! Počkat, co? lehce zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval a přestal fantazírovat nad nepravděpodobnými událostmi. Náhle se jeho společník natáhl ještě blíž. Atrox už nedokázal udržet oční kontakt a začal nervózně pokukovat po všem možném. Haha! Ten strom v dálce? Hrozně zajímavý! No... Neměnil jsem si barvu očí. Narodil jsem se s ní, odpověděl mu na první část otázky. Někdy zapomínal, že takovou magii vlci běžně neviděli. Oheň? Vůbec ne. Ovládám blesky, přiznal následně a nervózně si olízl čumák. Když si však koutkem oka všiml, že se jeho společník zahleděl jinam, pocítil menší zklamání. Přestože jej to znervozňovalo, chtěl, aby se na něj koukal. Ukážeš mi ještě jednou oči? vyhrknul, aniž by si to stihl pořádně rozmyslet. Eh, však on na něco přijde, pokud bude jeho společník vyzvídat, proč je chce vidět.

V1

Souhlasně přikývl, když mu vlk řekl o propojení barvy očí a magie. Co ovšem Atrox nechápal bylo, proč se na to ptal teď. Neviděl nikdy odraz svých očí? Nenapadlo ho se zeptat někoho když byl ještě malý? Proto předpokládal, že si je musel nechat změnit, nenapadala ho žádná jiná možnost - kromě toho, že by ten vlk byl naprostý ťulpas, ale chtěl věřit tomu, že jeho společník nepostrádal potřebnou inteligenci k životu na ostrovech. Ostatně se jinak nechoval vůbec hloupě.
Světlý vlk se nadechl, připraven zareagovat, když se náhle rozkašlal. Co se mu to jen dostalo do čumáku? Cítil se teď trochu... Zvláštně. Vlastně trochu líp, to zakašlání mu muselo udělat dobře! Moje? zopakoval a až teď si všiml, že se k němu jeho společník naklonil. V Atroxovi to vyvolalo velmi nepřirozenou reakci - malinko se odtáhl, jak kdyby se styděl. A kdyby neměl všechnu tu srst, možná by bylo vidět i začervenání se. Fuh, nemá být zima? Proč mi je takové horko, pomyslel si a uhnul pohledem, aby zjistil, jestli v okolí není něco, co to mohlo způsobit. Jo, určitě to bylo kvůli tomu. Rozhodně to nebylo tím, že by se jinak ztratil v zelených očích svého společníka, nu-uh. Moje jsou přirozené, takhle jsem se narodil, dodal pak ještě, když vrátil pohled na Flidaise. Sakra. Proč ho najednou viděl v tak jiném světle?

Nad jeho návrhem hrdě vypjal hruď. Jeho mozek úspěšně ignoroval tón, kterým to bylo řečeno a domyslel si, že se ho na to ptá, protože vidí jeho úžasnost. To jsem měl taky v plánu. Jen mě zajímalo, jestli mi nechceš pomoct, odpověděl a přesunul se blíž k jezeru, ale než do něj stihl skočit, promluvil na něj cizinec. Otočil se tedy zpátky k němu. Samozřejmě, že zvládnu! odpověděl sebevědomě. Kdyby byl Atrox člověkem, už by neznámému v tento moment ukazoval jak velké má bicáky a přemlouval ho, ať si na ně šáhne. Žlutý se naštěstí narodil jako vlk, takže jediné, co mohl udělat, bylo narovnat se a ukázat svou mohutnost a svaly, které měl pod srstí - nutno podotknout, že ačkoli si Atrox myslel něco jiného, moc velké nebyly. Když se jej zeptal na barvu očí, naklonil se trochu blíž k němu, aby si je mohl pořádně prohlédnout. Zelenou. Proč? Přemluvil tě nějaký vlk, abys mu dal drahokamy a on ti za to změní barvu očí a teď čekáš, jestli už se to stalo? zeptal se zvědavě.

To, že vlka svým příchodem vyděsil, ho jen ujistilo v přesvědčení, že on pachatelem nebyl. Který vrah by se lekl nově příchozího? Správný vrah by ho měl slyšet už dávno před tím než na něj promluvil. Atroxe však zajímalo, co se neznámému ve chvilce ticha asi tak honilo hlavou. Pak ovšem konečně pozdravil a rozmluvil se. Bohužel ani on nevěděl, co se ve zdejším okolí stalo. Zklamaně si povzdechl. Jo, asi bych se nedoporučoval napít, když v něm plave, no, tohle, potvrdil a znechuceně nakrčil nos. Pak se znovu zadíval na mrtvolu, aby zjistil, jestli to náhodou není někdo, koho zná, ale nikdo se mu nevybavoval. Buď. A nebo tu od té doby ještě nikdo nebyl, odpověděl a pak se šibalsky usmál. Podíval se na mrtvolu, pak na vlka, pak opět na mrtvolu a zase na vlka. A co tebe? Nezajímá tě dost na to, abys ho vytáhnul? Nebo si chceš zahrát na detektiva? samozřejmě tam byla ještě třetí možnost - vytáhnout ho a nic nedělat, ale to bylo příliš nudné na to, aby mu to nabídl. Atrox sám věděl, že vlka nemůže jen tak nechat plavat. Byl přece lepší než ostatní!

//Zlatý les

Brzy se dostal na louku. Jeho pohled se ihned zastavil na vlčím těle, které bylo u jezera. Vydal se tedy k němu. Zdravím, slušně pozdravil, když se k neznámému přiblížil. Už se chystal pokračovat a optat se, zdali netušil, co se ve zdejším okolí stalo a proč tu bylo tolik zdechlin. Jeho pohled však automaticky sklouzl tam, kam se díval neznámý, tedy na jezero a... Vlčí tělo, které v něm plavalo. Cítil, jak se mu na krku lehce zježila srst. Měl by se mu snažit pomoct? Nejspíš bylo pozdě, když se o to nesnažil ani neznámý. Nebo byl snad on tím vrahem? Na chvilku odvrátil zrak, no pak se zase otočil na ubohého neznámého. Změřil si ho pohledem a došel k rychlému závěru, že to nejspíš nebylo jeho dílo. Šíleně vlka podceňoval. Jeho výraz opět změkl a postoj viditelně uvolnil. Stále však zůstával mírně ve střehu, kdyby se škůdce přeci jen nacházel poblíž. Náhodou nevíš, co se tady stalo? zeptal se konečně, no tentokrát svou otázku směřoval jak na zdechliny ostatních zvířat, tak na vlčí tělo v jezeře.

//Zlatá smečka

Cesta do Zlatého lesa neskončila tak, jak očekával. Nenašel ani parťáka, ale ani žádnou hrozbu, takže opět neměl co dělat. Nemohl se vrátit s žádnou důležitou zprávou a neměl si s kým povídat. Jediné, co po cestě nacházel, byla mrtvá zvířata. Nad jejich pachem ohrnoval nos, ale nehodlal se jich zbavit. Odmítal se jich dotýkat - ještě by z nich něco chytil. A magie? Neměl žádnou, kterou by uměl ovládat dostatečně dobře, aby se jich zbavil a neublížil tím nikomu jinému. Ještě by to mohlo dopadnout jako tehdy... Zavrtěl hlavou. Neměl by na to myslet. Ale bylo vskutku divné, že jich tu bylo tolik. Prohnalo se zdejším územím něco nebezpečného? Třeba něco nebo někdo, kdo toho bude vědět víc, bude na té louce vedle lesa, napadlo ho pak. Nezbývalo nic jiného než se jít podívat.

//Zlaťák

Pomalým krokem se procházel po území smečky. Doufal, že na někoho narazí, ale místní společnost se mu zdánlivě vyhýbala, neboť po cestě nikoho nepotkal. Nejblíže k nějaké interakci měl, když v dálce slyšel hlasy, ale bylo jich několik a Atrox se na nějakou větší společnost necítil. Aby pouze bezmyšlenkovitě nechodil tam a zpátky, vydal se na hranice, aby se ujistil, že neucítí žádnou hrozbu, která by v blízké době vkročila na území. Totálně plním svou funkci, pomyslel si a přikývl, aby potvrdil své myšlenky. Jenže území nebylo nekonečné a nevšedně zbarvený vlk tak brzy neměl co dělat. Když se nenašel nikdo tady, možná v druhé části lesa..., pomyslel si a zahleděl se mezi stromy. Tam, kde už nebyla cítit smečka. Možná tam by mohl najít nějakého společníka. Nebo nějakou hrozbu, na kterou by mohl hrdě varovat smečku. S tím se tedy vydal do Zlatého lesa.

//Zlatý les

S velkým zívnutím se probudil. Jak dlouho spal? Rozhlédl se kolem sebe - nikdo v blízké vzdálenosti nebyl, jen Atrox schoulený u kořenů jednoho ze stromů. Nemohl se tedy nikoho zeptat. Chvilku mu trvalo než se zcela probral a nastartoval se mu zase mozek, ale jakmile dokázal formulovat myšlenky na adekvátní úrovni, zvedl se ze země a pořádně se protáhl. Cítil a slyšel zakřupání. A sakra, to jsem až tak ztuhlý? pomyslel si a prohlédl své tělo, aby se ujistil, že mu nic nebylo. Nu-uh, stále stejně úžasný, lehce se pousmál a souhlasně přikývl nad vlastním komplimentem. Asi by bylo fajn, kdybych našel někoho, kdo by mi kdyžtak řekl, jestli se v mé nepřítomnosti nestalo něco důležitého, s tím nasál zdejší pachy. Sebevědomě vyrazil vpřed, ale pak se zasekl. Ke komu by měl jít?