Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Einar si uvědomoval když se vlk ztratil z jeho dosahu a akorát udělal krok vzad když po něm vlk udělal výpad mimo dosah jeho ohně. Z tlamy mu uteklo sotva pár plamínků a jiskřiček, ale Einar mu to nehodlal nechat projít jen tak. Když se po něm vlk natáhl, že jej chňapne za tlamu a zuby přejel přes jeho čelist, k jeho překvapení do něj udeřil prudce vzduch, jeho vlastní element (a možná i Ezru shodil dolů z Einarova výstupku).
"Moje zranění neznamenají nic když je oponent slaboch," štěkl Einar a zavřel oči, aby si přes ně přejel tlapkou a setřel z nich krev. Zacvakal tesáky a pokud Ezra díky jeho poryvu větru sletěl dolů, seskočil a pomohl si potrhanými křídly k ladnému dopadu na tlapky.
"Jsem synem Eina Fiskeho a Brenny Bjorn ze severních smeček, ochránce věčného ohně a tvůj konec." S tím Einarova srst konečně chytila ohněm a vlk se do něj celý ponořil, objímaný plameny a hořící jako pochodeň. Rozešel se k Ezrovi a jeho žár připomínal slunce planoucí na obloze.
"Přines předkům mé pozdravy a zhoř."
S tím se na něj Einar vrhl plnou vahou.

× Servi se s cizím vlkem 4/5

Zrzek se šklebil jakoby snad byl v posledním tažení - aspoň to si Einar pod tím prapodivným, zubatým úsměvem představoval. Upřímně, i kdyby zrzavý před ním padl a už se neprobudil, Einarovi by to bylo fuk.
Jenže zrzavý vlk se pořád oháněl tlapou a i když jej Einar úplně neodtlačil, udělal si prostor alespoň výpadem na krk. Ten před ním možná byl čerstvý a zcela nezraněný, ale zjevně nebyl na vrcholu síly zrovna jako alfa Alatey které tu zrovna čelil. Jestli to bylo smutné a nebo zamyšlení hodné... těžko říct. Vlci skutečně ztratili kousek ze svého života když přišli na ostrovy, huh?
Einara však jeho zranění zpomalila a tak mu přes čelo přejela dobře mířená tlapa a tak tak se vyhnula očím. To však neměnilo nic na tom, že mu kvůli krvi tvořící se v ráně začala tekutina téct do očí a mohutný vlk vycenil zuby a zacvakal do vzduchu, než otevřel čelist a místo pokusu po vlkovi znovu chňapnout... jednoduše začal chrlit oheň. Ezra si možná bolest užíval, ale tohle by mu mělo zajistit alespoň nějaký prostor.

× Servi se s cizím vlkem 3/5

I pokud byl jeho kožich naducaný vodou, neměnilo to nic na tom, že i voda se škvařila - nešla došla k varu, kde se vypařovala, skutečně nebyla ničím příjemným a oči, uši nebo polštářky na nohou voda určitě neochránila. Stejně tak čumák. Byl tu jistý důvod proč se tolik vlků ohně obávalo. Einar si byl vědom toho, že něco vlk cítit musel a to i přesto, že se tvářil stejně suverénně jako předtím. Povzdechl si, unaveně, ale pak se podíval na zrzavého fracka a přeměřil si ho jako brouka pod svými tlapkami.
A pak mu došla jistá... věc. Byl to on. Ten co kráčel s dvojicí, co zavraždila Cinder. Dobrá teda. Chtěl si hrát s ohněm? Einar neměl problém ho popálit.
Jenže to už se vlk nějakým způsobem dostal na Einarův výstupek a ohnal se po něm... drápy. Drápy, které rozhodně nebyly tak silné jako medvědí nebo kočičí. Tyhle techniky dodnes Einar příliš nechápal, ale byl to docela jasný útok - těsně se proletěla srstí, o kousíček nad kůží, jak útok drápy vyblokovala magie hradby a Einar vycenil zuby. Dost bylo mluvení. Donutil magii, aby se rozšířila a ideálně mu získala trochu prostoru, ale ta se nafoukla jen o kus a víc energie už bohužel zrzavý neměl. Na tom ale nezáleželo, protože se stejně hodlal poměrně rychle přiblížit a to útokem na vlkův krk. Proč to protahovat?

× Servi se s cizím vlkem 2/5

To naegované cosi si jen sedělo a rozhlíželo se po okolí. Byla pravda, že proti okolí vyvstával a působil jako pěst na oko, ale to by se dalo říct i o druhém zrzkovi co se k němu přiblížil. Jakmile ale zrzavý začal mluvit, Einar zlehka naklonil hlavu. Vlk před ním mohl klidně být z jeho domoviny... tedy až na to, že na sobě neměl dost bílé a zjevně neměl vychování. Alfa Alatey se dnes znovu nechtěla rvát, jen vyhledávala své potomky - a nebylo jí to dopřáno.
Einarovo peří zasyčelo jiskrami, ale jinak se Einar na příchozího jen zahleděl s větším zájmem, načež střihnul ušima.
"Nepřibližuj se. Není tu místo pro nevychované cizince a já nemám nejlepší náladu. Mohlo by se ti to vymstít," varoval zrzavého. Byla pravda, že Einar táhl krví a vypadal, že je čerstvě ošetřený, ale to by asi někoho, kdo prahl po krvi, nezastavilo. A jako poslední varování před Ezrovými tlapkami zaprskal oheň a země se vznítila pravým, planoucím ohněm.

× Servi se s cizím vlkem 1/5

>> Alatey

Einar se toulal pod explozí barev, krev mu zasychala v kožichu a pomalu se do něj zakusovala únava. Jenže si nemohl dovolit spočinout než najde své syny a dceru, kteří byli z nějakého důvodu ztracení a roztroušení všude možně. Možná že se bál i o svou sestru, ale věděl, že ta se o sebe dokáže postarat. Byla silná a dospělá a Einar neměl iluze, že určitě potopu přečká. Ale Taiclara... Taiclara se svou magií země. Zvládla by se s ní vůbec ubránit vodě kdyby na to došlo?
"Taiclaro?" zavolal, ale jeho hlas se sotva rozlehl po okolí. "Sindri! Espene!" tentokrát tomu už dal víc síly a očima se rozhlížel po černém, hnědém a zrzavém kožíšku. Kde mohli být? Kde mohli být...
Neslyšel nic, jen štěbetání ptactva, které brzy ztichne s příchodem zimy. Posadil se na vyvýšenině a rozhlédl se po okolí. Kde mohli být...?

>> Úkryt

Einar se vypotácel z úkrytu. Byl unavený a rány ho bolely, ale nebyl to nejhorší stav, ve kterém se kdy nacházel. Společnost Máty, Šalvěje a Iony přeci jen něco málo udělala a vlka zachránila od toho nejhoršího. Pořád se mohl pohybovat a tvářit se, že na tom není tak zle. Jen hrudník ho bolel a křídla měl nepoužitelná a došlapovat... možná neměl chodit nikam. Ale přiznal by to? Ne. Nikdy. Nikomu. Možná...
Stina a Hanka obě seděly u stromu Cinder. Tiše je následoval očima jak přecházel přes horskou louku avaru a kradl se jitrem dne jakoby čekal, že ho někdo a něco zachytí a nepustí. Vlčice si povídaly, kdo ví o čem, kdo ví o kom. A nad jejich hlavami se držela obloha tak krásná, že krásnější nikdy neviděl. Posetá tolika světly a barvami, že se mu z ní chtělo jednoduše padnout a nikdy se znovu neprobudit. Přesto byla celá ta nádhera pokropená krví.
Možná, kdyby jednou, Noah byl pod stejnou oblohou... brečel by? Brečel by, že se obloha rozjasnila? Brečel by, že dýchá a vidí a slyší? Einar se zhluboka nadechl a stočil oči ke Stině a Hance. Neměl teď myšlenky na to je rozhánět a aby se seznámily i s jinými členy, což byla první prudká poznámka, kterou chtěl ještě pár hodin zpátky Stině věnovat. Naopak byl rád, že jsou v pořádku a že jich nic nehrozí.
Možná že by neměl být tak přísný... ale budoucí alfa byla budoucí alfa. Členové od ní budou očekávat dokonalost, stejně jako od něj. Pokud někdo chtěl vidět něhu a zranitelnost, stačilo se podívat na Hanku. Něco takového si Einar dovolit nemohl... a stejně viděl, že i ona se jich pomalu snažila zbavit, jakoby se snad jednalo o její nejvíce opovržlivé vlastnosti, které se nesměly dostat na světlo světa. Dlouze si povzdechl a s heknutím sešel kopeček dolů, načež se mu vlčice vytratily z očí.

>> Pohoří

Einar tiše oddychoval jak se kolem něj začali motat vlci a horko těžko vnímal, že se Astrid pustila do práce a Sierra jí začala pomáhat. Sevřel víčka, následně otevřel ohnivé oči a zahleděl se na Astrid. Jeho krásná, milá Astrid. Ne, nebyla jeho. Co bylo mezi ním a Astrid bylo čistě domluvené, stejně jako se Stinou. Přesto však ve své přítelkyni viděl útěchu. Byla to přeci jen matka jeho dětí a smečka členky, kterou tu měl nejdéle. Neznal ji nejdéle, ne... ale byla tady. I přes všechny překážky a zmizení a smrt tří z jejich potomků... Astrid tu byla. Do očí mu vhrkly slzy, ale než by někoho nechal, aby třpytivé hvězdičky zármutku viděl, sevřel víčka a nechal vlčice aby kolem nich pobíhaly a staraly se. Ochránil Šalvěj a Mátu. To za to stálo, i kdyby mu už pomoct nešlo.
Ale... někdo tu chyběl. Unaveně zvedl hlavu a rozhlédl se po úkrytu zatímco se léčitelky věnovaly Mátině zranění. A pak pohled zrzavého vlka padl na Solveig a kde byl moment slabosti, Einar se zhluboka nadechl a donutil se postavit na nohy. Všechno ho bolelo a srst měl nasáklou krví, ale tohle nebyl život, který si vybral. Neměl právo na to být slaboch, neměl právo na to brečet nad svým mizerným životem a neměl právo tu hloupě polehávat, když ostatní mohli být v nebezpečí. Rychle přejel pohledem celou místnost, zastavil se na Solveig, Rannei, Arnem a Astrid. Kdesi cítil i Vidara. Docela prudce jej však probrala absence Sindriho a Espena. Absence Stiny a Jainy, Hanky, neviděl ani Tiaru. A kde byla... kde byla Taiclara? Rozbušilo se mu srdce a očima se podíval směrem po Astrid. Co by léčitelka dělala, kdyby přišla i svou poslední dceru? Nechtěl na to myslet.
"Sierro," zachraptil, "dej vědět Mercerovi, že chci aby společně s Xanderem, Podbělem a Stinou naučil vlky bojovat. Tohle se nesmí opakovat." Zhluboka se nadechl, zkřivil tvář a rychle svůj výraz zase dostal pod kontrolu.
"Postarejte se o Šalvěj a Mátu." A ne o svou alfu, která to teď nutně potřebuje. Jenže kdo ho mohl zastavit? Hanka? Stina? Ani jedna tu nebyla a Einar byl tvrdohlavý, i když mu na tom závisel život. I proto se vlk rozpajdal ven a na místě, kam je lístek přemístil, nechal jen krev a peří.

>> Území

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

>> Mlžné pláně

Einar skončil na podlaze úkrytu jako leklá ryba, dokonce i s mokrou společností, kterou pořád držel ve svých křídlech, aby jim nic nemohlo ublížit. Chvíli mu trvalo než si uvědomil, že už může dýchat a rozprskal se, jak se snažil dostat vodu z plic a kuckání pořádně nepomáhalo.
Pokusil se stáhnout křídla aby zjistil, jak na tom členky jeho smečky jsou, načež lapal po dechu a omámeně zůstával ležet na zemi, očima kmitající mezi dvojicí a stropem místnosti.
"Jste v pořádku?" vyprskl konečně a trochu sekaně se nadechl, jak ho plíce pálily a tělo bolelo, protože z něj pořád tekla krev. "Astrid... ASTRID!" pokoušel se nadechnout, jak křičel po léčitelce a znovu se rozkašlal, než mu došlo, že v úkrytu v podstatě nikdo není. Znovu se rozkašlal a pokusil se vydrápat na nohy, načež si obhlídl obě dvě vlčice a jejich zranění. Ne řádně, jen tak baj oko aby tušil, jak špatnou situaci tu teď mají. Máta krvácela a Šalvěj mu přišla oťukaná, ale víceméně v pořádku. Stejně by raději aby byla ošetřená než se vyhrne ošetřovat někoho jiného.
"Sierro," cvakl zuby, protože u té očekával, že tu bude. Měla vlčata, nebo snad ne?

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Ačkoliv proud zkomíral jak déšť velice pomalu slábl, pořád byl dostatečně silný na to, aby vlky utopil. A Einar... Einar byl uvězněný ve své vlastní hlavě, skutečně jen kousek od prašivého konce, který vlka momentálně mohl očekávat. K sakru.
"Proč bych neměl... je mi tu dobře, Noahu. Nikdo jiný mě nikde nečeká, tak proč..."
Jeho syn k němu zvedl tvář, nyní rozpitou jako obrázek přetřený vodovými barvami.
"A co Taiclara, tati?" zeptal se ho a Einar pocítil, jak se mu zhoupl žaludek. Taiclara. Co bez něj bude dělat Taiclara? Už ztratila obě sestry i bratra. Stina i vlčata by si poradili, ale by dělala Taiclara?
"Taiclara..."
"Běž za ní. My počkáme. A řekni jí, že ji mám rád," usmál se na něj a zavrtěl ocáskem. Einara polil chlad a natáhl se po synovi, ale ten jakoby teď byl daleko. příliš daleko.
"Noahu... NOAHU!" křikl za vlčetem a najednou otevřel oči, jak se mu tlama plnila vodou a cítil, že ho někdo drží. Zvedl k ní oči. Světlá vlčice s modrýma očima. Iona. Iona... škubnul sebou a pokusil se vymanit z jejího sevření, načež z posledních sil vyvolal vlnu, kterou se pokusil strhnout Ionu na břeh. Do bezpečí, aby se tu neutopila i spolu s nimi.
Máta se Šalvěji byly jako zázrakem blízko. Alfa kopnul zadníma nohama a z posledních sil se vodou dostal k nim, než vlčice obalil křídly a využil svého bukového listí, aby s vlčicemi a vodou mezi nimi jednoduše během délky jednoho mrknutí zmizel.

>> Alatey

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty

Vlk sebou škubal pod vodou a snažil se dostat výš, vydrápat výš, dostat se ven z hlubin, ale ani netušil co je dole a nahoře, zatímco peří ho táhlo dolů a Einar se pokoušel... o něco. Ale společně s jeho ranami se všechno jen stmívalo. Všude byla tma, černo, chladno, jen krev co ho opouštěla jako poslední zbytky tepla...
Před očima však náhle uviděl světlo. Natáhl se po něm, poslední zbytky síly směřoval tím směrem a pak cítil, jakoby vyklouzl ze sevření zimy. Do tepla, do...
"Einare?"
Einar stál na lukách, nekonečných, provoněných jarními květy a v dálce viděl pasoucí se stádo karibu. Otočil obličej směrem, ze kterého hlas přišel a pohled mu padl na hnědo-bílého vlka. Zrzek ztuhnul na místě a očima rychle přejel vlka před sebou, jakoby nečekal, že ho tu v tento moment uvidí.
Hnědobílý vlk se postavil, jeho tvář hyzdilo stejné překvapení. Šok.
"Noahu?"
"Tati!" ozvalo se vypísknutí a k Einarovi přiletěl drobný, zrzavý vlček. Einar ucítil, jak z něj jakákoliv nedůvěra opadla a sklonil se k Noahovi a zavrtěl ocasem.
"Tati, ty máš křídla!" vyhrkl nadšeně, zatímco se k otci tulil a Einar byl překvapivě klidnější a otevřenější dotekům než kdykoliv předtím. Opřel se o svého syna a ucítil v očích slzy. Tak nějak tu očekával i svou dceru. Jeho momenty štěstí však přerušil hlas.
"Einare, nemáš tu co dělat."
Alfa se cítil skoro až ublíženě když od Noaha vzhlédl na svého bratra a chystal se mu něco od plic říct, než se... zarazil. Oba dva, jeho syn i bratr, byli po smrti. Zrzavého alfu zamrazilo v zátylku. Neměl by tu být... ale kde bylo tady?

× Nech se strhnout proudem 2/3

>> Krápníková jeskyně

Vlčice na vlastní oči viděly úkaz, který by asi za jiných podmínek vypadal vtipně, ale v momentální situaci byl děsivý. Jejich alfa se proměnil v plamen, prosvištěl vzduchem až jim připálil fousky na čumácích a přímo ven do deště. Kdyby pořád nehořel, nejspíš by se jim v té tmě ztratil a jednoduše by už nenašly.
Jenže plamínek místo následování medvěda kamsi do hor začal směřovat směrem dolů. Einar pořádně neviděl a v podobné formě ani netušil, co přesně a jak to má dělat. Naopak se prostě po chvíli z plamenné formy překlopil, udělal pár vrtkavých kroků a pak se jednoduše začal kutálet dolů z hor jako zakrvavená, sněhová koule. To všechno skončilo s poměrně hlasitých šplouchnutím, jak z výklenku nad vodou jednoduše nestihl zastavit a nebo jednoduše vodu nepovažoval za dost hlubokou, spadl volným pádem do vody a ta se rozstříkla všude do okolí. A zrzavý alfa zamával tlapkami, aby se pokusil udržet nad vodou, načež se nad ním hladina okamžitě uzavřela a vlk jednoduše skončil uvězněný pod temnou hladinou, bez přehledu toho kde je nahoře a dole, stahovaný tíhou peří do chladivého hrobu pod sebou.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem 1/3

Vlčice byly hloupé... a Einar si nebyl jistý, zda jim to jde ke cti a nebo byly prostě jen hloupé. Aspoň se však snažily... všechny kromě Šalvěje, která se zdála být
nevyučená a upřímně poměrně zastrašená hnědou masou. Kdo by se mohl divit?
Medvěd však zaskučel už při spršce kamením, při útocích Máty a se do něj pustila i Iona, která se mu pokusila vyvařit mozek z uší. Medvěd zaburácel, udělal několik kroků zpět a zařval, načež se dal na útěk. Vlčice ho neporazily, Einar ho neporazil, medvěd odešel ublížený, ale velice živý. Nejspíš jako problém pro další vlky.
Einar... byl obklopený peřím, na zemi, zraněný, ale dýchal. Sotva se medvěd vyřítil ven, zrzavý alfa se trochu neobratně postavil na nohy a za prchajícím predátorem se podíval. Vycenil zuby, těžko říct jestli ho vůbec viděl přes zakrvácenou tvář a v jeden moment tam Einar stál a v další jako ohnivá střela pokračoval vpřed za medvědem a ven z jeskyně.

>> Mlžné pláně

Vlčice se pouštěly do medvěda a ten se po ni oháněl drápy, zatímco se točil. Po chvíli se však konečně rozhodl zbavit otravného komára na svých zádech, který zatím z vlků bolel nejvíc - což mělo co dělat i s tím, že Einar vzplanul.
Křídla, kožich, všechno. Odskakovaly od něj jiskry, zatímco oheň plápolal a chrčel při každém rychlém pohybu, který ho až moc plnil kyslíkem. Zvíře se pokusilo plesknout tlapu po Ionině boku, jak se k ní rychle přitočil a pak konečně za hlasitého burácení vrazil s Einarem do stěny za svými zády, načež se ozvalo pár nehezkých křupnutí a Einar s vyraženým dechem spadl na zem jako zaplácnutý mol.
"UTÍKEJTE! IONO, ODVEĎ JE!" vykřikl jakmile nabral dech a vylezl na nohy. Medvěd se na pár momentů ještě zaměřil na Mátu, kterou vybral za další, poměrně obtížnou překážkou a mířil drápy do její tváře, kde měl největší šanci jí pořádně ublížit. Od plné rány jej však vyrušil ohnivý bič Einara, který se znovu postavil do bojové pozice a chystal se po medvědovi vyrazit, ten byl však rychlejší a brzy se jeskyní ozvalo krev mrazící zařičení, které nepocházelo od medvěda.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3

Ano, medvěd. Medvěd, který se rozhodně nenechal v tomhle počasí jen tak zahnat. Byl silnější a věděl to.
Zatímco Einar stál v čele skupiny a postavil se mu tváří v tvář, ostatní využili situace medvěda oběhnout. To však neznamenalo, že se toho ve zlomku sekundy nestalo hodně. Zrzavý alfa skutečně měl kuráž, čelit takhle většímu a silnějšímu zvířeti - a zjevně se přepočítal. Narazila do něj tlapa s drápy o délce vlčecí tlapky, která mu zanechala na rameni hluboký šrám a jednoduše jej odhodila bokem jako panenku. Medvěd zařičel a ohnal se po Mátě, která se do něj zakousla, po cestě se snažíc zasáhnout kohokoliv dalšího co mu zrovna stál v cestě. Po chudince Mátě však vyrazil i zuby. Bylo děsivé jak rychle se takový medvěd jednoduše otočil.
Einar se vyhrabal na tlapky a vycenil zuby, načež se vrhl po medvědových zádech, snažíc se udržet jeho pozornost co nejvíc na sobě a nejmíň na svých členkách smečky a své sestře. Držel se ho a pevně a třepotal u toho křídly jako koroptev, snažíc se z chlupatého tvora neslétnout.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

Šalvěj netušila, že na její otázky docela brzy dojde i nahlas. Einar totiž ohledně seznamování měl co říct i dvojici, hlavně potom co zmínily jejich vztahy s ostatními deltami... a Arrynem.
"Je na čase, aby jste si s ostatními deltami vybudovaly i hlubší vztahy," oznámil jim Einar. "Máte vysoké postavení a s tím přichází nejen povinnosti, ale pravomoce. To samé se týká i těch, kteří si o postavení žádali. Sierra, Cipher, Vittani a Taiclara. Předpokládám, že neznáte pořádně ani jednu z nich," mávl nespokojeně ocasem. Čas trochu vlky promíchat a zadat jim úkoly ve dvojicích, které se dle jeho neměly moc šanci setkat a seznámit.
"Jak jsem říkal, Máto, vypomůžeš Hance s rozřazením vlků do jejich nových rolí, ale pak se půjdeš seznámit s vlky, které neznáš. Hlavně s deltami a vlky, kteří žádali o povýšení. To samé se týká tebe, Šalvěj. Znalost Hanky a mě nestačí. Že někde běhají není problém, buďte rychlejší." Nehodlal mít smečku, která se napůl navzájem neznala a to se bohužel týkalo hlavně vysoko postavených členů.
"Taky jsem uvažoval, že i roli léčitele rozdělím na..." odmlčel se. Dovnitř vstoupila vlčice. Světlá, s tmavou linkou vedoucí k líci od každého oka. Modré oči plné překvapení. Einar se nadechl, aby jí něco pověděl. Hnul se, než si to rozmyslel, stáhnul křídla a začal se stavět... za Ionou se však cosi pohnulo.
"POZOR!" vyštěkl a jako chlupatá koule vyrazil vstříc medvědovi, který se doteď díky dešti v okolí schovával. Bylo jedno jestli následoval Ionu kvůli úlovku a nebo se snažil jednoduše schovat před deštěm. Einar nehodlal čekat, jestli zvíře zaútočí a tak po něm vyjel první.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem