Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V tento moment se spíše jednalo o Einarovu nezkušenost s podobnými zvířaty než o potřebu Keijimu udat lekci - jak se zdálo, zvířata neznal. Irbisové přeci jen byli docela známí introverti a nebýt toho, že přišly potopy, ani by se k smečce nepřiblížili. Na světě jistě bylo jen málo vlků, co mělo přesné údaje o tom, co jsou tyto kočkovité šelmy zač. Vždyť dodnes vše o nich nebylo zcela známo ani lidem.
Tak či tak, teď tu ona zvířata byla. A jeden se jich neměl jen tak lehko zbavit.
Ke Keijimu a jeho snahám přeprat zvíře se brzy přiřítila Hanka a chytila irbise za ocas, což vyžadovalo poměrně rychlé reflexy, protože zvíře ocasem máchalo ze strany na stranu. Irbis však odmítal Keijiho pustit i přes její tesáky v ocase, třebaže mírně uvolnil sevření - i skrz to se Keijimu podařilo s ním narazit do skály a pustilo se lépe a rychleji, načež mu Hanka vyjela po noze. Bylo napůl omráčené když se k němu dostala, takže nestihlo řádně zareagovat, ale i přesto se po Hance ohnalo ostrými pazoury ve snaze ji oslepit. Einar dostal podobně nehezkou facku od tvora před sebou, načež zvíře odskočilo a jalo se věnovat spíše dvojici, která momentálně útočila na jeho druha, aby neskončil v nevýhodě. Kočky byly tak či tak docela v háji - tři na dva nebyla dobrá čísla. Pokusilo se především vyjet po Hance a po jejích nechráněných zádech.
Na druhé straně se mezitím prala Stina. Kočka se s ní dostala do chumlu, kde rozdávala rány bez ohledu na to, zda si to Stina nechala líbit a nebo ne. Dostalo se jí několika řezných ran všude po těle, včetně hrudníku. Měla ale štěstí, že nebyly dost hluboké na to aby ji stihly extrémně znevýhodnit. Nakopnutí pomohlo zvířeti po prudké, tupé bolesti, kterou pocítilo, Stině uniknout a alespoň se postavit na nohy. Taiclara byla mezitím tahána nahoru Xanderem a kočka? Ta udělala pár kroků bokem... a pak se rozběhla sprintem vpřed dolů a směrem, odkud přicházely zvuky boje zbytku skupiny. Trojice ji mohla zkusit zachytit ještě než se jim pořádně vzdálila a nebo ji následovat, jenže kočka se mohla po cestě někde skrýt a znovu je přepadnout. Už teď šíleně lehko splývala s okolím, takže ji těžko vlčí oko zaznamenávalo. Co tedy s ní? Skupinka se musela rychle rozhodnout, protože buď se zvíře přidá dole k souboji, vrhne se na ně později a nebo se je snažilo z nějakého důvodu odlákat. Poslední možnost byla i ta, že se děje ještě něco úplně jiného, čemuž trojice v tento moment nedokázala porozumět.

// Další post nejdříve 1.1., nejpozději v průběhu týdne.
Prosím podtrhávejte mi své útoky, v hoře textu dost lehko splývají. :)

V momentě, kdy si zvíře získalo pozornost Keijiho, ze stínů za ním se vynořilo další. Ne příliš nečekaně, díky páru stop, které druhá skupinka předtím viděla - ale pro Keijiho to nejspíš šok skutečně byl, mít najednou na těle na jednu, ale dvě velké kočky. Ta druhá přistála Keijimu na zádech a zaťala mu drápy z boků do do ramen. Naštěstí to hlavně jen bolelo a nezdálo se, že zatím trefila něco životně důležitého.
V ten moment se Keijimu na pomoc ne příliš ladně snesla polétavá dvojice a to zrovna v moment, kdy se první irbis zaklesl do Keijiho těla, aby mu napomohl k zemi. Z chudáka se stal kamzík - alespoň podle toho, jak s ním zvířata bojovala a snažila se ho složit. Einar bez pokusu setřesení Hanky přispěchal blíž a okamžitě první kočku strhl, zatímco ta druhá si velebila stále na Keijiho zádech. Ani alfa se však do boje nepřidal bez okamžité odplaty, jak se mu zvíře s kožichem vysmeklo a pařáty se ohnalo po jeho tváři.
Taiclara, Xander a Stina mezitím běželi směrem dolů ze srázů. Nohy se jim smýkali a jen horko těžko se na těchto srázech dalo dobře běžet a spěchat bez toho, aby jeden neriskoval zakopnutí a pád ke své vlastní smrti. I proto byla na řadě opatrnost - a obezřetnost.
Rozhodnutí hlídat strany se ukázalo být chytrým a užitečným, hlavně tedy v moment, kdy se něco vyřítilo z bílých převisů po jejich bocích a bez jakýchkoliv okolků narazilo prudce do Stiny, která neměla šanci útok jen tak ustát - a díky její blízkosti k Taiclaře jednoduše narazila do hnědé vlčice, která buď vnímala okolí dost na to, aby náraz ustála, nebo díky své mladé nezkušenosti sklouzla dolů a nebezpečně jí podjela noha na strmém srázu hned vedle cestičky kterou jim Xander vyšlapal a kterou se momentálně hnali za výkřikem Hanky.

//Tl;dr: Keijimu po rozptýlení od irbise 1 přistál na zádech irbis 2. V ten moment
se po něm vrhnul irbis 1, ale dorazil Einar a Hanka. Einar okamžitě vyrazil vpřed a chňapl irbise 1 a strhl jej od Keijiho. Irbis 1 se vymanil ze sevření a tlapou zaútočil na Einara. Mezitím Xander, Stina a Taiclara utíkají na pomoc. Během jejich sestupu za bojem se najednou od boku vyřítil irbis 3, který narazil do Stiny tak, že vlčice narazila do Taiclary a teď hrozí, že Taiclara zahučí do nebezpečí po straně hor. Irbis 3 je na Stině.
Další post 29.12.

Zatímco skupinka Xandera ignorovala štěknutí Keijiho, které se rozneslo okolím hlasitěji než níže v horách, k Einarovi a Hance nad ním se doneslo a Einar stočil k Hance hlavu a zpomalil, aby se rozhlédl. Slyšel to, ano, ale nebyl si jistý odkud zvuk přicházel a volat na Keijiho bylo širé šílenství. I proto otočil hlavu směrem k hnědé vlčici na svých zádech.
"Hanko, vidíš toho, kdo vyštěkl?" optal se jí. A skutečně - Keiji po nárazu irbisem sletěl o několik metrů níž, ve vzteklém klubku s jednou nenechavou kočkou. I kdyby měla bahenní lázeň pomoct, kočka v ní naložená nebyla a teď její kožíšek svítil do okolí. Nebo to možná byl hnědý Keiji na bílém povrchu, kdo ví? Tak či tak - sletěl. A v momentě, kdy na to Hanka upozornila (pokud na to upozornila) Einar mávl křídly a rozletěl se na pomoc. Problémem však bylo, že se ke Keijimu hned tak nedostane.
A Keiji měl problémy, velké. Byl sám, poraněný a teď na sobě měl ještě zvíře, které vážilo o něco míň než on. Zvíře nakopl a to bylo odraženo, ale kočka udělala jen pár kroků zpátky a naježila se, načež na Keijiho zaprskala. Zdálo se, že jakmile jej okamžitě neskočil útok z úkrytu, najednou váhala. Ale z nějakého důvodu neustoupila, jen kroužila, hledala slabé místo, které by mohla stisknout.
Ačkoliv se ve skupině Xandera sem tam něco mihlo nad jejich hlavami a pocit toho, že je někdo sleduje, jednoduše neutuchal, minimálně dva z trojice nyní mohli čerpat ze svých zkušeností. Byli tři a stíny byly dva. Pokud by nešlo o absolutní nutnost, kočky se jim nejspíše jen tak nevyjeví a nevystartují po nich, spíše se je pokusí obejít a utéct. Stina určitě znala podobné věci z potyček v domovině, kde se je vlci na hranicích spíše snažili obejít než aby čelili vzteku nejsevernější ze severních smeček.
Další věc, kterou jistě věděl Xander, bylo že cesta nejmenšího odporu byla většinou tou, kterou si kdokoliv v nebezpečí neváhal vybrat. A Keiji byl sám. Nechal Einara a Hanku, aby vyletěli a opustili jej, načež se vydal čelit hoře a výšlapu sám.
A vedle toho, že se po okolí ozvalo Keijiho štěknutí, teď přišlo i hlasité zaryčení kočky, která se nesnažila tlumit v pokusu získat si Keijiho pozornost.

// Další post dáme 27.12., tudíž po vánocích a post poté bude po novém roce. Tak užívejte svátky a nenechte se zbušit párkem irbisů!

Všichni se svým způsobem drali nahoru. Stoupali a jejich okolí se zužovalo. Cokoliv, co bylo nad nimi, pomalu ztrácelo možnost se skrýt - a podobné akce většinou vyprovokovaly agresi, hlavně od mladých, zapálených zvířat, které věřily, že umí a mohou čelit světu.
A tak zatímco Stina, Xander a Taiclara postupovali bez větších zádrhelů, osamocený člen skupiny - a dle všeho i nejslabší článek - se dostal do problému. Keiji stoupal do hor, byl v bolestech a zdálo se, že pokud na něj bude veden přímý útok, mohl by se dostat do potíží. A taky že ano.
Chvíli potom, co našel zmražené výkaly, se nad ním něco mihlo a díky jeho pozornosti (4) se mu podařilo zachytit, že se na něj něco řítí. Byl to jeden ze stínů - teď však nabral docela jasnou a světlou podobu. Irbis, aka sněžný levhart, se vymrštil ze svého bidýlka ve skalách a plnou vahou sletěl na Keijiho, kterému okamžitě vyrazil dech (2) a s pařáty, které byly mnohem ostřejší než ty vlčí, se okamžitě dostal pod srst a do kůže, tudíž hned v prvních momentech kočka prolila Keijiho krev.
Hanka a Einar zavěšení v obloze neviděli nic - možná nějaký pohyb pod nimi, co však rychle zmizel. Otázkou bylo, zda něco slyšeli - tady v horách se totiž zvuk poměrně rozléval do okolí. To bylo taky jedno z horských nebezpečí.
Stina, Xander a Taiclara na tom byli podobně - pořád cítili oči a Stině se tentokrát i zdálo, že kdesi nad nimi zahlédla na okraji převisu šedivé duhovky s černými zornicemi, tam Taiclara zahlédla tmavou špičku ocasu, ale ani jednou jim pohled nepadl na celé zvíře. Ale zdálo se, že stíny se rozdělily... když jeden byl s Keijim, že?

// Další post 21.12.

Zatímco dvojice Hanky a Einara svištěla vzduchem, ostatní se tahali těžkým terénem nahoru do hor. Díky své výhodně si však čehosi prvně všimla dvojice - přesněji řečeno, Hanka. Dva stíny, které mířily níž a šmouha čehosi dalšího kdesi před nimi. Asi kořist? Dva si určitě jen na jedné koze nepochutnali, potřebovali víc. Einar však letěl výš, ani nenaznačil, že by si jich snad všiml. Mráz štípal jejich tváře a bahno z nich dělalo tmavou, velkou tečku na obloze, vysoko nad zemí, místy se odlupovalo, jak už díky vichru stihlo tu a tam částečně zaschnout.
Keiji, na druhou stranu, postupoval nahoru. Lapal po dechu a i když se jednalo o poměrně dobrého hraničáře, takhle nahoru většinou asi nechodil. A pak mu cosi pod tlapkou křuplo a když se vlk podíval dolů, zjistil, že šlápl na staré kosti, které ne dalece připomínaly kozí. Taky našel nějaké staré, zmrzlé výkaly, které byly olepené bahnem a jeden do nich málem šlápnul. Naštěstí se nemusel Keiji spoléhat na čich a tak si nejspíše více všímal okolí. V koutku oka kdesi nad sebou zahlédl šmouhu.
Skupina vedená Taiclarou pokračovala nahoru jiným směrem než Keiji - proto byly přeci jen skupinky dvě. Čím výše stoupali, tím víc cítili chladivý vichr na tvářích, občas jim vmetl vločky do očí a nepříjemně štípal do polštářků - pro Stinu to byl poměrně známý pocit.
A pak Taiclara něco zavětřila. Ne zrovna staré značkování, ještě bylo vidět na sněhu, dle množství rozhodně teritorní. Nemohli být daleko, jak však bylo jasné ze zbytku postu. Zatím neviděli žádná mihnutí, ale... na jejich zátylcích se zvedala srst, jak se na ně snad upíral pár očí. Kdesi z vrchu. Kdesi nahoře. Pak skupina i narazila na zmražené stopy ve sněhu, otisklé dost dobře na to, aby si je jeden prohlédl. Menší... menší? Dvoje. Vedly směrem do výšin.

// Další post 19.12.

V momentě, kdy Keiji navrhnul vyválení v bahně, Einar stočil pohled k Hance. Chvilku na ni mlčky zíral, jakoby uvažoval, jak by asi vydala natažená na prutu a plápolající ve vzduchu jako vlajka. A docela silně zvažoval, že by z takové Hanky hezkou vlajku udělat mohl. Vlastně i z Keijiho, Alatey by se pak mohla dát na pirátství.
Einar přešel k blátu a kriticky si přejel pohledem válícího se Keijiho. Nechal dvojici, aby si nanesla bahno na kožich a pak sebou jednoduše bokem napřed plesknul do bahna a kdokoliv, kdo viděl jeho výraz, viděl jak v něm skomírá světlo naděje pro budoucnost smečky. A nebo víru v to, že ho že někdo v Alatey přežije. No ale vyválel se - bez námitek, bez remcání, jen s výrazem absolutní nechuti a potřeby ukončit svou mrzkou existenci. A ten, prosím pěkně, mohl zkrotit, kdyby chtěl, ale Einar nechal ostatní vidět jak se cítí zcela schválně. Aby viděli že i přes jeho námitky se vůdce poslouchá a to bez otázek. I kdyby ten vůdce na chvíli byl někdo níže postavený než on.
Když se z bahna zvedl, hnědý, nevrlý a zjevně připravený skončit tuhle výpravu co nejdřív, zvedl letku a hravě s ní přejel po Stinině tváři, než se na ni mírně ušklíbnul a odkráčel směrem ke zbytku. Toho bohdá nebude aby Stina byla na výsost čistá zatímco Einar se v bahně bude válet jako podsvinče.
"Jdeme," odsouhlasil a pak se položil na zem, křídla roztažené tak, aby se na jeho záda i přes ně Hanka dostala. Navigoval ji, aby jej obejmula tlapkami a požádal ji, aby se přichytila rostlinnými šlahouny.

Ať se obě skupinky rozhodly jakkoliv, cesta vedla jen nahoru - po strmých kopcích, plných bahna a kamení, které se pod tlapkami chtě nechtě sesouvaly až zanechávaly ostrý, příkrý kámen.
Cestičky vychozené kozami tady dole nebyly, takže se vlci museli začít drát nahoru všemi silami a možnostmi, jaké měli. Byl taky čas dát skupině poslední instrukce, Einar totiž poukázal směrem, kde potřebují skončit. Poměrně vysoko a tam, kam obyčejně žádný Alateyčan nechodil - neměl-li křídla, jak se zdálo.
Hanka s Einarem vzlétli jakoby se nechumelilo. Dostat se do vzduchu bylo pro Einara zjevně poněkud těžší, ale ať už křídla na vlcích fungovala jakkoliv, zvládl unést i přidanou váhu Hanky. Zdánlivě odnikud totiž přišel i podpůrný vítr, který ho nesl nahoru a čechral bahnem nasáklou srst a sušil ji na kožíšcích dvojice.

//Tentokrát znovu nechám na vás, jak se se situací vypořádáte! Popište mi, jak zdoláváte hory, co váš charakter vidí a pokud si NEJSTE JISTÍ, prosím ptejte se. Necucejte si nic z drápku, protože naši lovnou mám vymyšlenou a vybranou a takhle nízko po ní možná nějaké stopy budou, ale zdaleka ne tolik, jako vysoko. Počítejte taky s tím, že je ráno a čím výš míříte, tím víc je chladno a začínáte se setkávat se snad celoroční pokrývkou sněhu, která nejvyšší zuby neopouští.
Jinak samozřejmě nechávám vše na vaší fantazii, ať jen nemusíte přepisovat, co vám píšu. :3
Další post 17.12.

Einar si vyslechl slova Taiclary i Keijiho a pokývl jim, že rozumí. Samozřejmě, nic nového, ale bylo hezké občas nechat mladší členy blýsknout své znalosti. I když se zdálo, že je brzy blýsknou mnohem... osobněji. Hanka se totiž pustila to rozdělování a udělala vůdci skupin Xandera a Keijiho. Ani na jednoho se nepodíval, jen věnoval zamyšlený pohled Hance.
Copak si asi myslila?
V ten moment však uslyšel poznámku Keijiho a otočil se k němu, snad aby něco řekl, ale Keiji... nemluvil. Alfa na sobě nedal znát své zmatení. I Hanka jakoby se rozhovořila bez hlasu, všichni mluvili přes sebe a Einar začínal mít pocit, že skutečně jen šílí. Dobře, tak už i slyší hlasy. To snad nějak přežije...
A zatímco Hanka měla hlavu plnou magií a myšlenek, dodala dalších pár slov na které se těžko dokázal Einar soustředit. Oči tak sklonil ke Keijimu a očekával, co řekne tmavý vlk.
"Nepřibližoval jsem se, protože jsem nechtěl stíny vyplašit," osvětlil. "Viděl jsem je podél srázů, ale začaly jako pohybující se bílé tečky na vrcholcích, které celoročně pokrývá sníh. Budeme muset být opatrní co se jejich kamufláže týče," dodal. Zvládne to Keiji bez čichu...?
"Cestičky jako takové tam nebyly, ale jsou to místa kam většinou utíkají kamzíci a ostatní kozy." Einar je osobně nikdy nelovil, i když by měl asi větší úspěch než většina Alatey. Tyhle kozy byly neskutečně obratné a stačil jediný chybný krok a jeden sletěl dolů z nejpříkrejších skal a srazil si vaz. Na mysli mu vytanul Noah a střelil pohledem po Taiclaře než ji zase z mysli vystrnadil. Proč se Ada ztratila a pak byl nalezen mrtvý její bratr? Nevypadalo to, že by se ztratila nedobrovolně...
"Teoreticky bych se mohl pokusit vyletět nahoru jako předvoj, ale s mojí barvou kožichu nebude tak těžké mě vidět. A možná bych zvládl unést jednoho lehčího vlka, ale nechci na to spoléhat - nikdy jsem to nezkoušel."

// Další post bude 15.12. Přidávám pár úkolů pro nadcházející akci!

× Naplánuj akci
× Vydej se se svou skupinkou do hor
× Stopuj
× překvapení co přijde později

Vlci následovali Hanku, Taiclara jí po boku a ostatní rozdělení dle svých vlastních rolí, s Xanderem pár metrů od vlčic ve předu uzavírajícím skupinku.
Vlci kráčeli vpřed asi dalších pět minut, když nad jejich hlavami najednou vyplul stín. Einarův stín, jak se alfa předklonil ze strmého srázu dolů a na skupinku se zahleděl.
"Zahlédl jsem pár stínů nahoře v horách," potvrdil skupince jejich jejich domněnky. "Dále budeme postupovat tiše a rychle. Hanko, rozřaď nás do skupin po třech, aby byly skupiny vyvážené silou. Vyber i kdo kterou skupinu povede a jaký bude jejich úkol."
Mluvil poměrně tiše a očima létal zpátky k horám a zdál se být... nervózní? Možná. Medvědy znal, ale tyhle tvory zpátky v domovině nepotkal a netušil tedy, jak se k nim stavět. Věřil ale že se smečkou dokážou vyvinout dostatečnou sílu na jejich odstrašení.
"Viděl jsem dva. Nemusíme je zabít, stačí je odstrašit, k avaru se podle mě nepřiblízí a v horách je momentálně kořisti díky povodním dost." Co mohlo, to do hor uteklo a často si i srazilo vaz. Velké kočky musely hodovat. Hlavně ty, které byly v podstatě neviditelné a skákaly jakoby neměly strach ze zlomených kostí.
"Nevyužívejte magii pokud to nepůjde jinak, nechceme velkolepými ukázkami přivolat něco nebo někoho dalšího, ideálně se budeme držet v anonymitě. Keiji, Taiclaro, vy máte jako lovec a hraničář zdejší svahy nachozené. Něco co by se mohlo ostatním hodit?" Ne že by nutně potřeboval jejich expertízu, ale chtěl aby dvojice ukázala co ví a umí. "Xandere, Stino, když na to dojde, postarejte se aby se ideálně nikdo smrtelně nezranil." Věřil, že dvojice je dost silná a i když je Hanka nevybere jako hlavní sílu (bojovat přeci jen budou všichni), pořád nejspíš budou schopni schytat pár úderů.
S tím se s očekáváním podíval na Hanku, ale očima stále zahýbal zpátky k horám a neustále je kontroloval a to i hlavně i proto, že ostatní členi smečky tam ze své pozice neměli výhled.

// Další post 13.12. Poprosím aby první psala Hanka, ostatní pak budou psát v rámci skupinek, ale budete VŽDY čekat na Einara s vypravěčem.
Pokud budete chtít, budu vám nejspíš schopná napsat vypravěče i dřív a to podle vaší aktivity a jak rychle se obepíše kolo. Prosím nikoho aby nejen Mary a Gary Sue, všemu se vyhnu, všechno vyblokuju, nechci jizvy, takže mě nic ani nelízne. Taky si nehrajte na přehnané mučedníky, nechte ostatní schytat pár facek taky. Většina jizev se v husté srsti ztratí a máme možnosti zahojit i jizvy na tváři.
Jak bylo zmíněno, magii prosím nepoužívat.

>> Úkryt

Einar nechal slova vlků za sebou a pokračoval ven.
Všechno bylo pokryté jinovatkou. Bahno, kterým vlci kráčeli, bylo studené a mazké, cpalo se mezi polštářky a louže byly pokryté hebkým nánosem ledu. Nikde však nebyla v dohledu ani vločka. Jen chlad, jak se vlkům u tlamy srážel dech v páru a těm s kratšími kožíšky se zima okamžitě zabořila pod kůži jako ostré jehlice. Einar zaklonil hlavu a podíval se na oblohu nad nimi, načež věnoval pohled i vlkům za sebou. Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Všichni, včetně Stiny, která je z úkrytu následovala.
Venku bylo vidět několik nových stop. Einar cítil Espena a Noru, pak tu byl i starší pach Arryna, který tudy prošel nejspíš během včerejška. Pod Cindeřeným stromem pak leželo schoulené zrzavohnědé klubíčko, její srst zvýrazněná jinovatkou. Tiše oddechovala.
Einar se nerozhlížel po nikom konkrétním, ale vzal to směrem, kam žádné stopy nevedly. Nebylo třeba se setkávat s někým dalším, věřil, že ostatní si poradí - třebaže se chtěl rozejít za Espenem a dát mu poměrně srdečný výklad toho, proč by nikam neměl chodit, když venku hrozí nebezpečí, třebaže zkomírá.
Pod tlapkami skupince praskala námraza a trochu to klouzalo, ale skupinka severních vlků (a Hanky) na to nejspíš zrovna moc nedbala.
"Keiji, hledej stopy, dívej se po obloze a po okolních výstupcích, zda se tam něco nemine. Stino, ty to samé. Hanko, ujmi se vedení, hledej pachy. Taiclaro, Xandere, vy budete odrážet útok pokud by na něj došlo. Taiclara půjde vedle Hanky, Xandere, ty se drž na konci skupiny."
S tím alfa roztáhl křídla a několika mohutnými mávnutími se vymrštil do vzduchu a vyletěl výš, kde se chvíli rozhlížel po okolí a následně zmizel za výčnělkem, zjevně kontrolujíc i výše položené části hor. Vlci dostali jejich práci a bylo zjevné, že se nemají rozdělovat.

// Tady vám nechám volnou tlapku! Hanka může zachytit stopu libovolné kořisti/predátora (kromě ostatních), zatímco vyhlížející mohou něco zahlédnout. To už nechám na vás! Můžete si mezi sebou povídat, tohle je spíš takový mezipost než se na to už pořádně vrhneme.
Další post 10. nebo 11.12.

Ráno

První dorazil Keiji, ale skupinka se začala pomalu rozšiřovat a všichni se Einarovi vyjádřili k tomu, co dělali a viděli... nebo alespoň většina. Keiji se taky přiznal ke zranění, které se mohlo stát osudovým. Mírně se zamračil.
"Děkuji za tvou vsuvku, Xandere," okomentoval vložení hnědého vlka suše a pak se podíval přímo na Keijiho. Zase vypadal jinak. Že by na každou zimu měnil kožich? Někdo by mu to měl zatrhnout. "Do odvolání při sobě měj někoho dalšího, kdykoliv půjdeš po hranicích. Ale věřím že to asi ani nemusím zmiňovat." Slova podpory se Keijimu nedostalo, ale Einar ho asi nevyhnal a neřval za ním, že je nepoužitelný... takže to byl úspěch?
"Ty dva jsme potkali. Jakmile je příště uvidíte, zabijte je bez otázek," mávl ocasem. Nehodlal se vyjadřovat k tomu, že obtěžovali i zlatou smečku, nebo že jim Šalvěj vypomohla a pak se okamžitě vydali k jejich hranicím. Pro něj to byly jen další důvody proč dvojici skolit jakmile na ně skončí jejich zraky. A ochrana smečky v tento moment měla absolutní váhu a přednost před čímkoliv jiným, hlavně s vlčaty.
"Dobrá práce, Hanko. S Arrynem a Cipher si tedy promluvím později," rozhodl a otočil se na Xandera, který se pustil do monologu s hromadou podstatných i nepodstatných informací. Vedle hlášení Hanky, které bylo stručné a v několika větách, se to Xanderovo zdálo být téměř táhlé. Ocenil detaily, ale... "Ty jsi vzal během povodní mého syna na procházku?" zopakoval po Xanderovi, jakoby nemohl uvěřit vlastním uším. Skutečně doufal, že ta procházka byl spíše omyl a že to bylo z Espenovi hlavy a ne z Xanderovi. I když by doufal, že ho Xander zastaví... no, hlavně že byl Espen v pořádku. V tom se Xander osvědčil - jeho vlčata a vlčata pod jeho dohledem neumírala, přestože se Einarovi z myšlenky topícího vlčete ježila srst na krku. Pak se rozmluvila i Taiclara a nadhodila, že i ona vytáhla jeho syna ven, ale aspoň to bylo předtím, než se všechna voda rozlila.
Nemají soudnost? pomyslel si Einar hořce, načež Taiclaře pokývnul na její informace a pak si vyslechl Stinu, která také s jeho vlčaty během povodně pobíhala kdo ví kde. Dlouze si povzdechl. Ačkoliv měl chuť to Stině vytmavit, neřekl nic, alespoň ne před touto skupinkou. Copak si nebyla vědoma rizika? Na severu vlčata umírala tak často, že... Dobře. Stina a Taiclara je, zdá se, vytáhly před nejhorším počasím. To se může stát. Nemusel se strachovat. Všechno bylo v pořádku.
"Děkuji, Stino."
Vařila se v něm hromada emocí, hlavně po potyčkách na hranicích, vysoké vodě a po tom všem, co poslední dobou viděl. Nejraději by všechna vlčata zavřel tady v avaru a nikam je už nikdy nepustil - což bylo hloupé. Čím více měl pták svázaná křídla, tím více si přál létat.
Očima sjel k vyvolaným rostlinám Taiclary a srovnal si myšlenky, než se zase na skupinku před sebou zahleděl.
"Než vyrazíme a cestou vám vysvětlím o co se jedná, mám k vám něco na srdci. Jmenovitě vám třem," podíval se na Hanku, Xandera a Stinu. "Věřím, že jsem poměrně otevřený ohledně mých očekávání toho, že se smečka má mezi sebou znát. Jenže pokud se mi mezi sebou neznají ani vysoce postavení vlci, těžko to můžu vyžadovat od ostatních. Šalvěj a Máta vás ani jedna neznají a to máte a nebo chcete vyšší postavení. Očekávám, že se tuto skutečnost pokusíte změnit. Další věcí je, že jsme s Mátou a Šalvějí ve Sněžných tesácích narazili na medvěda a ani jedna z vlčic netušila, co má v dané situaci dělat. Předpokládám, že Mercer ještě neměl čas tuto informaci předat, ale, Stino, Xandere, spolu s Podbělem a Mercerem povedete výcvik souboje. Plánování nechám na vás, ale věřím že to zvládnete a přihlédnu k tomu u příštího povyšování. Co se toho týká, Xandere..." pohlédl na hnědého vlka, "o tvém úkolu si podrobněji promluvíme až budeš připravený, nečekám že okamžitě budeš schopen naskočit do smečkového dění."
Doma by se to čekalo. Doma by sotva dostal čas truchlit - ale Einar nebyl bezsrdcí.
"A co se týče důvodu, proč tu teď všichni stojíte - obejdeme si hranice a ujistíme se, že se tu nenachází nikdo kdo by mohl ohrozit vlčata. I když je nevidíme, určitě se to tu predátory jen hemží. Obnovíme hranice, vyženeme zatoulance a pokud potkáme vlky, nevěnujte jim ani kapku slitování. Oni ho Cinder taky nevěnovali," s tím skupince pokývnul, aby se vydala k východu.
"Vidare! Zůstaneš tady s Mercerem a dohlédnete na bezpečí než se vrátíme. Pokud to bude trvat, vyšli za námi někoho rychlého a hbitého, ať jsou léčitelky připravené," a s tím spolu s pěticí vykráčel do chladného, kousavého rána.

>> Území Alatey

// Když člověk nejde spát, tak to ještě není další den, ne? Takže další post v neděli, tedy 8.12. a s přesunem na území. Omlouvám se že ne všichni dostali v tomto postu moc reakcí, další už bude lepší. :3 (A Einarova držkování si nevšímejte jako vždycky, je to pookie </3)
Vypište mi prosím i všichni na konci zprávy svá procenta a sečtěte je vždycky s těmi před vámi (ať víme jaký tu máme max dohromady a já to nemusím počítat, toss a finished počítání to your osud). Nemusíte dodržovat pořadí, pište kdo jak můžete. U Stiny vím že nemá čas do 12.12., takže pokud nebude mít čas, nemusí do toho dne psát a budeme počítat s tím, že se drží u nás.
Lovu zdar!

NÁSLEDUJÍCÍHO DNE, MOMENTY PŘED ÚSVITEM se Einar se škubnutím probudil a líně zamrkal. Cítil se mnohem lépe než včera, magie Shine mu pomohla uzavřít rány a teď se cítil revitalizovaný. Pořád ho některá místa bolela, ale rozhodně to nehodlal svému okolí ukazovat. Naopak, vyhrabal se na nohy a uvědomil si, že vedle něj bylo schoulené jedno hnědé klubko, které čenichem strčil do tváře.
Vykráčel do středu místnosti a zavyl, tentokrát se však vytí nerozneslo po celém území jako obyčejně, protože jej úkryt limitoval pouze na onu jednu místnost a kus před úkryt. Některé vlky možná zavytí zmátlo, svolával Einar tak brzy ke srazu? Jenže vlk se ani nevypadal ke svým kořenům a k podstavci, naopak se držel na zemi a vypadal, že vyčkává než dorazí. A jakmile mu pohled padl na prvního vlka, položil mu otázku: "Co všechno se stalo během povodní? Tady v okolí a na hranicích."
Některé vlky rovnou poslal pryč s tím, že jejich služeb momentálně nebude potřeba, ale bylo jasné, že očekává jisté osobnosti. Specificky Xandera, Stinu, Hanku, Keijiho a pokud se k nim přimotala, vyzpovídal i Taiclaru.

// Tak jedem! Můžete si vycucat cokoliv z drápku, že třeba váš vlk něco zahlédl. Zkuste nějak interagovat i mezi sebou, například aby nepadlo 'viděl jsem lišku' a 'viděl jsem lišku' a pak znovu 'viděl jsem lišku', zkuste mezi sebou porovnat kde to bylo. Liška je jen příklad. :)
Další post bude 6.12., nebo až všichni odepíšou. V dalším postu vyrazíme na území. Počítejte s tím, že je ráno 18.12., takže váš vlk si po potopách odpočinul, případně se nechal vyléčit - máme teď kromě léčitelek v úkrytu i Shine, takže si případně napište post s ní než napíšete post na akci. Lovu zdar!

× Informuj Einara o potyčkách s cizími vlky
× Informuj o predátorech v horách
× Předej informace o dění během potop, kterému alfa nebyl přítomen

>> Hraniční pohoří

Einar zamířil dovnitř ve společnosti Shine, Taiclary a Nory. Uvnitř s úlevou zjistil, že se dvě z jeho vlčat vrátila domů. A oni ho alespoň neviděli v takovém stavu, v jakém byl předtím. Pořád vyhlížel Arneho a unaveně pročesával smečku pro známky jakéhokoliv konfliktu, ale nezdálo se, že by tu nějaký viděl. Ohlédl se na své dcery a na Shine, nakonec je odkázal si odpočinout.
"Pokud potkáte své sourozence, řekněte jim ať nechodí daleko. Zítra se setkáme, jako rodina, a promluvíme si. Ale prvně za úsvitu vyrazíme pročistit území," rozhodl a podíval se k oběma z nich. Shine už nejspíš byla stejně u svých dcer a Einar jí nehodlal zavazet. S tím se velký zrzavý odklidil do jedné z komůrek, kde se schoulil do klubíčka. Nebylo tu ani jedno z vlčat, nebyla tu Stina, nebyl tu nikdo. Přišlo mu to najednou tak prázdné - jakoby tu nikdo nebyl od úplného začátku, jakoby to byl přelud. Přivřel oči a nechával okolo sebe doznívat zvuky a hlasy z úkrytu, než upadl do milosrdné temnoty zvané spánek.

Jakmile se k nim Taiclara přidala, Einar objal každou z dcer jedním křídlem. Našel obě dvě. Obě dvě byly v pořádku, dýchaly, srdce jim tepalo a žily. Doufal, že žijí i ostatní. Snad se někteří z nich vrátili zpátky do úkrytu, protože Einar se cítil slabě na to, aby znovu pokračoval dál a ven. Cítil se slabě na to ještě někoho hledat.
"Neměl bílé znaky... byl to jeden z těch, co napadli Cinder. Ne jeden z té dvojice, jeden z těch... ostatních," přivřel oči. Pokud tomu nevěřil doteď, teď bylo jasné že ta skupina vlků napadala jejich hranice. Schválně. Dlouze vydechl a chvilku dcery držel, zatímco Taiclara Noře vyprávěla o tom, co se stalo. O jedné z nejhorších zpráv tohoto roku. Jenže pak se k nim někdo přidal.
Vysoká, černá vlčice. Einar k ní mlčky otočil hlavu, prvně na pozoru, ale pak se na Shine zahleděl už klidněji. "Shine," vydechl a nechal vlčici přistoupit, aby jej ošetřila. "Zatímco jsme se skrývali v horách před potopami, napadl nás s tvými dcerami medvěd. Jsou v pořádku, Máta má sice nějaké rány, ale věřím že z toho nebude nic, co by nedokázali Alateyští léčitelé vyléčit," informoval ji a pak se pohledem dotkl svých dcer. "Ano... pojďme domů."
Její léčení rozhodně bylo přínosné a když byla jedna z léčitelek poraněná, druhá se starala o vlčata, třetí nebyla řádně vyučená a ta poslední byla Astrid... Shininou pomocí jistě neopovrhnou. A teď byl čas vyrazit zpátky do úkrytu. Einarovi rány se uzavřely a už k dcerám moc nic neměl, nechtěl řešit rodinné věci před cizinkou, třebaže důvěryhodnou
"Noro, Taiclaro, pojďme," vyzval vlčice a tempem, které bylo pomalejší než jeho obyčejné klouzání mezi výstupky hor, se vydal nahoru.

>> Úkryt Alatey

Einar se držel na svém výstupku, jakoby na tom měl záviset jeho život. Seskočil až poté, co očima zaměřil pohyb. Nedaleko se pokoušel protáhnout svišť, který měl špatný den zrovna jako Einar. A i když byl Einar zničený a rozbolavělý, nic to neměnilo na tom, že rychlá jednohubka mu docela bodla. Zvíře samotné už bylo celé ublížené, takže šlo ze strany Einara o docela rychlý zákrok a brzy už drobného squeaka držel v čelistech a namáhavě oddechoval. I taková malá hloupost a kolik energie ho to stálo... Jenže to už přišel dalšího pohyb, tentokrát větší. Vlčice... v barvách, které znal. Zvedl k ní zrak a ztuhnul. Nebyla zbarvená na to, aby splývala s okolím, spíše aby se okolí ukazovala. Aby svítila. Zářila. Než však stihl okolo toho všeho obmotat hlavu a trochu se dát dohromady - momentálně vypadal jako laň v záři reflektorů - uslyšel další hlas. Dal se dohromady, jak jen otrhaný, zakrvácený a se svištěm vyčuhujícím z jeho tlamy mohl. Taiclara se k němu rozběhla a Einar se vydal směrem k ní, bezmyšlenkovitě zamával oháňkou jako malé vlče. Taiclara se pustila do ošetřování jeho ran a Einar se na ni zahleděl. Jak se strachovala... teď, když se konečně mohl soustředit na své okolí a na všechno, co se nacházelo v jejich okolí, konečně si uvědomoval, co všechno tu potopa zanechala. Vedle pochroumaných rodin, které se bály o své členy, po zničené lesy a louky, mrtvá těla... očima sjel mezi kamení, kde viděl zhynulého, kdysi nebesa ovládajícího ptačího predátora. Křídly mu až moc připomínal Einara a alfovi se zhoupl žaludek.
Přišel si mimo. Možná za to mohly rány a veškerý stres co za dnešek utržil, ale potřeboval se vrátit zpátky do reality. Pták vzplál a Einar se znovu otočil na Taiclaru a Noru, která tam postávala. Odložil drobného savce a sklonil se ke své dceři, aby se k ní opatrně beze slova naklonil a opatrně si ji prohlédl.
"Jsi nezraněná," konstatoval něžně a otřel se o ni čenichem. Možná že ke svým vlčatům přistupoval s odstupem, občas přísně a až krutě, teď se mu ulevilo. Neskutečně. Viděl svou dceru živou, v pořádku. Byla tady a obávala se o něj, zatímco on se obával o ni. "Potkali jsme medvěda, jsem na tom pořád dobře. Mohlo to být horší. Jsem rád, že tvoje matka byla v úkrytu když jí bylo třeba," mírně si odfrkl do srsti na její hlavě a chvilku se o její čelo opřel bradou. Dobře. Dost bylo jemností, čas zase alfovat. "Potkala jsi po cestě zrzavého vlka? Přistoupil až blízko k hranicím, ale zahnal jsem ho," mávl ocasem. "Kdyby nebyl zraněný z předtím, nepřežil by," dodal s ostřím v hlase, které napovídalo tomu, že tohle nebylo o domýšlivosti - byla to absolutní pravda. Následně se však sklonil k savci, vzal ho do zubů a pomalu, jakoby snad ani nevěřil, že tam je, se vydal směrem k Noře. Zastavil se kousek od ní, jindy silný a nepřemožitelný alfa, který teď vypadal zbitě a zničeně a stejně se hrdě nesl. Opatrně k ní natáhl hlavu a očichal si ji, jakoby nevěřil, že je vážně tady. Opatrně jí před tlapky položil svůj úlovek, jakoby to byla obětina. Možná že i trochu byla. Aby se odtud nevytratila. Očima sjel k hadím tělům, kterými Taiclara obmotala jeho rány a pak zpátky na Claru, aby jí pokývl aby šla blíž, načež mrtvolku přisunul čumákem blíž k Noře. Vem si, vybízel.
Chtěl vlčici něco říct, ale než se k tomu dostal, přerušil ho kašel. Potřeboval někam do tepla, ideálně se schoulit a prospat se, přeci jen měly potopy nevlahý dopad i na něj.

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ulov si na horší časy
× Odhal následky potop
× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (herní den)*
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

Einarovi nevadilo co na něj zrzek prskal. Jindy by se možná zarazil a dal mu vědět, že je na omylu a že on slaboch není, ale pokud mu plánovali vlci chodit na hranice a zabíjet mu členy smečky, nebál se je zabíjet úplně stejně. Neférově.
Uchechtl se, až mu v hrudi zabublala krev. "Řekl ten, co se vydal napadnout zraněného." Kdepak, tady měl alfa morální výši. On nezaútočil, varoval zrzka, že to udělá a ten? Ten to udělal. Očekávatelné od podřadných vlků.
I když ho Einar minul, rozhodně to nebylo tak docela. Příchod drobného, vlko-tvarného slunce totiž nebylo nic příjemného a i když měl oheň, taky měl pořád zuby kterými se oháněl. Hlavně na druhého, egoistického samce. Že byl i Einar egoistický? O tom nebylo pochyb.
To už se však zrzavý dal na útěk - před zraněným vlkem, na kterého zaútočil. Einar otevřel tlamu a z té se vydral další kužel ohně, než tlamu prudce zavřel a vyslal za zrzkem poryv větru, se kterým plánoval vlka srazit dolů ze zubatého výklenku. Netušil jak hluboký je spád pod ním, Ezra se mohl pádem zabít a nebo jen mírně pochroumat. Ať už se však vlk svalil dolů a nebo ne, Einar za ním udělal pár cvalových kroků než se zastavil a rozkašlal se. Než zvedl oči, Ezra byl pryč - a Einar vyhasnul.
Vlk chvíli hleděl na obzor a nepříjemně planoucí slunce, zatímco z něj kapala rudá tekutina a z čela mu tekla do očí stejně jako ta z otevřených ran na chladný kámen.
Zaklonil hlavu a táhle zavyl. Aby oznámil své vítězství komukoliv, kdo by se odvážil jeho směrem vydat.

× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti
× Servi se s cizím vlkem 5/5