Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Zauberwald
Dohnala jsem Triona a srovnala s ním krok. Hleděla jsem ale na vodu a ne na něj. Přecijen jeho už jsem trošku znala, ale tohle místo pro mě bylo nové a tudíž momentálně zajímavější jako objekt, na který jsem mohla koukat. Hm, vodu mám ráda... jen škoda, že touhle dobou bude asi dost studená. Prozkoumávat tenhle les mě opravdu bavilo a v Trionově společnosti to bylo ještě lepší. "To jo," souhlasila jsem, "Docela láká k tomu se v něm vykoupat." Vesele jsem se usmála.

procenta prosím rozdělit takhle:
Obratnost: 6%
Rychlost: 3%
Výdrž: 10%
Schopnost lovu: 2%
Síla: 2%
Obě tlapičky a magii vzduchu

a ohledně poukazu, bylo by možné mi ho zatím někam zapsat a uložit na později? nemám teď čas nic sepisovat, takže bych ten poukaz zatím nevyužila.
*

Čím déle jsem šla, tím byla voda cítit silněji, což mě ujišťovalo, že jdeme správně. Olízla jsem si čenich a uvědomila si, že mám docela žízeň. Taková studená voda by vůbec nebyla na škodu. Trion mi zmizel mezi stromy a tak jsem přidala do kroku, abych ho dohnala. Byla by smůla ztratit se jedinému vlkovi, kterého jsem tu alespoň trošku znala. U vody by mohly být i ryby... tedy ve vodě. Mohli bychom si tam ulovit menší svačinku... Pomyslela jsem si. Ale asi bude na lovení ryb ve vodě moc velká zima. Museli by jsme se namočit. Ta představa už se mi tak moc nelíbila. Vlastně se mi dokonce nelíbila vůbec. Dohnala jsem Triona a zamyšleně hleděla na vodu v řece
--> Long

"To je také pravda." Souhlasila jsem a propátrávala pohledem les okolo. Všímala jsem si každého detailu, aby mi nic neuniklo. Třeba nějaká zajímavá stopa, nebo rostlina, cokoliv, co by tu mohlo být. Cítila jsem tu i spoustu zajímavých pachů, mnoho z nich jsem ani nedokázala nikam zařadit. Ale někde poblíž tu určitě tekla řeka. Neslyšela jsem ji, voda byla jen cítit ve vzduchu, ale musela to být řeka. Jezírka a potůčky byly cítit jinak. maličko jsem změnila směr a vydala se za vodou.

Sklonila jsem hlavu k zemi a očichala jednu malou, zelenou rostlinku. Voněla lesem a mokrou hlínou, prostě jako každá jiná lesní rostlinka. Usmála jsem se na Triona. "A nechceš se sem tedy rovnou nastěhovat? Ušetřilo by ti to spoustu času." myslela jsem to jako srandu, ale já osobně bych se tu klidně zabydlela. vydala jsem se do hlubin lesa. "Tak tedy vzhůru na průzkum..." Proč se vlastně říká vzhůru, když je to obvykle dopředu a ne nahoru? A nebo radši ne, nechci to vědět... Našlapovala jsem potichu jako každý správný vlk. Nebylo tu tolik sněhu jako na louce. Pozorně jsem poslouchala, jestli náhodou neuslyším nějaký zajímavý zvuk.

"mě zima nevadí, ale máš pravdu, že je svět zasypaný sněhem takový jednotvárný." Naklonila jsem hlavu na stranu. Ale opravdu se mi tu líbilo. "Zpěv ptáčků... hm, škoda, že tu teď žádní nezpívají, dodalo by to tomu..." Chvíli jsem hledala to správné slovo, které by vystihlo moji myšlenku. "...Tu správnou atmosféru." Dokončila jsem větu a pro sebe se usmála. Ráda jsem poslouchala ptačí zpěv. "No běžní lesní obyvatelé tu budou určitě, koukneme se tedy, jestli tu nežije i něco jiného?" Zastříhala jsem ušima a tázavě se na Triona podívala.

Mávla jsem ocasem a dívala se hlouběji do lesa. "proč v létě? Já bych řekla, že je to tu magické i teď a na podzim by to tu mohlo být pěkně barevné." Líbilo by se mi tu a kdyby tu Trion nebyl, hned bych začala prozkoumávat každý kout. Každý se občas choval jako malé vlče. "určitě tu budou žít srnky." odpověděla jsem a tlapkou ukázala na nezřetelný otisk kopýtka v mechu. "Ale mohlo by tu žít cokoliv..." Moje fantazie zapracovala a já si začala představovat různé potvory, které by se mohly v hlubinách lesa skrývat. Najednou nevypadal tak přívětivě.

Následovala jsem ho. měl pravdu a já jsem navíc ráda prozkoumávala neznámé věci. A i místa, když byla příležitost. "To by jsme měli." Souhlasila jsem vesele. Všímala jsem si, že čím hlouběji do lesa jdeme, tím sněhu ubývá. A ubývalo i světla, které se přes husté koruny stromů nedostalo. Nijak mi to nevadilo. To, že ubývalo sněhu ale neznamenalo, že je tu i tepleji. teplo tu rozhodně nebylo, snad právě kvůli chybějícím slunečním paprskům tu bylo i vlhko. Tenhle les mi dost připomínal tropické pralesy, musel být starý.

<-- Mlžné pláně

Zbytek cesty k lesu jsem už se sotva vlekla. Ale Trion byl přesto pomalejší, začínalo mi vrtat hlavou, jak je to možné. "První? Já bych řekla, že to byla při nejlepším remíza, ani jsem to neuběhla." Nesouhlasila jsem s ním. byl rozhodně rychlejší než já, ale nějak jsem neměla náladu to rozebírat, proto jsem uvítala, když i on změnil téma. Také jsem pohledem přelétla les. "vypadá docela tajemně, co takhle se podívat dovnitř?" Navrhla jsem a popošla o pár kroků dopředu. Moje zvědavost mě poháněla dál, ale čekala jsem, co řekne Trion.

Byl rychlejší než já, to jsem poznala hned. Brzy po startu jsem za ním začala zaostávat. Měla bych trénovat, jsem nějaká moc pomalá. Pomyslela jsem si nespokojeně. A moje výdrž byla také dost mizerná. Od běhu sněhem mě začínaly bolet promrzlé tlapky a také jsem začínala funět jako parní lokomotiva. Trion už byl také pomalejší, než na začátku. Zpomalila jsem a postupně přešla až do rychlé chůze, od tlamy mi stoupala pára. "Já už nemůžu, vyhrál jsi." Zavolala jsem na Triona a došla až k lesu.

--> Zauberwald

Přivřela jsem před sněhovou sprchou oči. He...?" Tímhle mě Trion dost překvapil. Oklepala jsem se, abych se zbavila sněhu, který se mi zachytil v chlupech a začínal tát a rozběhla jsem se za ním. "Hele, neumíš náhodou číst myšlenky?" Zeptala jsem se vesele. "Tak jo, tři dva jedna..." Mírně jsem se přikrčila, připravená se rozběhnout. poočku pozoruju Triona a odhaduju, kdo z nás je rychlejší. "...Teď!" Dokončím, vteřinku počkám, aby měl čas zareagovat a rozběhnu se jak nejrychleji dokážu směrem k lesu.

Podívala jsem se směrem, kam se díval. Měl pravdu, ten les vypadal zajímavě. Tak tajemně. A předtím jsem si ani nevšimla, že tam nějaký les je, bylo to zajímavé. "Les? proč ne?" V lese by navíc nemuselo být tolik sněhu, což bych také uvítala, zmrzlé tlapky opravdu nebyly na zimě moje oblíbená věc. "Tak jo." Mávla jsem ocasem. Moje modré oči teď směřovaly na stromy. Popošla jsem pár kroků směrem k nim a zastavila. Čekala jsem, jestli Trion také půjde. Co by řekl, kdybych mu navrhla dát si k lesu závod? napadlo mě.

3% do rychlosti a 2% obratnosti :) děkuji

zavrtěla jsem ocasem. "Proč ne? Neznám to tu, takže ať půjdeme kamkoli, bude to pro mě nové. Baví tě prozkoumávání neznámých míst?" Mě průzkumy rozhodně bavily, byly takové... dobrodružné. Alespoň většinou. A všude se dala najít nějaká zajímavá místa. "Ale pokud jsi u toho jezera už byl a nechceš tam chodit znova, můžeme jít i jinam. třeba vyrazit náhodným směrem a uvidíme, kam se dostaneme." navrhla jsem. Bylo mi jedno, kam půjdeme, ale z toho postávání tady už mi pomalu ale jistě začínaly mrznout tlapky.

Barny se hlásí :)