Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Einar si vyslechl názory Šalvěje a Máty a byl mírně... zklamaný. Vlčice ji v podstatě neznaly. Přitom Stině kladl na srdce, aby se smečkou seznamovala. Vybrala si snad jen šťastný pár a se zbytkem se sotva pozdravila? Tohle ve své smečce nechtěl - a rozhodně ne od své družky. Rozuměl, že teď se zaobírala vlčaty, ale... měli Vločku. A nejen Vločku, ale celou smečku. Nemohli držet vlčata pod křídlem celou dobu. Zamračil se nad tím a zavrtěl hlavou. Musel vlčata vzít ven na jejich první lov... ale ten už nejspíš stejně promeškal. Zamrzelo ho to, ale jeho povinnosti byly přednější než jeho povinnosti otce. Prve byl alfa, potom Einar.
"Rozumím. Stina je má družka, jak předpokládám víte. Očekával jsem, že si vás najde a seznámí se s vámi sama, protože ji odmítám pojmout za alfu po svém boku pokud nezná smečku... ale jak to tak vypadá, zaobírala se jinými věcmi." Na chvilku se odmlčel. "Nebojte se, nebude mít kvůli tomu, co jste řekly, problém." S tím se jeho oči stočily zpátky ke vchodu, protože, jak si uvědomil, doteď se díval po vlčicích po svém boku.
"A co Astrid, Vidar a Xander? V neposlední řadě Arryn? Pokusili se s vámi nějak seznámit?"

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Einar už se zpátky k tématu zlaté smečky nevracel a jen si klidně hověl na zemi, načež se k němu schoulily sestry a alfa je přikryl křídly, jako do peřinky. Nebyly sice dost velké na to, aby vlčice peřím zahřál a přitom se k němu nemohly nijak přiblížit, ale taky se na něj aspoň nemusely tisknout.
"Předtím než jsme se dostali na doslech, bavili jsme se o vás," podotkl a vrátil se tak k předchozí konverzaci kterou společně trojice vedla. "Chtěly jste bližší dotazy, že?" Pohledem přejel obě dvě sestry. Jedna nadaná lovkyně a druhá nadaná léčitelka. Nemohl si pomoct, měl radost. Jeho dohoda s Shine mu přinesla několik velmi schopných členů. Ti, co se pro hory nehodili, jednoduše odešli a jemu zůstalo absolutní zlato.
"Co si myslíte o Stině? Upřímně. Znáte ji?"

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

>> Sněžné tesáky

"Pokud se to nezlepší... pak se budeme muset dostat domů, i kdyby nás to v průběhu mělo stát životy," odpověděl jim bez mrknutí oka. Ale ony dokázaly ovládat vodu, že? Záleželo na tom, v jakém měřítku, ale pořád by jim to mohlo aspoň trochu pomoct. Einar si nebyl jistý, jak dokáže letět nebo plavat s mokrým peřím. A jestli by takovou situaci přežil. Moc šancí si nedával...
"Myslím, že to přejde a na nejhorší nedojde. Ale budeme mít větší problémy. Bude méně kořisti a hromada predátorů se stáhne na naše hranice. Bude to krušná zima," povzdechl si a vešel do jeskyně, která byla chladná stejně jako naposledy. Byla však... suchá. Z Einara okamžitě začal stoupat dým, jak se vlkova srst vznítila a po pár chvilkách se voda jednoduše odpařila.
"Takových vlků na ostrovech potkáte hodně. Takových, kteří si myslí, že se všechno týká jen jich a bez nich nic nejde vyřešit. Alyanna nám předtím vnikla na hranice s Vé a snažila se tvrdit, že ji máme brát za vyslance Zlaté smečky. Ani jedna o sobě nedala vědět a obě vlčice se chovaly, jakoby jim území patřilo. Co jí ale přidám k dobru je to, že jakmile jí bylo řečeno že musí odejít, odešla. Myslím, že se skrz to cítila v právu a tak mluvila jak mluvila," mávl ocasem a našel si jedno míst dost daleko od vstupu, aby na něj nepršelo, ale taky aby pohodlně viděl ven.
"Potřebujete osušit nebo to zvládnete? Pokud vám potom bude zima, můžete se mi schovat pod křídla, kontakt nás všechny zahřeje rychleji než plamen," podotkl nezúčastněně a počkal, jak vlčice svou mokrou situaci vyřeší, načež zvedl křídla a pozval je vedle sebe.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

>> Zlatý les

Einar věřil, že bude nejlepší se pro teď schovat někde v horách a počkat, než se trochu všechna ta voda uklidní. Jenže pršelo a pršelo a pršelo a vlk nevypadal, že by věřil, že brzy přestane. Už tak kráčeli vodou a Einar se zahleděl směrem domů. Alatey byla teď odříznutá od okolí, což možná bylo horší než když byli odříznuti oni tady. Muselo se tam stahovat hodně vlků, kteří plánovali narušovat hranice a predátoři, kteří hledali úkryt a lehké sousto. Vlčata...
Einar se nespokojeně oklepal a podíval se na dvojici po svém boku. Nemohl je tu jen nechat a odletět. K sakru. Byl tu uvězněný spolu s nimi. Dobře, najdou si místo na přečkání katastrofy a pak se rozhodnou co dál...
"Pozor na vodu," prohodil ještě zpátečně k Mátě, která byla mokřejší než předtím. Hlavně díky svému zahučení do vody. "Počkáme, jestli se to nějak nezlepší a pak se vrátíme domů. Nemyslím, že budu momentálně moct letět a vás tu nechat o samotě nehodlám," mávl ocasem. "Ach... tady je," broukl si sám pro sebe a zamířil k jeskyni, kterou sice dříve navštívil jen jednou, ale pamatoval si její polohu.
"Co si myslíte o našem rozhovoru se Zlatými?" optal se náhle, jakoby náhodně.

>> Krápníková jeskyně

× Zamiř do bezpečí
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Einar přejel Rhaaxina pohledem, který nedával znát co přesně si v tento okamžik myslí. Chtěl, aby mu dali vědět? Požadoval? Ten mladík měl vůbec štěstí, že mu Einar dal protinabídku a rovnou mu nevypálil rybník. Nemyslel si, že by Alatey Zlatou smečku nezvládla. Byl ale slušný, protože tohle nebyla čistě její věc - ale chyba jejího člena. A on po něm něco požadoval?
Přivřel oči, líně jako kočka. Snad by i něco Rhaaxinovi odpověděl, ale než se k němu dostal, rozmluvila se Alyanna. Její slova přišla Einarovi úsměvná. Kdy řekl, že se Zlatou smečkou nechce nic mít? Zdálo se, že vlčice měla stále potřebu překrucovat jeho slova. Alfa na to nedbal, měl o tom celé své mínění.
Alyanna se rozmluvila ohledně svého názoru na Chaos, jak by se měl či neměl chovat, co Chaos dělá a nedělá a Einar ji jen pozorně poslouchal. Jeho myšlenky na celé toto téma byly upřímně nečitelné, ať už v jeho výrazu či postoji. Když však vlčice skončila svůj monolog tím, že si s ním ona ráda v budoucnu promluví, zrzek se usmál. Do toho všeho se však pustila Šalvěj. Její slova ho donutila k ní sjet očima, ale nic na to chvíli neřekl.
"Nikdy jsem neřekl, že Rhaaxin musí štvát Chaosany jako člen Zlaté smečky," protáhl si křídla a sjel opět pohledem k drobnému vládci blesků. "A vždy jsem byl zastáncem prevence. Pokud nějaký vlk přišel obtěžovat hranice Zlaté smečky, pokud něčemu věřím, je to někdo dost sebejistý na to, aby se pokusil i někde jinde. A vzhledem k tomu, že došlo k potyčce a vlk vypadal jako po zásahu bleskem," sjel očima k Šalvěji, aby jeho slova ověřila, "předpokládám, že jsou ochotní na hraničáře i zaútočit." To si přeci jen sama Alatey zažila docela nedávno. Kdokoliv, kdo se plánoval k hranicím ještě přiblížit, by určitě už neodešel tak lehce jako oni dva útočníci. Ne všech nohách.
"Raději budu surovcem, kterému vlci napadají smečku protože hledají výzvu, než hlupákem, který si smečku nechá napadat bez odezvy."
Einar se konečně postavil, čímž jen dokreslil svou mohutnost. Pokud měl odejít, nemohl tu svorně sedět nadále, že? A Alyanna dala docela jasně najevo, že je tu Zlatí nechtějí. To dokázal pochopit - a respektoval to, i kdyby byly podmínky jiné a nebe nebylo jako otevřené moře nad jejich hlavami.
"I když oceňuji vaši nabídku, Alyanno, tento rozhovor byl započat s úmyslem hovoru se Zlatým Rhaaxinem." Neviděl tedy důvod, proč mu nabízela rozhovor s ní. Jistě, mohli řešit věci týkající se Zlaté a Alatey, ale to momentálně nebylo tématem. "Pokud, Rhaaxine, by jsi učinil rozhodnutí si s námi nadále popovídat... věřím že vyvolat blesk nedalo našich hranic pro tebe nebude problém. Ať přijdeš jako člen Zlaté smečky a nebo tulák, to nechám čistě na tobě - ale blesk pro mě bude mnohem větším znakem etikety než vytí," nadzvedl obočí a usmál se, načež pokývl vlčicím po svém boku.
"Přeji v těchto časech mnoho štěstí, Alyanno, Rhaaxine. Ať vám předci žehnají," kývl dvojici na rozloučenou a s tím se rozešel pryč ze zlatého lesa. S hlavou hrdě vztyčenou a pobavenou jiskrou v oku. Měl tolik myšlenek...

>> Sněžné tesáky

Ani Einar neměl z Rhaaxinovi neomalenosti radost. Nejen že mu přišel na území a rval se tam, ještě o nich rozhlašoval věci do okolí. Jeho výraz však neprozradil ani kapku toho, jak moc si přál nad bleskovcem protočit očima. To přeci nebylo slušné.
"To už bohužel nezjistíme... ale oháněla se jménem tvým a tvé smečky," podotkl alfa. Pokud jí o smečce pověděl někdo ještě před Rhaaxinem, jeho jméno Althyra nezmínila a Einar jej bude potřebovat z vlčice vydolovat později taky. A rovnou si i s tím daným vlkem... od srdce promluvit. Ideálně pokud by to byl tulák. Střihl uchem k Šalvěji, ale oči měl stále upřené na Rhaaxinovi. Jakoby ostatní neviděl a nevnímal. Dokud však okolo nezačaly lesy šustit. Členové zlaté smečky odcházeli, ale to samozřejmě zrzavý nemohl vědět a tak několik pohybů, které mířily jejich směrem, obdařil otočeným uchem. Těžko je přes vodu slyšel, ale odmítal se nechat obklíčit pokud by došlo na potyčku.
"Nesnažíme se schovávat, ale volně šířené informace a cizí na našich hranicích netrpíme. Jak jistě oba dva víte," oddechl si a pak se trochu zamračil, když Rhaaxin pokračoval.
"Jistě víš, že ti o své smečce víc říct nemůžu, Rhaaxine. Nepouštíme o sobě informace nejenom abychom se chránili, ale aby se nás nepokusil přepadnout někdo, kdo se zrovna potlouká po okolí. Jakákoliv informace o zranitelnosti nebo problémech na našich hranicích by se mohla roznést a brzy by mohli přijít vlci, kteří hledají problémy a mají nás za lehký cíl." Alfa se napřímil a bezmyšlenkovitě roztáhl křídla, jen aby je protáhl a znovu složil na zádech.
"Zlatá smečka by s námi podobné informace nesdílela, jak věřím," přejel pohledem oba dva a pak dodal: "I když nemusí. Dva vlci utíkající od vašeho lesa, jeden po úderu bleskem... není těžké si domýšlet. Pokud si necháš informace o Alatey pro sebe, pokud vstoupí do okolí našeho území, uštveme je pro vás - a ty můžeš s námi, Zlatý Rhaaxine."
Férová výměna.

"Vaši černobílí vlci vypadají jinak," osvětlil jí. "Tohle byli vlci s bílým kožichem a černými znaky, pevně ohraničenými na jejich srsti." Bylo mu jasné, že Máta třeba takového Hvozdíka nechce vidět lynčovaného jako jednoho z těch, kteří za toto všechno mohli. Na mysl mu spíš vyvstávalo jméno Vé. Mohla na ně poštvat cizí vlky? Bylo to možné...
"To jsou lovci málo kdy též a vidíš? Máta je s celou jejich skupinou spokojená," opravil jemně Šalvěj. "Vlci Alatey a především léčitelé nemají co běhat po okolí, zatímco máme doma neléčené nemocné. Je to v popisu jejich práce." A jak říkal, s touto celou šarádou léčitelů a neléčitelů se musí něco udělat.
"Dobrý nápad. A nebo pokud je někde potkáš, Konvalinka je často mimo úkryt na lovu rostlin, takže možná u nějakých někde v tomto času nebude. A co se týká Hanky," alfa si povzdechl, "nemyslím, že je schopná si přiznat, že potřebuje pomoct. Proto je to na tobě, Máto, nenápadně směrovat její kroky do cest nejmenší rezistence, zatímco tvoje cesta bude plná trnů. Hanka má na starosti mnoho věcí vedle lovu a tři učedníci naráz rozhodně nejsou jednoduché břemeno."
Tak či tak, vlčice se rozpovídaly o sobě a Einar obě dvě poslouchal a volbu jejich slov nijak nesoudil a neměl s nimi problém. Hm. "Mohl bych pro vás někdy připravit den, kdy se Alateyčané budou učit ovládat svou magii," nadhodil. "Myslím, že máme pár zdatných vlků, kteří by podobnou akci mohli vést. Zajímalo by vás to?" Přeci jen právě řekly, že by magii dále rády poznávaly... mohl i pozvat Shine. Byla sice učitelkou jen krátce, ale stále mohla smečce vypomáhat, hlavně pod záminkou pomoci jejím dcerám a synům. Chytré řešení... ne?
"Konkrétní otázky? Později, až budeme na odchodu," usmál se na Šalvěj.


Nemuseli čekat dlouho, dorazil totiž uvítací výbor. Einar s potěšením zjistil, že se v něm držel Rhaaxin, kterého vlastně přišel navštívit. A jako správné zmoklé kuře se postavil, aby ho náležitě přivítal.
"Rhaaxine, jaké to štěstí," usmál se, protože měl skutečně radost. Nemuseli Rhaaxina lovit jako rybku zaseknutou v pobřežním jezírku po odlivu. Přišel sám! S ním kráčela Alyanna, na kterou se alfa podíval s úsměvem náležícím Rhaaxinovi a pro teď jej nenechal vyhasnout.
"Alyanno," pokývl vlčici. Vlčici si pamatoval jako tu, co mu kráčela po území, ale... musel se na chvíli zamyslet, jestli je mezi nimi zlá krev. Co jí to tehdy vlastně pověděl?

',,Ovšem, pokud za tebe můžu mluvit, bratře - dovolím si říct, že Alatey nemá ráda cizince na svém území. Proto bych vás i rád doprovodil mimo naše hranice, Alyanno." A myslel to zcela smrtelně vážně. Nepůsobil výhružně, ale říkal to pevně, tiše a odhodlaně.'

Hmm... ne. Zlá krev tu nebyla. Slušně ji požádal o opuštění Alatey a pak ji vyprovodil. Výtečně. Mohlo se pokračovat v rozhovoru dál.
"Přišli jsme hledat Rhaaxina - což, jak se zdá, bylo úspěšné," odpověděl Alyanně a očima sklouzl zpátky na bleskového vlka. Ten vypadal, že by nejraději Einara k něčemu vyprovokoval. K čemu, o tom už alfa neměl ponětí.
"Mám na tebe žádost, Zlatý Rhaaxine. Alatey si nepřeje, abys o ní šířil informace mezi cizí, kteří by mohli následně vyrazit hledat její hranice. Věřím, že to není nic, co by ublížilo kvalitě tvého života."

>> Tichá zátoka

"Nezkoumal," odpověděl Šalvěji a povzdechl si. Neměl jak. Co by jí řekl, že jí potřebuje roztrhnout kůži aby krvácela? Že je to důležité, aby se to stalo hned před vstupem do smečky? Nebyl tak hloupý. Nebude si odhánět potenciální, silnou členku i kdyby to znamenalo, že musí být pod dohledem.
"Ale připomínala mi to vlče. Taky byla černobílá jako ona," mírně přivřel oči. "Ovšem, to můžeme říct o velkém množství vlků. Někdy se barvy shodují. Je však lepší být na pozoru. Obrana smečky je důležitá, hlavně když teď mezi námi pobíhají dva vrhy vlčat." Předpokládal, že Sierra už stihla zahnízdit a porodit.
"Rhaaxin je vlk, který nám nedávno bojoval na hranicích a kterému jsem doporučil, aby odešel. Zlatí vlci mají tendence nám chodit po hranicích jak se jim chce," odpověděl Šalvěji. "Už se nám takto i potácela po území jejich Alyanna. Máme poměrně napjaté vztahy, ale o těch kladných částech se dá mluvit jen díky betě Barnatt," osvětlil dvojici. "Pokud vím, jeden z jejich vlků s námi i jednou lovil, ale to bylo v dobách, kdy nás byla sotva hrstka a potřebovali jsme jakoukoliv pomoc která byla potřebná. Ty doby jsou dávno pryč - je teď jen na místě si hlídat hranice jak jen to půjde." Při čemž se zamračil. "Slyšel jsem dobře, že ten vlk, kterého jsi ošetřoval, tvrdil že ho zasáhl blesk?" optal se Šalvěje. To znělo povědomě. Rozmluva s Rhaaxinem bude ještě zajímavá.
"Hm. A uvažovala jsi nad tím, že ti těch případů přijde velké množství kvůli tomu, že jsi jediná, kdo v úkrytu něco dělá?" optal se jí jednoduše. "Máto, z tvého pohledu - přijde ti, že i když aktivně nelovíš, je v úkrytu málo kořisti?" Samozřejmě že nebylo. Máta totiž nebyla sama, kdo v Alatey pracoval. Chtěl, aby se nad tím z tohoto pohledu vlčice zamyslela.
"Pokud Sierra nebude nadále vykonávat své povinnosti, nejen že se jí nedostane povýšení, ale nebude mít nárok nadále vykonávat funkci léčitelky. Doubravka ani Konvalinka se neúčastnily posledního srazu, tudíž těch se to týká taky. Pokud se jen korigovat pokud je potkáš. Nemusíš jim o tomto říkat - jen mi potom nahlas, kdo se zdál nepracovat a kdo ano. Alatey nebude krmit někoho, kdo se není schopný zapojit do jejího dění," mrskl ocasem nespokojeně. Zjevně na tohle měl poměrně jasně daný názor.
"Co se týká tebe, Máto, až s Hankou proberete lovce - včetně Althyry - dejte mi přednostně vědět. Začínám uvažovat, že změníme celý systém funkcí, aby někteří neměli moc práce a jiní jí zase neměli málo. Podobně jako je to momentálně u lovců. Každý rovným dílem," mávl ocasem a na Mátu se usmál. V tu dobu už vlci kráčeli po louce a zlatý les byl na dohled. Brzy do něj vstoupí a v ten moment budou muset být obezřetní.
"Než se k nám dostanou, rád bych od vás od každé něco slyšel. Něco... o vás," střihl ušima a jeho hlas zakolísal v mírné nervozitě. "Znám dobře Astrid i Vidara, i o vás bych chtěl vědět víc." S Xanderem si bude muset taky pořádně osobně popovídat. Členů v Alatey už bylo tolik a Einar se téměř styděl za to, že s každým nemá rádné pouto. Komu měli být věrní když svou alfu vlci vůbec neznali? Možná se připojí do lovu a do obchůzky hranic... ano, to by nemuselo být od věci.
Prudce se zastavil, když narazil na hranice. Déšť pach smýval, ale Einar i tak otočil své tělo a ještě o několik kroků zacouval, než se konečně posadil. Nechal vlčice hovořit bez přerušení pokud chtěly, ale na moment je utišil.
"Pokud mám pravdu, členi Zlaté smečky teď nebudou nadšení, že nás vidí. Promluvíme si rychle. Nechovejte se nadřazeně ale ani podřazeně, nevyzývejte je a nepřekračujte hranice i když vám přijde, že na nich sotva stojíte. Je neslušné se loudat cizí smečce po území bez předchozího ohlášení a Alatey nebude činit, co nechceme aby se činilo nám. Nezvedejte hlasy, neprojevujte frustraci, nenechte se urazit ani pokud se do vás Zlatí vlci pustí. Musíte nám být reprezentativní," obeznámil vlčice tiše a pak přidal mírný úsměv: "Věřím, že vám to ani jedné nebude činit problém."
S tím se vlk nadechl a z trávy u jeho tlapek začaly stoupat do vzduchu bludičky a ohnivé kuličky, které nepálily a zamířily k obloze.
"Zavřete oči a odvraťte tváře," instruoval své společnice klidně a počkal, než vykonají o co je požádal.
V ten moment se Zlatým lesem rozzářilo světlo tak jasné, že by oslepilo kohokoliv, kdo by se do něj přímo díval. Einar ho nechal vyhasínat pomalu, aby dovedl ty, kteří momentálně kontrolovali hranice nebo se nacházeli na území, přímo k nim.

Vittani, Keiji, Althyra

Keiji měl štěstí, že neměl žádnou drzou poznámkou. Einar totiž už jen na jeho momentální slova přivřel oči ve výraze, který napovídal, že absolutně nepřijímá cokoliv, co by mu mohla novo povýšená kappa říct.
"Předpokládám, že ty nikoho cizího o smečce informovat nebudeš, Althyro," opáčil k ní chladně. Smečka se zvětšila, to ano, už o nich nepůjde tvrdit, že by se nedokázali ubránit. Ale... Cinder.
"Budeme tvé informace brát v potaz," pokývl vlčici ještě. V tom případě bylo třeba spěchat. Hlavně proto, že Einar potřeboval ještě jistému zlatavci promluvit do duše.
Vittani ji přivítala, ale Einar měl ten pocit, že moc velkou radost nemá. Možná to bylo tušení, možná se jí mihlo něco v tváři, ale nijak to nekomentoval. Ztratila matku, očekával, že bude teď chvíli vzteklá. On by taky byl. Ale ještě než se Althyra s Keijim vytratili, promluvil znovu. Řekla, že si své místo ve smečce odpracuje, že?
"Althyro. Co má být tvoje funkce?" optal se jí a počkal. Lovila bude tedy lovcem? Inu, pokud skutečně odpověděla, že lovcem být chce... "Pověz mi - jaký je rozdíl mezi zajícem a králíkem?" a přimhouřil oči. Něco, co by každý lovec měl vědět. Něco, co vtloukal do hlavy i Taiclaře. Lovec musel i mezi podobnými druhy najít rozdíly.

Máta, Šalvěj

Alfa počkal, než se vlci vzdálí a povzdechl si. Chvíli zůstal beze slova stát se zavřenýma očima, než se zase narovnal a rozešel se směrem vpřed.
"Promluvíme se Zlatým Rhaaxinem, potom se vydáme lovit. Nic velkého, nebojte se - ale dalším důvodem, proč jsem vás sem vzal, je že chci aby jste byly obě všestranné. Mnoho členů spí na vavřínech a vykonává jen svou práci. Léčitelky se často nezapojují, protože není koho léčit - a já doufám, Šalvěj, že ty to dokážeš změnit. Chci, aby začaly aktivněji pomáhat ve smečkovém dění. Stejně tak ty, Máto, Hanka je beta a má na starosti mnohé vedle své funkce lovkyně. Pomoz jí od toho břímě."

>> Zlatý les

Docela se bavil nad myšlenkou toho, že by implementovali pravidla z jeho domoviny. Většina vlků tady byla natolik slabá, že by nevydrželi ani týden. Možná by je to však zostřilo. Zlepšilo. Na chvíli nad tím zauvažoval. Možná by potom nebyly další oběti.
"Nemám to v plánu, ačkoliv nemůžu tvrdit, že si nemyslím že by se příšnější pravidla smečce nehodila. Mohlo by to předejít budoucím..." jak Cindeřinu smrt popsat? "...nepříjemnostem." Ošklivé slovo, které ani trochu nepopisovalo, co si o celé situaci myslel. Jenže co měl svým deltám říct? Že nevěřil, že tuhle situaci zvládne tak bezchybně jak se je snažil přesvědčit?
"Neodešel jsem dobrovolně, byl jsem zavražděn," odpověděl bez jakýchkoliv okolků Mátě. "Jen se nikdy nenašlo moje tělo - a moje štěstí to mělo tak, že mě voda neubila o ostré kamení, ale zanechala mě živého dost daleko na to, aby mě někdo našel. Potom mě donesla sem." Nebylo to zas tak daleko. Poblíž zlatého lesa...
Jenže to už se Šalvěji do oka dostal pohled na dvojici vlků a Einar jí pokývl, ať jde. Einar se za nimi tichu rozešel i s Mátou, nijak nehovořil, jen se držel za Šalvějí a poslouchal. Slyšel o úderu blesku a byl by se asi k vlkům přidal a něco jim řekl, kdyby se najednou z okolí nesesunula snad polovina Alatey. Tedy, jen Keiji a Vittani, ale to stačilo.
"Všiml jsem si, Vittani," odpověděl vlčici taktně a mávl ocasem, načež se na ni usmál. "Najdi možná suchá a bezpečná místa v okolí. Bude se tam nejspíš stahovat lovná. Běž," vyslal ji a otočil se ke Keijimu a světlé vlčici, která začala mluvit a okamžitě donutila zrzavého, aby se zamračil.
"Co se týče úkrytu, pochybuji, že tam nateče, všechno půjde dolů. A pokud se bojíš, můžeš se vrátit na území a odklonit toky vody," blýsknul po Keijim očima, než se vrátil k tomu, co řekla černobílá vlčice.
"Zlatý Rhaaxin nemá co mluvit o záležitostech Alatey," začal chladně, ale pak se podíval na Keijiho. Heh. Zrovna on vede v tuhle chvíli do Alatey další vlčici? Další hladový krk? Sklouzl očima k mrtvému zajíci, kterého odložila a který se díky proudu začal pomalu vznášet směrem k otevřenému moři. Střihl ušima nad tímto nečekaným zjevem a podíval se zpátky na Althyru, zatímco jí odtékala večeře.
"Budiž. Ale vzhledem k nedávným událostem ti nebude dovolena samota dokud si neověříme, že nejsi jeden z nich." Jedno z vlčat bylo černobílé. "Budeš za Althyru ručit vlastním životem, Keiji. Jestli zradí, věřím, že se o to postaráš než budu muset já," oznámil hraničáři a provrtal ho očima. Špatný čas na to se přidávat do smečky. Skutečně otřesný.
"Věřím, že víš co děláš."

>> Modrák

Vlčice švitořily a Einar k nim konečně otočil hlavu: "Spíš se obávám potopy. Takhle hrozivě většinou neprší, i na tyto ostrovy je to poměrně... zvláštní," mávl ocasem. "Ale tím se nemusíte trápit, dokud uhlídáme naše území v horách, nic se nám nestane." Kořist i predátoři se budou sice shromažďovat v horách, ale to neměnilo nic to, že smečka o třiceti členech si území uchrání a s ní i kořist. A... vody bude víc než dost.
"Tak či tak nalovíme něco navíc - což je to, co budeme dělat teď." Einar měl docela jasnou představu.
"V lese. A co se týče dávkování... předpokládám, že cokoliv více než jeden lístek. Ale správné množství budete muset najít vy. Nechci, aby měl Arryn křeče, takže mu raději dát méně než více a podpořit ho než otrávit," osvětlil dvojici.
A pak se šlo... no, do vody. Einar se trochu mračil nad stoupající vodou a když se jedna část náhle nacházela hlouběji než zbytek, zahučel do vody s překvapivou elegancí a uplaval pár metrů, zatímco voda ho hnala směrem k moři. Alfa se oklepal a podíval se po dvojici, připravený jim pomoci pokud by je snad moře zkusilo taky sebrat.
Tiše se uchechtl nad jejich poznámkou, respekt? Z ohně? To dávalo smysl.
"To je dobře. Ten oheň má být efektivní," odpověděl Mátě a pořádně se oklepal, což pomohlo možná tak zčásti. Brzy měl kožíšek deštěm zase uhlazený k tělu. "Je pro všechny, kteří by nás mohli ohrozit. Úkryt, domov, strukturu smečky. V mé rodné zemi všechno funguje podle vašeho štěstí. O osudu je rozhodnuto předtím, než se vůbec narodíte," tiše se na dvojici podíval. "A alfa by spálila kohokoliv, kdo by jí jen slovíčkem nevzdával hold za její - ne, JEHO - pokrevní právo být hlavou smečky. Tedy, spálení by vzhledem k úrovni znalosti magie v našich končinách bylo ještě milosrdné. U nás jste pro alfu buď zabíjeli a nebo pro ni byli zabiti," mávl ocasem, jakoby mluvil o své snídani. Přes rameno se na dvojici vlčic podíval, snad jakoby se snažil rozeznat, co si o celé věci myslí.

>> Mokřady

Einar poslouchal, jak si za jeho zády vlčice povídají a příliš do jejich rozhovoru neskákal. Neměl důvod. Sestry mezi sebou mluvily o vzájemné spolupráci a to bylo přesně to, čeho hodlal docílit. Výborně, jeho plán vycházel. Interakce a výpomoc mezi jednotlivými funkcemi byla žádaná, ba dokonce potřebná. Takový testovací králík se vždycky hodil.
Aaaa další rostlina. Einar se skoro až divil že potkávali tolik jedovatých. Nebo možná že tolik jedovatých znal. I tahle vypadala, že se utrhnula a odplavila kousek od lesa, kde nejspíš měla docela mělkou půdu a kořínky ji neudržely. Nabral ji packou. Začínala tu všude jaksi být... voda.
"Tohle je křečka listová," vysvětlil Šalvěji, jakmile se k ní otočil a rostlinku jí ukázal. Pak ji pod nos strčil i Mátě. "Nesnězte jí moc, to by mohlo vyvolat křeče... jak zní ve jméně. A myslím že i dávení a zvracení. Ale po troškách je dobrá na trávení. Přidej z ní trošku do jídla pro Arryna a Fialku, jsou kost a kůže." Hlavně Arryn. Jeho tělo se bude muset prve očistit než zase začne fungovat normálně.
S tím se Einar zase rozešel, potichu, trapně, jen si kráčel před dvojicí. Dokud...
"Chci, aby jste mě teď na chvíli nevnímaly jako alfu, ale jednoduše Einara. Jste ode dnes mé delty a chci vás poznat i osobně, obě dvě. Doufám, že se mě nebojíte stejně jako váš bratr," přejel po nich očima, "Hvozdíka myslím."

>> Tichá zátoka

>> Alatey

× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Einar většinu času po cestě dolů z hor mlčel. Netvářil se, že by zrovna chtěl mluvit a to i přes to, že vlčice vyhnal do tohoto nečasu svou iniciativou. Křídla měl složená na zádech a tížila ho víc, než celá Alatey. Díval se pod nohy a zdálo se, že si dává pozor na své kroky. Pak náhle promluvil.
"Znáš houbu jménem Mlžnatka, Šalvěj?" optal se jí, zatímco postupoval mezi kmeny a obratně přeskakoval překážky do vody, která mu sahala téměř až po kotníky. Sám vodu nekomentoval. Možná že tu byla vždy? Možná, že ji přivolala bouře, která odmítla opustit ostrovy. Mohla to být... velká spousta věcí. Povzdechl si nad tím.
"Tady," zastavil se, polovina tlap ponořená ve vodě a poukázal na sotva vykukující klobouček, který v kalné vodě zářil fialovou. Byl na jedné vyvýšenině, která se díky jeho vzdálenosti zatím jeho vahou do vody nenořila. "Paralyzující houba. Chci, aby sis zapamatovala jak vypadá a abys z ní udělala něco, čím půjde otrávit kořist. Nemyslím, že je smrtelná, tvá matka mluvila o paralýze. Tady ji teď raději nehledej... kvůli té vodě. Počkej, než se vody případně stáhnou, i když kdo ví, jak dlouho to bude... vzhledem k tomu počasí. Myslím, že by se měla nacházet i v lesích. Varuj ohledně té houby i vlčata pokud s nimi někdy budeš řešit rostliny."
S tím se alfa otočil a vydal se zpátky směrem, kde bylo vody méně, protože plavat zatím nechtěl. A znovu přišlo na tichou, téměř až trapnou cestu. Einar moc nemluvil, spíš si všímal svého... představoval si celou cestu s dvojicí Shininých dcer jinak, ale Cinder ho tížila na srdci.

>> Modrák

Einar ještě pár momentů tiše seděl. Sledoval strom, který vyklíčil přímo před jejich zraky a nechával vodu, aby smáčela jeho srst. Jeho tvář. Aby odplavila všechny jeho výčitky pryč. Do nekonečného moře smutku, kam se přidalo po spršce víc pokaždé, kdy Einar cítil pachuť krve.
Očima sjel k Hance a na pár momentů na sobě ucítil tíhu jejího pohledu. Usmál se na ni. Hloupě se usmál, protože netušil co jiného dělat. Co jiného říct. Pak ale jen odvrátil pohled a jeho tvář se změnila v tvrdou, bezemoční grimasu. Protože tak ho vychovali. Protože tak musel vypadat. Protože projevit slabost si alfa dovolit nemohl.
Sledoval, jak někteří vlci odchází, zatímco jiní zůstávali a prošel okolo Hanky, ke které neřekl nic. Žádné rozkazy, žádné navedení k tomu, co má a nebo nemá dělat. Hanka měla svobodu, možnost odpočinku. Sám by podobné zacházení neuvítal. Chtěl by okamžitě vědět kam se vrhnout, mít hlavu plnou všeho a všech kromě toho, co ho tížilo. Ale Hanka byla jiná. Kdo ví, zda i v tomto.
"Máto, Šalvěj, jdeme," pronesl dostatečně nahlas, aby se jeho tón k dvojici vlčic dostal. S tím se otočil a zamířil dolů z hor.

>> Mokřady

Zatímco někteří vlci drželi nad jejich hlavami sucho, další se pustili do práce s půdou a Einar tiše sledoval, jak členka jeho smečky pomalu mizí v půdě. Přítelkyně, matka, partnerka. Ale především sama sebou - Cinder. Cinder z Alatey, jeden vyhaslý plamínek z mnoha. Její ztráta ho zasáhla zrovna tak jako jeho vlastní neschopnost jí předejít, ale život šel dál. Nebyl to první blízký, kterého pohřbil kvůli nesrovnalostem na hranicích. Musel se vzchopit pro smečku, pro její rodinu. Nemohl ukázat slabost.
Zařadil se vedle Mercera a usadil se. "Pokud se s ní budete chtít rozloučit, udělejte to teď. Pár posledních slov mezi vámi a Cinder, než ji pohřbíme. Tentokrát nadobro," pronesl alfa tiše, ale v absolutních tichu, které protínaly jen kapky a zvuky krup se jeho hlas držel. "Xandere, pokud máš co říct na rozloučenou..." vyzval ho jako prvního a pak se rozhlédl i po jejich mláďatech.
A tak Einar počkal. Počkal, než si s ní všichni promluví, než jí zašeptají své sliby a slova na rozloučenou. Cokoliv, co měli na srdci. Teprve pak vlk přistoupil. Jeho rozhovor s Cinder byl krátký a pouze pro její hluché uši. Nakonec si vytrhl jednu z letek. Okolní bílá brka zrosily kapky krve a Einar nechal peříčko pomalu klesnout na její nehybnou hruď.
"Spi dobře. Jednoho dne se všichni sejdeme jako polární záře na obloze, Cinder."

Hrob zůstal otevřený. Poté, co se zařadil mezi vlky, totiž Einar mlčel. Déšť kapal nad jejich hlavami a na chvíli bylo všem dovoleno pocítit, co se stalo. Bez ruchu. Bez spěchu. Beze slov. Několik minut absolutního ticha, pro jednu a jedinou vlčici, která je dnes opustila.
Pak alfa tiše promluvil: "Všichni, kteří dokážete jakkoliv pomoct - směřujte svou energii k ní. Zavřete Cindeřin hrob."