Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Camiya se na něj pobaveně podívala. Byla si jistá, že ona jediná je opravdu to nejlepší, co svět kdy poznal. Každopádně neměla potřebu to vytrubovat do světa pořád. Umělá se chovat jako alfa, vystupovat hrdě a... no, nemusíte říkat, že jste princezna, když každý pozná vaší jedinečnost z vašeho vystupování, ne? Hodlala však připustit, že Ezra je taky svým způsobem pěkný tvor a navíc to nebyl žádný nuzák. ,,No, rozhodně nejsi k zahození, brouku.... Jistě že se stanu alfou. Nebo minimálně budu ve vysoké funkci, na výsluní," Selhání nepřipadalo v úvahu, ale předpokládala, že i zde se post alf dědil, takže se buď přižení, nebo bude muset vymyslet nějakou pletichařinu. To ale nevěděla, že alfou má být její sestra.
,,Buď si třeba i strom, pokud se ti to líbí," nedala se jeho drsňáctvím rozhodit či zastrašit, ale samozřejmě mu nevěřila, tak jako nikomu. Hajzl asi byl, to by sedělo. Ale nebála se ho. ,,Ty jsi romantický jak tlapa v řiti," odpověděla mu pobaveně. ,,Hůř podanou nabídku jsem neslyšela, ale vyhovím ti jen z důvodu, že seš krasavec a navíc mám chuť. Nedělám to za vděk," ušklíbla se na něj. ,,Ale na dešti to doufám dělat neplánuješ. Pojďme najít nějakou jeskyni, což?" Zamířila více směrem k horám.
,,Prvně bys mě ohnul a pak topil, měl bys krotit svoje sadistický sklony," Byla lehce sarkastická, ale věděla, že tady s tímhle vlkem může být tak trochu sama sebou a možná ještě horší.
,,Chaos? Jo, to jméno nezní jako by tancovali při měsíčku. Já ale nejsem zabiják. Každý má právo na život a dokud to není zabití v obraně, tak to není pro mě," odpověděla mu na nabídku.
Za malou chvíli vystopovali laň. Samozřejmě Ezra na nic neváhal a nezapomněl se předvést. Camiya ho jen s úšklebkem sledovala, dokud nedostal menší kus zvířete k ní, mrtvé. Uchechtla se. ,,Fajn, odtáhnem to do tepla. Prvně plnej žaludek, potom nějaká zábava," vzala laň do huby za jeden konec a jala se najít nějaký úkryt. Naštěstí to nebylo tak složité, na louce byla malá průrva u hor, tak tam vlezla.
- Zamiř do bezpeci

-> Kvílivec
Ulov něco na horší časy

Flirtovala s ním a on pravděpodobně byl úplně slepej. Zabručela a pokračovala v cestě. ,,Vždyť já si přiznávám, že mé ego je vyšší. Jsem lepší než ostatní a můj blahobyt je pro mne důležitější, než blahobyt jiných. Dokonalá budu, až se stanu alfou týhle smečky," mrkla na něj a pobaveně se ušklíbla. Očividně mu vadil její egocentrismus, ac sám teda byl egoista až na půdu. Camiya to nechala být. ,,Jsme jací jsme, hm? Měnit se nehodlám, drahoušku," šeptla mu do ucha. To už byli na louce. Ač zde možná kdysi květy květiny, teď tady bylo jen bláto a rozbrážděná půda. ,,Však já neříkám, že bys byl špatná partie, drahouši. Jen že se teď nechci starat o malý smrady, navíc jsme se sotva poznali, hm? Nedělám si vlčata hned tak s každým. Ale zahřát mě můžeš, to jo," uchechtla se na něj a ladné poskočila.
,,Nechal bys mě utopit? Cožpak takhle se mluví s mámou tvých budoucích vlčat, hm?" Řekla káravě, ale spíše sarkasticky. Pak se uchechtla.
,,To opravdu nasere..." Odpověděla zamyšleně Camiya. Doma měla vše, měla být alfa, měla tam část rodiny, vlčata, rádoby partnera a vlastne vše co chtěla... podívala se na Ezru. ,,Dostávat se na vrchol mě bavilo... doma jsem ale měla vše. Je těžké začínat jako.... úplná nicka. Asi si na to nezvyknu," řekla podrážděně. ,,Méli bychom něco ulovit, hm? Mám hlad." a s tím automaticky začala hledat stopy v blátě.

Top se a nech se zachránit

,,Vidíš, tak si narazil na mne, já ti určitě nudu způsobovat nebudu, to mi věř," řekla s úšklebkem na tváři a s laškovným tónem.
Vlk se představil jako Ezra, taktéž budoucí alfa. Pousmála se. Pak když mluvil o tom, že se odsud nedostane, úsměv se jí ztratil. Nakrčila čumák. ,,Nafoukané samice? Já nevím, kdo mi nabízel své semeno hned jak jsme se potkali, myslím že z nás dvou je nafoukaný někdo jiný," Zasmála se od srdce a mávla ocasem. ,,Ale máš pravdu, náš genetický materiál by byl dokonalý. Rozhodně bych nechtěla vlčata s nějakým plebejcem. Promyslím to, teď se opravdu momentálně nechci starat o malý plody," odpověděla mu s uchechtnutím.
Pak zahučela do vody. Naštěstí byl Ezra dosti pohotový a princeznu v nesnázích zachránil. Ani se pořádně nestihla nalokat vody. Držela se svého zachránce. Když byli v bezpečí, odlepila se od něj. ,,Tak to byla zábava.. zasraný potopy a zasraná voda," pronesla podrážděně a oklepala se, aby setřásla přebytečnou vodu z kožichu. Samozřejmě nepřiznala, že by se topila, ani nepoděkovala. To byla samozřejmost, Zachránit jí, ne?
,,Takže říkáš, že se vodsud nedá dostat? To máme blbý ne, s tím následovnictvím?" Zvedla obočí. Nepřekvapilo by jí to, ale měnilo to plány. A dosti významně.

-> Kvetoucí louka

-> Hraniční pohoří

Pokus se plavat
Zahuč do vody
Nech se zachránit 1/2

Pomalým krokem mířili oba dolů z hor. Camiya si vlka vedle sebe s úšklebkem prohlížela. ,,Ty sis mě prohlížel jak svatej obrázek! Ale nedivím se ti, kdo by odolal mojí dokonalosti, že?," Zvedla pobaveně obočí a pokračovala dále. Brzy se dostali na louku, ta byla rozmočená víc jak dříve a Camiya litovala rozhodnutí opustit hory. Půda už nezvládala nápor vody a půda byla rozbředlá. Jistě Ezrovi neušel její nespokojený, ba spíše znechucený výraz. Zanadávala, když stoupla do bahna. ,,Pr pr, zajíčku, žádný množeníčko. A pokud mi už tak galantně nabízíš založení rodiny, co takhle se prvně poznat, než na to vlítnem, co?" Uchechtla se a zadívala se do dálky. Déšť neustával. ,,Jsem Camiya, královna Pouště a budoucí alfa. Ach, tedy, ne tady, ale jistě chápeš, nemám v plánu tady zůstat, musím se dostat domů," do nynější smečky se přidala na chvíli, potká sestry, užije si zdejší místa a pak najde cestu domů, aby mohla vládnout. Škoda, že nevěděla, že se odsud nedostane.
Dostali se k jezeru. Camiya však nedávala pozor na cestu a zahučela do vody. Chvíli se pokoušela plavat, ale voda byla nějaká příliš hluboká a navíc, Camiya nebyla vlk který by u body vyrůstal, takže její katastrofální parodie na plavání skončila potopením.

Camiya očima zabloudila zpátky k vlkovi, který stále jen stal a koukal. Lehce se sama pro sebe uchechtla a znovu věnovala svou plnou pozornost dvěma dančím vlčicím. Peisia se netvářila kdovíjak nadšeně z její přítomnosti a Camiya to brala jako vítězství. Měla pocit jisté nadřazenosti, ale snažila si držet neutrální výraz, ač tedy po tom, co Peisia Namareyská promluvila, se jí koutky rozšířily do samolibého úsměvu. ,,Budu na to pamatovat, Peisio. Brzy se uvidíme, jistě to bude vřelé shledání," mrkla na obě vlčice. ,,Šťastnou cestu domů," dodala jen, když vlčice zamířily pryč. Chvíli sledovala, jak mizí za horizontem, směrem, kde měl být i nyní její domov. Ach ano. Camiya Namareyská. Jistě brzy její jméno budou znát celé ostrovy. Kdo ví, zda v dobrém. Měla v plánu novou smečku vést k prosperitě. A jistě si tam vybudovat jméno a postavení. Ambice to ona měla vskutku velké. Ač tedy na Peisiu nejspíše dojem neudělala, doufala, že to nebude křížit cesty jejímu úspěchu.
S pocitem jistého vítězství se otočila na pátě a došla k zrzavému vlkovi. ,,Pojď krasavče. Jistě se nemůžeš dočkat mé dokonalosti, když na mě tak zíráš už kdovíjak dlouho, " mrkla na něj a předběhla ho, přičemž laškovně otřela ocas o jeho nos. Zamířila k jezeru. Musela vidět, jak na tom jsou vody.

-> Kvílivec

Camiya byla nejistá z toho, že sestra odešla bez toho, aniž by si jí všimla. Každopádně když se otočila, vlk kterého viděla tam pořád postával a zíral na ní. ,,Na co koukáš?" Houkla s povzdviženým obočím na Ezru a pak se otočila na dvě dančí dámy. Střihla ušima, když vlčice zopakovala její jméno. Nezněla, že by byla ohromena a Camiya zapřemýšlela, zda to nebude tím, že je také vysokého postavení, nebo možná jen místní nedokázali docenit její velikost - nu, pravda byla že tady nebyla žádná smečka, které by brzy měla vládnout a nevěděla, že domu už se nedistane.
Peisia se představila jako Namareyská a Tundra vedle ní oznámila, že je novou členkou Namarey. Camiya se uchechtla, ač se tedy Peisia snažila být nejspíše trochu tajemná, její pravdepodobně sestra práskla, že je to jméno smečky. ,,Peisia a Tundra z Namarey..." Kývla jim na znak jakéhosi, Nu, možná respektu? Tušila, že Peisia je důležitá, ale z jejího výrazu vyčetla že asi nemá cenu hrát tuhle hru. Možná. Mohla by se ještě trochu pretvařovat? Nakonec, ani se moc nesnažila. Tundra kmitala hlavou jak hodiny a hledala u sestry nějaké ujištění nebo odpovědi. Pravděpodobně Camiya vysílala smíšené pocity.
Když ale Peisia promluvila, Camiya se pousmála. ,,Takže znáš mou drahou sestru Ushari... a tím pádem i Nitocris. Jsou také členky Namarey?" Řekla ti překvapivě vlídně, posléze se lehce uchechtla. ,,Nito umí být... no, Nito," vydechla pobaveně. Promiň sestři,Ona byla možná horší, ale jak to mohly vědět? ,,Jsi tedy Alfou, Peisio Namareyská? Moje sestry miluji a tam kde mají domov ony, bych ráda měla domov i já," řekla poněkud neutrálně, byla pravda, že sestry milovala a pro smečku by se vždy... no, svým způsobem obětovala. Sic sebe milovala víc.
Zvedla hlavu k oblakům. ,,Počasí je katastrofální, že? Jak na tom je Poušť." Doufala, že tam bude teplo a normální počasí. Och, jak se mýlil.

Pouštní vlčice se napřímila, Zvedla svůj urozený rypák a snažila se vypadat reprezentativně. Zaslechla vlčice bavit se o smečce a tak lehce nastražila uši. Ty dvě vypadaly jako sestry, což nejspíše i byly. Tipovala tak dle zbarvení srsti. Camiya se pousmála i na příchozí Tundru a kývla. ,,Omluvte mé vychováni," hlesla jen svým líbezným hlasem a Zvedla oči. ,,Jsem Camiya, dcera alfy z Pouště," pronesla samozřejmě s co největší hrdostí. A taky princezna a budoucí vládkyné, pomyslela si namyšleně a švihla ocasem. ,,A kde, smím se ptát, je váš domov?" Natočila hlavu s lehkým úsměvem. Slyšela o smečce a samozřejmě potřebovala vědět více. Primárně proto že byla zvědavá jak opice, z druhé strany proto, že ji vlčice z nějakého důvodu připomínala domov.
Měla zvlástní pocit a možná periferně... viděla známou. Otočila se, ale to už byla její sestra skoro pryč. ,,Nitocris?" Šeptla jen, hledíc za sebe, sestra odešla a Camiya přemohla chuť běžet za ní. Kdo byla, aby naháněla sestru, ne? Najde si jí a vyčte jí to, jako normální dospělák, žeano. Byl tam i vlk, zrzavý a zdálo se, že kouká na ní. Vydechla. Že by se jí sestra jen zdála? Začínala už blbnout? Tyhle ostrovy jí jednoznačně přivedou k šílenství!

-> Začarovaný les přes Kvetoucí louka

- Vylepši své schopnosti nákupem v obchůdku

Camiya prošla Kvetoucí loukou, nyní se to spíš asi mělo přejmenovat na bahnitou a rozvodněnou louku, to ji probíhalo v myšlenkách. Bláto se jí lepilo snad I na zadek a ona velmi nespokojeným tónem nadávala k nebesům. Déšť byl v poušti zázrak, ale tohle byla katastrofa. Její tenká srst byla promočená na skrz a ona se cítila jako zmoklé kuře. S povzdechem šla dále, míříc do.hor. První co hledala byl nějaký úkryt, ale narazila jen a pouze na nějakého obchodníka. ,,Proboha, vy v tomhle dešti stojíte venku?" Promluvila spíše s jistým pobavením a jala se něco koupit.

Nákup:
Tlapka 2,3 - 110 kšm
Mystery box - 50 Kšm
Dohromady 160 Kšm
Převést 3 mince a 2 rubíny = 140 Kšm + 20 mých
Na účtě zbyte 13 Kšm? 3 rubíny 0 mincí

Mystery box - 10 - Klubko vlny
Schváleno

-
Když Camiya vypila divnou tekutinu ve tvaru tlapky, Všimla si vedle obchodu stojící samice. Málem by si ji spletla s Daňkem. Už měla na jazyku uštěpačnou poznámku, ale měla pocit, že její pach byl nějaký... povědomý. Jako pach domova. Pouště. I Peisia mohla cítit, že Camiya smrdí skoro stejně jako Ushari a Nitocris. ,,Zdravím. Co vy tady v dešti?" Naklonila hlavu s uchechtnutím. ,,Nejste místní, že?" Tím samozřejmě myslela biotop hor. Vlčice ji nepřipadala jako horská obyvatelka.

-> Sněžné tesáky přes Mlžné

Camiya utíkala z hor co jí síly stačily a ohlížela se za sebou, jestli ji náhodou velké zvíře nepronásleduje. Naštěstí nejspíše medvěd neměl vůbec v plánu jí sežrat, možná jí ani neviděl jak rychle zmizela, pravděpodobně se chtěl také jen schovat v jeskyni před hrozným počasím. Camiya slezla z hor do plání, teprve tam si trochu oddechla a spomalila krok. Srst měla stále pokrytou elementem země, trochu jí to chránilo před deštěm, ale ne moc. Byla poměrně znavená z toho počasí a dost protivná.
Její kroky směřovaly zase do hor. Procházela zajímavým lesem, kterým šla už předtím. Nohy se jí borily do bahna a ona znechuceně nadávala. Co asi teď dělal Michael? Vydechla páru. Naštěstí les pohlcoval kapky deště a na ní nepršelo tolik. Její nohy se vydaly na blízkou louku. Půjde do hor a najde úkryt, to byl plán!

-> Hraniční pohoří přes Kvetoucí louka

Camiya se probudila. Byl to vydatný, nekolikahodinový spánek a ona byla opravdu odpočatá. Vzbudila se sama, konečně jí nevzbudilo nic jiného než její vlastní odpočatost. Do úkrytu teklo jen málo, Camiya poslouchala jak déšť bubnuje do země, venku byl stále neutichajici slejvák a ona s bručením koukala, jak déšť mlátí o kameny na zemi.
Hlodavec, kterého si ulovila u jezera už byl pěkně ztuhlý a ona se rozhodla, že ho sežere. Přeci jen, po vydatnem spánku přicházel i velký hlad. A tak si lehla, sledovala déšť a u toho odkusovala maso z malého hlodavce. Moc toho na něm nebylo, bude muset splašit další žrádlo. Povzdechla si. Srst měla už suchou a rozhodně nechtěla do tohohle počasí znovu.
Vyhnal jí však přeci jen nějaký zvuk. Bručení medvěda v dálce. Camiya neznala medvědy, ale ten zvuk jí přišel nebezpečný dost. Sebrala si tedy své saky páky a rychle jako blesk vyletěla z jeskyně. Opravdu v dálce zahlédla velké zvíře, které šlo do jeskyně, ve které spala. Bylo to o fous. A tak se rozhodla běžet pryč z hor do Lesa. Měla by najít ještě nějakou kořist.

-> Začarovaný les přes Mlžné

-> Vlci jezero

Najdi úkryt 6/5

Camiya vylezla z vody a po pěšině se vydala výše do hor. Snažila se najít nějakou jeskyni nebo průrvu v horách, ideálně takovou, která by nebyla zatopené nebo do ní nekapala voda. Občas prošla kolem nějaké díry, ale po kontrole zjistila, že do ní tece a jistě se brzy zatopi taky, jelikož byla ještě docela nízko a hladina jezera mohla ještě zdánlivě nebezpečně stoupnout. Camiya litoval, že vůbec na tohle místo vkrocila. Nesnasela déšť, zimu a nesnášela hory. Přesto však zabrala a rychlým krokem za vidinou teplého úkrytu šla dále po pěšině. Netrvalo to dlouho a konečně našla klidou a velkou prurvu, kde zaparkovala svůj princeznovský zadek. Lehla si dozadu, zdálo se, že to byl opuštěný úkryt možná i nějakého vlka. Nyní to už bylo její. Byla tu nějaká sláma nebo snad tráva, která příjemně hrála. Vlčice se otřepala u vchodu a lehká si do teplého. Obklopila se elementem země, půdou, a potkana vyplivla vedle sebe. Usnula. Unavená ale spokojená.

-> Mlzne pláně

Najdi úkryt 5
Ulov něco 3/3
Projdi se po zatopeném uzemi
Pokus se plavat

Malé stopy myši nebo snad potkana jí dovedly k jezeru. Vlčice nechápala co tu malý hlodavec hledal, ale nejspíše se vydal směrem k pláni, tam nejspíše hledal úkryt. Camiya ale byla rychlejší a malého tvora vystopovala. Uviděla ho z dálky a netrvalo dlouho, aby tichým krokem došla na dostatečnou vzdálenost. Rozběhla se za hlodavce kolem břehu jezera, který byl podstatně dal, kvůli zatopení. Jezero se vylilo do okolí a tak byl břeh už úplně jinde než původně. Camiya běžela dlouhými skoky a hlodavec mířil k pláním. Jeho směr cesty však odstřihla voda a než se rozhodl, kam dále, hnědá vlčice na něj skočila a zašlápla ho svou váhou. Pak už jen stačilo se zakousnout. Nyní se ocitla blízko vody, tlapky měla v bahně a potkana držela v tlamě. Nyní byl čas vydat se do hor. Nejbližší cesta vedla skrz vodu, kousek byla malá pěšinka co vedla výše. Camiya držela potkana a rozhodla se plavat. Jezero bylo stojaté a tak nebyl takový problém ten kousek zdolat. Voda nebyla tak hluboká, jednalo se spíše o vylitou vodu mimo, takže sic měla vodu po břicho a sem tam nohama musela kopnout, povětšinou pak dosáhla na dno. A tak plavala, vylezla na pěšině a běžela do hor i s ulovkem

-> Sněžné tesáky

-> Začarovaný les
Najdi úkryt 4/5
Ulov něco k snědku 2/3

Camiya šla rychlým krokem, doslova byla z toho počasí nešťastná. Promrzlá na kost jako nějaký ratlík a její srst vypadala opravdu otřesně. Ach, jak by si teď ráda někomu postěžovala, ale Michael jak se zdálo, se jí vzdálil a ona ho nechala za sebou. Doufala sice, že vlk jí bude dělat společnost na delší čas a že spolu možná objeví více, než pár míst, ale osud tomu chtěl jinak. Světlý vlk, který měl až nezdravé preference na vlčice se vzdálil a tak Camiya šla sama. V bahně se snažila najít stopu něčeho k snědku, ale našla pouze stopy srn, nejspíše celé stádo. To by sama nezvládla, zvlášť pokud by tam byl jelen. A tak mířila dále spíše směrem k horám. Nohy už ji vypovídaly službu a ona byla ooravdu unavená. Hledala pořád ve stopách, ale nos už ji taky moc poslouchat nechtěl, zvlášť proto, že pachy taky měl déšť. Camiya zanadávala a zabrucela. Její nohy jí vedly směrem k jezeru. Tam taky vedly stopy po málem hlodavci. Že by snad myš? No aspoň něco. Doufala že bude aspoň trochu tučná.

-> Vlci jezero

-> Mokřady přes Tajgu

3/5 Najdi úkryt
1/3 Ulov něco na horší časy

Camiya se v mokřadech snažila vydat naokolo. ,,Myslím, že to je nějaká tekutá propadlina, nèco jak tekutý písek. Vcucne tě to a pá pá. Obejít to je jediná možnost. Každopádně myslím, že ten les se za chvíli zatopí úplně. Pokud to byly jediné hory, tak asi umřeme." Konstatovala vlčice a poslední slova pronesla s notnou dávkou sarkasmu. ,,Ach, jsem ještě mladá a krásná na to, aby ze mě byla mrtvola," povzdechla si a s nelibým výrazem pokračovala dál. Nakonec se z Mokřadů vynořili zpět do Tajgy. Země byla vláčná, ale ne tak, jako v té bažině. ,,Musíš věřit mým skvělým instinktům! Byla jsem průzkumník a lovkyně, zvládnu jistojistě najít místo kde přežijeme tuhle katastrofu!" Pronesla sebevědomě tmavá vlčice.
Prostředí se změnilo a oni zabruslili do Lesa. Vypadal zvláštně, Camiya tady cítila přítomnost magie. ,,Aspoň ty stromy trochu chrání před deštěm. Jsem zmrzlá na kost. Moc jsme se nezahřáli. Co bych dala za teplo písků!" Naříkala tmavá a s pohledem na zabahněné tlapy si povzdechla.
,,Mám hlad. Měli bychom ulovit aspoň králíka! Pokud se to tu zatopí, umřeme dřív hladem," vzdychla a nasála pachy. ,,Stopy jsou staré. Musíme jít dál," mlaskla nespokojeně.

-> Mlžné pláně

-> Tajga

2/5 Najdi úkryt
1b projdi zatopené území

Hnědá pouštní vlčice ohrnula nos. ,,Ano, jedovatých potvor! Hadiy štíři, pavouci. Někteří pouštní červi, taky nebezpečná věc. Život v poušti není peříčko!" Pronesla s hrdostí a pohodila hlavou. Byla neohrožená princezna pouště! Kterou právě sužovala voda... ironie. ,,To je pravda. Ale je mi víc zima. Vše má své pro a proti," snažila se působit inteligentně. Když řekl, že by to do ní neřek, nakrčila čumák a jala se spát.

I Michael se zdál překvapený, když se vzbudil. Oba vlci se nejspíše nechali ukonejšit pocitem bezpečí, který úkryt poskytnul, ale realita jim brzy osvětlila situaci. S lehkou panikou v očích vyhledala ty Michaelovy, když vyšli z úkrytu a procházeli vodou nasáklým územím. ,,Nikdy jsem neviděla TOLIK vody," zněla možná trochu vystrašeně a částečně i byla. Něco bylo i překvapením, v poušti tolik vody nikdy nebylo. ,,Myslíš, že to tu bude brzy pod vodou? Nikdy jsem nic takového nezažila.," hlesla, možná v jejím hlase byla slyšet lehká panika. Princezna v nesnázích!
Jejich nohy se dostaly k mokřadům. Páchlo to tady a Camiya oči zase vyhledala ty jeho. ,,Co je tohle? Tady to nevypadá bezpečně, " když šla dál, její tlapa se zanořila do mechu a bahna, hluboko. Instinktivně jí vytáhla s lehkým zděšením. Voda byla v Mokřadech úplně všude a bylo tu více mokro než kdy jindy. ,,Pojďme to obejít. Do hor se vrátit nemůžeme, přes řeku se nedostaneme. A tudy... to je jistá smrt. Musí tu být i jiné hory. Půjdeme dál. Najdeme bezpečný úkryt, " kývla na vlka a jala se Mokřady obejít

-> Začarovaný les přes Tajgu