Příspěvky uživatele

Změřila jsem si ho podezřívavým pohledem, popravdě nevěřila jsem, že už nic podobného neudělá, ale to nevadilo. "neznám to tu, takže to není špatný nápad." Souhlasila jsem s jeho návrhem, líbilo se mi tady a možná pokud tu je nějaká smečka, mohla bych se do ní i přidat. Možná. "kam by jsi chtěl jít nejdřív? Co takhle k nějakému jezeru?" Bylo pravděpodobné, že voda bude zamrzlá, pořád byla zima, ale vodu jsem měla ráda v jakékoli podobě, jen sníh byl moc... studený. Nic není dokonalé. "Rozhodně bude lepší cestovat ve dvou." Lepší, než kdyby jsme šli každý sám. Až na to, že občas říkal víc než by měl, zatím Trion vypadal, že se mu dá věřit.

Usmála jsem se, "Nezlobím se na tebe, jen tě prosím, aby jsi si dal příště pozor. Mluv o mě jako o té černé, nebo o ní." Poradila jsem mu a posadila se na zem, do sněhu. bezmyšlenkovitě jsem mávala ocasem a rozhlížela se po okolí. "Dobře, napadá tě nějaké zajímavé téma na rozhovor?" Bez tématu se nedalo mluvit a mě nic nenapadalo, konverzace s ostatními opravdu nikdy nebyla moje silná stránka. Zrovna teď bych si povídala docela ráda, kdyby bylo o čem, Trion rozhodně nebyl zlý a já jsem začínala uvažovat, jak jsem si vůbec mohla něco takového myslet.

Měla jsem pocit, že si Trion snaží vyzrazení mého jména u mě vyžehlit. Možná to byl jen pocit, ale... kdo ví, možná také ne. Dva cizí vlci, kteří se ale vzápětí představili jako Blue a Lestat, měli zřejmě trochu naspěch, protože se oba rozloučili a odešli. Tedy Blue se rozloučila, Lestat ne. "Ahoj." Odpověděla jsem jí a lehce se usmála. na louce jsme opět zůstali jen dva, já a Trion. Byla jsem ráda, že jsme jen dva, obvykle, když se někde sešla moc velká společnost, jsem měla ve zvyku se nenápadně vytratit. Tihle dva cizinci byli celkem fajn. Béžový vlk toho sice moc nenamluvil, ale myslela jsem si, že s tou vlčicí by jsme si rozuměly. Tak možná někdy příště. Pomyslela jsem si a podívala se na Triona. "příště si prosím dávej pozor, než něco řekneš. Máš ještě pořád náladu si povídat?"

Když mě cizí béžový vlk oslovil jménem, zadívala jsem se do země a mávla ocasem. Nelíbilo se mi, když mi říkal jménem někdo, koho jsem já jménem neznala a navíc jsem se mu nepředstavila. Vrhla jsem na Triona nenápadný ublížený pohled. Oni nepochopí o nic hůř, když na mě prostě ukážeš a řekneš ona. Pomyslela jsem si.

Podívala jsem se na hnědou, měla jsem pocit, jako kdyby se snažila za každou cenu nevypadat nebezpečně. Párkrát jsem mávla ocasem na odpověď. "Já jsem přišla teprve nedávno a zatím jsem to navštívila jen tady, takže opravdu nevím." odpověděla jsem béžovému omluvně. Nevypadal, že bych se ho musela bát, ale už jsem byla taková, podezřívala jsem každého.

Otočila jsem se čelem k těm nově příchozím a odolávala nutkání přikrčit se, nebo se schovat za Triona, i když to bylo lákavé. Prohlédla jsem si oba ty vlky a pak se zaměřila na béžového, který promluvil. Nevnímala jsem co říkal. Koukala jsem na něj proto, že z těch dvou představoval větší hrozbu. Ta vlčice vypadala, jako by chtěla být radši kdekoli jinde, jen ne tady. Asi jako já.

"ne, to já se omlouvám, reaguju přehnaně." Pořád jsem koukala na zem, pak jsem ale ucítila něco, co mě přinutilo hlavu zvednout a rozhlédnout se. Pach nějakých cizích vlků. "Cítíš to taky?" Zeptala jsem se Triona. Jeden vlk, to ještě šlo, ale víc? Ani náhodou. Doufala jsem, že si nás ti cizí nevšimnou a nebo se alespoň nepůjdou podívat, koho že to potkali.

"Umět se udělat neviditelnou by byla fajn schopnost." Zamumlala jsem a tvářila se, jako by mě strašně zaujaly moje tlapky. párkrát mi už ublížili, ale pokaždé to byla jen a jen moje chyba, protože někteří vlci si brali vetřelce na svém území velice osobně. Všimla jsem si, že se naježil a instinktivně jsem od něj couvla, jako by se na mě chystal vrhnout.

Pořád myslel na svou barvu očí i když jsem se snažila přivést ho na jiné myšlenky. "Mno, v tom případě by se ti neviditelnost moc nehodila, já bych ale byla docela vděčná, kdybych občas nebyla vidět." Usmála jsem se na něj, aby pochopil, že nemyslím jeho případ. Mírně jsem sklonila hlavu a zeptala se: "Víš, nemyslím si, že bys s tou barvou mohl momentálně něco udělat, netrap se s tím." Povzbudivě jsem se na něj podívala.

Střihla jsem ušima, "nebo kdyby jsi sám sebe viděl jen ty, neviděli by tě ostatní. Zkus si představit, že by jsi třeba stál přímo vedle nich, něco bys řekl a oni poděšeně vyskočili půl metru do vzduchu a pak zjišťovali, kdo to mluvil." Rošťácky jsem se usmála. "To by mohla být dokonce i sranda."

Ohlédla jsem se a tvářila se, jako že přemýšlím. "Ale co ty víš? Co kdyby za mnou byl nějaký extra zajímavý výhled?" Odpověděla jsem mu, jako bych o tom vážně uvažovala. "A co ty? jak by se ti líbilo být průhledný?" Zeptala jsem se a šťouchla do něj tlapkou. "Nebo rovnou neviditelný?"

Rozhodla jsem se změnit téma, protože on byl ze ztráty elementu opravdu smutný. nebyl můj nepřítel a tak jsem nechtěla, aby byl smutný. nenápadně jsem se přesunula o pár kroků blíž k němu a zamávala mu tlapkou před očima. "hej, vnímáš? Vypadáš, jako by jsi za mnou viděl něco opravdu zajímavého, ale já jsem kapku neprůhledná" Řekla jsem mu s úsměvem. Jak by asi tak vypadal takový průhledný vlk?

"ty by ti rozhodně slušely víc, než ty šedé..." Odpověděla jsem a pozorovala ho, jak se rozvaluje a vyhřívá na sluníčku. Možná kdybych ho znala trochu líp, udělala bych to samé, ale z lehu se nedá dostatečně rychle vyskočit. zamávala jsem ocasem a na chvíli se zadívala na oblohu. vypadá to, že dnes bude hezky.

"Zelené...?" Pokusila jsem se si ho představit se zelenýma očima a opravdu. K jeho srsti se hodily daleko víc, než ty mosazně šedé, které měl teď. vstala jsem ze sedu a nastavila svoji uhlově černou srst slabému slunci. každý sluneční paprsek se musí využít, později v zimě jich už bude opravdu hodně málo.

"Ale ne, jako přízrak ne. Jen jiná barva očí vzhled vlka tolik nezmění." nesouhlasila jsem s ním. Nevypadal jako přízrak i když si to očividně myslel. "Ale udělal bys dobře, kdyby jsi nejdřív zjistil, jak jsem na tom ostatní se stejným elementem... Jaký je vlastně tvůj element?" Uvědomila jsem si, že to nevím, naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, jestli mi odpoví.