Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Natočila jsem hlavu na stranu a chvíli si ji jen tak měřila pohledem. Opravdu se zdálo, že se chce jen seznámit nebo si s někým popovídat. "Ahoj." Oplatila jsem jí tiše pozdrav a opět narovnala uši, ale zůstávala jsem stát. Byla sama, což bylo dobře. Jednoho vlka bych snad přeprala, kdyby to bylo potřeba. Neperu se sice ráda, ale to neznamená, že se prát neumím. Pomalinku jsem popostoupila o pár kroků dopředu, ne sice na místo, kde jsem stála, než přišla, ale už jsem se neschovávala za Triona. Ona navíc vypadala, že ji moje reakce překvapila. Nevypadá... nevypadá zle. Bude to v pohodě. "Co... co tady děláš?" Zeptala jsem se. Nijak zvlášť mne to nezajímalo, mohla tu být, měla na to právo stejně jako já, ale nenapadlo mě nic jiného, jak zapříst rozhovor. neměla jsem ve zvyku hned každému říkat svoje jméno. Stále jsem ji sledovala a dávala si pozor na každý její pohyb. byla připravená utéct, což bylo dobře. V jistém smyslu. Kdyby se připravovala k útoku, nebyla jsem si jistá, jestli bych utekla a nebo tu zůstala a chránila Triona a Envy, kterou jsem vlastně skoro neznala. A nechtěla jsem to zjišťovat. ze zkušenosti jsem věděla, že nerozhodnost je v boji, kdy jde o vteřiny, jednou z největších chyb.

Z mých myšlenek mě vyrušil tichý zvuk kroků. Nečekala jsem, že by sem někdo mohl přijít, což, jak teď vyšlo najevo, ode mne bylo dost hloupé. Na šedou vlčici jsem zareagovala takřka instinktivně. Prudce jsem se otočila, přikrčila se, vycenila zuby a začala pomalu couvat ze Triona. Až pak jsem si uvědomila co dělám a taky, že ta vlčice vůbec nevypadala nepřátelsky. Navíc jí nepatřil ani jeden z těch pachů, které jsem stále zřetelně cítila. A nejhloupější na tom bylo, že Trion by mi teď nejspíš stejně nepomohl. vypadal, že spí. přinutila jsem se zastavit a opět se narovnat. Možná se ta vlčice chtěla jen seznámit, neměla jsem tedy důvod chovat se hned jako by to byl můj nepřítel. Ale chtěla jsem být opatrná, i nepřátelé se někdy tváří jako přátelé. Asi jsem vážně přehnaně paranoidní, ani jsem tu na nikoho zlého nenarazila. Dokonce ani Sarah se nechovala nepřátelsky, jen... divně. Sklopila jsem uši. Třeba bude hodná, nemusím se jí bát. nespouštěla jsem z ní pohled. Ona přišla, já tu už byla. Uvidí se, co je zač.

Rozhlédla jsem se okolo a zamyslela se. Kam mohli zmizet? Přísahala bych, že tu ještě před chvílí byli. Athai i Trion. Ne, Trion tu byl pořád. Kousek ode mě. A ta vlčice, Envy, tu byla také. A pak několik pachů cizích vlků a Sarah. Ale Athai nikde, prostě jako by se znenadání vypařila. Co se dalo dělat? Sklonila jsem hlavu a přiložila čenich k zemi. Chvíli mi trvalo najít její pach, protože jsem si nebyla tak docela jistá, kde jsem ji viděla naposled. Ale našla jsem ho. Byl tu, už pár dnů starý, nebo tak nějak. nebyla jsem schopná přesně říct, jak dlouho. A směřoval pryč. Takže se nevypařila, to je dobře. Asi... asi ji to tu s námi přestalo bavit... Byla jsem smutná z toho, že odešla, ale chápala jsem ji. taky by mě nebavilo zůstávat tu s vlky, kteří nic neříkají a nijak nereagují. Ohlédla jsem se na Triona a Envy. Možná bych taky udělala dobře, kdybych odešla. Přece se s nimi určitě zase potkám, nemůže to tu být tak velké, Když jsme se minule s Trionem rozdělili, zase jsme se setkali... Vybavil se mi ten pocit, když jsem zjistila, že jsem uprostřed Zauberwaldu úplně sama. Bála jsem se. Na to, že byl se mnou jsem si i za tak krátkou dobu zvykla. cestovat ve dvou je rozhodně příjemnější, než být vlkem samotářem. Rychle jsem nápad na odchod zavrhla. A navíc tu byli ještě ti cizí vlci a Sarah. Musela bych opustit jednoho ze dvou přátel, které jsem tu měla a pokud bych na ty vlky narazila a byli by nepřátelští, sama bych se jim neubránila. Ne, zůstanu tady. Řekla jsem si pro sebe rázně a popošla o krok blíž k těm dvěma, Trionovi a Envy. Zůstanu tu s vámi.

To zní rozhodně zajímavě :)

Zvědavě jsem si prohlížela tu vlčici, která se nám konečně ukázala. No, konečně nebylo úplně správné slovo, byli jsme tu chvíli, ale ukázala se a to bylo hlavní. Rozhodně nevypadala nebezpečně. Dokonce vypadala míň nebezpečně než Trion, který byl ztělesněná přátelskost. Byla pohublá a měla jsem z ní pocit, že se nás snad i trošku bojí. Ale to se dalo vysvětlit tím, že my jsme byli tři a ona sama. "Ahoj." Pozdravila jsem ji a maličko se pousmála. "Jestli nejsi nepřítel ty, my také ne." nemyslela jsem si, že by byla jako Sarah, vlastně mi připadala i docela sympatická. Ne, ta určitě není nebezpečná. I když pro jistotu... Rychle jsem se rozhlédla kolem, byla možnost odsud rychle utéct. Chvíli jsem zvažovala, jestli bych se neměla představit. Totiž, představovala jsem se jen vlkům, se kterými jsem se chtěla blíž seznámit. Nebo prostě seznámit. Ale Athai se zeptala jí, kdo je. Asi by tedy bylo lepší, kdyby se jako první představila ona. Přecejen, ona tu byla cizí, možná dokonce tak cizí, že sem, na tohle území, přišla teprve nedávno, před pár dny. Všimla jsem si ale také pachu Sarah, který se k nám přibližoval. To nás snad sleduje, nebo co? nebo dolézá? To asi ne, ale je zvláštní, že šla tam, kam jsme šli i mi. Možná to tu nebude tak velké, jak jsem si původně myslela... Znovu jsem se rozhlédla a snažila se určit směr, ze kterého její pach šel. Pravděpodobně o nás už také bude vědět. No, alespoň za námi nepůjde. Ucítila jsem ale i další pach, tentokrát nějakého vlka. Tedy pokud si na nás nepozvala posilu...

Zasmála jsem se, když Trion spadl. Nebyla to zlomyslnost, přišlo mi jen legrační, jak se tvářil. Rychle jsem se pokusila nasadit vážný a překvapený výraz. No, nepříliš úspěšně. "Jé? Co ty děláš na zemi?" Otázala jsem se, jako bych to nevěděla. Pak jsem se rozhlédla. Většina pachů byla sice starých, ale jeden rozhodně ne. Sílil a přibližoval se. Musel patřit nějaké vlčici, která o nás buď nevěděla a nebo věděla a šla za námi. To je dost neopatrné, vydat se za třemi neznámými vlky, kteří navíc můžou být nepřátelští... tedy, nejsme, ale mohly bychom být, to přece nemůže vědět. Ale asi ne každý je tak opatrný jako já. Vždyť jsem chtěla utéct i před Trionem, když jsem ho poprvé potkala a to i předtím vypadal jako přátelský a milý vlk, kterému se dá věřit. A teď jsem to měla i ověřené. jenže ne všichni jsou takoví. No, možná se tu ukáže a uvidíme...

Všimla jsem si několika cizích pachů, ale rozhodla jsem se jimi neznepokojovat. Nebyly úplně čerstvé, ti vlci už tu ani nemuseli být. Když se mezi mě a Athai Trion vetřel, pobaveně jsem se na něj usmála. Na okamžik mě napadlo, že se k tomu jeho poskakování přidám, ale tu myšlenku jsem rychle zavrhla. nebylo mým zvykem chovat se jako vlče ve společnosti jiných vlků. Ani když ti jiní vlci byli moji nejlepší přátelé. Možná kdyby se k Trionovi přidala Athai... dala bych si říct. Skákat po kamenech byla zábava. jen škoda, že mezi nimi netekl potok. Skákat po kamenech, když hrozí, že spadnu a skončím s promočeným kožichem byla lákavější představa. Třeba ještě na nějaký potok narazíme... Pomyslela jsem si. Nebo by tu mohly růst nějaké chutné rostlinky, hlad sice teď nemám, ale takový pěkný slaďoučký zákusek v podobě brusinek nebo borůvek... nebo i trnky, ale ta už nejspíš opadala, bych rozhodně neodmítla.

--> Common forest

Běžela jsem jen kousek za Athai. Asi tak daleko, abych se na ni úplně nelepila a zároveň aby nehrozilo, že ji ztratím z dohledu. Krajina tu byla dost hrbolatá. Mírně řečeno. nechtěla jsem se tu ztratit mým jediným kamarádům. Moc jsem zatím tohle území neznala a to, že jsem Triona potkala podruhé, když jsme se rozdělili, byla spíš šťastná náhoda a také přičinění Iris. Nemohla jsem na šťastné náhody spoléhat. Až teď jsem si uvědomovala, po vší té době, kterou jsem ztrávila jako vlk samotář, jak moc mi chyběla společnost. Byla pravda, že jsem o těhlech dvou nic moc nevěděla, ale ani mi to nevadilo. byli to mí přátelé, o tom nebylo pochyb.

Prosím 6% do obratnosti a zbytek rozdělit po jednom do ostatních :)

Rozběhla jsem se za Athai, abych ji dohonila, než mi zmizí z dohledu. Byla jsem zvědavá, jaké hory budou. Nejspíš tam ještě bude sníh, vypadají dost vysoké na to, aby se tam držel i na jaře. A taky tam bude dost foukat. Ale fouká i tady. Po pár krocích jsem zastavila a ohlédla se na Triona, jestli jde také. pak jsem se opět rozběhla. Zpomalila jsem až když jsem dohnala Athai. někde poblíž tu byli cizí vlci a nepřipadalo mi jako dobrý nápad na sebe upozorňovat ještě navíc i tím, že bych běžela. Běžet potichu nebylo tak snadné jako jít potichu. Chtěli jsme se jim přece vyhnout a ne je na sebe upozornit.

--> Pityas

"Hory nezní špatně." Odpověděla jsem s úsměvem. "Já jsem tam ještě nebyla a ráda je prozkoumám." Zauberwald jsem přece už znala a hory se mi vždycky líbily. Také jsem byla ráda, že se vzdálíme od těch cizích vlků, z jejich přítomnosti jsem zrovna nadšená nebyla. Rozhlédla jsem se, abych zjistila, o kterých horách to vlastně mluví. A opravdu, tam v dálce byly vidět obrovské, k nebi se vypínající hory se zasněženými vrcholky. vypadalo to, že jsou dost daleko. nebuď bábovka, Barnatt, trošku se proběhnout ti neuškodí. Nakázala jsem si v duchu odhodlaně. A pak je přece už docela hezky. Nebude tam taková zima jako třeba v zimě. "Já bych také byla radši, když se těm vlkům vyhneme." Souhlasila jsem s Athai a podívala se na Triona.

Dojedla jsem, zvedla hlavu do zbytku srny a olízla si čenich. pak jsem přikývla. "Já jsem pro." Odpověděla jsem Trionovi. "Tady to vypadá, jako by se tu sešli všichni vlci z téhle oblasti..." Zavětřila jsem. bylo tu okolo opravdu hodně cizích vlků. Mě by vadil i jeden cizí vlk, ale tady byli nejmíň tři. "Možná se tu ale náhodně sešli. Kam tedy půjdeme?" Napadl me Zauberwald, v tom lese si mi líbilo a působil takovým příjemným dojmem, ale už jsem tam byla a zároveň bych ráda poznala i nějaké jiné místo. Třeba Trion a Athai o nějakém věděli...

"Jo." Odpověděla jsem vesele Trionovi. Dál jsem ukusovala ze srny a vychutnávala si každé sousto. Byla první zvíře, které jsem tu na tomhle území ulovila. Které jsme ulovili společně. Ta myšlenka se mi líbila. Spolupráce s vlky, které jsem znala chvilku, Spolupráce s vlky, které jsem už teď považovala za kamarády. Vlastně jsem ani nevěřila tomu, že bych si tu mohla najít kamarády, když jsem přišla. Napadlo mě. Chtěla jsem se tu jen porozhlédnout a pak zase odejít. Zavrtěla jsem nad tou myšlenkou hlavou. O kolik zajímavých zážitků bych přišla? Asi je dobře, že jsem tu zůstala. A že jsem před Trionem neutekla hned jak jsem ho uviděla. Krátce jsem se na toho šedého vlka zadívala. teď už bych ho rozhodně nepovažovala za nějakou příšeru. Nechápu, jak mě mohlo něco takového vůbec kdy napadnout.

ještě chvíli jsem hleděla do míst, kudy Sarah odešla. "A možná taky ne." Zamumlala jsem pak potichu a otočila se k srně. Byla jsem ráda, že Sarah odešla. Ta atmosféra nedůvěry a skoro i nepřátelství se mi nelíbila. Sklonila jsem se k srně a zakousla se jí do nohy. Měla jsem už opravdu docela hlad. Jak dlouho jsme tu s ní vlastně mluvili? Asi to ani nechci vědět. Utrhla jsem si kus masa a snědla ho, pak jsem si olízla čenich. Dobrůtka. Podívala jsem se na Triona. Ale neřekla bych do něj, že umí být i nepříjemný... Nevypadal na to. Ale zase, kdo by neuměl být nepříjemný? každému mohla někdy dojít trpělivost.

Tlapku prosím k Lumen a 10% rozdělit
5% vytrvalost
3% obratnost
2% rychlost :)