Chamsin

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Odznáčky

AKCE

POSTY

MIMOHERNÍ

Odměna za Miss - 30 kšm

DLOUHODOBÉ

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Z pouště jsem vycvičený k houževnatosti a vynalézavosti. Příkoří bylo na denním pořádku a život nebyl lehký, nejsem tedy z cukru a hodně vydržím. Nebojím se pouštní bouře ani vyceněných zubů a se zubatým úsměvem odhodlanosti čelím každému příkoří. Ať už jsou mé vyhlídky jakékoliv, statečně a odhodlaně (dle jiných hloupě a bezradně) se pouštím do křížku s čímkoliv, co mi život přinese do cesty.
Na první pohled vypadám křehce a slabě, protože nejsem nabušený jako bojovník. Jsem spíš posel s tenkými svaly a postavou pro rychlý a vytrvalý běh. Mluvím zřetelně, ale polohlasem jemným jako přesívaný písek. Nekoktám, nezasekávám se. Vím, co chci říct a nebojím se to říct ani když fučí vítr a rozbouřené vlny se tříští o skály. Jsem sebevědomý a znám své schopnosti a hranice a nebojím se nabídnout k užitku.
Pokud jsem doteď zněl jako drsňák, který je odměřený a moc se s jinými nebaví, opak je pravdou. Jsem vlastně strašný dobrák, který se rád usmívá a povídá si. Rád trávím čas s ostatními. Jsem ze začátku trošku nedůvěřivý a těkavý, těžko udržuji pozornost a často tikavě pohazuji ocasem, jako kdybych se nemohl dočkat, až se něco stane. Jsem ale velmi milý a vstřícný vlk, který je rád za každou společnost. Nicméně mám problém ostatním věřit, a tak si horkotěžko vytvářím hlubší konexe. Většina vlků tedy zůstává na rovině příjemných známých a dál se nedostane. Nejsem konfliktní typ, ale pokud mě někdo provokuje, nebojím se štípnout zpátky. Nejsem žádné ořezávátko, které sebou nechá zametat.
Nejsem dokonalý, ale kdybych měl popsat své dobré stránky, nestyděl bych se říct, že jsem vnímavým a dobrým společníkem na cesty. Mám dobré srdce, ale někdy dělám chyby, za které se nebojím nést odpovědnost. Jsem velmi tolerantní vůči ostatním, ale ve svých názorech jsem neoblomný. Snažím se ale nikoho do ničeho nenutit a nepřemlouvat, přece jen každý neseme zodpovědnost sami za sebe.
Abych ale nezněl jenom jako chvástač, kterým nejsem, neboť jsem spíše skromná duše, prásknu na sebe i ty horší věci. Tak například občas jednám iracionálně, neboť se držím striktního setu pravidel a můžu vypadat, že jsem úplně padlý na hlavu. Mám svoje rituály a odmítám je měnit nebo nedodržovat, ať si říká kdo chce, co chce. To ale nezní jako až taková vada, že? Dokonce to zní, že jsem velmi oddaný něčemu v co věřím, a to je přece dobrá věc.
Zkusme to znovu tedy. Občas jsem necitelný a emocionálně nepřístupný. Pokud dojde k argumentu, projevuji svůj nesouhlas mlčením a odměřeností. Neumím odpouštět a přehlížet chyby ostatních, ať už byly způsobeny omylem nebo schválně. Jakmile si to u mě někdo podělá, tak může jakýkoliv postup v našem vztahu pohřbít na místo, kde ho nikdo nenajde. Stejně tak se snadno urazím a křivdu nesu na zádech dlouho. Jsem mstivý, ale jen do té míry, abych očistil své jméno. Mám smysl pro spravedlnost a pravdu, takže nejsem žádné nemyslící monstrum hnané touhou po pomstě a krvi. Cením si každého života a vím, že nejsem ten, kdo má vynášet nad ostatními soudy.
Nejsem vůdčí typ. Mnohem lépe pracují o samotě. Nejde ani tak o zodpovědnost jako spíše o fakt, že se musím spolehnout na jiné, což neumím. Nikomu plně nevěřím, nedal bych svůj život do tlap někomu jinému a odmítám to vůbec riskovat. Respektuji málokoho, ale umím poslouchat a plnit rozkazy, pokud je to ode mně vyžadováno. Můj vztah s nadřízenými je spíše komplikovaný, ale ne nemožný. Mám svou hlavu a neostýchám se vyjádřit svůj názor, ačkoliv může ostatní rozrušit. Jsem pravdomluvný a než lhát tak raději mlčím. Dokážu projevit empatii a formulovat svá slova, aby méně bolela, ale dělám to málo kdy.
Jako poslední bych zmínil svou víru. Jsem silně věřící a držím se přikázání oddaně a slepě. Nejsem ale žádný kazatel, abych rozšiřoval svou víru mezi ostatní. Držím si ji spíše blízko sebe, neboť mi poskytuje útěchu a pomoc v těžkých časech. I přesto, že jsem v očích boha poskvrněný a znesvětil jsem se v tomto světa, snažím se napravit a zajistit si pro sebe dobrý posmrtný život.

I - Vyrůstání
Vyrůstal jsem na poušti spolu se svými sourozenci a rodiči. Byli jsme součástí jedné velké tlupy mezi rudými skalami daleko na jihu. Podmínky pro život zde byly příšerné, ale my jsme to zvládali. Byli jsme samostatní, houževnatí a vynalézaví. Dokázali jsme najít vodu i potravu, přístřeší i chlad a vše, co jsme k životu v poušti potřebovali. Společně s bratrem a sestrou jsme prospívali a poušť nás přijala. Bylo to, jako kdybychom byli zrozeni v písku, a ne z lůna naší matky.
O potravu jsme se společně dělili, pokud se nám podařilo najít něco většího, ale většinu času jsme každý táhli za vlastní provaz a každý se snažil uživit sám. Ze začátku nám rodiče pomáhali a učili nás, co je jedlé a co ne, kde najdeme denní spáče a kde vodu. Nebylo to snadné a jako jediná vlčata toho roku na nás byly oči všech ostatních. Nebylo výjimkou, že vlčata do půl roku umírala. Na tesknění měli rodiče jen jeden obrat měsíce a potom šel život dál. My jsme ale přežili, zvládli jsme se naučit vše potřebné a dostali se až do věku výtržností a dovolování si. Jeden z mých sourozenců se začal motat kolem vlčat předešlého roku, začal se dvořit a laškovat, jako kdyby ho postihl duch kaktusu. Bylo dost dobře možné, že byl na nějakých kaktusových šťávách, protože ty s vámi udělají opravdové divy a když jsme měli dlouhou chvíli, vyhledávali jsme jejich halucinogenní vody pro zábavu. Byla to klasická mládežnická výtržnost, někteří starší se na nás dívali skrze prsty, ale jiní se smáli, vzpomínaje na časy, kdy tropili to samé.
Byl jsem si s bratrem velmi blízký. Byli jsme téměř nerozluční a trávili jsme spolu nejvíce času. I přesto, že se dvořil Pereskii, nezanedbával mne. Tvořili jsme trojici a podnikali jsme společně výlety do pouště a tropili neplechu.
Moje sestra se sblížila se zbytkem Pereskiina vrhu, a tak nestrádala a prospívala v jejich společnosti. Bůh ví, že jí byli lepším vzorem než my.
II - Víra
V těžkých časech nám pomáhala víra a dodávala nám naději. Také radila, jak se chovat v různých situacích, co je přijatelné a co naopak ne. Občas byla víra podivná, ale většinou vyplývala z života v poušti, který byl nemilosrdný a krutý. A my museli být stejní. Vytrvalí, houževnatí, soběstační a mnohdy krutí a nemilosrdní. Mohli jsme skládat různé přísahy, které se musely dodržovat. Přísaha o věrnosti, o ochraně, o následování. Bylo jich mnoho a většina vlků některou z přísah skládala ještě před druhým rokem života. Hledali jsme v nich smysl a cestu.
Náš bůh je všudypřítomný, ačkoliv jeho hlavní doménou je poušť, kde následovníci jeho přítomnost cítí nejvíce. Dohlíží na nás a soudí nás, zdali se po smrti můžeme dostat do země zaslíbené. Pokud nejsme hodni, je naše duše navždy uvrhnuta v zapovězení. Když se jeden bohu zprotiví, je těžké se znovu vykoupit a dostat do jeho přízně.
III - První pramen
Již se blížil druhý rok našeho života, a to znamenalo iniciační cestu na jih k Prvnímu prameni. Jednalo se o první z vodních zdrojů na tomto světě, byla to kolébka života a počátek všeho. Pramen vytékal ze skály a tekl po lesklých kamenech dolů ke kamenným obloukům mezi vrstvami mechu a kapradí, kde se vsakoval do nitra země. Každý věděl, že uvnitř země je nekonečná zásoba vody, která prosakuje na povrch jen na určitých místech. V poušti bylo pár takových prosáklin, které nám umožňovaly v poušti přežít.
Postupně jsme se vydali na cestu. Nesměli jsme jít spolu, takže nás vysílali postupně. Cesta tam a zpátky zabrala celý obrat měsíce a vlk musel přejít přes dlouhé pásy vyprahlé země, přes vysoké duny a skrze prázdné skály. Musel se vyhýbat smečkám hyen, tekutým pískům a postarat se o svou obživu po celý čas. Ani zde nebylo výjimkou zemřít. Můj bratr šel první, jako nejstarší syn se vydal na cestu a já ho doprovázel pohledem, než splynul s pouští v jedno. Za několik nocí byla řada na mě.
IV - Chamsin
Věřil jsem si a odhodlán jsem vyrazil na jih. Stopy bratra už dávno odvál vítr a já se musel spoléhat na hvězdy v noci. Putování za nocí nebylo nic vzácného, vlastně to byly preferovaný způsob života v poušti, pokud jste často cestovali a nemohli být na jednom místě.
Moje tlapy přešly dlouhé stráně a vyšly na vrcholy ergů, abych před sebou v dáli spatřil obrysy hor. Za nimi se nacházel První pramen, destinace mého putování, zocelení mé víry a přijetí. Po vrcholu ergu jsem pokračoval směrem k horám, netřeba hvězd k navigaci. Noc v poušti byla chladná a hlučná, byl jsem zvyklý na všechno to vytí, pípání, kníkání a další podivné zvuky, které poušť vydávala. Přineslo mi to komfort.
S přicházejícím ránem se ale na jihu zjevila písečná bouře. Viděl jsem ji už z dálky, jak pohlcuje hory pískem. Já se naštěstí blížil k úpatí, které mi mohlo poskytnout úkryt před bouří. Zrychlil jsem tempo a i přesto, že jsem celou noc klusem přecházel přes poušť, jsem natáhl krok do rychlého sprintu. Chamsin nesl písek, smrt a nebezpečí a jeho rychlost byla neodhadnutelná, ale jedno bylo jisté – rozhodně byl rychlejší než já.
Našel jsem přístřeší, několik kamenů a puklinu, do které jsem se napasoval. Chamsin udeřil do skal vedle mě, jeho dlouhé prsty se chytily balvanů a on se odrazil od skal kupředu. Písek byl ve vzduchu, třpytil se zlatem, vítr kvílel a moje srdce bilo jako splašené. Cítil jsem boha kolem sebe, byl tak blízko. V nitru chamsinu se nacházelo nebezpečí, byla tam čirá hrůza a zkáza, náš bůh. Zavřel jsem oči, ukryl se před pískem a čekal, dokud bůh neprojde dál do pouště. Neměli jsme právo pohlédnout bohu do očí, museli jsme sklánět hlavy a krýt se před ním. Byl to náš pastevec, ale byl strašlivý, když se obalil do oděvu z větru.
Svět opět utichl a já se pohnul. Písek z mého těla se sesunul na zem a já vyšel ze svého úkrytu. Na severu jsem viděl, jak bouře postupuje, jak se neodvratně blíží k mému domovu. Věděl jsem, že to tlupa zvládne, nebyla to první bouře ani pro ně a ani pro mě. Písek v mé srsti se s každým krokem uvolňoval a sypal ze mě jako voda z tekoucích skal, která byla jistě přede mnou. Procházel jsem skalami, které po bouři byly schované pod pokrývkou z písku. Klouzalo to, neviděl jsem cestu a nevěděl, co se pod pískem skrývá. Nemusel jsem se obávat tekutých písků, ale pod zrnky mohlo být schováno cokoliv.
V - Erg
Nebylo nic divného na tom, že jsem po cestě bratra nepotkal. Každý mohl jít jinou cestu a ač jsme se snažili jít po rovné přímce ze severu na jih a zase zpátky, duny se posouvaly a měnily tak trasy. Přesná cesta vedla jenom horami. Věřil jsem tedy, že bratra jsem minul v písečné části pouště.
Seskočil jsem z vyvýšeného místa do písku pod sebou a celý sloup se začal sesouvat. Unikl jsem písku vyskočením na vyšší skálu a díval se, jak sesouvající písek odhaluje skálu pod sebou. Ostré výčnělky, jemné plošky, jednalo se o vyšlapanou cestu, po které šlo už několik vlků před námi. Můj bratr se pokusil jít touto cestou také, ale musel ho chytit chamsin, neboť jeho tělo bezvládně leželo na skále. Oči měl obalené pískem a z otevřené tlamy se sypala jemná zrnka, zatímco pokrývka pouště se i nadále sesouvala z jeho neživého těla. Ležel tam bezvládně a bezmocně. Musel utíkat před bouří, která ho ve skalách nečekaně nachytala. její příchod mezi skalami nebylo možné poznat, skály byly vysoké a zabraňovaly rozhledu, takže když uslyšel hukot větru, už bylo pozdě. Pokusil se utéct a možná by to zvládl, nebyl tak daleko od míst, kde by se mohl před chamsinem schovat, ale v průsmyku jej bouře dostihla a pohltila. Setkat se tváří v tvář se zuřícím bohem nemohlo dopadnout jinak.
Setrval jsem u jeho těla notnou chvíli a tesknil. Modlil jsem se za to, aby jeho duše našla cestu do zaslíbené země. K Prameni se očividně dostal, neb na tvářích měl pozůstatky modré barvy, která značí ty, kdo k prameni dojdou. Našel jsem ostrý kámen a vytvořil v jeho lebce díru, aby jeho duše mohla snadněji utéci a aby jeho tělo nemohl obývat žádný zlý duch.
Opustil jsem bratra, zanechal ho na jeho místě skonu a otočil se k němu zády. Nebylo nic víc, co bych pro něj mohl udělat, jeho skořápka teď náležela poušti. Pokračoval jsem tedy ve své cestě k prameni a už uvažoval, že se domů nevrátím. Vždy jsem měl toulavé nohy, chodil jsem daleko do pouště s bratrem i sám a byl jsem zvědavý, co dalšího je za dunou. Nový kaktus, nový svět?
VI - Neznámo
Pramen jsem poznal okamžitě. Vzduch najednou byl vlhčí, suchý čumák úlevně nasával vodní páru a skály přede mnou se leskly vláhou. Voda pomalu vytékala z pukliny nad mou hlavou a stékala po tmavé skále porostlé rostlinstvem. Vypadalo to tak nepatřičně, jak vůbec takové místo v poušti mohlo být? přistoupil jsem ke kamennému oblouku a zastavil před místem, kde se voda vlévala do nitra země. Otřel jsem si tváře o modré kameny, vykonal rituál a rozešel se od pramene. Svou cestu sem jsem dokončil a nemínil jsem se vracet. Neměl jsem jak kontaktovat tlupu a sdělit jim své rozhodnutí, avšak netrápilo mne to. Sol najde tělo bratra a uvidí díru v jeho hlavě, jistě jí dojde, že je to má práce a že jsem se o bratra po smrti postaral.
Opustil jsem hory a dal se přes vyprahlou zem. Sucho začalo ustupovat, přicházely křoviny savan a tráva. Vysoké stromy, větší vodní zdroje. Doteď jsem znal jenom poušť, a tak pro mě toto prostředí bylo neznámé a cizí. Když jsem byl v rozpacích, otáčel jsem se na svého boha a prosil jej o rady a aby mě vedl vpřed. Tenhle svět byl… Jiný.

Zajímavosti

• nohatý, útlý, trochu klabonosý, pokrytý dlouhou, ale jemnou srsti
• v srsti neustále zrnka písku, takže se třpytí na slunci
• tiky v ocasu a uších
• věřící

Vlastnosti

Síla 10 %/41 %

Vytrvalost 10 %/99 %

Rychlost 10 %/90 %

Obratnost 9 %/85 %

Schopnost lovu 1 %/35 %

Předměty