Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Území

Einar a jeho skupinka pomohli tělu Cinder zpátky ven. Alfa se zastavil a přes rameno se podíval po vlcích s modrýma očima, aby je ponoukl ven napřed. Venku už na něj čekaly Cindeřiny dcery, kterým se příliš nevěnoval.
Naopak navedl skupinku na jeden plac, který mohl sloužit pro hraní vlčat nebo pro klidné odpočívání na sluníčku. Na jeho okraji položil Cinder, dál od jeho středu, kde by se jinak vlci mohli uložit. Podíval se na vlky, kteří s ní pomohli a pokývnul jim. Krátce upřel pohled i na Xandera a případně Enigmu pokud s nimi nakonec kráčel.
"Tady," pokynul vlkům s elementem země u jejího těla. Byl si jistý, že ji dokážou magií snížit tak, aby s jejím tělem příliš neházeli. Ustoupil a posadil se o kus dál, očekávající, že vlci s magií vody všechny zaštíťují. Ať už tomu bylo tak nebo ne, déšť na vlky nepadal a stejně tak ani kroupy, které se odrážely od poloprůhledného štítu, který vytvořil kdo ví kdo.
"Ty květiny," připomněl následně vlkům s magií země. Květiny, které jí dají na cestu. Které budou s ní v jejím hrobě od těch, kteří jí chtějí říct naschledanou i od těch, kteří jen chtějí, aby hlína nespočívala přímo na jejím těle, ale byly mezi ní a zeminou alespoň květy.

Hanka, Xander, Jaina, Mercer, Vidar, (Podběl)

Na Einara mluvilo mnoho vlků. Jeden z nich byl Mercer, který mu dal vědět, že našli stopy, ale následně se jim kvůli počasí ztratily. Vlk si povzdechl.
"To nevadí, naše trojice je našla. Zeptej se Vidara nebo Keijiho na popis." On teď neměl čas všem zvlášť opakovat, co řekl při svém příchodu. Očima zabloudil k Hance a chvíli se na ni díval, než znovu odvrátil tvář. Možná že si osobně nebyl zas tak blízký s většinou smečky, ale Hanka byla. Jak se asi tak cítila?
U Cinder se složila kožešina a všechno se hýbalo jako hodinky. Zapadalo to do sebe a členové spolupracovali. Einar je jen tiše sledoval, jak se v tichosti pohybují, rychle a efektivně, přesto nikdo neměl radost z toho, jak spolu fungují. Všichni truchlili, i ti kteří Cinder pořádně neznali.
V tom se od východu vynořila Jaina: "Můžeš pomoct," odvětil jí. I když... "Později."
"Mercere, Vidare, pomozte nám s ní," prohodil k vlkům, aby s ním a Xanderem přemístili Cinder na kožešinu. Vypadalo to, že ani jedna z jejích dcer nebo její syn nepomohli. Nechápal to. Byli příliš měkcí. Smrt byla příšerná, ale jejich matka si nezasloužila trpět jejich... zhroucení.
Sobečtí, pomyslel si zrzavý, ale neřekl nic. Hlavně když se Enigma ještě dožadoval podpory od svého otce. Ten by měl pomoci svou družku vynést ven a ne se starat o odrostlé vlče se čtyřma zdravýma nohama.
"Zvedeme tu kožešinu ze čtyř stran," instruoval trojici, nebo možná spíš dvojici pokud se Xander rozhodl vypomoci svému synovi. Pokud tomu tak bylo, na místo Xandera zavolal Podběla. Začínal si uvědomovat, jak kriticky málo je v jeho smečce samců. Doufal, že alespoň Sierra a Mercer s nimi budou mít štěstí.
"Jdeme."

>> Území

Vlčecí skupinka a jejich opatrovatelky

Einar tiše sledoval vlky v Alatey jak pracují, rychle jako mravenci a bez otázek. Nebylo tu příliš rušno a tak se alespoň vydal najít skupinku se svými vlčaty než bude Cinder... připravená.
"Tady jste," pronesl k nim tiše, jakoby nechtěl celou tu zatmušilou atmosféru rušit svým hlasem. Taky pokývl Vločce, Tiaře i Sierře, které tu s nimi byly. Sierra už sama vypadala, že brzy vrhne. Tenhle stres nejspíš nebyl nic dobrého pro vlčata uvnitř... ani ta venku, ta jeho se Stinou.
"Musíme připravit pohřeb. Nemusíte se ho zúčastnit, můžete zůstat uvnitř a najíst se z té srny co vaše sestra a strýc dotáhli," králíci zcela zapomenuti, "ale pokud se rozhodnete jít ven, musíte být tiše. Pokud nebudete, pošleme vás dovnitř a budete tam muset čekat na ostatní. Rozumíte?"

Instrukce k pohřbu, Xanderovci, vlci s vodou a zemí

Einar se brzy přesunul zpátky za ostatními vlky, Cinder byla připravená. Tiše se na ni díval, jakoby doufal, že se nadechne a postaví se na nohy. Počkal, než Hanka a její pomocnice donesou kožešinu a zahleděl se na Cindeřinu rodinu.
"Dostaneme pod ni tu kůži a vyneseme ji ven. Kdokoliv kdo máte zemi pro ni otevřete zemi a tam ji uložíme. Vlci s magií vody mezitím zaštítí skupinu od deště a země vyvolá květiny. Na rozloučenou. Pokud chce být se zemí, jsem si jistý... že květiny od svých nejbližších ocení." Doma nosili do ohně úlovky. Cetky, které našli. Spálili je s tělem. "Nebo cokoliv, co s ní chcete uložit."
S tím se zhluboka nadechl a podíval se po vlcích.
"Chcete to udělat samotní a nebo vám mám pomoci?" Xanderově rodině nic nenakazoval, nedostávali ultimáta, nechával celou věc v jejich režii. Cinder se vrátí do země s květinami pokrývajícími její tělo.

>> Území

Einar do úkrytu vkročil bez unaveného pohledu nebo bez vzteku, který mu žhnul v hrudi. Alespoň zdánlivě. Prošel okolo Xandera, Yara a Cipher a jen se po nich tiše podíval, než jim pokývnul, aby šli od vchodu zpátky dovnitř. Načež obešel Cinder a opatrně promluvil k jejímu partnerovi: "Zavřeš jí, prosím, oči, Xandere?" Pořád u ní byl Enigma, ale jakmile zavře oči, bude lehčí přijmout, že jen spí. A to i přesto, že ke spánku měla velmi daleko.
"Našli jsme toho, kdo to udělal," pronesl konečně. Nevyšel na svůj normální podstavec, díval se na ostatní vlky ze své přirozené výšky. Tady byl jen jeden z nich, nic víc.
"Bylo nás ale málo a jich mnoho. Poslouchejte a pamatujte si."
"Vlk s křídly skutečně je. Má bílou hřívu jako Xander a bílé znaky po těle. Viděl jsem tam i zraněnou vlčici, hnědou až do zrzava. Černého vlka bez části ucha a se zeleným kabátcem. Na noze mu cosi plápolalo, modře. Hnědá vlčice s fleky. Černý vlk s bílými čárami přes zadek a dolů po stehnech a zvláštní maskou. Další vlčice, na rozdíl od těchto větší, vyšší. Černá s bílým flekem na tváři a na zadku, možná dcera toho s pruhy, ale je to jen domněnka. Měla rudé znaky, podobně jako kdysi Keiji. Dále tam byla vlčata, převážně tmavá. Jedno bylo tmavší se světlými znaky po těle, připomínaly plíseň." (// promiň :'))
"Bílé vlče s černými, tvrdě ohraničenými znaky. Pod očima i jinde po těle. Bílo šedé vlče s jasnými, zrzavohnědými pruhy přes záda a další, které už nedokážu popsat. Nadále, šedý vlk s hnědým čenichem, náprsenkou a břichem, další šedivý s tmavšími fleky a bílým pruhem přímo přes čumák."
Oddechl si. To byli všichni. Doufal. Podíval se po Vidarovi, jestli mu náhodou někdo nevypadl nebo nezapomněl nějakou důležitou informaci.
"Očistěte Cindeřin kožich a pomozte jejímu tělu na tu nejjemnější kožešinu kterou tu máme. Obložíme její tělo květy a pohřbíme ji, pro její památku co nejdříve. Máte... přání?" podíval se k její rodině.

>> Temný les

Einar se pokoušel celou dobu udržet v klidu, ale jakmile trojice znovu vyšla pod kroupy a na déšť, začínal znovu cenit zuby a s nenávistí zíral k obloze, která jim nemohla dopřát ani nalezení Cindeřina vraha za včasu.
Jak se vlci drápali do hor, Einar začínal jiskřit. Frustrovaný, vzteklý na celý svět a nejvíc i na sebe. Odteď budou vždy minimálně dva vlci na hranicích, i během schůzí. Bylo to třeba. Ano, bylo to třeba. Aby se další takové nehody už znovu neopakovaly. Nehoda, nehoda, byla to nehoda? Byla smrt jeho syna nehoda? Byla smrt jeho bratra nehoda?
"Dost!" vyštěkl na oblohu vztekle, jakoby mu na pár okamžiků přepnulo. Jakoby to, co potlačoval uvnitř a celou dobu při stopování povolilo. Přes vlky se přelilo cosi průhledného, závan magie, který začal kroupy odrážet pryč a na pár momentů déšť jednoduše ustal. Einar zhluboka dýchal a zíral na oblohu, která jej na několik dlouhých sekund poslouchala.
Jedna.
Tlukot srdce.
Dva.
Vztek.
Tři.
Přestal jiskřit.
Čtyři.
Déšť znovu začal padat.
Einar zůstal chvíli stát, než se podíval na dvojici vlků za sebou. "Nebudeme o tom mluvit," zamumlal a pokračoval do úkrytu Alatey, skrýt se před deštěm a kroupami. Před deštěm, který by neměl mít jak zastavit.
Na pár momentů vypadal tak unaveně, jak se cítil.

>> Úkryt

>> Les u mostu

Einar se zamračil když ucítil sotva patrný záblesk pachu, který zase okamžitě zmizel. Nejspíš by neustrnul kdyby ho už neznal. Tehdy, když mu vlčice popisovala křečku. Ale byl tak krátký, že se mohl vlk otřít o strom a vítr mu jednoduše donesl závan. Einar chvíli prohlížel okolí, ale pak na pach zapomněl a pokračoval směrem vpřed, nepřikládající mu důležitost.
Zrzavý kráčel směrem vpřed a nezpomaloval ani pokud byli jeho spolustopaři unavení a potřebovali zpomalit. Vidar byl silný a Keiji jistě zvyklý z normálních obhlídek. A aniž by se na ně otočil, promluvil.
"Budu tě čekat během jednoho z příštích dní na velkou obhlídku území. Vyženeme všechny predátory které potkáme. Ale jen tebe - takže čekám, že zmapuješ trasy, kde cítíš obyčejně cokoliv, co by mohlo Alatey ublížit. Třezalka a ostatní ti samozřejmě můžou pomoct, ale necháme je během toho odpočívat v úkrytu. Příště vezmeme někoho z nich... ale teď chci vědět, jak se osvědčíš ty." A co se týkalo Vidara? No...
"Ty, bratře, během toho zůstaneš v úkrytu, kdyby nám někdo uniknul. Věřím, že to pro tebe nebude problém když má teď Taiclara za úkol lovit i s ostatními. Seznam se. Odpočiň si." Einar se nadechl aby pokračoval a něco řekl, pak ale očima těkl k Vidarovi a nepokračoval.

>> Alatey

>> Vyhlídka

Einar přistál ladně a víceméně na poslední chvíli. Byl rád, že to nebyl tak dlouhý přelet jak si původně představoval a že jeho křídla víceméně déšť ušetřil díky korunám stromů. To byl jediný důvod, proč si tento přelet mohl dovolit.
"Bylo jich tam hodně. Vlčice, tmavohnědá, zrzavější části, byla zraněná. Černý vlk s utrženým uchem a zeleným pláštěm. Další černý s bílou hřívou jako má Xander a netopýříma křídlama," přitom si dovolil zavrčení. Ani na jednoho z nich, prostě do vzduchu. "Černý vlk s dvěma pruhy přes zadek blíž k hřbetu a zvláštní maskou... snad taky pruhatou?" Moc dobře ji neviděl. "Černá vlčice, bílá skvrna zasahující přes záda na kousek ocasu, bílá skvrna přes kus obličeje. Tmavohnědá vlčice, zvláštně prolnutá hnědá srst, světlejší fleky pod očima. Z vlčat se pamatuju na jedno, čistě bílé s černými fleky po srsti, věřím... pod očima?" pokusil se vylovit z paměti. "Další mělo šedo-bílé břicho a zrzavé čáry přes záda. Ostatní byla tmavší, jedno mělo tmavší záda a světlejší, hnědší nohy. Další byla tmavá, s flíčky, jeden spíše do šeda pruhatý a jeden byl tmavý se zrvavými pruhy." Nějak nevěřil, že by však třeba za půl roku vlčata bez výrazného zbarvení poznal. "Šedý vlk s hnědou náprsenkou a celkově spodní částí těla, poslední je šedý s bílým pruhem přes čumák a černými skvrnami různě po těle. Taky na sobě měl modré tečky." Tady se zastavil, věřil, že vlky popsal co nejlépe uměl (// a já všechno popsal z paměti a bez obrázků, aha).
"Ještě... zrzavý vlk s tmavšími a světlejšími částmi kožichu, mohl to být někdo kdo přišel z naší domoviny."
"Nemá cenu se tu zrdžovat, nic tu nezískáme, je jich příliš. Vracíme se - pokud budete mluvit s další Alateyčanem, pokuste se ty vlky co nejlépe popsat, aby všichni věděli s čím máme to dočinění."
S tím se rozešel s vlky zpátky směrem k mostu.

>> Temný les

>> Les u mostu

Z lesu u mostu, spíše směrem na luka, se vznesl zrzavý vlk. Někoho hledal, ale dával si na čas než si udělal okruh přes okolí a potom ani ne přímo nad vyhlídkou, ale mořem za ní a pěkně vysoko, aby se k němu vlci nedostali. Samozřejmě, musel směrem na les znovu sletět níž - to aby i lépe viděl -, ale nedával skupině žádné indikace toho, že si obhlíží právě je. A to i přesto, že tomu tak velice suverénně bylo.
Vlk s křídly, toho viděl dobře. Jak taky přehlédnout někoho z takto specifickou anomálií? Na pár momentů ho napadlo, jestli je tak nebezpečný jako on sám - s největší pravděpodobností byl. Taky viděl docela dost zraněnou vlčici. Byla to ona? Ale ne, ta jejich nekrvácela. Přesto si však udržel pohled na vlčici v mysli a přejel si pohledem i ostatní. Černý vlk s bílými pruhy na zádech, černý vlk se zeleným kabátcem, zrzek, co neseděl do skupiny. Taky hromada vlčat. Že by byli všichni nějak příbuzní? Možná to byla nějaká malá, zrovna se tvořící smečka. Jejich pachy moc dobře nezachytil. Hromadu malých tvorů si přejel pohledem a u většiny si byl jistý, že je během chvíle zapomene. V mysli mu utkvěla bílá vlčice, už jen vzhledem k tomu minimu bílých značek. Tu by si zapamatovat mohl. Její další sourozenec byl taky zvláštní a ne jednoduše tmavý, bílo šedý se zrzavými pruhy na zádech. Ostatní měli tmavé kožichy, které si mohl lehce splést s někým dalším. Samozřejmě viděl i tmavohnědou vlčici.
Další černá vlčice s bílými znaky, hlavně na zádech, nejspíš dcera toho s těmi pruhy?
Se svými novými informacemi byl spokojený i nespokojený - pamatoval si jich však dostatek (přítomná NPC, Scar, Alduin, Allavanté, Artume, Wissfeoh, Thia, vlčata - hlavně Amygdala a Samael). Nedělal si iluze, vlci si budou pamatovat jeho zrovna tak. Kolik zrzavých vlků s křídly mohlo poletovat po okolí?

>> Les u mostu

>> Temný les

Stopa pokračovala za most a nebylo tak těžké ji sledovat, i když se rozcházeli nejrůznější vlci do všech koutů okolí. Ne, kdepak. Bylo to tady. Tady vlci sestoupili z mostu a pak pokračovali vpřed, směrem... k jezeru? Einar sice už prošel celé ostrovy, ale druhý ostrov si upřímně zas tak dobře nepamatoval. Tak či tak se ke své skupince otočil už v momentě, kdy se zastavili na úpatí jakéhosi kopce a bylo na čase vyjít nahoru a zjistit, zda se zde vlci vůbec stále nachází. Jejich stopa byla čerstvá, ale tady nahoře se už brzy vytratí kvůli neutuchajícímu dešti.
"Zůstaňte tu, obletím to a vrátím se," rozhodl. "Pokud jsou jen tři... zkusíme své štěstí," cvakl zuby. Věřil ve svoje i Vidarovi dovednosti. Pokud k něčemu dojde... vyhrají.
S tím alfa roztáhl křídla, ale přímo na vyhlídku neletěl. Udělal si hezký, okružní let - nehodlal svou kořist varovat.

>> Vyhlídka

HERNÍ AKCE ALATEY

Jak jsem již zmínila v chatu smečky, během listopadu bude probíhat smečková akce Alatey. Protože někdy v té době bude probíhat i něco pro Chaos, vedle toho nejspíš bude i akce právě pod mojí a Ávinou taktovkou, pokusíme se minimalizovat prolínání hráčů (aby mělo šanci vícero lidí a ne jeden člověk se třemi postavami ve všech třech akcích).
Tedy, pokud se Cipher účastní akce Alatey, nemůže se Zinek účastnit za Artume Chaosské a ani za Peisiu nebo jiný charakter halloween akce.
Promyslete si proto prosím, za koho se kde chcete účastnit. Akce Alatey bude však silně příběhová, možná si z ní odnesete i nějaké jizvičky - přeci jen vlci nejsou to jediné, co v horách žije, a půjde o obcházení hranic...
Samozřejmě, protože se jedná o herní akci, získáte i nějaké herní odměny jako procenta, možná i tlapičky a třeba i povýšení bez úkolu? Kdo ví! Tak či tak, připravte se, možná potkáme jen nějakou přerostlou kočku a možná i něco většího... :)

Hlaste se mi prosím jménem charakteru, za který se hlásíte a tím, jaká odměna by pro vás byla nejlepší - tedy, co si přejete pro svůj charakter (včetně povýšení a specifických věcí, které by měly zaznít ve vypravěči, například probuzení magie myšlenek, etc). Bude se jednat o poměrně jedinečnou akci, takže vás urguji, aby jste si ji spíše vybrali před tou, která bude pro všechny.
Čas bude dokud si nevyberu účastníky.

>> Hraniční pohoří

Einar netušil, že tímto směrem jejich skupina najde stopy. Protože dvojice sice zamířila na kvetoucí louku, jenže tam se již jejich stopa víceméně rozmočila. K jejich neštěstí - ale štěstí Alatey - se rozhodli, že zpátky půjdou nejen přes pohoří, ale taky přes les, kudy se zase tak moc vody nedostalo. Bohužel se však déšť zhoršoval a pomalu přicházely i kroupy, které sice pach a stopy nemaskovaly, ale byly pěkně nepříjemné.
"Přidejte," rozhodl Einar. "Šli tímhle směrem. Uvidíme, zda je chytíme. Zvlášť, když se zdá, že si myslí, že už prchli." Proč jinak by se vraceli přes hraniční pohoří a pak šli sem, když se mohli ztratit přes otevřené louky a dál až k Tesákům pokud by nevěřili, že je nikdo pronásledovat už nebude?

>> Les u mostu

DVACÁTÁ DRUHÁ VÝPLATA - ZÁŘÍ

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení:
Funkce:
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Smečková minihra:

Čas do 8.10.2024.
Většina z vlků povýšila (Xandera vyřešíme osobně později), tedy nezapomeňte psát i o bonus za povýšení. Našim omegám, co vyskočily na sigmu i konečně dopřeju odznáček za povýšení (který by za propad na omegu správně měl být, ale jelikož šlo o trest, nezmiňovala jsem to). Dorya na něj taktéž jakožto omega od začátku nemá nárok. Leto a Yaro, nezapomeňte si o něj napsat! :)
Epsilon se bude těšit stejné výplatě kterou má Delta a brzy snad i tuto věcičku dopíšu do Smeček. Každopádně Arryn nemá nárok na odměnu, protože prakticky vzato ponížil a odznak už stejně má.
Další věcí je, že mě mrzí že se nikdo z vás neúčastnil Zmemování na latté! Tsk, tsk! Přesto si brzy vysloužíte herní akci, ke které co nejdřív vyvěsím podrobné informace na této nástěnce (nejspíš do několika desítek minut).
Další věcí je pohřeb Cinder, který se nejspíš bude konat okolo 5.10., tak vás poprosím se ještě nikam neztrácet a pohnout se s hledáním stop pokud jste v jedné ze tří skupinek. Pohřeb bude na několik postů, budeme převážně potřebovat vlky s magií vody, země a následně samozřejmě Cindeřinu rodinu.
Díky a peace!

Brzy došlo pár dalších vlků, většina nemluvně a jen se na Einara dívala a čekala jeho rozkazy. Déšť mezitím bušil do jeho zad a alfa si přerovnal křídla na zádech. Obával se, že budou brzy úplně promočená. Tvrdým pohledem si všechny přejížděl, dokud na něj nepromluvila Třezalka. Vytrhla jej z myšlenek a na chvíli se na ni podíval s prázdným výrazem.
"Půjdeš s Letem... a Mercerem. Počkáte ještě na Jainu. Pokud se do několika minut neukáže, můžete vyrazit bez ní," instruoval Třezalku. "Ty a Mercer skupinu povedete. Jestli se v tom čase ještě stihne ukázat jiný člen smečky, pošlete ho naším a nebo jejich směrem," kývl tam, kam odešla Stina.
"Nenechte si ublížit... a nezklamte mě. Nechovejte se hloupě."
S tím se Einar otočil a jednoduše se rozklusal cestičkou směrem dolů, na les. V lese by teoreticky i přes déšť mohly být zachované stopy. Pak se na moment zarazil a přes rameno se podíval po Vidarovi a Keijim, kterým zatím nedal žádné instrukce.
"Jdeme."
S tím pokračoval, s narůstající jistotou v terén zrychloval svůj pohyb.

>> Temný les

Alfa se otočil k prvním vlkům, kteří jej došli až na místo činu. Ostatní byli stále na cestě, ale na tom nezáleželo - muselo se jednat rychle. A stopy krve druhého vlka vedly dolů, pod hory. Kdyby byli tady, Einar by je viděl - jenže nezahlédl tímto směrem ani živáčka. Leda že by se schovávali v jeskyních, ale ne. Tomu nevěřil - jaký šílenec by dorazil na cizí hranice zabít vlka a pak se schoval poblíž? Byli na cestě pryč a čas utíkal. Musí je chytit.
"Stino, Podběli," začal a už se chystal oslovit Keijiho, ale pohled mu padl na Vittani. Bude chtít jít. A bude chtít jít hned. "Vittani. Zamiřte dolů na louku a směrem k poušti, najděte krev, najděte cokoliv, co pomůže, než déšť smyje stopy."
Kývl jim, ať vyrazí, než ještě zavolal na Stinu: "Stino!" Přikročil k ní. "Nehrajte si na hrdiny. Máš pod sebou dva mladé a nezkušené vlky. Pokud je najdete, nenech je umřít."
Po obloze nad jeho hlavou se zablesklo a brzy se z dálky ozval hrom.
"Pokud něco najdete, vraťte se. Pokud je neulovíme dnes, uděláme to jindy. Máme čas."

>> Úkryt

Najít, odkud se Cinder táhla, nebylo tak těžké. Přeci jen je provázela krvavá stopa. Problémem byl však déšť, který musel zasáhnout už Cinder. Během jejího přesunu nejspíše stále mírný deštík se rychle měnil v chladnou a tvrdou připomínku toho, že pachy a krev jsou nic když se k nim dostane voda.
I proto Einar roztáhl křídla a na místo činu doslova doletěl. Pokud by se stihla mezitím stopa ztratit, vlky alespoň mohl dovést jeho zrzavý kožich a to, jak jej v dálce viděli přistát.
Místo bylo krvavé - a bylo poznat, že tu byl souboj. Tvrdý souboj. Problém však bylo, že ačkoliv Einar jednoduše vyčmuchal jednoho z vlků a Cinder, ten druhý po sobě téměř nic nezanechal. Ani kapku krve. Možná to byl ten okřídlený, jak si Einar domyslel - dávalo by to smysl pokud by byl ve vzduchu. Kdo s křídly by přeci jen bojoval na zemi když mu vzduch dával výhodu? Snažil se však vyčenichat i jeho pach a řádně si ho zapamatovat, i když byl celý zesláblý.
Potůčky vody už i stihly odnést chlupy a cokoliv, co tu mohlo zůstat po jeho spojenkyni, stejně jako se pomalu vytrácela její krev. Bylo štěstí, že tu nebylo cítit z Cinder dostatečně na to, aby ji jednoduše identifikoval. Einar počkal, než alespoň polovina dorazí - ač bylo nejspíš pozdě, pořád mohli zkusit vrahy zastihnout.